Odsouzená 07

„Je ve vězení, za pokus o zabití Hokage-sama,“ jeho hlas byl bezradný, drsný a velice naštvaný. Ruce měl zaťaté v pěst, musel se hodně držet, aby nepraštil buďto blonďáka, nebo nerozflákal dveře.
Naruto naprosto znehybněl. Hinata ve vězení? To je blbost! Naprostá blbost! Její táta je pěknej vtipálek až na talent na dobrý vtipy.
„Co-co je to za blbost? Nemůže bejt ve vězení! To je strašná blbost, aby zrovna ona byla ve vězení! Jakej chytrák ji dal zavřít?“ Začal řvát Naruto.
„Neřvi tu na mě Uzumaki!“ zklidnil ho vůdce Hyuuga klanu. „Nemám čas ti tu něco vysvětlovat. Pokud chceš cokoliv vědět, jdi na stanici. Tam ti vše řeknou. Já nic nevím.“
„No to si pište, že tam pudu a dostanu ji od tamtud.“ Hyuuga se hořce uchechtl.
„To si opravdu myslíš? Že si tam jen tak přiklušeš a dostaneš ji pryč? Odvedli ji z mého domu a já se ničeho nezmohl. Já! Vůdce nejsilnějšího klanu ve Vesnici…“
„Sakra, ten se ale vytahuje,“ Pomyslel si Naruto a přemáhal se, aby se nezašklebil. Ať se snažil, jak se snažil, nepomohlo to. Malý úšklebek se dostal ven.
„…a přesto ji odvedli v poutech pryč. Taková potupa. To se ale taky od ní dalo čekat, že nás dokáže jen znemožnit.“ Zhnuseně si odplivl. Naruto rychle uhnul s nohou. Bylo to tak, tak. Chvilková nepozornost, a už by měl flusanec na botě.
„Víte co? Myslím si, že ona je ráda, že je ve vězení daleko od vás. Co tady asi tak dostávala? Jenom jste na ni celý dny řval jak je nemožná, že nic nedokáže a další blafy ve který věříte jen vy. Přitom vůbec nemáte tušení, čeho je schopná. Je jedna z nejlepších ninjů ve vesnici. Před vámi je ale plachá a tichá, bojí se vás, a teď je mnohem rači, zavřená v zatuchlý cele, kde je chráněná. A já vám povím před kým. Před váma. Před vlastním otcem.“ Bez dalšího pohledu se otočil a vydal se ke Konožské policii.

Seděla v koutu v jedné z mnoha černých, vlhkých cel, umístěných přímo pod stanicí policie. Byli velice rozlehlé. Cely zabírali, polovinu polohy, konožského podzemí. Byli však rozdělené, a tvořili bludiště. Jen ninja s mapou v hlavě, se tu vyznal a nezabloudil.
První část, byla určena pro vězně, kteří udělali nějakou blbost, a museli si odsedět několik hodin. Ta část vězení, byla ještě celkem jednoduchá. Tvořilo ji pár chodeb, trošku to bylo matoucí, ale dalo se tam vyznat.
Druhá, pro vážnější činy. Například pokus o zabití, nebo neuposlechnutí rozkazu. Ta část už byla složitější. Chodby byli velice propletené s dalšími, dokázal by tu zabloudit kdokoliv.
A třetí, ve které se právě nacházela, byla určená pro zajatce z jiných vesnic a nejhorších přestupků. Napadení Hokage, patřilo k nejhorším přestupkům, proto byla umístěna do této části. Pokud vešel civil, nedokázal najít cestu ven a zemřel hlady, pokud ho nenašel policista, hlídající vězně. Jelikož vězni byli rozmístěni, aby se nedokázali domluvit na útěku, byli co nejvíce roztrkaní od sebe.
Nohy si tiskla pevně k sobě, hlavu položenou na kolenech ve snaze zadržet slzy drající se ven z jejích levandulových očí. Oděv, který měla na sobě, byl ze zvláštní látky. Nedokázala poznat co to je, připomínalo jí to pytlovinu, ale bylo to mnohem jemnější a příjemnější. Musela si to obléct, jakmile překročila práh její cely. Nejspíš v tom má zabudované nějaké čidlo, které by spustilo alarm, při pokusu o útěk. Její šaty ji odnesly, řekli jí jen, že jí je vrátí, až je bude potřebovat. Ten okamžik, ale pár dní nenastane.
„Ach bože, do čeho jsem se to jen dostala? Odtud se nikdy nedostanu, pokud vyjdu, bude to před soud, a pak mě odsoudí k strávení zde, po zbytek svého života. Co jiného by my taky mohli přidělit, když jsem zatknutá zrovna za tohle?“ její myšlenky vyplouvali z jejího podvědomí na povrch. Měla jich tam tolik, že některé už musela nechat jít ven. To však nečekala, že jí někdo poslouchá.
„Tys napadla vnučku prvního?“ ozval se překvapený hlas, odkud z dáli. Překvapeně zvedla hlavu, nohy si však stále tiskla k hrudi.
„Kdo-kdo je tam?“ zeptala se potichu. Tady ale bylo slyšet všechno, občas i s krátkou ozvěnou.
„Někdo, kdo by měl být někde jinde.“ Odpověděl tajemný hlas. Poznala, že patří muži, avšak nebyla si jistá, zda ho zná.
„Tak, to jsme na tom stejně.“ Špitla a začala si hrát s prsty na rukou.
„Jak se to vezme,“ prohodil a ona tázavě zvedla hlavu. Uvědomila si, ale že jí nemůže vidět. Musel být od ní vzdálený několik metrů, ale díky prostoru, se slyšeli perfektně. I přes to, že ona šeptá.
„Jak to myslíš?“
„To je jedno, časem to pochopíš,“ odbyl jí.
„Ne! Není to jedno. Co se to tu děje? Já tu vůbec být nemám! Nikomu jsem nic neudělala! Mám na krku falešný obvinění,“ začala rozčíleně křičet.
„Tak proč jsi tedy tady? To, že tě někdo falešně obvinil, nikoho zajímat nebude bez důkazu,“ řekl s naprostým klidem.
Sklesle sklonila hlavu a zahleděla se na své ruce. „Já vím, ale něco udělat musím!“
„Něco ti poradím,“ prohodil po chvíli ticha. „Neudělej žádnou blbost! Draze by za to mohl doplatit někdo, na kom ti velice záleží… Přemýšlej nad tím.“
Ta věta ji zaskočila. „Odnést někdo na kom mi velice záleží? To ale znamená… ne, to určitě ne! Jak by zjistili kdo to je? Já jim to určitě říkat nebudu. Nesnesla bych, kdyby se mu něco stalo.“ Znovu se uzavřela do sebe.

„Co to má sakra znamenat?“ zařval Naruto po rozražení dveří od kanceláře Hokage. „Jak jsi jen mohla? Obvinila jsi Hinatu z tvého napadení. Jak by tě asi mohla napadnout s jejími zraněními? Hmm? Sakra má probodnutá kolena, nemůže moc dobře chodit natož útočit, a ještě ke všemu na Hokage! Už snad vážně senilníš.“
Tsunade seděla ve své židli zády k Narutovi. Poslouchala ho, co mu má teď říct? Jak mu má na to všechno odpovědět? Poví mu, jak se to stalo? Co všechno se stalo? Ano, musí mu to říct.
Otočila se na své židli, Naruto stál opřený o stůl, a hleděl na ni rozhněvaným pohledem. V jeho očích, se však odrážel i strach.
Tvářila se jako vždy tvrdě, ale uvnitř se cítila hrozně.
„Naruto,“ promluvila smířlivě. „Vím, co si teď myslíš. Že jsem Hinatu obvinila falešně, ale proč bych to asi dělala? To co jsi slyšel, je pravda. Hinata mě dnes v noci napadla. Vybrala si však špatnou chvíli, jelikož tu byl se mnou, starý známí. Měli jsme domluvenou schůzku, avšak se protáhla.“ Naruto udělal znechucenej výraz, ale Tsunade okamžitě vyjekla.
„Sakra Naruto to ne! Dali jsme si pár panáku Sake, a povídali si o všem, co se událo za dobu, co jsme se neviděli. Povídali jsme si dlouho, dokud jsme se nedostali k jeho synovi. Chce, aby přestoupil sem ze skryté Travnaté. Má dobré postavení s hodností Tokubetsu Jounin. Montaro, bude zařazen do týmu…“
„Bábi, tohle mě ale vůbec nezajímá! Já chci vědět, co se stalo.“
„No tak dobře, v tom případě se můžeme pustit do vyprávění.“
Z hluboka se nadechla a spustila.

Vyběhl z bábiny kanceláře a běžel rovnou do podzemí. Znal to tu dobře, když byl malý, často sem chodíval se vyplakat a vyřvat svůj vztek, když ho všichni přehlíželi. Nebyl pro něj problém najít část pro vězně, kde byla Hinata. Horší už bylo najít jí. Ztratit se tu mohl kdokoliv, a pokud si nebude dávat pozor, může se to stát i jemu. Přece jen, už tu několik let nebyl.
Snažil se vybavit mapu, kterou ukradl policistovi, starajícímu se o podzemí. Pořád ji nosíval sebou. Párkrát sem utekl, když ho hledal Iruka, bylo to dobré místo. Nikoho nenapadlo, hledat ho tu. Jelikož, kdokoliv bez mapy v hlavě, tu zabloudil a po čase zemřel hlady. Jen šťastlivci se dostali ven, když to nevzdali a hledali cestu, nebo je tu našel policajt.
Uvažoval, kudy se má vydat. Pokud půjde do prava a potom špatně odbočí, může se dostat k mučírně. Jednou už u ní byl, a víckrát se k ní vracet nechtěl. Bylo tam plno strojů na mučení, ale nic se nevyrovnalo zahalenému ninjovi, způsobující rozežírání vnitřností zaživa. Nezažil to na vlastní kůži, ale viděl chudáka co ano. Navíc, mučírna byla neustále hlídaná, pokud uprchl vězeň, byla šance, že se k ní dostane a tudíž si v ní rovnou nějakej čas pobude.
Raději zvolil levou chodbu a jednoho klona navíc. Společně běželi na konec chodby, kde museli párkrát zabočit a na konec zabočili do prava. V tom ale nastal další problém. Cesta tu končila dveřmi, které naruto poznával.
Mučírna.

Poznámky: 

Čau lidi, další kapitola je na světě. Dopsala sem je už v pondělí, ale jelikož se osud spiknul proti mě, nešlo mi to sem dát. pokoušela jsem se o to 4x! ale, buď mi spad net a nebo se mi to najednou všechno vymazalo, takže je to tu až teď.

Skrytý obsah

Malé Info!
Kapitoly nebudou moc často, když sem hodím jednu do měsíce, budu ráda. Můj rozvrh je krutej a já, když přijedu domů mam sílu jenom na jídlo, sprchu a pak zas sednu k učení no a pak odpadnu. Na psaní teď vážně nemám čas, a to je první tejdne za mnou. Budu se snažit psát, ale nebude to často. Učení je vážně spousta, a mnohem víc toho ještě bude...

Snad se bude kapitola líbit Jo a omlouvám se za chyby, už sem to po sobě nekontrolovala.