Lásku smrt nepřekoná 03

Nebe bylo pořád tmavé, ačkoliv už pomalu světlalo. Slunce pomaloučku vycházelo, a ukazovalo své mocné paprsky světla. Ulice vesnice byly prázdné, až na hlídající ninju, kontrolující vesnici kvůli vetřelcům, a pár toulajících zvířat. V některých domkách bylo vidět světlo, ale většina byla stále ponořená ve tmě.
Hlídka u hlavní brány se právě střídala s jinými ninji. Do teď hlídající hlídka předala velení druhé, popřála hodně štěstí a rychle běžela domů vyspat se, jelikož za několik hodin je čeká další kolo hlídky. Podle jejich pohledů z toho ale moc radost neměli. Ve vesnici bylo málo ninjů. Většina byla vyslána na důležité mise, a několik ninjů bylo zabito ve válce s Painem. Pain sice některé oživil, ale nedokázal oživit všechny.
Většina z Shikamarova týmu už čekala před hlavní bránou, ale to by nebylo, aby zas někdo chyběl. Všichni už nervozně přešlapovali. Bylo pár minut po páté ale sraz byl přesně v pět. Nemají tolik času. Neměli tušení kde na členi ANBU narazí, ani jak dlouho jim bude trvat je zlikvidovat. Nemluvě o počtu ANBU přepadovce.
„Konečně už jdou“ zamumlala TenTen. Všichni se otočili a spatřili plazícího se Kibu a za ním Akamara.
„Jdeš pozdě. Měl jsi tu být už v pět!“ Shikamaru se zdál být naštvaný.
„Víííím,“ zívl "ale nemohl sem dostat Akamara z pelechu,“ pokrčil rameny jako by to měla být omluva, ale schytal to od Akamara do zad. „Au. Nech toho.“
„To je debil, musí se vymlouvat na chudáka psa.“ Zamumlala zřetelně Sakura.
„Myslím že by jsme měli vyrazit. Shikamaru, můžeš nám cestou povědět tvůj plán?“ navrhl Lee. Jako jediný byl vždy rozumný. No vždy… nepotřeboval popichovat Kibu.
„Ne, musíme se rozdělit už teď na dva týmy. Kvůli ochraně. V každém týmu bude léčitelský ninja, ale ten druhý bude záchraný a půjde ze zádu. Musí je překvapit. Proto v něm bude Sakura, Lee, Shino a TenTen. Dokážete je vystopovat pomocí Shinových brouků. Budete za námi, aby vás nevycítili. Díky Sakuřině síle, Leeho rychlosti a TenTeniných zbraní, jste pro nás nejlepší ochrana. Budeme se s vámi spojovat zase přes Shinovi brouky. Až Neji zjistí kolik jich přibližně je, pošleme vám zprávu. Buďte ve střehu. Jde o ANBU, nebude to žádná sranda.“ Všechny přejel pohledem. Sakura, Lee, TenTen a Shino už byli postaveny do jedné skupiny a vyměňovali si významné pohledy.
„Blbci,“ řekl si Shikamaru.
„Fajn, takže já, Ino, Neji, Kiba a Akamaru půjdeme před vámi. Půjdeme pro jistotu ale trošku západněji od vás. Musíme vše hlídat.“
„Hai“ řekl druhý tým.
„Kibo, jděte s Akamarem zase ve předu, Ino ty půjdeš předemnou, jsi lékařský Ninja, potřebujeme tě mít ve středu, Neji ty půjdeš vzádu! Budeš nás jistit Byakuganem. Cokoli zvláštního zahlídneš, musíš nám to říct. ANBU mají být sice blízko u… ale mohli se přiblížit rychleji. Je možné vše a proto musíme být opatrní!“ rozkázal své skupině.
Neji kývne „Byakugan“ řekne si vduchu. Najednou už jeho oči neměly barvu levandule, ale bily čistě bílé s vystouplými žílami okolo očí.
„Shino, ty jdi první, Sakuro, drž se za ním, TenTen musíš hlídat Sakuru! Má nejlepší léčitelské schopnosti a nesmí se jí nic stát, stejně jako Ině, a Lee ty se drž v zádu. Jsi rychlí a velice všímavý, proto jsi tam velice užitečný!“
„Hai.“
„Dobře tak jdeme. Připravte se.“ Všichni vyšli před bránu a stouply si do řady, podle pořadí postupování. „Jdem,“ zavelel Shikamaru a všichni vystřelili ve své pozici do boje.

„Kibo cítíš něco?“ zeptal se po pěti hodinách Shikamaru. Běželi už hodiny, teď však byli v lese. Les byl tichý, až na zpěv ptáčků a hlasů prvního týmu. Konečně přestalo poprchávat a vysvitlo slunce, které už bylo vysoko nad jejich hlavami a les je chránil od teplých paprsků.
„Ne. Vůbec nic.“ Podíval se na svého psího přitele, Akamaru něco zaštěkal a znovu začuchal. „ Ani Akamaru. Zdá se, že jsou ještě daleko, nebo jsou nějak zamaskovaní. Navíc po dešti je těžké něco najít. Vše se rozloží a pach se rozmístí všude, takže to bude ještě o hodně těžší za pár hodin, až se pach dostane všude.“
„Hm, to bude makačka.“ Zamumlá si pro sebe Shikamaru. „A co ty Neji? Vidíš něco?“ otočí se na parťáka za sebou.
„Nic. Nejspíš nebudou tak blízko jak jsme si mysleli.“
„Možná.“
„Co tím myslíš?“ zeptala se Ino. Odpověď se však hned neozývá.
„Něco se mi na tom nelíbí. Měli by jsem být už v polovině cesty. Čekal jsem, že nepřítel se k nám přiblíží. Ale oni buďto stojí na místě, nebo se vrací…“
„Ale co když jsou jiným směrem? Co když to berou přes jiné vesnice? Možná ví, že po nich jdeme a tak změnili směr.“ Zauvažovala, Ino.
„Nikdo ale neví, že jsme pryč z vesnice. Je to tajná mise. Není možné, aby to někdo věděl a -“ Akamaru najednou zaštěkal, oběvili se před nimi Shinovi brouci. Začali poletovat, až se složili do zprávy. „Západně od vás, mezi sedmou a osmou hodinou.“
„Jak mezi sedmou a osmou hodinou? Co tam je?“ Zeptala se Ino.
„Kibo, Neji.“
„Jasně dem na to,“ ninja pes začal se svým pánem usilovně čmuchat.
Neji jen kývnul a byakuganem se zaměřil na místa západně od nich.
„Výborně Akamaru,“ pochválil ho Kiba „Něco máme, a je to blízko. Ta vůně je známá, ale přesto jiná.“
„Cože?“ Ino se zdála být zmatená.
„Tu vůni znám, ale změnila se a já nedokážu určit, komu patří.“ Vysvětlí Kiba
„Nevidím tam nic nebezpečného… počkat, jsou tam zlámané větve. Možná po boji, ale není to jisté. Nic dalšího tam nevidím.“
„Tak na co ještě čekáme?“ zeptal se Kiba, a spolu s Akamarem se vydali za zlámanými větvemi.

„Moji brouci se vrací.“ Oznámil Shino přátelům. Nastavil ruce dlaněmi nahoru, které byli okamžitě obalené vrstvou brouků. Shino stál nehybně, dokud jeho brouci neopustili jeho ruce a nevzdálili se v roji pryč od nich.
„Tak co jsi zjistil? Co ti řekli?“ zeptala se okamžitě Sakura.
„To co už jsem dávno věděl od svých brouků. Jsou tam polámané větve, možná po boji ale na to je předčasný závěr. Nemáme víc informací. Proto se to tam vydali prozkoumat. Máme jít za nimi, ale nemusíme pospíchat. Může to být léčka, proto musíme být nenápadní a všechno pozorovat. Jediný detail může být důležitý!“
„Zjistil Kiba, komu patří ta vůně?“ Položila TenTen otázku, na kterou nedokázali najít odpověď Shinovi brouci.
„Nejspíš ne. Jinak už bych to věděl.“ Shino se okolo sebe rozhlédl a poté se pustil stromu, o který se celou dobu opíral. „Měli bychom jít. Nemusíme zbytečně ztrácet čas. Vše si můžeme říct cestou.“ Ani nečekal na odpověď ostatních, a vyrazil. Ostatní však nebyli pozadu a následovali velitele druhého týmu.
„Co o tom místu tedy víme? Musíme být připraveni na vše.“ Lee se rozhlédl okolo sebe, měl zvláštní pocit, ale nevěděl, co znamená.
„Vlastně ani nic. Jen že jsou na tom místě čerstvě polámané větve, a známý pach pro mé brouky. Nevědí, však komu patří. Nedokázali ho rozeznat.“
„Takže jich tam bylo víc? Myslím těch pachů?“
„Nevím Ten.“ Shino zavrtěl hlavou „Je to možné, ale také je možné že pach patřil jedné osobě, ale získala však ještě nějaký pach. Mohla mít na sobě něco cizího, nebo se její pach ještě změnil. Pokud je v našem věku je to možné, náš pach se mění, dokud nedosáhneme vyspělosti.“ Chvíli mlčel, dokud se zase neobjevili jeho brouci a neprolezli mu snad celým tělem…teda brr.
„Už jsou na místě“ oznámil Shino. „My dorazíme také velice brzo, avšak se tam ještě porozhlídneme a zjistíme, co se dá. Chvíli před tím zůstaneme ještě v záloze, kdyby se tam přece jen někdo skrýval.“
Celý tým se dále přesouval v tichosti. Všichni střežili okolí, neustále se všichni otáčeli a dávali si znamení. Les byl tichý, a vše tak jasné. Bylo málo pravděpodobné, aby je v tomhle počasí někdo přepadl. To vy vyla sebevražda jít proti tolika ninjů. I kdyby nevěděli proti komu stojí, zjistili by to velice rychle.
Jakmile se blížili k cíli, byli ještě opatrnější. Jakoby ani nebyli. Pohybovali se tak tiše jako vítr a tak sebejistě jako Kakashi. Vystoupali výš do stromů a sledovali situaci s jemným větrem ovíjející jejich záda. Jakmile bylo jisté, že jsou sami, a ani ve vzdálenosti několik set metrů nikdo jiný není, zase sestoupili na zem.
Při tom však, nalezli něco velice zajímavého. Kus černé látky visící na jedné z větví, která byla hodně polámaná a držela se na stromě jen díky silné kůře.
„Vše bez problémů?“ zeptal se hned Shikamaru jakmile se před ním objevili jeho přátelé.
„Ano. Nic nápadného jsme nezpozorovali. Vše šlo hladce jak po másle.“ Sakura si z očí odhrnula růžové pramínky, které ji tam napadali při skoku z poslední větve.
„Něco jsme našli“ oznámil Lee, přičemž ukázal na kus látky v jeho pravé ruce.
„Co je to? Kus látky?“ Ino se na látku pozorně zadívala¨
„Ano, našli jsme ji na jedné z větví. Nejspíš patři tomu, kdo tu byl a je nejlepší způsob jak to zjistit.“ Podal látku Kibovi. „Musíš zjistit, zda je to stejný pach“
„Dobře, jdu na to.“ Přidržel si látku pod nosem a pořádně nasál. „Jo, ta samá vůně co je cítit i okolo, ale pořád nedokážu zjistit, komu patří. Ale Akamaru to může dokázat. Má lepší nos než já.“ Přistrčil látku k bílému chlupáčovi. Akamaru začal látku očuchávat. Za pár vteřin párkrát zaštěkal, čímž se Kibovi na tváři zobrazil překvapený výraz. „Jseš si jistý? Tu vůni bych poznal všude…“ Akamaru zaštěkal znovu. Rozhostilo se náhlé ticho. Kiba byl tak zaražený zprávou, kterou zjistil od nejlepšího přítele, že nemohl ani promluvit. Byla to tak dobrá zpráva. „Co tady ale dělala? Proč se její látka našla na stromě? A jak je možné, že jsem nepoznal její pach?“
„Tak co jsi zjistil? Co ti řekl? Komu patří?“ Překřikovaly se všechny holky naráz. Překvapeně se na sebe podívaly. Ani jedna nedokázala snést to ticho, musely okamžitě zjistit okoho jde. Všechny byly stejně výbušné a nedočkavé.
Kiba se na ně podíval. Jeho oči byly naplněné tolika emocemi. Nejvíce se v nich odráželo štěstí, smutek a strach ale i nevědomost.
„Hinatě,“ vydechl.