Návrat Naruta Namikazeho 7

Vyběhla a šla najít Naruta. V tom ji ale zastavil nějakej shinobi.
"Ahoj kotě, jak se máš? Pojď se mnou," říkal to jako nějaké ku*vě.
"Ty uchýle," řekla mu na cestu pryč. Běžela dál, když v tom ho zahlídla, ale všimla si i Kyuubiho.
"Naruto, pozor!!" Zakřičela, když viděla, jak se za něj někdo blíží s kunaiem v ruce a úplně zapomněla na Kyuubiho. Naštěstí na něj zavolala v pravou chvíli. O setinu později a mohlo být po něm. Potom přiskočil k Sakuře:
"Sakuro, co tady děláš? Nemáš být v nemocnici?" Optal se se starostí v hlase Naruto.
"Chci bojovat. Nebaví mě pořád operovat a ošetřovat. Chci zase zažít boj," řekla a Naruto na to nic neřekl. Jako by mu vzala schopnost mluvit.
"Nech mě tu být, aspoň jednou," prosila Sakura. Naruto se zmohl na slabé kývnutí hlavy. Byl rád za to, že jí to povolil a zároveň by si teď nejradši nafackoval. Ale teď nad tím nemohl přemýšlet. Musel chránit Konohu a jejich občany. Když v tom slyšel bolestivý výkřik. To Kyuubi si dal svačinu, teda tsuchikageho. Najednou všichni co to viděli či slyšeli přestali bojovat a začali zdrhat, co jim nohy stačili.
"Naruto!" Přiběhla k němu nějaká holka a začala ho líbat. Než se vůbec vzpamatoval, uslyšel Sakuru:
"Jaksi mohl?" A utekla domů.

"Jak jsem si mohla myslet, že mě miluje?" Přemýšlela Sakura. Najednou ale někdo zaťukal. Otevřela dveře a v nich stál Naruto. Chtěla je zase zavřít, ale on jí to nedovolil.
"Co chceš?" Řekla chladně.
"Nech si to vysvětlit," odpověděl.
"Co? Že si mě zradil? Prosím tě, co si mám nechat na tom vysvětlit?" Řekla posměšně dívka.
"Tak to ale nebylo. Tebe bych nedokázal podvádět. Na to tě moc miluju," přemlouval ji .
"To jsou jen výmluvy a měl by jsi už jít!"
"Ale..." To však nestihl doříct, protože Sakura mu zavřela dveře. Naruto zklamaně odešel domů.

"Co mám dělat. Nemůžu se s ním setkávat. To mám odejít z Konohy? Ano, není žádná hokage, takže to bude lehké!" A tak jak to vymyslela, tak i udělala. Když chtěla odejít všimla si fotky na poličce. Byl tam Sasuke ona a Naruto a ještě jejich sensei Kakashi. Vzpomněla si na tu dobu, jak se to fotilo. Usmála se, když si vzpoměla, jak se tehdy Sasuke a Naruto hádali. Ale pak už odešla. Za bránou se ještě otočila a pronesla do větru:
"Sbohem Konoho," a odešla. Běžela jak nejlíp uměla. Chtěla jen už být daleko od Konohy, když v tom slyšela křik dítěte. Zděsila se. Znala ten hlas. Byla to ona. Neváhala ani vteřinu a běžela za hlasem.
"Pustě mě! Prosííím!!" Prosila malá Aki.
"A proč bychom to dělali?" Vysmál se ninja do obličeje.
"Mlžná," pomyslela si růžovlasá žena.
"Nechte jí jít!" to už ale řekla, tedy spíš zakřičela.
"Ty jsi tá holka z Konohy, že?" Zeptal se i když to věděl jeden z nich.
"Proč?" Zeptala se dívka.
"Ale jen tak," odpověděl. To už ale Sakura vystartovala a dala mu pořádnou ránu. Ten omdlel a Sakura mu propíchla srdce.
"Tak to byl první zbývají ještě čtyři," pomyslela si.
"Tak kdo chce být další?" Zeptala se."Tak třeba ty," řekla a zaútočila na dalšího. Chtěla mu dát pěstí, ale byl v tu chvíli rychlejší a vyhnul se jí. To ale čekala a podrazila mu nohy a pak ho rychle zabila.
"To byl druhý," tentokrát to řekla a zaútočiila na další dva. Prvního kopla do břicha, druhýho zároveň praštila do hlavy. Než se vzpamatovali, padli mrtví na zem.
"A teď ty!" A silně údeřila do země. Ten ale rychle odskočil, ale tam už na něj čekal její klon a zabil ho.
"To bylo kupodivu lehké," pronesla do větru a šla osvobodit Aki. Ta ji hned obejmula.
"Aki, konečně si v bezpečí," řekla a taky ji obejmula.
"Kdy se vrátíme domů?" Zeptala se holčička. Sakura jen vzdychla a odpověděla:
"Víš, do Konohy se nehodlám vrátit. Už mě tam nic nedrží," řekla a zavelela, že by měli už jít pryč.

Naruto se procházel po Konoze. Měl v hlavě Sakuru a tu dívku. Měl hlavu plných otázek.
"Proč mě políbila a kdo to vlastně je? Určitě ji neznám, pamatoval bych si ji, tak odkud zná ona mě?" Ptal se sám sebe. Tak rád by uslyšel odpověď, ale věděl, že se jí asi nikdy nedočká. Vzdychl a šel na rámen.