Ponožky v sandálech 005, Kravata

Akyu uhlazovala všem figurínám oblečení a u toho si pískala jakousi písničku. Potom začala ze zadního skladu nosit krabice plné kravat a motýlků, kterýma se neustále prohrabovala a hledala nějaký, který by doladil celý oblek na figuríně. Když vtom uslyšela zvonek. Do obchodu vešel nějaký mile se usmívající muž a pěkně ji pozdravil.
"Dobrý den, co byste si přál?" zeptala se nedočkavě Akyu, protože moc zákazníků zatím neměla, a úsměv mu oplatila. Muž přešel až k pultu, za kterým Akyu stála a zadíval se jí do očí. Potom si všiml, že zrovna něco vybírá v krabici s kravatami a tak využil situace.
"Potřeboval bych nějakou kravatu..." začal a Akyu ho pečlivě poslouchala, aby nic nezkazila.
"Chystám se na rodinnou slavnost a nemám žádnou, protože to obvykle nenosím. Takže, co by jste mi doporučila?" Mrkl na ni. Akyu naklonila hlavu.
"To je podle toho, jakou barvu košile máte." řekla a začala vyjmenovávat spoustu dalších věcí které ovlivňují výběr správné kravaty. Když si muž všechno vyslechl a na všechno odpověděl, Akyu si udělala nějakou představu, zalovila v krabici a potom vytáhla světle fialovou kravatu s tmavými proužky. Jak bylo vidět, muž z ní byl dost odvázaný.
"Mohl bych si ji tady vyzkoušet? Snad chápete, abych nekoupil něco, co by mi vůbec neslušelo." Akyu samozřejmě přikývla, protože ten muž působil mile a navíc, ke každému zákazníkovi, který má o něco zájem, se musí chovat pěkně. Jde přece hlavně o kšeft.
"Je mi to trochu trapné, ale ještě nikdy jsem na sobě kravatu neměl, jsem spíš typ na volné tričko a vytahané tepláky. Nemohla by jste mi s tím zavazováním pomoct?" zeptal se se sklopenýma očima a Akyu se na něj roztomile usmála.
"Jasně že vám pomůžu." řekla, stoupla si k němu a omotala mu kolem krku kravatu. Muž ji při tom skenoval milý pohledem, ale když Akyu začala kravatu zavazovat, rychle po ní hmátl a chytil ji za cop. Akyu v bolesti pustila kravatu, která na muži zůstala jenom tak viset a se strachem v očích na něj hleděla. Muž ruku ještě více zvedl, až malém Akyu nějaké vlasy vytrhl. Akyu začala skákat, protože tím si vlasy uvolňovala, ale muže to zjevně rozčílilo.
"Sedni si!" přikázal jí a když vzdorovala, vlepil jí políček, který Akyu srazil na zem.
"Co po mně chcete?" zeptala se třesoucím se hlasem a modlila se, aby každou chvíli dorazil Jiraiya, nebo zákazník, nebo kdokoliv!
"Pobavit se." odpověděl muž, nechutně si olízl ret a mrkl na ni. Akyu se zatajil dech, když si představila, co tady s ní má v plánu dělat a začala zoufale křičet o pomoc. To ale neměla dělat, protože muž ji probodl pohledem a skopl ji na záda. Akyu se ale posadila a přisunula se ke zdi.
"Jestli nebudeš dělat, co ti řikám..." začal vyhrožovat, ale nedokončil. Místo toho se na Akyu usmál, až úsměv přešel v děsivý smích, který se rozléhal po celém obchodě. Znělo to, jako smích nějakého narušeného člověka, nějakého psychopata. A ten psychopat do Akyu začal surově kopat a potom z ní strhal některé kusy oblečení.

Jiraiya se plahočil po Konoze a hlasitě mu kručelo v břiše. Litoval, že se alespoň nenasnídal a i když předchozí den měl nejméně tři porce na oběd, stejně mu vyhládlo. Právě teď měl namířeno k Akyu i přesto, že se mu zrovna moc nechtělo, ale představa, že někdo právě teď ubližuje jeho milované Tsunade ho hnala dál. Jiraiya zabočil za velmi známý roh, který značil, že k obchodu už je to opravdu kousek, ale potom spatřil někoho, jak z obchodu vychází a trošku zpozorněl, protože i když mu do tváře neviděl, ten muž mu byl hodně povědomý. Jiraiya došel ke dveřím a s úsměvem otevřel dveře, které potom za sebou zavřel.
"Ahoj Akyu." Pozdravil, ale odpovědi se mu nedostalo, tak začal očima těkat po obchodě a hledal ji. Jiraiya najednou dostal strach, protože to se ještě nestalo, aby tu Akyu nebyla. Ale musela tady být, protože před chvílí odsud odcházel ten člověk. Potom uslyšel tenké zasténání a tak otočil hlavu po směru.
"Akyu?" zkusil to ještě, ale znovu se mu už odpovědi nedostalo. Jiraiya už začal myslet na nejhorší a tak rychle obešel dřevěné nohy a přiskočil k pultu. Sevřel se mu žaludek a celý se nemohl ani pohnout. Akyu ležela na studené podlaze, bez známek života, na rukou a po celém těle měla modřiny, oblečení celé potrhané a kolem leželo spoustu vytrhaných vlasů. Jiraiya překonal svůj prvotní šok, rychle k dívce přiskočil a chytil ji za ruku.
"Akyu, Akyu slyšíš mě?" zkusil to pro jistotu. Akyu ztěžka otevřela oči a hleděla na něj s prosebným výrazem v tváři.
"Co se stalo? Kdo ti to udělal?" zeptal se ještě pořád hodně vyjvený Jiraiya i přesto že věděl, že nebude schopna mluvit. Nejspíš ta zranění byla mnohem horší, než to na první pohled vypadalo. Jiraiya nevylučoval ani vnitřní krvácení. Akyu se ale zmohla na otevření svých úst a chraptivým, skoro neslyšitelným hlasem mu pověděla, co se zhruba stalo a co ji bolí. Když v tom to Jiraiyovi došlo!
"Ten hajzl zpropadenej!" vyskočil na nohy a vší silou praštil pěstí do stolu když mu došlo, že ten chlápek, který mlátí jeho milovanou Tsunade to teď udělal i Akyu! Jiraiya byl celý rozpálený, že si skoro nevšiml Akyu, která po něm něco chtěla.
"Mohl bys zavolat záchranku..." zachraptěla znovu. Jiraiya okamžitě vytočil první pomoc a potom znovu obratně přiklekl k dívce. Ta jen ztěžka držela víčka otevřené a nemohla se snad ani pohnout. Vypadalo to, že chlap jí vrazil pěst do břicha, nebo do nějaké části hrudníku, protože Akyu se snažila Jiraiyovi říct, že jí připadá, jakoby ji na hruď tlačil obrovský balvan.
"Neboj zlato, všechno bude dobrý. Oni ti tam pomůžou." konejšil ji Jiraiya, který se sám divil, že vůbec dokáže takhle klidně mluvit. Nezamaskoval ale svoje ruce, které se mu třásly a po čele mu stékaly kapičky potu. Rád by Akyu taky políbil, ale vzhledem k tomu, že Akyu měla úplně rozražený spodní ret by to nebylo nijak ideální, a tak se sehnul a jemně jí fouknul do vlasů. Nejraději by okamžitě vyskočil, toho chlapa dohonil a roztrhal ho na kusy. Všechno to v něm vřelo a Jiraiya se modlil, aby ta záchranka konečně přijela a on se mohl nerušeně vykřičet, ale věděl že musí zachovat chladnou hlavu.
Když konečně uslyšel houkání sanitky, gestem uklidnil Akyu, že všechno je v pořádku a že už jsou tady. Saniťáci vtrhli do obchodu, naložili Akyu na nosítka a potom se začali Jiraiyi vyptávat, co se stalo, protože ona toho nebyla vůbec schopná. Jiraiya jim všechno vyklopil, i když věděl, že toho chlápka si bude muset na starost vzít sám. Akyu ho se strachem v očích pozorovala a Jiraiya měl pocit, že snad slyší její hlasitě bijící srdce. Nastoupil za Akyu do sanitky, potom pomohl se zavřením dveří, posadil se vedle ní a stiskl jí ruku.
"Všechno bude dobré. Zvládneme to spolu." utěšoval ji a přitom jí hleděl do očí. Jiraiya měl při pohledu na ni co dělat, aby se sám nerozplakal, ale věděl, že Akyu je silná a že všechno bude dobré. Když se znovu otevřely dveře sanitky, saniťáci vynesli Akyu ven.
"Co s ní budete teď dělat?" zeptal se starostlivě Jiraiya a pořád jí tiskl ruku.
"My nic, ale doktoři se už chystají na její operaci." Jiraiyu zamrazilo a trošku nemotorně se posadil na nepohodlnou nemocniční židli, protože věděl, že dál už s Akyu nemůže, místo toho tu mohl jenom sedět a čekat. Sepjal ruce a snažil se zakrýt slzy. V poslední době se toho prostě na něj navalilo hrozně moc a Jiraiya už nevěděl, jak se s tím vším má vyrovnat. Rvalo mu srdce, že Akyu nemůže nijak pomoct, ale i přes to že ji teď operovali a Jiraiya se kvůli ní klepal strachy, jeho myšlenky směřovaly taky k Tsunade. Viděl toho chlapa, jak odchází z obchodu a domyslel si, že měl namířeno právě k ní. A místo toho, aby jí pomohl, tu musel nečinně sedět a čekat.
"Teď je hlavní, aby byla v pořádku Akyu. Pak půjdu za Tsunade." brblal si pořád dokolečka, aby si to vtloukl do hlavy.