Naruto Musume – část 1 – Kyuubiho dcerka?

V Listové byl den jako každý jiný. Sem tam nějaký ten malý zmatek, ale jinak vše naprosto v pořádku. A Čtvrtý Hokage byl rád, že tomu tak je. Bylo to už dlouho, co skončila válka a nehrozila žádná další, proto byl takový klid. I on sám tedy mohl zůstat v klidu, alespoň do chvíle, než dorazil domů.
Jakmile otevřel dveře, už tam na něj čekala jeho žena, které však kvůli jejímu bezpečí zůstalo její rodné příjmení – Uzumaki.
„Co se děje Kushino?“ Zeptal se nechápavě Minato.
„Já budu máma,“ odpověděla mu Kushina a stále byla jakoby mírně mimo.
„Gratuluji,“ řekl jí na to Minato, potřásl jí rukou a pokračoval dále do bytu.
Sedl si na gauč a začal relaxovat. Ale po velmi krátké chvíli mu došlo, že něco není, jak má být. Že na něco velmi podstatného zapomíná. Když si uvědomil, co to je tak okamžitě vyskočil z gauče a velkým skluzem se zastavil před otevřenými dveřmi do vstupní chodby. Kushina tam pořád stála a nevnímala realitu.
„Kushino… Neříkala si náhodou, že budeš máma?“ Zeptal se znovu pro jistotu mírně vyplašený Minato.
Ona mu na to pouze přikyvovala. Minato se musel prohrábnout ve vlasech, protože mu to hlava nebrala. Jak to jenom bylo možné?
„Jak to?“ Stále se divil Minato.
„Ty… Já…“ Bylo však jediné, na co se zmohla.
„Takže ze mě bude táta?“ Zeptal se naprosto překvapený Minato.
Kushina opět přikyvovala. Nyní oba stáli na chodbě naprosto mimo a jenom se hloupě uculovali. Vypadalo to, jako by jim ještě pořádně nedošlo, co se stalo. Možná by tam tak stáli ještě hodně dlouho, kdyby se nerozrazily dveře a v nich se neobjevil jejich věčný host Jiraiya. Okamžitě se vylekal, co se jim jenom mohlo stát.
Jiraiya se snažil nějakým způsobem nejdříve probrat Minata, ale když neuspěl, tak přešel ke Kushině. U té už byl úspěšnější. Kushina se vrátila do normálu, ale ani to jí nedokázalo vzít doopravdy hodně dobrou náladu.
„Co se stalo Kushino?“ Zeptal se při první příležitosti o jejich zdraví vystrašený Jiraiya.
„Jsem těhotná,“ řekla a konečně se šla posadit na gauč.
Jiraiya přikyvoval, jemu taktéž okamžitě nedošlo, co vlastně slyšel. Naštěstí on neztuhnul, jako Minato nebo Kushina, proto pomohl doprovodit Minata do obývacího pokoje a posadil ho vedle Kushiny.
„Jsou to skvělé zprávy, co? Oba dva budete rodiči,“ řekl Jiraiya a už odněkud vytahoval láhev saké.
S Minatem se napili, ale Kushinu pro jistotu vynechali. Slavili až pozdě do noci.
Ani Kushina ani Minato nevnímali, jak čas rychle letí. Najednou byl za nimi měsíc, dva, ale jim to připadalo jako chvilka. Opravdu si užívali radosti a najednou se Kushině blížil termín porodu. Vše mělo však pár háčků.
„Minato zapomněli jsme na něco důležitého!“ Zděsila se Kushina jednoho dne.
„Na co?!“ Přidal se k panice Minato.
„Vybrat jméno pro dítě!“ Řekla Kushina.
Minato s ní musel souhlasit. Opravdu to bylo nemilé, že oni se tak dobře bavili a měli radost, ale při tom zapomněli vybrat dítěti jméno. Minato by samozřejmě nemohl být Hokage, kdyby nedostal spásný nápad. Vzpomněl si totiž na jednu starou knížku, kterou kdysi dávno napsal jeho mistr. Hrdina té knihy byl odvážný ninja, který se rozhodl, že se nikdy nevzdá a zkusí zajistit na světě mír a porozumění mezi lidmi.
„Ten Hrdina se jmenoval Naruto,“ dokončil stručné shrnutí obsahu knihy Minato.
„Naruto? Je to pěkné jméno,“ usmála se Kushina a bylo vidět, že s volbou naprosto souhlasí.
„To ze mě děla kmotra,“ řekl Jiraiya, který se z nenadání objevil v jejich bytě.

Devíti ocasý Liščí démon, jako vždy nedělal dohromady nic, jenom spal. Co jiného taky mohl dělat, když byl zapečetěný v člověku. Nebylo mu to zrovna dvakrát po chuti, ale možná to bylo lepší, než kdyby jej lidé pořád někde naháněli a snažili se ho chytit.
Jeho druhá jinchuuriki byla opět žena, jakou měl smůlu, že existovali lidé s tak silnou chakrou, která jej byla schopna potlačit. I když celou dobu neměl na práci nic jiného, než dělat se zlým a ještě horším, tak jednoho dne si všiml, že není uvnitř Kushiny, jeho současné jinchuuriky, tak úplně sám. Jednou už předtím podobný pocit zažil, jeho jinchuuriky byla těhotná. Poprvé se mu to stalo, když byl zapečetěný v Uzumaki Mito. A za pár měsíců na to jeho pečeť povolila. Dostal šanci utéct a tenkrát se mu to málem povedlo, ale První Hokage jeho pokus o útěk zmařil.
A nyní, když byla těhotná i Kushina se mu taková šance zase naskytne.
„Ale nevyhovuje mi víc nakonec, být tady? Sice se nudím, ale být pořád ve stresu z pronásledování lidmi, není žádná lahoda. Možná zkusím něco jiného… Tohle dítě bude poklad,“ vymýšlel Kyuubi svůj téměř ďábelský plán.
Jak dítě v Kushině rostlo, tak jeho pečeť postupně povolovala a on dostával šanci vkládat do dítěte vlastní chakru. Věděl, že by to děcko zabilo, kdyby do něj vložil buď svoji vůli nebo temnou část chakry, ale i tak to pro něj byl zajímavý experiment.
„Děcko už je skoro před porodem a já mu předal skoro všechnu světlou chakru, kterou jsem za ty roky nashromáždil. Možná světlou, ale pořád je to démoní chakra. Zajímavé, že to děcko toho dokázalo přijmout tolik. Možná bych mu mohl zkusit předat i trochu temné chakry, co by se asi stalo?“ Uvažoval Kyuubi.
Kyuubi se pustil do další neplánované fáze svého experimentu. K jeho překvapení a zároveň potěšení, dítě stále žilo a navíc se mu dařilo ještě lépe než předtím.
„Takže to děcko by samo o sobě bylo dost silné. Ale teď? Teď z něj bude démon. Možná by se dalo říct, že je to tak trochu moje dítě,“ podle se usmíval Kyuubi.
Jemu stačilo už jenom čekat, než začne porod, aby mohl předstírat, že se chce z pečetě uvolnit, aby nikomu nebylo nic podezřelé.

Kushina měla termín a kvůli bezpečnosti se musela přesunout mimo vesnici. Samozřejmě, že přednější bylo bezpečí vesnice. Měla sice strach, ale všechna ta opatření, která se připravovala a probíhala už několik týdnů, ji jakýmsi zvláštním způsobem uklidňovala. Byla si jistá, že už to nebude dlouho trvat a ona bude moct spatřit své dítě, na to se opravdu těšila.
Téhož dne večer začala rodit. Byl to Minato, kdo za ni málem omdlíval, ale musel se udržet, aby udržel Kyuubiho pečeť. Po několika hodinách tvrdého souboje s Liškou bylo po všem. Kyuubi se v okamžiku vzdal, už jej nebavilo předstírat, že chce ven.
„Narodila se vám krásná dcerka,“ oznámila Kushině Biwako – manželka Třetího Hokageho.
„Dcera, aha,“ řekl Minato a byl rád, že jeho dítě i Kushina jsou v pořádku.
„Minato? Nezdá se ti, že jméno Naruto se hodí spíše pro kluka?“ Zeptala se Kushina.
Nyní si tím jménem nebyla tak moc jistá. Připadalo jí to tak, že jméno, které vybrali, se pro dívku opravdu moc nehodí, měli si narychlo vymyslet nějaké jiné jméno?
„Kdybychom vybrali jiné jméno, tak bychom toho možná mohli později litovat. Rád tě poznávám Naruto,“ uchopil konečně svoji dceru Minato a spolu s ní se sklonil ke Kushině.
„Já tě taky ráda poznávám Naruto,“ řekla Kushina.

Roky utíkaly jako voda a dříve než se Minatos Kushinou nadáli, tak byla jejich dcera ve věku, kdy mohla nastoupit na ninja akademii. Naruto se však bála, nikdy si moc nehrála s ostatníma dětmi a pro ni teď bylo přirozené, že se jich trochu bála a nebo se styděla.
„Mami, tati, já se bojím jít do školy. Mohli byste mě něco naučit, dříve než tam půjdu, nechci, aby ostatní děti říkaly, že jsem hlupák nebo nešika,“ snažila se přemlouvat svoje rodiče Naruto.
Minato i Kushina věděli, jak moc se jejich dcera stydí. Nevěděli, proč tomu tak je, ale prostě byla taková. Taky věděli, že byla strašně tvrdohlavá, když si něco umanula, tak s ní nikdo nedokázal hnout. Proto jim nezbylo nic jiného, než Naruto něco málo naučit ještě dříve než půjde do školy.
Zabralo to však více času než čekali, školní rok na ninja akademii už začal, ale Naruto se pořád bála a proto dřela ještě více než předtím. Za jeden měsíc, kdy měla být na škole, se díky svému intenzivnímu tréninku naučila, co by jí ve škole trvalo jeden rok.
Doma už nemohla Naruto více smlouvat a proto jí Kushina téměř nemilosrdně dovedla do školy.
„Dneska prý má přijít někdo nový,“
„Bude to kluk nebo holka,“
„Mohl by to být třeba nějaká pěkný kluk, kyaaa!“
Takové a podobné řeči se rozléhaly po třídě, než dorazil učitel a všechny okamžitě zklidnil.
„Ano dnes opravdu přijde někdo nový. Vlastně stojí za dveřmi a čeká, než ji pozvu dál,“ řekl Iruka-sensei.
Davem se prohnalo šumění, ale po chvíli a přísném pohledu Iruky se všichni utišili.
„Naruto, pojď dál,“ řekl Iruka, ale nic se nestalo.
„Asi je stydlivá, možná víc než Hinata,“ řekl kdosi v zadních lavicích.
Hinata ve stejnou chvíli rudla, protože se mluvilo o ní, to nedokázala unést.

„Pamatuj Naruto nejdůležitější je úžasný nástup,“ radila svojí dceři Kushina.
Věděla však, že Naruto nic takového bez pomoci nedokáže a proto se rozhodla, že jí trochu pomůže. Kushina rozrazila dveře a vší silou Naruto strčila, takže Naruto nezbývalo nic jiného než vlítnout dovnitř. Naruto sice málem zakopla, ale nějak se jí to podařilo vybrat. Vrhla poslední zoufalý pohled na svoji matku, ale ta jí pouze ukázala, že jí drží palce a zabouchla zase dveře.
„Buď statečná Naruto,“ řekla si Kushina a spokojeně odkráčela domů.

„Tak se nám představ,“ řekl Iruka.
„Uz-Uzu-Uzumaki Naruto, tě-těší mě,“ řekla Naruto s vypětím všech sil.
Iruka jí okamžitě na to poslal sednout si na volné místo, aby mohl pokračovat v hodině. A tak začal Naruto její školní život. Naruto měla štěstí nebo snad smůlu, že si vymohla doma trénink, protože zvládala i to, co ostatní ještě ani zdaleka nemohli umět, proto ji pokládali za naprostého génia. Přinášelo to však sebou pro ni dost stresu, protože vždy byla středem pozornosti a to se jí moc nelíbilo.
Za nějakou dobu se situace uklidnila, protože Naruto si vždy hlídala své výsledky. Vždy byla někde uprostřed, prostě chtěla být jenom průměrná. Její schopnosti však dalece přesahovaly onen průměr, Naruto však nikdy nechtěla být ve středu pozornosti, proto byla jenom průměrná.
Svoji stydlivost, však nedokázala nijak překonat, proto se její jedinou kamarádkou stala Hinata, která na tom byla dost podobně.

Těch několik let strávených na akademii uteklo opravdu rychle a zítra měla být závěrečná zkouška a potom se stanou ninji. Naruto byla tak rozrušená, že nemohla v klidu spát a proto požádala svojí mámu, jestli by nemohla spát s ní. Kushina souhlasila a přilehla si k Naruto do postele, za chvíli obě dvě usnuly.
„Kde to jsem?“ Ptala se Naruto, když se objevila na podivném místě.
„Konečně jsi tady,“ ozval se strašný hlas odkudsi.
„Kde to jsem?“ Téměř plakala vystrašená Naruto.
„Těžko říct, co je toto místo doopravdy, ale jsem rád, že tě po tak dlouhé době vidím, Naruto,“ ozval se zase hlas.
Kyuubi se v tu chvíli dal do smíchu. Naruto nikdy nic tak strašného neslyšela a proto byla okamžitě vyděšená a schoulila se, jak nejvíce to jenom šlo. Pak vstala a šla blíže ke Kyuubiho vězení. Nevěděla proč, ale nepřišel jí najednou tak moc děsivý.
„Ty jsi Kyuubi, že? Počkat ty máš i jméno. Kuramo?“ Zeptala se Naruto.
Najednou si byla tak moc jistá, jako ještě nikdy předtím v životě. Všechen její strach a ostýchavost, byly v tu ránu pryč. Najednou si byla jistá tím, že dokáže s ostatními normálně mluvit, že už nebude muset být průměrná. Bylo to sebevědomí, které se u ní tak najednou projevilo.
„Jak to, že znáš TO jméno?!“ Zeptal se dosti překvapený Kyuubi.
Naruto se na něj usmála a oči měla stejné, jako Kyuubi. On tomu však pořád nerozuměl. Sice ji jako vyživoval svojí chakrou, ale aby se až tak moc změnila, co se jenom stalo, tak to ani on sám nevěděl.
„Nevím odkud znám tvé pravé jméno, tati?“ Řekla mírně tázavě Naruto.
Kyuubi se opět ušklíbl. Bylo to tak, jak si myslel, to děcko bylo nakonec přece jenom démon. Geneticky možná byla přece jenom dcerou Minata a Kushiny, ale chakrou, to bylo jeho dítě. Kyuubiho experiment předčil dalece jeho očekávání.

Následující ho dne ráno Naruto vstala a připadla si úplně jako nový člověk. To, co se jí zdálo, jí nějak dodalo odvahy a sebevědomí. Sen jí sice připadal příliš nereálný, ale dodal jí, co potřebovala a to jí stačilo. Když však vešla do koupelny a podívala se do zrcadla, lekla se, protože její oči byly stále rudé. Možná ještě snila? Opláchla si obličej studenou vodou a během několika okamžiků se jí oči změnily zpět na modré. Uklidnila se.
Se vší parádou se vydala do akademie splnit závěrečné zkoušky, aby se mohla stát kunoichi. Když sebevědomě vešla do třídy, tak všichni žasli. Nikdy jí tak sebejistou neviděli.
Zkouška byla jednoduchá. Vytvořit co nejvíce svých klonů. Když se Naruto dostala na řadu, tak předvedla, že jich dokáže udělat více než stovku, takový výsledek od ní nikdo nečekal. Měla nejlepší výsledek v historii celé Listové. A vůbec ji netrápil fakt, že na ni všichni zvědavě dívali.