Písečná bouře 24

Suki byla překvapená, jak daleko museli jít pro obyčejnou vodu. V Kamenné byla tekoucí voda prakticky samozřejmost, ale tyhle děti pro ni musely jít dva bloky k jakémusi zrezlému zásobníku, u kterého ještě musely stát frontu.
Dívka se zamračila a tiše řekla: „Tohle je děsné!“
Muž, který stál před nimi, se na ni otočil a zeptal se: „Jste tu poprvé?“ Nepochybně to byla zbytečná otázka, její oblečení jasně naznačovalo, že je na tom lépe než oni.
„Ano, je to takové pořád?“ zeptala se zvědavě.
„Popravdě ano, ale tohle je ještě celkem v pohodě…“
„V pohodě?“ přerušila ho šokovaně.
„Tenhle vodovod byl postaven Prvním a později přistaven Druhým, když se zvětšila vesnice. Takže jeho technologie je hodně stará a někdy moc nefunguje.“ řekl s lehkým pokrčením ramen.
„To snad nemyslíte vážně.“ řekla a její oči byly rozšířené šokem.
„Bohužel ano.“ přiznal a trochu váhavě se na ni usmál.
„A to s tím vedení vesnice nic nedělá?“ ptala se dál.
„Třetí se tím nezabýval, protože to ještě fungovalo, a Čtvrtý část zrenovoval.“ odpověděl váhavě.
„Část?“ zeptala se se zvednutým obočím.
„Bohatou část vesnice.“ doplnil mladík něco, co dívka očekávala.
„A současný Kazekage s tím nic nedělá?“ zeptala se rozzlobeně a vybavila si včerejší sprchu.
„Kazekage-sama má na svědomí lepší zdravotnictví a školství, které předtím prakticky nebylo.“ řekl muž dotčeně a jí došlo, že překročila hranici.
„Nechtěla jsem kritizovat Kazekageho-sama, jen mě to překvapilo.“ pokusila se to napravit a zdvořilé oslovení jí v tom pomohlo.
„Navíc Kazekage-sama se zajímá i o chudé…“ prohlásil muž, ale Suki ho přerušila: „Jak?“
„Zařídil sbírky oblečení a u obchodníků domluvil, že nám dávají potraviny, které už se k prodeji nehodí. A, což oceňuju asi nejvíc, tak dětem bez rodičů platí školu a lékařskou péči.“ řekl spokojeně.
„A vy jste někde odtud?“ zeptala se Suki a prohlédla si ho. Bylo na něm vidět, že nepatří ani ke střední vrstvě, ale měl boty a jeho oblečení nebylo až tak obnošené jako u chlapců, kteří stáli vedle ní.
„Bydlím kousek odtud, v jedné z chudinských čtvrtí, ale nejsme na tom tak špatně jako jiní.“ zodpověděl její otázku a začal pumpovat vodu do kbelíku.
„Vy?“ ujistila se, že slyšela množné číslo správně.
„Ano, starám se o mladší sestru a s námi ještě bydlí mí dva kamarádi a babička jednoho z nich.“ řekl a vyměnil kyblíky.
„A jak jste na tom s prací?“
„Relativně to jde. Jeden z mých kamarádů pracuje u hrnčíře a my dva příležitostně pracujeme manuálně na stavbách a tak.“ odpověděl s úsměvem a kývnutím hlavy se s ní rozloučil.
Musel poznat, že není zdejší podle otázek a minimálně musel poznat, že nepatří mezi chudé, ale i tak se s ní normálně bavil a tak ji napadlo, že lidé tady jsou opravdu přátelští.
„Díky moc!“ zavolala ještě za ním, ale muž už se neotočil, neslyšel ji.

„Zdravím vás, Kazekage-sama!“ pozdravila ho dívka a téměř spadla na zem při pokusu vyhrabat se zpoza stolu, aby se mu mohla uklonit.
Gaara jí rukou naznačil, aby zůstala sedět, ale nepomohlo to.
„Jak vám můžu posloužit?“ zeptala se a stála při tom téměř v pozoru.
„Nedávno jsem tu byl, ale byl tady takový starý pán…“ začal Gaara, ale ona ho přerušila: „To byl můj dědeček…“ hned v zápětí si ale zacpala pusu a provinile se na něj podívala.
„V pořádku.“ řekl, aby jí zabránil se omlouvat.
Dívka sice mlčela, ale bylo na ní vidět, že bojuje s touhou promluvit.
„Váš dědeček mi slíbil, že mi něco najde. Nevíte, jestli uspěl a kam by to dal?“ usnadnil jí to Gaara.
Černovláska se na chvíli zamyslela a potom řekla: „Kdy to bylo?“
Teď už se musel zamyslet i Gaara, když říkal: „Budou to tak tři týdny.“
„To je dlouho.“ obvinila ho dívka a Kazekage se trochu provinile omluvil: „Já vím a omlouvám se. Neměl jsem čas.“
Jako by si znovu uvědomila s kým mluví, začala se znovu omlouvat: „Promiňte mi to. Tohle bylo nevhodné…“
„V pořádku.“ stopnul ji Gaara.
„Takže před třemi týdny?“ ujistila se dívka a už prohledávala stůl.
„Ano.“ potvrdil mladík a váhavě přešel blíž ke stolu.
Nakonec před ně postavila obrovskou knihu a nalistovala jakousi stránku.
„Co jste chtěl najít?“ zeptala se dívka.
„Záznamy o rekonstrukci potrubí provedené během vlády Čtvrtého Kazekageho.“ odpověděl a zvědavě si prohlížel knihu.
Dívka se do ní začetla a o chvilku později prohlásila: „Ano, tady to je. Dejte mi minutku a já to donesu.“
„Jistě.“ řekl s úsměvem a ustoupil stranou, aby mohla projít.
Když byla dívka pryč, podíval se Gaara do knihy. Byla plná názvů, dat a něčeho, čemu rozuměli zřejmě jen zaměstnanci. On sám předpokládal, že půjde o umístění dokumentu, ale ptát se na to nechtěl.

Jeho rozjímání přerušil její návrat s celkem útlou složkou.
„Tady to je, Kazekage-sama.“ řekla a podala mu ji.
„Moc děkuju.“ odpověděl s úsměvem a vzal si ji.
„Chcete si ji půjčit?“ zeptala se a netrpělivě čekala, až v ní přestane listovat a něco řekne.
Gaara ovšem pořád mlčel a něco hledal.
Černovláska už to nemohla vydržet a tak se vrátila ke své knize, nalistovala poslední stranu a připravila si psací potřeby.
Mladý Kazekage konečně našel to, co hledal, a spokojeně se usmál.
„Chcete si to tedy půjčit?“ zopakovala nervózně.
Gaara se nad tím krátce zamyslel a nakonec řekl: „Ano.“
„Dobře.“ prohlásila dívka a napsala něco do knihy.
„Poprosím vás o podpis.“ řekla a otočila k němu knihu.
Gaara krátce přeletěl text, kde našel pouze datum a jméno složky a na příslušný řádek se podepsal.
„Tak to je všechno, jen to potom nezapomeňte vrátit.“ upozornila ho nejistě, jako by si nebyla jistá, jestli vůbec může.
„Myslíte, že by jste my mohla ještě něco najít?“ zeptal se váhavě.
„Najdu cokoliv, co je v tomto archívu.“ ujistila ho sebejistě a Gaara se tomu pousmál. Totéž mu řekl její dědeček.
„Chtěl bych veškeré záznamy o potrubí jak v Písečné tak i v ostatních vesnicích.“
„Veškeré?“ podivila se dívka.
„Ano. Jde především o plány stavby a technologie.“ objasnil Gaara.
„Tak dobře, ale bude to nějakou dobu trvat.“ odpověděla váhavě a našla někde kousek papíru, na který si to napsala.
„Díky moc, jsem vaším dlužníkem. Jen mi řekněte, kdy mám přijít.“ řekl Gaara s úsměvem.
Dívka se nad tím zamyslela a potom trochu zdrceně řekla: „Co tak za měsíc?“
„Až?“ podivil se Gaara.
„Tenhle archiv snad nikdy nikdo netřídil a všechny složky tu leží bez řádu položené jednoduše tam, kde bylo místo.“ řekla váhavě. Nebyla si vůbec jistá, jak na něco takového bude pán vesnice reagovat, nakonec byly to dokumenty o fungování vesnice už z dob Prvního.
Nemýlila se, Gaara skutečně chvíli vypadal, že sebou sekne, ale nakonec to ustál a řekl: „Tak já potom teda přijdu.“
„Jistě.“ řekla dívka a nechala ohromeného Kazekageho odejít.
Mladík už teď vymýšlel, jak to změnit.