NFFORPG - Konohagakure no Sato

Vložil ichi, Ne, 2012-07-08 19:23 | Ninja už: 6135 dní, Příspěvků: 2187 | Autor je: Moderátor, Editor fóra

HOKAGE	ZÁSTUPKYNĚ	STARŠÍ	STARŠÍ

Hiroko Satsuma	Yuhi Shinzare	Fumiko Abe	Tsutomi Itou

Kde to jsem?

Právě teď se nacházíš v jedné z herních místnosti zdejší textové hry NFFORPG Smiling

Pokud se o ní chceš dozvědět víc, klikni na následující odkaz, který tě zavede na hlavní stránku hry:

https://konoha.cz/NFFORPG

Zde se totiž už přímo hraje Smiling

Bývalí Hokage

Shodaime Hokage	Nidaime Hokage	Sandaime Hokage	Yondaime Hokage	Godaime hokage

Hashirama Senju	Tobirama Senju	Hiruzen Sarutobi	Minato Namikaze	Tsunade Senju
Rokudaime Hokage	Nanadaime Hokage	Hachidaime Hokage	Kudaime Hokage	Juudaime Hokage

Kakashi Hatake	Naruto Uzumaki	Kujou Mitoama	Takehito Maeda	Daichi Nara

Kudy kam ve vesnici

!MAPA!

Monument hokage Jeden z nejreprezentativnějších rysů vesnice. Jedná se o horu, v níž jsou vytesány všechny tváře hokagů. Obličeje s postupem času přibývají podle měnícího se vedení. Ovšem někteří, kteří byli ve funkci pouze krátkou dobu, se na horu nedostali. Toto místo se v používá jako jeden ze základních orientačních míst ve vesnici. Traduje se, že za obličeji hokagů vesnice skrývá nejtajnější materiály.
Radnice Toto sídlo je obýváno hokagy během jejich vlády. Nachází se poblíž akademie i hokage monumentu. Jedná se o největší budovu ve vesnici vůbec, která se tyčí nad ostatními. Tato budova byla vybudována prvním hokage, Hashiramou Senju. Na střeše je také velký znak pro oheň (火). Uvnitř se nachází listiny, smlouvy, úmluvy, a dokonce i svitky s tajnými technikami. Nachází se zde i kancelář hokage.
Ninja akademie Jde o vzdělávací centrum pro budoicí shinobi. V této budově se vyučují všechna umění, jejichž základy by měl každý ninja zvládat. Průměrná doba studia je šest let a studium je zakončeno maturitou. Nachází se poblíž radnice. Tuto budovu založil Tobirama Senju, druhý dokage.
Archivní knihovna Konohy Knihovna se nachází ve stejné hoře, ve které jsou vytesány tváře hokagů. Záznamy o minulosti a současnosti se nachází právě zde. Stejně tak jako velmi citlivé informace. Nepleťte si tyto archívy s knihovnou. Vstup je povolen ninjům hodnosti jounin a výš. Nižší šarže sem mohou pouze s povolením nebo doprovodem oprávněné osoby. Do určitých sekcí je přístup povolen POUZE a jen s povolením. Tyto sekce jsou přísně hlídané.
Nemocnice Má na starosti veškeré zdravotnické služby a potřeby v Konoze. Lékařští ninjové se zde starají o fyzické i psychické zdraví všech občanů i cestovatelů. Jedná se o obrovskou budovu, která má svá oddělení, a to včetně pitevny. Při návštěvě je nutné ohlásit se na recepci.
Hřbitov Místo posledního odpočinku občanů Konohagakure. V čele hřbitova se nachází kamenná socha, která ztělesňuje Ohnivou vůli. Na soše je stejný znak jako na radnici. Místo je udržováno studenty akademie, proto jsou zde hroby vždy čisté a rostliny čerstvé.
Památeční kámen Jde o monument, na kterém jsou vytesána jména všech ninjů, kteří zemřeli v průběhu mise. K tomuto kameni chodí lidé zavzpomínat na padlé hrdiny, ať známe či bezejmenné. Někteří lidé zde tráví spoustu času.
Ichiraku Ramen Tato restaurace patřila Teuchimu, který zde servíroval světoznámý ramen. Pracoval zde společně se svou dcerou Ayame. V dnešní době patří obchod přímým potomkům Ayame. Podává se zde nyní již téměř legendární pochutina, která přispěla k prestižnímu jménu vesnice. Ninjové z celé vesnice se zde schází, aby prohodili pár slov a skvěle si pochutnali. Ač je zde málo místa, nikdy zde není narváno.
Yakiniku Q Tato restaurace se specializuje na pokrmy z masa, které si návštěvník sám ugriluje na otevřeném grilu zabudovaném v každém zdejším stolu. Právě zde si můžete dopřát nejlepší grilovanou specialitu v Konohagakure – grilovaný hovězí jazyk. Podnik je také známý tím, že sem často chodíval tým pod vedením Asumy Sarutobiho. Nyní restauraci vlastní Yuriko Fukui, která ji zdědila, když její otec zemřel při výkonu mise a její matka na nemoc.
Pochoutkový ráj Restaurace s příjemným prostředím nabízí jak zahraniční, tak i místní kuchyni. Majitelem je Choki Akimichi, který je po celé Konoze známý jako Ultimátní kuchařský mistr. Jeho jídlo je výborné a v podniku se podávají pokrmy různé cenové kategorie, avšak stejné pečlivé přípravy.
Ueda Gohan Shouten Tento obchod patří rodině Ueda, která vlastní velká rýžová pole mimo Konohagakure a zásobuje celou vesnici touto životadárnou potravinou. V obchodě si můžete objednat pytle s rýží nebo zakoupit již hotová jídla a pochoutky. Za pultem můžete potkat Mio Uedu nebo jejího manžela Shinobua.
Veřejné lázně Veřejné lázně pro veškeré obyvatelstvo Konohy. Lázně jsou rozděleny na pánské a dámské křídlo. Shinobi mohou lázně využít i pro trénink chakry. Využitím teplé vody je shinobi více soustředěn na rovnováhu a udržení se na vodě. Toto místo je nejvyhledávanějším, pokud potřebujete jen tak vypnout a relaxovat.

Klany

Klany, které zde nenaleznete, nejsou k mání!

Uchiha klan – !NOVINKA!

POZOR! Spoiler!

Uchiha klan

Jeden ze čtyř vznešených klanů v Konohagakure, mnohými nazýván také jako nejsilnější především díky jejich přirozeným bojovým schopnostem a Kekkei Genkai - Sharinganu.
Po oné osudné noci, kdy byla na příkaz starších drtivá většina klanu vyvražděna se zdálo, že je s klanem jednou pro vždy konec. Díky několika přeživším však jejich odkaz a jméno žily dál a tak se po mnoha a mnoha letech klan začal opět rozrůstat. Zaujímající své předešlé místo na kraji vesnice, Uchihové jsou rozhodnuti získat zpět svoji padlou slávu a znovu stanout jako jeden z nejsilnějších klanů vesnice. Pozici nejsilnějšího klanu ve vesnici však mezitím převzal klan Hyuuga, díky čemuž je mezi těmito dvěma klany rivalita a ani jeden se rozhodně nechce smířit s pozicí slabšího.
Vedení klanu v současné době vyjednává s Hokage o rozšíření klanového území, zatímco se zbytek klanu snaží opět zabydlet ve vesnici a vydobít si zpátky svou pošramocenou reputaci.

Významné osobnosti

Akeno Uchiha - ichi
Vůdce klanu
Většina lidí by Akena na pohled netipovala na ninju, natož rovnou na samotného vůdce tolik pověstného klanu, jako je právě klan Uchiha. Jeho dětství bylo klidné, ale brzká a především náhlá smrt jeho otce, předešlého vůdce klanu, předhodila malého černovláska do nepříjemné a nejednoduché situace. Buďto se sám postaví do čela klanu a ujme se povinností po svém otci, nebo onu funkci přenechá jinému členu klanu a tudíž zanevře na všechno, co mu jeho otec po sobě zanechal. Akeno se však nezalekl a rozhodl se výzvě vyjít vstříc. Nebylo to sice jednoduché, ale situace v klanu se nakonec ustálila a všichni mohli zase v klidu žít, jako předtím. Tedy všichni, až na jednoho. Pouze lidé Akenovi skutečně blízcí sledovali, jak se z malého věčně usměvavého kluka pomalu stával unavený a citově chladný muž, který polovinu času tráví prací a tu druhou odpočinkem. Přesto, že ho však skoro nikdo nevídá, lidé k němu chovají nepředstavitelný respekt. Stejně jako všichni ostatní, i Akeno má však své temné tajemství.
Většinou ho lze nalézt v jejich rodinném domě, který se nachází ve čtvrti klanu, kde přes den buď odpočívá, nebo pracuje, zatímco v noci se povětšinou jen poklidně toulá ulicemi.

Chinatsu Uchiha - ichi
Instruktorka a správkyně klanu
Mladší sestra aktuálního vůdce klanu. Chinatsu se svým bratrem Akenem nikdy moc dobře nevycházela, přesto se však po smrti jejich otce rozhodla vyhledat útěchu právě u něj. Sice se na pohled může zdát tvrdá a přísná, ale pod tou skořápkou autority se přeci jen nachází milující osoba, pro kterou byla rodina vždy na prvním místě. Proto se u ní objevily obrovské výčitky svědomí, když viděla, jak se její bratr za ta léta změnil. I přes Akenův nesouhlas tedy začala pomáhat se správou klanu a především mladší členové klanu za ní mohou kdykoliv přijít, když mají zrovna nějaký problém, nebo si jen jednoduše potřebují o něčem promluvit, aby nemuseli rušit právě Akena. Díky této oblibě u lidí však vzniká spor, kdy se někteří lidé dohadují, jestli by nebyla na pozici vůdce klanu lepší právě Chinatsu.
Většinu času se pohybuje někde v ulicích klanové čtvrti, nebo jednoduše odpočívá poblíž vodní nádrže nedaleko sídla.

Sídlo

Sídlo klanu Uchiha se nachází v klanové čtvrti na jihu Konohy. Po velkém útoku na Konohu pár stovek let zpátky zůstalo nějakou chvíli ležet ladem, ale když se začal klan opět rozrůstat, dočkala se obnovy i tato čtvrť, která dnes již slouží tak, jako dřív.
Jeden jediný vchod směrem do centra vesnice zdobí tradiční znaky klanu, dvojbarevné vějíře.

Chrám Naka Chrám Naka byl stejně jako celá čtvrť klanu Uchiha v minulosti zničen. Tajná podzemní místnost však přežila. V dnešní době, kdy chrám opět stojí, zůstala však zapečetěna technikou, kterou ovládá pouze vůdce klanu. Tajemství kamene v jejích útrobách tak zůstává skryto, z obavy klanu, aby se nenechal svést na scestí, stejně jako jejich předkové. Chrám tak slouží pouze k duchovním účelům, případně ke společenským akcím či shromážděním.

Cvičiště Lesní cvičiště poblíž klanu. Vzhledem ke své lokaci ho z devadesáti procent času využívají pouze příslušníci klanu či jejich blízcí. Nemusí se tak při tréninku bát, že by došlo k prozrazení některých jejich tajemství. Vzhledem ke své lokaci a povaze je ideální k tréninku bukijutsu, taijutsu, genjutsu či některých méně destruktivních ninjutsu technik. Katon chodí Uchihové však raději cvičit k menší vodní nádrži nedaleko klanu.

Vodní nádrž Tato vodní nádrž, nacházející se nedaleko klanové čtvrti, slouží nejen jako místo odpočinku či srazu s přáteli a relaxaci, ale příležitostně i k tréninku katonu, kterým klan Uchiha tolik vyniká. Při dobrém načasování a s trochou štěstí si zde člověk může jak v klidu zatrénovat, tak si vychutnat například piknik se svými blízkými.

Kayaku klan – !NOVINKA!

POZOR! Spoiler!

Kayaku klan

Kayaku je nejmladší klan v Konoze, přidali se teprve před několika lety, poté co byli téměř vyhlazeni a již nadále nedokázali fungovat jako nezávislý klan. Klan je tvořen dvěma rodinami Higashi a Nishi, z nichž není ani jedna podřízena té druhé. Všichni členové s výjimkou vůdce jsou si rovni a přispívají svým dílem k přežití klanu.
Tento klan zatím čeká na svojí příležitost dostat se mezi Vznešené klany Konohy a zístak si uznání lidí i shinobi.

Významné osobnosti

Hitsu Nishi - Tobicek
Reprezentant obou rodin a nejstarší člen, jounin v důchodě
Je to muž, který přežil svoji milovanou ženu, na tomto světě ho již nic nepoutá a proto již jen klidně čeká na den, kdy zemře a připojí se ke své ženě. Tento fakt značně ovlivňuje jeho charakter. Hitsu je starý a ve svém životě prožil snad vše, co prožít mohl: miloval, nenáviděl, čelil smrti svých blízkých, bojoval na život a na smrt, hádal se i usmiřoval.
Díky tomu je klidný, vyvážený a moudrý. Právě moudrost je jeho nejcharakterističtější vlastnost, jelikož se velmi často snaží předat ji dalším generacím. Je to muž svého slova, nikdy neustoupí nátlaku a je to právě Nishi Hitsu, kdo řeší spory jak mezi členy klanu tak i mezi vesnicí a klanem.

Mei Higashi - Tobicek
Mei je ženou zesnulého Taa a do rodiny se přivdala, pomáhala s výchovou všech dětí z poslední generace a pro všechny je babičkou
Mei vždy byla trochu sarkastická babka, co se ráda zasměje. Svým humorem a trefnými poznámkami už zchladila nejednu horkou hlavu a ještě si to užívala. Má ráda srandu, dokonce i mladické hloupé vtípky a je na svůj věk velice aktivní. Své vnuky a vnučky ráda rozmazluje a netají se tím, přitom však mezi nimi nedělá rozdíly, ať jsou její nebo ne.
Její „nedělání rozdílů“ je pro její charakter typické. Mluví stejně se svojí vnučkou jako s Hokagem a ráda si dloubne do obou, možná právě proto ji mají všichni rádi. Ti v postavení, protože se k nim pojednou někdo chová jako k obyčejným lidem a ti obyčejní, protože se k nim chová stejně jako k vůdcům.
Ráda se směje a také vypráví své rošťácké histroky z mládí. Všude chodí se svojí hůlkou a když se jí nelíbí něčí chování, uštědří mu jednu hůlkou.

Sekon Higashi - Tobicek
Hlava rodiny Higashi, momentálně nejsilnější člen, jounin
Sekon je rozený vůdce. Je empatický, prudký a upřímný, ale život ho naučil být i tvrdý a neústupný. Vždy si ví rady, alespoň tak působí na své okolí, a vždy se staví k problémům čelem. Život je pro něj jakási výzva, pro něj je vlastně všechno výzva, se kterou se musí vypořádat a proto nikdy neuhne, ani když je mu vyhrožováno.
Jakožto nejsilnější klanu je na něj kladena velká zodpovědnost a nároky, se kterými se naučil žít. Má velký respekt pro starší klanu, kteří ho musí často krotit, jelikož Sekon není politik, a tak si raději vybere správnou možnost namísto té výhodnější.

.
Ostatní významné osobnosti naleznete na herním webu ZDE.
.
.

Sídlo

Aburame klan

POZOR! Spoiler!

Aburame klan

Jeden ze čtyř vznešených klanů v Konoze. Základním rysem tohoto klanu je hmyz. Členové Aburame klanu jej totiž využívají jako zbraň. Při narození je členům klanu nabídnuta úmluva, podle které je bude hmyz poslouchat a oni jim na oplátku propůjčí své tělo jako útočiště. Jedná se o speciální typ hmyzu, který se nazývá Kikaichū. Členové klanu mohou mít i dodatečný hmyz, který je umístěn v nádobách či tykvích, které sebou nosí. Hmyz může tělo opustit i vlézt dovnitř pomocí pórů v kůži. Jako zdroj potravy jim slouží hostitelova chakra, což je činí poněkud nebezpečnými. Vztah mezi hostitelem a hmyzem je oboustranně prospěšný. Hostitel poskytuje hmyzu útočiště a zdroj potravy, z jeho těla se stává živoucí hnízdo až pro deset tisíc jednotlivců. Na oplátku hmyz plní veškerá přání hostitele, což umožňuje hostiteli provádět techniky i bez ručních znamení. I když techniky tohoto klanu úzce souvisí s hmyzem, je známo pouze pár jedinců, kteří byli schopni si vychovat zvláštní druh hmyzu, který je vzácný i mezi členy klanu. Známý je například Shikuro a Torune. Hlavním poznávacím rysem jsou brýle, které zahalují oči a oblečení, které v mnoha případech pokrývá většinu jejich těla.

Akimichi klan

POZOR! Spoiler!

Akimichi klan

Další ze čtyř vznešených klanů v Konoze. Je známo, že ve vedení se již vystřídalo 15 hlav rodiny, posledními hlavami byl Chōza Akimichi a jeho syn, Choji Akimichi, kteří vedli klan v době Čtvrté války ninjů. Členové klanu disponují obrovskou fyzickou silou. Jsou schopni přeměnit velké množství kalorii na chakru, kterou využívají ve svých tajných technikách. Většina této vytvořené chakry je v průběhu technik spotřebována a udržet tak její produkci v delší bitvě může být velmi únavné. Proto členové klanu hodně jí a udržují si tak velkou rezervu kalorií neboli chakry. Pokud jejich vlastní kalorie k boji nestačí, mohou využít 3 barevné pilule, špenátová, kari a chilli, které přemění zbytek jejich tuků na chakru za cenu jejich zdraví. Mnoho členů klanu využívá k boji také Bō (dlouhá bojová tyč), jejich zvláštní schopností je to, že jsou schopny přizpůsobit se velikosti majitele. Akimichi klan má zvláštní vztah s Nara a Yamanaka klanem.

Hyuuga klan

POZOR! Spoiler!

Hyūga klan

Nejproslulejší klan z Konohy, taktéž jeden ze čtyř vznešených klanů. Všichni členové klanu vlastní Byakugan, Kekkei genkai, která jim dává rozšířené zorné pole a schopnost vidět skrze pevné objekty, vidět chakry systém a mnohé další věci. Klan je rozdělen do 2 větví, hlavní a vedlejší. Členové vedlejší větve jsou "obdařeni" prokletou pečetí, což dává hlavní větvi absolutní kontrolu nad vedlejší. Tato pečeť také zajišťuje, že tajemství Byakuganu nebude prozrazeno, jelikož tato pečeť zapečetí Byakugan po smrti uživatele. Díky této pečeti však existují rozepře mezi hlavní a vedlejší větví klanu. Členové klanu se učí stylu Jemné pěsti, která společně s Byakuganem umožňuje uživateli vidět systém vedoucí chakru a přesnými údery tak zablokovat tok chakry. Jejich preciznost s chakrou je téměř dokonalá a jsou schopni pracovat s Tenketsu (chakry body) po celém těle. Ultimátní techniky jako jsou například techniky Osmého trigramu, jsou určené pouze pro hlavní větev, existují však i jedinci, kteří tato dogmata neberou v potaz.

Inuzuka klan

POZOR! Spoiler!

Inuzuka klan

Klan proslulý pro jejich spolupráci s psy. Jejich hlavním poznávacím rysem jsou tedy oni a charakteristické červené tesáky na tvářích. Členové dostanou svého zvířecího společníka, jakmile dosáhnou určitého věku. Poté jsou shinobi a jeho zvířecí společník prakticky nerozdělitelní. V důsledku jejich téměř absolutního splynutí, je možné smíchat jejich chakry a vytvářet tak společná jutsu, která členům dodává divoký a zvířecí vzhled. Členové klanu jsou schopni se svými společníky komunikovat, ale jinak než řečí, na rozdíl od Kuromara, který uměl mluvit.

Nara klan

POZOR! Spoiler!

Nara klan

Klan známý pro svou inteligenci, manipulaci stínů a chování jelenů, kteří se pasou na velkých zalesněných plochách Lesu Nara klanu. Tento klan je držitelem knihy, ve které se nalézají různé léčivé recepty pro další generace, které naznačují, že jsou zběhlí v medicíně. Dále je zde například popsán recept a účinek 3 barevných pilulí, které využívá Akimichi klan. Přesto, že jsou členové klanu považováni za génie, muži mají často problémy najít motivaci a jsou velmi líní. Jakmile však situace volá o pomoc, ukáže se, že jsou velmi odhodlaní a loajální. Klan má také výzkumnou laboratoř, ve které zkoumají a vyvíjejí nové léky, tato laboratoř je ukryta v horách za Konohou. Nara klan má zvláštní vztah s Akimichi a Yamanaka klanem.

Sarutobi klan

POZOR! Spoiler!

Sarutobi klan

Vlivný klan v Konoze, ze kterého pochází několik významných členů, kteří se stali Hokage či získali členství v organizaci nazývaná Dvanáct strážných ninjů. Všichni členové jsou také vyznavači Vůle ohně. Schopnost tohoto klanu není jednoznačně prokázána, podle všeho to ale vypadá, že členové klanu jsou schopni se naučit extrémně složitá jutsu. Tak jako Hiruzen Sarutobi, přezdívaný Bůh Shinobi, či Konohamaru Sarutobi, kterému se podařilo ve 12 letech naučit A-rank techniku. Pro posílení jednoty mezi Akimichi, Nara a Yamanaka klanem, se stalo tradicí, že členové klanu Sarutobi připevní každému členovi z těchto klanů náušnice při skládání přísahy.(Za tento klan není možno hrát, pouze po domluvě s Adminy)

Yamanaka klan

POZOR! Spoiler!

Yamanaka klan

Rodina ninjů, kteří žijí v Konoze. Vlastní a provozují své květinářství, specializují se na techniky, které se zabývají myslí. Členové klanu jsou zaměřeni na paměťová jutsu, který z nich dělají odborníky na shromažďování informací a špionáže. Jsou také skvělými senzorovými ninji, jejich techniky zahrnují přenos vědomí, čtení myšlenek a telepatickou komunikaci. Yamanaka klan má zvláštní vztah s Akimichi a Nara klanem.

Shrnutí dosavadního příběhu

Náš příběh začíná krátce před válkou, v době kdy Takehito Maeda, v pořadí osmý Hokage, zemřel. Smrt každého Hokageho byla vždy tragédie, o to větší se stala tehdy, když byla země na pokraji války. Starší vesnice stáli před nelehkým úkolem, vybrat muže, který bude schopen sjednotit rozpolcené frakce Konohy a vést celou zemi do války. Volba trvala týden, behem kterého se každý bál, že by mohla Kirigakure udeřit a nestabilní Konohu zničit.
Po týdnu debatování a rozhodování byl Hokage nakonec vybrán. Muž považovaný za největšího génia své doby, v té době 26 letý člen klanu Nara, Daichi. Bleskovou rychlostí sjednotil rozpolcenou Konohu a uklidnil situaci na hranicích s Kiri, díky tomu se mu povedlo udržet mír po další dva roky, než nevyhnutelná válka vypukla a zaplavila zemi smrtí a rozkladem. Během války byli všichni sjednoceni proti jedinému nepříteli, ale poté co válka skončila, vypluly na povrch staré křivdy a mnozí usoudili, že stávající Hokage je nevhodný a měl by být nahrazen.
Následující měsíc vstoupil do dějin jako "Měsíční válka." Během této nelehké doby, kdy atentáty a travičství bylo na denním pořádku a každý den umírali muži i ženy, kteří se snažili sami obsadit post Hokageho. Nakonec však bitva ustala a pozici Hokageho stále hájil Daichi Nara, který se zbavil všech konkurentů. Tehdy poprvé se v hlavě Daichiho zástupkyně, Mao Yamanaky, zrodil nápad na obnovení staré sekce ANBU, Rootu.
Trvalo jí skoro rok než dala tuto organizaci dohromady, pod záminkou obnovení slávy převzala vedení bývalé přední divize ANBU, Naibun a začala ji přetvářet k obrazu svému.
V tu chvíli se však na scénu připletla divoká karta v podobě nukenina Kouheie a jeho poskoků, kteří z neznámých důvodů šli po jednom z předních členů Naibun, Homurovi.
Po jejich náhlém vpádu do Lesa smrti, kde měl Naibun své velitelství, nastává chaos, protože i přesto, že se jim nepovedlo dostat včas odveleného Homuru do svých spárů, během boje zemřela Mao Yamanaka a existence naibunu nyní vyplula na povrch. Navíc Hokage měl ke svojí zástupkyni víc než pracovní vztah a je teď na něm aby se s touto ztrátou vypořádal.
Co se stane příště?

Konoha Keimu Butai neboli Jednotky Konožské vojenské policie je speciální útvar zabývající se jak prací pořádkové policie, tak i vyšetřováním shinobi.

VELITEL	ZÁSTUPKYNĚ

Taterou Sarutobi	Kotoka Hyuuga

Tým 1

Vypravěč - Jaden

Volných míst v týmu - 1

Kde tým hraje - fórum

Sensei

Homura

	Homura (Jaden) 28 let \| 179 cm \| 82 kg \| A Hodnost jounin Splněné mise (bude doplněno)
	Veřejně známé věci (bude doplněno) Veřejně neznámé věci (bude doplněno) 650 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Studenti

Midori Hyuuga

	Midori Hyuuga (Mitora) 13 let \| 152 cm \| 39 kg \| AB Hodnost genin Splněné mise (bude doplněno)
	Veřejně známé věci (bude doplněno) Veřejně neznámé věci D-rank: 35 C-rank: 27 B-rank: 1 369 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Kaito Sarutobi

	Kaito Sarutobi (Stan.com) 14 let \| 160 cm \| 51 kg \| AB Hodnost genin Splněné mise D-rank: 32 C-rank: 28 B-rank: 1
	Veřejně známé věci - Policista na částečný úvazek Veřejně neznámé věci (bude doplněno) 459 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Tadashi Uchiha

	Tadashi Uchiha (Kitabatake) 14 let \| 158 cm \| 48 kg \| A+ Hodnost genin Splněné mise D-rank: C-rank: B-rank:
	Veřejně známé věci - Policista na částečný úvazek Veřejně neznámé věci (bude doplněno) 350 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Tým 2

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Nozomi Okazaki

	Nozomi Okazaki (ichi) 26 let \| 129 cm \| 27 kg \| B Hodnost jounin Splněné mise 60 D-rank, 71 C-rank, 353 B-rank, 67 A-rank, 1 S-rank
	Veřejně známé věci Nozomi je velmi dobrá lékařská kunoichi. Kouhai jedenácté hokage Hiroko Satsumy. Používá bariérové techniky, které proslavila osmá hokage Kujou Mitoama. Veřejně neznámé věci Trpí vzácnou poruchou, která její tělesný vývoj zastavila okolo desátého roku života. 650 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Studenti

Lei Takuki

	Lei Takuki (Stranx) 15 let \| 145 cm \| 35 kg \| AB Hodnost chuunin Splněné mise (bude doplněno)
	Veřejně známé věci Čestný občan Pandárie Veřejně neznámé věci (bude doplněno) 448 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Ren Kurogami

	Ren Kurogami (Jaden) 14 let \| 151 cm \| 39,8 kg \| 0- Hodnost genin Splněné mise (bude doplněno)
	Veřejně známé věci (bude doplněno) Veřejně neznámé věci (bude doplněno) 415 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Shion Tachibana

Shion Tachibana (stan.com)
17 let | 160 cm | 51 kg | A

Hodnost
genin
Splněné mise
1 D-rank, 1 C-rank, 0 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci
V Akaigawe sehrála svou roli v odhalení tamního tajemství, proč zvířata ohrožovali město.
Ovládán loutkařskou technikou svého otce, Kamiho Iwamota, byl přinucen spáchat bombový atentát na Hokage, po kterém se mu povedlo utéct z Konohy a po tři roky se jako nukenin potloukal svět.
Do Konohy se vrátil o tři roky později se zajatým Kamim, zraněnou SuzumeTachibanou a spoustou důkazního materiálu, a vzdal se úřadům, aby mohl očistit své jméno.

Shion zdědit veškeré majetky svého otce a stal se tak nejbohatším mužem Konohy.
Veřejně neznámé věci
Naoko, pravým jménem Chiko Iwamoto, je synem Kamiho Iwomota, nejbohatšího obchodníka se zbraněmi v Zemi ohně, a jen málokdo zná Naočinu pravou totožnost.
V šesti letech zabila svou první sensei, aby zachránila život Suzume Tachibaně.
Během putování se přimíchal do občanské války v malém království a pomohl zabránit velkému krveprolití, když přinutil dosavadního krále přiznat, že se trůnu chopil neprávem. Díky tomu mu nově dosazený král, Tomawe Furukawa, zůstal zavázán a přidělil mu titul lorda.
Shion se stal žákem tygřího sanina, původem ze Sunagakure.

551 bodů | Profil | Celý obrázek

Tým 3

Vypravěč - Stan.com
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Nikko Saigai

	Nikko Saigai(Stan.com) 19 let \| 171 cm \| 62 kg \| A- Hodnost jounin Splněné mise 53 D-rank, 77 C-rank, 231 B-rank, 36 A-rank, 1 S-rank
	Veřejně známé věci Veřejně neznámé věci 650 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Studenti

Minoru Ryuurai

	Minoru Ryuurai (Teki17Yandere) 13 let \| 166 cm \| 60 kg \| 0+ Hodnost genin Splněné mise (bude doplněno)
	Veřejně známé věci Veřejně neznámé věci 50 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Nagachi Fukurai

	Nagachi Fukurai (Kimiimaro) 13 let \| 160 cm \| 49 kg \| AB+ Hodnost genin Splněné mise (bude doplněno)
	Veřejně známé věci Veřejně neznámé věci 53 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Tým 4

Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Hau Uchiha

Haru Uchiha	(?) 19 let \| 171 cm \| 62 kg \| B+ Hodnost jounin Splněné mise D-rank, C-rank, B-rank, A-rank, S-rank
	Veřejně známé věci Veřejně neznámé věci 650 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Studenti

Shisuki Hara

	Shisuki Hara (Micha1_01) 13 let \| 160 cm \| 47 kg \| 0 Hodnost genin Splněné mise (bude doplněno)
	Veřejně známé věci Veřejně neznámé věci 50 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Tým 6

Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Makoto Shimazu

Makoto Shimazu (Kitabatake)
34 let | 186 cm | 72 kg | AB

Hodnost
jounin
Splněné mise
132 D-rank, 140 C-rank, 215 B-rank, 136 A-rank, 12 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

600 bodů | Profil | Celý obrázek

Studenti

Shin Mizukin

Hráč:theFilda4
---
Křestní jméno: Shin
Příjmení: Mizukin
Věk: 14
Hodnost: pokročilý genin
Pohlaví: muž
Váha: 50kg
Výška: 150cm
Krevní skupina: A
Vzhled:

POZOR! Spoiler!

Body: 298
Profil postavy

Tokune Wakamuro

Tokune Wakamuro (Leon)
15 let | 156 cm | 45 kg | A

Hodnost
chuunin
Splněné mise
? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, ? A-rank, ? S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

302 bodů | Profil | Celý obrázek

Naomi Taiko

Naomi Taiko (Noemyska)
14 let | 155 cm | 48 kg | A

Hodnost
genin
Splněné mise
? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, ? A-rank, ? S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

63 bodů | Profil | Celý obrázek

Tým 11

Vypravěč - Davien
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Kumaru

Hráč:Davien
---
Křestní jméno: Kumaru
Příjmení:
Věk:
Hodnost: jounin
Pohlaví: muž
Váha:
Výška:
Krevní skupina:
Vzhled:

POZOR! Spoiler!

Body: 600
Profil postavy

Studenti

Onigiri Ueda

Hráč:Ichi
---
Křestní jméno: Onigiri
Příjmení: Ueda
Věk: 15
Hodnost: genin
Pohlaví: žena
Váha: 39kg
Výška: 150cm
Krevní skupina: 0
Vzhled:

POZOR! Spoiler!

Body: 210
Profil postavy

Takuya Riko

Hráč:Jaden
---
Křestní jméno: Takuya
Příjmení: Riko
Věk: 15
Hodnost: genin
Pohlaví: muž
Váha: 45kg
Výška: 158cm
Krevní skupina: B
Vzhled:

POZOR! Spoiler!

Body: 210
Profil postavy

Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!

Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám. Kakashi YES

Aktualizace

11. 05. 2020 - Přidány body.
16. 11. 2019 - Protříděno, nábor zavřen.
10. 1. 2017 - Protříděno, nábor otevřen.
26. 12. 2015 - Aktualizování odkazů na profily postav, aktualizování profilů postav na herním webu.
23. 10. 2015 - Změna hokage a přeřazení nebožtíka Daichiho mezi bývalé hokage. xD Díky Tobimu znovu nalezen obrázek naší sexy zástupkyně.
30. 8. 2015 - Aktualizace místnosti a přidání klanu Kayaku.
1. 4. 2015 - Aktualizace herního webu a odkazů na profily hráčů.
18. 3. 2015 - Aktualizování týmů, odkazů k profilům na fóru a vytvoření místečka pro zmražené postavy.
2. 2. 2018 - Nový vzhled místnosti.

5. 5. 2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.

Sdělení

Drazí a milí senseiové. Pěkně prosím, posílejte mi bodová hodnocení pro Vaše žáky po splnění tréninku, mise, či čehokoliv jiného, co hodláte bodovat. Nejpozději tak konejte do konce každého měsíce. Pokud za měsíc žádné body nepřibudou, napište mně aspoň, že se nic nedělo, jinak si budu myslet, že jste zapomněli. ^^
Též prosím všechny hráče: Pokud vás někdo zdržuje, stěžujte si senseiovi. Pokud se skutečností nebude zabývat ani sensei, stěžujte si mně - od toho tu jsem. (To platí i v jiných vesnicích, jejich senseiích a adminech. ^^)
Všichni si průběžně kontrolujte herní web a správnost údajů! Je možné, že jsem prostě něco přehlédla nebo se nějaký sensei neozval!

Vaše ichi :3

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

V oblíbených: 32x

Kategorie:

NFFORPG

Vložil Elisia, Pá, 2013-01-11 21:19 | Ninja už: 4549 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan

Momo Tsubaki
Cvičiště u Hlavní brány

Momo poslala Ranmara trénovat a sledovala Lei. Ani té to už moc dlouho netrvalo a zanedlouho se u Momo hlásila s tím, že je hotová.
,,Tak fajn, Ranmaru odešel trénovat genjutsu. Nicméně si nemyslím, že něco takového by bylo i pro tebe. Podle toho, co jsi říkala při seznamování, jsi spíš taijutsu typ, nebo nintaijutsu, že? Nemyslím si, že bys teď měla trénovat ninjutsu, protože nemáš všechnu chakru, nějakou jsi vyplýtvala na to chození po vodě. Tak co si trochu procvičit taijutsu, než Ranmaru dotrénuje?" Usmála se a seskočila z kůlu na jezírko. Jak dopadla, voda se trochu zavlnila, ale Momo si toho nevšímala a přešla na pevninu. Tam ukázala Lei, ať se postaví proti ní.
,,Jestli si vzpomínám dobře, máš nějaké dýky. Tak mi předveď, co s nimi dokážeš!" Momo se divoce zazubila a vytáhla jednu z katan z pouzdra. Zlověstně to zasyčelo. Chytila zbraň do levé ruky, párkrát s ní cvičně máchla a pak ukázala Lei, ať jde proti ní. Nechávala jí právo prvního útoku.

I'm... so... CRAZY! Mwahaha!

Why Are YOU Evil?

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Nagadir, Čt, 2013-01-10 22:50 | Ninja už: 5743 dní, Příspěvků: 678 | Autor je: Pěstitel rýže

Charllee Kowalski
Tým 2, Dům Kazukiových

Z mise se vrátili celkem pozdě a na Akihirovi bylo vidět, že ho průběh značně rozčílil. Charllee se mu ani moc nedivil, řešili něco z čeho se nakonec vyklubala pěkná hloupost, určitě by ten strávený čas mohli využít mnohem lépe, ale nedale se nic dělat. Jelikož byl už unavený a Aki měl blbou náladu, vydal se do pokoj a jak padl tak i usnul.
Druhého dne ráno ho probudil jakýsi zvláštní, nepříjemný zvuk vycházející odněkud poblíž okna. Rozlepil oči, chvíli mžoural kolem sebe a pak si všiml siluety za oknem.
Pes? pomyslel si udiveně a okno otevřel. Zvířata měl celkem rád a tak se na něj usmál.
,,Copak tu chceš?" zajímal se.
,,Nesu zprávu od Willa," řekl mu v odpověď, Charllee se na chvíli zatvářil překvapeně ale pak si vlastně uvědomil, že Will má psy jako summony.
,,Hm, ok dobře," přikývl, a protože si lístku všiml tak si ho vzal a přečetl. Pes se mezitím v klidu odebral pryč.
,,Trénink, výborně," protáhl se a pak se v rychlosti připravil. Ve sprše se pořádně probudil, hodil na sebe nějaké volné oblečení, v rychlosti se nasnídal a do batohu si vzal něco sebou. Tiše prošel kolem Akihira a vyrazil na místo srazu.
Trochu ho překvapilo, že je tady úplně jako první, ale nasadil vcelku obyčejný výraz a kývl Willovi na pozdrav. Po nějaké době dorazil i Talo ale Charllee ho ignoroval protože přemýšlel. A když dorazil Akihiro nedokázal udržet vážnou tvář. Jeho kamarád vypadal pěkně rozběsněně, jestli měli všichni tři psí poštu, Aki asi nebyl probuzen zrovna příjemným způsobem.
,,Co se ti stalo?" zeptal se ho škádlivě a usmíval se.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Naruki-Nee-chan, Čt, 2013-01-24 15:46 | Ninja už: 4160 dní, Příspěvků: 152 | Autor je: Pěstitel rýže

Maya Hyuuga,tým 1
před budovou akademie

zrovna se za ní zavřeli dveře akademie a ona si uvědomila že ted' už je skutečný ninja a už se nemusí stydět pred svojí rodinou protože už není ta malá,slabá holčička za kterou ji doted' považovali,je silnější než pred nástupem na akademii,zesílila a naučila....naučila se skutečně žít naplno,už se nemusí bát pred otce a ostatní z klanu postavit hrdě se vztičenou hlavou,vyrostla,zesílila a těd' konečne ,,žije'' může se smát a nemusí se bát že ji někdo potrestá protože se zasmála v nevhodnou chvíli,je silná na tolik že by porazila průměrného genina a z části zásluhou otce ale z větší části díky sobě,a to ji dodává na sebevědomí ale nepřestává se kontrolovat a je ostražitá,to ji v akademii naučilí,že má být ostražitá i ve vlastní vesnici protože člověk nikdy neví co za stane v tu minutu kterou právě prožije,proto je lepší být ostražití i ve vlastní vesnici,je to lepší a bezpečnější todle je jedna z mnoha věcí kterou se naučila

„Ve světě ninjů jsou ti,kteří porušují pravidla a nařízení považováni za odpad ale,ti kteří opustí své přátele jsou horší než to“.......bohužel se toto „pravidlo“ může pěkně vymstít

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Jaden, Čt, 2013-01-10 03:48 | Ninja už: 5915 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

.
.
.
.

Lovec a kořist

Mládež Týmu 9 se chystala k akci. K lovu neměl asi nikdo z nich tak blízko jako jejich senseika s jejím vlčím přítelem, a přesto se evidentně ani jeden z nich nehodlal spokojit s nějakým umrněným ušatcem.
Když se většina brouků Hamitsu vrátila, mohli se pohnout.
Brouci totiž zjistili, komu patřil onen řev. Patřil jednomu ze dvou obřích medvědů, kteří se nacházeli pár desítek metrů od nich. Bylo s podivem, že si jich ještě nevšimli, tedy alespoň tohle brouci tvrdili.
Jeden z mědvědů byl nejspíše dospělý jedinec a ten druhý, o polovinu menší, měřící tak pouhé 3 metry, velmi pravděpodobně mládě.
Krom nich se v blízkém okolí nic, co by stálo za řeč, nenacházelo. Onen medvědí řev všechny drobnější živočichy nejspíše vyplašil.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Ranmaru, Čt, 2013-01-10 02:55 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

Ranmaru Chikanagare
cvičiště u hlavní brány

ráno
Lei ho odhadla docela dobře. To je to na mě tak vidět? Podíval se na svůj odraz ve vodě. A když viděl tvář střapatého a neupraveného kluka, musel připustit že to tak asi bude. Vypadal jako flákač. "Když mám teď volno. půjdu si prohlédnout okolí." Řekl. Pak stále se dívajíc na svůj odraz poslouchal Leino vyprávění a sám přemýšlel o jiných věcech a protože nedával pozor dostal od Lei pořádnou spršku vody. Což ale Ranmara skvěle probudilo, řekl si že jí to oplatí. Sevřel ruce do pečeti pták a vystřelil Lei z jezírka suitonem asi metr do vzduchu, ale hned utekl, aby jí nedal šanci k odvetě. V bezpečné vzdálenosti počkal až se vynoří a když viděl že vylézá na břeh, zamával jí a zmizel v lese. Připadala mu veselá, hravá a roztomilá jako děcko. Přemýšlel jestli takový sám není a jestli by neměl některé věci brát vážněji. Vylezl na strom, sedl si na větev, koukal do dáli a přemýšlel. Přitom si vždycky uřízl kus větvičky, vystrouhal na konci špičku a vytvořenou šipku vždycky hodil na list který náhodně vybral. Foukal příjemný vítr a za uklidňujícího šumu listí dokázal Ranmaru přemýšlet celé hodiny. Miloval tyhle lesy. Oproti zemi větru kde vyrůstal byla země ohně plná života a ten mu dával naději. Měl to tu radši a dnes když už tu měl první přátele měl pocit že už se mu konečně vůbec nestýská.

poledne
Mezitím slunce vystoupilo vysoko a Ranmaru dostal hlad. Slezl ze stromu a vrátil se zpátky k jezírku, aby se zeptal Lei jak jí to jde, třeba jí zase připomenout že se má víc soustředit a tentokrát by mohl na oběd pozvat on ji. Když ale došel k jezírku Lei tam nebyla. Trochu ho to zklamalo a tím že ho to zklamalo byl trochu zaskočen a zastyděl se za to. On takový samotář a smutnit kvůli holce kterou znám den? Ani náhodou. Pomyslel si aby si zpravil náladu. Lehl si opět na své oblíbené místečko. Hlavu ve stínu opřená o strom, nohy na slunci a pustil se do jídla které měl sbalené. Jídlo si vychutnával a nikam nespěchal. Snědl i to co měl připravené na večeři. Nacpaný se vyvalil u vody a těžce oddechoval. V tom přišla Lei. Pozdravil, ale radši se zvedl a popošel trochu dál od jezírka, kdyby mu náhodou chtěla vrátit ten ranní suiton, ale Lei se hned vrhla do tréningu, přesněji hned spadla do vody a Ranmarovi nevěnovala pozornost.

odpoledne
V tu chvíli přišla Momo a zamířila si to ke kůlům uprostřed jezera. Což bylo dobře. Ranmaru se začínal nudit. Holka v plavkách se překvapivě rychle okouká. Hned za Momo přišel. Pozdravila je "Dobré ráno děcka." Ranmaru se zarazil. "Dobré ráno? Vždyť budou tak dvě hodiny odpoledne?" Zamumlal a udiveně se podíval na slunce které už bylo za polovinou své pouti. Chvíli přemýšlel co se děje a vlastně ani nedával pozor co sensei říká. Pak ale zachytil slovo genjutsu, v očích se mu zablýsklo a jeho pozornost byla přitažena jako magnetem. Pozorně poslouchal každé slabice a svitek který mu Momo hodila chytil a sevřel jako nejcennější poklad. Snažil se skrýt nadšení. Ale měl co dělat aby neskákal radostí. Jakmile sensei řekla že může jít, vyrazil jako střela do lesíka. Udělal pár kliček a sedl si do kořenů jednoho velkého stromu. Bylo tu přítmí a protože byl pod úrovní terénu nebylo sem z žádné strany vidět. Ranmaru si sedl do tureckého sedu, narovnal záda, otevřel svitek a začal číst.

tréning
Nadšení hned trochu opadlo, protože svitek byl psaný starým jazykem, stroze a to co vysvětloval nebylo jednoduché. Bylo to Genjutsu na bázi zvuku. Čakra přenesená zvukem dokázala napadat nervy a zrak a vytvářet tak iluzi. Jestli tomu Ranmaru správně rozuměl tak rozoscilováním čakry v soupeřově očním nezvu mohl Ranmaru způsobit že by ho soupeř viděl několikanásobně. Problém spočíval v tom, že vysokofrekvenční zvuk špatně proniká věcmi a nebude li zdroj zvuku dostatečně blízko cíle, nedostane se jeho technika s dostatečnou silou dostatečně hluboko a bude neefektivní nebo úplně přehlušena přirozeným čakrovým oběhem cíle. Proto svitek následně popisoval provedení s rolničkami vrženými na jehlách se kterými se pohybuje pomocí niti a celý trik byl maskovaný stínovými senbony, aby soupeř nevěděl do čeho se vlastně dostal. Rafinovaný způsob. Trochu složitý, ale Ranmaru se rozhodl že i když se mu tohle provedení moc nezamlouvá, dokud techniku plně neovládne, bude postupovat přesně podle instrukcí ve svitku a nějaké vlastní úpravy provede až s tím bude mít více zkušeností z praxe.

Tedy přistoupil ke kroku jedna. Vyvinout vysokofrekvenční čakru. Ranmaru vytáhl staré rolničky které byly schované v jádru svitku. Byli dost potlučené a Ranmaru si slíbil že později si pořídí nové. Složil si nohy z tureckého sedu do lotosového květu, znova vyrovnal záda a ruce položil na kolena. V každé dlani měl jednu rolničku. Zavřel oči, nahromadil v dlaních čakru a snažil se ji rozkmitat podobně jako to dělal při chození po vodě. Rolničky začali slabounce zvonit. Nebylo to ani z daleka dost. Dokud se nedostane nad úroveň ultrazvuku, tak se potřebné frekvenci ani nepřiblíží. Snažil se zvýšit frekvenci víc a víc. Zkoušel to znova a znova. Trvalo mu několik hodin než se mu povedlo dosáhnout dostatečné frekvence. Ranmarovi bylo jasné že i když má dostatečnou frekvenci stále nemá vyhráno. Od frekvence se odvíjel počet obrazů které může promítnout, jestli bude chtít vytvořit víc než jen pár iluzí sebe sama. Bude muset frekvenci několikanásobně zvýšit. Teď ho ale ze samého soustředění bolela hlava a po hodinách nehybného sezení byl ztuhlý. Potřeboval přestávku. Tak sbalil svitek a vydal se za ostatními k jezírku. Uvědomil si že z bolesti hlavy má na tváři škleb, tak se pokusil trochu srovnat, ale stejně se tvářil trochu kysele. Nepřítomně došel až k vodě. Opláchl si čelo, posadil se na břeh a až potom se podíval jestli je někdo kolem. Bylo už pozdě odpoledne.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Stranx, Čt, 2013-01-10 01:53 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan

Lei Takuki
cvičiště u Hlavní brány

Lei se stále plácala ve vodě, když se najednou objevila Momo. Lei ji uctivě pozdravila a trochu se na ni usmála. Pořád nevěděla co si o ni má myslet nebo čeho je Momo schopná a jak je vůbec silná, ale musela ji přiznat, že ji to dnes sluší. První den se zdála Lei moc utahaná, ale dnes už vypadala čilejší a čerstvější. Nejspíš ji pomohl ten dlouhý spánek...
"Dobré ráno?" vykřikla Lei ve své hlavě tak hlasitě, že kdyby to křičela do celého světa, tak probudí snad všechny mrtvé.
"Ona má dobré ráno a to je skoro odpoledne a já spala pod stromem. Ale co, jednou budu třeba taky sensei. Doufám. A budu mít pandy.mmmm pandy..." zamyslela se Lei teď už klidněji a při pomyšlení na pandy, se ji na tváři vyloudil opět její obvyklý úsměv, ale na druhou stranu měla dost na spěch protože chtěla před mistryní něco ukázat. Z vody hned pádila na břeh a po vodě dokráčela bez sebemenšího zaváhání na prostředek jezírka. Lei se bála, aby se něco nepokazilo a ona se zase neztrapnila. Jako nejhorší možnost trapasu si představila, že by ji spadli plavky. U toho pomyšlení Lei celá zrudla. Radši si plavky zkontrolovala a pořádně utáhla. Pak ji došlo, že se její plavky asi senseice moc líbit nebudou, ale bylo ji to koneckonců jedno. Dále ji došlo, že nevydržela na vodní ploše stát na jednom místě bez pohybu déle jak 5 minut. Řekla si, že před Momo se musí hecnout a prostě to zvládnout alespoň nad 10 minut, aby viděla, že ji to už de a obě by mohli považovat chůzi po hladině za uzavřenou kapitolu. Proto si k tomu Lei tentokrát sedla, což bylo sice těší na práci s chakrou, ale bylo to lepší na udržení koncentrace. Navíc když Lei stála, tak sebou furt šila a nikdy se moc nesoustředila.
Mezitím co seděla na vodě, tak se Momo domlouvala s Ranmarem na učení se nějakého genjutsu.
"Jaj! On se jde učit genjutsu a já se tady furt peru s timhle, ale to už brzo skončí. Taky bych chtěla umět nějaké genjutsu, škoda že na to nemám vlohy..." vzdychla si Lei pro sebe a dál seděla na hladině pozorujíc jak Momo dává chlapci svitek s oním genjutsu. Po chvíli se senseika obrátila na Lei a pozorovala její snažení. Lei si jen tak seděla a snažila se nespadnout do vody. Byla teď dost zamyšlená a tak si ani neuvědomila, že na hladině sedí už dobrých 20 minut. Takové uvědomění ji z myšlenek probralo velmi rychle. Na oslavu se Lei postavila a skočila do jezírka pořádnou šipku. Vynořila se až u břehu, na který i vylezla a šla se osušit. Poté vzala svoje věci a zaběhla hlouběji do lesa, kde se bleskově převlékla a hlásila se u Mom s tím, že s tréningem na vodě a stromech skončila.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Akihiro, St, 2013-01-09 23:26 | Ninja už: 5925 dní, Příspěvků: 383 | Autor je: Prostý občan

Akihiro Kazuki
Dům rodiny Kazuki

To byl za den!
Pro Akihira rozhodně ne moc dobrý...
Už tak měl dost špatnou náladu, že museli dělat něco pro takové zazobance a když to nakonec dopadlo jak to dopadlo... hrůza...
Zbytečně dva dny jen tak promarněný! Jen kvůli nějaký princezničce, která si usmyslí, že si někam uteče a že bude ohromná sranda, když ji někdo bude muset jít hledat! Prostě děs běs!
To byl asi také ten důvod, že když se Aki a Charllee konečně vrátili zpátky domů, tak hnědovlásek poslal svého přítele nahoru spát a sám zůstal v obývacím pokoji. Tam se pohodlně uvelebil na sedačce a jen tak si celý den v hlavě přehrával...
Neměl náladu vůbec ještě vstávat a nebo si třeba s Charlleem povídat. Jeho nálada byla zkrátka naprosto pod bodem mrazu, takže se mu nikdo ani divit nemohl...
Vlastně, nějakou chvíli ani nečekal, že by šel vůbec spát nebo že by vůbec usnul. To ani náhodou. Na to byl až moc neklidný...
Ale i přesto, že Akihiro ty dva dny považoval za ztrátu času a ten ztracený čas mohl využít třeba pro trénink další techniky, přeci jen byli únavné. A to více, než by kdo čekal...
Navíc ten pozdní příchod udělal taky své, takže netrvalo ani 10 minut, než se Aki ze sedu převalil do lehu a do dalších pár minut už spal jako zabitý. Jediná chvíle v životě, kdy se netvářil jako kakabus nebo naprostý cvok a vypadal až překvapivě klidně...
Pozorovat jej v tomto stavu bylo zkutečně zajímavé...
Vždy totiž zmizel ten hnědovlásek, kterého všichni znali a objevil se někdo úplně jiný. Někdo, kdo měl na tváři malý příjemný úsměv a spokojeně oddechoval... Bohužel... to se dělo jen přes noc. A někdy ani to ne...
Někdy v noci k němu přišla jeho matka a zakryla jej. Věnovala mu jeden letmý polibek na tvář a s úsměvem si šla znovu lehnout...
Před tím se však nezapomněl stavit ještě u Charlleeho a udělat to samé... Oba kluky již měla doma, takže už se strachovat nemusela a poprvé za dva dny mohla ulehnout zkutečně klidným spánkem...

Konečně ráno... Sluníčko pěkně svítí, s okna se táhne čistý příjemný vzduch a... někdo vás hryže do zadku... co víc by si člověk mohl přá...
No počkat???!!
"Ááááááá! Ty vypelichaná vobludo! Jak si to představuješ! Já tě si s tebe nadělám granulovaný bifteky ty vypelichaná zubatá příšero!"
Rozeřval se Akihiro na celý barák a jeho hlas se nesl snad celou ulicí. Pokud jej neslyšeli až v centru, tak by to byl veliký zázrak!
To už však letěl polštář potom hafanovi...
"Vobludo?! Cože?!" Zavrčel Karuzu...
"Kdo je sakra u tebe vypelichaná zubatá příšera?!!!" Vyjel zase také dost hlasitě on...
V hlavě si neustále musel opakovat to, co Will říkal...
Potřebuji je celé a né na kousíčky, Potřebuji je celé a né na kousíčky, Potřebuji je celé a né na kousíčky... klíííííd
"Ty!" Odpověděl rázně Akihiro a v tuto chvíli vypadal jak posel zkázy...
"Já tě... grrrr..." Karuzu toho raději nechal dříve, než se neovládne. Jak se říká, moudřejší ustoupí... A Ano, v tomto případě je to ten pes...
"Však počkej, já si to s tebou jednou vyřídím... tse..." Odfrkl si nakonec, ale to už vytáhl vzkaz a jen tak nedbale jej hodil na zem.
"Jo a chutnáš jako měsíc stará fusekle!" dodal ještě,načež zmizel jako pára nad hrncem...
To bylo dost rozumné řešení, jelikož před polštáři bylo lehké uhnout, ale Akihiro byl schopný jej pravděpodobně v tuto chvíli i zaškrtit...
Ironií však bylo to, jestli by se mu to povedlo a nebo on sám skončil na několik desítek kousků...
"Áááááá! Já toho psa zabiju! Kdo to chutná jako stará fusekle?!" Začal se čerti Akihiro ještě více, div mu vlasy nestáli...
Prudce sebral lístek ze země a přečetl si ho...
O sekundu později už zmuchlaný letěl do kouta...
"Willééééééééééééé!!!" Tak ejstli před tím nebyla celá Konoha vzhůru, tak teď už jo...
"Tak tohle si vypiješ!!" Zavrčel a mrknul na hodinky...
Už teď měl díky svému výstupu zpoždění, což jej nějak moc nevzrušovalo...
Stále byl však dsot naštvaný, takže překvapivě ranní hygiena a příprava mu zabrala jen několik minut. Snídani vynechal. Teď by ji totiž raději narval někomu do krku...
To už se však Akihiro vyřídil z domu jako parní lokomotiva a nedostatek spánku mu zrovna nejlépe také nepomohl...
Na Charlleeho ani nečekal. Věděl, že dorazí také a nebo tam už třeba i je... On si teď potřeboval však něco vyřídit...
A zadek jej stále bolel! No prostě o nervy!

Ani by jste nevěřili, jak rychle se někam člověk může dostat, když je tak doslova nasraný, jako byl Akihiro...
I tak měl však skoro 25 minut zpoždění, což byl jeho asi rekordní nejdřívější příchod (xD)
Ani se po cvičišti však mco nerozhlídl, kdo tam je a není. Popravdě mu to bylo teď jedno... Prostě jen zlostně zařval...
"Wille! Sakra kde si! A kde máš toho svého vypelichaného čokla! Mám s ním nevyřízené účty!" Uhm... no... fakt velmi efektivní příchod...
Když už si totiž myslíte, že vás Akihiro ničím nepřekvapí a toto je to nejhorší co udělal, tak přijde s něčím novým.
No jo no... copak on...
Vypadalo to však na další den, kdy se s ním nepůjde zase naprosto bavit.
Hehe... a ono někdy šlo??? (xD)

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Talo_Sudeki, St, 2013-01-09 23:18 | Ninja už: 5988 dní, Příspěvků: 42 | Autor je: Prostý občan

Talo Sudeki(Team 2)

....Talo a jeho team se vrátili pozdě večer z mise. Když Talo dorazil domů byl zcela vyčerpaný a jen co povečeřel a pozdravil rodiče šel si hned lehnout.
"Dneska asi budu spát jako dudek",což nebylo u Tala zrovna časté, říkal si v hlavě. Pak ale ráno ho čekal nečekaný budíček. Hned nad jeho hlavou byl jakýsi tvor a slintal mu na tvář a jak byl Talo ještě ospalý jen stěží poznal že je to pes. Poté se s klidem zvednul a zeptal se jako by to byl žijící člověk a choval se k němu s úctou
"Copak tady děláš pejsku že by ses zatoulal?" otázal se zdvořile Talo. Přitom ale pes na něj začal neskutečně kulit oči a hned mu odvětil
"Koukám že tebe jen tak věci nerozhážou Talo-kun co?". A dále s neuvěřením na Tala zíral a ušklíbl se.
Talo jen s klidem odpověděl.
"No heh sem na ledacos zvyklí s dědou sem byl zvyklí spát pod širákem a dělat všelijaké lelkoviny v přírodě v tom případě si na ledacos zvykneš ehm? Lik!" dopověděl za něj pes a Talo se nadále usmíval a vzpomněl si jak brzy ráno, když býval s dědou na výletech a jak ho budila všelijaká havět tak se jen na Lika usmál.
"Tož Liku copak to že ses mi tady takhle usadil?" Zeptal se Talo.
"Posílá mě Will abych ti doručil tento vzkaz" a očima mrknul na svůj krk kde měl připnutý vzkaz. Talo ho v rychlosti přečetl a kouknul na hodiny a zjistil že má už jen 30 minut na to aby dorazil na cvičiště. Očkem mrknul po Likovi pohladil ho po hlavě a řekl
"Děkuji vzkaž mistrovi že se o pár minut opozdím že musím něco udělat, ale že bych měl jinak přijít včas." V rychlosti se obléknul nasadil svojí zbroj a dýku která byla pověšena na skříni si také vzal a připnul na hrud a poté rychle zamířil do koupelny kde si rychle vyčistil zuby a umyl obličej a poté v rychlosti seběhl dolů kde už mamka vstala a měla připravenou snídani "slaninu ve vajíčku" Talo pozdravil rodiče rychle se nadlábnul a upaloval ven. Když běžel na cvičiště bylo mu jasné kudy to musí vzít a udělat to co dělá každý den když je ve vesnici. Běžel kolem Květinářství Yamanaka kde koupil bílý Narcis a ihned upaloval na hřbitov aby kytku položil k hrobu svého dědy. Když odcházel tak jen zvolal
"Sleduj dědo můj trénink teprve začíná tak doufám že jsi na mě hrdý abys viděl co ze mě vyroste za muže." A poté upaloval na cvičiště. Když dorazil na cvičiště stál tam mistr a jeho psy a vedle něj čekal Charlee. Bylo mu jasné že dostane za opoždění nějaké to pokárání, ale nemohl se dočkat co tedy řekne Akihirovi když ten tu také není a smál se v duchu.Když dorazil k ním blíž Talo s klidným hlasem pověděl
"Dobré ráno Charlee-kun a vám též mistře promiňte že jdu pozdě ale měl sem jistou záležitost kterou sem musel udělat a stala se s z toho taková tradice dalo by se říct" a čekal na co mu Sensei odpoví......

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Elisia, St, 2013-01-09 22:57 | Ninja už: 4549 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan

Momo Tusbaki
Cvičiště u Hlavní brány

Během prvního dne, co její novopečení studenti trénovali, se vypařila hned po krátkém šlofíku a nechala je tam samotné. Však oni to zvládnou, říkala si. Vždyť jsou to ninjové. Sice genninové, ale ninjové.
Proto ani druhý den ráno, když vycházela ze svého bytu, nepospíchala. Nejdříve si dala horkou sprchu, pak se dlouho upravovala, aby nebyla příliš rozcuchaná a její kimono jí sedlo dokonale a poté se posilnila čajem a výborným koláčem, který koupila asi dva dny zpátky.
Když po tomto svém idylickém ránu došla na cvičiště, ani jí moc nepřekvapovalo, že Lei je ještě ve vodě. Zato Ranmaru už ale netrénoval. Však byl taky o dost napřed už včera. Momo přešla na jezírko a vytáhla se kmen, který byl uprostřed. Tam se posadila. Poupravila si katany na kříži a poté chvíli beze slova pozorovala Lei.
,,Dobré ráno, mládeži," promluvila konečně. Ještě jednou si poupravila katany. ,,Vidím, že polovina z vás stále ještě trénuje, a tak polovinu ještě nebudeme rušit. Zato druhá polovina se nebude flákat. Když je hotová, má trénovat něco jiného. Se mnou se flákat nebudeš, Ranmaru," pousmála se na něj. Pak ukázala na vodu pod sebou. ,,Posaď se a poslouchej."
,,Předpokládám, že i ty už sis dal po ránu rozcvičku. Jestli ne, tak to už teď nedělej, ale od zítra s tím začni. Teď. Včera jsi mi říkal, že by ses chtěl naučit nějaké genjutsu, nemám pravdu? Tak pro tebe mám návrh." Sáhla si do rukávu a opatrně, aby se nepotrhal o všechny ty zbraně, které měla k předloktí pod širokými rukávy schované, vytáhla svitek a hodila ho chlapci.
,,Tohle je už hodně staré, ale vážně dobré genjutsu. V podstatě jde o to, že pomocí nějakého zvuku se vytvoří frakvence, která ovlivní soupeřovo myšlení tak, že tě uvidí několikrát. Nemusíš to používat zrovna s rolničkami, ale čím blíž soupeřovu uchu to vytvoříš, tím je to lepší. Také by se ti totiž mohlo stát, že by ta frekvence byla příliš krátká, a to bude, dokud ještě nezesílíš, ty bys zvuk vytvořil daleko, vyplýtval na genjutsu chakru a výsledek žádný. A teď, jestli nemáš žádné otázky, hybaj do tréninku!" Zasmála se a od Ranmara se odvrátila. Otočila se na Lei a sledovala, jak si vede.

Trénink

Uživatel: Ranmaru Chikanagare
Název techniky: Suzu no Oto
Rank: D/C
Trénink: 6 postů do 10 řádcích

I'm... so... CRAZY! Mwahaha!

Why Are YOU Evil?

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Lee_CZ_, St, 2013-01-09 22:32 | Ninja už: 5595 dní, Příspěvků: 578 | Autor je: Prostý občan

Will Reinja Tým 2

Bylo docela brzo ráno, něco kolem 5 hodiny, ale to už Willa probudil jeho "budík" v hlavě, který ho takhle budil každé ráno. Šel rovnou do koupelny, kde provedl každodenní hygienu, lehce si zastřihl strniště a nakonec se svlažil pod sprchou. pak si šel udělat lehkou snídani a při tom psal na 3 malé kousky papíru 3 vzkazy pro své studenty, sice se včera vrátili pozdě v noci, ale to nic nemění na dalším tréninku. Když dopsal, tak položil pero a v klidu dojedl jídlo. Když tak učinil umyl nádobí a ještě si v klidu dopil čaj a otevřel si noviny. když bylo kolem půl sedmé ráno, tak složil noviny, provedl pár pečetí a položil ruku na zem "Kuchiose no Jutsu" řekl a zpod jeho ruky se vyvalil kouř a z nich pak vystoupili 3 psi Akio, Lik a karuzu. Lik si okamžitě zívl a dodal "to nás musíš otravovat tak brzo" řekl, ale pak se koukl na Akia, který ho probodával pohledem "ok mlčím" řekl Lik a Will obrátil pohled na Akia "co se děje Wille?" zeptal se Akio a Will vzal jeden lístek ze stolu "potřebuji vzbudit tým a donést jim tenhle vzkaz" řekl a dal Akiovi za šátek vzkaz a Karuzu hned začal poskakovat "ok lepší než nic, tak to dej sem a hurá na ně" řekl a Will přistoupil k němu ap ohladil ho po srsti "klídek, potřebuji je mít celé a ne na kousíčky" řekl s úšklebkem a Karuzu se také ušklíbl "ok, ale vzbudím je podle svého" řekl Karuzu, Will mu dal lístek do tlamy a pak se otočil na Lika a dával mu vzkaz pod šátek "no to budu fešák" uštípl a Will ho poškrábal za uchem a Lik začal vrtět ocasem a převalil se na záda. Will se jen rozesmál a zvedl se "na tohle jsi už trochu starý nemyslíš" řekl a Lik jen protáhl obličej "proč mi tohle děláš" řekl a a pak na Willův pokyn se rozprchli. Will se šel obléci, vzal si své věci a vydal se na cvičiště. Akio dorazil k Charlleemu, a začal plácat tlapou a drápy o sklo. Lik se proplížil k Talovi domů a usadil se na jeho posteli a nechal své sliny spouštět na jeho obličej. A Karuzu se také dostal k Akihirovi skrz okno, ale hned se vrhl po jeho zadnici "vstáááááávej" řekl a lehce se zakousl do jeho zadku a začal s ním lomcovat.

Vzkaz

Sraz v 7:30 na cvičišti. Will

Hamitsu Aburame Tým 4

Hamitsu se soustředila na příval informací, které k ní přicházeli od stovek brouků, bylo to docela těžké, takže se musela soustředit na každou informaci od každého brouka. Jenže největší problém byl v tom, že několik brouků doneslo podobné zprávy, protože prohledávali stejnou oblast, takže bylo složité rozeznat informace, ale Hamitsu byla zviklá a věděla, že při dobrém soustředění ten příval informací vstřebá. Toho jak si jí Amao prohlíží si nevšímala a na jeho poznámku o tom jak velké zvíře by dokázali skolit, jen odpověděla "nemám......dostatek......masožravých brouků.....na pokrytí těla, tak velkého tvora.......ale......po čase by podlehl" dořekla a soustředila se dál, ale pak když Amao navrhl změnu pozice, tak jen dodala "každý brouk mi donese informací" na chvíli přestala a pak pokračovala "a já musím každou z nich vstřebat" zase se zastavila "a rozpoznat jejich obsah" zase pauza "takže musím být na jednom místě a soustředit se" řekla, otevřela oči a koukla na Katsura "díky....ale drž se vedle mě......budu vás informovat o tom co zjistím.....ty menší kousky vynechávám" řekla pak se ji zalesklo v brýlích "já hledám pořádné kousky" řekla pak se opět soustředila na příval nových informací od brouků co se nyní vrátili.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Stranx, St, 2013-01-09 20:01 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan

Lei Takuki
cvičiště u Hlavní brány

"Pfff." odfrkla si Lei hlasitě, "lezení po stromech je už minulostí! Co ty teď budeš dělat Ranmaru? Zdá se, že máš náš první pořádný tréning za sebou a senseika se někde fláká. Budeš se taky flákat co?" dodala a rozesmála se. Poté řekla Ranmarovi jak nakonec chůzi po stromě zvládla a že šla docela pozdě spát. Během celého rozhovoru byla furt ve vodě a nakonec Ranmara dost silně pocákala aby byl taky mokrý. Takové odreagování potřebovala. Když s tím přestala, tak vylezla z vody a zkoušela znovu chůzi po ní. Chůze ji nedělala zas tak velké problémy. Mnohem obtížnější pro ni bylo zůstat stát nehybně na místě. Představa, že by třeba stála někde na velkém jezeře nebo dokonce moři a vedla s někým rozhovor tím stylem, že by kolem něj furt pobíhala a chodila, aby nepropadla pod vodní hladinu ji docela pobavila.
I když už chodila docela obstojně, tak se ji stejně několikrát stalo, že nedošla ani do půlky, kde chtěla trénovat výdrž. Když už toho měla tak akorát dost a blížil se čas oběda, tak se Lei rozhodla, že se vydá na jídlo domů a poté se zase vrátí k tréningu. Ranmara se ani neptala, jestli ji nechce doprovodit do města protože měla v plánu běžet a to ráda dělala sama. Byla to snad její jediná opravdová forma relaxace, běh, prostě milovala běh.
Lei doběhla domu a celou cestu přemýšlela nad tím, jak dokončit pořádně chakrový trening a také nad tím, kde se asi fláká její senseika. K obědu si dala nějaké nudle a zajedla to kouskem dortu, který zbyl z maminčiny narozeninové oslavy. Bylo to poprvé co takovou oslavu promeškala, ale Lei teď byla geninem a měla svoji novou zodpovědnost. Navíc první den treningu prostě nechtěla zrušit. Doma si vzala ještě nějakou svačinu, kdyby se její den zase náhodou protáhl s čímž dnes, ale moc nepočítala. Pevně doufala, že se ji trening podaří do večera dokončit a i kdyby ne, tak se rozhodla, že dnes půjde určitě spát domu.
Zanedlouho se Lei opět objevila u jezírka, opět v plavkách a opět připravena se pořádně smočit. To ji netrvalo dlouho protože do vody se propadla hned při prvním pokusu, kdy stála v pozoru asi 3 minuty, ale pak snížila koncentraci a už to bylo. "Ještě že jsem takový koupací typ." řekla si Lei a hned si dala jezírko tam a zpátky kraulem...

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Tobicek, St, 2013-01-09 19:52 | Ninja už: 5651 dní, Příspěvků: 955 | Autor je: Prostý občan

Sarutobi Asajake
To, že ten blázen hodil sebe i Keijiho přes útes mu věci hodně zkomplikovalo. Z nějakého důvodu to vypadalo jako že ten, který hodil Keijiho přes okraj si to náramně užíval a Asajake začínal být dopálený. Ne kvůli tomu, že tam pobíhal kvůli nějakým hloupým děckům, ne kvůli tomu, že Keiji byl zjevně neschopný se sám o sebe postarat, ale protože on, Asajake Sarutobi, byl nucený zabíjet a nějakej poš** si to ještě užíval. Prudkým pohybem vytáhl z kapsy kouřové bomby, do každé ruky jednu a ke každé jeden drát a okamžitě je hodil před sebe, jednu blíž jednu dál, tak aby před ním vytvořily krytou cestu. Pak se rozběhl do kouře a rozmáchl rukama, takže dráty mu začaly násilím dělat cestu v banditech. Rozhodně nechtěl nechávat Miyu samotnou, ale pokud si měl vybrat mezi necháním Miyu chvilku samotnou a Keijiho pádem z výšky, měl v tom jasno, ale ani Asajake nebyl takový šílenec aby se vrhnul přes okraj jen tak tak, plně psychicky připraven skočil poslední metry a vrhl se dolů za oběma muži s výkřikem: "Dej mi minutku a koukej si nic neudělat!"

Kotoki Ichijou
Naibun
"Klona? Hloupý nápad, od čeho bych tu pak byl já?" zasmál se Ichijou a přesunul se do středu mýtiny. "Až budeš připraven něco zkussit, jen mi řekni co mám dělat." prohlásil nakonec a čekal co jeho student vymyslí s tím genjutsu. Byl to v podstatě velice dobrý nápad, i když Ichijovi by přišlo lepší nejdřív použít čistě toto genjutsu aby jeho nepřítel nejdříve genjutsu zrušil a pak se během opravdového útoku motýli snažil rušit genjutsu, což by samozřejmě nefungovalo. "Máš nějaký nápad na tu úpravu?" zeptal se po chvíli čekání.

Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Ranmaru, Út, 2013-01-08 17:46 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

Ranmaru Chikanagare
cvičiště u hlavní brány
Ranmara probudil dívčí výkřik. Otevřel oči a nehybně sledoval co se děje. Až po chvilce uviděl na druhém konci jezírka Lei jak se škrábe ven z vody. Škodolibě se pousmál, ale stále zůstal nehybný a sledoval co bude dál. Tentokrát se Lei zastavila na břehu a snažila se soustředit. Trvalo jí to na Lei nezvykle dlouho. Ranmaru odhadoval že teď nemá moc šanci mu věnovat pozornost a tak se nenápadně převalil a vytáhl část oběda, kterou začal pomaloučku svačit. Mezitím Lei už začínala zkoušet kroky. Šlo jí to dobře, což Ranmara potěšilo. Bylo vidět že oproti lezení po stromech, teď šla nerozvážnost stranou a Lei se plně soustředí. S takovou ho do večera určitě dožene. Když sebou Lei v polovině jezírka opět švihla do vody, Ranmaru sbalil svačinku, počkal až se vynoří, pak okázale a hlasitě zívl, jakoby se právě probudil, vstal, ledabyle přešel po hladině až k ní, dřepl si aby srovnal úrovně, protože Lei koukal z vody jen obličej a s rošťáckým úsměvem pozdravil. "Čau Lei, opět si dáváš osvěžující koupel před lezením po stromech?"

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Stranx, Út, 2013-01-08 13:57 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan

Lei Takuki
cvičiště u Hlavní brány

Lei se přikradla k jezírku a všimla si spícího Ranmara. Nechat ho spát, vzbudit ho a nebo ho vzbudit šokem? To byly teď otázky, které mátly Lei hlavu. Při představě, jak polévá Ranmara vodou z jezírka a připouští do toho trochu své elektrické chakry se ji vynořil úsměv na tváři. Tyto představy radši hned opustila protože takový ranní šok by pro Ranmara asi nebyl tolik úsměvný jako pro ni z pohledu iniciátora. Pečlivě se znovu ujistila, že chlapec spí a zalezla za strom. Tam se převlékla do plavek a svůj ručník použila jako deku. Dívka byla fakt na vše připravená a z batohu vytáhla dokonce opalovací krém. Naštěstí byla dost pružná a tak si dokázala záda namazat sama. Bylo by divný o to prosit chlapce spícího opodál. Namazaná a připravená na další část tréningu si stoupla na břeh jezírka. Snažila se být co nejdál od Ranmara aby ho nijak nebudila a tak si vybrala protější břeh jezírka. Do vody nejdřív strčila jednu nohu, aby se ujistila, že je voda příjemně osvěžující, což se ji také potvrdilo, ale nebyla by to Lei kdyby se ji něco hned na začátku nepokazilo. Dívka zavrávorala a spadla do vody. Moc vody tam nebylo, ale Lei byla malá a tak se o dno nerozbila, ale přeci jen z toho byl nepříjemný dopad na kolena a také trochu hlasité žblunknutí doplněné holčičím výkřikem.
"Člověk by řekl, že si na sebe jednou zvyknu, ale vypadá to tak, že se nikdy nepoučim a vždycky někam spadnu." říkala si dívka. Z pádu nebyla ani moc rozhozená protože ji voda nevadila. Jen si říkala, že chtěla začít suchá, a ne to zkoušet už celá promáčená. Naštěstí měla své milované plavky.
Hladina jezírka byla klidná stejně jako atmosféra na cvičišti. Lei čekala, že cvičení a tréning bude samí dril, ale zatím ji to přišlo poměrně klidné a pohodové. Navíc senseika se už den neukázala a třetí člen jejich týmu rovněž. Lei vylezla ven z vody a zkoušela koncentrovat chakru do nohou tak, aby udržela nohu pevně na vodní hladině. Soustředila se na každý detail vodní plochy. Snažila se zaměřit každou vlnku a ve vzduchu zachytit každý poryv větru. Tušila, že po vodě asi nemůže jen tak začít běhat jako po stromě a že tenhle tréning bude potřebovat přece jen víc klidu.
Trvalo ji docela dlouho, než našla správný poměr chakry. Když se tak stalo, tak stoupla jednou nohou na vodu a cítila, že se o vodu svou nohou opravdu opírá stejně jako o beton. Zkusila přidat druhou nohu a spadla na zadek. To se ji stalo ještě párkrát, než ušla alespoň tři kroky po hladině. Pak se ještě několikrát pokoupala, ale nakonec došla zhruba do půlky jezírka. Byla ráda, že začínala tréningem na stromě protože chodit po pevné ploše ji přišlo lehčí a nasbírané zkušenosti mohla teď uplatnit tady. Na půlce stála asi minutu, když zafoukal docela silný chladný vítr a Lei sebou práskla o hladinu. Vynořila se jen po hlavu a nechala se chvíli nadnášet vodou. Přemýšlela, jak tenhle tréning zlepšit.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Ranmaru, Út, 2013-01-08 05:38 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

Ranmaru Chikanagare
cvičiště u hlavní brány, vesnice a zpět

Ranmaru jedl svoji svačinku a poslouchal Lei. Když se ho zeptala jak mu to jde, chtěl se pochlubit že už to skoro umí."Už to skoro u" Ale v tom Lei shodila oblečení a zůstala jen v plavkách. Ranmarovi zaskočilo suché jídlo v krku a chvíli se dusil a kašlal."uh...hhhuuhhhh...hrhuh..."polk"...ale jo jde to." Dokončil celý zrudlý kašlem. A mávl rukou jako že je vše v pořádku.
Koukal na plavající Lei a na měsíc, jedl a zhluboka dýchal. Byla to krásná noc. Když Lei vylezla z vody, utřela se a vyrazila směrem zpátky k jejím stromkům, Ranmaru ještě chvilku seděl na místě, pak ale vyrazil potichoučku za ní. Chtěl vědět jak moc za celý den postoupila.
Vykoukl z poza stromu a BINGO! To co viděl nečekal, ale rozhodně ho to potěšilo. Na chvilku se schoval aby ztišil dech a tep srdce které teď pádilo ostošest a pumpovalo krev kam se dalo. Po chvíli zase vykoukl, to už byla Lei oblečená. A pokoušela se znova lézt na strom. To co viděl potom by ho moc nepotěšilo, protože první pokusy vypadaly tragicky, ale Ranmaru měl teď hlavu plnou jiných obrázků, takže to ani nemohl posoudit. S lehkým úsměvem se vydal zpět k jezírku.
Ledabyle nakráčel na vodu a do reality ho vrátila až studená voda u kolen, protože tam pár minut nepřítomně stál pomalu se potápěl. Ranmaru se začal soustředit a vyšlápl zpátky na hladinu. V klidu na hladině stál. Voda se lehce vlnila. Chtěl to vyladit úplně, tak zavřel oči a snažil se vyrovnat každou vlnku. Po chvíli hladina znehybněla. Otevřel oči a byl se svým výkonem spokojen. Pak zkoušel stát na jedné noze a po pár minutách opět hladinu vyhladil jako zrcadlo. Druhá noha byla téměř okamžitě. Zkoušel kroky. To už nebylo tak jednoduché, celé to při dopadu kroku měnit tak aby se hladina nepohnula. Poslední cvičení které si vymyslel aby si to ještě ztížil byly výskoky. Začal se od vody odrážet a zase na ni dopadal. Udělat to bez toho aby se voda zvlnila mu přišlo nemožné. Zkoušel to dlouho. Taky výskoky na jedné noze, salta, výskoky do velké výšky a nakonec si řekl že to musí zvládat i v boji ne? Tak si vyznačil na stromku u jezírka terč. A začal po vodě skákat salta a při tom vrhal na cíl kunaie, shurikeny a senbony. Dařilo se mu a měl při tom dobrou náladu. Sice ho bolelo celé tělo. Chodidla ho po běhu, dřepech a nadměrném vypouštění čakry, bolely jako by s nimi chodil po žhavých uhlících, ale přesto byl spokojený.
Dnešek byl skvělý den. Ať už začal jakkoli podivně. Ranmaru získal mnoho cenných zkušeností a dokonce svého prvního kamaráda v Konoze. Sešel z jezírka, našel si vhodný strom, vytáhl klubko drátu, vyskočil do větví a svázáním několika větví dohromady si vytvořil na vrcholku stromu pružné lehátko. Odsekal větvičky které by ho tlačily a vystlal prázdná místa. Lehl si, ruce dal za hlavu a pozoroval bezmračné nebe a hvězdy. Projížděl si v hlavě všechny ty věci které dnes viděl a se spokojeným úsměvem na tváři usnul. O kus dál na vrcholku stromu cosi zablikalo, ale to už spal.
Ranmaru se vzbudil brzo ráno s východem slunce ho probudila ranní rosa. Byl sice rozespalý, ale protože večeřel jen trochu měl teď opravdu velký hlad. Slezl ze svého pelechu. Odvázal drát a pečlivě ho opět schoval do zadního pouzdra. Skočil se k jezírku opláchnout a to ho dostatečně probudilo aby si mohl jít sehnat snídani. Přemýšlel jestli bude muset jít a koupit si jídlo ve vesnici a došel k závěru že v lese tak blízko cvičišť by žádné jídlo nenašel, takže vyrazil směrem do vesnice. Takhle brzo ráno měl Vesnici rád. Byla skoro prázdná a tichá. Otevřené byly jen některé obchůdky. Koupil si jedno jídlo které hned snědl a další dvě porce dobře zabalil a schoval na později. S tím jak Ranmaru vycházel z uliček, se za ním Konoha postupně probouzela ke každodennímu životu.
Vydal se opět k jezírku. Vypadalo to na další slunečný den. Povinný tréning už měl za sebou a neměl co dělat a tak se pohodově natáhl vedle jezera na trávu, hlava opřená o strom a protože mu pořád chyběli nějaké ty hodiny spánku, oči se mu zavřeli a on ,nohy vyhřívající se na sluníčku jako pod teplou peřinou, tvrdě usnul. Spal a neprobudilo ho ani to že už přišla Lei.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Stranx, Út, 2013-01-08 02:35 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan

Lei Takuki
cvičiště u Hlavní brány

"Jdu se osvěžit před dalším lezení na strom." odpověděla Lei Ranmarovi, který na ni promluvil ze stínu a bylo na něm vidět, že chůzi po vodě trénoval nejspíš do vyčerpání.
"Už jsem vylezla dost vysoko. Do rána to snad zvládnu." pokračovala dívka v konverzaci s odhodláním v hlase. Věděla, že je Ranmaru v těhlech věcech napřed a určitě za ním nechtěla zaostat. Byl na ni sice milý, ale vypadalo to, že to bude také její největší rival. Navíc když se třetí člen z jejich týmu celý den neukázal.
"A co ty? Jak ti jde chození po vodní hladině?" zeptala se Ranmara a přitom se svlékla do plavek, které měla už na sobě a vlezla do vody. Voda byla příjemná a osvěžující. Venku bylo stále teplo i když už pomalu začínala noc. Prostě ideální stav na koupání. Lei ve vodě jen relaxovala. Splývala s vodní hladinou a vydržela tak asi dvacet minut, než si uvědomila, že je čas zase jít trénovat. Vylezla z vody, osušila se osuškou, kterou měla v batohu, zabalila se do ní, posbírala svoje věci a pokynula Ranmarovi na pozdrav a se slovy, že se nejspíš uvidí až někdy druhý den. Převlékla se až na místě svého tréningu protože tentokrát šla do suchého spodního prádla. Plavky nechala sušit na větvi a stejně tak i osušku.
Znovu se pustila do tréningu. První pokusy byly hodně zbrklé i na Leiin styl a tak se ji nedařilo. Chvíli trvalo, než se do toho zase dostala, ale pak už to šlo rychle. Úspěšně se dostávala každým pokusem čim dál tím blíž špičce stromu a když to vypadalo, že měsíc je právě v polovině svého nočního tažení, tedy v půlnoci, tak se Lei dostala až na vrchol. Stála na špičce stromu a pozorovala noční krajinu a světla v dáli. "Nádhera." pomyslela si a nechala ze své pravé ruky vystřelit do vzduchu trochu bleskové chakry, v podstatě se jednalo jen o takové jiskření. "A teď třeba někdo vidí i moje světlo ve tmě. Třeba někdo, kdo si taky chce jít za svým snem." přemýšlela Lei teď tak trochu sentimentálně. To neměla nikdy moc ve zvyku. Slezla dolů a jak si slíbila, tak i udělala. Ještě dvakrát za sebou vyběhla až na špičku a pak se posadila pod strom poměrně udýchaná. Chtěla si jen chvíli odpočinout, než pude domů, ale jelikož už byla řádně vyčerpaná, tak se ji oči zavřeli a Lei usnula pod stromem zabalená ve své mikině. Zdálo se ji jak jezdí na velké pandě. Pro ní skvělý sen.
Vzbudila se kolem 9 hodiny ranní do dalšího krásného slunečního dnu. Byla ráda, že upozornila rodiče předem, jinak by na ni teď už určitě vyhlásili celosvětové pátrání. Vzbudila se s hladem a tak v klidu posnídala zbytky jídla z batohu. Na oběd se chtěla opět stavit ve vesnici. Když dojedla tak sebrala své stále ne tak suché plavky a ručník a vydala se k jezírku. Lei byla celá rozcuchaná a neupravená, ale bylo ji to docela jedno. Takhle ji bylo nejlíp a navíc si byla vědoma, že není zrovna ošklivá i když ještě postrádala nějaké pořádné ženské křivky. Dorazila k jezírku a koukala jestli někde uvidí Ranmara.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Ranmaru, Út, 2013-01-08 01:41 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

Ranmaru Chikanagare
vesnice, gril restaurant, cvičiště u hlavní brány

Ranmaru Lei poslušně následoval, až do restaurace. Celou cestu byl jakoby duchem nepřítomný, ve vesnici se teď v době oběda necítil moc dobře. Všude spousta lidí a čakra některých byla dost nebezpečně cítit. Spousta hluku a pachových vjemů Ranmarovi dělala v hlavě myšlenkový guláš. Když se dostali do Restaurace, kde byl klid, tak se Ranmaru trochu uvolnil a mohl se zase plně soustředit. Uvědomil si, že by celý ten oběd ještě pořád mohl sklouznout v rande. Ale Lei se tvářila že se nic neděje a po tom co si objednali se začala vyptávat jak se těší na první misi. Ranmaru o tom zatím moc nepřemýšlel a popravdě ho mise vůbec nelákaly. Protože buď budou lehké a tedy nudné a otravné, nebo těžké a pak i patřičně nebezpečné a nepříjemné. A peníze které z misí koukali nepotřeboval. Když se ale zeptala na Senseiku, to byla jiná, na tu byl Ranmaru velmi zvědavý. "Jo na Senseiku se těším. Říkala že by mě mohla naučit nějaké genjutsu. Já zatím umím jen takový malý trik se zvukem, ale s opravdovým genjutsu by mohla být legrace. Tak se těším co předvede." Když Lei řekla že sensei vypadá drsně, vzpomněl si na jeho první setkání s ní."Ona se tváří drsně jen někdy, jindy je docela milá. I když je občas nepříjemná, zas tak mi to nevadí. Beru to tak, že je to občas potřeba. Nepřítel se s námi mazlit nebude."
Donesli jídlo. Ranamru jedl hodně a s chutí a nacpal se k absolutní spokojenosti. Nakonec se pokusil Lei vnutit, že zaplatí, nebo aspoň půlku, ale Lei byla moc rychlá a za svým slovem si stála. Dobře najedený Ranmaru byl bodrý, takže poděkoval za dobré jídlo a vesele se rozloučil.
Když Lei zmizela za rohem, Ranmaru chtěl vyrazit zpět do lesa, ale všiml si že před restaurací hráli dva páni šógi. Chvíli na jejich partii koukal a protože byla velice zajímavá, zeptal se jestli si může přisednout a přisedl si. Po několika minutách jeden z pánů slavil drtivé vítězství a podle toho jak vypadal, Ranmaru odhadoval že je z klanu Nara. Ranmaru se zeptal jestli si proti němu může zahrát a protože druhý pán se na odvetu nechystal partie započala.
Pán vybudoval propracovaný útok a dával Ranmarovi hned od začátku těžce zabrat, nicméně Ranmaru obratně vyměňoval a dařilo se mu útok zpomalovat, několika dobrými doloženími pak překvapivě zaútočil a dokonce získal na chvíli výhodu, ale stále sílící tlak na obranu krále, Ranmara dostával do čím dál nepříjemnější pozice. Partie byla dlouhá, i když tempo hry bylo svižné, mohla trvat i něco přes hodinu. Když se Ranmaru jakoby probral ze hry a uvědomil si že musí zpátky do lesa a že tu hraje už moc dlouho, tak partii vzdal. Poděkoval oběma udiveným pánům a rychle zmizel.
Chvíli nemohl najít jezírko, protože si nezapamatoval pořádně cestu, ale nakonec ho přece jen našel a hned se pustil do tréningu. Měl spoustu energie a chuti, protože oběd byl příjemný a partie skvělá, i přesto že by ji časem prohrál. Oproti situaci kdy byl z fyzického tréningu vysílený jak fyzicky, tak i psychicky, teď si chvilky na vodě užíval. Měl volnou mysl a dobře se soustředil, sice byl ve vodě pořád ponořený do půlky kolen, ale už nepadal a postupně získával balanc a plynulé měnění čakry mu začínalo jít.

Ranmaru stál na hladině, voda kolem něj se lehce vlnila. Měl zavřené oči a ruce sevřené v pečeť. Slunce už skoro zašlo a stromy vrhaly na jezírko poslední dlouhé stíny. Zafoukal studený vítr Ranmarovi do zad. Protože byl ještě trochu od vody, proběhla mu zima od noh do celého těla, až mu naskočila husí kůže. Chtěl kýchnout a v té chvíli mu došla čakra. Úplně ztratil pevnost pod nohama a zřítil se do vody. Od obědní přestávky nebyl na souši, po tak dlouhém stání na vodě a vypouštění čakry byl vyřízený. Ležel jen tak na hladině, odpočíval a sledoval vycházející měsíc. Ucítil Lei. Že by se přišla podívat jak mi to jde? Vylezl z vody. Otřepal se jako pes, sedl si kousek vedle do stínu pod strom a vytáhl z kapsy pečlivě zabalenou sušenku a kus sušeného masa, které si vždycky nosil aby mohl celý den strávit venku. Nevypadala že by si ho všimla. Když došla až k němu, pozdravil. "Ahoj Lei, takže už si jdeš vyzkoušet chůzi po vodě?"

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Kuromaru-dono, Út, 2013-01-08 01:04 | Ninja už: 5419 dní, Příspěvků: 115 | Autor je: Pěstitel rýže

Katsuro Kuroda

Znuděně pozoruji počínání Hamitsu a Amaa. Hamitsu se zdá se snaží zjistit nějaké info o případné kořisti ve svém okolí a Amao si dle mého názoru hraje se svým byakuganem. To by mě zajímalo jestli něco našel.
Po malé chvíli se ozve strašllivý řev odněkud z lesa. Amao navrhne abychom vyskočili na stromy.
Pche... ty mi tak máš co poroučet. pomyslím si a místo toho zůstanu na zemi a čekám co zjistí Hamitsu. Pozorně sleduji své okolí, zejména směr ze kterého se ozval řev.
Ty si klidně vylez na strom, ale nechat na taijutsu nejméně nadanou holku z našeho týmu tady dole samotnou, když se navíc soustředí na hledání kořisti a není tudíž tolik chráněná jako normálně je s prominutim blbost.
"Když už tam seš zkus taky něoc najít, heh. Já tu zůstanu s Hamitsu dokud něoc nenajde." Křiknu na Amaa. "Až najdeš něco, co bysme byli schopný ulovit tak řekni." Kývnu na Hamitsu a poklepu si nedočkavě na ninja-to u svého pasu.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Stranx, Po, 2013-01-07 21:44 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan

Lei Takuki
vesnice, gril restaurant, cvičiště u hlavní brány

Lei dostála svého slibu a rozhodla se pozvat Ranmara na něco k obědu. Stále ji zarážela ta představa, že Ranmaru jí housenky. Na druhou stranu si uvědomila, že se třeba při nějaké misi dostane do stavu, kdy bude pojídání housenek její nejmenší starostí. Při té představě polkla a nahradila ve své hlavě libovou housenku, za pořádně propečený steak.
Cestou na jídlo spolu děvče s chlapcem moc nekomunikovali. Lei je jindy ukecaná a zvědavá, ale když má hlad tak tyhle její vlastnosti jdou stranou. V jedné ruce si nesla svou potrhanou mikinu a druhou rukou se prohrabávala neustále ve svých teď trochu upocených vlasech. Celý den ji bylo teplo a už se těšila až začne padat do vody při druhé fázi tréningu.
Když dorazili s Ranmarem do restaurace, tak se posadili uplně v rohu. Lei si objednala pořádný steak s fazolkami a vybídla chlapce ať si také něco objedná. Jako pití zvolila vychlazenou limonádu. Během čekání na objednávku se děvče pustilo do konverzace. Když už cítila, že se jídlo blíží, tak měla hned chuť komunikovat.
"Už se těším na naší první větší misi, co ty? Jsem zvědavá co předvede naše senseika. Vypadá furt tak nějak drsně." řekla Lei a v hlavě si říkala, že možná měli senseiku pozvat taky na oběd, ta se ale v lese neukázala a tak měla smůlu.

Lei si pochutnala a za oba zaplatila. Rozloučila se prozatím s Ranmarem. Očekávala, že se ještě odpoledne potkají a zamířila do květinářství. Dnes měla Leiina mamka narozeniny a Lei na to samozřejmě ve svých zmatkách tak nějak zapomněla. "Nejsem zrovna typická dcerka." projelo ji v hlavě. Vydala se tak do květinky, aby svoji chybu napravila. Sice kytky nejsou nejlepší a nejoriginálnější dárek, ale Lei věděla, že mamku určitě potěší. S kytkami se vydala domů. Její rodiče byli ještě v práci. Lei nechala květiny ležet na stole i s přáním a lístečkem, kde psala, že neví v kolik dorazí domu. Ve svém pokoji si vzala plavky v pandím stylu a novou mikinu, kdyby ji večer byla zima. Mikina byla víceméně stejná jako ta předchozí. Poté se zase vydala na cvičiště s odhodláním a plným žaludkem.

Ke svému označenému stromu dorazila zhruba za 20 minut. Cestu si většinou užívala se sluchátky v uších a hudbou. Samozřejmě že pecky měly tvar pandí hlavy. Lei se opět chvíli koncentrovala a na první pokus hned překonala svůj předchozí úspěch. Tentokrát znovu dopadla na nohy a tak se ji nic nestalo. Poté se jí zas tak moc nedařilo. Po pár nepříliš zdařilých pokusech se opět posadila do meditačního sedu a snažila se uklidnit svou mysl. To pro ní bylo opravdu těžké protože měla hlavu plnou bláznivostí a fantazie. Seděla asi 15 minut a rozhodla se, že to tentokrát zkusí rychle. Uvědomila si, že není tou klidnou osobou, ale spíše chaotickou. Je člověkem, který se neustále obklopuje svým vlastním chaosem a svoji zbrklostí. V tom byla zvyklá pracovat. Ve svém vlastním stylu. Lei se tedy zvedla a v plné rychlosti vyběhla zhruba do 3/4 stromu. "Jooo!" křikla nadšeně. Rychlost a hbitost, to je její výhoda. Na druhou stranu si byla docela vědomá toho, že když v rychlosti nebude soustředit moc dobře chakru, třeba při přechodu ze země na strom, tak že si přinejmenšim zase potrhá oblečení a nebo napálí čelně do stromu. Taky ji došlo, že nemůže na stromy běhat neustále v plné rychlosti jak nějaký šílenec. "To se časem podá." pomyslela si a zkoušela to dál. Už se ji moc nestávalo, že by nevyběhla ani do půlky.
Když se podívala na oblohu a slunce už začalo mizet na úkor měsíce, tak ji došlo, že plavky si asi vzala zbytečně. Potřebovala se však trochu odreagovat a tak povečeřila svačinu co si sebou vzala z domova a vydala se k jezírku, kde očekávala i Ranmara. "Alespoň se vykoupu, dám si půl hoďky oraz a pak budu běhat na strom dokud tam nevylezu aspoň třikrát za sebou. Budu to zkoušet třeba do rána!" řekla si a došla k jezírku.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Jaden, Po, 2013-01-07 02:22 | Ninja už: 5915 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Takuya Riko - Tým 9
Památník padlých
Takuya dál jezdil rukama po zemi a snažil se nahmatat svůj meč, a najednou se mu to konečně podařilo, jakoby mu sám skočil do dlaně. Že za to mohl Ginmaru neměl ani tušení, jelikož pořád neviděl nic víc, než tmu.
„Aniki!“ zajásal, když pravačkou pevně sevřel rukojeť meče, a vyškrábal se znovu na nohy.
„Tak jo! Možná nic nevidim, ale pořád slyšim! A já mam uši jako slon! Sice ne tak velký ale stejně dobrý!“ začal pokřikovat Takuya, rozkročený v bojovém postoji, při čemž se furt otáčel a poskakoval na místě a sekal kolem sebe tu a tam mečem.
„Vy jen stojíte někde daleko schovanej a určitě používáte nějakou techniku na ztišení tlukotu srdce, jinak bych už dávno věděl kde ste!“ prohlásil sebejistě a snažil se dostát svému přehnanému sebevědomí. Marně.
Netušil, kde Fugaku je, ani zbytek týmu, a stejně tak netušil, že na něho letí kunai s nějaký papírovým obdelníkem, kterým mohlo být cokoliv, včetně výbušného lístku.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil awen, Po, 2013-01-07 00:24 | Ninja už: 4897 dní, Příspěvků: 196 | Autor je: Prostý občan

Fugaku Fuin - sensei týmu 9
Památník

Fugaku nikdy nebyl žádný velký klonovač, neměl tvorbu kopií rád a když nemusel, nepoužíval je, ostatně valná většina jeho technik ani nešla v případě klonu použít, tak jako tak ale vždy dokázal lépe bojovat, když bylo klonů co nejméně. Snížení jejich počtu na jediného mu proto velmi ulevilo na chakrové stránce. Samotný klon měl chviličku na oddech, oprášil si oblek a upravil se, bylo zvláštní, že ať už dělal při bitvě cokoli, plášť mu vždy těsně přiléhal k tělu a neodhalil ani kousek kůže, mimo obličeje. Pak se nad místečkem kde cvičili, rozlehl hlas. V bitvě se může stát spousta nečekaných a opravdu nemilých věcí, například ta, že nebudete moci využít jeden ze smyslů, a váš protivník ano. Je ale nepravděpodobné, že nenávratně ztratíte tento smysl všichni, i když i to se může stát. V tom případě čekejte, že nepřítel se vás bude snažit vyřídit od toho, který se moc nemůže bránit. Toto je bitva, hrajte tak, jako by to byla skutečnost se vším všudy. Dívce slova rezonovala v hlavě, uprostřed všudypřítomného ticha. Mávl rukou a druhou pozvedl, předloktím zablokoval úder zbraní, jako by to byl proutek, a levou rukou hodil směrem k oslepenému chlapci kunai s popsaným kusem papíru ve tvaru obdélníka. Jako skutečná bitva, kterou nevyhrajete. Dodal sám pro sebe potichu, možná to mohl slyšet Ashi.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Aragorn, Ne, 2013-01-06 01:47 | Ninja už: 5904 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan

Kakuso-tim 21
cvicisko

Vybral sa z domu a zastavil sa este v obchode kde kupil par veci, ktore budu potrebovat ku treningu. Do puzdra si vlozil jeden zvitok co zobral z domu. Ked dosiel na cvicisko, baby tam este neboli. Mal teda par minut na prirpavu par veci. Vytiahol preto z rupsaku male drevene okruhle terce a pripevnil ich rozne po okolitych stromoch, tak aby sa nedali len tak lahko trafit a mierli do vsetkych moznych stran. To uz tam boli jeho baby. Objavil sa preto pred nimi: ,,Baby, dobre rano prajem...nejdem sa asi pytat ci ste si oddychli...prepacte, neuvedomil som si, ze to bolo tak malo hodin...mal sm vas nechat spat..tak ci tak mi vsak nevyjde to co som planoval na dnesok. Alebo to spravime takto: prva moznost: dnes vas naucim kazdu jednu techniku a potom pojdete domov. Zajtra si potom dame nejaky vylet....alebo druha: zase sa naucite techniku a ked budete chciet a nebudete unavene, mozme skocit sa kamsi zabavit..na zoznamenie..co vy nato?? Zalezi len na vas....´´ pockal na ich odpovede a potom im povedal co na nich chysta. ,,Takze techniky- Yuuki, viem neico o vasom klane co by ste sa mohli ucit: predpokaldam ze ste tak dobre spojenio, ze vas cuch je celkom dobry. Toto nie je ani tak civcenie pre teba, ale stopro sa pri nom zabavis. Naucite sa techniku dynamicke znackovanie, ktora vam stopro pomoze v dalsom treningu. Nami, ty sa naucis z chakry sformovat ihlice a potom sa ich naucis presne hadzat na velmi male ciele.Nazov techniky je Chakura no hari
(chakra ihly) Tie budes musiet najst pomocou byakuganu, su vsade po okoli...zaroven si tym vycibris byakugan.. a Aiko...dnes ta este nenaucim lekarske techniky, na tom som uprimne povedane lavy, ale jendo jutsu ktore hodi tebe aj ostatnym-tu mas zvitok...su v nom pecate na kirigakure no jutsu--myslim ze teraz chapete preco trenuejem to co trenujeme....takze..ake je vase rozhodnutie??´´

tim 21

viem ze to bude zas vela riadkov, ale poprosim 50-60 riadkovy koment, cas do vecera do osmej zhruba..ked nestihnete pokrcaujte kludne aj na druhy den ked sa stretneme, ako chcete :)

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Rose-Yuuki, Ne, 2013-01-06 01:00 | Ninja už: 4157 dní, Příspěvků: 22 | Autor je: Prostý občan

Inuzuka Yuuki (tým 21)
cvičiště, její dům, cvičiště

Sleduje závěr hoňky. No nestojí tam jako Y a pořád chodí sem a tam a zase zpátky, přitom si zkusí další salto…Už vidí, že usne dřív, než se její hlava dotkne polštáře. Bohužel ke své posteli to má ještě daleko. Přiběhne k senseiovi, aby ho slyšela. „Nebojte, my jsme hodný,“ odpoví mu na připomínku, aby zase nerozbily okno. Už v hlavě slyší Namiiny slova: „To říká ta pravá“ čemuž se musí zašklebit. „Vejtaha,“ okomentuje senseiův grandiozní odchod. „ale ne že bych se to taky nechtěla naučit.“ Uculí se jako svatoušek. „Tak se mějte. Jdu, než tu usnu a obrostu šípkovým keřem. Ojasumi.“ Rozloučí se s něma s úsměvem a s Fubuki vyběhnou pryč ze cvičiště. Po chvíli zpomalí, i když je na neustálý utíkání zvyklá, dnes už je fakt utahaná. Dojde domů, potichu otevře dveře a vklouzne dovnitř. Na dřevěné podlaze v hale jde slyšet ťapkání Fubuki a čvachtavý zvuk Yuukiiných promočených bot. Ještě pořád není suchá, dokonce jí z vlasů pořád padaj kapičky vody. Vyjde ke skříni, která je špajz pro psí granule. Nasype jí do misky granule a vytáhne balíček s pamlsky, který má Fubuki nejradši. „Poď sem holka.“ Dřepne si k ní a natáhne ruku, aby si laskominu vzala. „Nevím, co bych bez tebe dělala.“ Dá jí pusu do kožichu. Vydá se k sobě do pokoje, který je v patře, ale hned co se otočí, zastaví. Za zády jí stál Ichiru, který sem přišel neslyšně jako duch. „Jsi mokrá jak vodnice, bylas trénovat?“ snaží se jako vždy Yuuki přimět s ním prohodit aspoň pár slov, ale ona ho odbyde jen neurčitým zamručením. Obejde ho a vyběhne do schodů. „Yuuki, počkej!“ uslyší jeho volání. Na chvilku se zastaví, ale neotočí. „Utřu to po sobě, až se usuším.“ Odpoví na něco jinýho, než on chtěl a bez dalšího zdržování vletí do pokoje, kde si jen vezme věci a zamkne se i s Fubuki v koupelně. Rychle se osprchuje. Kdyby si lehla do vany, usnula by tam. Obleče se do tepláků a trička, co má na spaní a s hlavou omotanou ručníkem vyjde. Skočí do přízemí do kuchyně si pro něco k jídlu a zjistí, že i kdyby to po sobě fakt chtěla utřít, už není co. Ichiru je vážně dokonalej. Místo aby otevřela ledničku a koula se, co ukrývá za poklady, opře o její dveře čelo a jen tak tam se zavřenýma očima stojí. Hlavu má zase plnou otázek a nadávek na samu sebe. Rozpohybuje se až když ji netrpělivá Fubuki začne hledat a štěkne na ni ve stylu: co si to představuje slíbit, že se za chvíli vrátí a teď tu tvrdne u zavřený ledničky. Yuuki si vezme jen suchej rohlík, kterej sní po cestě do pokoje. Lehne si do postele a v mžiku má u sebe Fubuki. Obejme ji. Snaží se usnout dřív, než jí zase hlavu zaplní myšlenky, kvůli kterým každou noc brečí. Nepodaří se jí to. Neví, kdy usnula, ale bylo to hodně pozdě – vždyť už bylo pozdě, když přišla domů! – protože se probere až za pár minut devět. „No dop***le. Prej nechoďte pozdě. A jak to mám asi udělat, když lítám tak dlouho do noci venku?“ Hudruje při tom, co se chystá. Zapíská na Fubuki, která už jasně poznala, že se zase proběhnou. Doběhne na cvičiště jako obvykle poslední. Klasika… „Já vám řeknu, že senseiovi něco řeknu,“ začne si stěžovat holkám, když se vydýchá. „Musím se vyspat do růžova, když mám být funkční a dnesky sem se fakt nevyspala. Proč musíme tu zase být?“ stěžuje si zase dál jako malý dítě jen do chvíle, kdy jí to dojde… Radši si kecne na zem a snaží se uklidnit.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Aiko - chan, Ne, 2013-01-06 00:38 | Ninja už: 5005 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště

Aiko jen tak tak zavolala na senseie pozdrav na rozloučenou. 'Kruci, neměl by mizet taky rychle.' pomyslela si a rozloučila s Nami, Yuuki a Fubuki a vydala se domů. Ani moc nepřemýšlela o tom co jim sensei říkal, její mozek na to prostě už neměl energii. Nechtěla chodit vchodovými dveřmi, aby neprobudila Sachiko. Tak skočila na strom rostoucí vedle jejich domu a vyskákala po něm až na balkon od jejího pokoje. Lehce otevřela dveře a vešla dovnitř, už se chtěla svalit na postel, když si uvědomila, že má na sobě ještě mokré oblečení. Pověsila si ho na balkon, aby jí do rána uschlo a šla se ještě osprchovat, a potom se konečně svalila na postel. Ani nestačila na nic pomyslet a už spala. Ráno ji přišla probudit Sachiko ale ona jen něco zamumlala ve smyslu, že trénovali celou noc a spala dál. Po nějaké době se probudila a koukla na budík 8:50. Aiko vyskočila a začala běhat po pokoji a shánět věci na sebe. Potom bleskově vběhla do kuchyně, kde zrovna Sachiko umývala nádobí. "Nestíhám!" odpověděla na její tázavý pohled. "Dneska večer ti všechno povyprávím." zavolala za sebou ve dveřích a s jablkem v ruce utíkala na místo setkání. Dorazila přesně v 9:00. "Uff, stihla sem to." oddechla si. 'Dobrý nejsem poslední.' pomyslela si, když se rozhlédla. "Yuuki tu ještě není?" zeptala se celá udýchaná.

*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“

"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Nami, Ne, 2013-01-06 00:47 | Ninja už: 4161 dní, Příspěvků: 31 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Hyuuga Nami (tým 21)
Cvičiště

Nami tedy neměla v úmyslu někomu teď škodit, i když u Yuuki si nebyla jistá, kdy ji zase něco napadne. ‚V devět?! To jako dnes? Je pozdě v noci, nemůžu si být jistá, ale i tak to vypadá, že nemáme moc času.‘ Rozloučila se s Aiko a Yuuki a rychle se vydala na cestu domů. Už se těšila, až vleze pod horkou sprchu. Byla k smrti unavená, ale šťastná. ‚Všechno je zatím skvělé.‘ Usmála se. ‚Ai-Na-Yuu stále spolu, vlastně, teď už i oficiálně! Sensei je pohodář, ale asi bude dobrý učitel. A při tréninku nejsem sice nejlepší – to se dalo čekat, mám velkou konkurenci – ale naštěstí ani nejhorší.‘ Doma se potichu proplížila do koupelny, pověsila své oblečení a senseiův kabát.‚Ten uschnout nestihne.‘Pak konečně vlezla do vytoužené sprchy. Nepobyla tam tak dlouho, jak by chtěla, ale kvůli nedostatku času a své únavě se musela velmi rychle odebrat do postele. Usnout jí nedělalo problémy. Ovšem vstávání bylo horší, cítila se jako mrtvola. Po snídani vzala senseiův napůl-suchý-napůl-mokrý kabát a pomalu se vydala na cvičiště. ‚Při tréninku jsem neměla čas o tom přemýšlet, ale sensei říkal něco o tom, že už ví o nějaké technice, kterou nás naučí. Jak to myslel? Techniku, kterou nás naučí? Nás, to jako celý tým? Já a Yuuki se specializujeme na boj na blízko a Aiko bude medik…‘ celou cestu si lámala hlavu, co za techniku by to mohlo být, ale nic ji nenapadlo. ‚No, alespoň jsem se probrala. A ještě není ani devět.‘ Zabraná ve svých úvahách dorazila na cvičiště.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Ranmaru, So, 2013-01-05 18:51 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

Ranmaru Chikanagare
cvičiště u Hlavní brány
Milá holka. Pomyslel si Ranmaru. Takových jsem zatím moc nepotkal, možná to bude tím že její rodiče nejsou Shinobi a neví nic o mě a mojí rodině. "Moji rodiče taky nejsou ninjové. Otec je geolog, hledá a staví studny a horké prameny, takže není vůbec doma, pracuje pro moji babičku a neumí ovládat čakru. Matka má sice po babičce vlohy na ninjutsu, ale učila se léčitelství, pracuje v horkých pramenech nedaleko Konohy, takže taky není moc doma. Sestra je shinobi a pracuje v Konožské nemocnici a vídám ji jen málo. A babička? Ta tomu všemu šéfuje, takže nikdy nevím, kde vlastně teď je." Při poslední větě se Ranmaru rozesmál. Babička občas vypadala jako pravý boss podsvětí, ale co byste čekali od nukenina z mlžné že?
Když se Ranmaru dosmál na chvíli zmlkl. Vyprávět takhle moc o naší rodině není bezpečné, vzpomněl si. I když od Lei asi žádné nebezpečí nehrozí. Řekla že to ještě znova zkusí a šla na chvíli meditovat. Ranmaru se mezitím dal trochu do pořádku, vysušil vodu a nasbírat trochu čakry, pak sledoval Lei jak vyběhla po stromě. Tentokrát jí to vážně šlo, v půlce stromu to ale neudržela a seskočila dolů. Ranmaru slyšel jak jí přitom kručí v břiše. Chvíli pohledem měřila kam až vylezla a pak se na Ranmara otočila a spustila že nesnáší housenky a že je před ní nikdy nesmí jíst, což ho náramně pobavilo.
Pak se ale zeptala jestli, tedy spolu půjdou do vesnice. Ranmaru se na chvíli zamyslel, tak hladový zase nebyl a po chvilce odpočinku se mu nechtělo boj s vodou vzdávat. Sensei řekla, že to dnes určitě nezvládneme a to Ranmaru bral jako výzvu. Určitě to zvládnu dneska! Slíbil si Ranmaru a zatnul pěst. I kdybych tu měl trénovat celou noc. Kde je vlastně Sensei? A kam zmizel Akitoshi a jeho pes? Uvědomil si že jsou v lesíku sami a Lei čeká na kladnou odpověď. Vlastně je teď jedno kam se poděli, pokud se do zítřka zase objeví. Dobře, půjdu se teď najíst a pořádně si odpočinu, ale pak se vrátím a budu trénovat o to víc. Naposledy se Ranmaru toužebně ohlédl za jezírkem a v duchu mu pohrozil. Jen počkej, ještě jsem s tebou neskončil! Pak se otočil na Lei, pokusil se nasadit přátelský výraz a odpověděl "Jasně, jdeme, už mám hlad."

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Stranx, So, 2013-01-05 00:46 | Ninja už: 5647 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan

Lei Takuki
cvičiště u Hlavní brány

"Tak proto si tě z akademie nepomatuju. Chodil si furt za školu, ty jeden záškoláku." řekla Lei a jako vždy se usmála. "
"Co dělají tvoji rodiče, že nejsou furt doma? Moji sou doma furt, ale nejsou to ninjové, takže s nima nemůžu ani nic potrénovat. Musí být skvělý mít sourozence, se kterým můžeš trénovat a soupeřit. Musí tě to dost motivovat." mluvila znovu dívenka v černém triku a sukni.
"Jsem zbrklá!? Jo jsem má pravdu! Musím se víc soustředit, míň bláznit a víc se snažit...to zvládnu! Když to zvládnu, koupím si lízátko! Jo! Mmm!" měla Lei další myšlenkové pochody. Promluvila znovu na Ranmara a řekla mu, že to teda teď zkusí brát víc vážně. Asi na deset minut si sedla do meditačního sedu a soustředila se. Jindy by to nevydržela ani 3 minuty, ale teď ji na tom záleželo. Chtěla udělat dobrý dojem a nechtěla lézt po stromech měsíc. Když skončila, tak pokynula chlapci na znamení, že to jde znovu zkusit a aby věděl, že se tady teď bojuje o pořádné barbecue. Stoupla si pod strom a zkusila první kroky. V jedné ruce držela kunai, aby si mohla označit místo, kam vylezla. Strom byl docela vysoký a Lei došla zhruba do půlky. Byl to určitě zatim její nejlepší pokus. Udělala kunaiem značku do kůry a dokonce se tentokrát ani nerozbila o zem, ale chytila se stromu a v pohodě seskočila dolů.
V břiše už ji kručelo. Na to jaké měla malé tělo, tak toho snědla vždycky dost. Hold měla velký výdej energie a jídlo ji chutnalo. Vždy jedla jak blázen a nikdy neztloustla. Když myslela na jídlo, tak ji došlo co Ranmaru říkal o housenkách. Před tím tomu nijak nevěnovala pozornost, ale teď když se ji konečně povedlo někam vyšplhat a měla tak volnější mysl, tak ji to docvaklo. "Fuuuj housenky! Nemám ráda hmyz a jinou takovou verbeš! Fuj fuj fuj! To přede mnou nikdy nejez! Ve škole jsem chvíli seděla vedle kluka od Aburame klanu. To byla hrůza!" vyšilovala Lei, ale i přitom vypadala furt dobře naladěná.
"Jdeme teda do vesnice?" zeptala se poté co se uklidnila, zvedla ze země svou mikinu a zavázala si ji kolem pasu. To se ji však nelíbilo a tak si ji nakonec sundala a jen tak si ji založila na ruku.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Aragorn, St, 2013-01-02 02:08 | Ninja už: 5904 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan

Kakuso-Tim 21

Naprosto bez problemov sledoval a ucastnil sa hry. Musel pouzit par zakernych technik, aby ho tak lahko nechytili a dal im zabrat. Hoci sa ho snazili chytit aj Yuuki, Aj Aiko, podarilo sa to az Nami. ,,Oklamala´´ ho klonmi z ktorych si nic nerobil. Ked ho chytila a mal nahanat tak im vsetkym zamaval, aby ho pocuvali: ,,Dobre, je dost hodin, pre dnesok koncime. Islo vam to dobre..Nami, nabuduce jedna vec. Cielom nebolo chytit mna alebo hocikoho ineho, mala si si precvicit chodenie po vode...a navyse si mi namocila kabat...´´ povedal skoro az smutne. ,,Dobre, teraz si chodte oddychnut, nieze zase hokagemu alebo hocikomu inemu rozbijete okno. Hned domov a do postele, zajtrajsok bude tiez dost tazky, tak nech ste o deviatej tuna...a poprosim presne.. teraz sa majte.´´ Spravil pecat tigra a rozplynul sa v oblaciku dymu....

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Nami, St, 2013-01-02 01:55 | Ninja už: 4161 dní, Příspěvků: 31 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Hyuuga Nami (tým 21)
Cvičiště

Hned, jak sensei oznámil, že Aiko má babu, klidila se jí Nami z dosahu. Když viděla, že Aiko chce chytit senseie, trochu se přiblížila, aby viděla, jestli se jí to povede. Ale to byla chyba. Nepodařilo se jí to a okamžitě vyrazila na Nami. ‚Kdyby senseie chytila, taky by to bylo blbý. Každý přece půjde po tom, kdo je nejblíže.‘ došlo jí opožděně. Naštěstí Aiko ztratila rovnováhu a ve snaze ji znovu získat, se nechvíli na Nami přestala soustředit. Dala jí tak skvělou šanci na únik. Nami nezačala utíkat, ale rozhodla se pro menší lest. ‚Sensei nic nezakázal a já se nenechám tak snadno chytit.‘ Byly celkem blízko zalesněné části břehu, takže provést Kawarimi nebyl problém. Aiko ji – naštěstí – nezačala hledat, ale vydala se k Yuuki a pomocí Bunshinu ji pěkně převezla. ‚Takže Yuuki jde taky chytit senseie? Třeba se jí to povede. Yuuki se někdy nezdá.‘ pomyslí si s úsměvem, když vidí její klony. ‚Anebo taky ne.‘ když vidí její nezdar. Pak ale vidí, jak proti ní Yuuki běží. Chvíli přemýšlí a pozoruje ji, jak se přibližuje. ‚Poběžím blíž k Aiko a až mě Yuuki chytí, ale spoň k ní budu blíž a třeba ji chytím. Samozřejmě, mohla bych jít směrem k senseiovi, ale je nepravděpodobné, že Yuuki upustí od pronásledování mé maličkosti a pokusí se znovu chytit senseie.‘ Než ale stihne cokoliv udělat, uslyší za sebou někoho dalšího. Otočí se a koutkem oka vidí další Yuuki jak nad ni vyskakuje, elegantním saltem dopadá před ni a najednou ji drží za ruce. ‚Bunshin? Aha, Fubuki.‘ široce se na ni usměje. „To od tebe bylo podlé.“ Oznámí jí, když ji pustí. Poodejde od Yuuki. ‚Fajn, takže babu mám teď já. Yuuki chytat nemůžu, zatracený opla-nepla. Aiko jen tak nechytím, takže sensei. Tedy, ne že by se chytal snáz, ale Aiko už babu měla a on se do toho navezl sám, tak ať si taky užije.‘ Aktivuje byakugan. ‚Když na mě Yuuki použila Juujin Bunshin, tak já na senseie půjdu s byakuganem.‘ V hlavě se jí začne rodit plán. ‚Fajn, vůbec není dokonalý, ale nic jiného nemám. Vlastně má dva výrazné nedostatky. ‚Kvůli tomu, že nedokážu vytvořit Kage ani Mizu ani žádný jiný klon s hmotným tělem, se budu muset zase namočit a tím namočím i senseiův kabát. To jsou velice nepříjemné nedostatky.‘ V temném šeru nadcházejícího svítání vytvoří čtyři klony. Jednoho pošle, bez jakéhokoli skrývání nebo plížení, k Aiko. Má za úkol co nejvíc na sebe upoutat pozornost. Spolu se zbylými třemi se vydá blíž k místu, kde vidí senseiovu chakru. ‚Pochybuji, že ho ten klon oklame, takže budu mít jen velmi málo času, než začne hledat skutečnou Nami.‘ Dalšího klona poslala k senseiovi zepředu. ‚A teď začíná ta nepříjemná část, normálně mi voda vůbec nevadí, naopak strašně ráda plavu, ale dnes už je to trochu moc.‘ Když zjistil, že i ten je jen Bunshin, poslala mu dalšího do zad a vklouzla znova do vody. ‚Sakra ta je snad ještě studenější než předtím. Bezva a kabát už je taky mokrý. Doufám, že to vyjde, jinak to podstupuji zbytečně.‘ Plavala se zavřenýma očima, ale díky byakuganu přesně věděla, jde se sensei nachází. Poslední klon vyskočil nad senseie, který už musel vědět, že to zase není skutečná Nami, ale stejně se tam podíval, protože co, kdyby byla. Když měl hlavu obrácenou nahoru, skutečná Nami akorát doplavala pod něj a natáhla se po jeho noze. Uskočil sice, ale Nami to čekala a ve stejnou chvíli vyskočila na hladinu a než se jeho nohy dotkly vody, držela ho za paži. „Mám vás.“ vítězně se usmála a pustila ho. Nemohla uvěřit, že se jí to povedlo. Nečekala, že by uspěla s tak jednoduchým plánem. Ohlédla se, teď už bez byakuganu, po holkách a usmála se na ně. Byla sice unavená, ale hrdá na to, že se jí povedlo senseie chytit.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Rose-Yuuki, Út, 2013-01-01 22:22 | Ninja už: 4157 dní, Příspěvků: 22 | Autor je: Prostý občan

Inuzuka Yuuki (tým 21)
cvičiště

Radostně vypískne, když sensei souhlasí. Neumí a vlastně se ani nesnaží svoje emoce nějak klidnit, dává jim volný průchod. Možná proto je tak bezstarostná. Vyběhne pryč, aby nebyla pro Aiko lehkým cílem. Co se rychlosti týče, nemá žádný problém, ale rychlost vedení mozku je značně zpomalená. Než jí dojde, že by mohla použít nějaké ninjutsu, řítí se na ní Aiko, které se ale bez problému vyhne. 'to bylo jen tak tak' pomyslí si a rychle se otočí, aby zjistila kam zmizela. Vydí ji, jak se vrací zpátky na ni, tak jí chce utýct "áá" zakřičí, když ji zezadu chytí... Aiko! Nečekala ji tam. Chytne ji taky a hned po tom si uvědomí: "opla nepla, co?" zeptá se miloučkým hláskem a s tváří neviňátka. Za Aiko si všimne Fubuki, která ji přiběhla na pomoc. Tohle je její příležitost. Nechá Aiko Aiko a rozběhne se oklikou na druhou stranu jezera. V hlavě se jí stvoří plán. Není bůh ví jak vymyšlený, protože myslí za pochodu a není geniální jako Nami, ale mohl by jí pomoct předat babu dál. Využije techniky, kterou jí naučili v akademii a náhle tu není jen jedna Yuuki.'Ještě, že to není nafurt' pomyslí si, když se vidí tolikrát. Klony Yuuki se schovávají ve stínu a jen jeden klon vyrazí na cestu a hraje si na pravou Yuuki. Pomocí Bunshin no jutsu chce oklamat jejich senseie, no její klony jsou ještě méně šikovnější než ona a tak to skončí neúspěchem. Jen se usměje, že si dovolila pokusit se ho chytit a přejde k záložnímu plánu B. Na pár chvil zmizí, a když se objeví, běží přímo na Nami. Jestli někdo z těch tří má na to chytit senseie a nesmí to být týmová práce, spoléhá na Nami, že něco vymyslí. Yuuki se rychle přiblíží k Nami. Ale je tu ještě jedna Yuuki, která čeká na svou chvíli a rozhodně už není klonem. Běží na Nami ze zadu a je u ní dřív než Yuuki, kterou Nami může vidět. Mohla by ji chytnout ze zadu, ale místo toho vyskočí do vzduchu, udělá dvojté salto - jedno z mála věcí, kterou umí perfektně - a dopadne čelem k Nami a rovnou ji dlaněmi drží za paže "Ohayo," usměje se na ni. "držím pěsti" zašeptá a s šibalským úsměvem ji pustí. Když stojí obě Yuuki vedle sebe, ta co útočila čelně se promění na Fubuki. "Dobrá práce, doma dostaneš odměnu." slíbí jí a pak už jen plná očekávání sleduje Nami.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Přihlášení

Kalendář akcí

‹

Kvě

›

P	Ú	S	Č	P	S	N
		1	2	3	4	5
6	7	8	9	10	11	12
13	14	15	16	17	18	19
20	21	22	23	24	25	26
27	28	29	30	31

NFFORPG - Konohagakure no Sato

Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!

Volby prohlížení komentářů

Lovec a kořist

Přihlášení

Kalendář akcí

Kvě

KONOHA

Manga

Anime

Encyklopedie

Japonština

Nová témata

Google Search

Nápověda (Help)

Kdo je online

Aktivní témata