NFFORPG - Konohagakure no Sato

Shibiki Aburame
Les smrti

Shibiki sledoval reakci svého senseie. Bylo to jako by někdo vypustil dva predátory do jedné arény a čekal, který zaútočí první. K tomu se ale ani jeden z nich neměl. Shibiki si držel odstup, jeho sensei zase tahal karty z rukávu. Jeho sledovací hmyz byl jeden po druhém likvidován a tím pěkně naštval Shibikiho, protože pokud něco nesnášel, bylo to cílené ničení jeho hmyzu.
Navíc na něj letěly další karty a jako kouzlem se samy ve vzduchu promíchaly a začaly nějak divně poletovat.
Musím si dávat pozor, neznám jeho techniky, Vím jen, že využívá karty, mohou vybuchovat. Mohou být zdrojem jedu nebo něco jiného. Neúspěch nepřipadá v úvahu. Proto Shibiki začal chaoticky měnit polohu, aby zjistil, jak jeho karty fungují. Zda mají nějaký systém vyhledávání, či útočí náhodně. Navíc čekal na vhodný okamžik, potřeboval na sto procent mít jistotu ohledně pozice senseie, teprve poté to mohl využít. Nesměl přijmout jeho podmínky, naopak, musel jeho přinutit přijat ty jeho. Nezbylo mu tedy nic jiného než pochopit jeho techniky a přijít na protiútok.

Choka Sugito

Bylo to tady. Zazvonil budík a oznámil nástup toho dne, na který se Choka tak těšila a zároveň se ho děsila jako čert kříže.
Vyhoupla se z postele, vysoukala se z narůžovělého pyžámka a oblékla se do svého standardního oblečení. Nemohla vynechat koupelnu a nutnou úpravu vlasů.
"Tak je to tady..."
Zavzdychala si před zrcadlem a chvíli na sebe zírala. Po pár vteřinách jí vždy oči sklouzly k zemi a po chvilce sebrala odvahu a zadívala se zpět na sebe.
Když skončila s úpravami, vyrazila do kuchyně, kde potkala svou mámu.
"Myslíš, že to zvládnu... Já jen... Podívej se na mě. Jsem tlustá a určitě je budu stahovat ke dnu. Asi tam nepůjdu."
Matka se jen mírně zamračila.
"Podívej se, ač jsem to nikdy nechtěla, stala ses ninjou, vystudovala jsi akademii... A teď to chceš zahodit? Nechceš to alespoň zkusit? Vzdát to můžeš vždy."
Choka na ní hodila jen psí očka a zmizela za hromadou ovesné kaše s ještě větší hromadou sladkého sirupu. Jakmile chytila lžíci do ruky, trvalo necelé dvě minuty než zbagrovala porci nejméně pro dva lidi a s kalorickou hodnotou, která sahala až do nebes.
"Hmm... Asi máš pravdu..."
Ozvalo se písklavým hlasem, s plným břichem se Choka cítila o něco lépe. Honem uklidila nádobí a vyšla z domu. Nyní totiž musela za Hokage-sama, nahlásit se a zeptat se, jaký tým je ten její a především, kdo jí bude učit. Cesta utíkala opravdu rychle, až moc. Choka měla několikrát chuť se otočit a jít domů, ale zklamala by tím sama sebe i svou mámu a to nechtěla. Takže zatnula zuby, vyšla schody a zamrzla před dveřmi do kanceláře Hokage-sama. Dobrých pět minut stála před dveřmi a ani se nehnula. Nakonec cukavě pozvedla ruku a zaťukala. Vešla dále s pohledem sklopeným, podívala se na hokageho a okamžitě zase sklopila pohled.
"D-dobrý den.... H-Hokage-sama. Já jsem... jsem... Choka Akimichi... A přišla jsem... Poprosit o tým... Teda, kam jsem zařazena."
Vykoktala ze sebe Choka a raději zmlkla, začala si v duchu nadávat, jaká je to kokta.

Sarutobi Asajake
Když se mu povedlo přeskočit okraj útesu, jeho očím se naskytl pohled na padajícího Keijiho a toho chlápka jak letí nad ním s mečem namířeným na jeho senseie. "Tak to ne!" pomyslel si a jeden drát zapíchl před sebe do útesu a pohybem ruky se během pádu k němu přitáhl. Takhle už dosáhl na stěnu útesu nohama. Rychle si vyhlédl menší výstupek ze stěny a natáhl k němu nohy. Jakmile se ho dotkl, pokrčil nohy, přichytil se k výstupku, počkal až ho rychlost jeho pádu obrátí hlavou dolů a pak se vší silou odrazil. Směrem k těm dvoum. Nebylo to dost aby se k nim dostal, ale povedlo se mu zmenšit jejich náskok. Jako další část svého plánu tleskl rukama o sebe a začal pomocí Jifuriko proplétat dráty v síť. Když ji jakž takž dokončil, vytáhl všechny zbývající nože, připevnil k nim dráty a hodil je do stěny. Na druhé straně drátů byla ona síť, kterou hodil Asajake obloukem tak, aby do ní spadl sensei a ten druhý ji už minul a nakonec on sám spadl na toho druhého.

Ichijou Kotoki
Naibun
Kotoki se rozhodl, že nebude někam spěchat, přece jenom trénovat měl Shibiki a ne on. Nakonec se nadechl, olízl si rty a usmál se. "Cítím výbuch." Pak luskl prsty a všechny karty které hodil vybuchly, což znamenalo, že opět vyčistil ty sektory, kde předtím zabil motýly, jenže tentokrát to tam hořelo. Pak vytáhl z rukávu dalších několik karet, umělecky je promíchal a nakonec je hodil zhruba Shibikiho směrem. Když byly karty tak na půl cesty, Ichijou pohnul prsty a karty se přeskládaly, takže letěly každá skoro úplně jinam než předtím. "Chytej hošíku."

Akimichi Ikki
Naibun
"Nó, ano umím." řekl ale tvářil se u toho docela nejistě. "I když to používám trošku jinak. Umím základní Nikudan Sensha, který používám abych si dodal rotaci a těsně před nepřítelem vyskočím a vytáhnu nohu, takže jde spíš jen o silný kop z rotace. A pak samozřejmě Bubun Baika no Jutsu, to se snad ani nedá jinak využít." řekl a zatímco měli zjevně krátkou mluvící přestávku, vytáhl si rýžovou kouli a začal ji do sebe házet takovým tempem, že i Hirashin no jutsu by proti tomu vypadalo jako šnek.

Kakuso-tím 21

Sledoval tréning jeho tímu a bol prekvapený, ako ľahko im to ide. Potrebovali to však vedieť čo najlepšie tak si ich zavolal k sebe a začal ovoriť. ,,Dobre, základ viete. To však nieje všetko, tréning pokračuje. Aiko, ako si si isto všimla, táto technika je hlavne preto, aby si poskytla výhodu zvyšku tímu výhodu. Avšak pokúsime sa natrénovať, aby aj pre teba bola výhodou´´ Spravil pár pečatí a vytvoril klon. Ten nich siahol do tašky a vybral z nich tulec so senbonmi a šatku na oči. Potom sa rozbehol preč a zo stromov pobral zničené terče. Začal behať po okolí a znova ich všelijak ukladať. Keď sa vrátil, znova prehovoril ku tímu. ,,Aiko, vytvor hustú hmlu v čo najväčšom priestore to pôjde. nech tam je čo najviac z jazera a aj stromy okolo, proste koľko dokážeš. Nie však tak moc aby si tu odpadla. Klon a Nami pôjdu do hmly a môj klon začne hádzať senbony, Nami ty ich budes musieť zasahovať svojim chakra ihlicami pomocou byakuganu. nečakaj, že to bdue jednoduché, zasiahnúť skoro nevidtteľný a pohyblivý cieľ. Yu, ty budeš musieť pomocou čuchu nájsť tie terče ktoré si zasiahla. Bacha, sú vo veľkej vzdialenosti. Taktiež je na stromoch ešte v ťažších pozíciach nový cieľ, tie pozasahujes. Aiko, ty pôjdeš so mnou mimo hmlu. Dáš si na oči túto šatku a začneš sa učiť bojovať bez zraku. Tak ideme na to´´ počkal na ich rekacie a na vytvorenie hmly nech sa pustia do tréningu

21

išlo vám to az moc lahko skuste toto napisat viacej ako trening a menej ako rozhovory ok? berte tot ak ze sme vsetci uz v hmle. Nami a Aiko moje pohyby mozte ovladat nech ejt o lahsie ale nech vam to fakt zabere nejaky cas a nejde to na nejaky 5-8 pokus, je to tazsie...Yuuki ty rovnako este budes trenovat aj zasiahnutie cielov a nech to nie je take lahke. 30 riadkov a az do vecera potom bude koniec Aiko na konci to nebudes vediet este uplne toto budeme trenovat viackrat ale pokrok bude dost viditelny

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Hyuuga Nami (tým 21)
cvičiště

Po vyslechnutí technik, které se budou učit, začalo Nami docházet, jak to sensei předtím myslel. Zatřepala hlavou, odsunula tyto myšlenky stranou a začala se věnovat jeho dalším slovům. ‚Jít na výlet, nebo si někam zajít, abychom se seznámili?‘zopakovala si v duchu. „Mně se víc líbí možnost dvě, ale možná by bylo lepší rozhodnout se až po tréninku? Větu zakončila otázkou a podívala se na senseie, jestli mu to nevadí. Pak se vydala do lesa směren k břehu jezera. Potřebovala si rychle ujasnit myšlenky. „Takže Kirigakure no jutsu?“ O téhle technice už slyšela, ale myslela, že je to vodní technika. Jenže když to sensei řekl, tak to bude asi technika stejného druhu jako třeba Bunshin, kterou se můžou naučit všichni. Dost o tom pochybovala, ale zaměřila se na to, kdyby to bylo možné.
„Můj byakugan… Yuukiin a Fubukin skvělý čich…. A tahle technika…“ Přišlo jí to tak jednoduché, až se podivila, jaké štěstí by bylo, kdyby se to Aiko skutečně naučila. Představila si situaci. „Budeme stát proti nepříteli, Aiko použije tuto techniku, čímž je oslepí mlhou. Oni přijdou o zrak a možná můžou trochu zpanikařit, ale my s Yuuki na to budeme připravené. Já díky byakuganu a Yuuki díky čichu je najdeme a je vysoká pravděpodobnost, že je i porazíme.“ Trochu se zamračila. „Použitím tohoto jutsu bude oslepená i Aiko. Ale stejně by se musela držet dál od boje, my budeme zaměstnávat protivníky, aby se k ní nedostali. Ona musí dávat pozor, aby na nás někdo nezaútočil ze zálohy, v tom případě nás upozorniz a pokud to půjde stáhnout se. Protože to bude ona, kdo nás po boji bude muset poskládat dohromady.“ Trochu se pousmála, nad svým špatným vtipem. „Ale to neznamená, že by se neměla učit nic jiného než jen lékařská jutsu. Bylo by výhodné, pokud by byla senzibil, ale netuším, jestli se to dá naučit…“ Tato úvaha ji k dalšímu problému. „Jestli bude mezi protivníky senzibil a budeme v početní nevýhodě, tak to bude fakt nezáviděníhodná situace…Ach jo… to jsem trochu odbočila, tohle se bude řešit, až se do takové situace dostaneme, teď nemá smysl nad tím hloubat, stejně se nedá nic připravit předem. A ohledně Aiko… sensei to má určitě nějak vymyšlené.“ Když si v tom udělala alespoň trochu jasno, rozhostilo se kolem ní ticho. Byla do svých úvah tak zabraná… Vůbec si nevšimla, že celou dobu mluví nahlas. S obavami se rozhlédla kolem sebe, ale naštěstí to nevypadalo, že by tu někdo byl. Ale to že si nikoho nevšimla, nemuselo nutně znamenat, že ji nikdo neslyšel. Aiko nebo Yuuki by jí nevadily, ale nechtěla, aby ji slyšel sensei, protože s jejím štěstím se mohla úplně mýlit a jen by se znovu ztrapnila. A to rozhodně nechtěla. Povzdechla si a s myšlenkou, že už s tím stejně nic nenadělá, se začala soustředit na svou techniku. ‚Chakura no hari… U téhle techniky je to podobné jako u Hakke Sanjūni Shō, kde musím soustředit chakru do prstů a při zasažení tenketsu jí přerušit tok protivníkovy chakry. Podoba tedy spočívá v tom, že budu muset soustředit chakru do konečků prstů a následně ji vyslat mimo tělo. Tady ale podobnost končí, protože následuje přesné zacílení na dálku, což bude asi největší potíž. Fajn od teorie k praxi. Byakugan zatím používat nebudu.‘ Nadechla se a soustředila chakru do konečků prstů, to bylo jednoduché. Pak ji začala vypouštět jako při Hakke Sanjūni Shō, to bylo těžší, protože u hmatu 32 úderů chakru vypouští asi tak zlomek vteřiny, teď se ovšem musí soustředit, aby ji zformovala do ostrých jehlic a udržela ji tak o něco delší dobu. A pak s ní samozřejmě zamířit a v neposlední řadě vrhnout na cíl. Ale to zase předbíhá. Snaží se ji udržet a po pár více, či méně úspěšných pokusech se jí to začíná dařit. Pokusí se ji tedy zaostřit a ustálit její délku asi tak na půlce délky senbonu. Za chvíli už věděla jaké množství chakry potřebuje a vychytala i způsob jak ji uvolňovat, aby držela tvar. ‚Fajn, to by šlo. Teď už bych mohla najít nějaké terče a začít zkoušet mířit na cíl.‘ Aktivovala tedy byakugan a přešla k terčům. Byly umístěné v různých výškách na sromech i v podrostu na zemi. Znovu soustředila chakru do ruky a tentokrát ji v podobě ostré jehlice vymrští mimo tělo. Ještě párkrát si to takhle vyzkoušela, a pak se rozhodla, že začne trénovat na terčích. Máchla rukou a vyslala jehlice k nejbližšímu terči. Minula hosice jen těsně, ale ani ten strom to nijak zvlášť nepoškodilo. Zkusila to znova, moc nemířila, ale zato se snažila jehlice více zaostřit. Tentokrát se jí strom poškodit podařilo, samozřejmě mu to nijak vážně neublížilo, ale na člověku už by to škody napáchalo. Takto trénovala, dokud se jí nepodařilo udělat do některých stromů malé dírky, které však protínaly celý strom. Pak začala zlepšovat míření na terče. Ze začátku strefovala všechno ostatní, jen ne terče, ale rychle se zlepšovala, až dokázala zasáhnout všechny terče do středu bez jediného zaváhání. Začínala cítit únavu, ale ignorovala ji a zapracovala na rychlosti. Přestože zásahy jehlicemi do terčů byly malé, když se do nich strefovala takhle dlouho, začaly být celkem poničené. Jelikož už neměla příliš chakry, nepokračovala k dalším terčům, ale vydala se zpět k senseiovi.

Amao Hyuuga
Les smrti

"Osu!"
Ozval ose poté, co zasáhl gorilu několika přímými údery, které vykonaly svou práci na výbornou. Poté se zastavil a podíval se na obě gorily, které pravděpodobně měly už již dost.
"Vypadá to, že už obě dostaly co proto. Jste všichni v pořádku?"
Otočil se a zkontroloval Hamitsu, poté se zadíval i na Katsura, vypadalo to, že jejich první týmová akce dopadla dobře, nikomu se nic nestalo a dvě gorily měly dost. Nakonec to přeci jen všechno dopadne dobře, pokud to vše půjde takhle dále.
"No, vypadá to, že nebudeme zase tak marní."
Pousmál se Amao a koukl na Hamitsu.

Takuya Riko - Tým 9
Památník padlých
„Co je?! Co tak ňafáš?! Je snad za mnou?!“ otočil se Takuya za štěkotem v domnění, že mu tím dává Ginmaru znamení, kde má Takuya Fugakua hledat.
Pes ho ale poté místo další navigace kousl do nohy a ve štěkání rozhodně nepolevoval.
„Jáu! Ruplo ti v bedně nebo co ty psisko?!“ chytl se Takuya za nohu a začal na té druhé pozadu poskakovat dál od psího štěkání, poměrně vrávoravě, ale i tak přímo proti Fugakuovi, přesně podle Ginmarova plánu.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Ashi Inuzuka Tým 9

Toto už Ashiho prestávalo baviť. Ten senseiov doton začínal byť až podozrivo moc perfektný, pretože ani tentoraz sa tsuuga cez tú stenu nedostala. Z miesta nárazu sa odštiepili kusy zeminy, no aj tak stále stála. Ashiho náraz z takej malej vzdialenosti dosť zabolel, preto len obehol stenu a postavil sa pár metrov pred senseia. Nekonečným útočením to asi nepôjde, preto treba prejsť na systém udri a bež. Zaujal obranné postavenie a čakal.
Medzitým Ginmaru neveriacky civel na Takuyu. Jeho psí rozum začal uvažovať na plné obrátky. Takto to určite nepôjde. Ak by sa Takuyu snažil navigovať cez celé cvičisko až k senseiovi, trvalo by to príliš dlho, keďže by museli ísť pomaly aby ho Takuya nestratil. A aj keby sa tam dostali, tak by asi neurobil sekanú zo senseia ale z Ashiho. Takto to rozhodne nemalo význam. Ibaže... v hlave sa mu zrodila myšlienka. Síce tým zničí akýkoľvek dobrý vzťah medzi ním a Takuyou ale mohol to skúsiť. Ešte raz sa pozrel na Takuyu a potom na Ashiho so senseiom. Bol rozhodnutý. Opatrne sa prikradol k Takuyovi a trochu mu telom drcol do nôh aby zaujal správne postavenie presne čelom naproti senseiovi. Ten ich však nevidel lebo práve mal na starosti Ashiho.
Keď si bol trajektóriou istý opatrne prešiel za Takuyu. Odrazu začal štekať čo najdivokejšie ako vedel a kusol Takuyu do nohy. Nebol to taký silný kusanec aby ho indisponoval, no jeho plán počítal s tým, že chlapcov pud sebazáchovy bude dosť silný nato, aby sa čo najkratšou cestou rozbehol od šialeného kúsajúceho tvora. A a ak to vyjde, rozbehne sa priamo naproti nič netušiacemu senseiovi. A nemusel byť psí génius nato, aby vedel že Takuya dá do toho úteku celú dušu a zramuje tým senseia docela ľahko. A ak by to nevyšlo, stále tam bol Ashi ktorý môže zachrániť situáciu.

Takuya Riko - Tým 9
Památník padlých
S Takuyou najednou cosi trhlo a srazilo ho k zemi, na kterou se zafuněním dopadl.
„Co to sakra-?!“ začal sebou šít a házet, dokud nezaslechl psí zaštěkání a nenahmátl Ginmarovu srst.
„Aha! To seš ty, pesane!“ zazubil se a vyškrábal se na nohy, nevědom si toho, že mu Ginmaru právě zachránil srst.
„Psisko! Ty vidíš, že jo? Kde je sensei?!“ vyhrkl do éteru Takuya netrpělivě a zapáleně, jelikož neviděl, kde se Ginmaru nachází, při čemž pevně sevřel rukojeť svého meče.
„Naveď mě k němu a já mu ukážu jak bojuje budoucí hrdina Konohy!“

Amao se od rozzuřené a Katsurem poraněné gorily rychle vzdálil a jal se chránit Hamitsu, jejíž gorila se na ni teď rozzuřeně hnala.
Katsuro se mezitím pokoušel druhou gorilu dorazit, ale ve chvíli, se napřahoval k bodu druhým tanto, trefila ho gorila jednou rukou a odhodila ho proti kmeni druhého stromu pár metrů od nich.
Nicméně se jí smekla noha a běsnící gorila spadla z větve a řítila se k zemi.
Druhá gorila, řítící se na Amaa s Hamitsu, znovu zařvala, když ji brouci zamezili vidění. Díky tomu trochu zpomalila a když do ni narazila vlna brouků, vyslaných Hamitsu, zpomalila dostatečně, aby ji mohl Amao trefit svým útokem a zastavit úplně.
Když se gorile, oslabené brouky Hamitsu, zaryl do kožichu nespočet výpadů juukenem, byla to pro ni konečná a zvíře malátně zavrávoralo, naposled zafunělo a pak sebou v bezvědomí praštilo na větev, na které se doposud nacházeli.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Fugaku Fuin - sensei týmu 9
Památník

Opět trochu zalitoval, že je jen klonem a má tak dost omezené možnosti. Na druhou stranu byl o okolí dobře zpraven. Když se mu chlapec protočil pod rukou, otáčel se za ním a kousek uskočil, jelikož samosebou pro něj představoval největší hrozbu, zbytek byl v dostatečné vzdálenosti. Ještě ani nedopadl na zem a už se proti němu řítila roztočená obří housenka, nebo to tak aspoň vypadalo. Okamžitě začal skládat pečetě. Doton, Doroku Gaeshi! Bylo to snad poprvé během cvičení, co použil i jméno techniky. Před ním okamžitě vyrostla asi dvě stopy tlustá stěna z hlíny a zakryla mu pohled na útočícího chlapce. čekal, co vymyslí dalšího, a zároveň přemýšlel nad útokem, který by mohl on sám vyzkoušet.

Hamitsu Aburame Tým 4

Hamitsu pěkně rozdělila útok na obě gorily, ale na tu, na kterou útočili Katsuro a Amao poslala jen dorazovácí oddíl, takže stále větší útok směřovala na gorilu. Bohužel, na to jak už byla naštvaná, tak to nevydržela a pustila se na Hamitsu. Hamitsu to hned zaregistrovala a udělala hned opatření, zbývající brouci co se drželi na gorile se okamžitě přesunuli do míst očí a začaly do nich nalétávat. Zbytek roje, který ze sebe setřásla se hned dostali k Hamitsu, tak udělal rukama oblouk kolem svého těla a opět napřímila ruce na Gorilu, broučí roj okopíroval dráhu, kterou Hamitsu udělala a ve válcovitém tvaru se rozletěly na gorilu. Když se před Hamitsu dostal Amao a chystal se na útok, tak jej brouci neškodně obletěli a opět si to namířili proti gorile, jako velká masová vlna.

Shikaru Nara

Kdesi v lese..

Shikaru kráčel velice klidným krokem.. Na tváři se mu jako obvykle rýsoval znuděný úškleb. "Copak se tam asi děje.?" zeptal se sám sebe a pokračoval dále v chůzi.
Byla to už docela doba co znehybnil ty co mu tam připravili. Ale dodalšího boje se také hnát nechtěl takže to vycházelo nastejno. Když najednou uslyšel hluk. Hned mu bylo jasné co se tam děje.. Trochu zrychlil ale ne nijak moc.. Nechtěl přeci jen stratit ten nezaujatý výraz.
Když dorazil na místo kde již byl Sajake a ta holka.. Všiml si jak se po děvčeti rozeběhli dva bandité.. "Tak se do toho pustíme.." řekl takovým spíše mírným hlasem.. A vrhl před ty dva hlupáky kunai, aby je donutil zastavit.. A hned na to vrhl tři shurikeny tak.. Že jediné co mohli ti dva dělat bylo uskočit směrem dozádu.. A tím pádem blíže k okraji..

Omluva

Strašně se omlouvám.. Zničila se mi nabíječka od Nbooku (už po druhé.. ) a teprve včera dorazila..

Kdo něvěří v Shikamara ten nevěří v mozek

NFFORPG

I"m

What Element Fits You Best?Hosted By theOtaku.com: Anime

What Akatsuki Member Are You?Hosted By theOtaku.com: Anime

What Is Your Ninja Rank?Hosted By theOtaku.com: Anime

What Legendary Biju Are You?Hosted By theOtaku.com: Anime

What Ninja Technique Fits You Best?Hosted By theOtaku.com: Anime

What Naruto Animal Personality Do You Contain?Hosted By theOtaku.com: Anime

Which Naruto Guy Is For You?Hosted By theOtaku.com: Anime

Which Male Genin Would Date You?Hosted By theOtaku.com: Anime

FUN

Katsuro Kuroda

Gorila nemá žádnou šanci se vyhnout. Amao ji vyvedl z rovnováhy a můj útok je na ni příliš rychlý. Mé ninjato pronikne masem zvířete a narazí na kost. Za normálních podmínek při boji s obyčejným zvířetem bych byl schopný kost prorazit, ale tohle se rozhodne nedá považovat za normální zvíře. Zbraň sklouzne po kosti a jen o kousíček mine srdce.
"Sakra!" zanadávám a otočím zbraní v ráně. Gorila se rozzuří a začne nekontrolovaně máchat rukama kolem sebe.
Rychle se jednou rukou pustím ninjato a sáhnu po druhém, které mám v pochvě u pasu. Vytasím ho a zarazím ho gorile do hrudníku hned vedle toho prvního. Tentokrát však mířím o něco výš do míst kde by měla být mezi žebry mezera. Po té se zapřu nohama o hruď zvířete, odrazím se od něj a skočím dozadu.

Amao Hyuuga
Les smrti

Amaův plán vyšel přesně tak, jak doufal. Gorila jeho rychlý pohyb nezachytila a dobře mířená rána opici pěkně rozhodila rovnováhu. Ihned po zásahu Amao saltem do zad odskočil, jelikož věděl, že po akci vznikne reakce, tudíž bude lepší se vzdálit. A přesně tak se i stalo, navíc gorillu zasáhl i Katsu se svým útokem a to bylo dobré znamení. Gorilla pak začala šílet, jelikož se stala kořistí a to se jí nelíbilo. Než však stačil vymyslet plán útoku, něco se dělo s Hamitsiným hmyzem, jelikož měl aktivovaný Byakugan, nemohl si nevšimnout mraku hmyzu, ze kterého se gorilla vynořila a rozběhla se přímo na Hamitsu. Jelikož Amao netušil, jestli ji zvládne, rozhodl se do toho vložit.
"Pozor!!!"
Vyskočilo z Amaa automaticky a díky chakře, kterou bleskurychle nastřádal do noh, se rychle přemístil před Hamitsu, aby jí mohl bránit.
"Kyōki yashi! (Šílené dlaně)

.
.
.
.

Amaův útok ze zálohy gorilu překvapil přesně jak Amao plánoval a rána Juukenem se zaryla mezi chlupy zvířete.
Gorila hekla, zavrávorala a přestala se sápat po Katsurovi, díky čemuž měl Katsuro volnou cestu pro svůj útok.
Jeho ninja-to projelo kůží a svalstvem gorily, ale jejím žebrem už ne, které čepel zbraně odklonilo stranou a Katsuro tak zvířecí srdce jen těsně minul.
Nicméně jeho útok napáchal své škody i tak a gorila přešla z mohutného řevu z ofenzivy do nekontrolovatelného máchání pažemi kolem sebe ve snaze ty dva od sebe odehnat.
Druhá gorila, kterou mezitím zaměstnávala Hamitsu svými brouky, kolem sebe nemávala pažemi o nic míň. Kousance brouků a jejich odsávání chakry na zvíře mělo svůj efekt, a gorilí pohyby pomalu zpomalovaly. Když se ale brouci pokusily opici proniknout do těla, zařvala, vyběhla z hejna hmyzu a vrhla se s úděsnou zuřivostí, kterou v ní vyvolal pud sebezáchovy, přímo proti Hamitsu.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hamitsu Aburame Tým 4

Hamitsu se plně soustředila na boj s gorilou, na kterou soustředila všechny své brouky. Gorila byla velmi silná, jak tomu vždy bývalo, ale ať bojovala sebevíce, stejně na ni šly už znát známky únavy, jak od odčerpávání životní chakry, tak i z jedu způsobujícího paralýzu nervů. Hamitsu koukla okem po svých kolezích, jak si stojí se svou gorilou. Katsuro ji zasypal kopy, které ji spíše více rozhodily, než uškodily a Amao se na ni řítil zezadu. Hamitsu se podívala na gorilu se kterou bojovala a jen tak ledabyle před sebe natáhla levou ruku a roztáhla pěkně všechny prsty "jezte" řekla a najednou se polovina brouků vznesla z gorily, udělali oblet a zaútočily na její obličej a všemi možnými otvory, jak pusou, tak nosem, lezly do gorily a začali ji požírat zevnitř. Pak natáhla pravou ruku a namířila ji na druhou gorilu a zbytek brouků udělal to samé a začal se dostávat do dutin druhé gorily "dobrou chuť" řekl neutrálně.

Lei Takuki
cvičiště u Hlavní brány

Dívka se svou senseikou přestala bojovat a tak sebrala obě své dýky a dala je zpátky na své místo a vyposlechla si Momo.
"Nintaijutsu? To zní dobře." pomyslela si Lei a spokojeně se usmála.
"Dobře sensei, děkuji..." mluvila teď už nahlas "...stavím se v knihovně a prostuduju si něco o raitonové chakře a hned se vrátím. Zatím se mějte." řekla dívka v pandím a šla do vesnice.

Ve vesnici se na chvíli zapovídala se svou kamarádkou, která teď ale patří do jiného týmu než Lei a už spolu tak tolik neblbnou jako za časů akademie. Lei ji pověděla vše o svých prvních dnech v týmu a její kamarádka udělala to samé. Když se rozešli, tak se Lei vydala do knihovny odkud si pujčila zhruba stostránkovou knihu o práci s Chakrou. Knihu četla celou cestu zpátky na cvičiště a snažila se zapamatovat si ty nejdůležitější body.
Když se objevila zpět u Mom, tak už měla jakžtakž dočteno, kývla Momo na pozdrav protože nevěděla jestli zase náhodou nespí, tak aby ji zbytečně nebudila. Lei zalezla trochu hlouběji do lesa a začala se snažit koncentrovat chakru nejdřív do jedné ruky. Když už uměla vést chakru do nohou, tak tohle už nebyl takový problém. Po pár neúspěšných pokusech se ji konečně podařilo dostat do levé pěsti dost chakry aby to bylo znát. Její ruka začala modře jiskřit a Lei se to opravdu líbilo. Měla tohle raitonové jiskření ráda. Nejdřív si zkusila praštit rukou do stromu bez chakry. I když ji to docela bolelo a měla zkrvavené klouby, tak to považovala jako za nezbytnou součást tréninku. Po takové ráně na stromě nebyl ani šrám. Poté zkusila udeřit s chakrou a na stromu to bylo hned znát. Celá kůra v místě úderu popraskala a spadla. To Lei potěšilo a hned zkoušela vést chakru do obou rukou zároveň. To ji zabralo asi dvě hodiny protože stále nemohla najít tu správnou vyrovnanost mezi údery. Někdy se ji stalo, že dala víc chakry do levé ruky, někde zase do pravé. Chtěla mezitím nastolit rovnováhu a to se ji nakonec i povedlo. Zakrvácené ruce si omotala fáčem, který měla v batohu a vrátila se k Momo, které chtěla předvést svoje nové údery.

Homura
Les Smrti
Když Ikkiho rána dopadla na Homurovi překřížené paže, rána ho poslala ještě víc dozadu, než se původně Homura odrazil.
Ten kluk má docela sílu! Problesklo mu hlavou, ale to už ho Ikki zkoušel chytit za ruku, kterou se bránil jeho ráně, přidržet si ho u sebe a vrazit mu levou podrážku do břicha.
Homura se k němu ale natočil levým bokem, takže Ikkiho podrážka projela vzduchem kolem Homurova břicha. V tu chvíli ho Homura pravačkou chytl za kotník, levačkou otočil tak, aby chytl Ikkiho levačku, a ne on tu jeho, načež se otočil kolem své osy doleva a mrštil Ikkim za sebe.
„Dobrý Ikki! Máš páru, to se mi líbí!“ zazubil se na chlapce zapáleně a zvedl pravačku se vztyčeným palcem.
„Znáš nějakou techniku tvýho klanu, na kterou se cejtíš?“ optal se chlapce se založenýma rukama v bok.
„A ty! Drzoune! Pojď sem!“ křikl poté o něco přísněji na Qasewa.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Ranmaru Chikanagare
cvičiště u hlavní brány
Momo Ranmara pobídla aby provedl genjutsu. Dost ho to překvapilo. Doufal že bude moct ještě trénovat než bude muset techniku předvést a bál se, aby to neskončilo tak že se před Momo i Lei ztrapní a technika nebude mít žádný účinek. Přece to genjutsu bylo hodně obtížné na ovládání čakry i pro Ranmara. Ranmaru se pokusil uklidnit, zhluboka se nadechl, při tom sáhl do pouzdérka a vytáhl dvě rolničky, každou měl v jedné dlani. Zavřel oči vydechl a hromadil čakru v dlaních a v rolničkách a začínal navyšovat frekvenci. Rolničky si v dlaních přechytil mezi palce a prostředníčky, napřáhl ruce směrem k Momo otevřel oči a začal neslyšně zvonit. Plně se soustředil na techniku a dával do toho patřičné množství čakry a cítil že mu to teď když je z domu odpočatý, jde lépe než kdy předtím a postupně navyšoval frekvenci. Pozorně sledoval jak je na tom Momo a její nervový systém a v duchu počítal vteřiny. V tom mu jedna rolnička vypadla z prstů a Ranmara to trochu rozhodilo, ale dokázal druhou rukou udržet techniku. Rychle se sehnul a zvedl spadlou rolničku ze země, opět ji rozzvonil a znova kontroloval Momo, odhadoval že už by měla být chvíli v jeho genjutsu. Po obličeji mu stékala kapka potu.

Momo Tsubaki

Po nedlouhé chvíli se odněkud vynořil Ranmaru. Momo potěšilo, že vyrazil ihned směrem k ní a nesnažil se někde zašít, ještě než si ho všimne. Vrátil jí svitek s tím, že ho už nebude potřebovat. Momo pokývala hlavou a strčila si ho zpátky do rukávu, odkud ho předtím vytáhla.
Pak Ranmaru ohlásil, jak mu to zatím jde. Momo měla radost, že už zvládl alespoň rozdvojení. Včera se bála, že dostane do týmu nějaká polena, která se budou učit týden chodit po vodě, teď jí ale oba studenti dokazovali, že mají talent, akorát ho potřebují rozvíjet.
,,Tak mi předveď, jak ti to teda jde," řekla Momo a postavila se vedle chlapce. Usmála se a gestem ho pobídla, aby jí zazvonil do ucha a uvedl jí do jeho genjutsu.

I'm... so... CRAZY! Mwahaha!

Why Are YOU Evil?

Ranmaru Chikanagare
cvičiště u hlavní brány
Ranmaru směřoval k cvičišti, v pravé ruce držel svitek a četl za chůze, v druhé měl rolničku na struně a točil si s ní. Došel zpátky k jezírku a viděl Lei a Momo. Sensei ho už vyhlížela. Ranmaru smotal svitek a zkontroloval jestli do jádra svitku vrátil staré rolničky a s úklonou vrátil svitek Momo. "Děkuji už ho nebudu potřebovat." Ranmaru měl svitek nastudovaný křížem krážem už z předchozího tréningu a teď si to ještě zopakoval takže měl vše v živé paměti že by ho mohl přeříkat jak básničku. Byl inteligentní a teorie mu vždycky šla, horší to bylo s praxí a házení senbonů a zvonění přes struny bude vyžadovat spoustu praktického cvičení na které se dvakrát netěšil.
Když se ho sensei zeptala jak na tom je, Ranmaru znervózněl protože nevěděl co od něj sensei očekává. "Dokážu vytvořit rozdvojení za deset vteřin." řekl nejistě, přišlo mu to jako dost slabé na to aby se tím chlubil. "Musím hodně trénovat a ovládání na dálku jsem ještě nezkoušel." dodal a čekal co na to řekne Momo.

Momo Tsubaki

,,Fajn." Momo pokývala hlavou. Ti dva byli lepší, než si myslela. Proč měla pocit, že geninové z akademie umí jen samé ninjutsu třídy E?
,,Jsi taková slabounká, že bychom ti měli pomoci trochu zesílit. Kdybys nepoužíval chakru, tak by to byl tvrdý trénink zaměřený na sílu úderu. Ale my jsme ninjové, tak proč dělat něco takového, že?" Momo se zasmála a vytáhla ze země svoji katanu. Otřela jí do svého kimona, aby na ní nezůstala žádná špína, a strčila jí do pouzdra. ,,Raiton je naprosto ideální element pro nintaijutsu. Teď, když ses učila chodit po stromě, jsi posílala svoji chakru do nohou a udržovala jí tam rovnoměrně. Teď po tobě chci, abys obalila svoji pěst blesky, tedy raitonovou chakrou, a tak posílila svoje údery. Nejsilnějšího útoku dosáhneš tak, že kolem pěsti nasbíráž velké množství bleskové chakry a v momentě úderu jí uvolníš, ale to je hodně náročné na koncentraci. Myslím, že zatím ti bude stačit, když si tu ruku jen obalíš - sílu ti to přidá i tak a je to mnohem snažší. Postupem času to můžeš dotrénovat. Jestli ti něco nepůjde, tak ti určitě rád poradí Ranmaru, jestli ho tu někde objevíš. A jestli ti ani on nepomůže, určitě něco najdeš v knihovně. Tak šup do práce," ukončila to Momo, sedla si pod strom a zády se opřela o kmen. Zajímalo jí, jak si Lei povede. Zároveň vyhlížela Ranmara, jestli je tady někde kolem, bylo by fajn, kdyby přišel k ní a podal hlášení o tom, jak mu to jde. Ona sama byla moc líná na to, aby ho hledala.

I'm... so... CRAZY! Mwahaha!

Why Are YOU Evil?

Katsuro Kuroda

Můj útok se vydaří a gorilu zasáhnu sérií kpanců přímo do obličeje. Zavrávorá dozadu, ale na zneškodněí takhle velkého zvířete bude zřejmě potřeba víc než jen kopanec do čela.
Dopadnu na zem do podřepu a podívám se směrem na zvíře. Zdá se být ještě víc rozzuřená a s jistou nemotorností ale ohromnou silou se na mě vrhne. To už ale spatřím Amaa, který se s rychlostí mihne kolem mě a pak i kolem gorily. Snadno ji oběhně a udeří ji zezadu juukenem. Gorila, která už v tu chvíli vyráží směrem ke mě je tak vyvedena z rovnováhy a její postup ke mě se ještě zrychlí.
Skvělá příležitost. Pomyslím si a tasím jedno své ninja-to. S bojovým řevem se odrazím od země a přímou čarou prosvištím vzduchem rovnou ke gorile a ninjatem jí mířím přesně na srdce (Tedy alespoň tam kde si myslím, že by se srdce takovéhleho zvířete mělo nacházet.)

Yorubiko Aiko (tým 21)
cvičiště

Celá udýchaná jedla jablko,které si vzala na snídani, a poslouchala návrh jejich senseie. Jakmile se zmínil o Kirigakure úplně ztuhla 'On to ví.' problesklo jí hlavou, ale potom se trošku uklidnila, když zjistila, že nemluví o vesnic,i ale jen o technice, ale i tak. Bude se učit techniku původem z Kirigakure. 'To bude ještě zajímavé.' pomyslela si trochu nervózně. 'Škoda, že dnes nebudu trénovat žádné lékařské techniky.' "Já bych volila tu první možnost." odpověděla na jeho otázku. "Když už jste nás donutil dnes dojít až sem, tak potom už nebude problém jít někam za zábavou." usmála se
Yuuki už se začala vzdalovat tak se taky vydala k místu svého tréninku. Aiko došla k velkému balvanu, sedla si na něj a rozložila si svitek před sebe. "Takže Kirigakure no jutsu. To je dobré Nami má byakugan Yuuki se teď učí dynamické značkování...obě se budou v té mlze nějak orientovat, jediná já budu slepá jak netopýr. Ach jo, asi budu muset trénovat ve tmě, abych se naučila orientovat, když nic nevidím." zasmála se, když si představila jak bloudí ve tmě a naráží plnou rychlostí do trochu. " Jaké techniky asi uměli máma s tátou? Tuhle možná jo. Chtěla bych se jim aspoň trošku přiblížit." vzdechla si. Ještě chvíli hleděla jen tak do prázdna. 'Měla bych asi začít, jenže jak?' podívala se na svitek. Okamžitě se zděsila. "Panebože, co je to za postoj?" pokusila se ho napodobit. "Asi tak... No radši si to nejdřív pořádně nastuduju." Začala si číst svitek... "Takže potřebuju takovej divnej postoj s pečetí. Fajn, jdu na to!" Začala se pokoušet udělat tu zvláštní pečeť. Pravou ruku dala před sebe, ukazováček a prostředníček narovnala a zbylé prsty skrčila k sobě. Levou ruku zvedla nahoru se stejnou pečetí jako na pravé. Potom se ale zarazila 'Co teď?' vrhla se k svitku. "Kruci, proč je to tak nesrozumitelný." mumlala si a urputně se snažila se ve svitku zorientovat. "Tady, to je." vrhla se do čtení. Když už zhruba veděla, jak to má udělat, rozhodla se trénovat na vodě. 'Přece jenom mlha je z vody, třeba mi to pomůže.' pomyslela si a vydala se k jezírku na, kterém předchozího dne trénovali chůzi po vodě. Stoupla si asi do prostřed jezírka. Znovu vytvořila pečetě, které si už před tím zkoušela a začala soustředit chakru. Nejdřív jí to moc nešlo, ale potom našla způsob jak chakru dostat "ven". Najednou se kolem ní začala tvořit mlha, ale jak se rychle objevila, tak taky rychle zmizela. Aiko byla vykulená, že se jí to byť jen na chvilku povedlo. Usmála se a pustila se do toho ještě s větší vervou. Znovu se postavila a vypustila chakry trochu víc. Najednou se kolem ní začalí výřit voda a ona za chvíli neviděla ani na krok. Jenže mlhu nevytvořila plošně, ale jen se do ní obalila. Což zjistila tak, že udělala dva kroky a byla venku. Dívala se na svůj "výtvor". Nevěděla co s tím má dělat, jak by to mohla rozprostřít, tak ji jednoduše nechala zmizet. 'Zrušit to je jednoduší, než to vytvořit, ale to je tak vždycky." pomyslela si a vrátila se na souš. Šla se podívat znovu do svitku, jestli tam nenajde nějaký tip nebo trik. 'Nic.' Ať hledala, jak hledala tak nic nenašla. 'No, to nevadí.' pomyslela si a vstala. Rozhlédla se kolem sebe jestli neuvidí, jak trénuje Nami nebo Yuuki s Fubuki, ale Yuuki byla kdesi v lese a Nami asi zrovna trefovala terčík někde, kde na ni nebylo vidět. 'Snad jim to jde líp než mě.' pomyslela si a vrátila se na vodu a znovu začala trénovat. Tentokrát jí znovu vyšlo obalení jí samotné, ale rozhodla se v tomto okamžiku nepřestávat a nějak se pokusit mlhu rozprostřít alespoň po celém jezírku. Chvíli to tak zkoušela, ale zdálo se jí že se nic neděje. Udělala zase dva kroky a počítala s tím že se zase přední objeví okolí, které přes mluhu neviděla. Jenže ,když udělala dva kry byla pořád v mlze. Udělala čtyři kroky ale pořád byla v mlze. 'Super, asi se mi to povedlo.' zaradovala se Aiko, ale potom jí začalo docházet že neví kde přesně je břeh a ani kde přesně na jezeru se nachází. 'Super, ztratila sem se ve vlastní technice, jak to potom budu dělat, když nás někdo napadne? Vždyť sem slepá jak netopýr.' svou techniku zrušit nechtěla, když se jí tak hezky povedla. A tak se vydala rovně za nosem. Šla pomalu a obezřetně. Připadalo jí že jde už celou věčnost a ne a ne vyjít z mlhy. 'To se mi podařilo zahalit celej svět nebo co?' pomyslela si. 'Ach jo přece jenom tu techniku asi budu muset zrušit, abych se tu neztratila. Potom ji ale napadlo vyskočit. 'Tak vysoký to zas být nemůže.' Odrazila se a vyskočila. Na poprvé se neodrazila dost, přece jen si na vodě nebyla 100% jistá. Po druhé se odrazila už víc a vyskočila nad mlhu, tam se bleskově zorientovala kde zhruba je a když doskočila zase zpátky, vydala se nejkratší cestou z mlhy. "Světlo! Panebože, díky díky!" trochu komicky se radovala, že unikla mlze. Prohlížela si svůj výtvor s velkým nadšením a když usoudila, že s jí to povedlo, zrušila techniku. "Fjuu." odfrkla si s sesunula se na zem. 'Asi sem spotřebovala hodně chakry.' pomyslela si, když se sbírala ze země. 'Zkusím to ještě jednou.' rozhodla se vydala se znova na vodu. Tentokrát se pokusila udělat mlhu na poprvé bez samozabalení (jak to nazvala) a na menším prostranství, protože už neměla dost chakry. Udělala pečetě a z čista jasna se objevila mlha, ale tentokrát neobalila jen ji ale celé jezírko, jenže nebyla dost hustá, dalo ní vidět , tak se pokusila přidat více chakry. Povedlo se, mlha zhoustla, že nebylo vidět na krok. Spokojeně se procházela svou mlhou. Potom ji zrušila a šla si odpočinout. Smotala svitek a sedla si do stínu pod strom. 'Je asi poledne.' odhadovala podle slunce a stínů a ponořila se do myšlenek a svého světa fantazie.

Inuzuka Yuuki (tým 21)

Vyskočí na nohy, když zjistí, že Kakuso-sensei už tu dávno je. Očividně si z jejího výlevu nic nedělá – tím líp. Vlastně jí celkově přijde takovej mírnej, hodnej. Je za to ráda. Zná málo lidí, kteří ji přijali takovou, jaká je. Vlastně jen dvě holčiny… Pro svý úvahy by málem přeslechla návrhy senseie, v kterých má jasno dřív, než on domluví a ona začne myslet. „Co je to za otázku? To je jasný, že jít se dnesky bavit a zítra na výlet,“ zazubí se. Hodně lidí jí říká, že na to jakej je drobek, vůbec netroškaří. A proč by taky měla? Žije jen jednou, tak ať to stojí za to! Nadšeně čeká, co se bude učit za techniku. Určitě to bude něco úžasnýho, říká si v duchu. Když ze senseie vypadne název techniky dynamický značkování, sekne to s ní z nadýchaných bílých obláčků na tvrdou zem. „Zabavím?“ zaujmou jí další slova senseie. Chtěla by vidět jak, ale třeba to vážně nebude tak špatný… ‚třeba‘ ozve se černý hlásek v její hlavě, který o tom značně pochybuje. Vyslechne si, co za techniky se pokusí ovládnout Nami s Aiko a přemýšlí, jestli se začít smát nebo brečet – obojí hystericky. ‚To chce klid, Yuuki. Přece se teď nebudeš chovat jak rozmazlenej spratek! Naučíš se dynamický značkování a potom přijde něco famózního. Určitě.‘ přesvědčuje se v duchu. I když těm dvěma nepřestane závidět. Podle ní maj lepší techniky… „Tak poď Fubuki. Musíme se pohnout dál a to se nám nepovede, když neovládnem dynamický značkování. Ten název je ujetej co? Ale bude nám to do budoucna užitečný, víš? Yuuki musí být rozumná a aspoň někdy dělat to, co se po ní chce. Zvlášť když to chce sensei. Je fajn že? Já vím, že ses taky bála, koho nám přidělí, ale dopadlo to dobře. Nekoukej se tak na mě! Jenom s tebou mluvím. To je přece normální. No děkuju pěkně, že si myslíš, že sem se zbláznila, to je vážně milé.“ Celou dobu, co mluvila k Fubuki se vzdalovala od skupinky, která ji slovo od slova slyšela čímdál hůř. Chtěla zajít někam mezi stromy, aby nebyla na očích. Nepotřebují ji vidět. Jestli to pro ni vážně bude zábava, jak tvrdil Kakuso, tak uslyší její specifický smích, ať bude jakkoliv daleko. „Řekla bych, že tvoje část je první.“ Řekla rozpačitě své psí společnici. Věděla proč se schovat před zraky ostatních. Vůbec netuší, jak to dělat. Teda nějakou představu má, ale ta je jen mlhavá a neví, jak ji má zrealizovat. Stojí mezi stromy a zoufale si snaží vzpomenout, co všechno tahle technika obnáší. Mračí se a kouká na jedno místo, do kůry stromu a v hlavě si představuje, jak do něj vypaluje díru. ‚Tohle by byla zajímavá technika‘ pomyslí si. Zvedne hlavu a uvidí na stromě cosi, co ze spodu neumí identifikovat. Radši než by zahájila trénink, se rozhodne, zjistit, co to je. Vyskočí a zachytne se nejnižší větve, aby vylezla nahoru a podívala se na tu věcičku. Vzpomene si, co musela dělat včera a pustí se. Když už se nedá do dnešních techniky, vyzkouší si aspoň tu včerejší. Shromáždí pod chodidly čakru a středně rychlou chůzí vyjde až k tý věci. „Je to terč!“ zavolá na Fubuki. „Zajímalo by mě, co tady dělá… No ať je čí je, bude se nám hodit,“ samou radostí skočí dolů a ve vzduchu udělá salto a dopadne vedle Fubuki. „No cíl už máme, takže...“ ani nemusí doříct větu, aby ji Fubuki pochopila. Vyskočí a zamíří proud moči na ten terč, no trefí se těsně – totálně - vedle. „Asi bysme si měly najít jinej cíl. Tenhle je moc vysoko“ poznamená a otočí se čelem vzad. Vykulí oči, když uvidí hodně terčů, který jsou větší než tenhle první a jsou i níž upevněný. Jako kdyby čekaly právě na ně. Začnou na nich cvičit a je jí úplně jedno, že je tu může mít někdo nachystaný a ona je těď okupuje… Má tu být cedule se zákazem využívání. Terče, které se Fubuki podaří trefit, začnou vydávat divný zvuky a kroutit se. ‚Asi je na jedno použití,‘ pomyslí si Yuuki. Nemá dobrý odhad, takže netuší, jak dlouho tady v lese tvrdne, ale rozhodně dlouho, protože Fubuki už někdy jde strefit terč, který ji Yuuki ukáže. Ale i tak Yuuki radši stojí dál, aby to náhodou neschytala. Po té době ji to přestane bavit stejně jako hodiny ve škole. Má radši skupinovou výuku než individuální a tohle je přesně to, co nemusí. Rozběhne se pryč od toho místa následovaná Fubuki. A pořád mění směr běhu. Fubuki se na ni zadívá s otázkou vepsanou v očích, proč běží pryč. „No jenom koukáním na to se to nenaučíme. Musíme zkusit se k tomu místu po čichu vrátit.“ Vysvětlí a připadá si vysoce inteligentně, i když by na to přišlo dítě na základce. Po chvíli usoudí, že už dostatečně ztratila tušení, kde je, takže se zastaví a zhluboka nadechne. Předtím než vyběhly, si ten pach dobře vryla do paměti, takže teď když odsunula stranou vůní hlíny, mechu, jehličí a další pachy lesa, byla si jistá, že cítí Fubukinu moč. „Co Fubuki, nedáme závod, kdo tam bude dřív?“ navrhla. „Hej ty podvádíš! Vyběhlas dřív!“ zakřičela na fenku, která bez váhání přijala výzvu a vystartovala, než stihla Yuuki odpočítat. Byla překvapená, že běžely docela rovně, protože cestou pryč od jejich cvičiště se Yuuki motala všude možně, aby se sama zmátla. Položila dlaň na hrubou kůru stromu a v předklonu se vydýchávala. „Tvý vítězství není fér,“ obvinila Fubuki, která by tak i tak byla na místě první, ale Yuuki si to nechtěla přiznat. Fubuki si tlapkou přejela přes čumák a snažila se vypadat jako svatoušek. „Ach jo, ty víš, co na mě platí,“ zasmála se Yuuki a podrbala ji po hlavě. Konečně si našla tu zábavnější část na tomhle cvičení, běhání měla ráda To, že vyběhla někam hloub do lesa zopakovala snad stokrát… No bylo to tolikrát, že jí to jako stokrát přišlo. Už byla utahaná a les jí začal připadat úplně stejnej, že se už nemohla najít. Místo toho našla místo porostlý měkoučkým mechem. Řekla si, že si dají menší, nebo možná i větší pauzu a sekla tam s sebou jak do peřiny. Byla unavená, nebo se ji nechtělo už pokračovat, nebo obojí, tak se tam natáhla a nejspíš po chvíli i usnula.

Hyuuga Kasumi (Tým 1)

Kasumi byla trochu překvapená, že Boa předpokládá, že to zvládne, ale během chvíle se vzpamatovala a rozběhla zpět k vodní hladině. Zastavila se těsně před ní a pomalu položila nejdřív jednu a pak i druhou nohu na hladinu.
Teď mělo přijít to nejtěžší a sice pohyb. Kasumi si skousla ret a s největším soustředěním jaké byla schopna vyvinout se pokusila udělat první krok. Výsledek byl úspěšný, nepotopila se ani nenamočila a tak pokračovala i druhou nohou.
Sice mohla jít, ale trvalo jí to ještě dlouho a šlo pomalu, tedy alespoň mnohem pomaleji než chtěla. Tak pokračovala dál jeden krok za druhým. Když po nějaké chvíli došla k Boe opatrně se zastavila a podívala se na ní, co jí řekne.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Boa Yami

Její svěřenkyně došla k ní. Na tu druhou nečekala, byla kdo ví kde a to Bou nezajímalo, řídila se heslem: "Každý strůjce svého štěstí," takže se nikomu o přítomnost doprošovat nebude.
"Právě naopak Kasumi" usmála se.
"Teď mi ukážeš, jak umíš chodit po vodě a vrhneme se na něco, co určitě jako ninja z klanu Hyuuga budeš často využívat... Naučíme se ovládat první techniku tvého klanu, takovou tu tlakovou vlnu, ještě neznám přesné jméno, ale zachvíli si na něj určitě vzpomenu, nebo ho v nějakém svitku najdu co ty na to?" rychle na ní vyvalila všechny informace a nijak se nezdržovala s tím, že by čekala na její reakci. To byla hold jedna z jejích nevýhod, mluvila, mluvila a mluvila a nerada poslouchala druhé, a přímo nenáviděla, když jí někdo skákal do řeči.
"Výborně, mlčení znamená souhlas tak šup šup šup k vodě" v mžiku se objevila na vodní hladině a očekávala, že k ní Kasumi bez potíží dojde.

Mise týmu 6

Lučišníci si trpělivě počkali až se Miyu zastaví a vypustili své šípy. Jeden šíp letěl kamsi do dáli, ale druhý už byl podstatně přesnější.
Svojí akcí Asajakemu pomohla v průniku mezi bandity, protože její vržené zbraně zasáhly cíl.
Nyní se ale musela věnovat svému krajnímu banditovi a jako kumpánovi, kteří se vrhli proti ní.

Keiji Nara
Keiji padal. Neměl se čeho chytnout a tvrdý dopad byl neodvratitelný. Nad ním byl Tadao, který měl meč obrácený směrem k zemi.
"Dopadnu a on to dokončí."
Takhle to přece nemůže skončit, měl toho ještě tolik v plánu. Dobře, byly to samé cigarety a špeky ale to bylo taky důležité.
Jen musí tohle přežít. A děcka taky...

Trvalo to podstatnou část dne,ale už s jistotou chodila po vodě. Když toho dosáhla,rozhodla se,že musí zrychlit celý proces,aby jí to k něčemu vůbec bylo.
Tahle část cvičení byla již jednodušší,protože už věděla,jak na to. Nicméně,během celého dne vyčerpala veliké množství své chakry a tak jí trénink již velmi zmáhal.

Když byla schopná poměrně rychle chodit po vodě, zaměřila se na běh. Nakonec zjistila,že když se vše potřebné naučila,ani běh není už takový oříšek. Jak však běhala přes vodní hladinu, náhle se jí udělalo nevolno, její oběh chakry se narušil a Ayame spadla do prostřed jezírka. Chvíli jí trvalo,než doplavala na okraj,kde se postavila a vydýchala. Byla úplně vyčerpaná. Rozhodla se dojít k senseiovi a řekla mu: ,,Promiňte senseii, dokončila jsem svůj výcvik. Jsem trochu unavená, ale jestli dovolíte,jen si doběhnu domů pro nové oblečení a můžu pokračovat v tréninku. jestli dovolíte." Podívala se na senseie s rukama založenýma v pasivním gestu za zády.

Shibiki Aburame
Naibun

V okamžik, kdy se z karty objevil opět sensei se Shibiki podivil. Zajímavé, používá proměny a dokáže zamést i chakru... Nebo jsem si jí nevšiml.. Musím dávat pozor. Měl za to, že karta bude jakou si výbušninou či něčím jiným, ale toto opravdu nečekal.
"Takže karty..."
Pozorně sledoval senseie a ten při rozpojení rukou vyslal několik karet. Shibiki to nejprve nepochopil, ale pak začali někteří jeho sledovací motýli umírat...
"Ví to..."
Sykl si pro sebe a v tu ránu mu bylo jasné, že musí znát i jeho polohu a poslal kartu i na něj a měl pravdu, okamžitě skočil o patro níže a přeskočil o další dva stromy doleva.
Sektor 4,7 a 9 byl nyní bez pokrytí a proto tam poslal nové motýli, kteří měli nahradit ty, které zasáhly karty. Shibiki se rozhodl, že nechá jeho senseie, aby se trochu předvedl předtím, než se ho pokusí navnadit.
"Uvidíme, kdo má v rukávu lepší eso..."
V brýlích se mu podivně zablesklo a jeho motýli začali vylétávat zpod jeho kabátu s kuklami, které drželi svými končetinami a rozlétly se po lese do ztracena.

Hyuuga Kasumi (Tým 1)

"Eee....co že si to uděláme?" brblala otráveně Kasumi, když se zvedala. Nebyla zrovna nadšená, protože se těšila na divadelní představení Naruki.
Samozřejmě na ni ještě nezapomněla vrhnout alespoň jeden opovržlivý pohled, jelikož dle jejího mínění, se celý den jen flákala, ne že by to Kasumi muselo zajímat, ale ta její neschopnost jí pila krev.
"Jestli s tímhle půjdu na misi..." pomyslela si naštvaně, jelikož její představa zahrnovala v současné chvíli jen to, jak Naruki překáží. Kasumi už naprosto zapomněla na to, že by se měla snažit s ostatními vycházet, jednoduše měla dojem, že jí za to nestojí.
"To jako že UŽ končíme?" podívala se na Bou, když se zastavila asi metr před ní, jelikož měla dojem, že oběd dávno propásli a do večeře daleko.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________