Narozeniny k nezaplacení - 02. (Konec)

Vystoupení právě skončilo a Shikamaru se zavřenýma očima pozvolna odpočítával. 3-2-1. Teď! Prostorem baru se pozvolna začal rozlévat jásavý křik nadšených diváků. Muži i ženy doslova řičeli nadšením jeden přes druhého. Prostor protínalo stejnou měrou pískání, dupání a poskakování, ale také mohutné tleskání. Popravdě se tomu ani nedivil, protože její vystoupení bylo doopravdy podívanou pro samotné Bohy. Kdyby Shikamaru nevěděl, kým ve skutečnosti je, měl by dokonce i jeho geniální mozek doopravdy co dělat, aby pochopil, jak to dělá, že jsou její triky během vystoupení tak neskutečné a přitom uvěřitelné.

Shikamaru se ohlédl směrem k pódiu. Pořád stála přesně tam, kde se zastavila s posledním doznívajícím taktem. Hlava v klobouku skloněna co nejvíc dolů, takže se bradou nejspíš dotýkala své vlastní hrudi. Pravou ruku měla zvednutou do výšky. Prsty roztažené do široka. Poslední dva, prsteníček a malíček, mírně skroucené směrem do dlaně. Levá paže jí naproti tomu spočívala za zády a pěst měla zatnutou. Viditelně se už uklidnila, protože dýchala pozvolna a mělce. Pomaličku se narovnala do své plné výšky, zatímco dav se pozvolna začínal uklidňovat. Jakmile utichl úplně, vyšel zpoza opony muž, který předtím její vystoupení uvedl. Světla se okamžitě zaměřila zcela na něj. Shikamaru samozřejmě už dávno věděl, že ono precizní nasvícení prostoru podniku a pódia, stejně jako jí samotné během celého vystoupení, je striktní a neoddiskutovatelnou podmínkou její smlouvy. Vystupuje jednou za čas a pokaždé prý podepisuje stejnou smlouvu znovu a znovu. Chce mít jistotu, že vše půjde jako na drátkách a Shikamaru se jí ani v nejmenším nedivil. Opatrnost je na místě, když uvážíme, o koho se v tomto případě jedná. Muž se zastavil přesně na její úrovni, naklonil se jejím směrem a chvíli jí něco šeptal do ucha. Nemohlo to trvat déle než pár minut, ale i přesto by dal Shikamaru nevím co za to, kdyby jí právě teď viděl do očí. Muž skončil s monologem a odmlčel se. Na neskutečných pár vteřin bylo na pódiu naprosté ticho narušené pouze nepatrným zachvěním se okraje jejího klobouku, což ale samozřejmě všem uniklo. Všem – kromě Shikamarových zkušených a vševidoucích očí. Pak následovalo krátké a energické přikývnutí a nic víc. Shikamaru v tu chvíli věděl, že to dokázal. Amaya dnes mimořádně vystoupí dvakrát. Tvář muže vedle ní na pódiu se rozzářila a celá se zalila sluncem, přestože venku už dávno panovala hluboká černá noc.

„Dámy a pánové,“ začal téměř hulákat do mikrofonu muž. Hlas mu během toho krátkého projevu přeskakoval nadšením. „Pouze dnes, mimořádně a díky speciálnímu přání, nás poctí Amaya ještě jedním svým vystoupením. Mějte prosím na paměti, že se jedná o unikátní krok, který se už pravděpodobně nikdy nebude opakovat. Takže, ještě jedenkrát dnes večer Vám přejeme příjemný, ničím nerušený a samozřejmě nezapomenutelný zážitek.“

Muž se po té uklonil směrem k VIP sekci, kde seděl Shikamaru se svými kumpány. Ten měl v první chvíli obavy, protože žena na pódiu se mírně pohnula a pootočila. Naštěstí se ukázali jako zcela liché, protože se k nim pouze obrátila zády a něco naznačila směrem k zázemí. Pravá ruka v rychlém sledu provedla několik gest, kterými zřejmě dala najevo, co jí mají pustit. Vzápětí se rozezněla další skladba a Amaya se dala do tance. Hudba byla tentokrát zcela v jiném duchu. Sálem zněla energická a emocemi silně nabitá melodie. Podtóny eroticky sexuálního napětí, které jí podbarvovali, vytvářeli v sále doslova a do písmene napětí elektrických výbojů. Shikamaru nepochyboval o tom, že tělo každého muže v místnosti díky ní musí právě teď doslova vibrovat potlačovanými tužbami, které bohužel zůstanou dnes večer pro většinu z nich nenaplněné. Vlastně pro všechny kromě něho. Otočil hlavu směrem k Narutovi a pozorně se na něj zahleděl. Seděl klidně a se zachmuřeným pohledem pozoroval dění před sebou. Jak to tak vypadá, tak jsi ji zatím nepoznal, že Naruto? Shikamaru přesto zaznamenal, že jeho tělo vyzařuje do nejbližšího okolí určitý druh napětí, jež nemůže být přesně definováno. Byl tak zabrán jeho sledováním, že si nevšímal toho, co se děje nahoře. Ani teď by tomu nejspíš nevěnoval pozornost, kdyby k jeho uším nedolehlo několikanásobné překvapené vydechnutí a jedno rozčílené zvolání.

„Hinato!“

Okamžitě zaletěl očima k pódiu a hned mu bylo všechno jasné. Dotyčná stála jako přimrazená a dívala se jejich směrem. Její překvapený pohled byl dobře patrný. Modré oči, které měla díky tónovacím kontaktním čočkám, jí nepomohli zamaskovat před nimi to, kým ve skutečnosti je o nic víc než výrazné černé líčení, které se jí táhlo v podobě silné černé čáry od levého ucha přes obě oči a nos a končilo na druhé straně u pravého ucha. Dokonalá iluze masky, pomyslel si Shikamaru a teď už mu bylo zcela jasné, proč nebylo vůbec snadné zahlédnout cokoli z jejího obličeje. Díky preciznímu nalíčení, vhodně zvoleným oděvním doplňkům a v neposlední řadě perfektnímu nasvícení scény byla Hinata až doposud kryta před nežádoucí pozorností.

Její klobouk se pomalým pohybem snášel k zemi, zatímco závoj jejích osvobozených vlasů si své výsostné místo dávno našel. Shikamarovi neuniklo, že Naruto pouze zatnul levou pěst, naproti tomu pravou rukou hrábl po sklence s alkoholem. Zvedl ji ke svým rtům, mírně zlobný pohled pozvedl vzhůru k jejímu obličeji a pak jediným rychlým pohybem obrátil veškerý obsah do sebe. Pár neposlušných kapek mu sjelo po rtu dolů na bradu. Setřel je nedbale hřbetem levé dlaně a s rázným prásknutím postavil prázdnou sklenici zpět na stůl. Vlastně s ní o desku stolu doslova třískl, až bylo s podivem, že zůstala vcelku. To bylo vše, co Naruto udělal. Během těch pár okamžiků nepromluvil ani jediné slovo. Vlastně to ani nebyl on, kdo zavolal její jméno. Shikamaru pohledem přejel zbytek osazenstva. Jejich reakce byla vcelku očekávatelná. Šok a překvapení na všech stranách. Neji byl tím jediným, který promluvil. To on vykřikl její jméno a teď stál s dlaněmi opřenými o stůl. Kiba naproti tomu otřeseně zíral s pusou dokořán, takže by mu v ní mohl zaparkovat celý batalion much najednou a on by si toho nejspíš ani nevšiml. Shino seděl prkenně zpříma na své židli a nevěřícně třeštil oči přímo před sebe. Třásly se mu ruce a ani on, ani Kiba nebyli v tuto chvíli sto pobrat, co právě viděli. Ve srovnání s nimi všemi byl Naruto ztělesněním vyrovnanosti a klidu. A přeci to byl on jediný, který měl v tuto chvíli výsostné právo na jakoukoli možnou reakci. Shikamaru se na něj znovu podíval. Pořád se na Hinatu díval tím stejně rozzlobeným pohledem, jako před chvílí. Kromě toho z něj začínala pomaličku sálat na povrch další energie a Shikamaru pochopil, že jeho vztek začíná vybublávat na povrch společně s Kyuubiho osobní chakrou. Tohle je špatné, pomyslel si okamžitě a rozhodl se jednat. Možná že to bude k ničemu, ale něco udělat musí. Luskl prsty a servírka se hned objevila s dalšími dvěma sklenkami alkoholu na tácu. Postavila pití přímo před něj a na patě se obrátila a odešla.

Shikamaru posunul jednu sklenku přímo před Naruta. „Vypij to a uklidni se,“ nabádal ho opatrně. „Vztek ti pranic nepomůže. Bůh je mi svědkem, že ti dokonale rozumím a nevím, co bych na tvém místě udělal já.“

Naruto zavřel konečně oči a zhluboka se párkrát nadechl a vydechl. Usilovně se snažil, seč mohl zabránit nastupující hyperventilaci. Po chvíli se mu to také podařilo. Poslepu uchopil sklenku a opět jediným pohybem obrátil celý její obsah do sebe. Prázdnou ji pak položil zpět na stůl přímo před Shikamara, který ji pouze rychlým pohybem prstů vyměnil za tu druhou, stále ještě plnou.

„Jak dlouho?“ zeptal se blonďák zamyšleně a otáčel přitom sklenkou v prstech. Odpovědí mu bylo pouze mlčení. „Ptal sem se tě, Shikamaru, jak dlouho to víš?“
„O moc déle než vy ne,“ řekl bez většího zájmu dotázaný. „Rád bych ještě dodal, že si ani neumíš představit, jak sem z toho byl překvapený.“
Naruto pouze krátce pokynul hlavou a obličejem mu projel vše říkající výraz tak-to-bychom-měli. „Řekl bys mi to, nebýt našeho rozhovoru na poslední misi?“ zeptal se ho ještě.
„Ne,“ odpověděl popravdě a bez zaváhání Shikamaru.

Jako bych to neočekával, projelo Narutovou myslí okamžitě. Zvedl třetího panáka a stejně jako ty předchozí jej obrátil dnem vzhůru do sebe. Alkohol mu sklouznul krkem přímo do žaludku, ale díky těm předchozím dvěma už necítil jeho pachuť ani stopu svíravého horka, které mu předtím div nespálilo útroby. Odstrčil od sebe sklenku, zapřel se oběma rukama o stůl a zvedl se.

„Kam jdeš?“ zeptal se ho pouze Shikamaru.
„Kam bys šel ty na mém místě?“ odvětil mu nazpět otázkou Naruto.
Druhý mladík přikývl a dodal pouze jediné. „Poslechni si její důvody, Naruto. V klidu! Pak jí dej šanci říct ti všechno, co chce a jak sama chce. Víc ti k tomu nemám co říct. Tady je totiž každá rada drahá.“
„Přesně to sem měl taky v plánu,“ snažil se nezaujatě reagovat Naruto. „Ty víš, stejně jako všichni ostatní, že jsem temperamentní a horkokrevný. Teď však nehodlám jednat zbrkle. Rozhodně ne, pokud jde o ni. Jenom blbec čůrá proti větru a šlape si po štěstí. Vím jistě, že k tomu má zatracené dobré důvody a já právě nyní umírám touhou zjistit jaké.“

Shikamaru sledoval, jak na něj Naruto shlíží dolů a tvář mu přitom zdobí po čertech smyslný úsměv. Hyperaktivní ninja číslo jedna v překvapování lidí byl dnes sám překvapen a zaskočen. A ne málo. Oklepal se z toho ovšem s překvapivou rychlostí. Po předchozím vzteku už nezbyla ani stopa. Místo toho tu stál mladík, který mu mrknutím oka a zamáváním dával pro dnešek definitivně vale. Shikamaru sledoval, jak se k němu Naruto obrátil zády a vykročil pryč, nicméně se ještě naposledy zarazil a s pootočeným obličejem promluvil.

„Shikamaru, nedovol nikomu jinému odejít stejným směrem,“ řekl zcela vážně. „Míru tolerance a pochopení jsem pro dnešek vyčerpal. Zcela! Takže pokud nechceš mít všechny, co jsou zde s námi na marodce, pusť je leda tak ze dveří baru.“
„Hai, hai,“ přitakal pouze Nara a snažil se vydolovat z krabičky další cigaretu. Vložil si ji mezi rty a připálil si Asumovým zapalovačem. Potáhl a s právě vyfouknutým kouřem sledoval Uzumakiho mizející siluetu.