Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 3
Vypravěč - Stan.com
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 4
Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 6
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 11
Vypravěč - Davien
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!
Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám.
5. 5. 2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Vložil Ranmaru, Ne, 2012-12-30 23:23 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare cvičiště u Hlavní brány
Ranmaru se na chvíli zamyslel. Nevěděl co říct. Sice Lei nabídl pomoc, ale sám vlastně nevěděl jakou. Tohle nedomyslel. Navíc mu slíbila oběd, když jí pomůže. Počkat ona mě zve na oběd?! Měl bych to brát jako rande? Neznělo to tak a tahle holka dělala věci bez rozmyslu a bylo vidět že po té nabídce trochu znejistěla, takže to tak brát radši nebudu a budu dělat jako by na tom nebylo nic zvláštního. Trochu se tomu v duchu zasmál. S touhle holkou si asi ještě užije legrace. Nevadí, začneme tím jednodušším, jak to že jsem "v těchhle věcech tak zběhlý"? Ranmaru se usmál.
"Jak to že už umím chodit po stromech? Nooo...na akademii jsem chodil tak trochu za školu a protože ve vesnici nikoho neznám a moji rodiče nebývají doma, trávil jsem hodně času sám v lese a trénoval jsem ovládání čakry." řekl nevině, i když to nebyla tak úplně pravda, spíš se válel někde ve stínu, nebo u vody, trénoval jen občas."Chození po stromech mě učila moje starší sestra, abych byl schopný ovládnout kromě suitonu i druhý element doton, chtěl bych být jednou lepší než ona a chci aby mě moje babička konečně za něco pochválila." Zazubil se. Když si vzpomněl na babičku, která se ho snažila učit rodinné techniky a jak mu nadávala do budižkničemu, probudilo to v něm chuť. Rád s ní trávil čas, i když mu pořád omlacovala o hlavu jak je jeho sestra úžasná a on úplně na nic.
"No... jak bych ti mohl pomoct?...Hm... Tak asi nejdřív radou. Děláš věci strašně zbrkle." Snažil se aby to znělo upřímně a doufal že se neurazí."Chození po stromech je o ovládání čakry, musíš nahromadit správné množství. Čakru nejde ovládat bez rozmyslu a soustředění. Musíš se uklidnit, soustředit se a tak trochu relaxovat. Musíš se zastavit a zamyslet se a snažit se vycítit kolik čakry do toho vlastně dáváš, protože pokud to budeš jen rychle zkoušet znova a znova, tak i když už trefíš správné množství, nebudeš schopná ho udržet, nebo zopakovat v dalším kroku." Doufám že jí to alespoň trochu pomůže. "Zkus to a pokud ti to nepomůže, nevadí, já si už oběd někde seženu." Řekl rozpačitě. " Třeba nějakou šťavnatou housenku." Řekl jakoby mimochodem a čekal jak se zatváří. Sice nějakou tu housenku už snědl, když trénoval přežití v lese,ale byli odporné a nehodlal si to zopakovat dokud nebude okolnostmi donucen. Řekl to jen pro to, aby viděl jestli ji tím vyvede z míry.
Vložil Aiko - chan, Ne, 2012-12-30 21:04 | Ninja už: 4999 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště
'Super, mám babu jako první.' pomyslela si Rozhlédla se kdo je nejblíž. 'A vida Shinigami-sensei.' uličnicky se usmála a rozběhla se na něj. Chtěla se sklouznout po vodě, že by ho chytila za nohu aby jí nemohl utéct. Jenže nabrala moc velkou rychlost a místo, aby ho chytila za nohu, jak původně plánovala, mu jen projela pod nohama. Chtěla se ještě utočit a chytit ho, na táhla po něm ruku ale o kousek minula a sensei už byl fuč. Další osoba nejblíže jí, byla Nami. 'Když to nešlo spodem, tak to půjde vrchem.' řekla si a odrazila se, ale dala do toho asi málo chakry, jelikož se její noha neodrazila, naopak se propadla do vody. Naštěstí našla rovnováhu a zkusila to znovu, to už se jí povedlo. Chytila Nami za kabát, který jí půjčil sensei. "Jooo! Mám ho mám konečně ten kabát, teda Nami konečně mám Nami!" ale jen co to dořekla Nami se v jejích rukách přeměnila na poleno. "Kawarimi?" podivila se a pohlédla na senseie. Ten se jen usmál. "Taky jste mohl říct dřív, že se může používat ninjutsu." utrousila zklamaně. 'V tom případě si na někoho připravím lest.' pomyslela si a ďábelsky se usmála. Zaměřila se tedy na Yuuki. Nenápadně se rozběhla na ni a v nestřeženém okamžiku udělala pečeť. Běžela na Yuuki, která už ji spozorovala. Skočila na ni ale ta se vyhla, když tu najednou ji někdo chytil ze zadu, "Mám tě." zašeptala jí do ucha Aiko a ta Aiko před Yuuki zmizela.
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Vložil Stranx, Ne, 2012-12-30 19:55 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki cvičiště u Hlavní brány
Lei uviděla, jak se u jejího stromu objevil promáčený Ranmaru a to ji trochu pobavilo. Zasmála se na něj, ale hned si uvědomila, jak ji jde lezení po stromech a úsměv ji přešel. Nadále však měla svou dobrou náladu a přemýšlela, s čim by ji mohl Ranmaru pomoct. Ten se ji právě na to zeptal a tak Lei spadl kámen ze srdce. Nerada se prosila o pomoc, ale nabídnutou určitě neodmítne. Nejdřív zkusila ještě vyběhnout na strom, ale opět se nezadařilo a tak přestala. Znovu se uculila na chlapce a spustila.: "Tak pomoc by se mi určitě hodila. Byla bych ti moooooc vděčná. Nějak mi to zatím nejde, ale už jsem zvládla krok. Na druhou stranu jsem taky zvládla jeden strom trochu zmrzačit." prohrábla se ve vlasech a dál se usmívala. Lei stáhla přes hlavu svou mikinu, protože ji bylo teplo a navíc, si natrhla při jednom z pádů rukáv. Pod mikinou měla celé černé triko bez rukávu. Podívala se na Ranmara a ještě se ho zeptala, jak přesně by ji mohl pomoct a jaktože je v těhlech věcech tak zběhlý.
Lei už začinala mít hlad a potřebovala se zastavit doma(Chtěla si dojít pro plavky a osušku protože chození po vodě v oblečení trénovat nechtěla. Sensei sice říkala, že mají trénovat v tom co mají, ale Lei věřila, že to platilo pouze pro tréning na kůlech. Určitě nemělo smysl padat do vody v oblečení) a tak slíbila Ranmarovi, že když ji dobře pomůže, tak mu koupí oběd, pokud se mu bude chtít opustit přes poledne tréning. Lei se zakousla do rtu a čekala na Ranmarovu reakci. Zatím se ji chlapec líbil. Byl na ni hodný a nijak ji nepodceňoval, jak měla ve zvyku většina vrstevníků, kvůli její malé postavě a lehké dávce nešikovnosti skloubenou s její bujnou fantazií. "Pozvala sem ho právě na oběd? Ajajajaj snad to nebude brát jako rande! Na rande ještě nejsem připravená! S klukama jsem si nikdy moc nerozuměla! Ne! Vše bude v pořádku. Je to můj týmový kolega. Je v pořádku když s nim trávím čas. A kde je vůbec kluk se psem? Neviděla jsem ho docela dlouho. Asi někde běhá po stromech jako já. Ještě jsem si toho psa ani nepohladila! Doufám, že ho brzo potkám! Snad to nebude brát jako rande! Já sem tak hloupá!" probíhali zatím Lei v hlavě samé divné myšlenky.
Vložil Elisia, Ne, 2012-12-30 19:47 | Ninja už: 4543 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan
Miyu Yamanaka
Když se konečně dostali až ke Keijimu, na chvíli úplně strnula. Bandita držel jejich senseie nad propastí. Asajake hodil kluka a vysvětlil jí, co má dělat. Bandita ho odrazil a skopl Keijiho dolů. Tohle všechno k ní přicházelo jakoby z dálky. Tahle situace, schylovalo se k opravdovému boji. Dosud byla pouze v jednom, proto se jí okamžitě vybavil. A vzpomněla si hlavně na to jak s pláčem klečela u matčina těla. A zabili jí bandité, takoví, kteří teď stáli přímo před ní. Její první myšlenka byla utéct zpátky do Konohy, do květinářství, to bylo její místo. Ne tohle. Pak by ale nedostála slibu, a proto se přinutila kývnout a rozběhla se doprava. Jen co se začala pohybovat, najednou to z ní opadlo a ona byla zase schopná jakž takž přemýšlet. Vytáhla tři shurikeny a za běhu je hodila směrem na tři bandity, kteří se blížili k Asajakemu. Pak vytáhla kunai a zastavila se. Bandité se k ní sice blížili, ale věřila si, že by jim dokázala utéct, kdyby se na ní vrhli. Sice nemá sílu, ale rychlost ano. Potřebovala chvilku na přemýšlení. Zdálo se jí, že nejvýhodnější by bylo použít Shintenshin na jednoho z lučištníků a pár nepřátel složit z dálky. To by ale potřebovala někam utéct, nebo by někdo musel hlídat její tělo. Nechtěla v tom ale Asajakeho nechávat samotného, a tak to zatím odložila a znovu se rozběhla. Mířila ke krajnímu banditovi, kterého chtěla složit z dálky kunaiem a oběhnout ho, aby se dostala k lučištníkům a tomu, který shodil Keijiho.
Vložil Kyell, Ne, 2012-12-30 13:24 | Ninja už: 5623 dní, Příspěvků: 1367 | Autor je: Účastník chuuninské zkoušky
Amao Hyuuga Les smrti
Když se kolem Hamitsu začal slítat roj hmyzu, upřímně musel uznat, že ho to zaskočilo, dokonce i možná částečně znechutilo, ale klan Aburame byl jedním z vážených klanů stejně tak jako klan Hyuuga a proto neměl nejmenší důvod pochybovat. Ovšem chtěl této chvíle využít k tomu, aby Hamitsu lépe poznal, sice ne v běžném slova smyslu, ale dřív nebo později by se to stejně dozvěděl. Bez otálení se jeho oči poměrně zvrásnily a jeho Byakugan byl aktivován. Okamžitě se zaměřil na Hamitsu, kterou chtěl vidět v tomhle pohledu. Bylo to nemožné, taková masa chakry, která kolem ní tvořila hromada brouků. Amao dokonce trošku pootevřel pusu, protože když se dostal skrze vrstvu brouků, kteří byli doslova nasáklí chakrou, uviděl něco nečekaného. Opravdu byla pravda to, co se říkalo, že hmyz žije v těle hostitele. Bylo to zvláštní a dokonce strašidelné, ale Hamitsu vypadala v pohodě. Po tomhle šokujícím zjištění s Amao zaměřil na blízké okolí, aby zjistil, zda není v blízkosti žádná hrozba, ono zařvání něčeho neznámého bylo celkem strašidelné. V přilehlém okolí uviděl hmyz Hamitsu, který doslova zamořil okolí. Všude bylo vidět jejich chakra stopy. To Amaovi trošku znepříjemnilo práci, ale pravděpodobně to bylo jen o zvyku.
"Myslím, že něco kolem 3 až 4 metrů bychom mohli zvládnout nemyslíte?"
S klidným tónem v hlase se zeptal ostatních a deaktivoval byakugan, protože to vypadalo, že v blízkosti žádná hrozba není."Ale myslím, že bychom tady neměli být tak na ráně a přesunout se minimálně na větve stromu, alespoň já to tak udělám."
Lehce kývl na své dva kolegy, aby ho následovali, rozběhl se po kmeni stromu a vyskočil na první větev nad zemí, který byla asi 7 metrů od země.
Shibiki Aburame Naibun
Reakce jeho senseie se mu moc nezamlouvala a navíc mu došlo, že to opravdu není dobrý nápad, protože by příliš plýtval s chakrou na tak jednoduché technice.
"No máte pravdu, nechte to na mě. Já už něco vymyslím."
Upravil si brýle na nose a trošku poodešel od senseie.
"Mohl byste mi vytvořit nějakého klona nebo tak? Ať to mám na kom vyzkoušet?"
Poprosil svého seneie, jelikož byl ochoten vyzkoušet více možností.
Vložil Jaden, Ne, 2012-12-30 04:22 | Ninja už: 5909 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
. . . .
Lovec a kořist
Trojice geninů osaměla a kolem nich se nenacházelo nic jiného než les. Les, ve kterém již mnoho ninjů nalezlo svou smrt, les plný překvapení, zvířat a věcí, ze kterých šel člověku rozum kolem.
Les Smrti.
Brouci ještě ani nestihly Hamitsu podat nějaké informace a už k trojici dolehl jakýsi řev, vycházející z části lesa přímo před nimi.
Zněl, jakoby patřil nějakému velkému zvířeti, avšak jelikož dál nic nenásledovalo, nešlo nejspíš o žádného dravce, který zrovna ulovil svou kořist.
Ti tři samozřejmě mohli spoléhat na to, že uloví něco malého, neškodného, ale pokud si nepospíší, uloví to někdo za ně, nebo hůř, někdo uloví je.
Vložil Aragorn, Ne, 2012-12-30 01:33 | Ninja už: 5898 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Kakuso- Tim 21
Nedoslo mu, ze hladaju zamienku, proste sa len zlakol, ze to bolo nemiestne. Ked vsak mali napad, aby sa pridal k nim, tak sa zamyslel:
,,Vlastne-preco nie? Myslim ze vam to pomoze...takze, ideme na to. Aiko, budes zacinat prva. Daj nam 5 sekund a hrame....Raz...dva....tri...styri...PAT´´ a vystartoval od nej. Nebezal vsak daleko, len trosku dalej od nej, aby to nemala jednoduche. Bol zvedavy, co vymyslia. ,,pamatajte, teraz ste kazda sama za seba, nie spolu, je vam to jasne...´´ a zaskeril sa.
Vložil Nami, Ne, 2012-12-30 01:27 | Ninja už: 4155 dní, Příspěvků: 31 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Hyuuga Nami (tým 21) Cvičiště
Nami vylezla z vody a poděkovala Kakusuovi za podávaný kabát. Usmála se na něj. „Ony to tak nemyslí, jen potřebovaly záminku.“ Poodešla stranou, svlékla ze sebe mokré oblečení a oblékla si kabát. Byl jí velký a tak, aby ho alespoň trochu stáhla, vyždímala svou šerpu, jak to nejvíc šlo a převázala si jí volný kabát. Ještě našla své boty a podkolenky, které si předtím sundala a vrátila se zpět k ostatním. Položila mokré oblečení na zem a suché podkolenky si vzala na sebe, ještě si nazula boty a šla na vodu. Byla už hodně unavená, ale po hladině šla bez obtíží, nechtělo se jí hrát na honěnou, ale když to sensei řekl... ‚Doufám jen, že už se znovu nenamočím.‘ Začala chodit v kruhu a čekala na zbytek týmu.
Vložil Aiko - chan, Ne, 2012-12-30 01:04 | Ninja už: 4999 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště
Skočila s Yuuki na senseie a náhle se všechno ponořilo do vodního ticha. Ještě než se potopily zahlédla koutkem oka jak se řítí přímo na Nami. Ve vodě to byl jeden velkej chuchvalec. Navíc se jí pořád do kola pletly do cesty její vlasy. Pak jen cítila jak jí něčí ruka, předpokládala že senseiova, tahá nad hladinu. Chvilku jí trvalo než se zorientovala a pak uviděla senseie jak dává ten svůj parádní kabát Nami. "Sensei, každý chlap je přece někdy perverzní ne?" "Omlouvám se za své ukvapené chování, ale musíte uznat, že to byla celkem sranda ne?" usmála se na něj. Otočila se na Nami a Yuuki. 'Tak na honěnou? Jak dětinské, ale tak proč ne?' v tu chvíli uslyšela Yuuki jak přemnlouvá senseie. Okamžitě se toho chytla, "Jo pojďtě, bude sranda." řekla a rozběhla se.
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Vložil Rose-Yuuki, Ne, 2012-12-30 00:59 | Ninja už: 4151 dní, Příspěvků: 22 | Autor je: Prostý občan
Inuzuka Yuuki (tým 21)
cvičiště
Jen tak tak se na poslední chvíli stihne nadechnout, než skončí pod vodou. Skoro nevěří, že se jim poodarilo senseie taky dostat pod vodu. Zase ji prepadne vlna čiré radosti. I když zrovna plave pod vodou a nemuze se lehce dostat na vzduch. No nejakym zázrakem se vynoří. Typuje, že ji někdo pomohl. "Vážně si myslíte, že si myslíme, že jste perverzak?" zeptá se s úsměvem. Je pravda, že v první chvíli ji ty řeči děsně naštvayo, ale teď už ji to spíš připadá jen jako jedna ze zaminek ho shodit do vody. Zase se začne uculovat, že se jim podaarillo ho namočit. "Hoňku?" zopakuje. "To zní fajn" ujsmeje se a pak ji něco napadne "ale jen když vy budete hrát taky. Ať to není tak lehký" dodá ještě s malým nevinným usklibnutim. V duchu si přitom myslí, že už teď to je dost obtížné, ale aspoň bude větší zabava.
Vložil Aragorn, Ne, 2012-12-30 00:38 | Ninja už: 5898 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Kakuso- Tim 21
len si povzdychol: ,,Ach jaj, a to som len chcel dbat na vase zdravie a vy ma tu vykreslite ako perverzaka...´´ To uz sa ale nanho vrhli Yuuki a Aiko. Bol by sa im vyhol, ked sa tam odrazu objavila aj nami a do vsetkeho sa primotala. snazil sa nejak uhnut ale proste sa nedalo. nechal ich nech sa vyblbnu a spadol s nimi. Pod vodou sa z klbka lahko dostal a plaval nad hladinu, ked sa este vo vode obratil naspat a videl, ze Nami ma nejaky problem. prudko sa otocil a vsetkym trom pomohol nad hladinu. Dufal, ze im dojde ze maju ist nad vodu. rychlo sa vybral na breh po svoj kabat ktory tam nechal. prisiel ku Nami: ,,samozrejme ze nei vsetko oblecenie, len take zbytocnosti ako topanky a tak, proste to co by ta tahalo pod vodu. Aby si si nemyslela ty a aj tvoje kamosky ze som nejaky perverzak, tu mas kabat, snad ich to ukludni...´´ a s prevratenymi ocami jej ho podal. ,,Nebojte, zobral som aj nejake uteraky, ale este predtym precvicime chodenie po vode a dame si na dnesok rozchod. Vy tri si dajte este nahanacku aby ste si to precvicili, ja si idem ususit oblecenie..ach vy..´´ a veselo nad nimi mavol rukou. Ked dosiel na breh, v ruke sa mu objavil plamienok ohna a zacal si nim postupne prechadzat okolo oblecenia aby z enho dostal vacsinu vlhkosti.
Vložil Nami, Ne, 2012-12-30 00:17 | Ninja už: 4155 dní, Příspěvků: 31 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Hyuuga Nami (tým 21) Cvičiště
Nadechla se, aby poděkovala, ale zarazila se, když se jí sensei rozplynul před očima. Pohlédla na jezero a uviděla ho stát nad Aiko. Když už tedy stál na vodě, soustředila chakru do očí a aktivovala byakugan. Zaznamenala Aiko i Yuuki. ‚Obě už mají taky málo chakry, Aiko možná trochu víc než Yuuki, ale i tak…‘ Zaměřila se na senseie. Viděla jeho udivující množství chakry. Ve srovnání s kamarádkami jeho přítomnost přímo bila do očí. ‚Vypadá to, že ji skutečně ovládá automaticky, úplně bezmyšlenkovitě.‘ Došla znovu na břeh a napodobila způsob, jakým svou chakru ovládal. ‚Aiko i Yuuki už to zvládly, tak se mi to taky musí podařit. Jsem stejně dobrá jako ony!‘ povzbuzovala se. Byla už docela unavená, ale udělala opatrný krok na vodu a překvapivě se nepotopila. ‚Skvělé!‘ pomyslela si vítězně. Úspěch jí vlil energii do žil. Udělala další, trochu vrávoravý, krok. ‚To je lepší.‘ usmála se a přestala používat byakugan. Každý její krok byl jistější než ten předchozí. Vydala směrem k Aiko a senseiovi, když jí došlo, že jeho poslední slova byla směřovaná jí. Nemohla uvěřit svým uším a málem se znovu potopila. ‚Sundat oblečení? To jako všechno?‘ nechtěla předtím nijak senseie uvést do rozpaků, ale jemu se to u Nami povedlo skvěle. ‚Je fakt, že má pravdu, takhle mokré oblečení si na sobě nemůžu nechat, navíc je ještě celkem tma, takže nic moc neuvidí, ani kdyby chtěl.‘ Už už se chystala rozvázat si šerpu, která držela její oblečení pevně na správném místě, když se Aiko rozhodla, že bude bránit její čest a spolu s Yuuki na něj zaútočila. Nechala oblečení oblečením a rozběhla se k nim. Skoro si nevšimla, o kolik je, teď když už ví, co má dělat, snazší chakru správně regulovat. Nevěděla, co ty dvě chystají, ale chtěla tomu zabránit. Doběhla k nim a chtěla je strhnout stranou, ale stihla se jim jen postavit do cesty a schytat tak plnou sílu jejich nárazu. Jediné čeho docílila, bylo, že jim udělala polštář, když všechny dopadly na senseie a srazily ho pod vodu. Snažila se vyplavat nad hladinu, protože se potřebovala nadechnout, ale nemohla se vymotat z toho klubka těl pod vodou.
Vložil Rose-Yuuki, So, 2012-12-29 23:58 | Ninja už: 4151 dní, Příspěvků: 22 | Autor je: Prostý občan
Inuzuka Yuuki (tým 21)
cvičiště
Zavrtí záporně hlavou. "Mně ale není zima." Trvá si paličatě na svým. I když nemůže říct, že ty jeho řeči o prochladnutí jen tak odmávne rukou. Vlastní rodiče se o ni nezajímají a tak prostá věc jako že prochladne a bude nemocná jim jsou úplně fuk. Přijde blíž k jezeru, aby dobře viděla. Bohužel neovládá Namiinu techniku,s kterou by to líp pochopila, ale i tak, je to lepší než nic. Trochu opožděně jí dojde poznámka mířená k Nami. I když řekl, že nebude koukat, nelíbí se jí to. A Aiko očividně taky ne. Po vodě se spolu s Aiko přibližuje k senseiovi, ale zatímco ona na něj spustí, Yuuki pokračuje v chůzi dál. Počká si na vhodnou chvíli a vylepší své schopnosti. Už nejen chodí po vodě, teď se pokusí od vodní hladiny odrazit. Doufá, že se to nějak nepokazí. Nebo, že Kakuso-sensei pozná její záměr a uhne. Věří, že ne.Vždyť její úmysly nejsou špatné, jsou naproste nevinné. Jen ho chce zmáčet tak, aby šlo poznat, že patří k jejich skupině. A taky je to mini odplatička za jeho slova. Všichni tři - Yuuki, Aiko i Kakuso-sensei dopadnou do studené vody. No Yuuki to nevadí, když už tak je mokrá jak kostelní myš.
Vložil Aiko - chan, Ne, 2012-12-30 00:23 | Ninja už: 4999 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště
Už myslela, že se jí podaří ho vystrašit, když v tom zmizel. Najednou někoho ucítila vedle sebe skrze vlasy nic neviděla, a tak jen uslyšela, jak jí sensei šeptá, že se jí to skoro povedlo. 'Skoro!' pomyslela si. Pokusila se odhodit si vlasy dozadu. Ale potom zaslechla něco o tom, aby si Nami sundala oblečení. Rázně nakráčela k senseiovi, skoro ani nezaregistrovala, že už nejde po souši a zastavila se těsně před ním. S jejími 160 centimetry o proti němu vypadala jako malá holčička, ale přes to se na něj podívala pohledem, který by mohl i skály lámat. A vážným hlasem řekla: "Perverzáku, určitě by jste se nepodíval. To známe!" mezi tím se Yuuki připravovala. Došla k senseiovu slepému bodu, Aiko skoro ani nedomluvila a Yuuki se vrhla na něj. Aiko taky na nic nečekala a přidala se k Yuuki. Jejich cíl byl jednoduchý: zmáčet senseie tak, jako byly ony samy.
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Vložil Aragorn, So, 2012-12-29 22:36 | Ninja už: 5898 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
kakuso-Tim 21
Pozorne ich sledoval ako im to ide, bal sa, ze ked su unavene, mohli by sa zacat topit. ked vsak Nami vyliezla z vody a Aiko sa zacala vyzliekat, nevedel, kam sa ma divat. Nechcel pre nich posobit ako nejaky nadrzany uchylak. Nami sa naho obratila o pomoc, ale on jej hned neodpovedal. Pokusila sa ho totiz vydesit Aiko, ale bol krok pred nou. Ked po nom chnapla, akoby sa rozplynul a odrazu bol na jazere vedla nej: ,,Skoro ti to vyslo...´´ zasepkal jej do ucha, ked sa nenapdne zjavil vedla nej. Potom sa obratil na Nami a Yuuki: ,,Tak dobre pozerajte...´´ a presiel sa znova po vode. ,, Ked ste chodili po strome, stacilo vam konstatne mnozstvo chakry, toto je cosi ine. To uz viete. A prave o to ide. Nemozte sa stale len sustredit na vodu a to ako idu vlnky aj keby sli prvidelne. preto je to dolezite pre vas vsetky, pretoze to musite ovladat podvedome. A nielen na nohach.´´ dokoncil a spravil mlynske kolo, kde sa drzal na vode rukami. ,,chapete??´´ Yuuki, byt tebou, nelezal by som na zemi, je chladno a si mokra, nachladnes....a ustarostene sa na nu pozrel . Vyzerala fakt unavene. ,,Nami, byt tebou dam si tei veci dole...neboj nebudem vas okukovat, ked chcete kludne sa otocim a keby cosi len zavolajte...´´
Vložil Rose-Yuuki, So, 2012-12-29 22:20 | Ninja už: 4151 dní, Příspěvků: 22 | Autor je: Prostý občan
Inuzuka Yuuki (tým 21)
cvičiště
„Horký prameny?“ zopakuje se smíchem. Nemůže si na jejich návštěvu tam nevzpomenout. Na nějakou únavu už nemyslí. Teď se jen těší, že se naučí chodit po vodě. Bude to zajímavé už jen proto, že vodu moc v lásce nemá. Je to protiklad jejího ohně. Ale o to víc se jí tahle výzva líbí. A navíc si bude muset dávat bacha, aby to nekazila až moc. ‚Chjo, proč zrovna teď?‘ zaskučí v duchu. Původně si chtěla nějaký oblečení odložit, aby zůstalo aspoň něco suchýho, ale rozhodla se svůj plán přehodnotit. ‚To by mohlo být podobný, jako s chozením po stromech ne?‘ poškrábe se na spánku. Rozhodne se to tak vyzkoušet, při nejhorším to bude špatná volba. Zavře oči, aby se mohla víc soustředit. Teď jen slyší vítr prolítávající v korunách stromů, který jí rozhazuje vlasy na všechny strany a čeří vodní hladinu jezera. Přesune chakru do noh a pomalu vyjde na hladinu. První pokus se jí vůbec nepodaří. Vrátí se s mokrýma nohama nad kolena zpátky na břeh a tentokrát zkusí pevně neurčit množství energie. Přece jen strom nemůže srovnávat s vodou. Zavrtí nechápavě hlavou, proč ji to nenapadlo dřív. „Jo aha. Už vím. Protože mozek je tu Nami ne já,“ zamumlá si pod „fousy“. I tak ji to mohlo napadnout hned. Znovu se uklidní a vykročí zpátky na vodu a udělá pár prvních kroků. Je z nich nadšená jako rodiče malého dítěte, které udělalo své první krůčky. I jako předtím při lezení po stromech i teď se rozruší. Z nesoustředěnosti se vodní hladina pod ní proboří a ona vklouzne do vody jako po másle. Doprovází ji její křik a žbluňknutí. Vyplave a rozkašle se na celý kolo. Lokla si a ne zrovna málo. Pokusy o nabrání vzduchu do plic jí stěžují dlouhé vlasy, který se proti ní spikly a její malou postavičku celou obtočily. Vymotá se a doplave na břeh, kde si na chvilku sedne, aby se rozdýchala. Napadne ji, že by si měla na chvíli odpočinout… I když senseiovi tvrdila, že unavená není, tak je. Ale zatne zuby. Když se nedostane ani přes začátek, jak by asi mohla pokračovat dál? Nemá v plánu polevit. Je paličatá jak poleno, takže jde dál. Zkouší to znovu a znovu pořád dokolečka. Je promočená na kost a nejspíš je jí i zima, ale nevšímá si toho, protože se nevzdává a pokračuje dál. Připadá jí to, jako kdyby šla po hodně tenké vrstvě ledu. No spíš než led je to nestabilní jako nějakej rosol. Pomalu sama poznává, že se zlepšuje. Ale když zafouká vítr a hladina se rozvíří, těžko se drží a často se koupe. Ztratí rovnováhu, a aby ji zase získala, začne mávat rukama a vypadá jako pako, co si hraje na letícího ptáka. Sice estetický dojem je nulový, ale účel to splnilo, nepotopila se jako Titanic. Fubuki se ze začátku je rozhodla jen zpovzdálí sledovat a povzbuzovat svým štěkotem. Po chvíli nejspíš usoudila, že jejich začátky nejsou vhodné ke sledování a odťapkala k Kakuso-sensei, aby si ho znovu očichala. Je v jejich smečce nový, neznámý a tudíž potenciální nepřítel. Sedne si vedle něj blíž k jezeru, jakoby se ho snažila oddělit od učících se dívek. Položí si hlavu na tlapky a svítivě modré oči upře k jezeru. Yuuki se po jednom podařeném pokusu – podle ní velmi podařeném – rozhodne, že si dá na pár minutek pauzu. Tak jak má po hladině dojde ke břehu, no dobře semtam pořád ještě zavrávorá, a sedne si tam do trávy. Hned na to si i lehne na záda „Jenom na chvilku,“ zamumlá. Zadívá se na noční oblohu plnou hvězd a na chvíli nic neřeší. Zvedne se, když uslyší Nami, jak se ptá, jestli by jí sensei nepomohl. Je to dobrý nápad, vidět profíka ještě jednou. Snad jí to pomůže. Vyskočí na nohy ve správnou chvíli, aby si všimla Aiko. Usměje se a radši jde k Nami, Kakuso-sensei a Fubuki, aby ji neprozradila. „Tak co holka, určitě se nudíš že?“ promluví k Fubuki. „No aspoň nejsi mokrá jak vodník.“ Zasměje se a pohladí ji po hlavě přes hřbet, takže ji trochu zamokří.
Vložil Aiko - chan, So, 2012-12-29 22:16 | Ninja už: 4999 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Yorubiko Aiko (tým 21) cvičiště
"Ne, ne! Kamarád sensei je mnohem lepší, než sensei protiva. A jak vás mohlo napadnout, že bychom toho zrovna my tři zneužily?" podařilo se jí na něj nevině podívat a nerozesmát se. V objetí Yuuki ještě dodala " Už sem trochu přemýšlela, kam by jsme mohli jít, ale máte jednu nevýhodu sensei." dramaticky na něj pohlédla, "Jste chlap. A jak je známo pánové a dámy nemají v Horkých pramenech společné koupelny. Když si vzpomenu, jak jsme jednou ucpaly tu trubku, kterou ta voda odtékala..." rozesmála se. Potom jim šel sensei ukázat chození po vodě. 'Od něj to vypadá tak lehce, ale zdání klame. Na vodě to bude určitě těžší než na stromě.' pomyslela si a popošla blíž ke břehu jezera. 'On tu s námi zůstane?' podivila se a znejistěla, nikdy před nikým netrénovala. Co když jí to nepůjde? Co když jí sensei řekne, že neumí ovládat chakru na tolik, aby mohla být lékařským ninjou? 'Ne! Nesmím na to myslet. Budu dělat jako, že tu není a věnovat se svému tréninku.' uklidňovala se. Rozhlédla se po jezeře, bylo klidné a nádherně se v něm odrážel měsíc, který jim svítil. Nahromadila chakru do nohou, dala nohu na vodu chvíli se zdálo, že by se na ni mohla postavit plnou vahou, ale vlnky ji vyvedly z rovnováhy a Aiko uskočila. 'Já se nechci namočit.' pomyslela si. 'Sensei si vybral dobrou dobu, kdy tu zůstat. Perverzák jeden.' ušklíbla se. Odmotala si ze sebe šálu, sundala si rukavice a podkolenky, potom ze sebe ještě shodila všechny tašky a pouzdra na kunaie.'Postupně ze sebe sundala a naházela na hromadu věci které nechtěla, aby se namočily. 'Tak a víc toho dolů nepůjde, to tak.' nenápadně pohlédla směrem, kde seděl jejich sensei. 'Škoda, že sem si nevzala plavky.' povzdechla si. Odlehčená od spousty věcí, znovu vykročila na vodu. Nahromadila chakru do nohou. Představila si svou chakru jako vlnky a snažila se ji jim přizpůsobit. Ano! Stála na vodě, ale takovým způsobem, že kdyby ji někdo viděl, chytl by okamžitě záchvat smíchu. Pokusila se normálně se postavit. Stála, ale stěží udržovala rovnováhu. I nepatrné vlnky ji rozhozovaly a ona měla co dělat, aby nespadla do vody. Chodila sice, jako by se jí chtělo na záchod a ona se to snažila ze všech sil udržet, ale zatím se ještě ani jednou nevykoupala. 'Fajn , fajn. Nad vodou se jakš-takš udržím, ale ta moje chůze. Musím se soustředit i na rovnováhu. Pane bože, ať nespadnu, já nechci být mokrá.' pokusila se narovnat a udělat krok o kterém se domnívala, že je normální. Nejdřív zavrávorala, ale udržela to. Pak udělala další krok a další a začínala získávat jistotu a sebevědomí. Když se tak producírovala asi uprostřed jezera pomyslela si: 'Zvládla sem to a ani jednou jsem se nenamočila, sem dobrá.' pochválila se, ale v ten moment ztratila na malinkou chvilinku soustředění, najednou už pod nohama nic neměla a cítila jak padá do vody. Ještě na poslední chvíli stačila nabrat vzduch. Ucítila že se jí uvolnila mašle a najednou ji obklopovaly její vlasy kamkoli se podívala tam byly. 'Už vím proč je pořád nosím v culíku. Sakra, ty sou dlouhý.' poznamenala si v duchu. Natáhla ruce, aby vyplavala, jenže se nejdřív musela vymotat ze svých vlasů, když se jí to podařilo vynořila se nad hladinu. Vlasy měla přes obličej, takže toho moc neviděla. Vypadala trochu jak z hororu, když se blížila ke břehu. Skrze mezeru, viděla jak Shinigami-sensei sedí na kameni a sleduje Nami, která mu něco říká. Byl k ní otočený zády, tak Aiko napadlo ho trochu postrašit. Změnila svou trasu a na místo na břeh, si to namířila k senseiovi. Aby byla nenápadnější ponořila se pod vodu a plavala pod vodou. Doplavala co nejblíže k senseiovi a natáhla k němu ruku a chraplavým hlasem na něj promluvila: "Shinigami, dlouho jsem tě hledal."
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Vložil Nami, So, 2012-12-29 22:14 | Ninja už: 4155 dní, Příspěvků: 31 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Hyuuga Nami (tým 21) Cvičiště
„Právě proto, kdyby to nehrál!“ řekla trochu ostřeji, než chtěla, ale pomyšlení, že by to Kakuso nehrál a Aiko by se před ni tak postavila, ji vyděsilo víc, než kdyby musela senseiovi čelit sama. Koutkem oka zaznamenala pohyb. ‚Yuuki se probrala. Nevypadá zrovna odpočatě.‘ Když se začali bavit o senseiově kabátu, Nami se nemohla neusmát představě, že by ho Aiko začala nosit také. ‚Jemu se nelíbí naše originální přezdívka? Depresivní? Možná mu tak nebudeme říkat.... před ním. Protože tahle přezdívka, ta mu už zůstane‘ teď už se usmívala na celé kolo. Stále s úsměvem na rtech se obrátila k jezeru, které svit měsíce zbarvil do odstínů temné modři se stříbřitými záblesky. Došla na břeh, skopla z nohou boty a svlékla si podkolenky. ‚Při lezení na stromy jsem si nemusela dělat starosti s povrchem, stačilo jen udržovat stálé množství chakry. Jenže voda není pevná, budu muset neustále měnit množství chakry a ještě se snažit jí zpevňovat vodu tak, aby mě unesla. ‚Tohle je o dost těžší než stromy.‘ Znovu soustředila chakru do nohou, jako u předchozího tréninku a opatrně našlápla na vodu. Příjemně ji chladila na bosé noze. Představila si, jak její chakra prochází nohou a spojuje jednotlivé molekuly vody. Najednou ucítila, jakoby měla pod nohou oporu, tak na tu nohu přenesla váhu a pokusila se udělat krok, ale opora zmizela a Nami se zřítila do vody. Byla sice příšerně studená, ale to jí moc nevadilo, zatím je to osvěžující. Vyplavala nad hladinu a nadechla se. Cítila, jak jí mokré oblečení nasává vodu, těžkne a táhne ji zpět ke dnu. Napnula svaly a doplavala ke břehu. Vylezla z vody a znova se soustředila. A dopadlo to stejně. Takhle se to opakovalo, dokud se nezačala třást zimou. ‚Kde dělám chybu?‘ pomyslí si, když jí to, i přes úporné snažení, stále nejde. Pohlédla směrem k senseiovi a dostala nápad. Vydala se k němu mírným poklusem, aby se trochu zahřála. „Kakuso-sensei, mohl byste mi tu chůzi po vodě ještě jednou ukázat? Podívala bych se s byakuganem, jakým způsobem používáte chakru.“ Když tam tak stála, začala si uvědomovat, jak musí vypadat. Mokré oblečení se jí lepilo a na kůži a zvýrazňovalo, všechno co nemělo. Nejspíš by začala rudnout, kdyby jí nebyla taková kosa, překřížila si ruce na hrudi. Pak zahlédla Aiko, jak se nenápadně plíží vodou směrem k nim. ‚Ach bože,‘ pomyslí si, ‚co ji to zase napadlo?‘ Obrátí svou pozornost zpět na senseie a čeká na odpověď.
Vložil Lee_CZ_, So, 2012-12-29 21:23 | Ninja už: 5589 dní, Příspěvků: 578 | Autor je: Prostý občan
Hamitsu AburameTým 4 Les smrti
Hamitsu se zastavila když Moriko doskočila na poslední větev a dala jim nové pokyny. S Hamitsu to moc nepohlo, protože, jak pak sám Amao řekl Les je její teritorium. Když nakonec Moriko a Kamimaru zmizeli, tak se na amaovo pokynutí obrátila přímo na něj, brýle se jí zaleskly, lehce si je rukou sundala aby poodhalila své oči a Amaovi se mohl naskytnout pohled do jejich zapálených a ďábelských očí "dobře" řekla, narovnala si brýle a opět před sebe natáhla ruce a z rukávů opět vylétlo množství brouků, ale nyní mnohem větší. Polovina z nich se rozlétla a zbylé polovina poletovala kolem Hamitsu, takže tvořili lehce nepropustný černý mrak. Hamitsu se podívala na okolí a pak na oba chlapce "jak velkou kořist chcete" řekla a čekala na jejich odpovědi.
Vložil Rose-Yuuki, So, 2012-12-29 17:49 | Ninja už: 4151 dní, Příspěvků: 22 | Autor je: Prostý občan
Inuzuka Yuuki (tym 21)
cvičiště
Úplně v ní hrkne po slovech senseie. Vyskočí na nohy, dlaně zatne v pěst a drží je před tělem. "Já nejsem unavená!" řekne odhodlaně a přesvědčivě. Přesvědčuje o tom i samu sebe, ale nemůže dovolit, aby si Kakuso-sensei myslel, že je slabá. Že ji první trénink zlomí. To nikdy. "Zvládnu to! Nepotřebuju žádný speciální úlevy!" Celá se úplně třese, je to pro ni něco nepředstavitelného. Jedna z jejich nočních můr. Zhluboka se nadechne a zase vydechne, aby se silou vůle uklidnila. "Prostě to v pohodě zvládnu," řekne nakonec a usměje se. "Výslech? Tak v tom jsou opravdu dobré." Zasměje se. Klekne si mezi ně a položí jim kolem ramen paži- obejme je tak. "Jasně, že jsme radši, když budete náš kamarád" usměje se jako neviňátko. Nemá moc kámošů, takže jeden další by se šikl. Navíc je dost možný, že ji díky jeho přístupu budou tréninky bavit víc než normálně. Vyjdeme..? Takže to, co slyšela si nevymyslela?!! Zasměje se. Začíná se jí to líbit čím dál víc. Zvedne se a odejde blíž k jezeru, aby se podívala jakže vypadá to chození po vodě "No páni" vydechne. "Tak tohle chci umět" zatleská nadšeně.
mimo hru: objevím se tu zase až k večeru, teď už musím a pardon za tyhle zprávy, ale nevím, jak se dělají takový ty, co se rozbalují a nejsou součástí komentáře..
Vložil Aragorn, So, 2012-12-29 17:09 | Ninja už: 5898 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Kakuso-Tim 21 cvicisko
Konecne sa aj Yuuki prebrala. ,,Hm, vidim ze si riadne unavena. Budes to mat fakt tazke s dalsou castou treningu ked ta dorazilo toto. Prepac ale, nemozem ta nechat len tak, potom by si stracala. Pokus sa ist na to pomaly a das to tak ci tak´´ a zmurkol na nu. ,,A o com je rec?? Tvoje kamaratky by mohli byt vo vypocuvacej jednotke, viem si ich predsatvit u krizoveho vysluchu´´ a rozosmial sa. ,,Nepaci sa vam, ze som viac vas kamarat?? ked chcete, mozem to zmenit, aj ked sa budem musiet premahat. Ale nie, ench to zostane takto, len vas prosim, nezneuzivajte to ok? A nebojte sa , coskoro si kamsi vyjdeme. Mam nejake napady, ale vy sa tu vyznate podla vsetkeho lepsie tak som otvoreny kazdemu napadu...A kabat?? jeden znamy mi ho dal, spytal sa ho, co ty na to?? Tusim ale vravel ze ho zohnal kdesi mimo dedinu, ale to nebude problem. Dobre, myslim, ze ste si trochu oddychli asi by ste sa mali pustiti do treningu. Nebojte, budem tu dalej s vami, keby cosi pytajte sa, ale ked na to pridete sami, bude vas to tesit viacej´´ Zdvihol sa a isiel im predviest ako sa chodi po vode. Spravil par krokov, a potom sa vratil. ,,A ozaj este cosi: ked sa da, nevolajte ma Shinigami-sensei?? Je to dost depresivne´´ a rozosmial sa. ,,No tak, sup sup, do toho´´ a sadol si na breh jazera
Vložil Rose-Yuuki, So, 2012-12-29 16:55 | Ninja už: 4151 dní, Příspěvků: 22 | Autor je: Prostý občan
Inuzuka Yuuki
cvičiště
Vezme si z košíku od Sachiko nějaké jídlo a sedne si pod nejbližší strom, aby se mohla opřít. Teď až si uvědomí, jak moc je unavená. Vydala ze sebe hodně energie. Je zvědavá jak zvládne chození po vodě. No při nejhorším se jenom utopí. "Jak vám to jde?" zeptá se holek. Zadívá se na vodní hladinu jezera, kde budou až si odpočinou cvičit. Ani si neuvědomí kdy se jí oči zavřely a ona usnula. Neví, že spí, protože pořád slyší hlasy kolem sebe. Rozumí jim, co si říkají, takže jí to nějakou chvíli nedojde. Fubuki, která si k ní lehla, se pohne, což ji probudí. Promne si oči a rukou si prohrábne vlasy. "Sakra. Já usnula?" zamumlá nechápavě. Připadá si ještě víc unavená než předtím. Překvapeně zjistí, že tu nejsou samy. "A Ohayo Kakuso-sensei," usměje se mile. Je trochu dezorientovaná, tak se musí rozkoukat. "O čem je řeč?" zasměje se. Netuší jestli si ty hlasy jen nevymyslela, takže se radši nechá ujistit, že tu je tak uvolněná atmosféra, jak se jí na první pohled po probuzení zdá.
mimo hru: omlouvám se, ale jsem na pár dnů u kamarádky, tak se moc neúčastním
Vložil Aiko - chan, So, 2012-12-29 12:18 | Ninja už: 4999 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Yorubiko Aiko (tým 21)
"Aha, no ja se na tu techniku chtěla zeptat stejně jen ze zvědavosti." usmála se a otočla se na Nami. "Já se před tebe vůbec nestavím lehkomyslně, ale ochranitelsky. Představ si, kdyby to Shinigami-sensei nehrál." podívala se na ni dotčeným pohledem. "Někdo musí být ten optimista a brát všechno s nadhledem." řekla a usmála se na ni. Obrátila svůj pohled na senseie, " Tak mi připadá že jste víc náš kamarád, než náš sensei. Jo a kdy že jste říkal, že nás to někam pozvete?" roztomile se na něj usmála. "A líbí se mi váš kabát, kde jste ho koupil?
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Vložil Nami, So, 2012-12-29 04:10 | Ninja už: 4155 dní, Příspěvků: 31 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Hyuuga Nami (tým 21)
„Haha, moc vtipné Shinigami-sensei.“ řekla naoko vážně a usmála se. Tak teď jsou z nich spiklenci, jo?‘ Srdce stále jí bilo zrychleně, tedy, ne z toho rádoby děsivého výstupu, ale tohle není sranda. „Aiko, nemělabys se přede mne stavět tak lehkomyslně, 15 za námi a ty se pořád chováš tak bezstarostně, jako dítě.“ Obrátila se zpět na senseie. „Suiton.“ odpověděla mu trochu zamračeně ‚Ne že by mi teď k něčemu bylo, znát svou podstatu.‘ pomyslela si trochu smutně ‚Takže si nic nepamatuje? To by mě zajímalo, jak se k tomu, kdo mu to udělal, dostal, když v nic nevěří.‘
Vložil Aragorn, So, 2012-12-29 03:01 | Ninja už: 5898 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Kakuso-Tim 21
Ked Aiko isla chranit Nami, tak sa zdvihol, napriahol ruky a zamracil sa: ,,Hahaha, teraz ste mrtve hahaha...´´zacal sa smiat ako blazon. pritom nenapadne zmurkol na Aiko lebo videl ze si robi z Nami srandu. Ani on to dlho nevydrzal a azcal sa skerit. ,,Baby, nemate sa coho odomna bat. Nami, neboj sa, nebudem vas preklinat zabijat alebo nebodaj obraciat na nejaku vieru...sam tiez v nic neverim...A co sa tyka Kinjutsu-uprimne povedane, nepamatam sa ako sa to stalo. Viem ze sa t stalo, ale detaily mi proste..splyvaju alebo chybaju..alebo si to nechcem pamatat, prepac..nikdy som sa k tomu nevracal....´´ Pozorne pocuval potom Aiko: ,, Hm, to si si mala co vymysliet za techniku. Vyzaduje to vela chakry, jej kontorlu na spickovej urovni a tak...netvrdim, ze ta rasengan nemozem naucit, mozem, aj ked sa asi zamerame na lekarske techniky, mala by si vediet aj ninjutsu, na tuto techniku vsak mas cas....Ale rasenshuriken ta naucit nemozem. Jednak nemam podstatu vzduch a jednak, ako isto vies, je to zakazana technika...poskodila by aj tvoje telo a schopnost kontrolovat chakru co ty ako lekarsky ninja potrebujes...´´ Potom sa vsak zamracil na Nami: ,,Ty vazne vies svoju podstatu?? MOzem sa spytat aku?´´
Vložil Aiko - chan, So, 2012-12-29 03:02 | Ninja už: 4999 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Yorubiko Aiko (tým 21)
Wow, Shinigami, téda! Sensei vy jste prostě, jak to mám říct, úžasnej!" oči vykulené že jí div nevypadly a pusu v obdivném usměvu. "Ale pokud je tu řeč o prvním pohledu," podívala se na něj rentgenovým pohledem,"no není to zas tak strašný a z vašeho povídání se zdá že jste velice slušný mladík. "zadržela smích a učitelským tónem pokračovala,"myslím že Sachiko bude ráda že máme takového vychovaného senseie, třeba na nás bude mít dobrý vliv. A pokud nás pozvete, moc rády s váma někam zajdem. " Zazubila se a začala se soustředit na papírek, který měla v ruce. Chvíli se soustředila a najednou se papírek rozsekl. "Mám větrnou." hlásila. "Mohla bych se ještě zeptat na techniku jménem Fuuto: rasen schuriken, když sem jednou byla v kihovně tak sem na ni narazila, ale nějak sem o ni nic nečetla." "Nami, ty máš snad z našeho senseie strach. No ták neboj se já tě ochráním." přitáhla si ji k sobě a objala si jako maminka, snažila se při tom tvářit útěšně a vážně, ale ve skutečnosti zadržovala smích co to šlo.
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Vložil Nami, So, 2012-12-29 02:40 | Ninja už: 4155 dní, Příspěvků: 31 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Hyuuga Nami (tým 21)
‚Sakra‘ nechtěla rýpat do nepříjemných záležitostí. Polkla. ‚Shinigami? Tak proto ANBU. Opravdu s ním nechci bojovat! To fakt není dobrý‘ nikdy neslyšela o nikom, kdo by bojoval tímhle stylem. Říká, že není psychopat, tak to snad ani nebude náboženský fanatik. ‚Doufám, že se nás nepokusí obrátit na víru.‘pomyslela si, ale pak podal všem povědomé papírky. Všem až na Nami. ‚Těžko si to nebrat osobně‘ pomyslela si trochu naštvaně. To ale ještě neví o mém esu!‘ skryla své emoce a usmála se. „Já svou podstatu znám.“oznámila a zvážněla „Když říkáte Shinigami, někdo na vás musel provést kinjutsu, že?“ zeptala se trochu třesoucím hlasem.
Vložil Aragorn, So, 2012-12-29 02:25 | Ninja už: 5898 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Kakuso-Tim 21
Pozorne pocuval Nami. ,,Moja rodina sa volala Douji. Kedysi to boli ludia z okolia Konohy, neboli to ale ninjovia, ja som vlastne bol prvy ninja z tejto rodiny. Moc ich to netesilo. Preto sme sa aj pohadali a odvtedy som ich ani nevidel, ani som o nich nepocul. Aj ked som sa snazil sa s nimi stretnut, nikdy som ich uz nevidel, pobrali sa niekam prec a netusim kde sli...´´ zmlkol a startil sa s v spomienkach. ,,Ach, prepacte, nechcem vyvolavat chmurne nalady....´´ Otocil sa ku Aiko a zasmial sa: ,,Co by ti pomohlo, keby si nas otravila..vies namiesat protiliek?? Este nie. Musis ale vediet poznat podstatu jedu a myslim ze toto je na to dobra kniha. Tak ju nielen citaj ale aj sa nauc nieco prosim ta....A tvoje otazky..ach jaj´´pousmial sa: ,,Hazardne hry nehram, alkohol pijem fakt prilezitostne. Tancovat viem asi ako kazdy chlap, mozno o nieco lepsie ale hviezda nie som...vsak niekedy niekam mozme vsetci zajst co vy na to? A dievca nemam, jednak som nemal ani moc cas ked som bol na misiach a jednak mam pocit ze posobim na prvy pohlad divne..´´ a rozosmialA co sa tyka stylu. Ako si si uz u hokageho mohla vsimnut, tak taijutsu je mojou specialitou. Preto si myslim, ze vam bdem vediet dost pomoct. K tomu viem viacero technik ale to je samozrejme. O niektorych si uz urcite pocula, o niektorych nie. Mam vsak jednu specialitu o ktorej by ste asi mali vediet...´´ zachmuril sa a spojil ruky. ,,Ako vidite, na rukach mam par symbolov. Nebudem ich tu teraz vyvolavat, ale...Toto je moja specialita...okrem toho, ze ovladam vynikajuco taijutsu, pracujem s tymito predmetmi. Ked ich preto vyvolam....drzte sa dalej. A nebudte prekvapene z mojho vyzoru, moze byt dost...strasidelny. Malokedy ich pouzivam, vacsinou sa zameriavam na klasicky boj, preto som sa ho musel naucit. Takze v podstate bojujem dvoma stylmi. Bud ako klasicky ninja, alebo ako...dobre poviem vam to ale nebudte zaskocene- ako shinigami, boh smrti. To bol ten dovod, preco ma zobrali do ANBU..asi som im tam ale nevedel..mozno si mysleli, ze ked niekto bojuje takymto stylom, tak bdue psychopat...to si vsak dovolim tvrdit nie som...´´ Znova sa pousmial: ,,Este nejake otazky? KLudne sa pytajte casu mame dost, a je spravne ze aj vy ma chcete spoznat...len tak mimochodom, viete svoju chakrovu podstatu?? Medzitym ako bdueme kecat, tu mate papieriky, sustredte do nich chakru, som zvedavy co vam vyjde....´´ a podal im papieriky, vsetkym okrem Nami: ,,Nami prepac, neber si to osobne, je to proste tak....´´
Vložil Aiko - chan, So, 2012-12-29 02:07 | Ninja už: 4999 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Yorubiko Aiko (tým 21)
O děkuju děkuju sensei. 'Teda takovýho super-senseie sem fakticky nečekala.' pomyslela si nadšeně. A teď vás všechny otrávím! ďábelsky se zasmála. "Ehm...To byl jen vtip." radši všechny ujišťovala s trochu nejistým úsměvěm."Nebojte budu ji střežit jako oko v hlavě. Přece nedopustím, aby se vám něco stalo ne?" usmála se na něj. "Já se tak strašně těším, až mě to všechno naučíte!" Trochu se uklidnila ze své radosti. "A umíte tancovat? A pijete alkohol? Máte přítelkyni? Hrajete hazardní hry?" 'Takový výslech, ale co aspoň bude sranda.' pomyslela si. Přemýšlela ještě nad dalšímy otázkami a najednou " Budeme Ai-Na-Yuu-Ka!!!" vyhrkla a rozhlédla se po všech, aby zjistila jejich názor.
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Vložil Nami, So, 2012-12-29 02:21 | Ninja už: 4155 dní, Příspěvků: 31 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Hyuuga Nami (tým 21)
Nami překvapil senseiův přátelský přístup. Přece jen fakt nejsou hodné. Nejvíce se ale podivila jeho věku. ‚Tak mladý, to není o moc starší než my. Dobře byl sice v ANBU, ale i tak… I když na to nevypadá, musí být opravdu silný. Bude třeba nepodceňovat ho, i největší dobráci mají své meze trpělivosti. Nechtěla bych s ním bojovat, přinejmenším ne teď, když nic neumím.‘ „Z jaké rodiny nebo klanu jste? ‚Jméno sice víme, ale neřekl nám ho celé.‘ "A na co přesně se specializujete, Kakuso-sensei?“ ‚Střední a blízká vzdálenost, to z něj dělá skvělého učitele pro naše zaměření, ale není to moc konkrétní.‘ nevinně se usmála. ‚Možná bude v pohodě.‘
RSS
| Česká stránka o seriálu NARUTO a BORUTO. Slouží pouze jako fan web, všechny postavy a příběh vymyslel Kishimoto Masashi, popř. TV-TOKYO, a také jsou jejich majiteli. Obrázky na webu patří jejich autorům. Titulky k anime a překlad mangy patří týmu Konoha.cz. Není dovoleno si je přivlastňovat (tzn. měnit jméno překladatele). Pokud je chcete použít, vždy uveďte zdroj. Články patří tomu, kdo je vložil, není-li uvedeno jinak. Prosíme, nekraďte tyto články do svých blogů. Konoha.cz je web bez komerčních reklam, o žádné nestojíme.
Ranmaru Chikanagare
cvičiště u Hlavní brány
Ranmaru se na chvíli zamyslel. Nevěděl co říct. Sice Lei nabídl pomoc, ale sám vlastně nevěděl jakou. Tohle nedomyslel. Navíc mu slíbila oběd, když jí pomůže. Počkat ona mě zve na oběd?! Měl bych to brát jako rande? Neznělo to tak a tahle holka dělala věci bez rozmyslu a bylo vidět že po té nabídce trochu znejistěla, takže to tak brát radši nebudu a budu dělat jako by na tom nebylo nic zvláštního. Trochu se tomu v duchu zasmál. S touhle holkou si asi ještě užije legrace. Nevadí, začneme tím jednodušším, jak to že jsem "v těchhle věcech tak zběhlý"? Ranmaru se usmál.
"Jak to že už umím chodit po stromech? Nooo...na akademii jsem chodil tak trochu za školu a protože ve vesnici nikoho neznám a moji rodiče nebývají doma, trávil jsem hodně času sám v lese a trénoval jsem ovládání čakry." řekl nevině, i když to nebyla tak úplně pravda, spíš se válel někde ve stínu, nebo u vody, trénoval jen občas."Chození po stromech mě učila moje starší sestra, abych byl schopný ovládnout kromě suitonu i druhý element doton, chtěl bych být jednou lepší než ona a chci aby mě moje babička konečně za něco pochválila." Zazubil se. Když si vzpomněl na babičku, která se ho snažila učit rodinné techniky a jak mu nadávala do budižkničemu, probudilo to v něm chuť. Rád s ní trávil čas, i když mu pořád omlacovala o hlavu jak je jeho sestra úžasná a on úplně na nic.
"No... jak bych ti mohl pomoct?...Hm... Tak asi nejdřív radou. Děláš věci strašně zbrkle." Snažil se aby to znělo upřímně a doufal že se neurazí."Chození po stromech je o ovládání čakry, musíš nahromadit správné množství. Čakru nejde ovládat bez rozmyslu a soustředění. Musíš se uklidnit, soustředit se a tak trochu relaxovat. Musíš se zastavit a zamyslet se a snažit se vycítit kolik čakry do toho vlastně dáváš, protože pokud to budeš jen rychle zkoušet znova a znova, tak i když už trefíš správné množství, nebudeš schopná ho udržet, nebo zopakovat v dalším kroku." Doufám že jí to alespoň trochu pomůže. "Zkus to a pokud ti to nepomůže, nevadí, já si už oběd někde seženu." Řekl rozpačitě. " Třeba nějakou šťavnatou housenku." Řekl jakoby mimochodem a čekal jak se zatváří. Sice nějakou tu housenku už snědl, když trénoval přežití v lese,ale byli odporné a nehodlal si to zopakovat dokud nebude okolnostmi donucen. Řekl to jen pro to, aby viděl jestli ji tím vyvede z míry.
Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště
'Super, mám babu jako první.' pomyslela si Rozhlédla se kdo je nejblíž. 'A vida Shinigami-sensei.' uličnicky se usmála a rozběhla se na něj. Chtěla se sklouznout po vodě, že by ho chytila za nohu aby jí nemohl utéct. Jenže nabrala moc velkou rychlost a místo, aby ho chytila za nohu, jak původně plánovala, mu jen projela pod nohama. Chtěla se ještě utočit a chytit ho, na táhla po něm ruku ale o kousek minula a sensei už byl fuč. Další osoba nejblíže jí, byla Nami. 'Když to nešlo spodem, tak to půjde vrchem.' řekla si a odrazila se, ale dala do toho asi málo chakry, jelikož se její noha neodrazila, naopak se propadla do vody. Naštěstí našla rovnováhu a zkusila to znovu, to už se jí povedlo. Chytila Nami za kabát, který jí půjčil sensei. "Jooo! Mám ho mám konečně ten kabát, teda Nami konečně mám Nami!" ale jen co to dořekla Nami se v jejích rukách přeměnila na poleno. "Kawarimi?" podivila se a pohlédla na senseie. Ten se jen usmál. "Taky jste mohl říct dřív, že se může používat ninjutsu." utrousila zklamaně. 'V tom případě si na někoho připravím lest.' pomyslela si a ďábelsky se usmála. Zaměřila se tedy na Yuuki. Nenápadně se rozběhla na ni a v nestřeženém okamžiku udělala pečeť. Běžela na Yuuki, která už ji spozorovala. Skočila na ni ale ta se vyhla, když tu najednou ji někdo chytil ze zadu, "Mám tě." zašeptala jí do ucha Aiko a ta Aiko před Yuuki zmizela.
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Lei Takuki
cvičiště u Hlavní brány
Lei uviděla, jak se u jejího stromu objevil promáčený Ranmaru a to ji trochu pobavilo. Zasmála se na něj, ale hned si uvědomila, jak ji jde lezení po stromech a úsměv ji přešel. Nadále však měla svou dobrou náladu a přemýšlela, s čim by ji mohl Ranmaru pomoct. Ten se ji právě na to zeptal a tak Lei spadl kámen ze srdce. Nerada se prosila o pomoc, ale nabídnutou určitě neodmítne. Nejdřív zkusila ještě vyběhnout na strom, ale opět se nezadařilo a tak přestala. Znovu se uculila na chlapce a spustila.: "Tak pomoc by se mi určitě hodila. Byla bych ti moooooc vděčná. Nějak mi to zatím nejde, ale už jsem zvládla krok. Na druhou stranu jsem taky zvládla jeden strom trochu zmrzačit." prohrábla se ve vlasech a dál se usmívala. Lei stáhla přes hlavu svou mikinu, protože ji bylo teplo a navíc, si natrhla při jednom z pádů rukáv. Pod mikinou měla celé černé triko bez rukávu. Podívala se na Ranmara a ještě se ho zeptala, jak přesně by ji mohl pomoct a jaktože je v těhlech věcech tak zběhlý.
Lei už začinala mít hlad a potřebovala se zastavit doma(Chtěla si dojít pro plavky a osušku protože chození po vodě v oblečení trénovat nechtěla. Sensei sice říkala, že mají trénovat v tom co mají, ale Lei věřila, že to platilo pouze pro tréning na kůlech. Určitě nemělo smysl padat do vody v oblečení) a tak slíbila Ranmarovi, že když ji dobře pomůže, tak mu koupí oběd, pokud se mu bude chtít opustit přes poledne tréning. Lei se zakousla do rtu a čekala na Ranmarovu reakci. Zatím se ji chlapec líbil. Byl na ni hodný a nijak ji nepodceňoval, jak měla ve zvyku většina vrstevníků, kvůli její malé postavě a lehké dávce nešikovnosti skloubenou s její bujnou fantazií.
"Pozvala sem ho právě na oběd? Ajajajaj snad to nebude brát jako rande! Na rande ještě nejsem připravená! S klukama jsem si nikdy moc nerozuměla! Ne! Vše bude v pořádku. Je to můj týmový kolega. Je v pořádku když s nim trávím čas. A kde je vůbec kluk se psem? Neviděla jsem ho docela dlouho. Asi někde běhá po stromech jako já. Ještě jsem si toho psa ani nepohladila! Doufám, že ho brzo potkám! Snad to nebude brát jako rande! Já sem tak hloupá!" probíhali zatím Lei v hlavě samé divné myšlenky.
Miyu Yamanaka
Když se konečně dostali až ke Keijimu, na chvíli úplně strnula. Bandita držel jejich senseie nad propastí. Asajake hodil kluka a vysvětlil jí, co má dělat. Bandita ho odrazil a skopl Keijiho dolů. Tohle všechno k ní přicházelo jakoby z dálky. Tahle situace, schylovalo se k opravdovému boji. Dosud byla pouze v jednom, proto se jí okamžitě vybavil. A vzpomněla si hlavně na to jak s pláčem klečela u matčina těla. A zabili jí bandité, takoví, kteří teď stáli přímo před ní. Její první myšlenka byla utéct zpátky do Konohy, do květinářství, to bylo její místo. Ne tohle. Pak by ale nedostála slibu, a proto se přinutila kývnout a rozběhla se doprava. Jen co se začala pohybovat, najednou to z ní opadlo a ona byla zase schopná jakž takž přemýšlet. Vytáhla tři shurikeny a za běhu je hodila směrem na tři bandity, kteří se blížili k Asajakemu. Pak vytáhla kunai a zastavila se. Bandité se k ní sice blížili, ale věřila si, že by jim dokázala utéct, kdyby se na ní vrhli. Sice nemá sílu, ale rychlost ano. Potřebovala chvilku na přemýšlení. Zdálo se jí, že nejvýhodnější by bylo použít Shintenshin na jednoho z lučištníků a pár nepřátel složit z dálky. To by ale potřebovala někam utéct, nebo by někdo musel hlídat její tělo. Nechtěla v tom ale Asajakeho nechávat samotného, a tak to zatím odložila a znovu se rozběhla. Mířila ke krajnímu banditovi, kterého chtěla složit z dálky kunaiem a oběhnout ho, aby se dostala k lučištníkům a tomu, který shodil Keijiho.
Amao Hyuuga
Les smrti
Když se kolem Hamitsu začal slítat roj hmyzu, upřímně musel uznat, že ho to zaskočilo, dokonce i možná částečně znechutilo, ale klan Aburame byl jedním z vážených klanů stejně tak jako klan Hyuuga a proto neměl nejmenší důvod pochybovat. Ovšem chtěl této chvíle využít k tomu, aby Hamitsu lépe poznal, sice ne v běžném slova smyslu, ale dřív nebo později by se to stejně dozvěděl. Bez otálení se jeho oči poměrně zvrásnily a jeho Byakugan byl aktivován. Okamžitě se zaměřil na Hamitsu, kterou chtěl vidět v tomhle pohledu. Bylo to nemožné, taková masa chakry, která kolem ní tvořila hromada brouků. Amao dokonce trošku pootevřel pusu, protože když se dostal skrze vrstvu brouků, kteří byli doslova nasáklí chakrou, uviděl něco nečekaného. Opravdu byla pravda to, co se říkalo, že hmyz žije v těle hostitele. Bylo to zvláštní a dokonce strašidelné, ale Hamitsu vypadala v pohodě. Po tomhle šokujícím zjištění s Amao zaměřil na blízké okolí, aby zjistil, zda není v blízkosti žádná hrozba, ono zařvání něčeho neznámého bylo celkem strašidelné. V přilehlém okolí uviděl hmyz Hamitsu, který doslova zamořil okolí. Všude bylo vidět jejich chakra stopy. To Amaovi trošku znepříjemnilo práci, ale pravděpodobně to bylo jen o zvyku.
"Myslím, že něco kolem 3 až 4 metrů bychom mohli zvládnout nemyslíte?"
S klidným tónem v hlase se zeptal ostatních a deaktivoval byakugan, protože to vypadalo, že v blízkosti žádná hrozba není."Ale myslím, že bychom tady neměli být tak na ráně a přesunout se minimálně na větve stromu, alespoň já to tak udělám."
Lehce kývl na své dva kolegy, aby ho následovali, rozběhl se po kmeni stromu a vyskočil na první větev nad zemí, který byla asi 7 metrů od země.
Shibiki Aburame
Naibun
Reakce jeho senseie se mu moc nezamlouvala a navíc mu došlo, že to opravdu není dobrý nápad, protože by příliš plýtval s chakrou na tak jednoduché technice.
"No máte pravdu, nechte to na mě. Já už něco vymyslím."
Upravil si brýle na nose a trošku poodešel od senseie.
"Mohl byste mi vytvořit nějakého klona nebo tak? Ať to mám na kom vyzkoušet?"
Poprosil svého seneie, jelikož byl ochoten vyzkoušet více možností.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
.
.
.
.
Lovec a kořist
Trojice geninů osaměla a kolem nich se nenacházelo nic jiného než les. Les, ve kterém již mnoho ninjů nalezlo svou smrt, les plný překvapení, zvířat a věcí, ze kterých šel člověku rozum kolem.
Les Smrti.
Brouci ještě ani nestihly Hamitsu podat nějaké informace a už k trojici dolehl jakýsi řev, vycházející z části lesa přímo před nimi.
Zněl, jakoby patřil nějakému velkému zvířeti, avšak jelikož dál nic nenásledovalo, nešlo nejspíš o žádného dravce, který zrovna ulovil svou kořist.
Ti tři samozřejmě mohli spoléhat na to, že uloví něco malého, neškodného, ale pokud si nepospíší, uloví to někdo za ně, nebo hůř, někdo uloví je.
Kakuso- Tim 21
Nedoslo mu, ze hladaju zamienku, proste sa len zlakol, ze to bolo nemiestne. Ked vsak mali napad, aby sa pridal k nim, tak sa zamyslel:
,,Vlastne-preco nie? Myslim ze vam to pomoze...takze, ideme na to. Aiko, budes zacinat prva. Daj nam 5 sekund a hrame....Raz...dva....tri...styri...PAT´´ a vystartoval od nej. Nebezal vsak daleko, len trosku dalej od nej, aby to nemala jednoduche. Bol zvedavy, co vymyslia. ,,pamatajte, teraz ste kazda sama za seba, nie spolu, je vam to jasne...´´ a zaskeril sa.
Hyuuga Nami (tým 21)
Cvičiště
Nami vylezla z vody a poděkovala Kakusuovi za podávaný kabát. Usmála se na něj. „Ony to tak nemyslí, jen potřebovaly záminku.“ Poodešla stranou, svlékla ze sebe mokré oblečení a oblékla si kabát. Byl jí velký a tak, aby ho alespoň trochu stáhla, vyždímala svou šerpu, jak to nejvíc šlo a převázala si jí volný kabát. Ještě našla své boty a podkolenky, které si předtím sundala a vrátila se zpět k ostatním. Položila mokré oblečení na zem a suché podkolenky si vzala na sebe, ještě si nazula boty a šla na vodu. Byla už hodně unavená, ale po hladině šla bez obtíží, nechtělo se jí hrát na honěnou, ale když to sensei řekl... ‚Doufám jen, že už se znovu nenamočím.‘ Začala chodit v kruhu a čekala na zbytek týmu.
Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště
Skočila s Yuuki na senseie a náhle se všechno ponořilo do vodního ticha. Ještě než se potopily zahlédla koutkem oka jak se řítí přímo na Nami. Ve vodě to byl jeden velkej chuchvalec. Navíc se jí pořád do kola pletly do cesty její vlasy. Pak jen cítila jak jí něčí ruka, předpokládala že senseiova, tahá nad hladinu. Chvilku jí trvalo než se zorientovala a pak uviděla senseie jak dává ten svůj parádní kabát Nami. "Sensei, každý chlap je přece někdy perverzní ne?" "Omlouvám se za své ukvapené chování, ale musíte uznat, že to byla celkem sranda ne?" usmála se na něj. Otočila se na Nami a Yuuki. 'Tak na honěnou? Jak dětinské, ale tak proč ne?' v tu chvíli uslyšela Yuuki jak přemnlouvá senseie. Okamžitě se toho chytla, "Jo pojďtě, bude sranda." řekla a rozběhla se.
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Inuzuka Yuuki (tým 21)
cvičiště
Jen tak tak se na poslední chvíli stihne nadechnout, než skončí pod vodou. Skoro nevěří, že se jim poodarilo senseie taky dostat pod vodu. Zase ji prepadne vlna čiré radosti. I když zrovna plave pod vodou a nemuze se lehce dostat na vzduch. No nejakym zázrakem se vynoří. Typuje, že ji někdo pomohl. "Vážně si myslíte, že si myslíme, že jste perverzak?" zeptá se s úsměvem. Je pravda, že v první chvíli ji ty řeči děsně naštvayo, ale teď už ji to spíš připadá jen jako jedna ze zaminek ho shodit do vody. Zase se začne uculovat, že se jim podaarillo ho namočit. "Hoňku?" zopakuje. "To zní fajn" ujsmeje se a pak ji něco napadne "ale jen když vy budete hrát taky. Ať to není tak lehký" dodá ještě s malým nevinným usklibnutim. V duchu si přitom myslí, že už teď to je dost obtížné, ale aspoň bude větší zabava.
Kakuso- Tim 21
len si povzdychol: ,,Ach jaj, a to som len chcel dbat na vase zdravie a vy ma tu vykreslite ako perverzaka...´´ To uz sa ale nanho vrhli Yuuki a Aiko. Bol by sa im vyhol, ked sa tam odrazu objavila aj nami a do vsetkeho sa primotala. snazil sa nejak uhnut ale proste sa nedalo. nechal ich nech sa vyblbnu a spadol s nimi. Pod vodou sa z klbka lahko dostal a plaval nad hladinu, ked sa este vo vode obratil naspat a videl, ze Nami ma nejaky problem. prudko sa otocil a vsetkym trom pomohol nad hladinu. Dufal, ze im dojde ze maju ist nad vodu. rychlo sa vybral na breh po svoj kabat ktory tam nechal. prisiel ku Nami: ,,samozrejme ze nei vsetko oblecenie, len take zbytocnosti ako topanky a tak, proste to co by ta tahalo pod vodu. Aby si si nemyslela ty a aj tvoje kamosky ze som nejaky perverzak, tu mas kabat, snad ich to ukludni...´´ a s prevratenymi ocami jej ho podal. ,,Nebojte, zobral som aj nejake uteraky, ale este predtym precvicime chodenie po vode a dame si na dnesok rozchod. Vy tri si dajte este nahanacku aby ste si to precvicili, ja si idem ususit oblecenie..ach vy..´´ a veselo nad nimi mavol rukou. Ked dosiel na breh, v ruke sa mu objavil plamienok ohna a zacal si nim postupne prechadzat okolo oblecenia aby z enho dostal vacsinu vlhkosti.
Hyuuga Nami (tým 21)
Cvičiště
Nadechla se, aby poděkovala, ale zarazila se, když se jí sensei rozplynul před očima. Pohlédla na jezero a uviděla ho stát nad Aiko. Když už tedy stál na vodě, soustředila chakru do očí a aktivovala byakugan. Zaznamenala Aiko i Yuuki. ‚Obě už mají taky málo chakry, Aiko možná trochu víc než Yuuki, ale i tak…‘ Zaměřila se na senseie. Viděla jeho udivující množství chakry. Ve srovnání s kamarádkami jeho přítomnost přímo bila do očí. ‚Vypadá to, že ji skutečně ovládá automaticky, úplně bezmyšlenkovitě.‘ Došla znovu na břeh a napodobila způsob, jakým svou chakru ovládal. ‚Aiko i Yuuki už to zvládly, tak se mi to taky musí podařit. Jsem stejně dobrá jako ony!‘ povzbuzovala se. Byla už docela unavená, ale udělala opatrný krok na vodu a překvapivě se nepotopila. ‚Skvělé!‘ pomyslela si vítězně. Úspěch jí vlil energii do žil. Udělala další, trochu vrávoravý, krok. ‚To je lepší.‘ usmála se a přestala používat byakugan. Každý její krok byl jistější než ten předchozí. Vydala směrem k Aiko a senseiovi, když jí došlo, že jeho poslední slova byla směřovaná jí. Nemohla uvěřit svým uším a málem se znovu potopila. ‚Sundat oblečení? To jako všechno?‘ nechtěla předtím nijak senseie uvést do rozpaků, ale jemu se to u Nami povedlo skvěle. ‚Je fakt, že má pravdu, takhle mokré oblečení si na sobě nemůžu nechat, navíc je ještě celkem tma, takže nic moc neuvidí, ani kdyby chtěl.‘ Už už se chystala rozvázat si šerpu, která držela její oblečení pevně na správném místě, když se Aiko rozhodla, že bude bránit její čest a spolu s Yuuki na něj zaútočila. Nechala oblečení oblečením a rozběhla se k nim. Skoro si nevšimla, o kolik je, teď když už ví, co má dělat, snazší chakru správně regulovat. Nevěděla, co ty dvě chystají, ale chtěla tomu zabránit. Doběhla k nim a chtěla je strhnout stranou, ale stihla se jim jen postavit do cesty a schytat tak plnou sílu jejich nárazu. Jediné čeho docílila, bylo, že jim udělala polštář, když všechny dopadly na senseie a srazily ho pod vodu. Snažila se vyplavat nad hladinu, protože se potřebovala nadechnout, ale nemohla se vymotat z toho klubka těl pod vodou.
Inuzuka Yuuki (tým 21)
cvičiště
Zavrtí záporně hlavou. "Mně ale není zima." Trvá si paličatě na svým. I když nemůže říct, že ty jeho řeči o prochladnutí jen tak odmávne rukou. Vlastní rodiče se o ni nezajímají a tak prostá věc jako že prochladne a bude nemocná jim jsou úplně fuk. Přijde blíž k jezeru, aby dobře viděla. Bohužel neovládá Namiinu techniku,s kterou by to líp pochopila, ale i tak, je to lepší než nic. Trochu opožděně jí dojde poznámka mířená k Nami. I když řekl, že nebude koukat, nelíbí se jí to. A Aiko očividně taky ne. Po vodě se spolu s Aiko přibližuje k senseiovi, ale zatímco ona na něj spustí, Yuuki pokračuje v chůzi dál. Počká si na vhodnou chvíli a vylepší své schopnosti. Už nejen chodí po vodě, teď se pokusí od vodní hladiny odrazit. Doufá, že se to nějak nepokazí. Nebo, že Kakuso-sensei pozná její záměr a uhne. Věří, že ne.Vždyť její úmysly nejsou špatné, jsou naproste nevinné. Jen ho chce zmáčet tak, aby šlo poznat, že patří k jejich skupině. A taky je to mini odplatička za jeho slova. Všichni tři - Yuuki, Aiko i Kakuso-sensei dopadnou do studené vody. No Yuuki to nevadí, když už tak je mokrá jak kostelní myš.
Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště
Už myslela, že se jí podaří ho vystrašit, když v tom zmizel. Najednou někoho ucítila vedle sebe skrze vlasy nic neviděla, a tak jen uslyšela, jak jí sensei šeptá, že se jí to skoro povedlo. 'Skoro!' pomyslela si. Pokusila se odhodit si vlasy dozadu. Ale potom zaslechla něco o tom, aby si Nami sundala oblečení. Rázně nakráčela k senseiovi, skoro ani nezaregistrovala, že už nejde po souši a zastavila se těsně před ním. S jejími 160 centimetry o proti němu vypadala jako malá holčička, ale přes to se na něj podívala pohledem, který by mohl i skály lámat. A vážným hlasem řekla: "Perverzáku, určitě by jste se nepodíval. To známe!" mezi tím se Yuuki připravovala. Došla k senseiovu slepému bodu, Aiko skoro ani nedomluvila a Yuuki se vrhla na něj. Aiko taky na nic nečekala a přidala se k Yuuki. Jejich cíl byl jednoduchý: zmáčet senseie tak, jako byly ony samy.
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
kakuso-Tim 21
Pozorne ich sledoval ako im to ide, bal sa, ze ked su unavene, mohli by sa zacat topit. ked vsak Nami vyliezla z vody a Aiko sa zacala vyzliekat, nevedel, kam sa ma divat. Nechcel pre nich posobit ako nejaky nadrzany uchylak. Nami sa naho obratila o pomoc, ale on jej hned neodpovedal. Pokusila sa ho totiz vydesit Aiko, ale bol krok pred nou. Ked po nom chnapla, akoby sa rozplynul a odrazu bol na jazere vedla nej: ,,Skoro ti to vyslo...´´ zasepkal jej do ucha, ked sa nenapdne zjavil vedla nej. Potom sa obratil na Nami a Yuuki: ,,Tak dobre pozerajte...´´ a presiel sa znova po vode. ,, Ked ste chodili po strome, stacilo vam konstatne mnozstvo chakry, toto je cosi ine. To uz viete. A prave o to ide. Nemozte sa stale len sustredit na vodu a to ako idu vlnky aj keby sli prvidelne. preto je to dolezite pre vas vsetky, pretoze to musite ovladat podvedome. A nielen na nohach.´´ dokoncil a spravil mlynske kolo, kde sa drzal na vode rukami. ,,chapete??´´ Yuuki, byt tebou, nelezal by som na zemi, je chladno a si mokra, nachladnes....a ustarostene sa na nu pozrel . Vyzerala fakt unavene. ,,Nami, byt tebou dam si tei veci dole...neboj nebudem vas okukovat, ked chcete kludne sa otocim a keby cosi len zavolajte...´´
Inuzuka Yuuki (tým 21)
cvičiště
„Horký prameny?“ zopakuje se smíchem. Nemůže si na jejich návštěvu tam nevzpomenout. Na nějakou únavu už nemyslí. Teď se jen těší, že se naučí chodit po vodě. Bude to zajímavé už jen proto, že vodu moc v lásce nemá. Je to protiklad jejího ohně. Ale o to víc se jí tahle výzva líbí. A navíc si bude muset dávat bacha, aby to nekazila až moc. ‚Chjo, proč zrovna teď?‘ zaskučí v duchu. Původně si chtěla nějaký oblečení odložit, aby zůstalo aspoň něco suchýho, ale rozhodla se svůj plán přehodnotit. ‚To by mohlo být podobný, jako s chozením po stromech ne?‘ poškrábe se na spánku. Rozhodne se to tak vyzkoušet, při nejhorším to bude špatná volba. Zavře oči, aby se mohla víc soustředit. Teď jen slyší vítr prolítávající v korunách stromů, který jí rozhazuje vlasy na všechny strany a čeří vodní hladinu jezera. Přesune chakru do noh a pomalu vyjde na hladinu. První pokus se jí vůbec nepodaří. Vrátí se s mokrýma nohama nad kolena zpátky na břeh a tentokrát zkusí pevně neurčit množství energie. Přece jen strom nemůže srovnávat s vodou. Zavrtí nechápavě hlavou, proč ji to nenapadlo dřív. „Jo aha. Už vím. Protože mozek je tu Nami ne já,“ zamumlá si pod „fousy“. I tak ji to mohlo napadnout hned. Znovu se uklidní a vykročí zpátky na vodu a udělá pár prvních kroků. Je z nich nadšená jako rodiče malého dítěte, které udělalo své první krůčky. I jako předtím při lezení po stromech i teď se rozruší. Z nesoustředěnosti se vodní hladina pod ní proboří a ona vklouzne do vody jako po másle. Doprovází ji její křik a žbluňknutí. Vyplave a rozkašle se na celý kolo. Lokla si a ne zrovna málo. Pokusy o nabrání vzduchu do plic jí stěžují dlouhé vlasy, který se proti ní spikly a její malou postavičku celou obtočily. Vymotá se a doplave na břeh, kde si na chvilku sedne, aby se rozdýchala. Napadne ji, že by si měla na chvíli odpočinout… I když senseiovi tvrdila, že unavená není, tak je. Ale zatne zuby. Když se nedostane ani přes začátek, jak by asi mohla pokračovat dál? Nemá v plánu polevit. Je paličatá jak poleno, takže jde dál. Zkouší to znovu a znovu pořád dokolečka. Je promočená na kost a nejspíš je jí i zima, ale nevšímá si toho, protože se nevzdává a pokračuje dál. Připadá jí to, jako kdyby šla po hodně tenké vrstvě ledu. No spíš než led je to nestabilní jako nějakej rosol. Pomalu sama poznává, že se zlepšuje. Ale když zafouká vítr a hladina se rozvíří, těžko se drží a často se koupe. Ztratí rovnováhu, a aby ji zase získala, začne mávat rukama a vypadá jako pako, co si hraje na letícího ptáka. Sice estetický dojem je nulový, ale účel to splnilo, nepotopila se jako Titanic. Fubuki se ze začátku je rozhodla jen zpovzdálí sledovat a povzbuzovat svým štěkotem. Po chvíli nejspíš usoudila, že jejich začátky nejsou vhodné ke sledování a odťapkala k Kakuso-sensei, aby si ho znovu očichala. Je v jejich smečce nový, neznámý a tudíž potenciální nepřítel. Sedne si vedle něj blíž k jezeru, jakoby se ho snažila oddělit od učících se dívek. Položí si hlavu na tlapky a svítivě modré oči upře k jezeru. Yuuki se po jednom podařeném pokusu – podle ní velmi podařeném – rozhodne, že si dá na pár minutek pauzu. Tak jak má po hladině dojde ke břehu, no dobře semtam pořád ještě zavrávorá, a sedne si tam do trávy. Hned na to si i lehne na záda „Jenom na chvilku,“ zamumlá. Zadívá se na noční oblohu plnou hvězd a na chvíli nic neřeší. Zvedne se, když uslyší Nami, jak se ptá, jestli by jí sensei nepomohl. Je to dobrý nápad, vidět profíka ještě jednou. Snad jí to pomůže. Vyskočí na nohy ve správnou chvíli, aby si všimla Aiko. Usměje se a radši jde k Nami, Kakuso-sensei a Fubuki, aby ji neprozradila. „Tak co holka, určitě se nudíš že?“ promluví k Fubuki. „No aspoň nejsi mokrá jak vodník.“ Zasměje se a pohladí ji po hlavě přes hřbet, takže ji trochu zamokří.
Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště
"Ne, ne! Kamarád sensei je mnohem lepší, než sensei protiva. A jak vás mohlo napadnout, že bychom toho zrovna my tři zneužily?" podařilo se jí na něj nevině podívat a nerozesmát se. V objetí Yuuki ještě dodala " Už sem trochu přemýšlela, kam by jsme mohli jít, ale máte jednu nevýhodu sensei." dramaticky na něj pohlédla, "Jste chlap. A jak je známo pánové a dámy nemají v Horkých pramenech společné koupelny. Když si vzpomenu, jak jsme jednou ucpaly tu trubku, kterou ta voda odtékala..." rozesmála se. Potom jim šel sensei ukázat chození po vodě. 'Od něj to vypadá tak lehce, ale zdání klame. Na vodě to bude určitě těžší než na stromě.' pomyslela si a popošla blíž ke břehu jezera. 'On tu s námi zůstane?' podivila se a znejistěla, nikdy před nikým netrénovala. Co když jí to nepůjde? Co když jí sensei řekne, že neumí ovládat chakru na tolik, aby mohla být lékařským ninjou? 'Ne! Nesmím na to myslet. Budu dělat jako, že tu není a věnovat se svému tréninku.' uklidňovala se. Rozhlédla se po jezeře, bylo klidné a nádherně se v něm odrážel měsíc, který jim svítil. Nahromadila chakru do nohou, dala nohu na vodu chvíli se zdálo, že by se na ni mohla postavit plnou vahou, ale vlnky ji vyvedly z rovnováhy a Aiko uskočila. 'Já se nechci namočit.' pomyslela si. 'Sensei si vybral dobrou dobu, kdy tu zůstat. Perverzák jeden.' ušklíbla se. Odmotala si ze sebe šálu, sundala si rukavice a podkolenky, potom ze sebe ještě shodila všechny tašky a pouzdra na kunaie.'Postupně ze sebe sundala a naházela na hromadu věci které nechtěla, aby se namočily. 'Tak a víc toho dolů nepůjde, to tak.' nenápadně pohlédla směrem, kde seděl jejich sensei. 'Škoda, že sem si nevzala plavky.' povzdechla si. Odlehčená od spousty věcí, znovu vykročila na vodu. Nahromadila chakru do nohou. Představila si svou chakru jako vlnky a snažila se ji jim přizpůsobit. Ano! Stála na vodě, ale takovým způsobem, že kdyby ji někdo viděl, chytl by okamžitě záchvat smíchu. Pokusila se normálně se postavit. Stála, ale stěží udržovala rovnováhu. I nepatrné vlnky ji rozhozovaly a ona měla co dělat, aby nespadla do vody. Chodila sice, jako by se jí chtělo na záchod a ona se to snažila ze všech sil udržet, ale zatím se ještě ani jednou nevykoupala. 'Fajn , fajn. Nad vodou se jakš-takš udržím, ale ta moje chůze. Musím se soustředit i na rovnováhu. Pane bože, ať nespadnu, já nechci být mokrá.' pokusila se narovnat a udělat krok o kterém se domnívala, že je normální. Nejdřív zavrávorala, ale udržela to. Pak udělala další krok a další a začínala získávat jistotu a sebevědomí. Když se tak producírovala asi uprostřed jezera pomyslela si: 'Zvládla sem to a ani jednou jsem se nenamočila, sem dobrá.' pochválila se, ale v ten moment ztratila na malinkou chvilinku soustředění, najednou už pod nohama nic neměla a cítila jak padá do vody. Ještě na poslední chvíli stačila nabrat vzduch. Ucítila že se jí uvolnila mašle a najednou ji obklopovaly její vlasy kamkoli se podívala tam byly. 'Už vím proč je pořád nosím v culíku. Sakra, ty sou dlouhý.' poznamenala si v duchu. Natáhla ruce, aby vyplavala, jenže se nejdřív musela vymotat ze svých vlasů, když se jí to podařilo vynořila se nad hladinu. Vlasy měla přes obličej, takže toho moc neviděla. Vypadala trochu jak z hororu, když se blížila ke břehu. Skrze mezeru, viděla jak Shinigami-sensei sedí na kameni a sleduje Nami, která mu něco říká. Byl k ní otočený zády, tak Aiko napadlo ho trochu postrašit. Změnila svou trasu a na místo na břeh, si to namířila k senseiovi. Aby byla nenápadnější ponořila se pod vodu a plavala pod vodou. Doplavala co nejblíže k senseiovi a natáhla k němu ruku a chraplavým hlasem na něj promluvila: "Shinigami, dlouho jsem tě hledal."
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Hyuuga Nami (tým 21)
Cvičiště
„Právě proto, kdyby to nehrál!“ řekla trochu ostřeji, než chtěla, ale pomyšlení, že by to Kakuso nehrál a Aiko by se před ni tak postavila, ji vyděsilo víc, než kdyby musela senseiovi čelit sama. Koutkem oka zaznamenala pohyb. ‚Yuuki se probrala. Nevypadá zrovna odpočatě.‘ Když se začali bavit o senseiově kabátu, Nami se nemohla neusmát představě, že by ho Aiko začala nosit také. ‚Jemu se nelíbí naše originální přezdívka? Depresivní? Možná mu tak nebudeme říkat.... před ním. Protože tahle přezdívka, ta mu už zůstane‘ teď už se usmívala na celé kolo. Stále s úsměvem na rtech se obrátila k jezeru, které svit měsíce zbarvil do odstínů temné modři se stříbřitými záblesky. Došla na břeh, skopla z nohou boty a svlékla si podkolenky. ‚Při lezení na stromy jsem si nemusela dělat starosti s povrchem, stačilo jen udržovat stálé množství chakry. Jenže voda není pevná, budu muset neustále měnit množství chakry a ještě se snažit jí zpevňovat vodu tak, aby mě unesla. ‚Tohle je o dost těžší než stromy.‘ Znovu soustředila chakru do nohou, jako u předchozího tréninku a opatrně našlápla na vodu. Příjemně ji chladila na bosé noze. Představila si, jak její chakra prochází nohou a spojuje jednotlivé molekuly vody. Najednou ucítila, jakoby měla pod nohou oporu, tak na tu nohu přenesla váhu a pokusila se udělat krok, ale opora zmizela a Nami se zřítila do vody. Byla sice příšerně studená, ale to jí moc nevadilo, zatím je to osvěžující. Vyplavala nad hladinu a nadechla se. Cítila, jak jí mokré oblečení nasává vodu, těžkne a táhne ji zpět ke dnu. Napnula svaly a doplavala ke břehu. Vylezla z vody a znova se soustředila. A dopadlo to stejně. Takhle se to opakovalo, dokud se nezačala třást zimou. ‚Kde dělám chybu?‘ pomyslí si, když jí to, i přes úporné snažení, stále nejde. Pohlédla směrem k senseiovi a dostala nápad. Vydala se k němu mírným poklusem, aby se trochu zahřála. „Kakuso-sensei, mohl byste mi tu chůzi po vodě ještě jednou ukázat? Podívala bych se s byakuganem, jakým způsobem používáte chakru.“ Když tam tak stála, začala si uvědomovat, jak musí vypadat. Mokré oblečení se jí lepilo a na kůži a zvýrazňovalo, všechno co nemělo. Nejspíš by začala rudnout, kdyby jí nebyla taková kosa, překřížila si ruce na hrudi. Pak zahlédla Aiko, jak se nenápadně plíží vodou směrem k nim. ‚Ach bože,‘ pomyslí si, ‚co ji to zase napadlo?‘ Obrátí svou pozornost zpět na senseie a čeká na odpověď.
Hamitsu Aburame Tým 4 Les smrti
Hamitsu se zastavila když Moriko doskočila na poslední větev a dala jim nové pokyny. S Hamitsu to moc nepohlo, protože, jak pak sám Amao řekl Les je její teritorium. Když nakonec Moriko a Kamimaru zmizeli, tak se na amaovo pokynutí obrátila přímo na něj, brýle se jí zaleskly, lehce si je rukou sundala aby poodhalila své oči a Amaovi se mohl naskytnout pohled do jejich zapálených a ďábelských očí "dobře" řekla, narovnala si brýle a opět před sebe natáhla ruce a z rukávů opět vylétlo množství brouků, ale nyní mnohem větší. Polovina z nich se rozlétla a zbylé polovina poletovala kolem Hamitsu, takže tvořili lehce nepropustný černý mrak. Hamitsu se podívala na okolí a pak na oba chlapce "jak velkou kořist chcete" řekla a čekala na jejich odpovědi.
Inuzuka Yuuki (tym 21)
cvičiště
Úplně v ní hrkne po slovech senseie. Vyskočí na nohy, dlaně zatne v pěst a drží je před tělem. "Já nejsem unavená!" řekne odhodlaně a přesvědčivě. Přesvědčuje o tom i samu sebe, ale nemůže dovolit, aby si Kakuso-sensei myslel, že je slabá. Že ji první trénink zlomí. To nikdy. "Zvládnu to! Nepotřebuju žádný speciální úlevy!" Celá se úplně třese, je to pro ni něco nepředstavitelného. Jedna z jejich nočních můr. Zhluboka se nadechne a zase vydechne, aby se silou vůle uklidnila. "Prostě to v pohodě zvládnu," řekne nakonec a usměje se. "Výslech? Tak v tom jsou opravdu dobré." Zasměje se. Klekne si mezi ně a položí jim kolem ramen paži- obejme je tak. "Jasně, že jsme radši, když budete náš kamarád" usměje se jako neviňátko. Nemá moc kámošů, takže jeden další by se šikl. Navíc je dost možný, že ji díky jeho přístupu budou tréninky bavit víc než normálně. Vyjdeme..? Takže to, co slyšela si nevymyslela?!! Zasměje se. Začíná se jí to líbit čím dál víc. Zvedne se a odejde blíž k jezeru, aby se podívala jakže vypadá to chození po vodě "No páni" vydechne. "Tak tohle chci umět" zatleská nadšeně.
mimo hru: objevím se tu zase až k večeru, teď už musím
a pardon za tyhle zprávy, ale nevím, jak se dělají takový ty, co se rozbalují a nejsou součástí komentáře.. 
Kakuso-Tim 21
cvicisko
Konecne sa aj Yuuki prebrala. ,,Hm, vidim ze si riadne unavena. Budes to mat fakt tazke s dalsou castou treningu ked ta dorazilo toto. Prepac ale, nemozem ta nechat len tak, potom by si stracala. Pokus sa ist na to pomaly a das to tak ci tak´´ a zmurkol na nu. ,,A o com je rec?? Tvoje kamaratky by mohli byt vo vypocuvacej jednotke, viem si ich predsatvit u krizoveho vysluchu´´ a rozosmial sa. ,,Nepaci sa vam, ze som viac vas kamarat?? ked chcete, mozem to zmenit, aj ked sa budem musiet premahat. Ale nie, ench to zostane takto, len vas prosim, nezneuzivajte to ok? A nebojte sa , coskoro si kamsi vyjdeme. Mam nejake napady, ale vy sa tu vyznate podla vsetkeho lepsie tak som otvoreny kazdemu napadu...A kabat?? jeden znamy mi ho dal, spytal sa ho, co ty na to?? Tusim ale vravel ze ho zohnal kdesi mimo dedinu, ale to nebude problem. Dobre, myslim, ze ste si trochu oddychli asi by ste sa mali pustiti do treningu. Nebojte, budem tu dalej s vami, keby cosi pytajte sa, ale ked na to pridete sami, bude vas to tesit viacej´´ Zdvihol sa a isiel im predviest ako sa chodi po vode. Spravil par krokov, a potom sa vratil. ,,A ozaj este cosi: ked sa da, nevolajte ma Shinigami-sensei?? Je to dost depresivne´´ a rozosmial sa. ,,No tak, sup sup, do toho´´ a sadol si na breh jazera
Inuzuka Yuuki
cvičiště
Vezme si z košíku od Sachiko nějaké jídlo a sedne si pod nejbližší strom, aby se mohla opřít. Teď až si uvědomí, jak moc je unavená. Vydala ze sebe hodně energie. Je zvědavá jak zvládne chození po vodě. No při nejhorším se jenom utopí. "Jak vám to jde?" zeptá se holek. Zadívá se na vodní hladinu jezera, kde budou až si odpočinou cvičit. Ani si neuvědomí kdy se jí oči zavřely a ona usnula. Neví, že spí, protože pořád slyší hlasy kolem sebe. Rozumí jim, co si říkají, takže jí to nějakou chvíli nedojde. Fubuki, která si k ní lehla, se pohne, což ji probudí. Promne si oči a rukou si prohrábne vlasy. "Sakra. Já usnula?" zamumlá nechápavě. Připadá si ještě víc unavená než předtím. Překvapeně zjistí, že tu nejsou samy. "A Ohayo Kakuso-sensei," usměje se mile. Je trochu dezorientovaná, tak se musí rozkoukat. "O čem je řeč?" zasměje se. Netuší jestli si ty hlasy jen nevymyslela, takže se radši nechá ujistit, že tu je tak uvolněná atmosféra, jak se jí na první pohled po probuzení zdá.
mimo hru: omlouvám se, ale jsem na pár dnů u kamarádky, tak se moc neúčastním
Yorubiko Aiko (tým 21)
"Aha, no ja se na tu techniku chtěla zeptat stejně jen ze zvědavosti." usmála se a otočla se na Nami. "Já se před tebe vůbec nestavím lehkomyslně, ale ochranitelsky. Představ si, kdyby to Shinigami-sensei nehrál." podívala se na ni dotčeným pohledem. "Někdo musí být ten optimista a brát všechno s nadhledem." řekla a usmála se na ni. Obrátila svůj pohled na senseie, " Tak mi připadá že jste víc náš kamarád, než náš sensei. Jo a kdy že jste říkal, že nás to někam pozvete?" roztomile se na něj usmála. "A líbí se mi váš kabát, kde jste ho koupil?
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Hyuuga Nami (tým 21)
„Haha, moc vtipné Shinigami-sensei.“ řekla naoko vážně a usmála se. Tak teď jsou z nich spiklenci, jo?‘ Srdce stále jí bilo zrychleně, tedy, ne z toho rádoby děsivého výstupu, ale tohle není sranda. „Aiko, nemělabys se přede mne stavět tak lehkomyslně, 15 za námi a ty se pořád chováš tak bezstarostně, jako dítě.“ Obrátila se zpět na senseie. „Suiton.“ odpověděla mu trochu zamračeně ‚Ne že by mi teď k něčemu bylo, znát svou podstatu.‘ pomyslela si trochu smutně ‚Takže si nic nepamatuje? To by mě zajímalo, jak se k tomu, kdo mu to udělal, dostal, když v nic nevěří.‘
Kakuso-Tim 21
Ked Aiko isla chranit Nami, tak sa zdvihol, napriahol ruky a zamracil sa: ,,Hahaha, teraz ste mrtve hahaha...´´zacal sa smiat ako blazon. pritom nenapadne zmurkol na Aiko lebo videl ze si robi z Nami srandu. Ani on to dlho nevydrzal a azcal sa skerit. ,,Baby, nemate sa coho odomna bat. Nami, neboj sa, nebudem vas preklinat zabijat alebo nebodaj obraciat na nejaku vieru...sam tiez v nic neverim...A co sa tyka Kinjutsu-uprimne povedane, nepamatam sa ako sa to stalo. Viem ze sa t stalo, ale detaily mi proste..splyvaju alebo chybaju..alebo si to nechcem pamatat, prepac..nikdy som sa k tomu nevracal....´´ Pozorne pocuval potom Aiko: ,, Hm, to si si mala co vymysliet za techniku. Vyzaduje to vela chakry, jej kontorlu na spickovej urovni a tak...netvrdim, ze ta rasengan nemozem naucit, mozem, aj ked sa asi zamerame na lekarske techniky, mala by si vediet aj ninjutsu, na tuto techniku vsak mas cas....Ale rasenshuriken ta naucit nemozem. Jednak nemam podstatu vzduch a jednak, ako isto vies, je to zakazana technika...poskodila by aj tvoje telo a schopnost kontrolovat chakru co ty ako lekarsky ninja potrebujes...´´ Potom sa vsak zamracil na Nami: ,,Ty vazne vies svoju podstatu?? MOzem sa spytat aku?´´
Yorubiko Aiko (tým 21)
Wow, Shinigami, téda! Sensei vy jste prostě, jak to mám říct, úžasnej!" oči vykulené že jí div nevypadly a pusu v obdivném usměvu. "Ale pokud je tu řeč o prvním pohledu," podívala se na něj rentgenovým pohledem,"no není to zas tak strašný a z vašeho povídání se zdá že jste velice slušný mladík. "zadržela smích a učitelským tónem pokračovala,"myslím že Sachiko bude ráda že máme takového vychovaného senseie, třeba na nás bude mít dobrý vliv. A pokud nás pozvete, moc rády s váma někam zajdem. " Zazubila se a začala se soustředit na papírek, který měla v ruce. Chvíli se soustředila a najednou se papírek rozsekl. "Mám větrnou." hlásila. "Mohla bych se ještě zeptat na techniku jménem Fuuto: rasen schuriken, když sem jednou byla v kihovně tak sem na ni narazila, ale nějak sem o ni nic nečetla." "Nami, ty máš snad z našeho senseie strach. No ták neboj se já tě ochráním." přitáhla si ji k sobě a objala si jako maminka, snažila se při tom tvářit útěšně a vážně, ale ve skutečnosti zadržovala smích co to šlo.
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Hyuuga Nami (tým 21)
‚Sakra‘ nechtěla rýpat do nepříjemných záležitostí. Polkla. ‚Shinigami? Tak proto ANBU. Opravdu s ním nechci bojovat! To fakt není dobrý‘ nikdy neslyšela o nikom, kdo by bojoval tímhle stylem. Říká, že není psychopat, tak to snad ani nebude náboženský fanatik. ‚Doufám, že se nás nepokusí obrátit na víru.‘pomyslela si, ale pak podal všem povědomé papírky. Všem až na Nami. ‚Těžko si to nebrat osobně‘ pomyslela si trochu naštvaně. To ale ještě neví o mém esu!‘ skryla své emoce a usmála se. „Já svou podstatu znám.“oznámila a zvážněla „Když říkáte Shinigami, někdo na vás musel provést kinjutsu, že?“ zeptala se trochu třesoucím hlasem.
Kakuso-Tim 21
Pozorne pocuval Nami. ,,Moja rodina sa volala Douji. Kedysi to boli ludia z okolia Konohy, neboli to ale ninjovia, ja som vlastne bol prvy ninja z tejto rodiny. Moc ich to netesilo. Preto sme sa aj pohadali a odvtedy som ich ani nevidel, ani som o nich nepocul. Aj ked som sa snazil sa s nimi stretnut, nikdy som ich uz nevidel, pobrali sa niekam prec a netusim kde sli...´´ zmlkol a startil sa s v spomienkach. ,,Ach, prepacte, nechcem vyvolavat chmurne nalady....´´ Otocil sa ku Aiko a zasmial sa: ,,Co by ti pomohlo, keby si nas otravila..vies namiesat protiliek?? Este nie. Musis ale vediet poznat podstatu jedu a myslim ze toto je na to dobra kniha. Tak ju nielen citaj ale aj sa nauc nieco prosim ta....A tvoje otazky..ach jaj´´pousmial sa: ,,Hazardne hry nehram, alkohol pijem fakt prilezitostne. Tancovat viem asi ako kazdy chlap, mozno o nieco lepsie ale hviezda nie som...vsak niekedy niekam mozme vsetci zajst co vy na to? A dievca nemam, jednak som nemal ani moc cas ked som bol na misiach a jednak mam pocit ze posobim na prvy pohlad divne..´´ a rozosmialA co sa tyka stylu. Ako si si uz u hokageho mohla vsimnut, tak taijutsu je mojou specialitou. Preto si myslim, ze vam bdem vediet dost pomoct. K tomu viem viacero technik ale to je samozrejme. O niektorych si uz urcite pocula, o niektorych nie. Mam vsak jednu specialitu o ktorej by ste asi mali vediet...´´ zachmuril sa a spojil ruky. ,,Ako vidite, na rukach mam par symbolov. Nebudem ich tu teraz vyvolavat, ale...Toto je moja specialita...okrem toho, ze ovladam vynikajuco taijutsu, pracujem s tymito predmetmi. Ked ich preto vyvolam....drzte sa dalej. A nebudte prekvapene z mojho vyzoru, moze byt dost...strasidelny. Malokedy ich pouzivam, vacsinou sa zameriavam na klasicky boj, preto som sa ho musel naucit. Takze v podstate bojujem dvoma stylmi. Bud ako klasicky ninja, alebo ako...dobre poviem vam to ale nebudte zaskocene- ako shinigami, boh smrti. To bol ten dovod, preco ma zobrali do ANBU..asi som im tam ale nevedel..mozno si mysleli, ze ked niekto bojuje takymto stylom, tak bdue psychopat...to si vsak dovolim tvrdit nie som...´´ Znova sa pousmial: ,,Este nejake otazky? KLudne sa pytajte casu mame dost, a je spravne ze aj vy ma chcete spoznat...len tak mimochodom, viete svoju chakrovu podstatu?? Medzitym ako bdueme kecat, tu mate papieriky, sustredte do nich chakru, som zvedavy co vam vyjde....´´ a podal im papieriky, vsetkym okrem Nami: ,,Nami prepac, neber si to osobne, je to proste tak....´´
Yorubiko Aiko (tým 21)
O děkuju děkuju sensei. 'Teda takovýho super-senseie sem fakticky nečekala.' pomyslela si nadšeně. A teď vás všechny otrávím! ďábelsky se zasmála. "Ehm...To byl jen vtip." radši všechny ujišťovala s trochu nejistým úsměvěm."Nebojte budu ji střežit jako oko v hlavě. Přece nedopustím, aby se vám něco stalo ne?" usmála se na něj. "Já se tak strašně těším, až mě to všechno naučíte!" Trochu se uklidnila ze své radosti. "A umíte tancovat? A pijete alkohol? Máte přítelkyni? Hrajete hazardní hry?" 'Takový výslech, ale co aspoň bude sranda.' pomyslela si. Přemýšlela ještě nad dalšímy otázkami a najednou " Budeme Ai-Na-Yuu-Ka!!!" vyhrkla a rozhlédla se po všech, aby zjistila jejich názor.
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Hyuuga Nami (tým 21)
Nami překvapil senseiův přátelský přístup. Přece jen fakt nejsou hodné. Nejvíce se ale podivila jeho věku. ‚Tak mladý, to není o moc starší než my. Dobře byl sice v ANBU, ale i tak… I když na to nevypadá, musí být opravdu silný. Bude třeba nepodceňovat ho, i největší dobráci mají své meze trpělivosti. Nechtěla bych s ním bojovat, přinejmenším ne teď, když nic neumím.‘ „Z jaké rodiny nebo klanu jste? ‚Jméno sice víme, ale neřekl nám ho celé.‘ "A na co přesně se specializujete, Kakuso-sensei?“ ‚Střední a blízká vzdálenost, to z něj dělá skvělého učitele pro naše zaměření, ale není to moc konkrétní.‘ nevinně se usmála. ‚Možná bude v pohodě.‘