Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 3
Vypravěč - Stan.com
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 4
Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 6
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 11
Vypravěč - Davien
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!
Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám.
5. 5. 2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Vložil Vladar25, Po, 2013-02-25 17:03 | Ninja už: 4084 dní, Příspěvků: 254 | Autor je: Pěstitel rýže
Naitaki Kensei
Akademie - Kancelář Hokage
Naitaki vyšel na dvůr Akademie posetý dětma a jejich rodičema. Otravoval ho ten povyk a to vzrušení týkající se vysvědčení.
"Pff...bezcennej kus papíru" odfrkl Naitaki. V tom momentu k němu přišel jeho táta s radostným úsměvem "jsem na tebe hrdý" prohlásil.
Naitaki mlčel. Otec si už zvykl na takové chování.
"Pojď oslavíme to" prohlásil. Naitakimu proběhlo hlavou že musí ještě zajít k Hokagemu, stejně by nešel nemá rád veselou společnost která právě něco řeší. Obzvlášť jeho."Nemám čas!" odsekl Naitaki.
Táta nechtěl odporovat, věděl že to stejně nemá cenu."No tak dobře" řekl otec,ale to ani nemusel protože když to dořekl tak Naitaki už k němu byl zády a šel si po svým, nečekal na jeho slova. Naitaki šel domu ,aby si ještě připravil pár důležitých věcí na večerní tréning. Šel ulicí kde dřív bydlel jeho věrný přítel Saikuro.
Zachvěl se a nevyhnul se vzpomínkám. Jako by to teď viděl. Členy ANBU kteří vynášeli jeho tělo. Naitaki zmáčknul pěst tak silně ,že si málem protrh kůži nehtama. Nakonec došel domu. Připravil si výzbroj vyleštil svoje jehly aby nezrezli a pár jich namočil do vlastnoručně vyrobeného jedu na všechny případy. Nakonec vše zkontroloval a vydal se ke kanceláři. Šel vedlejšími ulicemi,neměl moc rád rušno. V jedné z ulic uviděl jak se jeden ožrala hádá s bezmocným starcem. Ožrala si ho očividně spletl s někým jiným ,protože po starci chtěl aby mu ještě nalil jednu rundu Sakeho. Stařík už to nemohl vydržet a plácnul ožralu po nohou. Rána to byla tak malinká že Naitaki pochyboval jestli by takhle zabil vůbec mouchu ,ale nehledě na to se ožrala skácel.
Stařík si myslel že už má vyhráno ,ale to ještě neviděl jak se ožrala zvedá a kouká na poslední rozbitou flašku Sakeho. Ožrala byl mohutnej a chytil staříka za roucho a už se natahoval na pořádnou ránu. I když měl Naitaki "srdce z kamene" tak stejně se už nemohl na to dívat. Rozběhl se , vyskočil a rehkým kopem tefil ruku co držela starce."Ty spratku malej jen počkej" vykoktal ze sebe ožrala. Naitaki ale na nic nečekal a rychle se rozběh proti němu. Vytáhl jednu ze svých jehel a předstíral že jí hodí. Ožrala který si to myslel tak dal ruce do kříže před obličej. Naitaki však vzal jehlu do levé ruky, skrčil se, pravou rukou držel ožralovi ruce za bolestné body, levou rukou jehlu přiťal k ožralovu krku. Tím chtěl zničit ožralovu morálku. To se taky povedlo.Ožrala polevil všechny svaly málem zpanikařil. Když to Naitaki ucítil tak mu zmáčknul pravou ruku. Ožrala si bolestí kleknul. Naitaki pustil jeho ruce a prudkým úderem trefil jeho hlavu svým kolenem. Litoval že zatím neumí žádné techniky, protože by je na něm hned vyzkoušel. I když je to trestné.
Ožrala odletěl 2 metry od Naitakiho a už se ani nepokoušel usnout. Vypadalo to že omdlel ale jenom usnul. Naitaki kouknul na slunce a zjistil že jde pozdě. Už si vůbec nevšímal toho starce.Vlastně kvůli němu to ani nedělal, chtěl se jen pobavit. Schoval jehlu a vydal se na cestu. Už nešel chůzí ale přeskakoval ze střechy na střechu. Nakonec dorazil k sídlu Hokage. Ignoroval stráže a všechny jiné děti v okolí a vešel dovnitř. Šel rovnou ke kanceláři , cestu si pamatoval ještě od tý doby co tu byli se třídou na návštěvě. Po chvilce přemýšlení co mu Hokage řekne se sebe vyhrknul jen jedno."Koho to zajímá". Uviděl dveře kanceláře Hokage a bez ťukání vešel dovnitř.
Vložil dex89, Po, 2013-02-25 16:38 | Ninja už: 4271 dní, Příspěvků: 373 | Autor je: Recepční v lázních
Cvičiště poblíž klanu aburame
Probudily jí jemné pleskance na tvář. Když začala vnímat,všimla si,že se na ni všichni dívají. Boj očividně skončil. Pořád jí ještě bylo horko z té vlny a měla úplně vyprahlo v ústech. Necítila se moc dobře, ale bylo to spíše z pocitu selhání. Dokonce i kasumi s Midori se na ní dívaly s úžasem,jak jí mohla taková technika takhle složit. Moc se tedy nepředvedla,ale na tom jí nezáleželo. Připadala si stejně jako před lety,kdy nic neuměla a sestra jí takhle probírala k životu.
Jakmile se trochu zmátořila, začal se sensei ptát, jak jsou na tom v ovládáni chakry. Holky jí už stihly předběhnout a odpovědět, to jí ale nevadilo,alespoň se mohla déle vzpamatovávat. Poté přišla řada na ní. ,,Cvičila jsem chůzi po stromech i po vodě se senseiem Taiko. V ovládání chakry jsem schopná, toho bych se nebála. Budu spíše muset cvičit v odolnosti,očividně." Poté se zvedla ze země a oprášila si oblečení.
Vložil Ikuse, Po, 2013-02-25 16:26 | Ninja už: 4069 dní, Příspěvků: 337 | Autor je: Prostý občan
Ikuse Mihare Ikuseho dům, budova Hokage
"Už zítra..." pomyslel si Ikuse když se chystal ke spánku. "Už zítra poznám svého senseie a ostatní členy týmu...". Jeho nadšení bylo neskutečné. Ještě nikdy si nepřipadal tak bezstarostně jako teď. Až do této chvíle to byla jen samá teorie, ale od zítřka se vše změní. Bude chodit na mise a začne se učit úžasné techniky. Ikusemu bylo jasné, že ne hned zítra, ale i tak se na nadcházející den těšil.
Příštího dne...
Ikuseho den začal otravným drnčením budíku. Vstal, převlékl se a šel na snídani. Jedl rychle, neboť se bál aby nebyl v kanceláři Hokage pozdě. Ikuseho matka chlapce napomenula aby tak nehltal, ale
on neposlechl. Byl nedočkavý. Nejradši by už teď stál přede dveřmi kanceláře Hokage. Po jídle vyběhl z domu jak nejrychleji uměl a zamířil přímo k budově kde seděla hlava vesnice. Vůbec nevnímal co se děje kolem něho. V tom spěchu narážel do lidí, občas takovou silou, že jim poté musel pomáhat zpět na nohy a omlouvat se. Když konečně přiběhl před hlavní vchod tak se zastavil, neboť byl udýchaný. Mísilo se v něm mnoho pocitů. Byl štěstím bez sebe ale také se bál. Po chvíli sebral trochu odvahy a vydal se po schodech nahoru. Zastavil se přede dveřmi do kanceláře, zaklepal na masivní dveře a čekal na vyzvání ke vstupu.
Vložil Ero Michi, Po, 2013-02-25 15:40 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 640 | Autor je: Pěstitel rýže
Kumiko Hyoshi Konohagakure no Sato, budova Hokage, kancelář Hokage
Seděla ve stínu pod stromem s nohama stočenýma pod sebe a pohlem upřeným do knihy y na svém klíně. I když nebylo příliš velké vedro, schovávala se před sluncem ve stínu jako vždy, když neměla nic zvláštního na práci. Sluneční paprsky ale nebyly tím jediným, před čím se ráda schovávala. Maska přes její obličej skrývala nejedno tajemství.
Pomalu zvedla oči, když se u ní objevil posel od Hokage a předal jí vzkaz. Dlouho její volno netrvalo, přesto knihu hned zaklapla a s uschováním do váčku vyrazila volným, až vycházkovým krokem k budově Hokage.
Zastavila se až před dveřmi kanceláře, na které zaklepala a dlouze si oddechla. Výstup pp tolika schodech, když posledních pár hodin seděla do zdřevění nohou, nebyl právě příjemný. Vyčkala na vyzvání a vstoupila dovnitř.
"Hokage-sama," pozdravila a vzpřímeně zůstala stát u dveří.
"Přál jste si se mnou mluvit?"
SAJRAJTI!
Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3
Vložil Stranx, Po, 2013-02-25 14:04 | Ninja už: 5632 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki Restaurace poblíž Akademie
Lei doufala, že muž ze Suny o kterém Jomei vyprávěl, žije šťastným životem a že se ji jednoho dne třeba povede takového shinobiho také potkat. Lei dál usrkávala ze svého čaje i když ji moc nechutnal a dál přemýšlelal nad tím jak musí být cestováné skvělé. Z představ ji vytrhlo až jejich donesené jídlo. Dívka se ujmula hůlek a začala si grillovat své maso. Za tu dobu co tento podnik navštěvovala to uměla už jako nějaká mistrně v grillingu. Pozorovala na Ranmarovi, že už strávil mezi lidmi asi více času než chtěl a když si ani nic neobjednal, tak bylo jasné, že se dá na odchod. Lei mu chtěla nabídnout nějaké maso, ale to už Ranmaru dopil svůj čaj, zvedl se a rozloučil se s nimi. Lei měla zrovna plnou pusu zkušebního kousku masa, ale ani to ji nezabránilo vypustit ze sebe pozdrav: "Thak zhatimh ahoj Ranmaru! Uvidímhe se zase na tréninghu mmmmm!"
Vložil Mitora, Po, 2013-02-25 07:24 | Ninja už: 4248 dní, Příspěvků: 807 | Autor je: Tsunadin fackovací panák
Midori Hyuuga Cvičiště u Aburame klanu
Když uviděla že Ayame tu vlnu horka nevydržela, trochu se lekla, protože si myslela že by na jejím místě měla být ona. Podle Kasuminina pohledu poznala že si to myslí taky. Sensei vyběhl ven z kouře který způsobila dýmovnice od Kasumi a zaujal bojový postoj. Když viděl že ani jedna není schopna dalšího boje, odpískal to. Přešel k Ayame a začal jí křísit. Midori se teda pomalu zvedla a vydala se směrem k Ayame a senseiovi. Když procházela Kasumi kolem ní řekla jí že má výdrž. Možná to ani nebylo myšleno jako pochvala, ale ona to tak vzala a vydala se za ní. Homura nechal Ayame a zeptal se jich"Jak vám jde kontrola čakry? Chození po stromech, po vodě? Říká vám to něco?" Podívala se na Kasumi která začala, jako by to byla samozřejmost. Jakmile domluvila, Midori se podívala do země a spustila"Už jsem o tom slyšela, ale ne neumím" Prohlásila opět tiše a nervózně očekávala jejich reakci.
Vložil Ranmaru, Po, 2013-02-25 03:33 | Ninja už: 5632 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare Restaurace poblíž Akademie
Ranmaru přemýšlel nad celou tou věcí ohledně ninjů, válečníků, umělců a lidí kteří se snaží pomáhat ostatním. Přemýšlel nad Jomeiovým putováním. Sám jedno velké putování zažil, neměl na to moc dobrých vzpomínek a nechápal proč by to někdo dělal dobrovolně celý život. Nechápal ani umění o kterém Jomei mluvil. Přišlo mu prázdné jako vítr, marné, na oko a bez praktického užitku. Jsou věci které jsou krásné a věci které jen krásně vypadají. Studny, lázně, ninji řadil do první skupiny a umělce do té druhé. Přemýšlel tiše, hledíc před sebe a nevnímajíc okolí. Jen se mračil a nepřítomně pil svůj čaj. Z přemýšlení ho vytrhl prázdný hrnek. Došel mu čaj. Maso se už chvíli peklo. Ranmaru si kromě čaje nic neobjednal a svůj čaj už dopil. Nechtělo se mu dál sedět v restauraci. Jomei sice na Ranmara stále působil trochu záhadně, ale ne nebezpečně. Nechat tu s ním Lei bude v pořádku. Vstal od stolu, uklonil se k Jomeiovi. "Děkuji za příběh, ale už půjdu." řekl a měl se k odchodu.
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Po, 2013-02-25 02:54 | Ninja už: 4343 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Hyuuga Kasumi (Tým 1) cvičiště poblíž sídla klanu Aburame
Kasumi se opatrně postavila a ještě jednou si rukama otřela obličej, tedy na něm měla teď několik šmouh od hlíny, což jí ale vůbec nezajímalo. Rozhlédla se a zpozorovala, že zdaleka není jediná kdo je na zemi. Midori vypadala zrovna tak a k Ayame Homura právě křísil, jelikož ta už ani nebyla při vědomí. "Máš výdrž." řekla Kasumi když procházela kolem Midori a domýšlela si, že asi cítila totéž co ona a kdyby měla typovat někoho kdo bude právě ležet v bezvědomí byla by to spíše Midori.
Došla těch pár metrů k nim, Homura přestal dávat Ayame první a podle toho jak s ní mával asi i poslední pomoc a otočil se na ně. Pak jim položil zásadní otázku, jak jsou na tom s ovládáním chakry.
Kasumi se protáhla, jako by nic a spustila. "Takže, chůze po stromech, běh po stromech a všechno co se přilepení k nim týče mi myslím problém nedělá, pokud to budete vyžadovat, jsem případně schopná spát jako netopýr." řekla Kasumi drze a doufala, že se jí to na nějaké misi až dojdou spacáky nevymstí. "No a voda...?" trochu se zamyslela jelikož věděla, že trénink musela nakonec se svým předchozím týmem absolvovat v trochu kratším čase než bylo v plánu vzhledem k tehdejší neschopnosti Naruki - jedné z dívek. Nakonec se ale ušklíbla, jelikož věřila, že ani to pro ni nebude problém, byla z domova zvyklá učit se za trochu horších podmínek než jiní. "Chůzi po vodě už jsem taky samozřejmě absolvovala." řekla trochu znuděným tónem, jelikož to považovala za naprostý základ a předpokládala, že to budou umět i Ayame s Midori.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil Jaden, Po, 2013-02-25 02:32 | Ninja už: 5901 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Homura Cvičiště poblíž sídla Aburame klanu
Kasumi po něm ještě stihla vrhnout dýmovnici, ale když se za ní chystala poslat ještě několik kunaiů, vlna horka ji už zastihla, stejně jako Midori, která stihla pouze aktivovat svůj Byakugan, a Ayame, před jejíž Shinranshin no Jutsu Homuru vlna vedra akorát včas zachránila.
Když mu u nohou bouchla Kasumina dýmovnice, neváhal a vyběhl ven z kouře a okamžitě zaujal bojový postoj, kdyby na něho náhodou čekala sprcha výpadů, ale nic takového se nestalo. Nečekal, že by se dovedly jeho technice Letního Vánku nějak ubránit, ale jistota byla jistota
Jejda...tohle jsem možná trochu přehnal. Nahrbil se provinile Homura, když viděl, že se Kasumi sotva drží na všech čtyřech, stejně tak jako Midori, a Ayame evidentně ztratila vědomí úplně.
„Dobrý holky! To stačí!“ ukončil jejich cvičný souboj mávnutím rukama do stran a vykročil si to blíže k nim.
„Hej, Ayame...vstávej,“ dřepl si k dívce ležící na zemi, lehce s ní zatřásl a poté jí i lehce propleskl. Letní Vánek dokázal nepřítele dokonale vykolejit, když přišel neočekává a bez varování přesně jako teď, a ještě ke všemu na trojici geninů, čehož byla Ayame dokonalým důkazem.
„Krucinál, musíme vás víc sehrát!“ narovnal se po chvilce Homura, doufaje, že už nebude muset Ayame více křísit a ona se probere, a přejel pohledem po dvojici z Hyuuga klanu, která by už měla být také opět použitelná.
„Jak vám jde ovládání chakry? Chození po stromech nebo po vodě...řiká vám to něco?“ optal se jich.
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Út, 2013-02-26 02:00 | Ninja už: 4343 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Kazushi Yomoko Naibun - pofidérní záležitost
Nenápadně se porozhlížel kolem staveniště a přemýšlel jak toho muže najde, když v tom se k němu přihnal nějaký dělník a zeptal se jestli něco che, při čemž mu svým odplivnutím téměř zasvinil boty.
"Nic." nahodil nablblý úsměv který sám nesnášel a obešel budovu. Neznal jméno, měl sice fotografii, ale nemohl tam jen tak vlézt a prohlížet si jednoho dělníka po druhém, vypadal by podezřele a při jeho smůle by mu ten chlap pláchnul. "Taková otravná práce, člověk nemůže jednou dostat nějakou zajímavou misi." brblal si sám pro sebe, jelikož jeho práce v posledních týdnech opravdu za moc nestála a nemohl vypustit z hlavy myšlenku na válení se jen tak na slunci.
Z ničeho nic si všiml dvou dělníků, kteří zacházeli do samostatného přívěsu a mluvili o obědě. "Málem bych ještě zapomněl, že mám hlad." pomyslel si a otráveně zastrčil obálku s fotkou a vzkazem od Hokageho znovu do kapsy. Schoval se za roh a přemýšlel jak se tam nepozorovaně dostat, když za okamžik znovu uviděl ty dva jak odchází pryč v civilním oblečení. Byl by pitomec kdyby ho nenapadlo jít do přívěsu a vypůjčit si na chvíli monterky jednoho z nich.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil Lukas IV. Baruto, Ne, 2013-02-24 23:38 | Ninja už: 4246 dní, Příspěvků: 521 | Autor je: Pěstitel rýže
Takeda Y.
Čerství genin startuje
Dnešní ráno je jako vystřižené z komediální mangy. To by si mohl říci každý, kdo by se díval na moje počínání si dnes ráno. Včera jsme trochu slavil, no trochu. S babčou s staříkem jsme to rozjeli. To víte, člověk se stane geninem jen jednou za život. To však rozhodně není můj cíl, geninem hodlám být jen tak krátkou dobu, jak jen to bude možné. Aby jsem mohl očistit jméno mé rodiny a pomstít mamku s taťkou, musím velmi zesílit a rychle to dotáhnout alespoň na chuunina, aby jsem už mohl do terénu sám, na vlastní pěst. Každopádně, vraťme se k dnešnímu ránu.
Budík byl nastavený tak, aby jsme vstal čtyřicet minut před časem, kdy jsme měl přijít k našemu Hokage. Jenže. Jako by ta bestie, zvaná porucha, čekala na tento den, na tohle ráno. Celou dobu číhala a hledala ten nejlepší den a zrovna dnes tne den nastal. Takže se stalo, že budík nezazvonil. Naštěstí je i můj vnitřní budík zvyklí na brzké vstávání, takže jsem neprospal limit, ale času bylo žalostně málo. "Ty zrádče, až se vrátím, tak tě popravím."
Křiknul jsem a během toho vyskočil z postele a letěl do koupelny, tam na sebe hodil první trochu normální oblečení mé velikosti co jsem viděl, vyčistil si zuby a šplích na sebe trochu toho smradu v plechovce. Vlasy jsme si trochu pročísl prsty, aby jsem srovnal vrabčí hnízdo do něčeho použitelného a vyrazil z bytu.
Času bylo málo a sil po ránu ještě míň. Vzal jsme to během, ale i přes můj značně taijutsu typ, jsem se těžko vyrovnal z náhlým napětím způsobeným únavou, hektickým ránem a bůh ví ještě čím. Vnikám do budouvi Hokage jak nejtišeji a nejrychleji to jen jde, přicházím ke dveřím kanceláře a slyším něčí hlas. Paráda, kolega tam ještě bude.
Zájásám a zaťukám na dveře, počkám na výzvu a vlezu do kanceláře. Dobré ráno Hokage-sama. Omlouvám se za nedochvilnost, jistě s tím něco udělám.
Vložil Leon. S. Uchiha, Ne, 2013-02-24 18:52 | Ninja už: 4178 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
TOKUNE WAKAMURO
ICHIRAKU RAMEN + KANCELARIA HOKAGEHO
Chlapec menom Tokune si to namieril do kancelárie hokageho. Išiel ulicami Konohy, od svojho hotela až do kancelárie. Bola to neskutočná nuda. Hotel bol od kancelárie daleko, a Tokune si nevedel spestriť cestu. Ale potom to uvidel. To čo mu vždy spestrí náladu. Nebolo to nič iné ako... Ichiraku ramen! Tokune sa tam zastavil. ,, Dobrý deň, dnes si dám len jeden, pretože som práve na ceste do kancelárie hokageho." Povedal Tokune s úsmevom. ,,Tak z teba už je gennin." Povedal predavač a pripravoval Tokuneho obľúbený, kurací ramen. ,,Ano. Ale musím ešte zájsť za hokage-sama." Povedal Tokune a predavač mu už niesol ramen. Tokune ho zjedol, položil peniaze a vyštartoval do kancelárie. Už bol v akadémii a stretol svojho učiteľa, ktorý ho na akadémii učil. Tokune sa pozdravil, usmial a podakoval za všetko čo preňho učiteľ urobil. Chcel ísť po schodoch, ale potkol sa a spadol. Tokune, mrmlajúc si niečo o naleštených schodoch vyšiel hore, už úspešne. Chcel zaklopať, ale premýšľal čo povie. Dobrý deň, tu je Tokune Wakamuro a prišiel som sa ohlásiť ako nový gennin. To sa Tokunemu zdálo dobré. Tak teda zaklopal a vstúpil. ,,Dobrý deň, tu je je Tokune Wakamuro a prišiel som sa ohlásiť ako nový gennin." Povedal Tokune a čakal na odpoved
Vložil Davien, Ne, 2013-02-24 18:37 | Ninja už: 5629 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Mise týmu 6
Asajake šikovně vysvlékl bundu a ta na malý moment zakryla Tadaovi výhled. Ale ne na moc dlouho. Svým mečem ostrým jako břitva bundu jediným sekem přepůlil.
"To tě toho ten mamlas víc nenaučil?!"
Řeči jej ale přešly v momentě, kdy se kolem něj objevily výbušné lístky.
Ozvala se série výbuchů a útes se celý otřásl. Na padajícího Asajakeho a Keijiho začaly padat vyrvané balvany a kamení.
Vložil sannin Naruto, Ne, 2013-02-24 18:28 | Ninja už: 5063 dní, Příspěvků: 654 | Autor je: Prostý občan
Kenta Sarutobi
Zobudil sa pár minút po desiatej ráno. Vystrčil hlavu z postele, kukol na budík a povzdychol si. Pomaly začal ľutovať že sa vrátil. Ešte pred pol rokom vstával kedy chcel, robil čo chcel a nikdo mu do toho nestrkal nos.
Teraz sa však bude musieť riadiť tým tupým systémom. Unavene zazíval. Nevedel čo si pre neho pripravili za úlohu, no ak bral do úvahy že ich skoro dva roky svojími "výkonmi" dostával do šialenstva, nečudoval by sa ak by to bolo niečo nanajvýš nudné a otravné.
Pomaličky sa vystrnadil z postele. Umyl sa a naraňajkoval sa. Potom sa presunul doveľkého šatníka kde sa začal prehrabovať. Pre túto príležitosť zvolil jednoduchý sivý oblek, košelu a vestu s viazankou. Nechcel vyzerať ako šupák, ale zase nie ako priveľký boháč. To by asi zobrali ako jasnú provokáciu.
Obliekol sa, vzal si vychádzkovú palicu a vyšiel von z domu. Teraz si uvedomil, že Konohu takmer štyri roky nevidel. Moc sa tu toho nezmenilopomyslel si. Bola to stále to isté malé mestečko, ktoré stelesňovlo všetko, na čo prestal veriť. Smutne si povzdychol. Tie časy boli dávno preč. Ale teraz nastali lepšie. Aspoň preňho.
Rezko sa vydal k hlavnej budove. Cestou si ho podaktorý ľudia zvedavo obzerali. Nečudoval sa im. So svojím uhladeným zjavom vždy vzbudzoval pozornosť. Preto si ich nevšímal a išiel ďalej svojou cestou. Onedlho už stál pred budovou. Necítil žiadny strach ani nervozitu, jednoducho vošiel dnu a zamieril si to rovno ku Hokageho kanclu. Pár krát zaklopal a ani nečakal na pokyn aby vstúpil.
"Ach, sladké spomienky," podotkol s ľahko provokatívnym úsmevom akonáhle otvoril dvere. "Kiri musí robiť problémy, keď potrebujete pomoc od človeka ako som ja." Nechal úroveň napätie rásť, až napokon vybuchol smiechom. "Ale som rád, že ťa vidím Daich... teda pán Hokage !" zaburácal a stisol Hokagemu ruku. Pohľad sa mu zastavil nad jeho zástupkyňou. "Á, tuto slečnu ešte nepoznám. Volám sa Kenta Sarutobi. Teší ma." Galantne sa uklonil a vystrúhal jeden zo svojich odzbrojujúcich úsmevov. Potom mu však tvár zvážnela a sadol si na stoličku pred Hokageho.
"Takže, otázka prvá: pristupujete na moje podmienky? Ak áno, akú chcete protislužbu?"
Vložil Tobicek, Ne, 2013-02-24 18:15 | Ninja už: 5636 dní, Příspěvků: 955 | Autor je: Prostý občan
Sarutobi Asajake
Když na něj sensei zakřičel, vrhnul jen rychlý pohled přes rameno a okamžitě začal jednat. Prudce vypjal hruď a hodil ruce dozadu. Vzápětí mu vítr strhl bundu z ramen přesně jak plánoval a ta vletěla ninjovi přímo do obličeje čímž se Asajake na vteřinku ztratil ze zorného pole. Během té krátké chviličky udělal otočku a pustil asi tři výbušné lístky, které stejně jako bunda ve vzduchu zpomalily tak, že pokud by se ninja rychle nezastavil vletěl by přímo do nich a... bum!
Kotoki Ichijou Naibun
Po vteřince ticha se začal Ichijou smát jako blázen. "Hošíku, já jssem jounin, přece si nemysslíš, že byss mě chytil? Byl to jen klon a ten sse z toho nedosstal." řekl a spiklenecky na něj mrknul. "Vždycky je lepší když ssi dotyčný mysslí, že jde proti reálnému nepříteli a ne klonovi, to trošku kazí atmossféru." S tím se protáhl a naznačil mu ať se vrátí k původní mýtině kde začínali. "A jssem rád, že jssi zaútočil bez váhání, to je důležité, v naší branži." řekl během chůze tam. "A co chceš dělat dál?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Vložil Nagadir, So, 2013-02-23 23:46 | Ninja už: 5728 dní, Příspěvků: 678 | Autor je: Pěstitel rýže
Charllee Kowalski
Charllee společně se senseiem a jeho třemi psy čekal na své parťáky. Krátce po něm dorazil Talo, kterého poněkud ignoroval a pak i Akihiro jehož konfrontace s Willovým psem byla poměrně směšná takže se nějakou dobu tiše pochechtával. Ale to už to sensei zarazil, jeho psi se mezi ně roztřídili, a pak jim Will začal vysvětlovat účel tohoto setkání.
Charlleeho potěšil fakt, že pes se kterým bude spolupracovat je vůdcem smečky, vlastně už ráno v něm rozpoznal jakési velitelské schopnosti a byl rád, že se od něj bude moci něčemu naučit.
,,Nazdar," usmál se na psa, ,,my už se sice známe, ale jsem rád že můžu spolupracovat zrovna s tebou," řekl a oči mu doslova hořely nedočkavostí, o to víc, že si Will jejich tréning rozhodl nechat na konec.
Vyslechl si přerozdělení práce a sám při tom uvažoval jestli se bude moct učit nějakou novou techniku, nejlépe elementární, protože uměl jen jednu. Krom toho Akihirovi tak trochu záviděl fakt, že umí víc technik než on. Byli to sice dobří kamarádi, téměř jako bratři, ale to neznamenalo že mezi sebou nemůžou soupeřit, a Charllee měl rozhodně v úmyslu ho co nejrychleji dohnat. Takže když uviděl jak mu Will předává svitek s další technikou rozhodl se, že musí strávit víc času vlastním tréningem a zdokonalováním svých schopností. Bylo mu jasné, že by mohl někdy využít některé své možné plánované techniky a doopravdy si je zkusit naučit, byť bylo pravdou že s ovládáním svého elementu ještě neměl příliš velké zkušenosti. Za zkoušku ale nic nedám, pomyslel si a pak pohlédl na senseie, který konečně domluvil s oběma jeho parťáka.
,,Sensei," začal dřív než Will cokoliv řekl, ,,já... ehm... dost jsem přemýšlel o raiton technikách a abych pravdu řekl, mám pár vlastních nápadů," řekl a čekal jak se k tomu Will vyjádří. Přece jenom ještě nebyl tolik zkušený a byla tu jistá možnost že si při realizaci vlastní techniky ublíží, na druhou stranu by nebylo špatné aby měl dohled někoho mnohem zkušenějšího než kdyby se o to pokoušel někde v soukromí.
Vložil dex89, So, 2013-02-23 15:28 | Ninja už: 4271 dní, Příspěvků: 373 | Autor je: Recepční v lázních
Cvičiště poblíž sídla Aburame klanu
Na nic nečekala a chystala se hodit kunai s lístkem. Nakonec jej ale schovala. Už nějakou chvíli sledovala počínání svého senseie, a proto si něčeho všimla. To byla ideální chvíle pro použití její techniky. Nevěděla, jestli to není léčka, nebo jen zkrátka přeslechl jméno jejího klanu, ale rozhodně se mu vymstí stát nehnutě na jednom místě. Klekla si na jedno koleno, spojila k sobě prsty ukazováčků, prostředníčků a palců a z dlaní vytvořila okénko, kterým mířila přímo na nehybného senseie. „Shinranshin no Jut..." Najednou se do ní opřela obrovská vlna tepla, která jí smetla s odhodila jako podzimní vichry, které si pohrávají s padlými listy. Udělala pár kotrmelců dozadu a ošklivě si odřela paže. Ztěžka vydechla. Cítila se, jako by se na okamžik ocitla v peci. V krku jí vyschlo a ztratila vědomí.
Vložil Kyell, So, 2013-02-23 13:57 | Ninja už: 5615 dní, Příspěvků: 1367 | Autor je: Účastník chuuninské zkoušky
Amao Hyuuga Les smrti
Nad kolabující zvěří se zaradoval, jelikož to znamenalo, že odvrátili hrozbu a navíc se postarali o úkol. Jestli tohle nebude stačit, tak už nevěděl, co by jí mohlo udělat radost.
"Yosh!"
Ukázal palec nahoru a pousmál se.
"Tak to bychom měli, všichni v celku?"
Pohlédl na ně zkoumavě a hlavně na Hamitsu. Její hmyz už prý nemohl.
"Měli bychom... Já nevím, zavolat senseie nebo?"
Vlastně nevěděli, co dělat. Jejich úkolem bylo něco ulovit, nikdo pak neřekl, co se má odehrávat poté. Snad se sensei objeví sama a nebo ne? Co by tady jinak měli dělat?
Choko Akimichi Cvičiště
Pomalu se vlekli k cvičišti, když v tom se stalo něco nečekaného. Inori nechtěně vrazil do Choko a hned se začal omlouvat. Ta sebou trhla okamžitě, když se jejich pokožky dotkly a málem jí explodovala hlava. Stočila hlavu, aby její výraznešel tolik vidět a v hlavě se jí odehrávala pátá válka shinobi.
Pane bože! Dotkl se mě, dotkl se mě! Co mám dělat. Kristova noho!!! Mám se omluvit, nebo mám to ignorovat? Nemůžu se usmát, jsem tak... Tlustá, určitě už si to myslí, co mám dělat?! Tohle se vůbec nemělo stát!
Nakonec trošku pootočila hlavu a z úst ji vyklouzlo tiché.
"Nic... se nestalo."
Poté raději poodešla o pár kroku stranou ,samozřejmě nenápadně, protože by si to mohl vyložit tak, že se urazila nebo něco takového, ale to se nestalo.
Raději to nekomentovala a dala si další bonbon do pusy. A než se nadála, byli na cvičišti. Teď to teprve mělo začít...
Shibiki Aburame Les smrti
Shibiki sebou trochu trhl, když se u něj sensei objevil, ale bral to jako konec cvičení. Vůbec se mu nelíbilo, že sensei utekl z jeho rádoby vězení, ale právě ho na něm vyzkoušel, takže to nešlo tak, jak si on sám představoval.
"Upřímně řečeno jsem doufal, že pokud se pokusíte přemístit, zareaguje trhavina, avšak nestalo se tak zavčasu. Takže to beru jako selhání z mé strany, pokud by se to povedlo, neměl byste být schopný udělat nic, ani jeden krok.
Ale jinak máte pravdu, sice jsem neudělal přesně to, co jsem chtěl, ale k něčemu to přeci jen bylo."
Ujistil senseie Shibiki.
Vložil Qasew, So, 2013-02-23 11:11 | Ninja už: 5660 dní, Příspěvků: 1047 | Autor je: Prostý občan
Qasew Aragi Naibun
"Nezní to tak špatně" nadhodil tvář falešného uznání, ale vcelku mu bylo celkem jedno, co radí, něco ho už totiž napadlo.
"Na velitelství vesnice by mělo být dost informací, zkusíme to právě tam a potom by jsme mohli zahrát divadýlko na styl toho, že jsme ho vybrali jako nejlepšího dělníka vesnice... A pak z něj dostaneme vše, co budeme chtít vědět" ďábelsky se pousmál a otočil se na patě směrem do středu vesnice.
"Tak jdeme si prověřit co se o něm ví" zavelel a ne moc rychlou chůzí se vydal k budově Kageho.
Vložil Mitora, Pá, 2013-02-22 23:09 | Ninja už: 4248 dní, Příspěvků: 807 | Autor je: Tsunadin fackovací panák
Midori Hyuuga Cvičiště u Aburame klanu
Sensei je napomenul že měly útočit hned a nedat mu čas. Poskládal nějaké pečetě. Nic se ale nedělo. Aktivovala byakugan a rozhlížela se jestli něco neuvidí. Nic neviděla a tak se soustředila zpět na senseie na kterého právě letěly čtyři kunaie. To ovšem byla chyba. Zasáhla ji vlna žáru. Chvíli se jí zatemnilo před očima. A když se jí vrátil zrak byla na kolenou a přepadávala dopředu. Na poslední chvíli ale před sebe dala ruku a nespadla úplně. Točila se jí hlava, bylo jí blbě a třeštěla hlava. Pokusila se postavit ale udělalo se jí blbě ještě víc a podlomily se jí nohy takže málem skončila znovu na zemi. Tentokrát počkala v kleče tak dlouho než se jí udělalo líp a byla schopna alespoň trochu přemýšlet. Zjistila že má deaktivovaný byakugan. Když se postavila rozhlédla se a první co uviděla byl Kasumiin nechápající výraz. V duchu se nad tím pousmála a potom začla přemýšlet co to bylo.
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Pá, 2013-02-22 22:32 | Ninja už: 4343 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Hyuuga Kasumi (Tým 1) cvičiště poblíž sídla klanu Aburame
Kasumi byla naštvaná, ty dvě nic neudělaly, nedokázaly ho ani trochu zaměstnat, takže i když byla jediná k senseiovy zezadu, nemohla riskovat a snažit se nyní dostat blíž. Využila chvíle alespoň an to, aby si tedy připravila záložní past, druhiu rukou schovanou za zády položila, na zem výbušný lístek a pak už jen předstírala, že stojí a nerušeně je pozoruje, zatím co nohou si dělala na zemi značku. Nejen ty dvě, ale i senseitomu nejspíše uvěřily, že tam míní jen tak stát a koukat, mysleli opravdu, že je tak předvídatelná?
Midori a Ayame se sotva vyhnuly útoku, naštěstí tak, že už byly z dosahu, ježe chyba byla v tom, nedonutili Homuru o chvíli déle jim věnovat pozornost a daly mu možnost znovu na Kasumi zaútočit. Věděla, že nebude váhat a tak se rozběhla nalevo, něco vytáhla a hodila po něm. Byla to dýmovnice, do míst kde do teď stál pak za běhu začala házet shurikeny, aby letěly z více míst a tak se jim mohl hůř vyhnout. Mínila původně použít všechny, aby alespoň jednou zasáhla, ale když házela pátý najednou se něco stalo, něco Kasumi zasáhlo, jako by ji to mělo spálit, nevěděla, co to je, ale zatočila se jí hlava a udělalo velmi zle. Dopadla na všechny čtyři na zem a chvíli měla pocit, že snad i bude zvracet. Nejhorší bylo, že neměla nejmenší ponětí co se to vlastně stalo. Jejím jediným štěstím v té chvíli nejspíš bylo, že když se dala do pohybu nezasáhla jí technika v nejsilnější podobě a stihla se dostat z nejhoršího, jinak by možná omdlela.
Vyděšeně zhluboka dýchala a běhala očima sem tam po zemi než jí vítr začal trochu ulevovat. Po chvíli si jednou rukou zmateně otřela pot z čela a zvedla hlavu. "Co to najednou k čertu....?" proběhlo jí hlavou a rozhlédla se kde jsou ostatní.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil Davien, Pá, 2013-02-22 20:11 | Ninja už: 5629 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Tým 6 na misi
Asajakemu se podařilo vytvořit síť a Keijiho do ní zachytit.
Tadao, snažíc se propíchnout ninju svým mečem se najednou rozplynul. Objevil se nad Asajakem. Využil padajícího a bezmocného Keijiho k oddělení genina od ostatních a k následnému přepadení.
Blížil se velkou rychlostí s katanou připravenou k jedinému likvidačnímu seku.
Mezi tím, dva bandité, kteří se snažili zaútočit na Miyu padli pod kunai, které vrhl další překvapivý příchozí. (Shikaru)
Následně vržené shurikeny už tak byly naprosto zbytečné a minuly cíl.
Keiji Nara(tým 6)
Padal a padal. Dopadne na zem a kdyby to náhodou přežil, tak ho Tadao dorazí. Nebo se to možná stane obráceně.
Najednou se však na scéně objevil Asajake. Bláznivá děcka, měli ho tu nechat.
Genin upletl síť do které měl Keiji spadnout. Tadao najednou zmizel, respektive se rozplynul. Bylo to genjutsu. Ihned věděl, co tímhle celou dobu sledoval.
"Za tebou!"
Sakra bude se muset vzchopit, tady nešlo už jen o něj. Jestli něco neudělá, bude se muset dívat do tváře dalšího mrtvého dítěte.
Vložil Jaden, Čt, 2013-02-21 23:45 | Ninja už: 5901 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Homura Cvičiště poblíž sídla Aburame klanu
Jeho útoku se naštěstí každá z dívek vyhnula, takže si nemusel Homura dělat hlavu s tím, že proměnil jednu ze svých žákyň na uhel.
Ale zároveň se ani jedna z nich neměla k útoku, což se Homurovi moc nezamlouvalo.
„Jestli zaváháte, dáváte tím svému nepříteli zbytečně čas k dalšímu útoku!“ napomenul je a okamžitě jim svá slova dokázal.
Katon: Natsu no soyokaze! Proběhl mu myslí název techniky, načež se od něho proti jeho třem studentkám vyřítila neviditelná vlna obrovského horka. Tato technika byla vážně zákeřná. Nebyla vidět, nešlo se na ni prakticky připravit, a pokud vás trefila, šokovala vás natolik, že se slabšími jedinci zamávalo vedro natolik, že se mohli na chvíli i složit k zemi, o totální dezorientaci ani nemluvě.
Lovec a kořist
Trojici se nakonec podařilo obě gorily zdolat. První kořist byla jejich, stačilo se jí zmocnit.
Tím však nebezpečí nekončilo. Stačila chvilka nepozornosti a kořist se mohla stát velmi brzo z nich.
Bude to ale Moriko stačit?
Otálet rozhodně nemělo cenu. Z dálky se k nim totiž nesl další dosti nebezpečně znějící řev, který tentokrát zněl vyloženě jako souboj.
První kořist měli, další kroky byly na nich.
Vložil dex89, Pá, 2013-02-22 00:40 | Ninja už: 4271 dní, Příspěvků: 373 | Autor je: Recepční v lázních
Cvičiště poblíž sídla Aburame klanu
Než se dostala k senseiovi, zabodly se do něj tři Kasuminy kunaie. Ayame se zastavila a nevěřila svým očím. Jak se mohl nechat zasáhnout pouhými shurikeny? Ve stejný okamžik přistály Midoriiny pěsti na jeho zádech. Už si začala myslet, že byl Homura tak lehkovážný, že se nechal zranit, když se ozvalo ono známé PUF a sensei se proměnil ve špalek. Ayame na sebe měla trochu vztek, že se nechala tak snadno napálit, ale ještě víc jí vytočil sensei, který se jim o pár metrů dále od Midori vysmíval.
Kasumi se svým manévrem dostala poněkud dále od bojiště a pravděpodobně na něco čekala. Od člověka, který tak moc prahl po tréninku, čekala víc.
Homura se ihned obul do manévru, který předvedla Midori, ale dál už neotálel a ihned na ně vychrlil ohnivé koule. Midori se oněm koulím vyhnula vybočením ze směru útoku,čímž se tato technika stala nebezpečnou už jen jí.
Věděla, že musí zmizet,nebo útok odrazit. Nebyl čas na hrdinství, proto se rozhodla vyběhnout co nejdříve z dráhy útoku, který však nebyl nijak malý. To byla ale značná výhoda, protože čím větší byl rozsah útoku, tím méně u sebe jednotlivé koule byly. Ayame se rozhodla rychle vyběhnout na opačnou stranu,než běžela Midori, aby nebyly snadným cílem. Běh jí zkrátil vzdálenost o polovinu, ale koule se blížily rychleji,než předpokládala. Ve chvíli, kdy si uvědomila,že nestihne doběhnout, vzpomněla si na tvrdý trénink, kterým jí sestra sužovala. „Jako medik se nesmíš nikdy nechat zasáhnout!" říkávala jí zpravidla vždy, když ležela celá pobitá sestřinými útoky.
Pohlédla tedy na první blížící se kouli a hbitě přiskočila šipkou směrem dopředu. Udělala parakotoul, po jehož dokončení vyskočila ihned do vzduchu, protože další koule jí směřovala právě na nohy. Ve vzduchu provedla přemet,aby dopadla na ruce a provedla rychlou hvězdu, ze které skončila na nohou a mimo dosah ohnivého útoku. Rychle se rozhlédla,aby zkontrolovala další sled událostí,přičemž z kapsy vytáhla kunai s přivázaným výbušným lístkem.
Vložil Lee_CZ_, Čt, 2013-02-21 19:52 | Ninja už: 5580 dní, Příspěvků: 578 | Autor je: Prostý občan
Hamitsu AburameTým 4
Hamitsu sledovala jak se gorila se kterou bojovala ke konci s Amaem odporoučela k zemi, ale chtěla se ujistit tím, že gorila trpět nebude. Takže se celý roj vrhl na Gorilu a celou silou roje svrhl gorilu z větve, která se odporoučela střemhlav k zemi. Pak se podívala na Katsura, který právě dodělával svou gorilu. Po chvilce se mu povedlo ji také skolit a ona také začala padat k zemi. Jenže opět se chtěla ujistit o její rychlé smrti, tak vyslala brouky, ty obalily gorilu a nasměrovaly její pád hlavou k zemi. Tím zajistila, že se Gorilám zlomí vaz a bude definitivně po boji. Když bylo po všem, tak nastavila ruce před sebe a všichni brouci se vrátili do svého domova. Pak si upravila vlasy a koukla na chlapce stále odhalenýma očima "myslím, že máš pravdu Amao" řekla a pak se koukla směrem ke gorilám "co s nimi? mí brouci jsou už vyčerpaní" řekla a koukla svýma očima na chlapce, její pohled byl takový bezstarostný, jako by se celou dobu nic nedělo a bedlivě sledovala oba chlapce.
Will ReinjaTým 2
Will si v klidu vysedával na větvi stromu a 3 psi co vzbudili chlapce leželi na vyšších větvích, takže nebyli vidět a v klidu si tam podřimovali. Pak uviděl, že se první člen jeho týmu dostavil na cvičiště. Když mu Charllee pokynul hlavou, tak Will pozdrav opětoval, ale dál vyčkával na zbytek týmu. Po chvilce dorazil i Talo, ale jemu jen opětoval pozdrav také pokývnutím hlavy, bylo přece jen ráno a zbytečných slov nebylo třeba, moc dobře věděl kde se Talo zdržel, takže to dál neřešil. A na konec se dostavila rychlá voda Akihiro, Will jen protočil oči a před sebou už jen uviděl šmouhu, toho jak Karuzů padá na zem. Karuzu dopadl jako kočka a vrčel smrtelným pohledem na Akihira "co jsi to řekl, ty zelená chcíplotino" řekl a vrhl se na Akihira obrovskou rychlostí, takže mu narazil do rozkroku a poslal Akihira v bolestech k zemi "příště ti ho ukousnu" řekl stále s vrčivým výrazem. Přešel si kolem Akihira a zvedl pravou zadní nohu a chystal se ho počůrat, když v tom ho zastavil Willův hlas "Karuzu to už stačí" řekl Will a Karuzu jak na povel vrátil nohu z5, sedl si na zem a vrtěl ocasem. Will hned došel ke Karuzovi a drbal ho po hlavě "tak jelikož tu jsme všichni, tak by jsme mohli začít" řekl a Akio s Likem seskočili na zem, Akio se vydal k Charlleemu a sedl si vedle něj a Lik zase k Talovi a také si vedle něj sedl "nastávající trénink bude mít jen jednu maličkou úpravu a to, že se naučíte spolupracovat s mými ninja psi, pro budoucí mise. Ninja psi s vámi budou po čas tohohle tréninku, takže čím dříve skončíte, tím dříve se jich zbavíte, takže se o ně postarejte" na chvíli se odmlčel a pak pokračoval "každého psa jsem k vám přidělil s největší podobností s vašimi schopnostmi, Charllee seznam se s Akiem, je to vůdce celé smečky a dnes bude spolupracovat s tebou, takže vám zadám trénink až na konec" řekl a otočil se na Tala "Talo tohle je Lik, není ve smečce nejbystřejší, ale jeho čich je z celé smečky nejlepší, ale zase je nejmladší, takže toho tolik neumí a potřebuje stále trénovat, jelikož jsi neprošel tréninky koncentrace chakry, tak se je s Likem naučíš" řekl a pak se pomaličku obrátil na Akihira, mnul si čelo a měl ten výraz, který Akihiro moc dobře znal, Will chtěl aby nyní mlčel "Akihiro tohle je Karuzu, z celé smečky je to nejsilnější a nejnebezpečnější jedinec, takže ho moc nedráždi" začal Will a pak pokračoval "navíc má velké zkušenosti s elementární podstatou suitonu, takže ti bude hodně užitečný v pomoci cvičení tohhle jutsu" dořekl a hodil Akihirovi svitek "je to suitonové jutsu Mizu Rappa, všechen popis najdeš tam a pomoc u Karuzua, tak do toho" řekl a otočil se na Akiho a chystal se ke slovu.
Wong Fei-HungTým 14
Když tohle dokončil, tak se protáhl a vyrazil směrem k senseiovi ještě si protahujíc ruce. Když k němu přišel, tak na něj mrkl a řekl "tak jo sensei já jsem hotov" řekl a lehce se usmíval.
Vložil Mitora, Čt, 2013-02-21 17:33 | Ninja už: 4248 dní, Příspěvků: 807 | Autor je: Tsunadin fackovací panák
Midori Hyuuga Cvičiště
Když její prsty narazily do špalku měla co dělat aby nezasyčela bolestí. Chvilku trvalo než jí došlo co se stalo a začala hledat polohu senseie. Když ho našla Kasumi už byla dávno pryč. Právě viděla jak Homura poskládal pečetě a na ně se vyřítila salva ohnivých koulí. Midori nebyla tak pitomá aby si myslela že by proti té technice a vůbec proti mistrovi něco zmohla. Nenapadlo ji nic jiného než se vyhnout. Nebyla moc silná, ale rychlost měla. Za okamžik už byla z dostřelu a rozhlížela se co udělá dál. Pohled jí padl na Kasumi. Jen tak stála z dostřelu a zjevně si užívala pohled na ni a na Ayame jak se na ně řítí oheň. Měla sto chutí na ni zakřičet proč tam jen tak stojí a nepomůže jim nebo něco nedělá. Už už otevírala pusu ale na poslední chvíli si uvědomila že by si ji tím jenom víc naštvala "a navíc ona je silnější, může dělat co chce." Dospěla zdrceně k závěru.
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Čt, 2013-02-21 16:43 | Ninja už: 4343 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Hyuuga Kasumi (Tým 1) cvičiště poblíž sídla klanu Aburame
Kasumi udělala kotoul asi ještě tak tři metry dozadu a zůstala při zemi, aby ji Katon nezasáhl. Moc dobře věděla, že nemají šanci vyhrát proti Homurovi, při jejich schopnostech, nebyla naivní ani hloupá, věděla, že je to jen test jejich schopností, zatím co Midori to vzala opravdu vážně a snažila se ho zabít při čemž málem zabila sebe jako obvykle, Kasumi se snažila alespoň najít místo na které by se jí podařilo zaútočit.
Jakmile si byla jistá, že je mimo nebezpečí, vyskočila, byla už hodně stranou oproti Ayame a Midori které čelily útoku senseie, Kasumi je nechala vypořádat se s ohněm jak umí a rozběhla se obloukem k Homurovi zezadu, zůstala však stát bokem a zatím vůbec nezaútočila, vypadalo to, že se je chystá jen pozorovat. Doufala, že ty dvě tentokrát konečně něco udělají, když už tam jsou, aby se měl Homura čím zabývat, pokud z nich ovšem zatím neudělá uhlíky.
Byla celkem rychlá, takže věděla, že i kdyby na ni teď zaútočil je dostatečně daleko, aby se stihla vyhnout. Jednou rukou vytáhla kunai, aby měla čím odrazit případné zbraně kdyby je použil, nebo to chtěla zkusit Midori, jelikož měla jistou pochybnost o tom, že zvládne hodit rovně na seneie a ne úplně jiným směrem, aniž by si překousla jazyk. "Uvidíme co vy dvě zvládnete." pomyslela si a stála na místě, jako by se do boje právě nemínila zapojit.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil Jaden, Čt, 2013-02-21 04:29 | Ninja už: 5901 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Kouhei Restaurace poblíž Akademie
„Vážně? Ale to je úžasné využití!“ ožila Kouheiova tvář znovu nadšením, když se doslechl o studnách, které Ranmarova babička pomocí dotonu a suitonu vytvářela.
„To bez pochyby!“ rozesmál se nad Leiiným tvrzení ohledně větrné pandy, „jak to s ním dopadlo?“ pousmál se nad Leiinou otázkou, která zněla jakoby se ptala na konec nějaké lidové pohádky a ne na osud skutečného muže, „to nevím. Jak jsem řekl, už je to pár let, co jsem Sunagakure opustil. Ale já věřím že tak skvělému a veselému muži jako je on by se dařilo dobře i po smrti!“ zasmál se Kouhei, načež se u stolu objevil číšník s jejich jídlem.
„V době tak křehkého míru mezi vesnicemi nejsou úplně všechny moje cesty zrovna procházkami růžovým sadem,“ pousmál se Kouhei trochu smutně, „ale i tak mohu říci, že to za tu námahu stojí!“ usmál se znovu, tentokrát přesvědčeně a odhodlaně.
„Těší mě, Lei. A teď: Itadakimasu!“ uklonil se Lei po jejím představení lehce hlavou, načež jí popřál dobrou chuť, odtrhl od sebe hůlky a pustil se do pokládání svého masa na rozpálený plech uprostřed stolu.
Vložil Tobicek, St, 2013-02-20 23:04 | Ninja už: 5636 dní, Příspěvků: 955 | Autor je: Prostý občan
Kotoki Ichijou Naibun
Ichijou se ani nehnul a to i přes to, že v podstatě všechno okolo vybuchlo a jeho pohltily plameny a dým.
Když se prach usadil, jediné co zbylo po Ichijouovi byly ohořelé zbytky karty, která se pomaličku snášela k zemi.
"To nebylo špatné, jen ti to docela trvalo a ten závěr nebyl moc nenápadný." Tentokrát pravý Ichijou seskočil z větve jen o pár metrů nad Shibikim. "Navíc, tohle přesný odstřelování mi přijde poněkud zvláštní, přijde mi, že tahle technika by se hodila spíš jako artilérie. Prostě to vysyp a ono se jich pár určitě trefí"
Po tomhle proslovu seskočil na větev za Shibikim a prokřupal si ruce. "Tak co, byl tvůj test úspěšný?"
Ensui Taiko Tým 15
"...a pak ten chlap povídá: Když to neumíš, tak na to nehrab. A jen to dořekl, dostal takovou ránu, že se mu z hlavy kouřilo, nekecám!" Taiko právě seděl na trávě a zády se opíral o obrovský pozůstatek kmenu stromu a naproti němu seděl jakýsi ninja, který se okamžitě začal smát Taikově vtipu. "Aj, asi se budu muset omluvit, vidím, že mi přišli děcka." S tím Taiko vstal, rozloučil se s druhým shinobim a zamával na Shikahira, aby na sebe upozornil a zároveň jim naznačil, ať se k němu připojí. Tak trochu se na ně těšil, ale to co viděl ho nepotěšilo, už od pohledu to byli slaboši. Sice věděl, co je to za trio, ale rozhodně neměl v plánu je tak nechat.
Stejně s tím nic nezmůžu, pomyslel si trpce, když se nebudu snažit, Mao mi utrhne hlavu!
Akimichi Ikki Naibun
"Rozhodně bych tam jen tak nenakráčel. Než tam půjdeme, informoval bych se co nejvíce na našeho člověka, pak bych si vymyslel důvod proč za ním jdeme a pak se uvidí." Bylo to dost obecné popsání plánu, ale rozhodně to bylo lepší než se po hlavě vrhnout na stavbu a začít se domáhat informací, protože by si jen vysloužili posměch a odmítnutí. "Nějaký lepší nápad?" Oplatil mu Ikki, jen ať se taky zamyslí, když už si myslí že tu poroučí.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Vložil Stranx, St, 2013-02-20 22:30 | Ninja už: 5632 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki Restaurace poblíž Akademie
Lei poslouchala Jomeiovo vyprávění se zaujetím a na kocni musela uznat, že by přesně takovým ninjou chtěla být. Poté co příběh skončil, tak číšník donesl čaj. Lei jej začala usrkávat a přemýšlela nad tím, proč si nedala radši džus nebo jiný studený nápoj, když čaj vlastně ani nemá moc ráda.
"To je pěkný příběh! Ale vsadím se, že větrná panda by lasičce nedala šanci!" řekla dívka a pořádně se zazubila. "Jak to s tím shinobim nakonec dopadlo? Co teď dělá?" zeptala se ještě Jomeie a vyhlížela jejich jídlo. Když se ho stále nemohla dočkat tak zapřemýšlela nahlas: "Musíte mít skvelý život. Takhle si cestovat, poznávat jiné kraje a setkávat se se zajímavými lidmi, to bych taky chtěla. Jinak myslím, že je ode mě neslušné že jsem se vám ještě oficiálně nepředstavila, takže já jsem Lei, Lei Takuki."
RSS
| Česká stránka o seriálu NARUTO a BORUTO. Slouží pouze jako fan web, všechny postavy a příběh vymyslel Kishimoto Masashi, popř. TV-TOKYO, a také jsou jejich majiteli. Obrázky na webu patří jejich autorům. Titulky k anime a překlad mangy patří týmu Konoha.cz. Není dovoleno si je přivlastňovat (tzn. měnit jméno překladatele). Pokud je chcete použít, vždy uveďte zdroj. Články patří tomu, kdo je vložil, není-li uvedeno jinak. Prosíme, nekraďte tyto články do svých blogů. Konoha.cz je web bez komerčních reklam, o žádné nestojíme.
Naitaki Kensei
Akademie - Kancelář Hokage
Naitaki vyšel na dvůr Akademie posetý dětma a jejich rodičema. Otravoval ho ten povyk a to vzrušení týkající se vysvědčení.
"Pff...bezcennej kus papíru" odfrkl Naitaki. V tom momentu k němu přišel jeho táta s radostným úsměvem "jsem na tebe hrdý" prohlásil.
Naitaki mlčel. Otec si už zvykl na takové chování.
"Pojď oslavíme to" prohlásil. Naitakimu proběhlo hlavou že musí ještě zajít k Hokagemu, stejně by nešel nemá rád veselou společnost která právě něco řeší. Obzvlášť jeho."Nemám čas!" odsekl Naitaki.
Táta nechtěl odporovat, věděl že to stejně nemá cenu."No tak dobře" řekl otec,ale to ani nemusel protože když to dořekl tak Naitaki už k němu byl zády a šel si po svým, nečekal na jeho slova. Naitaki šel domu ,aby si ještě připravil pár důležitých věcí na večerní tréning. Šel ulicí kde dřív bydlel jeho věrný přítel Saikuro.
Zachvěl se a nevyhnul se vzpomínkám. Jako by to teď viděl. Členy ANBU kteří vynášeli jeho tělo. Naitaki zmáčknul pěst tak silně ,že si málem protrh kůži nehtama. Nakonec došel domu. Připravil si výzbroj vyleštil svoje jehly aby nezrezli a pár jich namočil do vlastnoručně vyrobeného jedu na všechny případy. Nakonec vše zkontroloval a vydal se ke kanceláři. Šel vedlejšími ulicemi,neměl moc rád rušno. V jedné z ulic uviděl jak se jeden ožrala hádá s bezmocným starcem. Ožrala si ho očividně spletl s někým jiným ,protože po starci chtěl aby mu ještě nalil jednu rundu Sakeho. Stařík už to nemohl vydržet a plácnul ožralu po nohou. Rána to byla tak malinká že Naitaki pochyboval jestli by takhle zabil vůbec mouchu ,ale nehledě na to se ožrala skácel.
Stařík si myslel že už má vyhráno ,ale to ještě neviděl jak se ožrala zvedá a kouká na poslední rozbitou flašku Sakeho. Ožrala byl mohutnej a chytil staříka za roucho a už se natahoval na pořádnou ránu. I když měl Naitaki "srdce z kamene" tak stejně se už nemohl na to dívat. Rozběhl se , vyskočil a rehkým kopem tefil ruku co držela starce."Ty spratku malej jen počkej" vykoktal ze sebe ožrala. Naitaki ale na nic nečekal a rychle se rozběh proti němu. Vytáhl jednu ze svých jehel a předstíral že jí hodí. Ožrala který si to myslel tak dal ruce do kříže před obličej. Naitaki však vzal jehlu do levé ruky, skrčil se, pravou rukou držel ožralovi ruce za bolestné body, levou rukou jehlu přiťal k ožralovu krku. Tím chtěl zničit ožralovu morálku. To se taky povedlo.Ožrala polevil všechny svaly málem zpanikařil. Když to Naitaki ucítil tak mu zmáčknul pravou ruku. Ožrala si bolestí kleknul. Naitaki pustil jeho ruce a prudkým úderem trefil jeho hlavu svým kolenem. Litoval že zatím neumí žádné techniky, protože by je na něm hned vyzkoušel. I když je to trestné.
Ožrala odletěl 2 metry od Naitakiho a už se ani nepokoušel usnout. Vypadalo to že omdlel ale jenom usnul. Naitaki kouknul na slunce a zjistil že jde pozdě. Už si vůbec nevšímal toho starce.Vlastně kvůli němu to ani nedělal, chtěl se jen pobavit. Schoval jehlu a vydal se na cestu. Už nešel chůzí ale přeskakoval ze střechy na střechu. Nakonec dorazil k sídlu Hokage. Ignoroval stráže a všechny jiné děti v okolí a vešel dovnitř. Šel rovnou ke kanceláři , cestu si pamatoval ještě od tý doby co tu byli se třídou na návštěvě. Po chvilce přemýšlení co mu Hokage řekne se sebe vyhrknul jen jedno."Koho to zajímá". Uviděl dveře kanceláře Hokage a bez ťukání vešel dovnitř.
Cvičiště poblíž klanu aburame
Probudily jí jemné pleskance na tvář. Když začala vnímat,všimla si,že se na ni všichni dívají. Boj očividně skončil. Pořád jí ještě bylo horko z té vlny a měla úplně vyprahlo v ústech. Necítila se moc dobře, ale bylo to spíše z pocitu selhání. Dokonce i kasumi s Midori se na ní dívaly s úžasem,jak jí mohla taková technika takhle složit. Moc se tedy nepředvedla,ale na tom jí nezáleželo. Připadala si stejně jako před lety,kdy nic neuměla a sestra jí takhle probírala k životu.
Jakmile se trochu zmátořila, začal se sensei ptát, jak jsou na tom v ovládáni chakry. Holky jí už stihly předběhnout a odpovědět, to jí ale nevadilo,alespoň se mohla déle vzpamatovávat. Poté přišla řada na ní. ,,Cvičila jsem chůzi po stromech i po vodě se senseiem Taiko. V ovládání chakry jsem schopná, toho bych se nebála. Budu spíše muset cvičit v odolnosti,očividně." Poté se zvedla ze země a oprášila si oblečení.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Ikuse Mihare
Ikuseho dům, budova Hokage
"Už zítra..." pomyslel si Ikuse když se chystal ke spánku. "Už zítra poznám svého senseie a ostatní členy týmu...". Jeho nadšení bylo neskutečné. Ještě nikdy si nepřipadal tak bezstarostně jako teď. Až do této chvíle to byla jen samá teorie, ale od zítřka se vše změní. Bude chodit na mise a začne se učit úžasné techniky. Ikusemu bylo jasné, že ne hned zítra, ale i tak se na nadcházející den těšil.
Příštího dne...
Ikuseho den začal otravným drnčením budíku. Vstal, převlékl se a šel na snídani. Jedl rychle, neboť se bál aby nebyl v kanceláři Hokage pozdě. Ikuseho matka chlapce napomenula aby tak nehltal, ale
on neposlechl. Byl nedočkavý. Nejradši by už teď stál přede dveřmi kanceláře Hokage. Po jídle vyběhl z domu jak nejrychleji uměl a zamířil přímo k budově kde seděla hlava vesnice. Vůbec nevnímal co se děje kolem něho. V tom spěchu narážel do lidí, občas takovou silou, že jim poté musel pomáhat zpět na nohy a omlouvat se. Když konečně přiběhl před hlavní vchod tak se zastavil, neboť byl udýchaný. Mísilo se v něm mnoho pocitů. Byl štěstím bez sebe ale také se bál. Po chvíli sebral trochu odvahy a vydal se po schodech nahoru. Zastavil se přede dveřmi do kanceláře, zaklepal na masivní dveře a čekal na vyzvání ke vstupu.
Kumiko Hyoshi
Konohagakure no Sato, budova Hokage, kancelář Hokage
Seděla ve stínu pod stromem s nohama stočenýma pod sebe a pohlem upřeným do knihy y na svém klíně. I když nebylo příliš velké vedro, schovávala se před sluncem ve stínu jako vždy, když neměla nic zvláštního na práci. Sluneční paprsky ale nebyly tím jediným, před čím se ráda schovávala. Maska přes její obličej skrývala nejedno tajemství.
Pomalu zvedla oči, když se u ní objevil posel od Hokage a předal jí vzkaz. Dlouho její volno netrvalo, přesto knihu hned zaklapla a s uschováním do váčku vyrazila volným, až vycházkovým krokem k budově Hokage.
Zastavila se až před dveřmi kanceláře, na které zaklepala a dlouze si oddechla. Výstup pp tolika schodech, když posledních pár hodin seděla do zdřevění nohou, nebyl právě příjemný. Vyčkala na vyzvání a vstoupila dovnitř.
"Hokage-sama," pozdravila a vzpřímeně zůstala stát u dveří.
"Přál jste si se mnou mluvit?"
Lei Takuki
Restaurace poblíž Akademie
Lei doufala, že muž ze Suny o kterém Jomei vyprávěl, žije šťastným životem a že se ji jednoho dne třeba povede takového shinobiho také potkat. Lei dál usrkávala ze svého čaje i když ji moc nechutnal a dál přemýšlelal nad tím jak musí být cestováné skvělé. Z představ ji vytrhlo až jejich donesené jídlo. Dívka se ujmula hůlek a začala si grillovat své maso. Za tu dobu co tento podnik navštěvovala to uměla už jako nějaká mistrně v grillingu. Pozorovala na Ranmarovi, že už strávil mezi lidmi asi více času než chtěl a když si ani nic neobjednal, tak bylo jasné, že se dá na odchod. Lei mu chtěla nabídnout nějaké maso, ale to už Ranmaru dopil svůj čaj, zvedl se a rozloučil se s nimi. Lei měla zrovna plnou pusu zkušebního kousku masa, ale ani to ji nezabránilo vypustit ze sebe pozdrav: "Thak zhatimh ahoj Ranmaru! Uvidímhe se zase na tréninghu mmmmm!"
Midori Hyuuga
Cvičiště u Aburame klanu
Když uviděla že Ayame tu vlnu horka nevydržela, trochu se lekla, protože si myslela že by na jejím místě měla být ona. Podle Kasuminina pohledu poznala že si to myslí taky. Sensei vyběhl ven z kouře který způsobila dýmovnice od Kasumi a zaujal bojový postoj. Když viděl že ani jedna není schopna dalšího boje, odpískal to. Přešel k Ayame a začal jí křísit. Midori se teda pomalu zvedla a vydala se směrem k Ayame a senseiovi. Když procházela Kasumi kolem ní řekla jí že má výdrž. Možná to ani nebylo myšleno jako pochvala, ale ona to tak vzala a vydala se za ní. Homura nechal Ayame a zeptal se jich"Jak vám jde kontrola čakry? Chození po stromech, po vodě? Říká vám to něco?" Podívala se na Kasumi která začala, jako by to byla samozřejmost. Jakmile domluvila, Midori se podívala do země a spustila"Už jsem o tom slyšela, ale ne neumím" Prohlásila opět tiše a nervózně očekávala jejich reakci.
Ranmaru Chikanagare
Restaurace poblíž Akademie
Ranmaru přemýšlel nad celou tou věcí ohledně ninjů, válečníků, umělců a lidí kteří se snaží pomáhat ostatním. Přemýšlel nad Jomeiovým putováním. Sám jedno velké putování zažil, neměl na to moc dobrých vzpomínek a nechápal proč by to někdo dělal dobrovolně celý život. Nechápal ani umění o kterém Jomei mluvil. Přišlo mu prázdné jako vítr, marné, na oko a bez praktického užitku. Jsou věci které jsou krásné a věci které jen krásně vypadají. Studny, lázně, ninji řadil do první skupiny a umělce do té druhé. Přemýšlel tiše, hledíc před sebe a nevnímajíc okolí. Jen se mračil a nepřítomně pil svůj čaj. Z přemýšlení ho vytrhl prázdný hrnek. Došel mu čaj. Maso se už chvíli peklo. Ranmaru si kromě čaje nic neobjednal a svůj čaj už dopil. Nechtělo se mu dál sedět v restauraci. Jomei sice na Ranmara stále působil trochu záhadně, ale ne nebezpečně. Nechat tu s ním Lei bude v pořádku. Vstal od stolu, uklonil se k Jomeiovi. "Děkuji za příběh, ale už půjdu." řekl a měl se k odchodu.
Hyuuga Kasumi (Tým 1)
cvičiště poblíž sídla klanu Aburame
Kasumi se opatrně postavila a ještě jednou si rukama otřela obličej, tedy na něm měla teď několik šmouh od hlíny, což jí ale vůbec nezajímalo. Rozhlédla se a zpozorovala, že zdaleka není jediná kdo je na zemi. Midori vypadala zrovna tak a k Ayame Homura právě křísil, jelikož ta už ani nebyla při vědomí.
"Máš výdrž." řekla Kasumi když procházela kolem Midori a domýšlela si, že asi cítila totéž co ona a kdyby měla typovat někoho kdo bude právě ležet v bezvědomí byla by to spíše Midori.
Došla těch pár metrů k nim, Homura přestal dávat Ayame první a podle toho jak s ní mával asi i poslední pomoc a otočil se na ně. Pak jim položil zásadní otázku, jak jsou na tom s ovládáním chakry.
Kasumi se protáhla, jako by nic a spustila.
"Takže, chůze po stromech, běh po stromech a všechno co se přilepení k nim týče mi myslím problém nedělá, pokud to budete vyžadovat, jsem případně schopná spát jako netopýr." řekla Kasumi drze a doufala, že se jí to na nějaké misi až dojdou spacáky nevymstí.
"No a voda...?" trochu se zamyslela jelikož věděla, že trénink musela nakonec se svým předchozím týmem absolvovat v trochu kratším čase než bylo v plánu vzhledem k tehdejší neschopnosti Naruki - jedné z dívek. Nakonec se ale ušklíbla, jelikož věřila, že ani to pro ni nebude problém, byla z domova zvyklá učit se za trochu horších podmínek než jiní.
"Chůzi po vodě už jsem taky samozřejmě absolvovala." řekla trochu znuděným tónem, jelikož to považovala za naprostý základ a předpokládala, že to budou umět i Ayame s Midori.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Homura
Cvičiště poblíž sídla Aburame klanu
Kasumi po něm ještě stihla vrhnout dýmovnici, ale když se za ní chystala poslat ještě několik kunaiů, vlna horka ji už zastihla, stejně jako Midori, která stihla pouze aktivovat svůj Byakugan, a Ayame, před jejíž Shinranshin no Jutsu Homuru vlna vedra akorát včas zachránila.
Když mu u nohou bouchla Kasumina dýmovnice, neváhal a vyběhl ven z kouře a okamžitě zaujal bojový postoj, kdyby na něho náhodou čekala sprcha výpadů, ale nic takového se nestalo. Nečekal, že by se dovedly jeho technice Letního Vánku nějak ubránit, ale jistota byla jistota
Jejda...tohle jsem možná trochu přehnal. Nahrbil se provinile Homura, když viděl, že se Kasumi sotva drží na všech čtyřech, stejně tak jako Midori, a Ayame evidentně ztratila vědomí úplně.
„Dobrý holky! To stačí!“ ukončil jejich cvičný souboj mávnutím rukama do stran a vykročil si to blíže k nim.
„Hej, Ayame...vstávej,“ dřepl si k dívce ležící na zemi, lehce s ní zatřásl a poté jí i lehce propleskl. Letní Vánek dokázal nepřítele dokonale vykolejit, když přišel neočekává a bez varování přesně jako teď, a ještě ke všemu na trojici geninů, čehož byla Ayame dokonalým důkazem.
„Krucinál, musíme vás víc sehrát!“ narovnal se po chvilce Homura, doufaje, že už nebude muset Ayame více křísit a ona se probere, a přejel pohledem po dvojici z Hyuuga klanu, která by už měla být také opět použitelná.
„Jak vám jde ovládání chakry? Chození po stromech nebo po vodě...řiká vám to něco?“ optal se jich.
Kazushi Yomoko
Naibun - pofidérní záležitost
Nenápadně se porozhlížel kolem staveniště a přemýšlel jak toho muže najde, když v tom se k němu přihnal nějaký dělník a zeptal se jestli něco che, při čemž mu svým odplivnutím téměř zasvinil boty.
"Nic." nahodil nablblý úsměv který sám nesnášel a obešel budovu. Neznal jméno, měl sice fotografii, ale nemohl tam jen tak vlézt a prohlížet si jednoho dělníka po druhém, vypadal by podezřele a při jeho smůle by mu ten chlap pláchnul.
"Taková otravná práce, člověk nemůže jednou dostat nějakou zajímavou misi." brblal si sám pro sebe, jelikož jeho práce v posledních týdnech opravdu za moc nestála a nemohl vypustit z hlavy myšlenku na válení se jen tak na slunci.
Z ničeho nic si všiml dvou dělníků, kteří zacházeli do samostatného přívěsu a mluvili o obědě.
"Málem bych ještě zapomněl, že mám hlad." pomyslel si a otráveně zastrčil obálku s fotkou a vzkazem od Hokageho znovu do kapsy. Schoval se za roh a přemýšlel jak se tam nepozorovaně dostat, když za okamžik znovu uviděl ty dva jak odchází pryč v civilním oblečení. Byl by pitomec kdyby ho nenapadlo jít do přívěsu a vypůjčit si na chvíli monterky jednoho z nich.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Takeda Y.
Čerství genin startuje
Dnešní ráno je jako vystřižené z komediální mangy. To by si mohl říci každý, kdo by se díval na moje počínání si dnes ráno. Včera jsme trochu slavil, no trochu. S babčou s staříkem jsme to rozjeli. To víte, člověk se stane geninem jen jednou za život. To však rozhodně není můj cíl, geninem hodlám být jen tak krátkou dobu, jak jen to bude možné. Aby jsem mohl očistit jméno mé rodiny a pomstít mamku s taťkou, musím velmi zesílit a rychle to dotáhnout alespoň na chuunina, aby jsem už mohl do terénu sám, na vlastní pěst. Každopádně, vraťme se k dnešnímu ránu.
Budík byl nastavený tak, aby jsme vstal čtyřicet minut před časem, kdy jsme měl přijít k našemu Hokage. Jenže. Jako by ta bestie, zvaná porucha, čekala na tento den, na tohle ráno. Celou dobu číhala a hledala ten nejlepší den a zrovna dnes tne den nastal. Takže se stalo, že budík nezazvonil. Naštěstí je i můj vnitřní budík zvyklí na brzké vstávání, takže jsem neprospal limit, ale času bylo žalostně málo.
"Ty zrádče, až se vrátím, tak tě popravím."
Křiknul jsem a během toho vyskočil z postele a letěl do koupelny, tam na sebe hodil první trochu normální oblečení mé velikosti co jsem viděl, vyčistil si zuby a šplích na sebe trochu toho smradu v plechovce. Vlasy jsme si trochu pročísl prsty, aby jsem srovnal vrabčí hnízdo do něčeho použitelného a vyrazil z bytu.
Času bylo málo a sil po ránu ještě míň. Vzal jsme to během, ale i přes můj značně taijutsu typ, jsem se těžko vyrovnal z náhlým napětím způsobeným únavou, hektickým ránem a bůh ví ještě čím. Vnikám do budouvi Hokage jak nejtišeji a nejrychleji to jen jde, přicházím ke dveřím kanceláře a slyším něčí hlas.
Paráda, kolega tam ještě bude.
Zájásám a zaťukám na dveře, počkám na výzvu a vlezu do kanceláře.
Dobré ráno Hokage-sama. Omlouvám se za nedochvilnost, jistě s tím něco udělám.
Tvůrce, který pořádně neví, kdy přestat.
TOKUNE WAKAMURO
ICHIRAKU RAMEN + KANCELARIA HOKAGEHO
Chlapec menom Tokune si to namieril do kancelárie hokageho. Išiel ulicami Konohy, od svojho hotela až do kancelárie. Bola to neskutočná nuda. Hotel bol od kancelárie daleko, a Tokune si nevedel spestriť cestu. Ale potom to uvidel. To čo mu vždy spestrí náladu. Nebolo to nič iné ako... Ichiraku ramen! Tokune sa tam zastavil. ,, Dobrý deň, dnes si dám len jeden, pretože som práve na ceste do kancelárie hokageho." Povedal Tokune s úsmevom. ,,Tak z teba už je gennin." Povedal predavač a pripravoval Tokuneho obľúbený, kurací ramen. ,,Ano. Ale musím ešte zájsť za hokage-sama." Povedal Tokune a predavač mu už niesol ramen. Tokune ho zjedol, položil peniaze a vyštartoval do kancelárie. Už bol v akadémii a stretol svojho učiteľa, ktorý ho na akadémii učil. Tokune sa pozdravil, usmial a podakoval za všetko čo preňho učiteľ urobil. Chcel ísť po schodoch, ale potkol sa a spadol. Tokune, mrmlajúc si niečo o naleštených schodoch vyšiel hore, už úspešne. Chcel zaklopať, ale premýšľal čo povie. Dobrý deň, tu je Tokune Wakamuro a prišiel som sa ohlásiť ako nový gennin. To sa Tokunemu zdálo dobré. Tak teda zaklopal a vstúpil. ,,Dobrý deň, tu je je Tokune Wakamuro a prišiel som sa ohlásiť ako nový gennin." Povedal Tokune a čakal na odpoved
Mise týmu 6
Asajake šikovně vysvlékl bundu a ta na malý moment zakryla Tadaovi výhled. Ale ne na moc dlouho. Svým mečem ostrým jako břitva bundu jediným sekem přepůlil.
"To tě toho ten mamlas víc nenaučil?!"
Řeči jej ale přešly v momentě, kdy se kolem něj objevily výbušné lístky.
Ozvala se série výbuchů a útes se celý otřásl. Na padajícího Asajakeho a Keijiho začaly padat vyrvané balvany a kamení.
Kenta Sarutobi
Zobudil sa pár minút po desiatej ráno. Vystrčil hlavu z postele, kukol na budík a povzdychol si. Pomaly začal ľutovať že sa vrátil. Ešte pred pol rokom vstával kedy chcel, robil čo chcel a nikdo mu do toho nestrkal nos.
Teraz sa však bude musieť riadiť tým tupým systémom. Unavene zazíval. Nevedel čo si pre neho pripravili za úlohu, no ak bral do úvahy že ich skoro dva roky svojími "výkonmi" dostával do šialenstva, nečudoval by sa ak by to bolo niečo nanajvýš nudné a otravné.
Pomaličky sa vystrnadil z postele. Umyl sa a naraňajkoval sa. Potom sa presunul doveľkého šatníka kde sa začal prehrabovať. Pre túto príležitosť zvolil jednoduchý sivý oblek, košelu a vestu s viazankou. Nechcel vyzerať ako šupák, ale zase nie ako priveľký boháč. To by asi zobrali ako jasnú provokáciu.
Obliekol sa, vzal si vychádzkovú palicu a vyšiel von z domu. Teraz si uvedomil, že Konohu takmer štyri roky nevidel.
Moc sa tu toho nezmenilopomyslel si. Bola to stále to isté malé mestečko, ktoré stelesňovlo všetko, na čo prestal veriť. Smutne si povzdychol. Tie časy boli dávno preč. Ale teraz nastali lepšie. Aspoň preňho.
Rezko sa vydal k hlavnej budove. Cestou si ho podaktorý ľudia zvedavo obzerali. Nečudoval sa im. So svojím uhladeným zjavom vždy vzbudzoval pozornosť. Preto si ich nevšímal a išiel ďalej svojou cestou. Onedlho už stál pred budovou. Necítil žiadny strach ani nervozitu, jednoducho vošiel dnu a zamieril si to rovno ku Hokageho kanclu. Pár krát zaklopal a ani nečakal na pokyn aby vstúpil.
"Ach, sladké spomienky," podotkol s ľahko provokatívnym úsmevom akonáhle otvoril dvere. "Kiri musí robiť problémy, keď potrebujete pomoc od človeka ako som ja." Nechal úroveň napätie rásť, až napokon vybuchol smiechom. "Ale som rád, že ťa vidím Daich... teda pán Hokage !" zaburácal a stisol Hokagemu ruku. Pohľad sa mu zastavil nad jeho zástupkyňou. "Á, tuto slečnu ešte nepoznám. Volám sa Kenta Sarutobi. Teší ma." Galantne sa uklonil a vystrúhal jeden zo svojich odzbrojujúcich úsmevov. Potom mu však tvár zvážnela a sadol si na stoličku pred Hokageho.
"Takže, otázka prvá: pristupujete na moje podmienky? Ak áno, akú chcete protislužbu?"
Sarutobi Asajake
Když na něj sensei zakřičel, vrhnul jen rychlý pohled přes rameno a okamžitě začal jednat. Prudce vypjal hruď a hodil ruce dozadu. Vzápětí mu vítr strhl bundu z ramen přesně jak plánoval a ta vletěla ninjovi přímo do obličeje čímž se Asajake na vteřinku ztratil ze zorného pole. Během té krátké chviličky udělal otočku a pustil asi tři výbušné lístky, které stejně jako bunda ve vzduchu zpomalily tak, že pokud by se ninja rychle nezastavil vletěl by přímo do nich a... bum!
Kotoki Ichijou
Naibun
Po vteřince ticha se začal Ichijou smát jako blázen. "Hošíku, já jssem jounin, přece si nemysslíš, že byss mě chytil? Byl to jen klon a ten sse z toho nedosstal." řekl a spiklenecky na něj mrknul. "Vždycky je lepší když ssi dotyčný mysslí, že jde proti reálnému nepříteli a ne klonovi, to trošku kazí atmossféru." S tím se protáhl a naznačil mu ať se vrátí k původní mýtině kde začínali. "A jssem rád, že jssi zaútočil bez váhání, to je důležité, v naší branži." řekl během chůze tam. "A co chceš dělat dál?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Charllee Kowalski
Charllee společně se senseiem a jeho třemi psy čekal na své parťáky. Krátce po něm dorazil Talo, kterého poněkud ignoroval a pak i Akihiro jehož konfrontace s Willovým psem byla poměrně směšná takže se nějakou dobu tiše pochechtával. Ale to už to sensei zarazil, jeho psi se mezi ně roztřídili, a pak jim Will začal vysvětlovat účel tohoto setkání.
Charlleeho potěšil fakt, že pes se kterým bude spolupracovat je vůdcem smečky, vlastně už ráno v něm rozpoznal jakési velitelské schopnosti a byl rád, že se od něj bude moci něčemu naučit.
,,Nazdar," usmál se na psa, ,,my už se sice známe, ale jsem rád že můžu spolupracovat zrovna s tebou," řekl a oči mu doslova hořely nedočkavostí, o to víc, že si Will jejich tréning rozhodl nechat na konec.
Vyslechl si přerozdělení práce a sám při tom uvažoval jestli se bude moct učit nějakou novou techniku, nejlépe elementární, protože uměl jen jednu. Krom toho Akihirovi tak trochu záviděl fakt, že umí víc technik než on. Byli to sice dobří kamarádi, téměř jako bratři, ale to neznamenalo že mezi sebou nemůžou soupeřit, a Charllee měl rozhodně v úmyslu ho co nejrychleji dohnat. Takže když uviděl jak mu Will předává svitek s další technikou rozhodl se, že musí strávit víc času vlastním tréningem a zdokonalováním svých schopností. Bylo mu jasné, že by mohl někdy využít některé své možné plánované techniky a doopravdy si je zkusit naučit, byť bylo pravdou že s ovládáním svého elementu ještě neměl příliš velké zkušenosti.
Za zkoušku ale nic nedám, pomyslel si a pak pohlédl na senseie, který konečně domluvil s oběma jeho parťáka.
,,Sensei," začal dřív než Will cokoliv řekl, ,,já... ehm... dost jsem přemýšlel o raiton technikách a abych pravdu řekl, mám pár vlastních nápadů," řekl a čekal jak se k tomu Will vyjádří. Přece jenom ještě nebyl tolik zkušený a byla tu jistá možnost že si při realizaci vlastní techniky ublíží, na druhou stranu by nebylo špatné aby měl dohled někoho mnohem zkušenějšího než kdyby se o to pokoušel někde v soukromí.
Cvičiště poblíž sídla Aburame klanu
Na nic nečekala a chystala se hodit kunai s lístkem. Nakonec jej ale schovala. Už nějakou chvíli sledovala počínání svého senseie, a proto si něčeho všimla. To byla ideální chvíle pro použití její techniky. Nevěděla, jestli to není léčka, nebo jen zkrátka přeslechl jméno jejího klanu, ale rozhodně se mu vymstí stát nehnutě na jednom místě. Klekla si na jedno koleno, spojila k sobě prsty ukazováčků, prostředníčků a palců a z dlaní vytvořila okénko, kterým mířila přímo na nehybného senseie. „Shinranshin no Jut..." Najednou se do ní opřela obrovská vlna tepla, která jí smetla s odhodila jako podzimní vichry, které si pohrávají s padlými listy. Udělala pár kotrmelců dozadu a ošklivě si odřela paže. Ztěžka vydechla. Cítila se, jako by se na okamžik ocitla v peci. V krku jí vyschlo a ztratila vědomí.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Amao Hyuuga
Les smrti
Nad kolabující zvěří se zaradoval, jelikož to znamenalo, že odvrátili hrozbu a navíc se postarali o úkol. Jestli tohle nebude stačit, tak už nevěděl, co by jí mohlo udělat radost.
"Yosh!"
Ukázal palec nahoru a pousmál se.
"Tak to bychom měli, všichni v celku?"
Pohlédl na ně zkoumavě a hlavně na Hamitsu. Její hmyz už prý nemohl.
"Měli bychom... Já nevím, zavolat senseie nebo?"
Vlastně nevěděli, co dělat. Jejich úkolem bylo něco ulovit, nikdo pak neřekl, co se má odehrávat poté. Snad se sensei objeví sama a nebo ne? Co by tady jinak měli dělat?
Choko Akimichi
Cvičiště
Pomalu se vlekli k cvičišti, když v tom se stalo něco nečekaného. Inori nechtěně vrazil do Choko a hned se začal omlouvat. Ta sebou trhla okamžitě, když se jejich pokožky dotkly a málem jí explodovala hlava. Stočila hlavu, aby její výraznešel tolik vidět a v hlavě se jí odehrávala pátá válka shinobi.
Pane bože! Dotkl se mě, dotkl se mě! Co mám dělat. Kristova noho!!! Mám se omluvit, nebo mám to ignorovat? Nemůžu se usmát, jsem tak... Tlustá, určitě už si to myslí, co mám dělat?! Tohle se vůbec nemělo stát!
Nakonec trošku pootočila hlavu a z úst ji vyklouzlo tiché.
"Nic... se nestalo."
Poté raději poodešla o pár kroku stranou ,samozřejmě nenápadně, protože by si to mohl vyložit tak, že se urazila nebo něco takového, ale to se nestalo.
Raději to nekomentovala a dala si další bonbon do pusy. A než se nadála, byli na cvičišti. Teď to teprve mělo začít...
Shibiki Aburame
Les smrti
Shibiki sebou trochu trhl, když se u něj sensei objevil, ale bral to jako konec cvičení. Vůbec se mu nelíbilo, že sensei utekl z jeho rádoby vězení, ale právě ho na něm vyzkoušel, takže to nešlo tak, jak si on sám představoval.
"Upřímně řečeno jsem doufal, že pokud se pokusíte přemístit, zareaguje trhavina, avšak nestalo se tak zavčasu. Takže to beru jako selhání z mé strany, pokud by se to povedlo, neměl byste být schopný udělat nic, ani jeden krok.
Ale jinak máte pravdu, sice jsem neudělal přesně to, co jsem chtěl, ale k něčemu to přeci jen bylo."
Ujistil senseie Shibiki.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Qasew Aragi
Naibun
"Nezní to tak špatně" nadhodil tvář falešného uznání, ale vcelku mu bylo celkem jedno, co radí, něco ho už totiž napadlo.
"Na velitelství vesnice by mělo být dost informací, zkusíme to právě tam a potom by jsme mohli zahrát divadýlko na styl toho, že jsme ho vybrali jako nejlepšího dělníka vesnice... A pak z něj dostaneme vše, co budeme chtít vědět" ďábelsky se pousmál a otočil se na patě směrem do středu vesnice.
"Tak jdeme si prověřit co se o něm ví" zavelel a ne moc rychlou chůzí se vydal k budově Kageho.
Midori Hyuuga
Cvičiště u Aburame klanu
Sensei je napomenul že měly útočit hned a nedat mu čas. Poskládal nějaké pečetě. Nic se ale nedělo. Aktivovala byakugan a rozhlížela se jestli něco neuvidí. Nic neviděla a tak se soustředila zpět na senseie na kterého právě letěly čtyři kunaie. To ovšem byla chyba. Zasáhla ji vlna žáru. Chvíli se jí zatemnilo před očima. A když se jí vrátil zrak byla na kolenou a přepadávala dopředu. Na poslední chvíli ale před sebe dala ruku a nespadla úplně. Točila se jí hlava, bylo jí blbě a třeštěla hlava. Pokusila se postavit ale udělalo se jí blbě ještě víc a podlomily se jí nohy takže málem skončila znovu na zemi. Tentokrát počkala v kleče tak dlouho než se jí udělalo líp a byla schopna alespoň trochu přemýšlet. Zjistila že má deaktivovaný byakugan. Když se postavila rozhlédla se a první co uviděla byl Kasumiin nechápající výraz. V duchu se nad tím pousmála a potom začla přemýšlet co to bylo.
Hyuuga Kasumi (Tým 1)
cvičiště poblíž sídla klanu Aburame
Kasumi byla naštvaná, ty dvě nic neudělaly, nedokázaly ho ani trochu zaměstnat, takže i když byla jediná k senseiovy zezadu, nemohla riskovat a snažit se nyní dostat blíž. Využila chvíle alespoň an to, aby si tedy připravila záložní past, druhiu rukou schovanou za zády položila, na zem výbušný lístek a pak už jen předstírala, že stojí a nerušeně je pozoruje, zatím co nohou si dělala na zemi značku. Nejen ty dvě, ale i senseitomu nejspíše uvěřily, že tam míní jen tak stát a koukat, mysleli opravdu, že je tak předvídatelná?
Midori a Ayame se sotva vyhnuly útoku, naštěstí tak, že už byly z dosahu, ježe chyba byla v tom, nedonutili Homuru o chvíli déle jim věnovat pozornost a daly mu možnost znovu na Kasumi zaútočit. Věděla, že nebude váhat a tak se rozběhla nalevo, něco vytáhla a hodila po něm. Byla to dýmovnice, do míst kde do teď stál pak za běhu začala házet shurikeny, aby letěly z více míst a tak se jim mohl hůř vyhnout. Mínila původně použít všechny, aby alespoň jednou zasáhla, ale když házela pátý najednou se něco stalo, něco Kasumi zasáhlo, jako by ji to mělo spálit, nevěděla, co to je, ale zatočila se jí hlava a udělalo velmi zle. Dopadla na všechny čtyři na zem a chvíli měla pocit, že snad i bude zvracet. Nejhorší bylo, že neměla nejmenší ponětí co se to vlastně stalo. Jejím jediným štěstím v té chvíli nejspíš bylo, že když se dala do pohybu nezasáhla jí technika v nejsilnější podobě a stihla se dostat z nejhoršího, jinak by možná omdlela.
Vyděšeně zhluboka dýchala a běhala očima sem tam po zemi než jí vítr začal trochu ulevovat. Po chvíli si jednou rukou zmateně otřela pot z čela a zvedla hlavu.
"Co to najednou k čertu....?" proběhlo jí hlavou a rozhlédla se kde jsou ostatní.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Tým 6 na misi
Asajakemu se podařilo vytvořit síť a Keijiho do ní zachytit.
Tadao, snažíc se propíchnout ninju svým mečem se najednou rozplynul. Objevil se nad Asajakem. Využil padajícího a bezmocného Keijiho k oddělení genina od ostatních a k následnému přepadení.
Blížil se velkou rychlostí s katanou připravenou k jedinému likvidačnímu seku.
Mezi tím, dva bandité, kteří se snažili zaútočit na Miyu padli pod kunai, které vrhl další překvapivý příchozí. (Shikaru)
Následně vržené shurikeny už tak byly naprosto zbytečné a minuly cíl.
Keiji Nara (tým 6)
Padal a padal. Dopadne na zem a kdyby to náhodou přežil, tak ho Tadao dorazí. Nebo se to možná stane obráceně.
Najednou se však na scéně objevil Asajake. Bláznivá děcka, měli ho tu nechat.
Genin upletl síť do které měl Keiji spadnout. Tadao najednou zmizel, respektive se rozplynul. Bylo to genjutsu. Ihned věděl, co tímhle celou dobu sledoval.
"Za tebou!"
Sakra bude se muset vzchopit, tady nešlo už jen o něj. Jestli něco neudělá, bude se muset dívat do tváře dalšího mrtvého dítěte.
Homura
Cvičiště poblíž sídla Aburame klanu
Jeho útoku se naštěstí každá z dívek vyhnula, takže si nemusel Homura dělat hlavu s tím, že proměnil jednu ze svých žákyň na uhel.
Ale zároveň se ani jedna z nich neměla k útoku, což se Homurovi moc nezamlouvalo.
„Jestli zaváháte, dáváte tím svému nepříteli zbytečně čas k dalšímu útoku!“ napomenul je a okamžitě jim svá slova dokázal.
Katon: Natsu no soyokaze! Proběhl mu myslí název techniky, načež se od něho proti jeho třem studentkám vyřítila neviditelná vlna obrovského horka. Tato technika byla vážně zákeřná. Nebyla vidět, nešlo se na ni prakticky připravit, a pokud vás trefila, šokovala vás natolik, že se slabšími jedinci zamávalo vedro natolik, že se mohli na chvíli i složit k zemi, o totální dezorientaci ani nemluvě.
Lovec a kořist
Trojici se nakonec podařilo obě gorily zdolat. První kořist byla jejich, stačilo se jí zmocnit.
Tím však nebezpečí nekončilo. Stačila chvilka nepozornosti a kořist se mohla stát velmi brzo z nich.
Bude to ale Moriko stačit?
Otálet rozhodně nemělo cenu. Z dálky se k nim totiž nesl další dosti nebezpečně znějící řev, který tentokrát zněl vyloženě jako souboj.
První kořist měli, další kroky byly na nich.
Cvičiště poblíž sídla Aburame klanu
Než se dostala k senseiovi, zabodly se do něj tři Kasuminy kunaie. Ayame se zastavila a nevěřila svým očím. Jak se mohl nechat zasáhnout pouhými shurikeny? Ve stejný okamžik přistály Midoriiny pěsti na jeho zádech. Už si začala myslet, že byl Homura tak lehkovážný, že se nechal zranit, když se ozvalo ono známé PUF a sensei se proměnil ve špalek. Ayame na sebe měla trochu vztek, že se nechala tak snadno napálit, ale ještě víc jí vytočil sensei, který se jim o pár metrů dále od Midori vysmíval.
Kasumi se svým manévrem dostala poněkud dále od bojiště a pravděpodobně na něco čekala. Od člověka, který tak moc prahl po tréninku, čekala víc.
Homura se ihned obul do manévru, který předvedla Midori, ale dál už neotálel a ihned na ně vychrlil ohnivé koule. Midori se oněm koulím vyhnula vybočením ze směru útoku,čímž se tato technika stala nebezpečnou už jen jí.
Věděla, že musí zmizet,nebo útok odrazit. Nebyl čas na hrdinství, proto se rozhodla vyběhnout co nejdříve z dráhy útoku, který však nebyl nijak malý. To byla ale značná výhoda, protože čím větší byl rozsah útoku, tím méně u sebe jednotlivé koule byly. Ayame se rozhodla rychle vyběhnout na opačnou stranu,než běžela Midori, aby nebyly snadným cílem. Běh jí zkrátil vzdálenost o polovinu, ale koule se blížily rychleji,než předpokládala. Ve chvíli, kdy si uvědomila,že nestihne doběhnout, vzpomněla si na tvrdý trénink, kterým jí sestra sužovala. „Jako medik se nesmíš nikdy nechat zasáhnout!" říkávala jí zpravidla vždy, když ležela celá pobitá sestřinými útoky.
Pohlédla tedy na první blížící se kouli a hbitě přiskočila šipkou směrem dopředu. Udělala parakotoul, po jehož dokončení vyskočila ihned do vzduchu, protože další koule jí směřovala právě na nohy. Ve vzduchu provedla přemet,aby dopadla na ruce a provedla rychlou hvězdu, ze které skončila na nohou a mimo dosah ohnivého útoku. Rychle se rozhlédla,aby zkontrolovala další sled událostí,přičemž z kapsy vytáhla kunai s přivázaným výbušným lístkem.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Hamitsu Aburame Tým 4
Hamitsu sledovala jak se gorila se kterou bojovala ke konci s Amaem odporoučela k zemi, ale chtěla se ujistit tím, že gorila trpět nebude. Takže se celý roj vrhl na Gorilu a celou silou roje svrhl gorilu z větve, která se odporoučela střemhlav k zemi. Pak se podívala na Katsura, který právě dodělával svou gorilu. Po chvilce se mu povedlo ji také skolit a ona také začala padat k zemi. Jenže opět se chtěla ujistit o její rychlé smrti, tak vyslala brouky, ty obalily gorilu a nasměrovaly její pád hlavou k zemi. Tím zajistila, že se Gorilám zlomí vaz a bude definitivně po boji. Když bylo po všem, tak nastavila ruce před sebe a všichni brouci se vrátili do svého domova. Pak si upravila vlasy a koukla na chlapce stále odhalenýma očima "myslím, že máš pravdu Amao" řekla a pak se koukla směrem ke gorilám "co s nimi? mí brouci jsou už vyčerpaní" řekla a koukla svýma očima na chlapce, její pohled byl takový bezstarostný, jako by se celou dobu nic nedělo a bedlivě sledovala oba chlapce.
Will Reinja Tým 2
Will si v klidu vysedával na větvi stromu a 3 psi co vzbudili chlapce leželi na vyšších větvích, takže nebyli vidět a v klidu si tam podřimovali. Pak uviděl, že se první člen jeho týmu dostavil na cvičiště. Když mu Charllee pokynul hlavou, tak Will pozdrav opětoval, ale dál vyčkával na zbytek týmu. Po chvilce dorazil i Talo, ale jemu jen opětoval pozdrav také pokývnutím hlavy, bylo přece jen ráno a zbytečných slov nebylo třeba, moc dobře věděl kde se Talo zdržel, takže to dál neřešil. A na konec se dostavila rychlá voda Akihiro, Will jen protočil oči a před sebou už jen uviděl šmouhu, toho jak Karuzů padá na zem. Karuzu dopadl jako kočka a vrčel smrtelným pohledem na Akihira "co jsi to řekl, ty zelená chcíplotino" řekl a vrhl se na Akihira obrovskou rychlostí, takže mu narazil do rozkroku a poslal Akihira v bolestech k zemi "příště ti ho ukousnu" řekl stále s vrčivým výrazem. Přešel si kolem Akihira a zvedl pravou zadní nohu a chystal se ho počůrat, když v tom ho zastavil Willův hlas "Karuzu to už stačí" řekl Will a Karuzu jak na povel vrátil nohu z5, sedl si na zem a vrtěl ocasem. Will hned došel ke Karuzovi a drbal ho po hlavě "tak jelikož tu jsme všichni, tak by jsme mohli začít" řekl a Akio s Likem seskočili na zem, Akio se vydal k Charlleemu a sedl si vedle něj a Lik zase k Talovi a také si vedle něj sedl "nastávající trénink bude mít jen jednu maličkou úpravu a to, že se naučíte spolupracovat s mými ninja psi, pro budoucí mise. Ninja psi s vámi budou po čas tohohle tréninku, takže čím dříve skončíte, tím dříve se jich zbavíte, takže se o ně postarejte" na chvíli se odmlčel a pak pokračoval "každého psa jsem k vám přidělil s největší podobností s vašimi schopnostmi, Charllee seznam se s Akiem, je to vůdce celé smečky a dnes bude spolupracovat s tebou, takže vám zadám trénink až na konec" řekl a otočil se na Tala "Talo tohle je Lik, není ve smečce nejbystřejší, ale jeho čich je z celé smečky nejlepší, ale zase je nejmladší, takže toho tolik neumí a potřebuje stále trénovat, jelikož jsi neprošel tréninky koncentrace chakry, tak se je s Likem naučíš" řekl a pak se pomaličku obrátil na Akihira, mnul si čelo a měl ten výraz, který Akihiro moc dobře znal, Will chtěl aby nyní mlčel "Akihiro tohle je Karuzu, z celé smečky je to nejsilnější a nejnebezpečnější jedinec, takže ho moc nedráždi" začal Will a pak pokračoval "navíc má velké zkušenosti s elementární podstatou suitonu, takže ti bude hodně užitečný v pomoci cvičení tohhle jutsu" dořekl a hodil Akihirovi svitek "je to suitonové jutsu Mizu Rappa, všechen popis najdeš tam a pomoc u Karuzua, tak do toho" řekl a otočil se na Akiho a chystal se ke slovu.
Wong Fei-Hung Tým 14
Když tohle dokončil, tak se protáhl a vyrazil směrem k senseiovi ještě si protahujíc ruce. Když k němu přišel, tak na něj mrkl a řekl "tak jo sensei já jsem hotov" řekl a lehce se usmíval.
Midori Hyuuga
Cvičiště
Když její prsty narazily do špalku měla co dělat aby nezasyčela bolestí. Chvilku trvalo než jí došlo co se stalo a začala hledat polohu senseie. Když ho našla Kasumi už byla dávno pryč. Právě viděla jak Homura poskládal pečetě a na ně se vyřítila salva ohnivých koulí. Midori nebyla tak pitomá aby si myslela že by proti té technice a vůbec proti mistrovi něco zmohla. Nenapadlo ji nic jiného než se vyhnout. Nebyla moc silná, ale rychlost měla. Za okamžik už byla z dostřelu a rozhlížela se co udělá dál. Pohled jí padl na Kasumi. Jen tak stála z dostřelu a zjevně si užívala pohled na ni a na Ayame jak se na ně řítí oheň. Měla sto chutí na ni zakřičet proč tam jen tak stojí a nepomůže jim nebo něco nedělá. Už už otevírala pusu ale na poslední chvíli si uvědomila že by si ji tím jenom víc naštvala "a navíc ona je silnější, může dělat co chce." Dospěla zdrceně k závěru.
Hyuuga Kasumi (Tým 1)
cvičiště poblíž sídla klanu Aburame
Kasumi udělala kotoul asi ještě tak tři metry dozadu a zůstala při zemi, aby ji Katon nezasáhl. Moc dobře věděla, že nemají šanci vyhrát proti Homurovi, při jejich schopnostech, nebyla naivní ani hloupá, věděla, že je to jen test jejich schopností, zatím co Midori to vzala opravdu vážně a snažila se ho zabít při čemž málem zabila sebe jako obvykle, Kasumi se snažila alespoň najít místo na které by se jí podařilo zaútočit.
Jakmile si byla jistá, že je mimo nebezpečí, vyskočila, byla už hodně stranou oproti Ayame a Midori které čelily útoku senseie, Kasumi je nechala vypořádat se s ohněm jak umí a rozběhla se obloukem k Homurovi zezadu, zůstala však stát bokem a zatím vůbec nezaútočila, vypadalo to, že se je chystá jen pozorovat. Doufala, že ty dvě tentokrát konečně něco udělají, když už tam jsou, aby se měl Homura čím zabývat, pokud z nich ovšem zatím neudělá uhlíky.
Byla celkem rychlá, takže věděla, že i kdyby na ni teď zaútočil je dostatečně daleko, aby se stihla vyhnout. Jednou rukou vytáhla kunai, aby měla čím odrazit případné zbraně kdyby je použil, nebo to chtěla zkusit Midori, jelikož měla jistou pochybnost o tom, že zvládne hodit rovně na seneie a ne úplně jiným směrem, aniž by si překousla jazyk.
"Uvidíme co vy dvě zvládnete." pomyslela si a stála na místě, jako by se do boje právě nemínila zapojit.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Kouhei
Restaurace poblíž Akademie
„Vážně? Ale to je úžasné využití!“ ožila Kouheiova tvář znovu nadšením, když se doslechl o studnách, které Ranmarova babička pomocí dotonu a suitonu vytvářela.
„To bez pochyby!“ rozesmál se nad Leiiným tvrzení ohledně větrné pandy, „jak to s ním dopadlo?“ pousmál se nad Leiinou otázkou, která zněla jakoby se ptala na konec nějaké lidové pohádky a ne na osud skutečného muže, „to nevím. Jak jsem řekl, už je to pár let, co jsem Sunagakure opustil. Ale já věřím že tak skvělému a veselému muži jako je on by se dařilo dobře i po smrti!“ zasmál se Kouhei, načež se u stolu objevil číšník s jejich jídlem.
„V době tak křehkého míru mezi vesnicemi nejsou úplně všechny moje cesty zrovna procházkami růžovým sadem,“ pousmál se Kouhei trochu smutně, „ale i tak mohu říci, že to za tu námahu stojí!“ usmál se znovu, tentokrát přesvědčeně a odhodlaně.
„Těší mě, Lei. A teď: Itadakimasu!“ uklonil se Lei po jejím představení lehce hlavou, načež jí popřál dobrou chuť, odtrhl od sebe hůlky a pustil se do pokládání svého masa na rozpálený plech uprostřed stolu.
Kotoki Ichijou
Naibun
Ichijou se ani nehnul a to i přes to, že v podstatě všechno okolo vybuchlo a jeho pohltily plameny a dým.
Když se prach usadil, jediné co zbylo po Ichijouovi byly ohořelé zbytky karty, která se pomaličku snášela k zemi.
"To nebylo špatné, jen ti to docela trvalo a ten závěr nebyl moc nenápadný." Tentokrát pravý Ichijou seskočil z větve jen o pár metrů nad Shibikim. "Navíc, tohle přesný odstřelování mi přijde poněkud zvláštní, přijde mi, že tahle technika by se hodila spíš jako artilérie. Prostě to vysyp a ono se jich pár určitě trefí"
Po tomhle proslovu seskočil na větev za Shibikim a prokřupal si ruce. "Tak co, byl tvůj test úspěšný?"
Ensui Taiko
Tým 15
"...a pak ten chlap povídá: Když to neumíš, tak na to nehrab. A jen to dořekl, dostal takovou ránu, že se mu z hlavy kouřilo, nekecám!" Taiko právě seděl na trávě a zády se opíral o obrovský pozůstatek kmenu stromu a naproti němu seděl jakýsi ninja, který se okamžitě začal smát Taikově vtipu. "Aj, asi se budu muset omluvit, vidím, že mi přišli děcka." S tím Taiko vstal, rozloučil se s druhým shinobim a zamával na Shikahira, aby na sebe upozornil a zároveň jim naznačil, ať se k němu připojí. Tak trochu se na ně těšil, ale to co viděl ho nepotěšilo, už od pohledu to byli slaboši. Sice věděl, co je to za trio, ale rozhodně neměl v plánu je tak nechat.
Stejně s tím nic nezmůžu, pomyslel si trpce, když se nebudu snažit, Mao mi utrhne hlavu!
Akimichi Ikki
Naibun
"Rozhodně bych tam jen tak nenakráčel. Než tam půjdeme, informoval bych se co nejvíce na našeho člověka, pak bych si vymyslel důvod proč za ním jdeme a pak se uvidí." Bylo to dost obecné popsání plánu, ale rozhodně to bylo lepší než se po hlavě vrhnout na stavbu a začít se domáhat informací, protože by si jen vysloužili posměch a odmítnutí. "Nějaký lepší nápad?" Oplatil mu Ikki, jen ať se taky zamyslí, když už si myslí že tu poroučí.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Lei Takuki
Restaurace poblíž Akademie
Lei poslouchala Jomeiovo vyprávění se zaujetím a na kocni musela uznat, že by přesně takovým ninjou chtěla být. Poté co příběh skončil, tak číšník donesl čaj. Lei jej začala usrkávat a přemýšlela nad tím, proč si nedala radši džus nebo jiný studený nápoj, když čaj vlastně ani nemá moc ráda.
"To je pěkný příběh! Ale vsadím se, že větrná panda by lasičce nedala šanci!" řekla dívka a pořádně se zazubila. "Jak to s tím shinobim nakonec dopadlo? Co teď dělá?" zeptala se ještě Jomeie a vyhlížela jejich jídlo. Když se ho stále nemohla dočkat tak zapřemýšlela nahlas: "Musíte mít skvelý život. Takhle si cestovat, poznávat jiné kraje a setkávat se se zajímavými lidmi, to bych taky chtěla. Jinak myslím, že je ode mě neslušné že jsem se vám ještě oficiálně nepředstavila, takže já jsem Lei, Lei Takuki."