Obrácená perspektiva, díl 1

Každá správná povídka by měla mít úvod, který by nás pevně chytnul za jakoukoliv část těla a nepustil, dokud bychom po pečlivém čtení nedospěli až na závěr. Jistě, mohl bych zde napsat, že se nacházíme v Konoze za klasického letního dne, jenže bych vám lhal, a to by autor svým čtenářům neměl dělat - tedy samozřejmě existují výjimky v případě, že píšete vzpomínky na svůj život a hrozí, že by se vaše mamča téměř na smrtelné posteli měla dozvědět o vašich eskapádách, v takovém případě samozřejmě mamča vyhrává - inu, ta ostatně vyhrává vždy. Ale zpět do Konohy. Určitě se nejedná o klasický den, jelikož se pod do skály vytesanými hlavami konožských kageů rozléhá srdceryvný pláč. Ne, spíše bych to nazval agonickým řevem. Představte si kočku, kterou taháte za ocas, před tlamičkou jí držíte uzeného slanečka a ještě jí ukazujete fotku toho nejnamakanějšího psa v širokém okolí. Vše vynásobte deseti a máte hrubou představu, jak náš roztomilý Naruto vříská. A proč to všechno? Inu, děvčata rády zasahují do chlapeckých životů s tím, že by jim měla s něčím pomoci, i když si chlapci danou pomoc nedokáží představi ani v nejhorším snu. Něco podobného si usmyslela Sakura, a díky svým roztomiloučkým, avšak velmi často smrtícím pěstičkám, donutila Naruta strávit dopoledne studiem v místní knihovně.

Na první pohled byste si řekli, že za lavicí sedí kříženec člověka a baculaté ropuchy, ale pod monokly, oděrky a modřinami jasně rozeznáte Naruta:
"Sakuro, Sakuřičko, už mě nemlať, slibuji, že už nebudu čtení jen předstírat."
Sakura se na svého kamaráda podívala, jak nejsoucitněji to v danou chvíli šlo, což Naruto téměř odnel hysterickým záchvatem a jemně pravila: "No tak, myslím to s tebou dobře. Nemůžeš spoléhat jen na své štěstí, v boji se ti hodí i vědomosti."
"Cos říkala, vadné kosti?"
"SHANNARO!!!" - A pak chvilku tma.

Tak tedy za sebou máme úvod. Nyní by měl podle pouček přijít zvrat a taky že ano. Představte si toho nejodpornějšího nindžu, jakého jen můžete, navíc oplývajícího výtečnými schopnostmi. Ale zase to nepřehánějte, abyste se nevyděsili a nepřestali číst, byla by to nesmírná škoda. Hotovo? Chvilku počkám.

A takový nindža použil zneviditelňovací jutsu a neznámým způsobem proklouznul konožskou bariérou, aniž by byl někým postřehnut. Nevíme o něm vesměs nic, jelikož na hlavě nemá rozpoznávací čelenku. Tiše postává v rohu knihovny a kdyby měl svědomí, určitě by litoval všechny Konožany, kteří musejí přicházet do styku s tím žlutovlasým poděsem. Ovšem není zde, aby pozoroval rozpory mezi Sakurou a Narutem. I pro něho jsou paparazzi tou nejodpornější formou života - přišel jen ukrást svitky se zakázanými technikami Listové vesnice. Proklouznul kolem Naruta, který stále ležel v mdlobách, zatímco se ho Sakura snažila probrat podle ní jemným poplácáváním na čím dál více nateklou tvář a stanul v místnosti s svitky, jež ho tak lákaly. Nebudu zde sáhodlouze popisovat, jak se mu to povedlo, protože se nindžů celkem bojím a rád bych si ještě užil života, ale na jeho tváři se zračil úsměv po dokonale provedené loupeži.

V tom okamžiku se však Naruto probral a se vším soustředěním ukázal do oddělení tajných svitků: "Fakuo, bodívej fe tam." Sakura chvilku nechápavě zírala, ale ihned pochopila. Pochopil ovšem i zloděj. Nemělo smysl se dále ukrývat. Odhodil tedy svitky na zem, odmaskoval se a aniž by dal dvojici z bývalého týmu 7 sebemenší šanci, rychlostí blesku vytvořil svýma ohromnýma rukama několik pečetí a vykřikl: "Uragaeshi shiten no jutsu."

Dvojice udělala několik kotrmelců a velmi záhy ucítila tupou bolest, kterou způsobil dopad na tvrdou podložku. Naruto se oklepal jakoby nic a ujal se mistrovské provokace jeho typickým výsměšným hlasem: "Jutsu na tvorbu kotoulů? Už se třesu strachy," a podíval se před sebe. Jak to ale u posmívajícíh se lidí velmi často chodí, okamžitě mu ztuhnul úsměv na rtech, jelikož se nacházel v jiné místnosti. Tedy alespoň mu to tak přišlo. Ale i tak se nachází ve velmi povědomém prostředí.
"Héj," vyvalil oči a zařval na zloděje, "jak to, že stojíš na zdi?"

Ten dostal záchvat smíchu, který jistě všichni znáte od antihrdinů spřádajících zlověstné plány: "Dovol mi, nateklá hubo, abych ti ujasnil perspektivu. Nejsem to já, kdo stojí na stěně, ale jste to vy dva. Právě jsem na vás použil mé nejlepší jutsu. Může se vám zdát na první pohled primitivní, ale už můj odporný praděda tvrdil, že v jednoduchosti je síla. Převrátil jsem vám gravitaci o devadesát stupňů. Podle vašich výrazů jsem usoudil, že jste byli z počátku mírně zmatení. Nebojte, nacházíte se stále ve vaší knihovně, jen ji ze stěny vnímáte maličko jinak. A abych nezapomněl, tohle mé jutsu není zase tak primitivní. Zároveň vám totiž způsobilo čakrovou disbalanci a vy tak nebudete schopní chodit po podlaze, tedy po stěnách." Sebral svitky a proběhnul dveřmi ven.

"Naruto," vyštěkla Sakura, "on právě utekl stropem. Tedy dveřmi. Tedy dvěřmi ve stropě. Prostě ty víš, co chci říct."
"Sakuro," odpověděl jí Naruto, "i kdybychom chodili po Měsíci, musíme ty svitky získat za každou cenu zpátky."

A jistě jste pochopili, že právě přišla chvíle pro střih a nápis to be continued. Těšte se, otevírá se brána taškařic a dobrodružství.