Letní večer 25

Když se jejich rty konečně rozpojily a Nejiho mozek začal opět fungovat, opatrně nadhodil návrh: „Co kdybys mi ty řekla to o mámě a já ti pak povím o klanu.“
„No tak dobře.“ souhlasila trochu váhavě. Zvědavost byla zřejmě příliš velká.
Mladík prozatím čekal, nechtěl začínat, ale vypadalo to, že asi bude muset.
„Tak?“ zeptala se trochu váhavě.
„Ty první.“ nadhodil Neji a sledoval, jak lehce zrudla.
„A proč né ty?“ zeptala se rozzlobeně, když se barva její tváře vrátila do normálu.
Mladý Hyuuga se na ni rozpačitě usmál a potom řekl: „Myslím, že bude lepší když začneš.“
„A to jako proč?“ zeptala se ostře a sedla si dál od něj.
‚Protože bych tě mohl naštvat ještě víc a pak bych se dozvěděl houby.‘ projelo mu hlavou, ale nahlas řekl jen: „Dámy mají přece přednost.“
„Tak fajn.“ řekla Tenten rezignovaně, ale do vysvětlování se moc nehrnula.
„Moje mamka…“ začala váhavě. Neji ovšem jen trpělivě čekal, nechtěl se vrátit k té části, kde se hádají, kdo začne.
„Ona prostě měla nějaké blbé poznámky ohledně nás dvou.“ vychrlila ze sebe Tenten a zrudla.
Jelikož se na něj při tom ani nepodívala, zasmál se slyšitelně a nadhodil: „Celkem se trefila co?“
„To teda jo, ale teď už jsi na řadě!“ řekla přísně a konečně se na něj podívala a z Nejiho tak vyprchalo veškeré veselí.
„V mojí rodině je zvykem, že…no…“ začal Neji, ale očividně nevěděl jak to říct.
Tenten trpělivě čekala, ale Neji stále nemohl najít vhodná slova a tak z něj nakonec vypadlo jen: „Prostě bych tě měl představit strýci.“
„A to je problém?“ zeptala se Tenten a zase se k němu přisunula.
Neji ji rozpačitě objal kolem ramen a váhavě řekl: „Jen mám strach, že se strýci nebudeš líbit.“
Tenten se při jeho slovech trochu zachvěla a potom řekla: „Vím, že tě trénoval, ale netušila jsem, že se o tebe až tak zajímá.“
„No…jo. Ale není to zrovna něco, co bych oceňoval.“ přiznal trochu otráveně.
„Proč? Je špatné, že se stará?“ zeptala se Tenten a zkoumavě si ho prohlédla.
„No…vídám se víc s Hinatou, což je v pohodě, ale taky si musím dávat větší pozor na chování a členové hlavní rodiny se pořád tváří, jako by čekali, až to zvořu.“ řekl tónem, který napovídal, že se o tom nechce bavit.
„Dobře a co bych teda měla vědět, abych udělala dobrý dojem?“ zeptala se Tenten s úsměvem.
Mladý Hyuuga se musel zamyslet, ale i potom byla jeho odpověď spíše váhavá: „Nejsem si jistý, že něco takového vůbec zabere.“
Tenten se v reakci na jeho slova zamračila a potom se zeptala: „Jak to prosím tě myslíš?“
Neji si povzdechl a potom váhavě odpověděl: „Klan Hyuuga je velmi uznávaná a stará rodina…“
„A já jsem ninja první generace.“ přerušila ho Tenten spíše chápavě, než rozzlobeně.
Neji se pokusil o chabý úsměv a řekl: „Mně na tom nezáleží.“
„Ale tvé rodině ano.“ namítla dívka sklíčeně.
„Nedělej si s tím starosti.“ navrhl Neji a políbil ji na čelo.
Tenten se lehce usmála a schoulila se mu v náručí. Bylo příjemné na chvíli pustit všechno z hlavy.

Saja byla chvilku ve městě, než se rozhodla zase vrátit k bratrovi, ale tomu bylo v podstatě jedno, kde se jeho sestra zrovna nacházela, pokud byla v bezpečí.
„Prošla ses?“ zeptal se, když se před ním zase objevila, ale bylo to trochu bez zájmu.
„Jo, ale když jsem nakoukla do parku, tak jsem se zase vrátila.“ odpověděla trochu s rozpaky.
„Proč? Nebyl pěkný?“ ptal se dál, ale bylo poznat, že ho to ve skutečnosti moc nezajímá.
„To ne, ale nechtěla jsem je vyrušit.“ odpověděla váhavě a posadila se. Už sice slyšela, že mezi sebou něco mají, ale šířit drby bylo něco jiného, než je poslouchat, i když byly pravdivé.
„Naše ninje?“ zeptal se Hoshi, ale ani teď ho to moc nezajímalo.
„Tobě to nevadí?“ zeptala se dívka na oplátku překvapeně. Znala jeho názor na podobné věci. Většinou jen říkal, že to lidi odvádí od práce a proto byl zásadně proti, aby s nimi ženy jezdily a to včetně vlastní manželky.
„Nevadí mi to, když dělají svoji práci, jako že oni ji dělají a to lépe než zbytek jejich týmu.“ řekl a podíval se na Leeho s Gaiem, kteří právě obcházeli po rukách blízko jednoho z vozů a dělali tak komediální představení ostatním členům výpravy.
„Když myslíš.“ odpověděla Saja váhavě, protože hádat se s ním nechtěla. Navíc musela souhlasit, když se na ně podívala. Ovšem jejich další chování ji upoutalo o něco víc. Oba dva totiž náhle zanechali té podivné činnosti a ostražitě se dívali do jednoho keře.
„Myslím, že se něco děje.“ řekla Saja, která z toho byla lehce nervózní.
„Jak to myslíš?“ zeptal se její bratr a na chvíli přestal studovat mapy.
Jeho sestra ovšem jen ukázala na jejich dva podivné ochránce a nervózně ustoupila o krok spět, když se Gai rozběhl proti keři se slovy Konoha Senpuu a vyskočil. Něco ho ovšem srazilo zpět, a když se k němu Lee rozběhl, zastavil se v půli kroku, jako by zkameněl, a hned na to ztuhl i Gai.
Saja jen zavřela oči a poprvé v životě se roztřásla strachy, zatímco její bratr vyběhl, aby ninjům pomohl.