Taneční v Konoze 02

Uběhl den od doby, kdy se domluvily podrobnosti ohledně tanečních a Tokime s Ayano a Hitomi seděly v parku a přemýšlely... ano, opravdu přemýšlely.
„Takže ještě dnes má dorazit Gaara i s ostatníma... ano nebo ne?“ ptala se Hitomi.
„Hit, děláš jako bychom to už pětkrát nerozebíraly... pokud to nestihnou, přijedou až zítra na první hodinu. Pokud to stihnou dneska... tak tu budou dneska,“ poznamenala Tokime.
„Jak originálně řečeno,“ zasmála se Ayano.
„Hej, nech si toho rejpání nebo za tebou pošlu Saie,“ vrátila jí.
„Sakra, ani mi o tom nemluv, ale tak Sai není až tak špatná partie k tancování, myslím.. jen mě spíš děsí Ino. Všechny holky jakoby si naplánovaly s kým budou tancovat a když se to rozlosovalo, chtěly se navzájem pozabíjet,“ všechny tři se myšlenkami vrátili do včerejšího večera, kdy se rozhodovalo o partnerech do tanečních.

„Jelikož tady nejsou Suňácí, rozlosujeme to i bez nich,“ navrhla Hitomi. Všichni kluci až na Choujiho, kterému Sakura doporučila, aby se ze zdravotních důvodů držel od tanečních dál, se podepsali na papírky, zmuchlali a vhodili do Ayaniny fusekle. Bohužel nic lepšího nesehnali a všichni se shodli, že Ayano smrdí nohy nejmíň. Každá dívka si vylosovala svého partnera a to hezky popořadě. Do papírků se vepsali i Gaara a Kankurou. První losovala Ino, byla celá natěšená, jak si vylosuje Saie, ale bohužel osud jí nepřál. Rychle rosbalila papírek a jakmile jméno zmerčila, úsměv na tváři jí mizel.
„Tak co? Koho máš?“ vyzvídala Hitomi.
„Shina,“ položila papírek a pohledem sjela na zamaskovaného kluka v tmavých brýlých.
„Budu se těšit,“ řekl tajemně. Ino přejel mráz po zádech a radši se věnovala ostatním. Jako další vytahovala Tokime. Tak trochu doufala v Shikamara, ale nepotřebovala ho za každou cenu. A taky že ho nedostala. Úsměv na tváři jí ale zůstal.
„No?“ zeptala se už zklidněná Ino.
„Já mam Gaaru,“ zazubila se. Gaara jí nevadil, dobře s ním vycházela a to je co říct, jelikož on obvykle moc nemluví, přesto si spolu rozumněli. Pohledem zamžourala po Ayano, která se zdála být smutná. Tokime věděla, že k němu něco cítí a vůbec nechtěla, aby tohle mezi nimy udělalo nějaké rozepře. A to nastala velká chvíle pro Hitomi. Vlastně ji bylo jedno koho dostane, jelikož její vyvolený už v tanečních byl a to jako lektor, takže s kým bude tancovat, jí bylo naprosto šumák. S velice komickým pohledem zašmátrala ve fusce a velice opatrně vyndala onen papírek. Tajemně ho začala rozbalovat a sledovala pohledy všech v místnosti, krom Shikamara, ten usínal vzadu. Když si přečetla, co bylo psáno na papírku, vzdychla si a zvedla oči v sloup.
"Síla mládí?! Pro boha Lee, měli jste se podepsat, né psát životní moto!" vyhrožovala mu s papírkem před obličejem.
"Och Hitomi, já jsem tvůj vyvolený?" natáhl k ní dramaticky ruku, jenže ta mu dala loktem do hlavy a on ztratil vědomí.
"No nic, tak jedem dál," pronesla velice klidně a navenek vyrovnaně. Potom do "balíčku" šáhla Tenten. Pro ni byl jasným favoritem Neji, ale vybrala si asi tu nejhorší možnost a to Naruta.
„Naruto,“ řekla sklesle. Nad představou jak Naruto tancuje, málem omdlela a vůbec představa, že je Naruto v její blízkosti se jí zdála děsivá. Další se do toho pustila Ayano. Vcelku dlouho se ve své ponožce přehrabovala, až nakonec vytáhla umělecky složený papírek ve tvaru labutě. Už tak nějak bylo všem jasné, kdo to je a také že jo.
„Sai,“ usmála se, ale jenom viděla ten jeho falešný úsměv, nálada jí poklesla. Měla Saie ráda, byl to kamarád, ale díky tomu, jaký byl nechápavý a vcelku bezcitný, s ním těžko vycházela. Takhle losovala ještě Hinata, která si vylosovala Kankura. Bezmocný Kiba, kterému byla přidělena Sakura a pak přišla na řadu Kimi. Zbývali pouze dva kluci, Shikamaru a Neji. V tuhle chvíli, už jí to bylo tak nějak jedno. Ani s jedním neměla problém, takže nač skomírat. Sáhla do fusekle a vytáhla vrchní papírek.
„Shikamaru,“ koukla na kluka, který usínal v rohu místnosti. „No myslím, že je marný ho tím obtěžovat,“ usmála se. Takže bylo jasné, že na chybějící Temari, zbyl Neji...

Holky se vrátily do přítomnosti, teda některé v ní už byly.
„Tokime musím říct, že ti to trvalo pěkně dlouho, než sis celou tu scénu přehrála,“ rejpla si opět Ayano. Tokime se na ní otočila s děsivým úsměvem.
„Vtípek?“ zeptala se Ay.
„To si piš,“ zavrčela.
„Docela se těšim,“ řekla Hitomi.
„Co prosim?“ otočila se na ní Toki.
„No, bude to sranda,“ začervenala se. Holky už nic nenamítaly, protože jim došlo, kam Hit míří. Jeden z lektorů bude Kotetsu, takže to bylo nadmíru jasné.
„Holky?“ ozvalo se za nima. Znuděně se za hlasem otočily. Byl to Izuma.
„Tak Gaara i s ostatníma už jsou tady.. Musel jsem vám to říct, Kotetsu mi to nařídil, prej že on je musí přivítat, když je lektor, bože. Tak pojďte za mnou,“ zamířil do ulic. Holky se pomalu zvedly a mířily za ním. Poté co Izuma zabloudil, si dali menší pauzu a mohlo se znovu pokračovat v cestě za dobrodružstvím. Nakonec se Gaara s ostatními přeci jen našel a nebylo to věru těžké, čekali na ně totiž stále u hlavní brány. Kotetsu začínal být nervózní, jelikož ze sebe za tu dobu vysypal už všechny vtipy a nevěděl, jak hosty zabavit.
„No konečně jste tady!“ zavrčel na skupinku lidí, která se k nim unaveně došourala. Všichni se navzájem pozdravili.
„To jste ještě nebyli za Tsunade?“ zeptala se Ayano a koutkem oka zabloudila ke Gaarovi, který na ni zpříma hleděl a vpíjel se do jejích očí. Malinko znervózněla, ale usmála se na něj a pak zaměřila na ostatní.
„Ne, čekali jsme na vás,“ zabručela Temari, jelikož stát necelou hodinu na sluníčku jí nedělalo dobře, což je velice podivné k místu jejího působení. Po krátkém rozhovoru se konečně dobelhali k Tsunade a dostali ubytování. Kotetsu s Izumou se vrátili ke hraní karet a dokonce se k nim přidala i Hitomi s Ayano. Na Tokime zbylo, dopravit cíl na místo a sdělit potřebné informace. Dovedla je k menšímu baráčku.
„Tak, vítejte ve svém dočasném domovu,“ široce se usmála a rozpřáhla ruce k domu. Temari s Kankurem to pozorovali s otevřenou pusou. Ano, nebyl to zrovna nejúchvatnější barák, ale budou zde pouze na taneční a pak pošupou domu, takže to určitě nějak zvládnou. Gaara to vše sledoval svým ignorujícím pohledem, který by mu někdy mohl i Itachi závidět a jako první si šel vybalit. Tokime na ně čekala venku, aby jim mohla říct s kým budou tancovat a kdy a kam přesně se dostavit...
Všichni už seděli venku na lavičce. Sem tam prošla nějaká dívka, která se nad Gaarou rozplývala, ale jinak nic zajímavého.
„Takže,“ začala Toki. „Kankurou, ty tancuješ s Hinatou,“ šibalsky se usmála. Ten se toho zděsil.
„Hej, co je?!“
„No, Hin je moc pěkná dívenka,“ mrkla na něj. „ A taky obdařená,“ naznačila rukama, co přesně má na mysli. Ten už na to neměl nervy a šel si pro špalek na vytvoření další loutky, která by Tokime perfektně rozsekala na kousky.
„Jeden ze hry, dva zbývají,“ Tokime si vražedně brblala.
„Co prosím?“ mírně zděšeně si ji Temari přeměřila.
„Ale niiic,“ s úsměvem ji praštila do zad na znamení přátelství. Ovšem nečekala, že Temari vyrazí dech.
„Myslela jsem, že na vyražení dechu, bych tě měla fláknout někam do bránice nebo tak, nečekala jsem, že to jde i ze zadu,“ podivila se a nechala Temari ležet na zemi...
„Joo vlastně, ty tancuješ s Nejim,“ to už byla v pořádku a mírně se ušklíbla. Tokime věděla, že se jí líbí Shikamaru, ale ten se líbil i ji a pokud to bude nutné, tak se Temari nějak nenápadně zbaví. Nad tou myšlenkou se usmála a začala se věnovat Gaarovi.
„No a ty tancuješ se mnou,“ oslepila ho svým úsměvem, který pochytila od Gaie. Kývl.
„Tákže, zítra v sedm se pro vás stavím, protože kdybych vám měla popsat cestu k té barabizně, určitě byste pak zabloudili,“ objasnila.
„Budu se těšit a bacha na záda,“ řekl sametově Gaara a s Tem zmizeli v domě.
„Na záda?“ otočila se a za ní stál Kankurou s velice vyšinutým pohledem a loutkou v ruce.
„Copak s tím chceš dělat?“ zeptala se jemně.
„Řéézzááát,“ vložil do toho část své chakry a věc začala děla rachot jako motorová pila. To Tokime vyděsilo o trošku víc, a tak začala utíkat.

U hlavní brány....
Kotetsu právě prohrával své poslední peníze a Ayano si syslila všechny nově nalezené poklady, které se do hry vložily.
„Můj milášek,“ hladila hromadu ceností. Hitomi se jí začínala bát, a tak se přišoupla blíž ke Kotetsovi, i když kdo ví, jestli to bylo právě proto. Izuma zahlédl v té hromadě i své lízátko, a tak se pro něj natáhl, jenže se po něm Ayano ohnala a škrábla do ruky. Pak se zahleděla na hromadu a ve zlatých hodinkách zahlédla svůj odraz.
„Ayano nechtít ublížit Izumouškovi, Ayano hodná...“ ale její odraz se nedal.
„Ayano chtít miláška, zabít toho pytlíka,“ Izuma polkl, nechápal narážku na pytlíka, ani její zmínění o jeho smrti, a tak to pouze s vytřeštěnýma očima pozoroval. To už se Ay narovnala a věnovala mu děsivej pohled.
„Aaaaaa!“ uslyšeli najednou. To je všechny probralo a podívali se za hlasem. Okolo nich proběhla Tokime. „Pomoooc“ křičela a utíkala ven z vesnice. Za ní hned Kankurou s podivnou loutkou. Ayano jakožto už probraná a překoukaná Pána prstenů se všem omluvila a pár věcí svým spoluhráčům vrátila. Hitomi se snažila setkat s Kotetsovo pohledem, ale jaksi se jí nedařilo, jen jednou, když jí řekl, že má nějakej zbytek guláše na obličeji. Po chvíli slyšeli padání stromů mimo vesnici, což naznačovalo tomu, že Kankura jeho šílená stránka neopustila. Holky se s klukama rozloučily a zamířily si to domů. Až po několika minutách je Tokime doběhla.
„Dík, že jste pomohly a taky počkaly,“ rozdejchávala se. Holky se jen zasmály a nevšímaly si toho, jak je jejich kamarádka zřízená. Nakonec se každá vydaly svým směrem. A všem v hlavě znělo jediné : Tak zítra si zatancujem...