Šílená jízda 2

Všechny postavy a události v tomto příběhu jsou fiktivní a jakákoliv podobnost se skutečnými lidmi, žijícími, mrtvými či idlujícími na Konoha irc, nebo Tenrai shoutu, je čistě náhodná.

Každý z nás určitě navštívil městský park. Mají ho ostatně v každém městě. Měla by to být oáza klidu před vším ruchem. Čerstvě posekaná tráva, kvetoucí stromy, rybníček s okrasnými rybkami. Zkrátka perfektní místo na odpočinek. Jen si to představte jak chodíte mezi stromy a narazíte na jednu z laviček a chcete si sednout a nasát trochu čerstvého vzduchu.
Jenže na té lavičce sedí mladík v černém tílku jehož dlouhé vlasy mu zakrývají obličej. Na prstu má nasazený zvláštní prsten a v ruce drží cigaretu. Celý se klepe a mumlá si sám pro sebe: „Proč, proč, proč?“ Odrhnul na stranu své dlouhé černé vlasy a potáhl další špínu do svých plic: „Byl jsem jenom stopař,“ pronesl zoufale a pozoroval spoušť.
Z Peina, který ležel bezvládně na zemi, si Konan udělala sedačku. Tobi byl svázaný do kozelce a stále s sebou vrtěl.
V dálce kráčel Kakashi v obleku Anbu jednotek a jeho oko přímo zářilo hněvem: „Porušili jste zákon!“

Nagato věděl, že jestli chce svůj vztah s Konan dále rozvíjet musí pro to něco udělat. Nelíbilo se mu jak vše stagnovalo. I přes svatbu věděl, že jejich lásce něco chybí, avšak jeho dívka věděla přesně co to je. Dítě. Proto Nagato naplánoval poslední cestu, kterou si užijí bez dotěrných závazků.
Jeli dlouho, jeli daleko, hodiny a hodiny, bez jediného slova.
„Chci,-„
„Teď ne, řídím,“ přerušil Pein dívčino přání.
„Co když nechci právě to co si myslíš?“ řekla podrážděně Konan.
Nagato jí věnoval nedůvěřivý pohled: „Dobrá, co tedy chceš?“
„Dítě!“ vrhla se Peinovi kolem krku a začala ho líbat.
„Krávo, řídím!“ zařval Nagato a trhl volantem. Nejenom, že uslyšeli tupý náraz, ale také uviděli černou kopu hadrů která jim přistála na předním skle.
„Jak to řídíš?!“ nadávala modrovláska.
„To tys po mě vyjela!“ bránil se Pein.
„Nesvaluj všechno zase na mě!“
„Zase nepřiznáš svojí jasnou vinu!“
„To už je tenhle život po druhý,“ zasténala hromádka hadrů.
„Srazili jsme člověka!“ zhrozil se Pein. „Už po druhý za život!“
„Nebo mluvícího medvěda,“ vydechla Konan.
Nagato vyběhl z auta, aby cizinci pomohl a poskytl první pomoc: „Musíme ho odvést do nemocnice!“ zavelel a položil cizince na zadní sedadlo.

Jakmile auto odjelo vyšel z křoví blonďatý muž: „Itachi?“ zavolal na svého přítele. „Kde jsi?“ rozhlédl se po okolí, ale všude byla jenom pustina a silnice kam až oko dohlédlo. V dálce uzřel ujíždějící auto: „Tebe unesli!“ zhrozil se Deidara. „A moje prádlo, na strašáky, které jsi držel, taky!“ zařval až nepříčetně. „To jim neprojde!“

„Tak je to medvěd, nebo jiná hříčka přírody?“ otočila se Blue na zadní sedadlo a sledovala cizince.
„Jsem v pohodě,“ odvětil Itachi a shodil ze sebe většinu hadrů.
„Zdá se mi povědomí,“ zašeptala dívka svému muži.
„Bezdomovci jsou všichni stejní,“ pravil Pein.
„Tohle auto mi je povědomé,“ zamumlal Itachi a vytáhl krabičku cigaret.
„Tady se nekouří!“ vyrazila mu ji Konan z ruky. „Nedělá to dobře dítěti!“
„Žádný nemáš!“ řekl podrážděně Pein.
Itachiho polil studený pot. Tvář měl zkřivenou naprostým děsem: „Ne, to jste vy!“
Pein koukl do zpětného zrcátka a konečně uviděl tvář muže, kterého srazil: „To jsi ty! Ty jsi ty! Ty jsi ten!“ začal panikařit.
„Kdo to je?“ zeptala se Blue.
„Zlato, byl nám na svatbě. Utekl s jednou naší družičkou!“
Konan zůstala naprosto v klidu a měřila si oba muže stejným pohledem: „Neznám.“
„Jó družička. Byla úplně šílená,“ začal Itachi vzpomínat. „Nechala si moje jméno vytetovat úplně všude. Na zádech mě taky měla vytetovaného v zmenšený velikosti. Byla mnou totálně posedlá, tak jsem zdrhnul,“ zasmál se při té vzpomínce.
Nagato na sucho polkl: „Tohle rozhodně není romantický výlet, který jsem naplánoval.“
„Každopádně chci odsud ven. Zastav!“ Uchiha se začal sápat po volantu, když v tom přišel další náraz.
„Eeeeeeeeeeeeeeek!“ uslyšeli pištění neznámé osoby.
„To byl jen holub, jeď dál,“ poručila Blue.
„Ne, nenechám nikoho na silnici bez pomoci,“ odmítl Pein rezolutně.
Na cestě za autem se válel muž v masce: „Prodám vám tři prášky za cenu jednoho,“ blábolil zmateně.
„Je v šoku,“ Uchiha začal panikařit. Konan jej chytla pod krkem: „Teď jsi spoluviník a jedeme v tom všichni spolu, tak koukej poslouchat!“
„Poznávám ho,“ řekl Pein. „Ten nám zaplatil svatbu, když už nic jiného, tak ho musíme vzít sebou do nemocnice. V poušti nepřežije.“
„Se mnou v zadu nebude,“ odmítl Itachi.
Blue otevřela kufr: „Hmm?“
Itachi s Peinem se na sebe podívali a přikývli.
„Tobi je hodný kluk,“ ozývalo se z kufru. „Omezená akce na prací prášky. Kupte dva a dostanete aviváž zdarma.“
„Měli jsme ho utratit. Už je v posledním stádiu,“ zakroutila hlavou Blue.
„Myslím, že takhle blábolil vždycky,“ připomněl Itachi.
„Zklidni ho!“ rozkázala Konan.
Uchiha vyndal kus sedačky a nohou prokopl poslední ochrany, které jej oddělovaly od kufru. Jakmile odstranil všechny překážky začal kopat: „Drž už hubu!“
„Nevím co děláš, ale Tobiho to vůbec nebolí,“ ozvalo se z kufru.
Itachi strčil do díry ruku a začal nahmatávat do čeho to vlastně kope. Bylo jasné, že jde o tělo.
„Drahý, nezapomněl jsi vyndat toho posledního stopaře, že ne?“ tázala se Blue.
„A sakra,“ Pein zaskřípal zuby a nasadil omluvný úsměv.
„Každý Uchiha ví, kdy je čas vypadnout a myslím, že právě teď nastal ten čas,“ pronesl Itachi a zkoušel otevřít dveře a vyskočit za jízdy.
„Buď v klidu,“ usmál se Pein upřímně. „Nebylo to schválně.“
Konan měla svůj ledový obličej a rty jí neznačně slabikovaly: „Z-E-M-Ř-E-Š!“
„Mami,“ zavzlykal Itachi.
„Tobi je hodný, tak ho pusťte ven a dostanete prací prášek zdarma! Žádné podvody! Stoprocentní kvalita zaručena!“ zaznělo z kufru.
„Pustím rádio,“ Pein začal ladit stanice, aby přehlušil žvatlajícího muže v kufru.
„Jou jou jou! Je tady váš nejlepší rocker oceněný všemi možnými hiphoperskými cenami! Mocný Kakuzu!“ vyřvávalo z rádia.
„Tak on má už vlastní show?“ řekl Nagato zhnuseně.
„Prý je natolik v balíku, že si jedno rádio i koupil a vysílá sám nonstop,“ přitakal Itachi.
„Rozjedem to drsně
s prstem v nosu mrštně.
Jakože jsem drsnej rocker,
a žádnej přiteplenej hoper!“
„Vypni to!“ prosil Uchiha a zakrýval si uši dlaněmi.
„Zemři!“ kopla Blue do rádia a totálně jej zničila.
„Konečně,“ oddechl si Pein.
„Říkají mi Kakuzu,
ty teď dostaneš přes kozu.
Méé!“ i přes zničení rádia byl Kakuzův tvrdý raprock slyšet dál. Trojice ztichla a začala dostávat strach, kteří tajemní duchové posedli jejich auto.
„Tobi má strach! Něco se tu hýbe!“ přerušil ticho Tobi.
„Jó baby, ó baby!“ z díry, kterou Itachi vytvořil, aby mohl ztrestat Tobiho, právě vylézal člověk.
„Zabijte to ohněm!“ začal Uchiha hystericky křičet.
„Tobi má konečně místo!“ zaznělo šťastně z kufru.
„Ani stopaře nedokážeš zabít,“ zakroutila Konan smutně hlavou. „Dítě neuděláš,“ začala počítat na prstech. „Jsi chlap totálně k ničemu.“
„Nemáte někdo kšiltovku s rovným kšiltem?“ pozdravil Kakuzu a zkřížil ruce.
„Vydavatelství nám dá víc za živého,“ přemítal Pein.
„Z vydavatelství mě vyhodili. Nemam ani floka,“ zasmál se Kakuzu a objal Itachiho. „Vy jste teď moji nový kámoši!“
„Pracky pryč!“ odstrčil jej černovlasý. „Už jsem byl ženatej.“
„Oh, vás přece znám!“ zaznamenával Kakuzu tváře protagonistů, jenž seděli ve předu, zatímco mu Itachi deformoval nohou obličej. „Hrál jsem vám na svatbě! Tak co, už máte dítě?“ zajímalo rockera.
Pein v tu ránu ztuhl. Konan nabrala zpátky svůj šílený úsměv stejně tak jako odlesk v očích, který odrážel její přirozenou brutalitu.
„Ne,“ hlesl Nagato a podíval se na Kakuza výrazem: „Proč ses musel ptát?!“
„Nagato, lásko,“ dívka začala řidiči kroužit prstem po hrudi.
„Před nimi ne. Za jízdy ne,“ vysvětloval Pein.
„Ty tvoje výmluvy mne ještě více rozpalují,“ řekla modrovláska smyslně a začala řidiči rozepínat kalhoty.
„Oh,“ Itachi přestal kopat Kakuza do hlavy a dopřál i jemu, aby si mohl v klidu vychutnat erotickou scénu.
„Tobi chce taky vidět! Pojďte za ním do kufru!“ naléhal Tobi.
„Hotel!“ výskl radostně Nagato. Začal brzdit a ještě, než auto zastavilo vyskočil z něj a začal utíkat ke dveřím hotelu po schodech zarostlých trávou: „Jdu zamluvit pokoje!“
Blue zlostně skřípala zuby a vydala se za svým mužem. Itachi s Kakuzem pomalu vylezli z auta a pokračovali taktéž.
„Haló,“ zaznělo z kufru. „nezapomněli jste na Tobiho?“

„Ani to nezkoušej,“ hrozil Pein ukazováčkem Kakuzovi, který nechápavě zvedl ruce vzhůru na svoji obranu. „Doufám, že víš co se stalo posledně, když jsme se potkali u tebe v krámku. Tentokrát budu mluvit já a ty nebudeš zpívat!“
„Co se stalo posledně?“ Konan byla jako kočka, která si pamatovala jenom toho, kdo jí dává jídlo.
„Zlomil si vaz, ale pořád žije,“ připomněl Pein.
„Jo tohle,“ zasmál se Kakuzu. „Když jsem byl mladší, tak jsem snědl kočku a díky tomu mám teď všechny její životy. Zbývají mi už jenom čtyři,“ zasmál se od srdce.
„Voodoo,“ hlesl Itachi a otevřel dveře. V těch stála postava zahalená v černém plášti s kapucou, která ji kompletně zahalovala obličej, v ruce držela kosu: „Váš čas nadešel,“ uvítala hosty. Itachi vykvikl strachy a spadl na zem: „Jsem ještě moc mladý a krásný abych umřel!“
„Jenom sympaťáci umírají mladí!“ zařval Kakuzu a vytáhl krucifix.
Peinovi se zkřivila tvář v nechutenství: „Proč on? Proč oni? Jsem prokletý?“
„Co kdybych se lekla a potratila!“ zařvala Blue a udeřila postavu rovnou do nosu. Postava padla na znak a začala se klepat.
„Chceme manželské apartmá,“ řekl Pein, když překračoval bělovlasého muže. Konan se nezdráhala a prošla se muži přímo po krku.
„Jste v pořádku dobrý muži?“ zajímalo Uchihu, když majitele hotelu zvedal na nohy.
„Díky příteli. Hidan jméno mé. Jistě jste o mě už slyšeli!“ pronesl bělovlasý a ukázal na odiv svoje zářivě bílé zuby.
„Ne,“ zamával rukou Itachi.
„Bohužel,“ přiznal se Kakuzu.
„Inu,“ pokračoval Hidan dál zachmuřeně. „vlastnil jsem všechny hotely ve státě. Dařilo se mi. Ale poté mi je policie všechny zavřela, protože se v každém stalo nějaké nevyjasněné úmrtí… nebo několik… až mi nakonec zůstal pouze tento!“ rozpřáhl ruce a ukázal na starý zaprášený nábytek, skřípající dřevěné schody, nemytá okna.
Itachi se naklonil ke Kakuzovi: „Jsem moc vyděšený, abych tady spal sám v jednom pokoji.“
„Má slova,“ kývl hlavou Kakuzu.
„Pokoj pro dva,“ ukázal Uchiha.
„Hned to bude,“ usmál se Hidan. „Buzíci,“ dodal šeptem a začal si na oba dávat pozor.

„Konečně sami,“ vydechl Nagato po zavření dveří od pokoje.
Blue mezitím vysvlékla většinu svého oblečení: „Co kdybys mne připoutal k posteli a dělal si se mnou co chceš?“ ukázala svému manželi pouta.
„Mmm,“ zavrněl Pein.

O dvě minuty později.

„Jdu na pivo,“ zamával Nagato své manželce připoutané k posteli.
„Ty parchante!“ nadávala Konan a trhala s pouty, která držela pevně.

Padla noc. Všechna světla v hotelu zhasla. Budova vrhala dlouhý děsivý stín na opuštěné parkoviště, kde stálo jediné auto z jehož kufru vycházely strašidelné zvuky: „Prací prášek nejvyšší kvality tomu, kdo mne zachrání!“
Osamocená postava v dáli z posledních sil šlapala do pedálů postaršího kola, které drželo pohromadě jenom díky barvě. Blonďák dosáhl parkoviště a křečovitě slezl z kola, aby si mohl promasírovat ztuhlé hýždě.
„To je to auto!“ vydechl Deidara a co mu to síly dovolily vyrazil k autu, které mu ukradlo přítele a zásobu oblečení na strašáky.
„Pomóc,“ zazněl z kufru skřípavý hlas.
„Itachi! Co ti to udělali?! Zachráním tě!“ začal blonďák jednat. Velkým kamenem zničil zámek, který byl jedinou překážkou co věznila zmateného Tobiho.
„Tobi vám děkuje za záchranu,“ vylezl muž v masce z kufru a dával balení toho nejlepšího pracího prášku svému zachránci.
„Co to k***a je?!“ zařval Deidara a odhodil prášek za sebe. „Děláš si ze mě p***l?“ chytl maskovaného pod krkem: „Kde je Itachi?!“
„Oh, Tobi vám zapomněl dát aviváž. Čuchněte si,“ otevřel lahvičku a přitom jak se klepal začal růžovou tekutinu rozlévat všude kolem.
„Mmm, voní pěkně,“ nasál Deidara vzduch.
„Zákazníkovo potěšení je i moje potěšení,“ vtíral se Tobi.
V tom Deidara ztuhnul: „Nemysli si, že jsem zapomněl ty skrčku!“ a začal Tobiho opět škrtit. „Kde je Itachi ty mrzký unášeči!“
„Ticho tam dole!“ zařvala Blue z okna a hodila botu po hašteřící dvojici. Ta zasáhla Deidaru přímo do hlavy, načež se svalil na zem a vzal s sebou i Tobiho.

Jedny z mnoha dveří v hotelu se začaly s neznatelným skřípáním otevírat. Sakury roztřepená hlava vykoukla skrz dveře. Zelenými očky slídila po tmavé chodbě jestli někdo není v dohledu: „Yosh!“ řekla si pro sebe a vyrazila. Držela Sasukeho za nohu a táhla jeho bezvládné svázané tělo napříč celým hotelem, až k parkovišti.
Zde bylo jediné auto patřící našim hrdinům. Omráčený Deidara a Tobi se však nezmohli na žádnou interakci.
„Hmm,“ prohlížela si staré auto, ale poté její zrak utkvěl na dveřích od garáže.

„Poslechni si můj novej hit,
nebude to žádnej shit!
Přísahám na svoji rockerskou čest,
jinak mi dej klidně pěst!
Ou jé!“
Tvrdý rocker Kakuzu takto zpíval Itachimu celou noc bez jediné přestávky.
„Měl by sis najít holku,“ přemohl Uchiha únavu a pokusil se tvrdého rockera přinutit ke spánku.
Kakuzu na chvíli utichl a začal prstem kroužit po polštáři: „Když já nevím jak na to.“
Itachi zbystřil. Právě mu svitla naděje na vyspání: „Prozradím ti jak na to, když pak půjdeš spát, bereš?“
Kakuzo začal hořečnatě kývat hlavou.
„Takže zaprvé,“ ukázal Itachi zdvihnutý ukazováček. „Nejprve si nějakou vybereš z davu na kterou zaměříš celou svoji auru,“ Kakuzo vysel na každém slovíčku. „Jakmile zjistí, že ji někdo právě svlíká pohledem navážete oční kontakt,“ Itachi si užíval novou pozici mentora. „Koukneš se na ni jako na vánoční stromeček, když jsi byl dítě. Stiskneš rty k sobě,“ Itachi vše názorně předváděl. „A decentně hodíš úsměv na jednu stranu a vytvoříš tak svádějící sexy pohled alá Uchiha, nebo Indiana Jones,“ kýval Itachi uznale hlavou, nad technikou, kterou viděl v televizi.
„A když to nezabere?“ zajímalo Kakuza dál.
„Oh,“ Itachi si přehodil nohu přes nohu. „Myslíš, když se ti tvoje vyvolená vysměje, plivne ti do obličeje, začne jí být špatně jenom z tvojí přítomnosti, začne hledat nejbližší Anbu jednotku, hnedka to půjde říct svým kamarádkám, nebo zavolá domů mámě, že ji obtěžuje nějaký nechutný chlívák?“
Kakuzo smutně zakýval hlavou a věděl, že tohle se mu stalo již několikrát.
„Tak v tom případě přichází na řadu tajná technika svádění číslo dvě,“ Uchiha ukázal dva vztyčené prsty.
„Co je to? Co je to?!“ Kakuzo přímo hořel zvědavostí.
Itachi s letmým úšklebkem vytáhl z kapsy menší lahvičku: „Chloroform,“ řekl s vážnou tváří.
„Jak to funguje?“ Kakuzo již přímo naříkal.
„Inu,“ Itachi si trochu nakapal na kapesník. „Táhni už spát, šmejde!“ přiložil kapesník Kakuzovi na tvář a začal jej dusit.
Kakuzo upadl do mrákot: „Konečně klid,“ oddychnul si Itachi a rozvalil se v posteli. „Sladké snění,“ vydechl.
„Buch, buch!“ pěst narážela do dveří: „Vstávejte vy gumy!“ zazněl Hidanův hlas zpoza dveří. „Je čas snídaně!“
Většina osazenstva seděla u jídelního stolu. Pein měl v obličeji několik podlitin za které mohl prsten, jenž nosila Konan. Příště si rozmyslí ji svazovat a nevěnovat se jí. Právě dívka seděla vedle něj a opět si polštáři vycpala břicho: „Moje děťátko,“ opakovala nehlasně a hladila si bříško.
Itachi ležel na stole a z úst mu odkapávala slina. Tobi s Deidarou stále leželi na parkovišti a Kakuzu nikoho nezajímal.
Hidan kolem všech kroužil a roznášel talíře s velkým nadšením.
„Ten talíř je prázdný,“ poznamenal Pein.
„Nedali jste mi zálohu a poslední veverku v lednici jsem už snědl,“ zachechtal se Hidan a začal po místnosti tahat velké propanbutanové lahve.
„Co to děláte?“ zajímalo Konan.
„Heleďte paninko,“ Hidan si utřel pot z čela. „Buď po vás ustelu, nebo to tady spálím,“
Konan rázem poklesl úsměv.
„A já nerad ustýlám,“ pronesl Hidan chladně, ba přímo vražedně.
„Jdeme,“ zavelel Pein, když majitel hotelu vytáhl z kapsy zapalovač a začal si s ním hrát. Ve vzduchu byl cítit plyn.
„Proč mě budíte,“ házel s sebou Itachi.
„Proč ho budíš?!“ vztekala se Blue.
„Když nám dojdou peníze můžeme jeho orgány prodat na černým trhu, aby bylo na benzín a možná zbude i na voňavý stromeček do auta!“ opáčil Pein.
„A na dětskou sedačku,“ Konan se rozzářily oči.
„Ano, na sedačku,“ přikývl Nagato.
„Miluju tě,“ objala Blue svého přítele a políbila jej, když stáli na schodech a hotel právě vybuchoval. Itachi v klidu oddechoval na schodech.
„Nebojte se,“ řekl uznale Hidan. „Zahojím se na pojištění, jako minule! Hahahaha!“

Jakmile dorazili k autu, tak je zarazila komická dvojice Tobi a Deidara, jež stále spala před autem.
„Do kufru,“ řekl Pein bez přemýšlení a oba tam začal bez milosti rvát.
Netrvalo to dlouho a celý hotel spadl.
„Nezapomněli jsme na někoho?“ zajímalo Itachiho, když se všichni naskládali do auta.
„Jste vzadu dva?“ reagovala Blue.
Itachi několikrát zamrkal na Hidana, jenž seděl vedle něho: „Asi jo.“
„Tak nikdo nechybí,“ přitakal Pein.
„Super,“ usmál se Itachi a kouknul se na druhou stranu, kde seděl Kakuzo celý začouzený od ohně.
„Co?“ zeptal se na udivený pohled Uchihy. Ten místo nějaké odpovědi nakapal trochu chloroformu na kapesníka přiložil si ho na tvář, aby usnul.
„Už jsem vám říkal, že jsem snědl kočku a její duši a že mám teď víc životů, jak prostí smrtelníci,“ Kakuzu se na chvíli zamyslel. „Nebo to taky mohlo být kuře.“
Pein sešlápl pedál k podlaze.

Cesta pokračovala několik dalších hodin. Nepotkali jediné auto. Všude byla pustina, kterou spalovalo neúprosné slunce. Silnice se táhla snad do nekonečna. Jediná změna byla v tom, že silnici začala dělit plná čára.
„Nesmím přejet do druhého pruhu?“ nevěřil Pein svým očím. „Co to je za blbost,“ a lehce přejel do druhého pruhu. Nikde nikdo nebyl. Žádné auto nejelo v protisměru, nic.
„Porušili jste zákon,“ uslyšeli hromový hlas, který otřásl krajinou, ale nikoho neviděli.
„Nah,“ zasmál se Pein a dál se věnoval řízení.
Itachi vykoukl z okna a nevěřícně zamrkal. Následně si promnul oči jestli dobře vidí.
Růžový kabriolet je velmi rychle doháněl. A nebyl sám, za ním jela další dvě auta.
Všechno bylo tak rychlé, až to bylo k neuvěření.
Sasuke, svázaný lanem a s roubíkem v puse, se snažil z místa spolujezdce nohama točit volantem, aby udržel vozidlo na silnici. V očích měl jasný výraz paniky a zděšení. Sakura stála na sedačce řidiče a ukazovala vztyčené prostředníčky pronásledujícím autům: „Chcete ho? Tak si ho vezměte!“
„Sasuke!“ řval Naruto, jenž jel s Orochimarem a Kabutem v modrém sporťáku, kterému někdo urval střechu a na boku měl nápis: „Yaoi“.
„Sasuke je můj!“ vyhrožoval pěstí Orochimaru a olizoval se. Kabuto s ohněm v očích přidával na otáčkách a doháněl kýžený vůz.
V dálce jelo další auto, které řídila blondýnka: „Zakuto, ty krávo!“ vřískala Ino.
„Naruto,“ červenala se Hinata na sedadle spolujezdce. „Vrať se.“

Itachi vyndal lahvičku s chloroformem a vyhodil ji z okna: „Co je moc, to je moc.“
Trojice vozidel Peinovo auto rázem předjela.
„Viděli jste to taky?!“ začal Itachi hystericky řvát.
„Hromadná iluze,“ prohodil Hidan. „To je v těchhle místech běžný,“ dodal v odpověď.
„To nebyla iluze,“ přidal se do rozhovoru Kakuzo. „To byla rockerská vize! Musím napsat novou písničku. Ou jé!“
„Jak daleko jsou ti obchodníci s orgány?“ Konan se naklonila k Peinovi.
„Už tam budeme,“ přitakal Nagato.
„Tobi vám dá doživotní zásobu pracího prášku, když ho pustíte,“ kňučel Tobi z kufru.
„Já jsem uznávaný návrhář přes strašáky do polí! Jsem umělec! Pusťte mě ven!“ přidal se do toho Deidara.
„Je bohatý?“ otočila se Konan na Itachiho, jenž dříve cestoval právě s Deidarou.
„Kdyby byl,“ řekl Itachi skepticky. „myslíš, že by jsme stopovali uprostřed pouště?“
„Kolik nám dají za srdce?“ obrátila Blue svoji pozornost zpátky k Nagatovi.
Deidara právě dosáhl plné hranice své příčetnosti. Tobi, ležel vedle něj a potichu si broukal písničku.
Blonďák nahmatal poslepu lano, které bylo v kufru a bez milosti začal Tobiho svazovat.
„Tak takhle to máš rád, Deidaro?“ začal řvát Tobi, ale jakékoliv vzpouzení bylo marné.

„Hele,“ přerušil hodinové ticho Pein. „Město!“ vyprahlou poušť vystřídalo zastavěné živoucí město v jehož prostředku přímo zářil zelení proslulý park.
Příjezdovou cestu jim však zastavil muž v masce. Anbu jednotka, vztyčil ruku a přikázal autu, aby zastavilo.
Pein okamžitě dával nohu z pedálu, ale něco mu ji tlačilo zpátky, byla to Konan.
„Co blbneš?!“ začal řvát Pein strachem.
„Chci si taky užít trochu srandy!“ usmála se Blue.
Náraz důstojníka odmrštil do vzduchu. Dopadl na zem a udělal několik kotrmelců.
„Sedm a půl bodu,“ oznámkoval Hidan pád. „Technicky dokonalý, ale umělecký dojem potřebuje něco víc,“ okomentoval vlastní rozhodnutí.
„Kdyby snědl kočku,“ přemítal Kakuzo.
„On to přežil!“ vydechl Itachi.
Kakashi vstal ze země, jeho maska se rozpadla na několik kusů: „Porušili jste zákon!“
„Pusť tu nohu z plynu!“ řval Pein.
„Ne!“ řvala pro změnu Konan a začala se sápat po volantu.
Přišel náraz a Itachi ztratil vědomí.

Itachi si sám sebe začal uvědomovat, až, když seděl na lavičce, ani nevěděl jak se mu do pusy dostala zapálená cigareta, jak byl dezorientovaný a v hlavě mu pištělo.
„Až přijedeme domů, tak budeme pracovat na dítěti,“ dupla Blue rozhodně do země a ukázala tak, kdo v této rodině nosí kalhoty. Následně si na bezvládného Peina sedla.
Jejich auto bylo zaražené ve stromě a kompletně zničené. Deidara se válel na zemi a dělal kotrmelce: „Všude vidím hvězdičky.“
Tobi byl pevně svázán a snažil se vymanit z tohoto provazového uvěznění.
„Kočka došla,“ vypadl Kakuzu z auta a přistál na všech čtyřech. „Ou jé, rockerskej raper přežije všechno.“
„V klidu,“ uklidňoval Hidan všechny ve svém okolí. „Jsem pojištěnej.“
V dálce kráčel Kakashi v obleku Anbu jednotek a jeho oko přímo zářilo hněvem: „Porušili jste zákon!“ došel ke skupince a všechny si změřil přísným pohledem. „Přejeli jste plnou čáru! Trest je smrt, nebo kilo pracího prášku, jsem pěkně ušpiněný,“ ukázal na svoji uniformu.
„Ó, Tobi cítí možnost revanše,“ Tobi se dokutálel k Peinovi s Blue. „Zase jste mě dostali přes hranice a teď se vám Tobi odvděčí.“
Blue rozvázala Tobiho a pustila jej na svobodu.
„Tady máte můj nejlepší prací prášek,“ podával Tobi Kakashimu dvoukilové balení.
„Chtěl jsem jenom kilo,“ zahřměl Kakashi. „Chceš mne snad uplatit?!“
„Pozornost podniku,“ zakníkal Tobi.
„V pořádku,“ usmál se Kakashi a odešel po svých.
„Tobi vám právě zachránil kůži,“ smál se Tobi zpoza masky. „Ještě jednou mne zavřete do kufru a Tobi vás zabije,“ poznamenal výhružně Tobi hlasem který u něj ještě nikdy nezaznamenali. „Velmi krutě,“ poznamenal chladně.
„Uhni ty parodie na muže,“ kopnul Deidara do Tobiho. „Komu si myslíš, že tu vyhrožuješ? Mě?! Zemři!“ Deidaru chytnul rapl a začal neovladatelně kopat do Tobiho.
„Tobi je hodný chlapec!“ sténal Tobi bolestí.

Jistě se ptáte co se stalo s hrdiny našeho příběhu po tomto incidentu.
Konan konečně dohnala Peina k tomu, aby se pokusili o dítě a jelikož únosy neschvalovali museli na to postaru. Jestli se jim to podařilo zatím nikdo neví.
Tobi skončil jako strašák na jednom z Deidarovo výstavišť a sklidil zasloužený úspěch. Díky tomu, že se dostal do podvědomí společnosti rozjel firmu na prodej pracího prášku a aviváže zdarma.
Kakuzu vydal další album s názvem: „Jak rocker snědl hiphoperskou kočku“.
Hidan vytřískal z pojistek co to dalo a opět rozjel byznys v podobě motelů.
Sasori s Kisamem z deprese, že se v tomto příběhu neobjevili, založili kult a prohlásili se za proroky nového světa. Jejich následovníci se dali spočítat na jedné ruce vysloužilého dřevorubce. A co na to Zetsu?
Itachi dál stopoval po vnitrostátních silnicích a hledal svůj kousek štěstí v širém světě a doufal, že šílenou dvojici, která jej několikrát srazila, již nikdy nepotká…

The End!