Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 3
Vypravěč - Stan.com
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 4
Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 6
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 11
Vypravěč - Davien
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!
Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám.
5. 5. 2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Vložil sannin Naruto, Ne, 2012-12-09 18:23 | Ninja už: 5072 dní, Příspěvků: 654 | Autor je: Prostý občan
Ashi InuzukaTým 9
Nemusel veľmi rozmýšlať ako sa z dymovej clony dostane. Jednoducho použil Tsuugu a technika už oblak rozfúkala sama.
Keď sa Ashimu a Ginmarovi konečne rozjasnil výhľad, okamžite našiel senseia. Teraz však nezaútočil, len zaujal obranný postoj. Neustále útočiť bolo predsalen únavné, navyše chcel vedieť aký je klon dobrý v ofenzíve. Obrana bola veľmi dobrá, preto sa musel spoliehať na rýchly a prekvapivý protiútok.
Vložil Jaden, Ne, 2012-12-09 05:16 | Ninja už: 5910 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Takuya Riko - Tým 9 Památník padlých
Takuya překonal sotva polovic vzdálenosti, když tu se proti němu od Fugakových nohou vyřítil sloupec země.
Takuya stihl sotva mrknout, když tu ho sloupec hlíny dost nepříjemně zasáhl do břicha a odmrštil zpátky dozadu. Sílu rány ještě podpořil fakt, že se proti Fugakovi Takuya řítil jak nejrychleji mohl.
Když Takuya dopadl o kus dál na zem a udělal pár kotrmelců vzad, vyškrábal se po chvíli na všechny čtyři a párkrát zakašlal, jelikož mu rána sloupcem i vyrazila dech.
„Heh! Takový triky!“ zvedl po chvilce hlavu a s bojechtivým úsměvem na tváři se zadíval na Fugaka.
„Fajn!“ postavil se po chvilce a utřel si hřbetem pravé ruky nos, „když Vám má pomáhat hlína, mě pomůže můj Aniki!“ zakřenil se, načež se pravačkou natáhl za záda, kde nahmatal rukojeť svého meče.
„Haaaaaa!“ začal válečnicky řvát, během čehož se odrazil a rozeběhl znovu proti Fugakovi.
„Kōgeki!“ zařval Takuya název svého výpadu, který ve skutečnosti znamenal prostě „Útok!“, a tasil trhnutím ruky svůj meč, svým vzhledem nejvíce připomínající asi odfláknutou katanu, načež s ním zatočil nad hlavou, což mohlo Fugaka zmást a zamezit mu tak odhadnout, odkud útok přijde. Tedy, ne že by to Takuya udělal s tímto záměrem nějak úmyslně. Spíše to bylo takové spontánní válečnické gesto. Pokud to však mělo mít výše zmíněný efekt, byl by to pro Takuyu zcela jistě příjemný bonus.
Poté popadl meč oběma rukama, napřáhl se s ním k seku vedeném vodorovně zleva, na Fugakův pravý bok, a vší silou mečem máchl.
Na půli cesty meč levačkou pustil, aby ho nebrzdila až se dostane pravačkou s mečem do pozice kam levačkou nedosáhne, a on tím tak neomezoval svůj dosah.
Tento Takuyův útok nebyl sice nijak rafinovaný, ale za to měl v sobě ohromnou sílu, na čemž si stavěl.
Nehledě na to, že Takuyův meč doopravdy byla odfláknutá katana, kterou si Takuya sám vyrobil, po pravdě, byla to jeho první zbraň, kterou kdy ukoval. Její čepel byla mnohem hrubší a silnější, než u obyčejných katan. Tím sice ztrácela podstatnou část ostrosti, ale za to nabývala na pevnosti a drtivé síle.
Takuyův útok tak sice nesekal, ale za to spolehlivě lámal a drtil jak kosti, tak čepele jiných mečů, rozhodl-li se tento jeho brutální útok jeho soupeř blokovat přímo.
Vložil Lee_CZ_, Ne, 2012-12-09 01:51 | Ninja už: 5589 dní, Příspěvků: 578 | Autor je: Prostý občan
Wong Fei-Hungtým 14
Chlapci se dobře bavili a Fei-Hung se v klidu ládoval. Pak, ale musel najednou Hitsugaya odejít, tak se jen pousmál "ok měj se, uvidíme se zítra" řekl a dál jedl. Když dojedl, tak se plácl do břicha a s úsměvem se koukl na Akiho "no nic kámo, taky to dnes už zabalím a půjdu si domů protáhnout kosti" řekl plácl Akiho po rameni a také odešel. V klidu si vykračoval konohou a pískal si nějakou melodii na kterou si vzpomněl. Pak se najednou zastavil, protáhl se a vyskočil do vzduchu. Dopadl na nejbližší střechu domu a pustil se sprintem po střechách, dělal různé přemety a kotouly, přeskakoval z domu na dům a jen tak si to užíval. Po chvilce doskočil po posledním skoku na jejich zahradu, stočil to do kotoulu zvedl se na rukách a otočil se o 360°, pak se rozplácl na zemi a v klidu oddechoval "ok jde se na to" řekl vyskočil na nohy. Sundal si většinu věcí krom kalhot a přešel k panákovi na trénování úderů a pěkně se do něj pustil. Wolfgang mlátil do panáka dobré 2 hodiny a jeho nohy i ruce byly po té době pěkně omlácené, ale to nebylo nic co by Fei-Hunga rozhodilo, přece jen na tohle si zvykal už nějaký ten pátek. zasadil poslední silný úder a chvíli stál v poloze kterou tak zanechal, kdyby to byla živá postava, tak by po těch 2 hodinách, nebyla k rozpoznání, jak do ní Fei-Hung bušil. Pak se v klidu postavil protáhl si záda a vyšel k menšímu vodopádu, který na zahradě měli a strčil pod něj celou hlavu. když se dostatečně osvěžil, tak si vzal své věci a šel domů. Otec byl v práci a matka byla v kuchyni, když Fei-hung přišel, tak ho pozdravila a zeptala se jaký byl trénink. Fei-hung své matce vylíčil dnešní dění a jen se pousmála "jde vidět, že ti asi tento tým sedne" řekla a pak se vrátila k plotně a Fei-Hung se vydal do svého pokoje. Tam se šel rovnou vykoupat a pak si jen tak v trenýrkách začal posilovat. Když už se začalo smrákat, tak uznal, že toho bylo až až, takže se šel znovu osprchovat a šel dolů na snídani. S otcem probral všechny novinky a nakonec se vydal do svého pokoje, kde si v klidu lehl a po chvilce usnul.
Ráno Fei-hunga nic nevzbudilo, sensei jim neřekl, kde a kdy se mají sejít, takže si mohl v klidu lenošit, na to jak byl pilný a sportovní, nikdy neodolal tomu si pěkně pospat a jelikož oba jeho ordiče nebyli doma, tak to bylo ještě lepší. Jenže nakonec ho něco přinutilo začít vnímat své okolí, na střeše uslyšel nějaký tlukot tašek a pak mu najednou něco přistálo na obličeji. Fei-Hung se ohnal po tváři, protože si myslel, že to je nějaký hmyz, ale bylo to něco jiného, bylo to ploché a drsné. Byl to papír, zjistil Fei-Hung, když to zmáčkl v ruce, takže otevřel své ospalé oči a prohlédl si papírek. našel tam vzkaz od jejich senseie, že mají nástup v půl jedenácté, Fei-hung se podíval na budík a když uviděl, že je po 7 hodině, tak pustil papír, zavřel oči, otočil se na bok a zase spal. Fei-Hung v klidu pochrupoval, když v tom ho vzbudil zpěv ptáků, otočil se na bok a podíval se na hodiny. Až po chvilce mu došlo, že je 10:15, takže zase zavřel oči "chjo to bude" řekl si a v klidu vylezl z postele a šel rovnou do koupelny. pak trochu přidal na tempu, oblékl se, pobral si své věci, sebral si nějaké jídlo a vyběhl ven směrem k místu setkání. Doběhl asi 5 minut po termínu, zastavil se vedle senseie a Hitsugay jako by nic neuběhl a v klidu oddechoval. Podíval se na senseie a hitsugayu "dobré ránko" řekl a pousmál se "snad nejdu pozdě" řekl si a čekal co bude dál.
Vložil awen, Ne, 2012-12-09 00:03 | Ninja už: 4891 dní, Příspěvků: 196 | Autor je: Prostý občan
Fugaku Fuin - sensei týmu 9 Památník
postava u Takuyi
Nadšení zde rozhodně nechybělo, klon se usmál, a zakroutil hlavou, kluk asi nepochopil, co to je aktivní obrana. Složil pečeť a od jeho nohou vyrazil šikmo vzhůru sloupec země, rychle se blížil k břichu chlapce. Pojďme si trošku pohrát.
postava u Ashiho
Klon se odrazil od sloupu a ve vzduchu zároveň s přetočením složil i tři pečetě. Sloup, na kterém doteď stál, přestal držet tvar, a jednotlivá zrnka hlíny se popohnané chakrou rozletěla asi do v průměru čtyřmetrového oblaku prachu, z celé trojice mu asi chlapec se psem dávali zabrat nejvíc.
postava u Arety
Kláda vybuchla, zeď se rozsypala, chviličku byl všude klid. Pak se ze země zhruba v polovině vzdálenosti mezi zříceninou a Aretou vynořila ruka s kunaiem, který okamžitě vylétl směrem k dívce, a za nožem vlála kouřová bomba. Snažte se, za chvilku zkusíme něco jiného, bude se vám to líbit, aspoň doufám. Zakřičel klon, když byl celý venku z hlíny a rozběhl se směrem za letícím nožem.
Vložil sannin Naruto, So, 2012-12-08 19:49 | Ninja už: 5072 dní, Příspěvků: 654 | Autor je: Prostý občan
Nendo AburameTým 14
"Myslel som si to." povedal zamračene. Asi si nemal robiť zbytočné nádeje, no už nemohol nič robiť. Ostatne Hyuugov úplne chápal.
"Hovoríš že si trénoval s nejakým členom tvojho klanu ?" spýtal sa ho po chvíľke. Ak by chlapec hovoril pravdu, potešilo by ho to. Takýto zápal pre tréning sa nevidí tak často.
"Rád by som však počkal na Feia a Akiho." dodal po pár sekundách zamyslene.
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Pá, 2012-12-07 22:22 | Ninja už: 4352 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Hyuuga Kasumi (Tým 1)
Naruki už byla hotová a Boa ji poslala za Kasumi na vodu. "To jsem zvědavá, co udělá?" pomyslela si a vrátila se zpět k práci.
"Potřebovala bych, aby mi to šlo rychleji, tímhle tempem nikdy nebudu dostatečně silná, musím ví trénovat!" pomyslela si Kasumi odhodlaně a kousla se do rtu, jak se snažila soustředit.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil Qasew, Pá, 2012-12-07 11:43 | Ninja už: 5669 dní, Příspěvků: 1047 | Autor je: Prostý občan
Boa Yami
I druhá členka Týmu 1 dokončila svůj tréning. Boa si spokojeně pokyvovala a zavolala jí k sobě.
"Takže, stejně jako Hyugga slečinka, půjdeš na vodní hladinu a budeš se učit chodit i po ní, je to však mnohem složitější, protože hladina je nestálá a hlavně nepředvídatelná, proto dávej pozor na to, kam šlapeš" usmála se na ní a popstrčila jí směrem k vodní hladině.
"Hybajte děvčata, máme spousty práce" popohnala se a schovala se zpátky pod slunečník.
Vložil DarckDewy, Pá, 2012-12-07 01:34 | Ninja už: 4589 dní, Příspěvků: 319 | Autor je: Prostý občan
Shikaru Nara
V lese.
Po chvilce Sajake s tou holkou odešli. Nebo spíše vydali se měr Keiji, zmlácený Keiji což Shikaru přeci jen tušil a nemohl si to nechat ujít. Takže jak mile si padouši všimli kunaiů a uhnuli se. Tak začal boj.
Shikaru nijak neváhal, dokonce ani nechtěl dodržet příkaz který jim dal Keiji. Tím je myšleno nikoho nezabít. Ale nejspíše by to měl dodržet a tak se sklonil k lehce drastičtějšímu způsobu který ale neměl za následek smrt. "Tak jo připravte se na to že to bude bolet." řekl ale bandité okamžitě vystartovali do útoky který ale nebyl ničím s čím by si jakýkoliv genin neporadil. Katana vedená z vrchu na rameno od jednoho. Kopí které mířilo Shikarovi na břicho a nůž který se k němu ani nepřiblížil nebylo opravdu nic moc. Možná jen Shikara podceňovali nebo prostě nebyli nijak silní. Na tento útok Shikaru jednoduše odpověděl. Udělal ani ne pět kroků do strany a poté pod sebe vrhl jednu z kouřových bomb. V zápjetí ale byl již z oblaku pryč a čekal kdy se odtamtud dostanou i ti tři vymaštěnci. Ale nijak neotálel a již byl kousek od nich v lesíku odkud předtím ti všichni přišli. Tedy na jeho okraji, když se ale kouř rozplynul už byl zase jinde přesněji poblíže. Ale nechal za sebou jeden z kunaiů na dosti dlouhém drátu. Který tam byl zabodnut a omotán kolem kmene stromu a druhou část držel Shikaru v ruce. Když se ale proti němu ze tří banditů rozeběhl jen jeden a to právě ten s nožem. Lehce se pousmál a vrhl kunai tak aby letěl mimo banditu. Tedy tak to viděl ten bandita. Ale Shikaru v tom viděl něco jiného. Jen co se drát plně natáhl. Začal kunai najednou jako by zatáčet směrem za banditu a drát objal jeho nohy. Jediné co mohl Bandita udělat byl pád na hubu který se také uskutečnil. Než na to ale zareagovali jeho kolegové Shikaru mu již stihl jedním kopem vyhodit hubu z pantů. A kunaiem který ležel na drátu poblíže mu přeřízl achilovky, i když hned na to mu probodl podpaží. Takže jeden byl ze hry venku. A ty dva čekal stejný osud. Bandité nejspíše změnili strategii a již proti Shikarovi šli dva najednou. Ne že by to byl nějaký větší problém. Ale i tak ho zasáhly. A to ve chvíli kdy se Shikaru snažil odrazit útok kopím které nemělo jen hrot ale také řezné strany vlastně jako kunai na klacku. Tak ho ostří lehce řízlo do ruky. Ale jen co mohl vyhl se kataně skrčením. Shikaru vytáhl kunai a projel ním po rukách bandity. Který okamžitě ono kopí pustil a začal se zajímat pouze o své skoro uřízlé prsty. Takže kopí dostal Shikaru do ruky a jedním rychlím pohybem ho vrazil banditovi s katanou zezadu mezi lopatky. A jílcem kopí ho poté přizemnil.
Poslední bandita s téměř uřízlími prsty se mu i tak motal pod nohy. Ale již na Shikara nezaútočil čehož se Shikaru hned zmocnil a jedním kopem z boku do kolene mu jej přelomil. A když začal ječet dal mu ještě ránu do ohryzku takže si ječení už ani nemohl dovolit. Shikaru vykročil směrem za Asajakem a tou holkou. Ale nijak rychlím tempem. Spíše pomalým.
Vložil Jaden, Čt, 2012-12-06 21:10 | Ninja už: 5910 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Moriko Inuzuka Cvičiště nedaleko Lesa Smrti > Vstup do Lesa Smrti
Všichni tři vypadali, že ji poslouchají a čekají, co bude dál, tak k nim Moriko přešla blíž.
„Hele, vztekloune, snad jsi nečekal, že se vám podaří něco víc než polechtat Kamimara na zádech, hm? Nevodím ho sebou jen proto, že ladí k mýmu image! Je to můj rovnocennej parťák, jasný?! Když ho budeš podceňovat, je to jako bys podceňoval mě! Uvědom si proti komu jdeš než se vrhneš do boje!“ přistoupila ke Katsurovi s rukama založenýma na prsou, lehce káravým výrazem a šťouchla do něho špičkou pravé boty.
„Yosh! Pohneme se dál! Dáme se do ztmelování smečky!“ zazubila se na všechny tři zapáleně Moriko a kývla na ně, že ji mají následovat, načež si to, s Kamimarem po boku, vykročila směrem k Lesu Smrti.
Zastavila se až u obrovského drátěného plotu, který les obepínal. Přesněji, u vchodu, kde seděla v menší dřevěné budce dvojice strážných.
Vchod představovaly dveře z kovových trubek a drátěnky, vedle kterých bylo na plotě připevněné dřevo s nápisem Daiyonjūyon Enshūjō – Čtyřiačtyřicátá tréninková oblast. Také známá jako „Les Smrti“.
„Nazdar kluci!“ zvedla na pozdrav ruku Moriko a na oba strážné se usmála.
„Ahoj Moriko-chan!“ zazubil se na ní jeden ze strážných, „co ty tady? Zase na lov?“ optal se jí s poněkud roztržitým úsměvem ten druhý.
„No jasně! A beru sebou pár štěňat, udělat z nich vlčata!“ zakřenila se na oba strážné Moriko s rukama založenýma v bok a ukázala palcem pravačky za sebe, na trojici geninů, kteří ji následovali.
Kamimaru zavětřil a netrpělivě zavrčel. Ucítil potencionální kořist a už by se jí nejraději zakousl svými tesáky do hrdla.
„Trpělivost, Kamimaru,“ mrkla na něho Moriko, načež také zavětřila a otočila se k Amaovi s Katsurem a Hamitsu.
„Tak jo caparti! Připraveni na trochu toho adrenalinu?“ roztáhl se jí na tváři bojechtivý úsměv, který jí krásně odhalil její nadměrně vyvinuté špičáky, a v očích jí nebezpečně zajiskřilo.
„Těch děcek je mi líto...,“ naklonil se jeden ze strážných k tomu druhému a pronesl šeptem, „jo...,“ odvětil mu stejně tiše ten druhý, při čemž jim oběma stekla pomyslná kapka po hlavě. „Cožeto?“ zadívala se na ně vražedně Moriko přes rameno, „ni-nic! Vůbec nic Moriko-chan!“ nadskočili na židli oba strážní, hodili se rázem do pozoru a už raději ani nedutali.
Vložil Davien, Čt, 2012-12-06 14:20 | Ninja už: 5638 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Keiji Nara (Tým 6)
Připadalo mu to jako věčnost. Tadao střídal urážky a výčitky a zasazoval mu jednu ránu za druhou. Bylo jich tolik, že Keiji dávno ztratil přehled.
Věděl, že zemře velmi pomalu. Tadao si ho vychutná jak jen to půjde. Chtěl by si dát ještě poslední cigaretu...posledního špíze.
Už ale bylo pozdě, věděl, že nic z toho už nebude.
Jediné štěstí, které mu dodávalo malého klidu bylo vědomí, že Asajake, Shikaru a Miyu byli dávno na cestě do vesnice a byli tak v bezpečí.
Najednou jej Tadao pustil. Keiji dopadl tvrdě na okraj skály.
Uslyšel švihnutí meče. Čísi ruce jej vytáhly do kolen a zaklonily mu hlavu.
"Konečně vypadáš tak jak máš Keiji. Jako pytel s**ček! Myslím, že zábavy už bylo dost, teď nastal čas zaplatit! Tvoji hlavu si vystavíme někde tady v lese, aby každý šmejd z Konohy věděl, co se stane lidem jako ty!" Tadao pozvedl katanu a připravoval se k poslednímu seku.
Vložil Naruki, St, 2012-12-05 14:25 | Ninja už: 4218 dní, Příspěvků: 105 | Autor je: Prostý občan
Naru Hyashi(Tým 1) cvičiště
Boa mě popostrčila zpátky ke stromu."Achjo"povzdychla jsem si.Přišla jsem ke stromu a soustředila jsem se.Koncentrovala jsem chakru do chodidel a přestala jsem vnímat okolí.Najednou jsem otevřela jsem oči a vyšlápla jsem na strom.Když jsem měla jistotu,že to mám pod kontrolou,přidala jsem do kroku.Už jsem byla tak v polovině cesty.Po dalších krocích jsem ucítila křupnutí kůry.Začalo mi to klouzat a zastavila jsem to když jsem byla skoro u země."Ach ne byla jsem tak blízko"posmutněla jsem.Opět jsem nahromadila chakru a vyběhla jsem na strom.V půlce jsem zastavila a pokračovala rychlou chůzí.Už jsem viděla cíl a to byl vrchol na koruně stromu.Opět jsem se rozeběhla a po chvilce jsem byla na vršku.Postavila jsem se a rozhlídla se"Páni to je ale nádherný výhled"řeknu si a podívám se dolů.Odtud vypadala Boa a Katsu jako mravenci pousmála jsem se.Seskočila jsem dolů a přišla k Boe"No já myslím,že už to ovládám"řeknu a čekám na reakci/Bože jestli mě zase pošle ke stromu nechťějte vidět co se stane/prolítnulo mi hlavou.
Vložil Lee_CZ_, Út, 2012-12-04 23:23 | Ninja už: 5589 dní, Příspěvků: 578 | Autor je: Prostý občan
Hamnitsu AburameTým 4
Hamitsu běžela v marném pokusu na Kamimarua, jenže v tom najednou viděla jak se na ní řítí její týmový kolega a povalil jí na zem. Dopad, nebyl tak hrozný, ale pocit, že na ní leží nějaký kluk ji docela pobuřovala, naštěstí se hned odvalil, takže se mohla posadit. Jenže pak najednou vedle ní Katsuro vykřikl a praštil do země, to byla najednou na nohách, jak se jeho reakce lekla, ale když zjistila, že o nic nejde, tak se oprášila a srovnala brýle. Pak se podívala na Amaa a jen odvětila "možná" a pak se jen koukla na senseie a přišla blíže. Její pochvala ji ani moc neutěšila, protože zde se opravdu neměla jak předvést, takže si dala ruce do kapes a čekala co bude dál.
Vložil Aragorn, Út, 2012-12-04 16:40 | Ninja už: 5899 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Hitsugaya Hyuuga tím 14
Spal ako drevo, ked odrazu sa strhol a zacal streosvat, ze je vela hodin. pozrel na budik a videl, ze je presne 10. Spal este dlhsie ako tie tri hodiny, ale citil sa relativne odpocinuty, kazdopadne nabral celkom dost chakry, sice nie tolko ako by bolo v maximalnom pripade ale na nieco by to stacit malo.
rychlo na seba hadzal veci ked si vsimol pri okne maly papierik. Na zemi nic nikdy nenechaval, preto ho to zarazilo. zdvihol ho a a precital. Spoznal v nom odkaz od senseia s miestom stretnutia. Preto sa ukludnil lebo videl ze ma casu dost a tak si este nieco zobral z chladnicky a vyrazil.
Na meisto stretnutia dorazil o 20 minut skor ale vobec mu to nevadilo. Senseia tam uz videl tak hned siel za nim. pozdravil ho a spytal sa: ,,Takze-co nas caka dneska??´´ a pousmial sa. Spomenul si, ze mu mal vybavit tu techniku preto sa k tomu vratil: ,,Senseia-pytal som sa senpaia na tu techniku ale odmietol o nej poskytnut informacie. Dovody si necham pre seba..mrzi ma to. slubil mi ale, ze ma nauci jej rozsirenu verziu. A dnes by som sa ju nebol schopny asi naucit, celu noc som tvrdo trenoval...´´
Vložil sannin Naruto, Út, 2012-12-04 16:16 | Ninja už: 5072 dní, Příspěvků: 654 | Autor je: Prostý občan
Nendo AburameTým 14
Zobudil sa vo zvyčajnom čase. Chvíľu sa ešte prevaľoval v posteli a potom vstal. Takto skoro ráno ešte nebolo príliš veľa ľudí hore, preto raňajky v sídle klanu Aburame boli opäť tiché.
Bol zvedavý ako sa jeho študenti zoznámili. Vyzeralo to, že si docela sadli, preto nemusel mať obavy. Spomenul si, že im včera nepovedal kde sa majú stretnúť. Preto rýchlo načmáral na tri listy odkaz a vytvoril trojicu klonov, ktorý sa pobrali k domovom jeho žiakov. Keďže ich nechcel rušiť tak radšej nezvonil, takže listy im jednoducho hodil cez okno do spálne. Mali ešte pár hodín na spánok, no Nendo sa už dopredu pobral na cvičisko. Tam si opäť sadol do trávy a pozoroval život okolitého hmyzu.
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Út, 2012-12-04 18:35 | Ninja už: 4352 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Hyuuga Kasumi (Tým 1)
"Co ví o tom co já jako Hyuuga musím?!" pomyslela si naštvaně a zaměřila se znovu na vodu.
Podívala se zatím směrem ke stromu, co se tam děje, ne že by jí to nějak zvlášť zajímalo, ale právě se uvolňovala, než bude pokračovat. "Jestli budu moc často odpočívat, budou si ještě myslet, že jsem slabá! Ale přece nevyčerpám všechnu chakru naráz, nejsem pit*má, tohle chce trpělivost. Nehnu se odtud, dokud to nezvládnu!" řekla si umanutě. Měla zkrátka svůj vlastní způsob jak na to, možná by se ne každému nelíbil, ale Kasumi si nikdy nenechala do věcí moc mluvit.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil Aragorn, Po, 2012-12-03 22:19 | Ninja už: 5899 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Hitsugaya Hyuuga tím 14
Bol rad, ze to stihol v casovom limite, aj ked ledva pohol a s chakrou bol na tom tiez dost biedne. Ked mu senpai potvrdil, ze tuto techniku vie, tak sa tesil este viac. Najradsej by hned pokracoval v treningu, avsak senpai mu to zakazal. ,,Viem, ze rad trenujes a zlepsujes sa, ale spomal, lebo ti to iba uskodi. V normlanom pripade by som s tebou suhlasil, ale co budes robit, ked by ste sa zajtra mali vydat na misiu?? Mozes byt hocijako trenovany a bude ti to nanic, ked ta kvoli nedostatku chakry zabije hocijaky zaciatocnik nejakou technikou lebo sa nebudes mat cim branit.´´ Potom ho napadla jedna vec. Siahol rukou do vrecka a vybral maly sacok. Vyhodil ho v ruke a ked ho chytil, pokracoval v prejave: ,,Dam ti toto. Mozno si o tom pocul. Su to bojove pilule. S jednou dokaze hocijaky ninja bojovat aj niekolko dni a doplna chakru. Avsak chcem ta na cosi upozornit. Ked to nebude naozaj nevyhnutne, nepouzivaj ich. Ani by som ti ich nedaval, keby toto nebol vynimocny pripad a vedel som, o planuje vas sensei. Ako som povedal, skus ich nepouzivat, musis sa naucit spoliehat na svoje vlastne schopnosti, nie na nejake podporne latky. Kludne by si sa na nich mohol stat zavisly. Nejedz ich teraz, chod si lahnut a daj si ich v krajnej nudzi. staci jedna....Mas asi...tri hodiny spanku, to by ti mohlo stacit na nabranie dostatocneho mnozstva sil´´ a zdvihol sa a odchadzal. Zdvihol sa aj Hitsugaya a zberal sa sa si lahnut, ked vtom si spomenul na jeho senseia. Preto sa prudko otocil: ,,Douji-san, spomenul som si na jednu vec. Sensei ma chcel naucit techniku 32 uderov, avsak nemal k tomu ziadne podklady ani nic. Vravel som mu, ze v tom bude problem, kedze je to rodinna technika a myslim, ze to pochopil...´´ Jeho dalsie slova prerusil Douji zdvihnutou rukou: ,,Nikto okrem klanu nemoze vediet nic o nasich technikach.´´ ,,Ja viem, ale nejaky kompromis by nebol?? Ved aj tak sa nemoze naucit tuto techniku a myslim, ze nepotrebuje cely jej popis so vsetkymi detailami, stacil by len hruby nacrt, ako to funguje...´´ Douji sa nanho zamracil: ,,NIkdy mi neskac do reci, este som neskoncil. Viem, ze nejake zaklady by mu stacili, ale co keby sa tieto materialy dostali do ruk napriklad vedeniu dediny? Mohli by sa archivovat a mozno pouzit proti nam. Nehovoriac o tom, ze sa z neho moze stat nukenin a potom to predat cudzej dedine. Viem, ze mu veris, ale davaj si pozor, rodinne tajomstva nemozes len tak vyttahovat. Odpoved je teda nie. Aby si vsak nebol smutny, slubujem, ze ta nenaucim sice techniku 32 uderov, ale rovno 64. Nie dnes, nie zajtra, ale o nejaku dobu urcite. Dovtedy musis dalej poctivo trenovat. Aj keby som mu tie materialy dal, dnes by si sa ju nestihol naucit, dorazilo by ta to...A teraz si chod lahnut, zatial zbohom´´ a bez dalsich slov odisiel. Mierne sklamany sa za nim pobral aj Hitsugaya a siel si lahnut. Rychlo sa oplachol a tak ako bol sa absolutne vycerpany hodil do postele. Zaspal ako poleno a nic by ho nezobudilo.....
Vložil Qasew, Po, 2012-12-03 21:45 | Ninja už: 5669 dní, Příspěvků: 1047 | Autor je: Prostý občan
Qasew Aragi Naibun
Konečně se ho ujala nějaké odborná péče něž Homurovo skleslé ego. Lékaři si jej odvedli přímo na sál, kde mu pomalu odstraňovali větev, na kterou byl napíchlý, museli dávat pozor, aby při neopatrné manipulaci nezpůsobili více škody než užitku, ovšem jejich práce byla velmi důkladná a už zachvíli celou ránu jen zašívali a ninja medici svými zářivými dlaněmi přejížděli po ráně sem a tam. Q pomalu nabíral vědomí, všudypřítomné lékařské světlo mu moc dobroty nedělalo, proto začal mrčet hned po tom, co mohl začít mluvit.
"Už jste v pořádku Q-kun" odpověděla jedna ze sestřiček, která dohlížela, aby bylo vše v pohodě.
"V kapsy... je ampule..." vyzval sestřičku, aby mu jí vytáhla. Sestřička tak udělala a zjeveně se na obsah dívala. Dala ho dochtorce vedle, ta již věděla, o co se jedná, ale nějak se jí nechtělo to Qčkovi podávat, jenže ten na tom trval. Tak bylo po jeho a už chvíli po tom, co ho přenesli na pokoj, přišla sestřička a nalila mu asi už jen čtvrtku ampulky do hrdla.
"Děkuji" odvětil suše a zavřel oči. Věděl, co ho čeká, takže to chtěl co nejdříve zaspat, aby se pak probudil celý svěží. Sestřička chvíli počkala, než usne a tu pravou ampulku, kterou jim Q dal mu vrátila do šuplíku. Nebylo nutné, aby se léčil takto, museli to nejdřív zkusit pomocí "placeba."
Qčko už pak spal až do noci, kdy ho probudila mírná bolest na místě rány, ale s tím musel počítat, že když narkóza odezní, budou stehy trochu bolet, nicméně pro něj to nebylo nic, co by nezvládl. Spánek z odpoledne mu dodal dost energie, takže teď na něj už ani nepomýšlel. Všiml si své lékařské karty vedle postele a drze si jí vzal, aby měl nějakou tužku i něco na psaní. Nudil se, takže nejdřív čmáral nejrůznější kraviny, pak ho ale napadlo, že by mohl ten čas v nemocnici strávit nad něčím, co by mu pak v budoucnu bylo užitečné... Takže nad chemií. V hlavě se mu již tvořily nejrůznější nápady, jak se Homurovi pomstít a jeden z nich právě přepisoval na papír do formy, ze které by mohl vytvořit vražednou techniku pro jeho senseie jako dělanou... Mozek pracoval, tužka jela a rovnice sázel na papír jako kdyby se nechumelilo, jenže únava byla stále velká, takže při tvoření další z technik usnul a propadl zase to hlubokého, ničím nerušeného spánku...
Boa Yami
"Ale, ale slečinko" hubovala jí prstem.
"Ty si ještě neskončila, ještě ti to nejde..." ukázala jí zase zpátky na strom, aby se vrátila ke svému tréningu, protože ještě zdaleka nebyla hotová.
"Ještě počkej, až budeš zvládat toto, půjde na vodu, jako tvoje spolužačka, teď si ale zatím hraj na pevné zemi" popostrčila jí ke stromu a sledovala druhou dívku.
"Tak co, jak to jde?" zeptala se jí.
"Jako Hyuuga se musíš svou chakru naučit ovládat perfektně, takže vřele do toho" křičela na ní zdálky, protože se k té vodě nechtěla ani přiblížit.
Vložil Naruki, Po, 2012-12-03 21:30 | Ninja už: 4218 dní, Příspěvků: 105 | Autor je: Prostý občan
Mayu Hiashi(Tým 16) kancelář hokageho,park
Ukloním se"Děkuju mockrát"řeknu a výjdu z kanceláře.Seběhnu schody a jdu směrem k parku.Cestou jsem potkala Ichiraku Ramen a zastavila se tam."Dobrý den dám si jeden rámen prosím"objednám si a posadím se na stoličku.Ohlédnu se po stánku a zjistila jsem že jsem byla na rámenu sama."Tak tady se to nese."řekl šéf kuchař a postavil předemě misku rámenu."Idatakimas"řeknu a sepnu ruce.Pustím se do jídla"Hmm dobrota"pochválím jídlo.Po chvilce jsem to dojedla,zaplatila a vyrazila jsem dál"Děkuju za jídlo"řeknu ještě něž jsem odešla ze stánku.Dorazím do parku a sednu si na lavičku kde čekám na nového senseje. Naruki Hyashi(Tým 1) cvičiště
Boa mě malinko zklamala ale nedala jsem to najevo/Ale já nejsem slabá jestli to chtěla naznačit/pomyslela jsem si"No a co bude teď za tréning?"zeptám se přiskočím k Boe abychom byli tváří v tvář.A tak nějak jsem se na ni podívala. Akane Mikotto(Tým 15) cvičiště
Zastavím se když jsem uslyšela Ensuiho.Podívám se jak vyběhl na špičku stromu a padal dolů prvním dojmem mi to tak připadalo ale potom jsem si všila že vlastně nepadá."Eh..tak jo dobrá příležitost si nabýt ciferník"řeknu a usměju se"Ještě prosím jak jste to dělal?"zeptám než vyběhnu na špičku stromu.
Vložil Ranmaru, Po, 2012-12-03 19:55 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare U sídla hokage
Aha, plížení a zabíjení tou katanou co si brousí. Nemám rád boj na blízko a tohohle usměvavého človíčka radši neztratit z očí. Hm...ale to genjutsu zní zajímavě, s tím by mohla být spousta legrace. Zasní se.
Nepřítomně se posadí na zem, záda opře o zábradlí, vytáhne senbon a začne si s ním hrát, vyškrabovat si hlínu z pod nehtů a zkoušet jestli je špička ostrá. Čekání na ostatní může být dlouhé. Kdo to bude? Přemýšlí nad genjustu, budoucími spolužáky, misemi na které půjdou, vzpomene si na rodiče, které už dlouho neviděl a asi ještě dlouho neuvidí. Jak daleko asi jsou, co právě teď dělají? Sedí tiše ponořený do svých myšlenek a nevšímá si okolního světa.
Vložil Elisia, Po, 2012-12-03 16:24 | Ninja už: 4543 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan
Momo Tsubaki U sídla Hokage
Suiton a Doton? Ten prcek ovládá už dva elementy? Ovládla se, aby na něj obdivně nepokývla hlavou, protože si všimla, jak je na to chlapec pyšný. Nechtěla, aby se kvůli tomu povyšoval nad ostatní nebo si v budoucnu nemyslel, že je důležitější.
Když pak řekl, co by se chtěl naučit, skoro si i oddechla. Už se lekla, že by chtěl co nejvíc rozvíjet elementární ninjutsu. To by pak totiž nenatrefil zrovna na nejvhodnějšího senseie. Zato plížení, útoky ze zálohy a genjutsu, to byla přesně její parketa.
,,Jestli se chceš zdokonalit v tomhle, narazils na jednoho z nejlepších." Když mluvila, na chvíli zvedla hlavu od svojí práce, aby se na něj mohla znovu usmát. Chtěla, aby z ní měl dobrý dojem.
Vložil Ranmaru, Po, 2012-12-03 13:16 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare U sídla hokage
A je to tu. Oddech si. Šlo to jinak než bych čekal, ale nešlo to zas tak špatně. Sensei vlastně vypadá velmi přátelsky. Hm... představit se. Narovná se, z lehka ukloní.
"Jsem Ranmaru Chikanagare, z rodiny Chikanagare." Zarazil se. Měl bych mluvit o své rodině? Většina senseiů z akademie začala být pěkně protivná když se dozvěděla odkud jsem. Tohle tedy přeskočíme.
"Právě jsem vyšel z akademie a ještě jsem nebyl v žádném týmu. Ovládám Suiton a Doton." Trochu se při tom nafoukl. Jen málokterý student akademie už ovládá nějaký element a dva elementy neumí ani většina instruktorů. Je sice pravda že já toho vlastně taky moc neumím, ale když to takhle řeknu zní to dobře ne?Hm...co bych se chtěl naučit? Jak se schovat senseiovi aby mě nenašel tak rychle.
"Chtěl bych se naučit skrývání a plížení."Přemýšlí nahlas. "A neumíte nějaké Genjutsu?"Napadlo ho. Vždycky jsem se chtěl naučit genjutsu. Není legračnější pohled nad hloupého svalovce chyceného v iluzi.
Vložil Elisia, Po, 2012-12-03 07:54 | Ninja už: 4543 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan
Momo Tsubaki U sídla Hokage
,,Ále, Ranmaru," pousmála se. Vytáhla katanu z jeho límce a zastrčila zbraň zpět do pouzdra tak, aby jí rukojeť vystupovala nad ramenem. Chytila chlapce kolem ramen a otočila ho zpátky k budově, ve které sídlí Hokage.
,,Tákže, Ranmaru, já jsem Momo," představila se mu. ,,Momo Tsubaki." S rukou stále kolem jeho ramen se pomalu rozešla zpátky na svoje původní stanoviště.
,,Tak mi řekni něco o sobě, než se k nám přidá zbytek. Tedy, to, co děláš rád a co ne, to mě ani moc nezajímá, ale jestli chceš, klidně mi to řekni. Spíš mě ale zajímá, jestli jsi právě vyšel z akademie, nebo už jsi v nějakém týmu byl, jestli už něco umíš, co by ses chtěl v budoucnu naučit a na co by ses chtěl specializovat a tak podobně." Momo ho pustila, opět se opřela o zábradlí a vytáhla druhou ze svých katan. V kapse zalovila pro brusný kámen a začala přes něj přejíždět katanou.
Vložil Ranmaru, Po, 2012-12-03 01:03 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare U sídla hokage
Tak to byl fofr. Proletělo mu hlavou. Buď musím mít vážně smůlu a nebo se za tím ženským hlasem skrývá opravdu zkušený shinoby. "Ranmaru!" Vyhrkl zaskočeně. "Chikanagare Ranmaru!", přidal spěšně. "A vy budete Momo Tsubaky, nepletu-li se." Dodá nejistě. Ať se pletu, prosím ať se pletu, zní mu v duchu...
Vložil Elisia, Po, 2012-12-03 00:28 | Ninja už: 4543 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan
Momo Tsubaki U sídla Hokage
Před nosem jí přeběhl nějaký chlapec, mířící ze sídla Hokage. Všimla si, že se na ní na chvilku kouknul, pak se ale odvrátil a šel si po svých. Momo se zamračila. Tak takhle ne. Mohl by to být jeden z jejích studentíků. A i kdyby nebyl, mohl jí aspoň slušně pozdravit, když kolem nikdo není. Nebo snad nebudí respekt? Není na ní poznat, že je to jounin?
Usoudila, že je její katana opět jako nová. Čistá, pěkně lesklá a ostrá jako břitva. Proč si nevyzkoušet, jestli s ní ještě něco zvládne, po takové době? Zastrčila kámen na broušení zpátky do kapsy svého kimona a katanu si přehodila do pravé ruky. A dřív, než by byl průměrný genin schopný zareagovat, se k němu dvěma skoky přiblížila a propíchla mu katanou zespoda límec, aby ho tah zastavil, až bude dělat další krok.
,,Ale, ale, kohopak to tu máme?" Usmála se. Nevypadalo to moc šťastně, spíše trošku děsivě. ,,Nejsi náhodou Ranmaru Chikanagare nebo Akitoshi Inuzuka?" Tahle dvě jména byla napsaná ve vzkazu, který jí poslala Mao. Tedy, ještě tam byla Lei Takuki, ale Momo předpokládala, že to bude dívka, proto tohle jméno ani nezmiňovala.
Vložil Ranmaru, Po, 2012-12-03 00:15 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare U sídla hokage
Hm...to byl zajímavý zážitek, vidět hlavu vesnice v takové situaci. I když s tím chlapíkem musím soucítit. V duchu se směje. Některé ženy dokáží být děsivé. No ale co teď? Kromě jména senseie jsem se vlastně nic nedozvěděl, ani nebyl čas se na něco zeptat. Přemýšlí a pokračuje v chůzi. Momo, Momo...na akademii jsem to jméno nikdy neslyšel, kdo to může být? Asi podobě děsivá kunoichi jako byla ta v kanceláři. Myšlenkový tok mu přeruší kovový zvuk, ohlédne se a uvidí na zábradlí sedět kunoichi brousící si katanu. Další podobně děsivá ženská. Chvilku na ni kouká, když si ho ale všimne otočí se a rázně vykročí směrem k vstupní bráně. Řekli mi přece že si mě najde, tak ať hledá, já si mezitím užiju volné odpoledne. Sluníčko svítí v lese bude krásně.
Vložil Redlightning, Ne, 2012-12-02 22:35 | Ninja už: 4701 dní, Příspěvků: 23 | Autor je: Prostý občan
Akitoshi Inuzuka Hřbitov, Kancelář Hokage
"Ahoj dědečku to jsem zase já, mám skvělou zprávu, už mám čelenku se znakem Konohy, což znamená že je ze mne genin a zato především děkuji tobě, protože jsi mi dával ohromnou sílu a když jsi zemřel bylo mi velice smutno, ale přesto jsem si pamatoval tvá slova která jsi mi říkával pokaždé když jsem byl skleslý, jinak já a Saya se máme dobře, nato že je to můj psí spojenec se o naší rodinu hodně stará a neboj stále mam na rukou generační rukavice které mi po tobě svěřil otec, no už budu muset jít, Hokage si mě na dnešek předvolal k sobě do kanceláře, zítra ti sem opět přinesu květiny, zatím sbohem dědečku".Řekl Akitoshi a vydal se s Sayou do obchodu protože měl strašliví hlad po pozdním probuzení, když nakoupili vydali se směrem k Hokage kanceláři, ale nejdříve si šel prohlédnout svůj domov který měl tak trochu cestou, zde si vzpomněl že si zapomněl v pokoji svojí výbavu, tak si pro ní skočil, po některých zastávkách přišli ke dveřím, které vedli k Hokage, Akitoshi si po utáhl čelenku, pohladil Sayu a pomalu otevíral dveře do místnosti
Vložil Elisia, Ne, 2012-12-02 20:26 | Ninja už: 4543 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan
Momo Tsubaki Doma, U sídla Hokage
Momo po dlouhé době opět přišel nějaký rozkaz od Mao. Čekala, že nepůjde o těžkou misi, když to měl být její první úkol po tak dlouhé době, kdy se léčila z posledního zranění. Když si ale vzkaz přečetla, nemohla dělat nic jiného, než se divit. Jí že byl přidělen tým? To má být žert? Že by někdo přidělil tři děcka do péče zrovna jí, to by nečekala. Tedy, ne že by nebyla dobrý ninja, ještě nedostala misi, kterou by nezvládla. Ještě snad ale nebyla mise, ze které by se vrátila nezraněná. A když nedokáže uhlídat ani sebe, jak pak může uhlídat tři děti?
Uložila si papírek se vzkazem do kapsy. Když se to po ní chce, tak to udělá. Je to její další mise, takže to nemůže zpackat. Dělá to přece pro vesnici.
Vydala se tedy k Hokageho sídlu. Zdálo se jí, že tam musí být rušno - lidé stále proudili tam i zpátky. Řekla si, že by bylo zbytečné hledat svoje studenty. Oni si jí najdou sami. Proto se akorát posadila na zábradlí. Myslela si, že až vyjdou mladí Genninové a budou hledat svého senseie, budou se pravděpodobně ptát každého dospělého ninjy, jestli to náhodou není on. A stejně tak se ona mohla ptát každého prcka, který by okolo ní jen bez povšimnutí prošel. Aby si ukrátila čekání, vytáhla jednu ze svých dvou katan, které jí visely na zádech, brusný kámen a začala svoji zbraň ostřit. Přitom pokukovala po dětech, které vyjdou z Hokageho residence a mohly by být jejími studenty.
Miyu Yamanaka
"Miyu. Jmenuji se Miyu Yamanaka," odpověděla Asajakemu na otázku. Pak ukázal směrem, kterým podle něj odešli ti bandité a Keiji. A když se tam zadívala pozorně, doopravdy spatřila otisky nohou. Pokývala hlavou a pořád sledovala stopy. Asajake něco řekl, ale protože byla tak zamyšlená, moc ho neposlouchala, akorát dál pokyvovala hlavou. Když se pak rozběhl, zvedla hlavu a zadívala se na jeho záda.
,,Cože?" zeptala se. Pak si povzdechla, zavrtěla hlavou a rozběhla se. ,,Zase běhání, pořád samé běhání." Už jí bolelo rameno, jak přes něj nesla svoji těžkou tašku. Asajakeho ale dohnala, zařadila se za něj a nestěžovala si. Prostě běžela a snažila se nevnímat, jak jí její zavazadlo bouchá do nohou.
Vložil Stranx, Ne, 2012-12-02 18:53 | Ninja už: 5641 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki Akademie, Kancelář Hokage
"Tak co s ni udělám? Kam já si ji dám? Hmmmm?" přemýšlela Lei nahlas při pohledu na svou čelenku se znakem Listové, kterou právě před chvílí dostala po úspěšně zdolaných zkouškách na akademii. Po chvilce přemýšlení se rozhodla, že si čelenku uváže kolem ruky a tak také udělala. "Mmmm jak jen to ten učitel říkal? Mám se hned hlásit u Hokage a nebo to počká? No mám docela hlad, takže hádám, že Hokage má zatím smůlu. Hmm, že bych si dala kuřecí barbecue? Jo, kuřecí barbecue by nebylo špatný hmmm. Nebo bych si mohla doběhnout domu, ale to je zase docela daleko hmmm." myšlenky na jidlo ji probíhali hlavou už od rána, kdy vynechala z nervozity ze zkoušek snídani. "Ne! Na co to sakra myslím! Chci bejt přece pořádná kunoichi! Oběd vynechám, nemůžu přece k Hokage přijít pozdě hned první den!" uvědomila si Lei svoji situaci a snažila se oběd z hlavy vypudit a její kroky, které před chvílí mířili do restaurace, teď nasměrovala do kanceláře Hokage. Před dveřmi do kanceláře se zhluboka nadechla a zaťukala. Zdálo se ji, že ze vnitř slyší hlas a tak otevřela dveře a vlezla do místnosti.
Vložil dex89, Ne, 2012-12-02 17:27 | Ninja už: 4280 dní, Příspěvků: 373 | Autor je: Recepční v lázních
Ayame se zvedla z vody a když viděla, že není v její blízkosti živáčka, trochu si zaklela.
Přešla k okraji jezírka a sundala si svrchní vestu, takže zůstala jen v tílku. Rozpustila si své dlouhé blond vlasy z culíku a mírně je osušila. Rozhodla se, že je pro tentokrát nechá volné a tak si gumičky schovala do kapes u kalhot.
Přemýšlela, jestli se nemá chvíli posadit a nechat vysušit slunkem,ale došlo jí, že do té vody ještě mnohokrát spadne a sušila by se celý den. Rozhodla se proto, že s tím tréninkem skoncuje o nejdříve,aby si poté mohla odběhnout domů a převléci se.
Už pochopila, že správný postup tkví v tom, aby nechala proudit chakru rovnoměrně do nohou a poté z chodidel do vody. Nyní už byla jen otázka času, kdy trefí ten správný poměr tak, aby se udržela nad vodou. Proto se opět postavila po kotníky do vody a začala koncentrovat chakru. Poté, co jí nahromadila dostatek, začala ji vypouštět do vody a přitom jí zkoušela prošlapávat. Když zjistila, že ji voda udrží, zkoušela to samé i s druhou nohou,dokud se jí to nepodařilo. Nyní stála na vodě. Další část- chůze, už bude horší. Snažila se zachovávat poměr přijaté a vydané chakry a přitom chodit, ale jak záhy zjistila, bylo to moc věcí najednou na její soustředění a tak se několikrát vymáchala ve vodě, než začala dělat první jistější krůčky.
Vložil Karkkulka, Ne, 2012-12-02 16:22 | Ninja už: 4620 dní, Příspěvků: 114 | Autor je: Prostý občan
Ren Hakari
Naibun
Les Smrti
No super. Povzdechla si Ren. Přesně tohle byla věta, které se chtěla vyhnout. Bylo to pořád dokola, říkal to Rittare i Boa... Prakticky všichni její senseiové.
Ale teď věděla že jí nic jiného nezbývá. Teď se z toho rozhodně nevykecá.
Proto pohlédla Homurovu zpříma do očí. (Nebyl to zrovna nejnenápadnější způsob jak ho chytit do genjutsu, ale aspoň něco.
Pokusila se vytvořit iluzi jakéhosi bambusového lesa. Iluze byla sice všemožně nedokonalá, ale nováček na stejné úrovni jako byla Ren by mohl začít panikařit.
Dalším jejím krokem bylo ve vytvoření hromady totožných loutek jako byla ta její. Samozřejmě i s chakrovýma vlákny, které vedly k jejím rukou. Všechny tyto loutky pak unisono obklopily Homuru.
Ren věděla, že jediné, co teď může udělat je alespoň důstojně prohrát.
RSS
| Česká stránka o seriálu NARUTO a BORUTO. Slouží pouze jako fan web, všechny postavy a příběh vymyslel Kishimoto Masashi, popř. TV-TOKYO, a také jsou jejich majiteli. Obrázky na webu patří jejich autorům. Titulky k anime a překlad mangy patří týmu Konoha.cz. Není dovoleno si je přivlastňovat (tzn. měnit jméno překladatele). Pokud je chcete použít, vždy uveďte zdroj. Články patří tomu, kdo je vložil, není-li uvedeno jinak. Prosíme, nekraďte tyto články do svých blogů. Konoha.cz je web bez komerčních reklam, o žádné nestojíme.
Ashi Inuzuka Tým 9
Nemusel veľmi rozmýšlať ako sa z dymovej clony dostane. Jednoducho použil Tsuugu a technika už oblak rozfúkala sama.
Keď sa Ashimu a Ginmarovi konečne rozjasnil výhľad, okamžite našiel senseia. Teraz však nezaútočil, len zaujal obranný postoj. Neustále útočiť bolo predsalen únavné, navyše chcel vedieť aký je klon dobrý v ofenzíve. Obrana bola veľmi dobrá, preto sa musel spoliehať na rýchly a prekvapivý protiútok.
Takuya Riko - Tým 9
Památník padlých
Takuya překonal sotva polovic vzdálenosti, když tu se proti němu od Fugakových nohou vyřítil sloupec země.
Takuya stihl sotva mrknout, když tu ho sloupec hlíny dost nepříjemně zasáhl do břicha a odmrštil zpátky dozadu. Sílu rány ještě podpořil fakt, že se proti Fugakovi Takuya řítil jak nejrychleji mohl.
Když Takuya dopadl o kus dál na zem a udělal pár kotrmelců vzad, vyškrábal se po chvíli na všechny čtyři a párkrát zakašlal, jelikož mu rána sloupcem i vyrazila dech.
„Heh! Takový triky!“ zvedl po chvilce hlavu a s bojechtivým úsměvem na tváři se zadíval na Fugaka.
„Fajn!“ postavil se po chvilce a utřel si hřbetem pravé ruky nos, „když Vám má pomáhat hlína, mě pomůže můj Aniki!“ zakřenil se, načež se pravačkou natáhl za záda, kde nahmatal rukojeť svého meče.
„Haaaaaa!“ začal válečnicky řvát, během čehož se odrazil a rozeběhl znovu proti Fugakovi.
„Kōgeki!“ zařval Takuya název svého výpadu, který ve skutečnosti znamenal prostě „Útok!“, a tasil trhnutím ruky svůj meč, svým vzhledem nejvíce připomínající asi odfláknutou katanu, načež s ním zatočil nad hlavou, což mohlo Fugaka zmást a zamezit mu tak odhadnout, odkud útok přijde. Tedy, ne že by to Takuya udělal s tímto záměrem nějak úmyslně. Spíše to bylo takové spontánní válečnické gesto. Pokud to však mělo mít výše zmíněný efekt, byl by to pro Takuyu zcela jistě příjemný bonus.
Poté popadl meč oběma rukama, napřáhl se s ním k seku vedeném vodorovně zleva, na Fugakův pravý bok, a vší silou mečem máchl.
Na půli cesty meč levačkou pustil, aby ho nebrzdila až se dostane pravačkou s mečem do pozice kam levačkou nedosáhne, a on tím tak neomezoval svůj dosah.
Tento Takuyův útok nebyl sice nijak rafinovaný, ale za to měl v sobě ohromnou sílu, na čemž si stavěl.
Nehledě na to, že Takuyův meč doopravdy byla odfláknutá katana, kterou si Takuya sám vyrobil, po pravdě, byla to jeho první zbraň, kterou kdy ukoval. Její čepel byla mnohem hrubší a silnější, než u obyčejných katan. Tím sice ztrácela podstatnou část ostrosti, ale za to nabývala na pevnosti a drtivé síle.
Takuyův útok tak sice nesekal, ale za to spolehlivě lámal a drtil jak kosti, tak čepele jiných mečů, rozhodl-li se tento jeho brutální útok jeho soupeř blokovat přímo.
Wong Fei-Hung tým 14
Chlapci se dobře bavili a Fei-Hung se v klidu ládoval. Pak, ale musel najednou Hitsugaya odejít, tak se jen pousmál "ok měj se, uvidíme se zítra" řekl a dál jedl. Když dojedl, tak se plácl do břicha a s úsměvem se koukl na Akiho "no nic kámo, taky to dnes už zabalím a půjdu si domů protáhnout kosti" řekl plácl Akiho po rameni a také odešel. V klidu si vykračoval konohou a pískal si nějakou melodii na kterou si vzpomněl. Pak se najednou zastavil, protáhl se a vyskočil do vzduchu. Dopadl na nejbližší střechu domu a pustil se sprintem po střechách, dělal různé přemety a kotouly, přeskakoval z domu na dům a jen tak si to užíval. Po chvilce doskočil po posledním skoku na jejich zahradu, stočil to do kotoulu zvedl se na rukách a otočil se o 360°, pak se rozplácl na zemi a v klidu oddechoval "ok jde se na to" řekl vyskočil na nohy. Sundal si většinu věcí krom kalhot a přešel k panákovi na trénování úderů a pěkně se do něj pustil. Wolfgang mlátil do panáka dobré 2 hodiny a jeho nohy i ruce byly po té době pěkně omlácené, ale to nebylo nic co by Fei-Hunga rozhodilo, přece jen na tohle si zvykal už nějaký ten pátek. zasadil poslední silný úder a chvíli stál v poloze kterou tak zanechal, kdyby to byla živá postava, tak by po těch 2 hodinách, nebyla k rozpoznání, jak do ní Fei-Hung bušil. Pak se v klidu postavil protáhl si záda a vyšel k menšímu vodopádu, který na zahradě měli a strčil pod něj celou hlavu. když se dostatečně osvěžil, tak si vzal své věci a šel domů. Otec byl v práci a matka byla v kuchyni, když Fei-hung přišel, tak ho pozdravila a zeptala se jaký byl trénink. Fei-hung své matce vylíčil dnešní dění a jen se pousmála "jde vidět, že ti asi tento tým sedne" řekla a pak se vrátila k plotně a Fei-Hung se vydal do svého pokoje. Tam se šel rovnou vykoupat a pak si jen tak v trenýrkách začal posilovat. Když už se začalo smrákat, tak uznal, že toho bylo až až, takže se šel znovu osprchovat a šel dolů na snídani. S otcem probral všechny novinky a nakonec se vydal do svého pokoje, kde si v klidu lehl a po chvilce usnul.
Ráno Fei-hunga nic nevzbudilo, sensei jim neřekl, kde a kdy se mají sejít, takže si mohl v klidu lenošit, na to jak byl pilný a sportovní, nikdy neodolal tomu si pěkně pospat a jelikož oba jeho ordiče nebyli doma, tak to bylo ještě lepší. Jenže nakonec ho něco přinutilo začít vnímat své okolí, na střeše uslyšel nějaký tlukot tašek a pak mu najednou něco přistálo na obličeji. Fei-Hung se ohnal po tváři, protože si myslel, že to je nějaký hmyz, ale bylo to něco jiného, bylo to ploché a drsné. Byl to papír, zjistil Fei-Hung, když to zmáčkl v ruce, takže otevřel své ospalé oči a prohlédl si papírek. našel tam vzkaz od jejich senseie, že mají nástup v půl jedenácté, Fei-hung se podíval na budík a když uviděl, že je po 7 hodině, tak pustil papír, zavřel oči, otočil se na bok a zase spal. Fei-Hung v klidu pochrupoval, když v tom ho vzbudil zpěv ptáků, otočil se na bok a podíval se na hodiny. Až po chvilce mu došlo, že je 10:15, takže zase zavřel oči "chjo to bude" řekl si a v klidu vylezl z postele a šel rovnou do koupelny. pak trochu přidal na tempu, oblékl se, pobral si své věci, sebral si nějaké jídlo a vyběhl ven směrem k místu setkání. Doběhl asi 5 minut po termínu, zastavil se vedle senseie a Hitsugay jako by nic neuběhl a v klidu oddechoval. Podíval se na senseie a hitsugayu "dobré ránko" řekl a pousmál se "snad nejdu pozdě" řekl si a čekal co bude dál.
Fugaku Fuin - sensei týmu 9
Památník
postava u Takuyi
Nadšení zde rozhodně nechybělo, klon se usmál, a zakroutil hlavou, kluk asi nepochopil, co to je aktivní obrana. Složil pečeť a od jeho nohou vyrazil šikmo vzhůru sloupec země, rychle se blížil k břichu chlapce. Pojďme si trošku pohrát.
postava u Ashiho
Klon se odrazil od sloupu a ve vzduchu zároveň s přetočením složil i tři pečetě. Sloup, na kterém doteď stál, přestal držet tvar, a jednotlivá zrnka hlíny se popohnané chakrou rozletěla asi do v průměru čtyřmetrového oblaku prachu, z celé trojice mu asi chlapec se psem dávali zabrat nejvíc.
postava u Arety
Kláda vybuchla, zeď se rozsypala, chviličku byl všude klid. Pak se ze země zhruba v polovině vzdálenosti mezi zříceninou a Aretou vynořila ruka s kunaiem, který okamžitě vylétl směrem k dívce, a za nožem vlála kouřová bomba. Snažte se, za chvilku zkusíme něco jiného, bude se vám to líbit, aspoň doufám. Zakřičel klon, když byl celý venku z hlíny a rozběhl se směrem za letícím nožem.
Nendo Aburame Tým 14
"Myslel som si to." povedal zamračene. Asi si nemal robiť zbytočné nádeje, no už nemohol nič robiť. Ostatne Hyuugov úplne chápal.
"Hovoríš že si trénoval s nejakým členom tvojho klanu ?" spýtal sa ho po chvíľke. Ak by chlapec hovoril pravdu, potešilo by ho to. Takýto zápal pre tréning sa nevidí tak často.
"Rád by som však počkal na Feia a Akiho." dodal po pár sekundách zamyslene.
Hyuuga Kasumi (Tým 1)
Naruki už byla hotová a Boa ji poslala za Kasumi na vodu.
"To jsem zvědavá, co udělá?" pomyslela si a vrátila se zpět k práci.
"Potřebovala bych, aby mi to šlo rychleji, tímhle tempem nikdy nebudu dostatečně silná, musím ví trénovat!" pomyslela si Kasumi odhodlaně a kousla se do rtu, jak se snažila soustředit.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Boa Yami
I druhá členka Týmu 1 dokončila svůj tréning. Boa si spokojeně pokyvovala a zavolala jí k sobě.
"Takže, stejně jako Hyugga slečinka, půjdeš na vodní hladinu a budeš se učit chodit i po ní, je to však mnohem složitější, protože hladina je nestálá a hlavně nepředvídatelná, proto dávej pozor na to, kam šlapeš" usmála se na ní a popstrčila jí směrem k vodní hladině.
"Hybajte děvčata, máme spousty práce" popohnala se a schovala se zpátky pod slunečník.
Shikaru Nara
V lese.
Po chvilce Sajake s tou holkou odešli. Nebo spíše vydali se měr Keiji, zmlácený Keiji což Shikaru přeci jen tušil a nemohl si to nechat ujít. Takže jak mile si padouši všimli kunaiů a uhnuli se. Tak začal boj.
Shikaru nijak neváhal, dokonce ani nechtěl dodržet příkaz který jim dal Keiji. Tím je myšleno nikoho nezabít. Ale nejspíše by to měl dodržet a tak se sklonil k lehce drastičtějšímu způsobu který ale neměl za následek smrt. "Tak jo připravte se na to že to bude bolet." řekl ale bandité okamžitě vystartovali do útoky který ale nebyl ničím s čím by si jakýkoliv genin neporadil. Katana vedená z vrchu na rameno od jednoho. Kopí které mířilo Shikarovi na břicho a nůž který se k němu ani nepřiblížil nebylo opravdu nic moc. Možná jen Shikara podceňovali nebo prostě nebyli nijak silní. Na tento útok Shikaru jednoduše odpověděl. Udělal ani ne pět kroků do strany a poté pod sebe vrhl jednu z kouřových bomb. V zápjetí ale byl již z oblaku pryč a čekal kdy se odtamtud dostanou i ti tři vymaštěnci. Ale nijak neotálel a již byl kousek od nich v lesíku odkud předtím ti všichni přišli. Tedy na jeho okraji, když se ale kouř rozplynul už byl zase jinde přesněji poblíže. Ale nechal za sebou jeden z kunaiů na dosti dlouhém drátu. Který tam byl zabodnut a omotán kolem kmene stromu a druhou část držel Shikaru v ruce. Když se ale proti němu ze tří banditů rozeběhl jen jeden a to právě ten s nožem. Lehce se pousmál a vrhl kunai tak aby letěl mimo banditu. Tedy tak to viděl ten bandita. Ale Shikaru v tom viděl něco jiného. Jen co se drát plně natáhl. Začal kunai najednou jako by zatáčet směrem za banditu a drát objal jeho nohy. Jediné co mohl Bandita udělat byl pád na hubu který se také uskutečnil. Než na to ale zareagovali jeho kolegové Shikaru mu již stihl jedním kopem vyhodit hubu z pantů. A kunaiem který ležel na drátu poblíže mu přeřízl achilovky, i když hned na to mu probodl podpaží. Takže jeden byl ze hry venku. A ty dva čekal stejný osud. Bandité nejspíše změnili strategii a již proti Shikarovi šli dva najednou. Ne že by to byl nějaký větší problém. Ale i tak ho zasáhly. A to ve chvíli kdy se Shikaru snažil odrazit útok kopím které nemělo jen hrot ale také řezné strany vlastně jako kunai na klacku. Tak ho ostří lehce řízlo do ruky. Ale jen co mohl vyhl se kataně skrčením. Shikaru vytáhl kunai a projel ním po rukách bandity. Který okamžitě ono kopí pustil a začal se zajímat pouze o své skoro uřízlé prsty. Takže kopí dostal Shikaru do ruky a jedním rychlím pohybem ho vrazil banditovi s katanou zezadu mezi lopatky. A jílcem kopí ho poté přizemnil.
Poslední bandita s téměř uřízlími prsty se mu i tak motal pod nohy. Ale již na Shikara nezaútočil čehož se Shikaru hned zmocnil a jedním kopem z boku do kolene mu jej přelomil. A když začal ječet dal mu ještě ránu do ohryzku takže si ječení už ani nemohl dovolit. Shikaru vykročil směrem za Asajakem a tou holkou. Ale nijak rychlím tempem. Spíše pomalým.
Kdo něvěří v Shikamara ten nevěří v mozek
Moriko Inuzuka
Cvičiště nedaleko Lesa Smrti > Vstup do Lesa Smrti
Všichni tři vypadali, že ji poslouchají a čekají, co bude dál, tak k nim Moriko přešla blíž.
„Hele, vztekloune, snad jsi nečekal, že se vám podaří něco víc než polechtat Kamimara na zádech, hm? Nevodím ho sebou jen proto, že ladí k mýmu image! Je to můj rovnocennej parťák, jasný?! Když ho budeš podceňovat, je to jako bys podceňoval mě! Uvědom si proti komu jdeš než se vrhneš do boje!“ přistoupila ke Katsurovi s rukama založenýma na prsou, lehce káravým výrazem a šťouchla do něho špičkou pravé boty.
„Yosh! Pohneme se dál! Dáme se do ztmelování smečky!“ zazubila se na všechny tři zapáleně Moriko a kývla na ně, že ji mají následovat, načež si to, s Kamimarem po boku, vykročila směrem k Lesu Smrti.
Zastavila se až u obrovského drátěného plotu, který les obepínal. Přesněji, u vchodu, kde seděla v menší dřevěné budce dvojice strážných.
Vchod představovaly dveře z kovových trubek a drátěnky, vedle kterých bylo na plotě připevněné dřevo s nápisem Daiyonjūyon Enshūjō – Čtyřiačtyřicátá tréninková oblast. Také známá jako „Les Smrti“.
„Nazdar kluci!“ zvedla na pozdrav ruku Moriko a na oba strážné se usmála.
„Ahoj Moriko-chan!“ zazubil se na ní jeden ze strážných, „co ty tady? Zase na lov?“ optal se jí s poněkud roztržitým úsměvem ten druhý.
„No jasně! A beru sebou pár štěňat, udělat z nich vlčata!“ zakřenila se na oba strážné Moriko s rukama založenýma v bok a ukázala palcem pravačky za sebe, na trojici geninů, kteří ji následovali.
Kamimaru zavětřil a netrpělivě zavrčel. Ucítil potencionální kořist a už by se jí nejraději zakousl svými tesáky do hrdla.
„Trpělivost, Kamimaru,“ mrkla na něho Moriko, načež také zavětřila a otočila se k Amaovi s Katsurem a Hamitsu.
„Tak jo caparti! Připraveni na trochu toho adrenalinu?“ roztáhl se jí na tváři bojechtivý úsměv, který jí krásně odhalil její nadměrně vyvinuté špičáky, a v očích jí nebezpečně zajiskřilo.
„Těch děcek je mi líto...,“ naklonil se jeden ze strážných k tomu druhému a pronesl šeptem, „jo...,“ odvětil mu stejně tiše ten druhý, při čemž jim oběma stekla pomyslná kapka po hlavě.
„Cožeto?“ zadívala se na ně vražedně Moriko přes rameno, „ni-nic! Vůbec nic Moriko-chan!“ nadskočili na židli oba strážní, hodili se rázem do pozoru a už raději ani nedutali.
Keiji Nara (Tým 6)
Připadalo mu to jako věčnost. Tadao střídal urážky a výčitky a zasazoval mu jednu ránu za druhou. Bylo jich tolik, že Keiji dávno ztratil přehled.
Věděl, že zemře velmi pomalu. Tadao si ho vychutná jak jen to půjde. Chtěl by si dát ještě poslední cigaretu...posledního špíze.
Už ale bylo pozdě, věděl, že nic z toho už nebude.
Jediné štěstí, které mu dodávalo malého klidu bylo vědomí, že Asajake, Shikaru a Miyu byli dávno na cestě do vesnice a byli tak v bezpečí.
Najednou jej Tadao pustil. Keiji dopadl tvrdě na okraj skály.
Uslyšel švihnutí meče. Čísi ruce jej vytáhly do kolen a zaklonily mu hlavu.
"Konečně vypadáš tak jak máš Keiji. Jako pytel s**ček! Myslím, že zábavy už bylo dost, teď nastal čas zaplatit! Tvoji hlavu si vystavíme někde tady v lese, aby každý šmejd z Konohy věděl, co se stane lidem jako ty!" Tadao pozvedl katanu a připravoval se k poslednímu seku.
Naru Hyashi(Tým 1)
cvičiště
Boa mě popostrčila zpátky ke stromu."Achjo"povzdychla jsem si.Přišla jsem ke stromu a soustředila jsem se.Koncentrovala jsem chakru do chodidel a přestala jsem vnímat okolí.Najednou jsem otevřela jsem oči a vyšlápla jsem na strom.Když jsem měla jistotu,že to mám pod kontrolou,přidala jsem do kroku.Už jsem byla tak v polovině cesty.Po dalších krocích jsem ucítila křupnutí kůry.Začalo mi to klouzat a zastavila jsem to když jsem byla skoro u země."Ach ne byla jsem tak blízko"posmutněla jsem.Opět jsem nahromadila chakru a vyběhla jsem na strom.V půlce jsem zastavila a pokračovala rychlou chůzí.Už jsem viděla cíl a to byl vrchol na koruně stromu.Opět jsem se rozeběhla a po chvilce jsem byla na vršku.Postavila jsem se a rozhlídla se"Páni to je ale nádherný výhled"řeknu si a podívám se dolů.Odtud vypadala Boa a Katsu jako mravenci pousmála jsem se.Seskočila jsem dolů a přišla k Boe"No já myslím,že už to ovládám"řeknu a čekám na reakci/Bože jestli mě zase pošle ke stromu nechťějte vidět co se stane/prolítnulo mi hlavou.
Hamnitsu Aburame Tým 4
Hamitsu běžela v marném pokusu na Kamimarua, jenže v tom najednou viděla jak se na ní řítí její týmový kolega a povalil jí na zem. Dopad, nebyl tak hrozný, ale pocit, že na ní leží nějaký kluk ji docela pobuřovala, naštěstí se hned odvalil, takže se mohla posadit. Jenže pak najednou vedle ní Katsuro vykřikl a praštil do země, to byla najednou na nohách, jak se jeho reakce lekla, ale když zjistila, že o nic nejde, tak se oprášila a srovnala brýle. Pak se podívala na Amaa a jen odvětila "možná" a pak se jen koukla na senseie a přišla blíže. Její pochvala ji ani moc neutěšila, protože zde se opravdu neměla jak předvést, takže si dala ruce do kapes a čekala co bude dál.
Hitsugaya Hyuuga
tím 14
Spal ako drevo, ked odrazu sa strhol a zacal streosvat, ze je vela hodin. pozrel na budik a videl, ze je presne 10. Spal este dlhsie ako tie tri hodiny, ale citil sa relativne odpocinuty, kazdopadne nabral celkom dost chakry, sice nie tolko ako by bolo v maximalnom pripade ale na nieco by to stacit malo.
rychlo na seba hadzal veci ked si vsimol pri okne maly papierik. Na zemi nic nikdy nenechaval, preto ho to zarazilo. zdvihol ho a a precital. Spoznal v nom odkaz od senseia s miestom stretnutia. Preto sa ukludnil lebo videl ze ma casu dost a tak si este nieco zobral z chladnicky a vyrazil.
Na meisto stretnutia dorazil o 20 minut skor ale vobec mu to nevadilo. Senseia tam uz videl tak hned siel za nim. pozdravil ho a spytal sa: ,,Takze-co nas caka dneska??´´ a pousmial sa. Spomenul si, ze mu mal vybavit tu techniku preto sa k tomu vratil: ,,Senseia-pytal som sa senpaia na tu techniku ale odmietol o nej poskytnut informacie. Dovody si necham pre seba..mrzi ma to. slubil mi ale, ze ma nauci jej rozsirenu verziu. A dnes by som sa ju nebol schopny asi naucit, celu noc som tvrdo trenoval...´´
Nendo Aburame Tým 14
Zobudil sa vo zvyčajnom čase. Chvíľu sa ešte prevaľoval v posteli a potom vstal. Takto skoro ráno ešte nebolo príliš veľa ľudí hore, preto raňajky v sídle klanu Aburame boli opäť tiché.
Bol zvedavý ako sa jeho študenti zoznámili. Vyzeralo to, že si docela sadli, preto nemusel mať obavy. Spomenul si, že im včera nepovedal kde sa majú stretnúť. Preto rýchlo načmáral na tri listy odkaz a vytvoril trojicu klonov, ktorý sa pobrali k domovom jeho žiakov. Keďže ich nechcel rušiť tak radšej nezvonil, takže listy im jednoducho hodil cez okno do spálne. Mali ešte pár hodín na spánok, no Nendo sa už dopredu pobral na cvičisko. Tam si opäť sadol do trávy a pozoroval život okolitého hmyzu.
Hyuuga Kasumi (Tým 1)
"Co ví o tom co já jako Hyuuga musím?!" pomyslela si naštvaně a zaměřila se znovu na vodu.
Podívala se zatím směrem ke stromu, co se tam děje, ne že by jí to nějak zvlášť zajímalo, ale právě se uvolňovala, než bude pokračovat.
"Jestli budu moc často odpočívat, budou si ještě myslet, že jsem slabá! Ale přece nevyčerpám všechnu chakru naráz, nejsem pit*má, tohle chce trpělivost. Nehnu se odtud, dokud to nezvládnu!" řekla si umanutě. Měla zkrátka svůj vlastní způsob jak na to, možná by se ne každému nelíbil, ale Kasumi si nikdy nenechala do věcí moc mluvit.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Hitsugaya Hyuuga
tím 14
Bol rad, ze to stihol v casovom limite, aj ked ledva pohol a s chakrou bol na tom tiez dost biedne. Ked mu senpai potvrdil, ze tuto techniku vie, tak sa tesil este viac. Najradsej by hned pokracoval v treningu, avsak senpai mu to zakazal. ,,Viem, ze rad trenujes a zlepsujes sa, ale spomal, lebo ti to iba uskodi. V normlanom pripade by som s tebou suhlasil, ale co budes robit, ked by ste sa zajtra mali vydat na misiu?? Mozes byt hocijako trenovany a bude ti to nanic, ked ta kvoli nedostatku chakry zabije hocijaky zaciatocnik nejakou technikou lebo sa nebudes mat cim branit.´´ Potom ho napadla jedna vec. Siahol rukou do vrecka a vybral maly sacok. Vyhodil ho v ruke a ked ho chytil, pokracoval v prejave: ,,Dam ti toto. Mozno si o tom pocul. Su to bojove pilule. S jednou dokaze hocijaky ninja bojovat aj niekolko dni a doplna chakru. Avsak chcem ta na cosi upozornit. Ked to nebude naozaj nevyhnutne, nepouzivaj ich. Ani by som ti ich nedaval, keby toto nebol vynimocny pripad a vedel som, o planuje vas sensei. Ako som povedal, skus ich nepouzivat, musis sa naucit spoliehat na svoje vlastne schopnosti, nie na nejake podporne latky. Kludne by si sa na nich mohol stat zavisly. Nejedz ich teraz, chod si lahnut a daj si ich v krajnej nudzi. staci jedna....Mas asi...tri hodiny spanku, to by ti mohlo stacit na nabranie dostatocneho mnozstva sil´´ a zdvihol sa a odchadzal. Zdvihol sa aj Hitsugaya a zberal sa sa si lahnut, ked vtom si spomenul na jeho senseia. Preto sa prudko otocil: ,,Douji-san, spomenul som si na jednu vec. Sensei ma chcel naucit techniku 32 uderov, avsak nemal k tomu ziadne podklady ani nic. Vravel som mu, ze v tom bude problem, kedze je to rodinna technika a myslim, ze to pochopil...´´ Jeho dalsie slova prerusil Douji zdvihnutou rukou: ,,Nikto okrem klanu nemoze vediet nic o nasich technikach.´´ ,,Ja viem, ale nejaky kompromis by nebol?? Ved aj tak sa nemoze naucit tuto techniku a myslim, ze nepotrebuje cely jej popis so vsetkymi detailami, stacil by len hruby nacrt, ako to funguje...´´ Douji sa nanho zamracil: ,,NIkdy mi neskac do reci, este som neskoncil. Viem, ze nejake zaklady by mu stacili, ale co keby sa tieto materialy dostali do ruk napriklad vedeniu dediny? Mohli by sa archivovat a mozno pouzit proti nam. Nehovoriac o tom, ze sa z neho moze stat nukenin a potom to predat cudzej dedine. Viem, ze mu veris, ale davaj si pozor, rodinne tajomstva nemozes len tak vyttahovat. Odpoved je teda nie. Aby si vsak nebol smutny, slubujem, ze ta nenaucim sice techniku 32 uderov, ale rovno 64. Nie dnes, nie zajtra, ale o nejaku dobu urcite. Dovtedy musis dalej poctivo trenovat. Aj keby som mu tie materialy dal, dnes by si sa ju nestihol naucit, dorazilo by ta to...A teraz si chod lahnut, zatial zbohom´´ a bez dalsich slov odisiel. Mierne sklamany sa za nim pobral aj Hitsugaya a siel si lahnut. Rychlo sa oplachol a tak ako bol sa absolutne vycerpany hodil do postele. Zaspal ako poleno a nic by ho nezobudilo.....
Qasew Aragi
Naibun
Konečně se ho ujala nějaké odborná péče něž Homurovo skleslé ego. Lékaři si jej odvedli přímo na sál, kde mu pomalu odstraňovali větev, na kterou byl napíchlý, museli dávat pozor, aby při neopatrné manipulaci nezpůsobili více škody než užitku, ovšem jejich práce byla velmi důkladná a už zachvíli celou ránu jen zašívali a ninja medici svými zářivými dlaněmi přejížděli po ráně sem a tam. Q pomalu nabíral vědomí, všudypřítomné lékařské světlo mu moc dobroty nedělalo, proto začal mrčet hned po tom, co mohl začít mluvit.
"Už jste v pořádku Q-kun" odpověděla jedna ze sestřiček, která dohlížela, aby bylo vše v pohodě.
"V kapsy... je ampule..." vyzval sestřičku, aby mu jí vytáhla. Sestřička tak udělala a zjeveně se na obsah dívala. Dala ho dochtorce vedle, ta již věděla, o co se jedná, ale nějak se jí nechtělo to Qčkovi podávat, jenže ten na tom trval. Tak bylo po jeho a už chvíli po tom, co ho přenesli na pokoj, přišla sestřička a nalila mu asi už jen čtvrtku ampulky do hrdla.
"Děkuji" odvětil suše a zavřel oči. Věděl, co ho čeká, takže to chtěl co nejdříve zaspat, aby se pak probudil celý svěží. Sestřička chvíli počkala, než usne a tu pravou ampulku, kterou jim Q dal mu vrátila do šuplíku. Nebylo nutné, aby se léčil takto, museli to nejdřív zkusit pomocí "placeba."
Qčko už pak spal až do noci, kdy ho probudila mírná bolest na místě rány, ale s tím musel počítat, že když narkóza odezní, budou stehy trochu bolet, nicméně pro něj to nebylo nic, co by nezvládl. Spánek z odpoledne mu dodal dost energie, takže teď na něj už ani nepomýšlel. Všiml si své lékařské karty vedle postele a drze si jí vzal, aby měl nějakou tužku i něco na psaní. Nudil se, takže nejdřív čmáral nejrůznější kraviny, pak ho ale napadlo, že by mohl ten čas v nemocnici strávit nad něčím, co by mu pak v budoucnu bylo užitečné... Takže nad chemií. V hlavě se mu již tvořily nejrůznější nápady, jak se Homurovi pomstít a jeden z nich právě přepisoval na papír do formy, ze které by mohl vytvořit vražednou techniku pro jeho senseie jako dělanou... Mozek pracoval, tužka jela a rovnice sázel na papír jako kdyby se nechumelilo, jenže únava byla stále velká, takže při tvoření další z technik usnul a propadl zase to hlubokého, ničím nerušeného spánku...
Boa Yami
"Ale, ale slečinko" hubovala jí prstem.
"Ty si ještě neskončila, ještě ti to nejde..." ukázala jí zase zpátky na strom, aby se vrátila ke svému tréningu, protože ještě zdaleka nebyla hotová.
"Ještě počkej, až budeš zvládat toto, půjde na vodu, jako tvoje spolužačka, teď si ale zatím hraj na pevné zemi" popostrčila jí ke stromu a sledovala druhou dívku.
"Tak co, jak to jde?" zeptala se jí.
"Jako Hyuuga se musíš svou chakru naučit ovládat perfektně, takže vřele do toho" křičela na ní zdálky, protože se k té vodě nechtěla ani přiblížit.
Mayu Hiashi(Tým 16)
kancelář hokageho,park
Ukloním se"Děkuju mockrát"řeknu a výjdu z kanceláře.Seběhnu schody a jdu směrem k parku.Cestou jsem potkala Ichiraku Ramen a zastavila se tam."Dobrý den dám si jeden rámen prosím"objednám si a posadím se na stoličku.Ohlédnu se po stánku a zjistila jsem že jsem byla na rámenu sama."Tak tady se to nese."řekl šéf kuchař a postavil předemě misku rámenu."Idatakimas"řeknu a sepnu ruce.Pustím se do jídla"Hmm dobrota"pochválím jídlo.Po chvilce jsem to dojedla,zaplatila a vyrazila jsem dál"Děkuju za jídlo"řeknu ještě něž jsem odešla ze stánku.Dorazím do parku a sednu si na lavičku kde čekám na nového senseje.
Naruki Hyashi(Tým 1)
cvičiště
Boa mě malinko zklamala ale nedala jsem to najevo/Ale já nejsem slabá jestli to chtěla naznačit/pomyslela jsem si"No a co bude teď za tréning?"zeptám se přiskočím k Boe abychom byli tváří v tvář.A tak nějak jsem se na ni podívala.
Akane Mikotto(Tým 15)
cvičiště
Zastavím se když jsem uslyšela Ensuiho.Podívám se jak vyběhl na špičku stromu a padal dolů prvním dojmem mi to tak připadalo ale potom jsem si všila že vlastně nepadá."Eh..tak jo dobrá příležitost si nabýt ciferník"řeknu a usměju se"Ještě prosím jak jste to dělal?"zeptám než vyběhnu na špičku stromu.
Ranmaru Chikanagare
U sídla hokage
Aha, plížení a zabíjení tou katanou co si brousí. Nemám rád boj na blízko a tohohle usměvavého človíčka radši neztratit z očí. Hm...ale to genjutsu zní zajímavě, s tím by mohla být spousta legrace. Zasní se.
Nepřítomně se posadí na zem, záda opře o zábradlí, vytáhne senbon a začne si s ním hrát, vyškrabovat si hlínu z pod nehtů a zkoušet jestli je špička ostrá. Čekání na ostatní může být dlouhé. Kdo to bude? Přemýšlí nad genjustu, budoucími spolužáky, misemi na které půjdou, vzpomene si na rodiče, které už dlouho neviděl a asi ještě dlouho neuvidí. Jak daleko asi jsou, co právě teď dělají? Sedí tiše ponořený do svých myšlenek a nevšímá si okolního světa.
Momo Tsubaki
U sídla Hokage
Suiton a Doton? Ten prcek ovládá už dva elementy? Ovládla se, aby na něj obdivně nepokývla hlavou, protože si všimla, jak je na to chlapec pyšný. Nechtěla, aby se kvůli tomu povyšoval nad ostatní nebo si v budoucnu nemyslel, že je důležitější.
Když pak řekl, co by se chtěl naučit, skoro si i oddechla. Už se lekla, že by chtěl co nejvíc rozvíjet elementární ninjutsu. To by pak totiž nenatrefil zrovna na nejvhodnějšího senseie. Zato plížení, útoky ze zálohy a genjutsu, to byla přesně její parketa.
,,Jestli se chceš zdokonalit v tomhle, narazils na jednoho z nejlepších." Když mluvila, na chvíli zvedla hlavu od svojí práce, aby se na něj mohla znovu usmát. Chtěla, aby z ní měl dobrý dojem.
Ranmaru Chikanagare
U sídla hokage
A je to tu. Oddech si. Šlo to jinak než bych čekal, ale nešlo to zas tak špatně. Sensei vlastně vypadá velmi přátelsky. Hm... představit se. Narovná se, z lehka ukloní.
"Jsem Ranmaru Chikanagare, z rodiny Chikanagare." Zarazil se. Měl bych mluvit o své rodině? Většina senseiů z akademie začala být pěkně protivná když se dozvěděla odkud jsem. Tohle tedy přeskočíme.
"Právě jsem vyšel z akademie a ještě jsem nebyl v žádném týmu. Ovládám Suiton a Doton." Trochu se při tom nafoukl. Jen málokterý student akademie už ovládá nějaký element a dva elementy neumí ani většina instruktorů. Je sice pravda že já toho vlastně taky moc neumím, ale když to takhle řeknu zní to dobře ne?Hm...co bych se chtěl naučit? Jak se schovat senseiovi aby mě nenašel tak rychle.
"Chtěl bych se naučit skrývání a plížení."Přemýšlí nahlas. "A neumíte nějaké Genjutsu?"Napadlo ho. Vždycky jsem se chtěl naučit genjutsu. Není legračnější pohled nad hloupého svalovce chyceného v iluzi.
Momo Tsubaki
U sídla Hokage
,,Ále, Ranmaru," pousmála se. Vytáhla katanu z jeho límce a zastrčila zbraň zpět do pouzdra tak, aby jí rukojeť vystupovala nad ramenem. Chytila chlapce kolem ramen a otočila ho zpátky k budově, ve které sídlí Hokage.
,,Tákže, Ranmaru, já jsem Momo," představila se mu. ,,Momo Tsubaki." S rukou stále kolem jeho ramen se pomalu rozešla zpátky na svoje původní stanoviště.
,,Tak mi řekni něco o sobě, než se k nám přidá zbytek. Tedy, to, co děláš rád a co ne, to mě ani moc nezajímá, ale jestli chceš, klidně mi to řekni. Spíš mě ale zajímá, jestli jsi právě vyšel z akademie, nebo už jsi v nějakém týmu byl, jestli už něco umíš, co by ses chtěl v budoucnu naučit a na co by ses chtěl specializovat a tak podobně." Momo ho pustila, opět se opřela o zábradlí a vytáhla druhou ze svých katan. V kapse zalovila pro brusný kámen a začala přes něj přejíždět katanou.
Ranmaru Chikanagare
U sídla hokage
Tak to byl fofr. Proletělo mu hlavou. Buď musím mít vážně smůlu a nebo se za tím ženským hlasem skrývá opravdu zkušený shinoby. "Ranmaru!" Vyhrkl zaskočeně. "Chikanagare Ranmaru!", přidal spěšně. "A vy budete Momo Tsubaky, nepletu-li se." Dodá nejistě. Ať se pletu, prosím ať se pletu, zní mu v duchu...
Momo Tsubaki
U sídla Hokage
Před nosem jí přeběhl nějaký chlapec, mířící ze sídla Hokage. Všimla si, že se na ní na chvilku kouknul, pak se ale odvrátil a šel si po svých. Momo se zamračila. Tak takhle ne. Mohl by to být jeden z jejích studentíků. A i kdyby nebyl, mohl jí aspoň slušně pozdravit, když kolem nikdo není. Nebo snad nebudí respekt? Není na ní poznat, že je to jounin?
Usoudila, že je její katana opět jako nová. Čistá, pěkně lesklá a ostrá jako břitva. Proč si nevyzkoušet, jestli s ní ještě něco zvládne, po takové době? Zastrčila kámen na broušení zpátky do kapsy svého kimona a katanu si přehodila do pravé ruky. A dřív, než by byl průměrný genin schopný zareagovat, se k němu dvěma skoky přiblížila a propíchla mu katanou zespoda límec, aby ho tah zastavil, až bude dělat další krok.
,,Ale, ale, kohopak to tu máme?" Usmála se. Nevypadalo to moc šťastně, spíše trošku děsivě. ,,Nejsi náhodou Ranmaru Chikanagare nebo Akitoshi Inuzuka?" Tahle dvě jména byla napsaná ve vzkazu, který jí poslala Mao. Tedy, ještě tam byla Lei Takuki, ale Momo předpokládala, že to bude dívka, proto tohle jméno ani nezmiňovala.
Ranmaru Chikanagare
U sídla hokage
Hm...to byl zajímavý zážitek, vidět hlavu vesnice v takové situaci. I když s tím chlapíkem musím soucítit. V duchu se směje. Některé ženy dokáží být děsivé. No ale co teď? Kromě jména senseie jsem se vlastně nic nedozvěděl, ani nebyl čas se na něco zeptat. Přemýšlí a pokračuje v chůzi. Momo, Momo...na akademii jsem to jméno nikdy neslyšel, kdo to může být? Asi podobě děsivá kunoichi jako byla ta v kanceláři. Myšlenkový tok mu přeruší kovový zvuk, ohlédne se a uvidí na zábradlí sedět kunoichi brousící si katanu. Další podobně děsivá ženská. Chvilku na ni kouká, když si ho ale všimne otočí se a rázně vykročí směrem k vstupní bráně. Řekli mi přece že si mě najde, tak ať hledá, já si mezitím užiju volné odpoledne. Sluníčko svítí v lese bude krásně.
Akitoshi Inuzuka
Hřbitov, Kancelář Hokage
"Ahoj dědečku to jsem zase já, mám skvělou zprávu, už mám čelenku se znakem Konohy, což znamená že je ze mne genin a zato především děkuji tobě, protože jsi mi dával ohromnou sílu a když jsi zemřel bylo mi velice smutno, ale přesto jsem si pamatoval tvá slova která jsi mi říkával pokaždé když jsem byl skleslý, jinak já a Saya se máme dobře, nato že je to můj psí spojenec se o naší rodinu hodně stará a neboj stále mam na rukou generační rukavice které mi po tobě svěřil otec, no už budu muset jít, Hokage si mě na dnešek předvolal k sobě do kanceláře, zítra ti sem opět přinesu květiny, zatím sbohem dědečku".Řekl Akitoshi a vydal se s Sayou do obchodu protože měl strašliví hlad po pozdním probuzení, když nakoupili vydali se směrem k Hokage kanceláři, ale nejdříve si šel prohlédnout svůj domov který měl tak trochu cestou, zde si vzpomněl že si zapomněl v pokoji svojí výbavu, tak si pro ní skočil, po některých zastávkách přišli ke dveřím, které vedli k Hokage, Akitoshi si po utáhl čelenku, pohladil Sayu a pomalu otevíral dveře do místnosti
Anime-Planet.com - anime | manga | reviews
Momo Tsubaki
Doma, U sídla Hokage
Momo po dlouhé době opět přišel nějaký rozkaz od Mao. Čekala, že nepůjde o těžkou misi, když to měl být její první úkol po tak dlouhé době, kdy se léčila z posledního zranění. Když si ale vzkaz přečetla, nemohla dělat nic jiného, než se divit. Jí že byl přidělen tým? To má být žert? Že by někdo přidělil tři děcka do péče zrovna jí, to by nečekala. Tedy, ne že by nebyla dobrý ninja, ještě nedostala misi, kterou by nezvládla. Ještě snad ale nebyla mise, ze které by se vrátila nezraněná. A když nedokáže uhlídat ani sebe, jak pak může uhlídat tři děti?
Uložila si papírek se vzkazem do kapsy. Když se to po ní chce, tak to udělá. Je to její další mise, takže to nemůže zpackat. Dělá to přece pro vesnici.
Vydala se tedy k Hokageho sídlu. Zdálo se jí, že tam musí být rušno - lidé stále proudili tam i zpátky. Řekla si, že by bylo zbytečné hledat svoje studenty. Oni si jí najdou sami. Proto se akorát posadila na zábradlí. Myslela si, že až vyjdou mladí Genninové a budou hledat svého senseie, budou se pravděpodobně ptát každého dospělého ninjy, jestli to náhodou není on. A stejně tak se ona mohla ptát každého prcka, který by okolo ní jen bez povšimnutí prošel. Aby si ukrátila čekání, vytáhla jednu ze svých dvou katan, které jí visely na zádech, brusný kámen a začala svoji zbraň ostřit. Přitom pokukovala po dětech, které vyjdou z Hokageho residence a mohly by být jejími studenty.
Miyu Yamanaka
"Miyu. Jmenuji se Miyu Yamanaka," odpověděla Asajakemu na otázku. Pak ukázal směrem, kterým podle něj odešli ti bandité a Keiji. A když se tam zadívala pozorně, doopravdy spatřila otisky nohou. Pokývala hlavou a pořád sledovala stopy. Asajake něco řekl, ale protože byla tak zamyšlená, moc ho neposlouchala, akorát dál pokyvovala hlavou. Když se pak rozběhl, zvedla hlavu a zadívala se na jeho záda.
,,Cože?" zeptala se. Pak si povzdechla, zavrtěla hlavou a rozběhla se. ,,Zase běhání, pořád samé běhání." Už jí bolelo rameno, jak přes něj nesla svoji těžkou tašku. Asajakeho ale dohnala, zařadila se za něj a nestěžovala si. Prostě běžela a snažila se nevnímat, jak jí její zavazadlo bouchá do nohou.
Lei Takuki
Akademie, Kancelář Hokage
"Tak co s ni udělám? Kam já si ji dám? Hmmmm?" přemýšlela Lei nahlas při pohledu na svou čelenku se znakem Listové, kterou právě před chvílí dostala po úspěšně zdolaných zkouškách na akademii. Po chvilce přemýšlení se rozhodla, že si čelenku uváže kolem ruky a tak také udělala. "Mmmm jak jen to ten učitel říkal? Mám se hned hlásit u Hokage a nebo to počká? No mám docela hlad, takže hádám, že Hokage má zatím smůlu. Hmm, že bych si dala kuřecí barbecue? Jo, kuřecí barbecue by nebylo špatný hmmm. Nebo bych si mohla doběhnout domu, ale to je zase docela daleko hmmm." myšlenky na jidlo ji probíhali hlavou už od rána, kdy vynechala z nervozity ze zkoušek snídani. "Ne! Na co to sakra myslím! Chci bejt přece pořádná kunoichi! Oběd vynechám, nemůžu přece k Hokage přijít pozdě hned první den!" uvědomila si Lei svoji situaci a snažila se oběd z hlavy vypudit a její kroky, které před chvílí mířili do restaurace, teď nasměrovala do kanceláře Hokage. Před dveřmi do kanceláře se zhluboka nadechla a zaťukala. Zdálo se ji, že ze vnitř slyší hlas a tak otevřela dveře a vlezla do místnosti.
Ayame se zvedla z vody a když viděla, že není v její blízkosti živáčka, trochu si zaklela.
Přešla k okraji jezírka a sundala si svrchní vestu, takže zůstala jen v tílku. Rozpustila si své dlouhé blond vlasy z culíku a mírně je osušila. Rozhodla se, že je pro tentokrát nechá volné a tak si gumičky schovala do kapes u kalhot.
Přemýšlela, jestli se nemá chvíli posadit a nechat vysušit slunkem,ale došlo jí, že do té vody ještě mnohokrát spadne a sušila by se celý den. Rozhodla se proto, že s tím tréninkem skoncuje o nejdříve,aby si poté mohla odběhnout domů a převléci se.
Už pochopila, že správný postup tkví v tom, aby nechala proudit chakru rovnoměrně do nohou a poté z chodidel do vody. Nyní už byla jen otázka času, kdy trefí ten správný poměr tak, aby se udržela nad vodou. Proto se opět postavila po kotníky do vody a začala koncentrovat chakru. Poté, co jí nahromadila dostatek, začala ji vypouštět do vody a přitom jí zkoušela prošlapávat. Když zjistila, že ji voda udrží, zkoušela to samé i s druhou nohou,dokud se jí to nepodařilo. Nyní stála na vodě. Další část- chůze, už bude horší. Snažila se zachovávat poměr přijaté a vydané chakry a přitom chodit, ale jak záhy zjistila, bylo to moc věcí najednou na její soustředění a tak se několikrát vymáchala ve vodě, než začala dělat první jistější krůčky.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Ren Hakari
Naibun
Les Smrti
No super. Povzdechla si Ren. Přesně tohle byla věta, které se chtěla vyhnout. Bylo to pořád dokola, říkal to Rittare i Boa... Prakticky všichni její senseiové.
Ale teď věděla že jí nic jiného nezbývá. Teď se z toho rozhodně nevykecá.
Proto pohlédla Homurovu zpříma do očí. (Nebyl to zrovna nejnenápadnější způsob jak ho chytit do genjutsu, ale aspoň něco.
Pokusila se vytvořit iluzi jakéhosi bambusového lesa. Iluze byla sice všemožně nedokonalá, ale nováček na stejné úrovni jako byla Ren by mohl začít panikařit.
Dalším jejím krokem bylo ve vytvoření hromady totožných loutek jako byla ta její. Samozřejmě i s chakrovýma vlákny, které vedly k jejím rukou. Všechny tyto loutky pak unisono obklopily Homuru.
Ren věděla, že jediné, co teď může udělat je alespoň důstojně prohrát.