NFFORPG - Konohagakure no Sato

Katsuro Kuroda Tým 4

Nějakou dobu následoval senseiku po zemi a následovně i skákáním ze stromu na strom stále dál lesem. Po větvých stromů sme směřovali čím dál tím výš dokud se senseika na jedné z větví poměrně vysoko nad zemí nezastavila.
Zastavil jsem se také na jiné tenčí větvi kousek od ní abych byl dostatečně blízko a slyšel jsem, co říká.
Jak se nejspíš dalo od senseiky s vlčími instinkty čekat dala nám za úkol jako smečka ulovit nějaké zvíře.
Hmm. To snad nebude problém. Neřekla jaký a tohle je les. Musí tu být spousta zvířat k lovu a ne každé musí být nějaká obří zmutovaná zrůda která nás během chvíle roztrhá na cucky.
Podívám se směrem na své dva týmové partnery. Nejdříve na Amaa, když začne mluvit, pak na Hamitsu a čekám, co udělá.

Kakuso-Tim 21

Posumial sa nad nimi. prisli mu strasne v pohode, aj ked ako vedel, boli nevychovane, ale v pohode. Dufal ze mu nebudu komplikovat prilis zivot, ale zdalo sa ze nie a ze by mohli vychadzat. Nad odpoved nami sa usmial. ,,to je spravny pristup..mas pravdu, nie su moc zdrave, preto som sa vas najskor opytal, uvidite ale ake budete unavene po dalsej casti treningu, ta bude narocnejsia, tak si mozme zatial oddychnut a pokecat...´´ a usmial sa. Potom sa otocil ku Aiko. ,, To je pekne, ze chces vediet vsetko, ale uz len z podstaty dlzky zivota to nejde...ale neboj sa, naucim ta, co najviac budem schopny a spravim z teba vyborneho lekarskeho ninju..aby som enzabudol, nieco som ti doniesol..je to kniha o jedoch tak si ju precitaj, ale prosim neznic ju alebo cosi, to by ma v kniznici asi zabili...a tie tablety budes vediet vyrabat, to sa neboj. Budem sa ti pokusat nosit knihy pre lekarskych ninjov, ktore by si moc do ruk nedostala, pretoze uprimne, sam o tom neviem skoro nic..´´ a zmrukol na nu. potom sa zamyslel: ,,Nieco o sebe?? Co by ste tak chceli vediet? Meno viete, mam 19 rokov..ano som mlady to je fakt..bol som urcity cas v jednotkach ANBU..mam rad zabavu, kontakt s ludmi...nie som prilis bezcitny..inak by som bol doteraz v ANBU. Ludom vzdy rad pomozem ako len viem. Preto ked sa mi aj s niecim zveria, je to u mna v bezpeci. preto, ked budete potrebovat sa zverit, som tu pre vas. Specializujem sa na boj na blizku a strednu vzdialenost..ach jaj, co vam mam hovorit?? Som niekedy zmatkar, co ste si mohli vsimnut ked som odisiel a nepockal na vase odpovede. Ale inak sa snazim byt zodpovedny. Viem byt lenivy ale viem sa aj premoct... Neviem, co chcete pocut´?´´ a znova sa zasmial

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště

Po chvilce se k nim přidala i Nami. Sachiko jim připravila opravdu dobrou večeři. Všechny se dobře najedly a povídaly si o dnesním tréninku. A ejhle koho uviděla přicházet jejich senseie. Ohayo Kakuso-sensei zamávala mu Aiko. 'A vida sensei nám přinesl večeři.' pomyslela si a zasmála se. "To ste hodný, ale my už jídlo máme, Sachiko nám ho nachystala. Teď toho máme tolik, že si můžeme udělat rovnou královskou hostinu." rozesmála se. "Doufám, že zas nikam nezmizíte a pobudete tu s námi chvíli. Před tím jste zmizel, aniž by jste počkal na naše odpovědi." přísně se na něj podívala a hned se zase usmála. "Když dovolíte odpovím vám na vaši otázku, kterou jste položil, než jste nás opustil a nechal nás trénovat. Jednoduše chci být co nejvíce prospěšná svému týmu a chci ovládat úplně všechno všecičko, i kdyby to trvalo jakkoli dlouho. No bojovou pilulku sem ještě nikdy nezkoušela, co obsahuje? Jak se dá vyrobit? " A taky by jste nám mohl něco o sobě říct vy, sensei?

Hyuuga Nami (tým 21)
Cvičiště

Poté, co sensei domluvil a odešel, Nami chvíli jen tak stála a přemýšlela. Skoro nevnímala Yuukiino utěšování nebo fakt, že Aiko odešla domů. Její rodiče ví, že je na tréninku, a tak se o ni nebudou bát. Řekla Yuuki něco ve smyslu, že je to v pohodě a přešla ke vzdálenějšímu stromu na břehu jezírka. V myšlenkách se vrátila zpět k senseiovým slovům. Když řekl, že na elementární jutsu se zaměřovat nebudou, nepřekvapilo ji to, protože ani ona sama v rodině neznala nikoho, kdo by se je někdy učil. ‚Takže hlavně taijutsu, to bude ale nuda. S klanovými technikami mi opravdu asi moc nepomůže, ale to nevadí, ty trénuji doma.‘ zachmuřila se. ‚Takže chce vědět, ze které jsem větve? Už je to tu zase, jakoby to bylo bůhvíjak důležité.‘ po tváři jí přeběhl neveselý úsměv. ‚Sensei si trochu odporuje, když nejdříve řekne, že to potřebuje vědět a hned vzápětí řekne, že na tom nezáleží.‘ zavrtí hlavou a začne se soustředit na trénink. Zamyšleně se zahledí na svůj strom. ‚Lézt po stromech bez použití rukou pomocí soustředění chakry? Dobrá, soustředit chakru umím, to není problém, ale udržet jí správné množství, to bude těžší.‘ nadechla se, soustředila chakru do nohou a rozběhla se ke stromu. Podařilo se jí udělat asi pět kroků, ale pak polevila v soustředění a spadla na zem. Vyskočila na nohy. ‚Sakra. Nesmím se rozptylovat.‘ Zkusila to znovu a tentokrát se dostala do půlky kmenu, než se opět poroučela k zemi. Na třetí pokus se dostala až na vrcholek stromu, ale jen tak tak, protože poslední kroky už jí podjížděly nohy. Zkouší to znovu a znovu, dokud nedokáže vyběhnout nahoru bez jediného zaváhání. „Když už jsem nahoře proč si to trochu neužít?“ pomyslí si a opře se o kmen stromu, který je v takové výšce docela tenký. Dívá se na západ slunce a dlouhé světlé vlasy jí vlají ve větru. Při tom všem padání a běhání se jí uvolnily z copu. Prohrábla si je a našla stuhu, kterou si je znovu svázala. ‚Takový klid.‘ dostala nápad. ‚Není tu nikdo, kdo by mě mohl kontrolovat nebo mi v tom zabránit, tak proč se nerozhlédnout pořádně?‘ Na chvíli se ztratila ve vzpomínkách. Byakugan nevyužívala jen k tréninku. Pomáhala s ním i gangu Ai-Na-Yuu, stačilo se někam schovat a sledovat jestli někdo jde, v tom případě pak smluveným signálem zavelela k ústupu. ‚Je fajn, když si nemusíte dělat starosti s tím, když přes něco nebo někoho nevidíte.‘ zasněně se usmála. Zpět do reality ji vrátil zvuk tříštění dřeva a Yuukiin hlasitý křik. S obavami se podívá za těmito zvuky a seskočí ze stromu. ‚Fajn, tak teď žádná pravidla neporuším, škoda.‘ Oddechne si, když vidí, že Aiko Yuuki stihne chytit, ale pořádně v ní hrkne, když je Yuukiina váha strhne. Naštěstí obě dopadly v pořádku na zem. ‚Ještěže to Aiko ustála, neměla jsem si vybírat strom, tak daleko od nich.‘ V duchu si nadává za svou neopatrnost. ‚Příště takovou chybu nesmím udělat.‘ Doběhne k nim a usměje se jejich rozhovoru. Při zmínce o senseiovi se zamyslí. ‚Jako sensei by ji pravděpodobně zachránil už jen z povinnosti a navíc je milý, vtipný a zjevně i chápe naši generaci, ale dnes jsme ho viděly poprvé…‘ zakroutilí hlavou. ‚Co mě to napadá? Měla bych mu být vděčná za tu záchranu v Hokageho kanceláři! Z takové šlamastyky bychom se samy nedostaly!‘ okřikla se. Při zmínce o jídle jí zakručelo v břiše, a tak se přidala k Aiko a Yuuki. Během jídla, které jim připravila starostlivá Sachiko se bavyly o svém tréninku. Nami se podívala na Aiko a Yuuki a řekla si, jak jim to všechno skvěle vychází. Akorát když dojídala, přišel sensei, že jim donesl jídlo. ‚To je od něj hezké, ale nepočítal s nedodržováním pravidel.‘ usmála se a zamávala na pozdrav. ‚Diví se, že jsme teprve dokončily trénink na stromech? Dřely jsme celý den, není to tak lehké.‘ zamračila se „Bojové tablety? Výjimečný případ? To není dobrý nápad. Času máme dost, nikam nespěcháme, takže můžeme jít domů. Nebo to zvládnu bez nich!“ vyhrkla. Po jídle a odpočinku se cítila silná a plná energie. Podle toho, co o nich slyšela od spolužáků z Akimichi klanu jsou sice užitečné, ale odporné. ,Navíc, nechci se na ně moc spoléhat, prý to není ani moc zdravé.‘

Kakuso- tim 21
cvicisko

ked sa odobral od svojhot timu a nechal ho trenovat. Vybral sa do mesta, kde si porobil par veci, ktore boli nevyhnutne. Avsak cas plynul a on nemal co robit, trenovat sa mu zrovna dvakrat nechcelo a na prechadzky rovnako nemal naladu. Videl, ze cas postupil, tak rozmyslal, ze jeho dievcata by mohli byt hladne a unavene. Siahol preto do vrecka a overil si, ze tam ma bojove tablety. vybral sa ale predsa len do obchodu a nakupil jedlo pre styroch a k tomu nejake psie zradlo. Nasledne sa vybral do kniznice kde si zobral z oddelenia, do ktoreho verejnost nemala pristup, si zobral dve knihy o roznych jedoch. napadlo ho totiz, ze by na svoj tim mal dohliadat, jednak preto, aby ich lepsie poznal a jednak preto, aby na nich dohlaidol keby sa im cosi stalo, co by v priapde chodenia po vode bolo fakt mozne. Preto sa bez vahania za nimi vybral. zostal celkom daleko od nich tak aby ho nevideli ale on pritom videl ich. Nemal sa, ze by ho nami videla, zakazal jej pouzivat byakugan a spoliehal sa na to, ze to dodrzi. jedine ten ich hafan ho mohol vystopovat ale veril, ze hadam nie. Ked dosiel, videl ze uz mohli mat prvy problem, ale dievcata si pomohli navzajom, co ho potesilo. Pockal, dokial skoncili s prvou fazou treningu a potom zoskocil zo stromu a prisiel ku nim. zakrical na nich: ,,Doniesol som vam neico na jedenie-vsetkym...´´ a vybral z tasky aj psie zradlo. Potom sa zacudoval. ,,Myslel som, ze uz to mate hotove..ale vas voda este caka...hm, to je mensia komplikacia..no nevadi, mam pre vas jednu ponuku-ked dotrebujete chodenie po vode, mozte sa vybrat domov alebo este dame dalsi den treningu...k tomu si ale bduete musiret dat tuto bojovu tabletu...ale pozor, nechcem aby ste sa ich ucili pozivat, to bude len vynimocny pripad ok?? Co myslite??´´

Hitsugaya Hyuuga- Tim 14
cvicisko

Jeho posledny uspech ho potesil. Bolo teda nacase, aby to uz dokoncil. Sustredil znova chakru do ruky a prudko nou udrel do zeme. Vysledok bol rovnaky ako v prvom pripade, preto to zopakoval este raz. Na treti krat uz vytvoril v zemi velku dieru. Rozhodol sa preto s chakrou skusat dalsie veci. Ked ju sutredil iba do jedneho prsta, pristupil ku kamenu, na ktorom prvykrat trenoval. zacal donho ryt a po chvili sa pousmial. ked odstupil, na kameni bolo hlboko vyryte jeho meno. Sustredil preto chakru do noh a dupol do zeme. Pod nim sa vytvorila mensia priehliba. Skusil to inac. Vyskocil do vzduchu a ked dopadal na zem, sustredil chakru do noh a udrel nou do zeme. Pod nim sa vytvorila priehlbina. Toto mu islo, ale ked si spomenul na senseiove slova, ze ho to moze posilnit. Preto skusil to, co chcel urobit uz davnejsie. Hoci bol dostatocne rychly, kazdy stupen rychlosti navyse sa predsa len hodi a toto chcel trenovat uz davnejsie. Preto sustredil chakru do noh rovnako, ako ked sa ucil chodit po stromoch alebo vode. Spravil krok vpred a rozbehol sa. Bohuzial, asi dal malo chakry do noh, lebo to nespravilo skoro nic. Skusil to este raz, ale tentokrat jej dal zase vela. Bol este ovplyvneny predchadzajucim treningom, v ktorom jej musel davat vela do noh a tak sa pod nim vytvorila len stopa. Preto zastal a parkrat sa nadychol a plne sa sustredil na svoju chakru. Ked citil, ze ju ma plne pod kontroĺou, tak si predsatvil meisto kde chce byt a nasledne sa tam rozbehol. Za velmi kratky okamih sa mu to podarilo. Nebolo to teleport alebo preblesknutie ako mal byvaly 4. hokage, proste tam dobehol, aj ked len za zlomok casu co mu to trvalo predtym. Naradosteny sa pousmial a skusil to znova. S chakrou v nohach sa rozbehol a behal a behal a behal, menil nahle smery a vsade bol velmi rychlo. Pozorne sa obzrel okolo seba a vsimol si par veci. preto sa uskrnul a s chakrou v nohach dobehol k prvemu kamenu ktory videl a udrel ho pastou v ktorej uz mal chakru. Rozstiepil ho napoly avsak na nic necakal pokracoval dalej, prebehol tesne okol Fena a kopol do stromu. Na chvilu mu v nom uviazla noha co ho spomalilo ale nakoniec sa mu ju podarilo vybrat. Spravil neico podobne este s dvoma kamenmi a zakoncil to Kaitenom. proste si chcel zopakovat vsetko co sa v poslednej dobe naucil. Spravil iba apr otociek, ked sa porucal k zemi. proste to, ako uz mnohokrat predtym, prehnal to a vycerpal si chakru. Proste sa len zobudil s hlavou na zemi. S tazkostami sa zdvihol a obzrel sa okolo seba. NA svoje prekvapenie zbadal ze narobil celkom velky bordel. Asponze zvladol tuto cast treningu, ale nevedel si predstavit ako bude trenovat dalej. Prisiel napriek tomu k senseiovi a povedal mu: ,,Sensei, hotovo...´´ znel vycerpane a preto siahol rukou do vrecka a vybral si jednu pilulku. Rozmyslal, ci si ju dat alebo nie, vedel, ze to bude musiet urobit, ale nechcel sa podporovat podobnymi sposobmi...

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Inuzuka Yuuki (tým 21)
cvičiště

„Budeš první člen Hyuuga klanu, který bude umět ovládat elementy,“ chlácholí Nami, když ji sensei řekl, že nikdy nikoho takovýho neviděl. „Bez použití ruk?“ neudrží tuto poznámku v sobě. To se ví, že po stromech lozit umí, ale ruce k tomu potřebuje, možná ještě víc než nohy. Uklidňuje se tím, že to nemůže být nic nezvládnutelného. Poslouchá, jak jejich sensei mluví k Aiko a Nami, že je to pro ně důležité. V jednu chvíli si už začala myslet, že bude dělat něco jinýho. Ale ne, pro ni je to taky důležitý! Věří, že to dokáže. Víra ji trochu opustí, když se dozví, že si musí pomoct sama. Vyskočí na nohy a pravou dlaň zatne v pěst. „Tak do toho, ať to máme za sebou!“ vykročí k jednomu stromu. Otočí se, když Aiko volá, že se musí jít ohlásit Sachiko. Ji nikdo hledat nebude, takže si s tímto starosti dělat nemusí. Zakloní hlavu, aby si prohlídla ‚svůj‘ strom. „Dobře, to zvládnu,“ řekne, zavře oči a soustředí se na chakru. Když ji cítí v nohou, rozběhne se proti stromu a udělá několik prvních kroků. Usměje se, protože si myslí, že se jí podařilo vylíst do půlky stromu, ale hned na to se v jejím obličeji objeví zděšení. Nohy ji sklouznou a ona se rukama – které do této chvíle pevně držela u těla – zachytne větve. Poraženě chvíli visí na stromě a pak skočí dolů a přistane v podřepu. Nerozvážně vyběhne okamžitě zpátky na strom a skončí na zemi s narytým zadkem. Zkouší to znovu, pořád dokola jen s tím rozdílem, že na zem dopadá s větší elegancí – nepadá na zadek. „Není to tak snadný. Vůbec to není snadný. Já ruce potřebuju.“ Zamumlá si pro sebe. Vidí, že Aiko to jde skoro samo i Nami se daří, ona nevylezla dál než pár metrů. Nejvyšší zářez je její první pokus. Pomalu to vzdává. Ucítí drbnutí do levé paže, když se ohlédne, uvidí Fubuki, která jí přišla podpořit. „Máš pravdu holka. My se jen tak nevzdáme!“ Vstane, opráší si ruce a znovu se čelem postaví před strom. Nepodívá se, jak se daří Nami, nebo Aiko.‘ Yuuki, ty to musis zvladat v rychlosti, na to sa u teba zamerame‘ proletí jí v hlavě věta od Kakuso-sensei. Soustředí se, jak nejlíp umí, chvíli se nic neděje, ale v jeden okamžik vyběhne proti stromu a ve chvíli je až nahoře. „Já to dokázala!“ zakřičí nadšeně z koruny stromu. Sedí na větvi a samou radostí obejme kmen stromu. Potom seskáče dolů. Tohle umí. Fubuki ji přiběhne naproti a olízne ji dlaň. Yuuki ji s úsměvem na tváří pohladí po hlavě. Je vyčerpána, ale rozhodně nekončí. To, že konečně vylezla nahoru a navíc podle ní rychle ji znovu nakoplo. Když se ohledně na strom, na kterým trénovala, zhrozí se. Úplně ho zničila. Po jejím posledním výstupu v něm zůstaly stopy jejich chodidel. "To není dobry," poznamená. Nenapadá ji, proč se to stalo. Když sleduje kámošky, nejspíš ji to dojde. Dala do toho až příliš moc energie. "musíš tu silu vyrovnat" mluví opět k sobě. Vybere si jiný strom doufajíc, že se mu nestane to samé. Zase se soustředí tentokrát se, ale kontroluje a krotí. Soustředí do chodidel střední dávku energie, aby nespadla a zároveň strom nerozdupala. Třeba tak i nějakou energii vyšetří, protože už teď je vycuclá jako houba. A to ji ještě čeká trénink chození po vodě. Nejspíš přes noc nepůjde spát, aby se to naučila… Znovu se jí podaří vyběhnout až do koruny, kde si sedne na nejbližší větev. Radostí zase začne křičet. Všimne si, že do stromu je něco vyřezané, chce se podívat co, tak se posune blíž. Uslyší křupnutí a než ji dojde, co se zlomilo, s křikem letí dolů. Je jak praštěná po palici, protože ji nenapadne, udělat cokoliv, čím by se chytila. Vidí jen přibližující se zem. 'Tohle je konec,' pomyslí si a zavře oči. Vytřeští je, když dopadne na zem a je v pohodě. "A-aiko?" zakoktá se. Neviděla ji. "Tys…“ pevně ji obejme "mě zachránila," dořekne dojatě a ještě silněji ji stiskne. „Arigatou gozaimasu“ Potom ji pustí, oči se jí lesknou. "Jo jo, jsem v pohodě." odpoví ji, kdy se ptá, jestli je ok. "Fakt mi nic není," zopakuje to. "Vždyť to říkám, že jsem v pohodě. Jen díky tobě." usměje se. 'Každej, kdo tě má aspoň trochu rád,' slyší v hlavě slova Aiko. S nadzvednutým obočím se na ni podívá "Takže…“ ukáže na palec "ty" a na ukazováček "a Nami. Nikdo jinej mě nenapadá.- Sensei?“ zarazí se. „No já nevím. Zdá se mi být fajn. Hlavně mě dostal tím, že nás neseřval. Má pravdu, je to zbytečný, ale i tak…Nemyslím si, že by udělal to, co ty.“ pokrčí rameny „Jídlo? My máme jídlo? Jé ani nevíš, jakej mám hlad." Zazubí se a jde za Aiko si vzít něco k snědku.

Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště

"Taky nám o sobě mohl něco říct." poznamenala. Už,už chtěla začít, ale v tom si vzpomněla na Sachiko. 'Bude mít o mě určitě strach, když se navrátím v noci domů. Musím jí říct, že budu trénovat.' pomyslela si. "Musím to říct Sachiko!" zavolala na holky a byla pryč. Když se vrátila nesla s sebou košík s jídlem. "No jo, Sachiko měla strach, aby jsme neumřely hlady." řekla se smíchem a položila košík do trávy. "Jasně že tam je i něco pro tebe" pohladila Fubuki, která zvědavě čuchala ke košíku a dala jí pamlsek. "Tak a teď už můžu konečně začít." řekla si. Rozhlédla se kolem sebe. 'Pěkné místo na trénink.' pomyslela si a vybrala si strom, který se jí nejvíc líbil. Zavřela oči a pokusila se nahromadit chakru do nohou, když nahromadila množství, o kterém si myslela, že je správné rozběhla se na strom. Vyběhla několik metrů a pomyslela si,"Není to zas tak těžké." ale v tu chvíli polevila v pozornosti a nedokázala udržet správné množství chakry. Cítila jak jí podklouzávají nohy, a tak se ještě rychle odrazila od kmenu a skočila dolů. 'Uf to bylo o fous.' Podívala se na svůj strom. 'No super a teď nevím, jak vysoko jsem vylezla. Bylo to tam, nebo tam?' měřila si to pohledem, ale nebyla si vůbec jistá. Chvíli přemýšlela 'No jasně! Vezmu si kunai!' Znovu se rozběhla na strom, ale nahromadila až příliš moc chakry a udělala do stromu otisk své nohy, přesněji řečeno do kůry. A tak to bylo asi hodinu nebo dvě pořád dokola. Dostávala se sice pokaždé o trochu víš, ale čáry, které udělala kunaiem, byly od sebe vždycky jen asi 20 nebo 30 centimetrů. 'Takhle by to nešlo.' seskočila dolů a podívala se na Nami a potom na Yuuki a Fubuki. 'Celou dobu se soustředím na nohy, ale pokaždé udělám někde chybu.' V tu chvíli dostala nápad. Zavřela oči a soustředila se, ne na své nohy, ale na to co má pod nima, na zem a na strom. Cítila jak se jí chakra hromadí v nohách a jako by ji spojuje se zemí, otevřela oči a rozběhla se. Vyběhla až na vrcholek stromu, tam se zastavila. "Joo!!! Zvládla sem to!" radostí skoro skákala. Rozhlížela se kolem sebe, potom si sedla na nejbližší větev, která ji unesla a celá rozesmátá zamávala Nami a Yuuki. "Není to tak těžký, jen na to musíte přijít." Zavolala na ně a nechala je trénovat. 'Vylezu na všechny stromy, co jsou kolem.' Napadlo ji a chystala se skočit dolů, aby mohla začít, ale pak se zastavila. 'Měla bych si každý strom, na který vylezu nějak označit, abych poznala, kde už jsem byla.' Vzala kunai a do kůry vyškrábala malý obrázek pírka. Ani nevěděla proč zrovna pírko, prostě ji to tak napadlo. Vybrala si další strom a pustila se na něj. Po zdolání dalšího a dalšího stromu jí to připadalo lehčí a lehčí. Když se chýlilo k večeru, už nemohla najít strom, který by si neoznačila. A tak se rozhodla toho nechat. Šla si sednou pod svůj první strom, aby si trochu odpočinula a nabrala chakru, přece jen už jí měla celkem málo. Ale nevydržela odpočívat dlouho, vstala a zkusila na strom ne vyběhnout ale vyjít. To bylo těžší než ho vyběhnout. Soustředila se na každý krok, byla do toho tak ponořená, že kdyby ji někdo chtěl napadnout, byla by snadná kořist. Najednou ji kdosi vytrhl z jejího soustředění, byla to Yuuki. Uviděla ji jak padá volným pádem rovnou k zemi. Aiko se honem odrazila od stromu, aby Yuuki chytila. 'Já to snad nestihnu.' pomyslela si, když byla Yuuki asi jen 10 metrů nad zemí. Na poslední chviličku se jí podařilo ji chytit. Jenže ji překvapila Yuukiina váha posílená pádem a gravitací a málem spadly obě, ale naštěstí to vyrovnala a rovně doskočila s Yuuki na zem. Hned začala Yuuki prohlížet, jestli jí nic není. Yuuki ji objímala, ale Aiko to vůbec neregistrovala. Pořád dokola se jí ptala, jestli je v pořádku a jak se cítí, aniž by poslouchala její odpovědi. Když skončila se svou prohlídkou usoudila " Jo dobrý nic ti není." 'Bože, teď sem se chovala, jak nějaká starostlivá maminka.' pomyslela si a trochu se pousmála nad svým chováním. Odstoupila od Yuuki, aby se mohla postavit. Yuuki jí poděkovala, ona se jen usmála se slovy: "Ale prosím tě, to by udělal každej, kdo tě má aspoň trochu rád. Určitě by to udělal i náš sensei."Aiko chvíli přemýšlela o tom, jestli by jejich sensei udělal to, co právě teď udělala ona. "Nejsem si tím na sto procent jistá, ale myslím, že by tě nenechal spadnout." usmála se. "Já mám hlad, co kdyby sme trochu ujedly ze zásob od Sachiko?" Následována Yuuki šla nachystat pro všechny jídlo.

Ashi Inuzuka Tým 9

Z clony sa dostal jednoducho. Ucítil síce niečo na krku, no nevenoval tomu pozornosť. Zbadal, že ostatné klony zmizli. Keď však uvidel, čo stvárajú jeho kolegovia, vedel že sa niečo pokazilo.
Areta vyzerala dosť otrasene a Takuya sa nemotorne plazil po zemi. Chcel na nich zakričať, no nemohol. Prekvapene sa chytil za hrdlo. Ihneď pochopil čo sa stalo. Prioritou bolo, aby zaútočili čo najväčšou silou a tým prinútili senseia techniku zrušiť. Takuya mu však teraz nemohol pomôcť, pretože taijutsu bojovník bez zraku je v tejto chvíli k ničomu. Ostávala mu jedine Areta. Ashi pleskol Ginmara po boku. Pes sa naňho prekvapene obzrel. Posunkami mu naznačil jeho situáciu z hlasom. Pes sa stále tváril vydesene, no prikývol. Ashi potom prstom ukázal na Takuyov meč a potom na Aretu. Hneď nato si ukazovákom namieril na hruď a potom hlavou kývol na senseia. Pes jeho plánu pochopil. Vyšprintoval smerom k Takuyovi. Packou mu nemotorne postrčil meč k rukám. Ani sa veľmi nezastavoval a už bežal k Arete. Jemne sa jej obtrel o nohu. Potom sa postavil pred ňu a pár krát zakýval smerom ku klonu.
Z druhého konca cvičiska Ashi situáciu pečlivo sledoval. Keď si Ginmaru odviedol svoju robotu, sám sa vyrútil proti senseiovi. Ešte za behu vytasil Tanto a zaútočil. Pevne dúfal, že Areta pochopí Ginmarovmu signálu a tiež zaútočí.

Mise týmu 6

Asajake hodil kluka, aby zachránil Keijiho. Tadao však nemilosrdně odrazil dítě do strany a to tvrdě bez hlesnutí dopadlo do prachu.

Keiji Nara (Tým 6)
Jakoby z dáli uslyšel známý hlas. Chvíli trvalo, než si ho přes svoji otupělost přiřadil. Byl to Asajake. Takže se děcka do vesnice nevrátily jak jim řekl.
Donutil se otevřít oči. S Asajakem byla ještě Miyu, ale Shikaru se mu nedařilo nikde najít.
Proč se vrátili?! Tadao byl velmi nebezpečný a on jim teď nemohl nijak pomoci.

"Vyřiďte je hoši! Ať se máte taky s kým pobavit!" Zakřičel Tadao a hvízdl na Keijiho žáky, aby upoutal jejich pozornost.
Chytl Naru za oblečení, dotáhl jej k okraji skály a se smíchem jej shodil dolů.
Než skočil za svým bývalým spolužákem, stihl ještě Tadao provokativně mrknout na Asajakeho.

Křičící bandité s poměrně pestrou škálou zbraní vyrazili proti dvojici a pokoušeli se ji obklíčit. Někteří z Banditů zůstali vzadu a zakládali na tětivy svých luků šípy.

Hyuuga Kasumi (Tým 1)

Kazushi Yomoko - sensei týmu 24
Kazushi se procházel před budovou Hokage a žvýkal trávu. Už teď mu bylo líto těch tří dítek co za okamžik přiběhnou. Tedy doufal že přiběhnou, natož nedej bože, aby přišly ještě pozdě. Kazushi byl velmi nevrlý když musel hned ráno vstávat, natož když to bylo kvůli někomu jinému něž jeho snídani. Dnes se ani najíst pořádně nestihl. Otráveně se opřel o zeď budovy a pozoroval před sebou na zemi ležící kočku. Nějakou chvíli přemýšlel, že si lehne vedle ní, ale pak mu došlo, že je to moc pohybu najednou, musel by ujít skoro dva metry a za chvíli by se stejně musel vrátit zpět, což by veškerý odpočinek vedle kočky anulovalo. Takže se raději znovu zahleděl před sebe.
"Jaký ty děcka asi budou? A vědí vůbec co je čeká?" řekl zcela nahlas, těžko rozeznat, jestli mluvil se sebou nebo to patřilo mourovatému klubíčku na zemi, ale pak už zase jen mlčel a přešlapoval. Tu a tam se podíval na hodinky. Kazushi vypadal, že je divný, no kdyby tomu bylo jen tak, bylo by to v pořádku, on byl ale i podle své pověsti jeden z nejšílenějších senseiů v Konoze.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Kakuso-Tim 21
cvicisko

Pozorne si vsetky tri vypocul. povedali mu, co mu stacilo, avsak vedel, ze mnohe z toho si nechali pre seba. Nemal im to za zle, bol predsa len novy clovek pre nich, tak nemohol chciet hned ich doveru. Zasmial sa na Yuukinej vete: ,,prednasky?? A naco? Predpokladma ze by to bolo ako hrach na stenu hadzat..´´ a zazubil sa. Potom rozmyslal nad tym co povedali. Obratil sa postupne kazdu z nich: ,,Nami, nechcem ti brat iluzie, ale nech som stretol akehokolvek Hyuugu, ani jeden nepouzival elementarne jutsu...To neznamena ale, ze budeme trenovat iba taijutsu. Aj ked-a dufam ze mi to nebudes mat za zle- sa zameriame hlavne na to. neviem neviem, ako ti budem moct pomoct s klanovymi technikami, ale pokusim sa. Potrebujem vsak vediet-hlavna ci vedlajsia vetva?? Aj ked na tom nezalezi, len tak pre zaujimavost...´´ Nasledn sa obratil na Aiko: ,,Takze lekarsky ninja?? Tych nikdy nieje dost. Len potrebujem vediet jednu vec-chces sa zamerat iba na lekarske jutsu alebo aj na jutsu na vacsiu vzdialenost aby si mohla podporovat zvysok timu?? Inak povedane-chces hviezdit v jednej oblasti alebo byt dobra vo viacerich??´´ NAsledns a obratil aj na Yuuki. Jemne prisiel ku nej a poskrabal huskyho po hlave. ,,Neboj sa, na obtiaz nebudes...´´ Chvilu rozmyslal a potom sa pustil do prejavu: ,,Ok, toto bude dlhsie. V time mame dvoch na blizko a jedneho lekarskeho ninju. Chyba nam nieco medzi tym ale to nevadi. Kedze Inuzuka aj hyuuga klan je znamy aj tym ze su schopne skvele stopovat, uz viem aku techniku sa vsetky tri naucite ako prvu. predtym vsak bude treba cosi ine natrenovat. Pre Aiko aj Nami bude nesmierne dolezite ovladat chakru. Aj ked nami tvrdis ze to vies, este na tom popracujeme...ked si vravela o svojej technike moc presvedcivo si neznela. Takze vasa prva uloha. Mame tu jazierko aj par stromov. Vasa uloha bude nasledujuca: Najskor sa naucite liezt po stromoch bez ruk, ansledne po vode. Je to zaklad, hlavne Aiko, ty to musis zvladat na vybornu pre teba ako lekarskeho ninju nieje nic dolezitejsie...necham to na vas, musite na to prist sami, ide o too, ze musite chakru sustredit v nohach v spravnom pomere... Takze, kazda z vas ku jednemu stromu a date si sutaz komu sa to podari najrychlejsie. aiko, u teba to musi byt absolutne presne, bez jedineho zavahania. Yuuki, ty to musis zvladat v rychlosti, na to sa u teba zamerame. Nami, ty musis kontrolvoat chakru aj bez byakuganu. takze skus to bez neho...´´ povzdychol si: ,,Ach jaj, som jak nejaky stary muz nie? Dobre, ulohu poznate, zajtra sa vidime na obed...´´ a siel prec

tim 21

Takze...viete co robit od kazdej chcem dva komentare, mate na to cely den, aj noc, poprosim chodenie pos trome 35 riadkov po vode cca 45-50.. a skoncite fakt az niekedy nadranom alebo kedy, nech to neni take lahke

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Inuzuka Yuuki (tým 21)
cvičiště

Sedí vedle Fubuki, která si lehla, protože tady necítí žádné nebezpečí. Vlastně se Yuuki diví jaká atmosféra tu panuje a děkovat za ni může jen senseiovi. Překvapeně na něj hledí, když slyší, co povídá. Podívá se i na Nami s Aiko, aby se ujistila, že slyší ta stejná slova jako ona. "Vy nám nebudete dělat hodinový přednášky o tom, jak sme skrz na skrz špatný a nevychovaný?" nevydrží se nezeptat. Je zvyklá, že na ni všichni hned křičí, když něco provede - hlavně rodiče - ale jejich sensei je v tomhle směru klidný. Cítí se teď zmateně, takže radši zavře pusu a s prstama zamotanýma v srsti Fubuki poslouchá vyprávění kamarádek. Sama neví, co má říct. U snu Aiko se musí usmívat. Závidí ji, že přesně ví, co chce dělat. Když ona domluví je delší chvíli ticho, než Yuuki zvedne hlavu. "Moje jméno je Inuzuka Yuuki, i když by moje rodina byla radši-" zavrtí hlavou. Nechce o tomhle povídat. "Tenhle bílý Husky je fenka a jmenuje se Fubuki. Nedrží se jen mě, ale když je potřeba hlídá i Aiko s Nami.“ Usměje se. Jde na ní vidět jak moc má svou psí společnici ráda. „Neřekla bych, že nějakou techniku umím skvěle, že vnikám - jedině tak v lezení lidem na nervy.“ Uchichtne se, i když to moc směšný není. „Spíš mi připadá, že umím od každýho trochu. I když si to hodně lidí nemyslí, snažím se a trénuju. S Fubuki jsme se naučily techniku Jūjin Bunshin.“ Řekne nadšeně. „Na rozdíl od Aiko, která přesně ví, kým chce být, já přesně určený sen nemám. Chci být prostě dobrá. Aby ostatní uznali, že nejsem jen na obtíž,“ pokrčí rameny. Je to dost nedosažitelný sen, když se chová tak, jak se chová. Ale věří, že jednoho dne dospěje a přestane být černou ovcí rodiny.

Yorubiko Aiko (Tým 21)
cvičiště

Aiko poslouchala Nami jen na půl ucha. 'Mám se zmínit o svých rodičích? Ne, to asi ne. Nikdo kromě Nami a Yuuki neví, že byli špehové z Kirigakure, dokonce ani Sachiko. Škoda že už tu se mnou nejsou.' přemýšlela a oči se jí trochu zaleskly, ale ihned se uklidnila, aby nikdo nic nepoznal a nasadila svůj obvyklý milý úsměv. Nami mezitím domluvila a teď Kakuso-sensei obrátil svůj pohled k ní. Mile se na něj usmála a spustila. "Já se jmenuju Yorubiko Aiko. Mým snem je stát se medik-ninjou. Chtěla bych být lepší než samotná Tsunade-sama! Umět léčit všechny rány,zranění, namíchat protijed. Pomáhat svým přátelům, ochraňovat je a nikdy nedovolit, aby někdo z nich zemřel." Aiko vrátila znovu na zem, (trošku se zasnila). "Ehm..." rozpačitě se usmála."Když mám volno chodívám do knihovny a čtu si knížky o lékařství." "A..." zarazila se. 'Mám mu říct o svém strachu? Ne! Radši ne! Že jsem mistr ve lhaní,. To taky ne!' pomyslela si. "Jinak mám ráda přírodu, Omusubi a Nami s Yuuki jo a ještě Sachiko. A narodila sem se 5.5. " znovu se zarazila. " Asi moc povídám že?" nasadila slaďoučký úsměv. "Je něco co by jste chtěl ještě vědět, sensei?"

Hyuuga Nami (tým 21)
Cvičiště
‚Doufá, že jsme si všimly, že je náš sensei? Těžko si nevšimnout. Ještěže si z našeho nástupu nic nedělá. Vlastně, myslím, že spolu budeme celkem dobře vycházet.‘ pomyslela si Nami s úlevou a nepatrně se pousmála senseiovu proslovu. „Jak už jste si všiml, já jsem z klanu Hyuuga a jmenuji se Nami.“ odmlčela se. „Chtěla bych se učit elementární techniky.“ Nasadila rozpačitý úsměv. ‚U tohohle se lidé velmi často pozastavují, vzhledem k tomu, že bych se měla nejvíce soustředit na rozvíjení Byakuganu.‘ pomyslela si. „Taijutsu mi nedělá problémy a umím velmi dobře kontrolovat chakru. Rodiče mě doma odmala učí používat Byakugan, ke kterému tohle patří, takže proto.“ hrdě se usmála. „A umím techniku hmatu 32 úderů.“ řekla to trochu nejistě, protože přestože se tuto techniku učí docela dlouho, občas jí dělá problémy vidět tenketsu přesně a někdy se stane, že je mine. Ví, že je to v boji nebezpečné, a proto, když zrovna neprovádí s Aiko a Yuuki nějaké vylomeniny, tvrdě trénuje. „To je o mě asi tak vše.“ řekla a podívala se na Aiko a Yuuki. ‚Taky by mohly začít mluvit.‘

Kakuso-tim 21
cvicisko

O par minut tam tie tri dorazili. Vlastne boli 4, bol s nimi aj pes. Ked mu jedna z nich zacala nadavat, iba sa pousmial: ,,Vzdy si musite premysliet vsetky moznosti...ako ninjovia nesmiete ocakavat, ze vas bude niekto chranit..vy musite chranit inych...Ach jaj, co to zas trepem za pateticke vety. Dobre, podme k veci. Po prve, myslim, ze by ste sa mali isty cas snazit sekat dobrotu a neist hokagemu na oci. Kazdopadne, z tej techniky by nemalo byt tazke uniknut, pevne vas nedrzal, stacilo iba trochu silnejsia vola a boli by ste vonku, to je ale teraz fuk. TAkze, od dneska ste tim 21. Uz vdaka vasmu nastupu usudzujem, ze ste skvele zohrane, co je fakt vyhoda, aspon tu nebudu nijake problemy. Ja sa volam Kakuso a dufam ze ste si uz vsimli ze som vas sensei. Ste moj prvy tim, tak trochu trpezlivost. Kazdopadne sa z vas pokusim spravit skvelych ninjov alebo co to vlastne chcete byt. Vidim ze jedna z vas je z klanu Inuzuka, a ty si stopro Hyuuga....Takze sa mi predsatvte, meno nieco o vas, co by ste chceli trenovat popripade co uz viete... Potom sa ked tak mozme pustit do prveho treningu, co vy na to?´´ a priatelsky sa na nich usmial a sadol si na zem a cakal na ich odpoved.

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Inuzuka Yuuki(tým 21)
kancelář Hokageho, cvičiště

Když tam vlítly a dým se rozptýlil, všimla si, že kromě Hokageho je tu ještě někdo, kdo bleskově zareagoval a ve chvíli je držel pod krkem. Šokovala ji katana, kterou jí mířil na krk, že o krok couvla a pod botami jí zakřupalo rozbité sklo. Jediný kdo z nich v tuhle chvíli nebyl zajat, byla Fubuki. Díky Bohu za to, pomyslela si. Když se ocitla ve vzduchu, začala se vrtět, aby se vymanila z jeho moci, ale marně. Dělá hodně věcí, které se nelíbí ostatním a nestará se o to, jestli je to ostatním nepříjemné, ale když někdo něco dělá jí, nebo těm, který má ráda je nepříčetná. „Pusť nás,“ zavrčí naštvaně. Očividně je to výkřik do tmy. „Hej, ty dole za tím stolem. Jo, ty, Hokage. “ upřela na něj ohnivý pohled. Nějak zapomněla na to, že by měla k Hokagemu i tomu druhému chovat úctu. „Zkazils náš-“ Došlo jí to, až Nami řekla, že má zmlknout. Ztichla v půli věty, kdy chtěl říct, že jim zkazil nástup vystřižený jak z nějakýho akčního filmu. Ta holka, Nami, je vážně chytrá, jenom mohla víc myslet před tím, než proskočily oknem. „Fubuki ne!“ zakřičí na ni až moc pozdě. Její fenka se rozhodla je chránit a skočila na Hokageho ve snaze rozptýlit jeho pozornost. Což se jí podařilo a všechny tři otřeseně dopadly na zem. Rychle chňapne psa a přitáhne ji k sobě. „Hodná. Ale buď aspoň ty rozumná.“ Zašeptá k ní. Když už se ona neumí držet, aspoň Fubuki by se nemusela pořád zaplítat do problémů. „Už jsme prošly,“ utrousí poznámku na Hokageho větu jestli si myslely, že jim to projde. Fakt je, že dovnitř prošly, ale ven se jen tak nedostanou… Dřepí u Fubuki a drží ji. Snaží se tak vzpamatovat ze svého záchvatu rebelie. Když osloví druhého muže, podívá se na něj. Jejich sensei… proletí ji hlavou. Skloní hlavu, tohle se vážně povedlo, pomyslí si ironicky. Zase se na senseie podívá, když řekne, že si je bere na starost. Někdo normální by je chtěl okamžitě vyměnit, nebo minimálně rozdělit. Ale on to neudělal. Ucítí zvláštní pocit smíšený s překvapením. Nejspíš ji to dojalo. Pro tuto chvíli si uvědomuje, že to přepískly a radši zvolí možnost útěku, když ji byla nabídnuta. Beze slova vyskočí oknem ven a rozběhne se za holkama, aby je dohnala, Fubuki ji následuje. Společně dojdou na cvičiště, kde je čeká jejich sensei. „Díky, že ste nás vzal pryč, ale nemusel ste nás tam nechat viset a odkráčet. Nejsem zvyklá lítat, nemám křídla.“ Zase si dřepne k Fubuki a hladí ji po bílé srsti. Po očku sleduje Aiko, Nami i senseie.

Yorubiko Aiko (tým 21)
kancelář Hokage, cvičiště
'Trošku jsem to nedomyslela. Jsme v háji, teda spíš ve vzduchu.' pomyslela si Aiko, když z výšky pohlížela na Hokageho. 'Co to má s okem? Neměla bych mu doporučit oční kapky?' pomyslela si. Za sebou uslyšela smích jejich nového senseie, a taky něco o tom, že za ně bere zodpovědnost. Překvapilo ji to a ulevilo se jí zároveň. Už čekala, že je každou chvíli Hokage pustí ze svého sevření, ale on nic a Kakusu už zmizel v nenávratnu. Poté, ale zpozorovala Fubuki, jak se chystá k útoku na Hokageho. Rychle odvrátila oči, aby ji neprozradila. Najednou Yuuki začala na Hokageho řvát. A Fubuki na něj konečně zaútočila. 'Zlatá Fubuki!' pomyslela si Aiko a jako ve zpomaleném filmu viděla, jak opět padá na zem. "Dnes už podruhé." utrousila potichu a rychle se sesbírala ze země. "Víte, kolik oken už jsme rozbily? Myslíte, že nevíme jaké to je, uklízet všechny ty střepy?" otázala se s milým úsměvem. A rychle vyskočila z okna a vydala se směrem cvičiště. 'To mu ještě vytmavím, že nás tam nechal viset!' pomyslela si.

Hyuuga Nami (tým 21)
Kancelář Hokage, Cvičiště
Tak, a teď jsme v rejži. Nějak jsme nedomyslely fakt, že to Aiko nedomyslela. Ale jsou tu i nějaké dobré zprávy, zjevně jsme všechny ve stejném týmu a sensei vypadá v pohodě, takže by nás mohl trochu bránit. Jen to domyslela, sensei oznámil, že za ně přebírá odpovědnost a mají jít za ním na cvičiště. Nějak mu ale nedošlo, že jsou stále v Hokageho technice. ‚Takže nás v tom nechal, bezva. To má být jako první zkouška?‘ Ve chvíli, kdy se rozhodla říct něco na usmíření situace, uslyšela, jak Yuuki zařvala na Hokageho. Ach, bože. Teď už nás nic nezachrání. "Yuuki? Zmlkni!" řekla ve snaze Yuuki zchladit, protože pokud řekne ještě slovo, Hokage exploduje. Jako by toho nebylo ještě málo Fubuki na něj skočila, a protože to nečekal, povedlo se jí rozptýlit jeho pozornost a tím nás dostat z jeho techniky. Vyškrábala se na nohy a snažila se to nějak napravit. "Mno, přišly jsme sem, abychom se dozvěděly, kdo bude náš sensei, a jelikož jsme se to právě dozvěděly, tak už je to vyřešeno a my půjdeme, aby na nás nemusel čekat.“ Jen to dořekla, vyskočila za Aiko oknem a s Yuuki v závěsu se všechny vydaly k cvičišti, kde na ně čeká jejich sensei.

Kakuso-tim 21
kancelaria hokageho

Nez mus tihli odpovedat, uz ich spacifikoval samotny hokage. ,,nebojte sa, komu by som mal ublizit?? Ako keby ste ma nepoznali..´´ To bola jeho reakcia na priakzy ze ma odlozit zbran. ked sa vsak dozvedel, ze tato trojica ma byt jeho novy tim, tak sa zacal smiat. ,,To fakt?? Asponze nemam nejakych emakov, ale niekto kto sa zda byt normalny...´´ dalej nehovoril, lebo hokage zacinal byt dajaky nastvany, tak usudil, ze najlepsie by bolo, keby ich rychlo zdekoval. preto na nic necakal a bez vahania povedal: ,,V tom priapde sa ospravedlnujem za svoj tim, zoberem ich prec a dame sa do roboty..´´ a rychlo presiel okol nich. Pirtom im zasepkal: ,,byt vami, rychlo sa poberte za mnou, lebo to zle skonci..alebo budete musiet opravovat okno...´´ Vyskocil na okno a odtial povedal nahlas: ,,Cvicisko, co najrychlejsie, a premyslite si co mi o sebe poviete...´´ a bez dalsich slov vyskocil z okna a dorazil na cvicisko kde ich vsetky cakal

Hitsugaya Hyuuga tim 14

Stale sa pozeral na svoj predchadzajuci uspech, ktory ho moc tesil. Pomaly, ale isto zacinal na to prichadzat. Sustredil chakru este raz a buchol pastou do zeme. Na poslednu chvilu uvolnil vacsie mnozstov chakry a tym zasiahol zem. Tenmtokrat pouzil rovnaký spsoob ako pri juukene. Aj ked sa mu podarilo, vedel, ze to spravil zle, takto by ta technika fungovala sice, ale zabralo by mu to vela chakry. Nechapal, naco skusal menit, neico co este nevedel. Preto sa znova sustredil a sustredil chakru do ruky a nechal ju tam. Ako mal privrete oci, spomineky mu zase zabludili do minulosti, konkretne do predchadzajucej noci, ked cvicil kaiten.
,,Rozdiel ej ze tu chakru nesmiem uvolnit ale podrzat..´´ tak nejak si spomenul na parafrazu svojich slov, ked to trenoval. Ved toto bolo to iste, iba sa zameral iba na jednu cast svojho tela. Uvedomil si, co sensei prenho spravil. Naucil ho novu techniku a pirtom vylepsil a dokoncil tu jeho predchadzajucu o ktorej ani nevedel. Bol to vlastne trening dva v jednom. Aj ked tu techniku este nezvladal, teraz to uz bola iba otazka casu. NAvyse sa vdaka tomu nauci kaiten aj bez byakuganu. To co prenho sensei robil bolo starsne dobre, az ho to prekvapilo ako to, ze niekto, kto ho nebude moct anucit ziadnu klanovu techniku mu umozni sa takto v rodinnej tradicii zlepsovat a naucit ho bojovat aj bez byakuganu. Nakoniec sa vsak zo spomienok vratil do pritomnosti a znova sa do toho pustil. ked uz vedel ako na to, bolo to jednoduche. Proste sustredil chakru rovnako ako pri kaitene ale tentokrat len do ruky a v o niecom vacsom mnozstve. Napriahol ruku a udrel do zeme. Na jeho predsa len prekvpanie sa zacali sirit rychlo praskliny a v zemi zostala dost vyrazna diera

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Kotoki Ichijou
Naibun
"To zní až odporně složitě!" povzdychl si a pak se zamyslel nad tím co Shibiki řekl. "Ano, to by šlo, ale nebude to lehké. Hádám, že jako zdroj by ssloužili motýli, že? Dále ovládnutí dvou ssmysslů... Bude to komplikované a já nejssem profík na genjutsu, ale určitě to zvládnem. Připomínky?" zeptal se nakonec a stále přemýšlel jak to udělat.

Daichi Nara -Hokage
"Nazdar Kakuso, ne ještě ten tým nemám, měl by tu být každou chvíli." řekl i když věděl, že jsou naproti jeho oknu. "Jaké krásné odpoledne..." pomyslel si zatímco špehoval zbytek vesnice. "Jen ty tři naproti by ho mohly.." to byly jeho poslední myšlenky než se 'ty tři' rozhodly mu udělat díru do okna a ještě tam hodit kouřovou bombu. Zatímco byl v kanceláři dým, rychle poskládal několik pečetí a do zašeptal "Kagete". Jakmile se dým rozptýlil, mohly dívky před stolem vidět jak proti ním sedí se založenýma rukama před sebou a pravé oko mu mírně pocukává, jenže Kakuso to vzal za své a naběhl na ně s mečem. "Nikdy neměl smysl pro dramatičnost..." pomyslel si trochu posmutněle. "A koho to sem čerti nesou... jestli to není Ai-Na-Yuu, naše ďábelské trio!" V té chvíli ze stínů, které ty tři vrhaly vyrazily tři stínové ruce, chytily je za límce a zvedly je do vzduchu, čímž je vytáhly z Kakusových rukou. Jak je ruce chytily, mohlo trio zpozorovat jak mu pravé oko začíná pomalu rudnout a tik se stával prudčejším. "To jste si fakt mysleli, že vám to projde?! Co?! Víte kolik starostí je s výměnou okna a úklidem?! Ha Kakuso jak se ti líbí tvůj tým?! A ty koukej odložit ten kus železa než někomu ublížíš!" Daichi se začal dopalovat a situace hrozila, že jestli ho někdo velice brzo neutne, kancelář začne hořet.

Boa Yami
Tým 1

Kasumi se snažila, jak jen to šlo. Viděla v ní ten zápal, tu energii a tu touho po tom zesílit, což se nedalo říct o její týmové parťačce, která ani se svým tréningem ještě nezačala, ale rozhodla se nezatěžovat Kasumi nicneděláním té druhé.
"Tak jak to jde? Myslíš že už to můžeš dodělat, než se setmí?" zeptala se Boa Kasumi takovým stylem, že jí to mezi řádky taktně doporučila, protože pro ní měla připraveno již něco mnohem lepšího, než jenom základy ovládání chakry. Byla Hyuuga a toho musela využít, někoho tak slavného pod svými křídly dlouho neměla a nevěděla, kdy se jí to zase poštěstí...

Qasew Aragi
Naibun

Probudil se až pozdě odpoledne. Ještě to nebylo na nějaké extra výkony ve výdrži, byl prostě furt zmožený z té operace. Sestřička mu po dlouhé době konečně donesla nějaké pevné jídlo, ovšem jeho konzistence a chuť za moc nedala. Vrátil se proto radši k tvoření jeho technik a na papír splácal další techniky, které v budoucnu určitě využije.

Kakuso Tim 21
kancelaria hokageho
Len tak sa prechadzal po okoli Konohy a nad vsetkym premyslal. dnes ho to malo cakat, dnes mal dostat svoj prvy tim. Bol z toho trochu ervozny, a tak azcal spominat, ako prebiehal jeho prvy den. Dobre, to nebol ten idealny priklad, predsalen jeho sensei bol starsny neurotik, ale aj napriek tomu nanho Kakuso spominal velmi rad, mnohe ho naucil a on len dufal, ze sa podobne dobrym senseiom stane aj on. Preto sa len pousmial a vybral sa spet do Konohy.
O par minut tam dosiel. Straz u brany ho pustila bez problemov, predsa len ho uz poznali. preto bez vahania zamieril do kancelarie Hokageho. Zaklopal mu na dvere a vosiel dovnutra.,,Zdravim Hokage, tak co, mate pre mna uz ten tim??´´ Ledva sa stihli pozdravit, ked sa rozbila okno a dnu vtrhlo par postaviciek spolu s dymovou bombou. Kakuso nezavahal a jednym skokom bol pri okne, prudko roztocil svoju katanu a vsetok dym rozptylil. Pritom citil chakru tych osob a videl, ze to zajvne nejaki silaci nebudu. Nerad bojoval, ale nesmel dopustit ohrozenie hokageho. preto razne, ale pritom s citom sa proti nim rozbehol. Do noh sustredil chakru a tak sa jeho rychlost este efektivnejsie zvysila a tak aj skusene oko by malo co robit aby ho videlo. Hokageho by to asi neoklamalo ale na tieto dievcata by to malo stacit. Pristupil rychlo k prvej a nez ho zaregistrovala, uz bol pri druhej a obe drzal pod jednou rukou a cepel katany mal namiereny na krk tretej. ,,Dobre, co ma toto znamenat??´´ spytal sa mierne rozculene, ale ked uvidel ich celenky, tak sa len zasmial. ,,Vy ste novacikovia co?? To ste potom pekne drze...´´ a so smiechom ich pustil. ,,No tak, cakam vysvetlenie...´´

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Inuzuka Yuuki (tým 21)
Stadion, Kancelář Hokage

*Věděla, že byl lepší nápad to vízo zfalšovat než ho doma ukázat tak, jak ho dostala. No nechala se překecat kamarádkami, který myslí na její dobro – vážně to myslely dobře? – aby to nedělala. Ani se neobtěžovala se rozloučit, už si vyslechla dost nadávek a přednášek a přídavek nepotřebovala.* Poď Fubuki, *řekla s jemným úsměvem ke svému nejmilovanějšímu společníkovi. Akorát za nima zavřela dveře od domu – samozřejmě tak potichu, aby si rodiče nevšimli, že už odešla* Musíme se postavit čelem tomu, co nás čeká *pohladila bílou fenku po hlavě. Jedině ona ji dokázala uklidnit. S ní po boku vyšla vstříc nové zkušenosti. Když se po pár krocích ohlédla k domu – ani nevěděla, proč se otočila - uviděla, že Ichiru stojí u okna a povzbuzuje ji jednoduchým gestem, kterým říkal, že ji drží palce. Jako obvykle i teď se na chvíli zarazila. Bylo jí líto, že tak zpackala jejich vztah, ale nedokáže spolknout svou pýchu, aby se omluvila za roky, kdy svého bratra odmítala. Radši se rychle rozběhla ulicemi ke stadionu, kde měla sraz s Aiko a Nami. Fubuki ji nadšeně následovala. Obě dvě milují běh. Nervozitu a obavy nechala doma rodičům a jako blesk se řítila na místo srazu. Cesta z domu ke stadionu jí trvala chvíli, ale přesto se přiřítila jako poslední. Zastavila se až před holkama. Předklonila se, dlaně opřela o kolena a se skloněnou hlavou se rozdýchávala.* Já *nádech* se *nádech* neflákám! *řekla mezi nádechy s hraným rozzlobením. Zvedla hlavu, aby se na ně podívala* Sorry, že jdu pozdě *narovnala se a naposledy se zhluboka nadechla a vydechla. Cítila, jak jí srdce splašeně bije. I Fubuki udýchaně vyplazovala jazyk. Upravila si oblečení, které bylo jako obvykle černé a zahrnovalo sukni a košili.* Tak půjdem ne? Abychom našeho Hokageho nenechaly dlouho čekat. *poznamená se zlověstným zalesknutím v očích. Vyjde směrem ke kanceláři a jde jen s Nami* A prej kdo se fláká *uchechtne se pobaveně, když Aiko s Fubuki zaostávaj. Když je dojdou a Aiko vyloží na stůl svůj plán nadšeně povyskočí a zatleská.* Nexus! Tak přesně tohle je to co jsme potřebovaly! *při tom se jí zablýskne v očích a je jasné, že tenhle plán se co nevidět zrealizuje se vší parádou. Rozběhne se ke kanceláři. Už to dál nemůže odkládat, nebo se nadšením zblázní. Vyskočí s Aiko na střechu naproti oknu Hokageho a kývne na ni i Nami, jakože je připravená. Společně s Aiko proskočí zavřeným oknem, čímž ho logicky rozbijí, takže získají krásný efekt tříštění skla doprovázený kouřem z kouřové bomby, kterou dovnitř hodila Nami. Postaví se do jejich klasické pózy. Nami se tváří jako svatoušek, Aiko je jejich prostřední článek, který spojoju Nami s Yuuki, kterou snad ovládá sám ďábel a odráží se to i v jejím obličeji – obzvlášť v očích. Fubuki stojí před nimi a doplňuje jejich trio.*

Yorubiko Aiko (tým 21),
Stadion, Kancelář Hokage

Aiko vyšla z domu a mávala Sachiko dokud se jí neztratila z dohledu, chvíli jen tak pomalu šla ulicí a rozhlížela se po kolemjdoucích občas někomu zamávala nebo se na někoho usmála, no usmívala se na všechny. Ale pak se rozběhla a začala skákat po střechách směrem ke stadionu kde se daly s Nami A Yuuki sraz. Cítila se šťastně, jakoby v eufórii. Konečně! Dnes se stane opravdovým ninjou. Snad se bude moci dále učit lékařským technikám. Najednou si uvědomila, že se nahlas směje. Zastavila, aby se trochu uklidnila. Ale, jen co byla už v normálním stavu, vybuchla znovu smíchy. Tak tedy v záchvatech smíchu dorazila ke stadionu a uviděla tam stát Nami. Chtěla dorazit v trochu serióznějším stavu, tak nasadila vážnější výraz, co to šlo a skočila před Nami, jenže špatně doskočila a rozplácla se před ní jak široká, tak dlouhá.Podařilo se jí ještě chvíli udržet svůj vážný výraz, ale pak nevydržela nápor Namiina pohledu a rozzřechtala se na celé kolo. Ve snaze uklidnit se se opřela o zeď vedle Nami a zhluboka dýchala. Jakmile uslyšela Yuuki, otočila se a už s klidným úsměvem ji pozdravila. Otočila se, aby pozdravila i posledního člena. Vrhla se na Fubuki, dala jí pamlsek, který jí vždy nosila a začala ji hladit. Pak protočila oči nad Namiinou netrpělivostí a doběhla je. Najednou dostala nápad. "Co takhle náš příchod do Hokageho pracovny trochu zpestřit?" řekla, ani nepočkala na odpověď a pokračovala: "Uděláme to takhle..." S plánem všechny souhlasily a Aiko byla nadšená, už se tešila na jeho zrealizování a pustila se za Yuuki. Doběhly k Hokageho sídlu, společně s Yuuki vyskočilana střechu, odrazily se a proskočily Hokageho zavřeným oknem a v oblaku kouře přistály před Hokageho stolem.

Hyuuga Nami (tým 21)
Stadion, Kancelář Hokage

Zavřela za sebou domovní dveře a vydala se ke stadionu, kde se měla setkat s Aiko a Yuuki. Doufala, že se všechny dostanou do stejného týmu. Ovšem, temný hlásek jí našeptával, že nejrozumější věc, kterou Hokage může udělat, je, v zájmu psychického zdraví jejich senseie, rozdělení zločinného spolku Ai-Na-Yuu. Na druhou stranu, jsou díky všem těm šaškárnám, které provedly, skvěle sehrané. Zatřepala hlavou 'Tyhle úvahy k ničemu nevedou.' pomyslela si. Před sebou už viděla budovu stadionu a jako obvykle to vypadalo, že dorazila jako první. Že přijde pozdě Yuuki jí bylo jasné, ale Aiko už by tu být mohla. Došla ke vchodu a opřela se zády o stěnu, když v tom jí k nohám dopadla Aiko v záchvatu smíchu. Když se narovnala, vypadala, že se snaží udržet vážnější tvář, ale když na ni Nami tázavě pohlédla, neudržela se a znovu se rozesmála. Periferním viděním Nami zaznamenala, že se Aiko opřea o zeď vedle ní. 'Kde se Yuuki tak fláká?' Jen to dořekla, zmíněná osoba se přiřítila a hned nás poháněla, ať na sebe nenecháme dlouho čekat, jakoby nepřišla poslední. Nami počkala, až se Aiko domazlí s Fubuki a s povzdechem se s Yuuki po boku vydala na cestu. Aiko nás doběhla a vyložila nám svůj ďábelský plán. Věděla, že se to Yuuki bude líbit, jakmile to Aiko dořekla. Není cesty zpět, tohle jim nevymluví. Usmála se. Nakonec, je to docela dobrý plán. Rozběhla se za Aiko a Yuuki směrem k Hokageho kanceláři. Vyskočila s nimi na střechu a ve chvíli, kdy ty dvě proskakovaly oknem se odrazila, hodila do místnosti kouřovou bombu a s Fubuki po boku doskočila vedle Aiko a Yuuki. Teď už jen s nevinným výrazem čekala, až se kouř rozptýlí.

Ranmaru Chikanagare
cvičiště u Hlavní brány
Vynořil se z vody a zalapal po vzduchu. Trefit správné množství čakry pro to, aby ho voda nadnášela nebylo zas tak těžké. Ale přesně ji měnit, to bylo něco jiného. Rozčilovalo ho, když mu něco nešlo a udržet rovnováhu ve vodě pro něj bylo opravdu těžké i po několika pokusech. Měl chuť si do něčeho praštit. Nemůžu kontrolovat čakru když jsem rozčílený, musím si dát pauzu a sebrat se. Došlo mu. Byl celý mokrý a z nadměrného užívání čakry ho bolely nohy a trochu se mu motala hlava. Uschnout a nabrat čakru. Půjdu se podívat jak to jde ostatním. Třeba jim s něčím pomůžu a přitom si trochu odfrknu. Navíc když byl na vodě sám, chyběla mu motivace se snažit. Nejlépe se mi trénuje když můžu s někým soupeřit, ale neznám vrstevníka, který by se mnou mohl soupeřit v ovládání čakry, ale když je trochu popostrčím třeba mě doženou a navíc budovat týmového ducha je důležité. Přemýšlel za chůze. Akitoshiho nikde neviděl, ale najít Lei nebyl žádný problém, zvuk praskajícího dřeva a sem tam klepnutí dopadu bylo slyšet až u jezírka.
Našel ji rychle a velice šikovně se k ní přikradl zezadu, takže ho nemohla vidět. Viděl ji, jak jí noha zaplula do stromu jako nůž do másla. Ranmaru se vylekal, to byla pěkná díra. Musela do toho dát hodně čakry a navrch to nějakým zázrakem změnit na raiton, jinak by se tak hluboko nikdy nedostala, normálně by praskající dřevo spíš odstřelilo nohu pryč. Z leknutí ho probral až zvuk dopadu, když Lei vyprostila svoji nohu. Uvědomil si že jí asi měl pomoct a ne ji tam jen tak nechat viset, ale byl moc v šoku aby mu to došlo včas. Na chvíli ho napadlo, že ji nechá být a tiše se vypaří, ale pak si vzpomněl jak roztomile se zatím chovala. Takový člověk by mi jistě neublížil, alespoň ne úmyslně. Když nosí ten pandí obleček,je těžké si uvědomit jak moc je vlastně nebezpečná.
Nebezpečné ženy Ranmara vyváděli z míry. Přišlo mu zvrácené že něčeho tak krásného a milého by se měl bát. Soudit knihu podle obalu znamená ve světě shinobi smrt, povzdechl si. Těchhle nepříjemných pravd měl dnes už dost. Trochu resignovaně vyšel ze svého úkrytu. Nasadil přátelský výraz a velmi lehký úsměv. "Ahoj Lei, koukám že pilně trénuješ. Můžu s něčím pomoct?"

Areta tým 9 U památníku

Očekávala nějaký útok, když najednou ucítila ruku na noze. Rychle zabodla kunai do země, kde odhadovala nebezpečí, ale už tam nic nebylo. Ohmatala si nohu, ale nic zvláštního necítila. Najednou si uvědomila jednu příšernou věc. Nic neslyšela. Už pochopila, co to mělo znamenat. A taky věděla, že v tom kouři je bez sluchu bezmocná, proto rychle vyběhla. Jakmile se už orientovala, zkusila, jestli cítí nějaké pachy.
Takže jsem přišla jen o sluch. To není dobrý, to je pěkně v háji. Sakra, nadávala v duchu a celou dobu se rozhížela na všechny strany. Stále sledovala vše okolo ní a raději i přecházela z místa na místo, aby ji když tak nepřekvapil útok ze země. Nenapadalo ji nic jiného, než čekat, až se klon ukáže. Ta hluchota ji deprimovala. Měla pocit, jako by jí ticho tlačilo na celé tělo.

Fan

Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage

Amao Hyuuga
Les smrti

Nemohl se nepousmát nad tím, jak se Katsuro vždycky vztekal, sám byl ambiciózní, ale ani on nebral věci tak vážně. Celkem ho to bavilo ho rozčilovat, ale nějak nechápal, co je jeho problém, zatím nic neukázal a pořád si myslel, jak není dokonalý. No každopádně se oprášil po držkopádu, který se mu náramně předvedl a nad utěšením senseie se trošku rozpačitě pousmál a podrbal se na temeni hlavy. Vypadalo to, že to byl ale teprve rozjezd, protože senseika pro ně měla ještě další překvapení, šli totiž do lesa smrti. Zdálo se mu to trošku drsné, jen reakce strážných u plotu, mu jeho domněnku potvrdila, ale raději byl potichu a myslel si svoje. Přeci jen byl genin a musel poslouchat senseie, ať byl šílený nebo ne. Každopádně se držel skupiny až do hlubin lesa smrti a poté si vyslechl, co mají za úkol. Měli ulovit nějaké velké zvíře, nevypadalo to nebezpečně, ale čert ví, co tady existuje. Tady by nevěřil ani placatému kameni na zemi.
Trošku bezradně se koukl na Hamitsu i Katsura a cukl rameny.
"Myslím, že les je tvé teritorium Hamitsu, tak co kdyby ses předvedla?"
Lehce se na Hamitsu usmál a mrkl na ni.

Shibiki Aburame
Naibun

Otázky jeho senseie ho trošku zaskočily, ale odpověď měl jako vždy připravenou.
"Počet motýlů záleží na mnoha faktorech, zásoba chakry, zkušenosti ninji, čas potřebný k vývoji v dospělce... Není to tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. A ono ani ovládání hmyzu není jen taková lebeda... Ovšem..."
Senseiova poznámka přivedla Shibikiho na zajímavý nápad. Zablýsklo se mu v brýlích a jeho koutky se lehce pozvedly.
"Co takhle využít iluzi k znásobení počtu motýlů a zneviditelnění housenek? Myslíte, že byste mě mohl takovou iluzi naučit? Pro tohle jutsu je to jako dělané."
Přednesl svůj návrh senseiovi.