Narozeniny k nezaplacení - 01.

„Hej, Naruto, nemáš náhodou zítra narozky?“ zabručel do vysílačky potichu Shikamaru.
„Do háje, Shikamaru, tohleto mi během mise nedělej,“ zahlaholil zpátky Naruto.
„Dýchej kámo, jen pěkně dýchej,“ ozvalo se znovu ve vysílačce, ale tentokrát to byl Kiba.
„Hele, tak jak to je?“ zeptal se Shikamaru opět.
„Cože?“ podivil se Naruto.
„Proboha, ty máš někdy fakt děsně dlouhý vedení, Naruto. Ptal sem se, jestli máš zítra narozeniny nebo ne. Tohle je taková otrava,“ zabručel o poznání hlubším hlasem Shikamaru.
„Jo, mám. Proč se ptáš?“ odpověděl mu konečně hyperaktivní blonďák.
„Bezva! Tak to bude zítra večer párty,“ zahlaholil z mikrofonu vysílačky znovu vesele Shikamaru a spokojeně si promnul ruce. „Sice je to otrava, ale mám pro vás pánové bezva místo pro relax.“
„Ty, Shikamaru, já nevím,“ zapochybuje mírně Naruto. „Něco už mám.“
„Hm, máš snad rande s Hin?“ zeptal se ho velitel okamžitě zpátky.
„Ne, to nemám,“ promluví blonďák okamžitě otráveným hlasem nazpátek.
„Copak? Že by potíže v ráji?“ podiví se škodolibě Shikamaru.
„Ani ne,“ odpoví mu Naruto zpátky a po chvilce ještě dodá. „Jaký mi dva asi tak můžeme mít potíže, když se poslední dobou skoro nevidíme. Fakt nevím, co se s ní děje. Kdykoli ji sháním, není doma a její otec by mě už nejradši prohodil dveřmi, jak sem otravnej.“
„Ty, Naruto, z toho si nic nedělej, to bude dobrý,“ ozve se účastně Kiba. „To znám taky.“
„Co ty tak můžeš vědět o vztazích, psisko otravný,“ zavrčí Naruto.
„Mno, možná by ses divil. Někdy je výhoda mít citlivý nos, ale to je vyšší dívčí, pánové,“ zahlaholí spokojeně Kiba. „Zrovna včera mě Ino pěkně zrychtovala, když sem jí zničil nějaký kytky. No a pak se na mě vrhla s tím, jestli nemám něco zlomeného.“
„Páni, tak ty a Ino? No já nestačím zírat,“ rozřechtal se Naruto.
„No, co? Náhodou je celkem prima, když se nevzteká kvůli těm pitomej kytkám,“ ošil se mírně Kiba. „To pak nevím, jestli má větší sílu ona nebo Sakura.“
„Sakura, věř mi,“ rozhodl to okamžitě Naruto. „Ino sice umí být taky pěkně tvrdá, ale Sakura je drsná. Vím to, protože sem od ní mnohokrát schytal pár facek. A nejen to.“
„Hele, pánové, konec legrace a zpět k povinnostem,“ vložil se do hovoru Shikamaru. „Zábava musí teď počkat. Podrobnosti domluvíme až budeme zpátky v Listové.“

Vzápětí se ozvalo dvojhlasné a sborové - HAI! – a bylo po debatě. Dál už se věnovali jen a pouze práci. Koneckonců úspěšné zakončení této mise představovalo kýženou odměnu v podobě alespoň dvou dnů volna pro každého z nich. Shikamaru se potutelně usmál sám pro sebe, když si představil, jak bude Naruto zírat až zítra uvidí to samé, co on teprve nedávno a náhodou zjistil. To bude teda pecka, pomyslel si.

„Co to má jako bejt?“ otázal se tak trochu otráveně Naruto a zíral před sebe na neonový nápis baru Namida.
„Jen klídek, Naruto,“ snažil se ho uchlácholit Shikamaru. „Tohle je vyhlášený taneční bar široko daleko.“
„Hm, to je zvláštní, protože já sem o něm nikdy neslyšel,“ podivil se Neji a založil si ruce na prsou. Když mu dneska ráno volal Shikamaru, chtěl se nejdřív vymluvit, ale když zjistil, že je to kvůli Narutovým narozeninám, tak nakonec souhlasil.
„Ani ty nemusíš vidět všechno, Neji,“ pronesl tajemně Shikamaru. Usmál se a záhadně dodal: „Navíc je to specifický taneční klub. Žádný vlnící se páry v tuctuc rytmu tady nehledejte.“

Naruto na Shikamara hleděl poněkud udiveným pohledem. Shino stál opřený o sloup a byl zticha, ostatně jako vždycky. Neji se pro změnu tvářil, jakoby spolkl pravítko. Jen Kiba se připitoměle zahihňal, protože mu začínalo svítat. Bylo to s podivem, protože obvykle spolu s Narutem patřil spíš k těm, kterým všechno dlouho trvá, ale tohle bylo něco jiného. Jeho smích přilákal ovšem pozornost ostatních. Všichni, včetně Shikamara se otočili jeho směrem, a pozorně se na něj zadívali.

„Ty, Shikamaru, oprav mě, jestli se pletu, ale není to náhodou to, co si myslím,“ pronesl pak s tím nejširším úsměvem na tváři, který kdy u něj všichni viděli.
„Zkus mě překvapit svým bystrým úsudkem, Kibo,“ pronesl klidně Shikamaru a čekal, co z něj vyleze.
„Stri…“ začal mu odpovídat Inuzuka zpátky.
Shikamaru pouze mírně zavrtěl hlavou zprava doleva a přerušil tak Kibův slovní útok dříve nežli stihl domluvit. „Ne. Pouze o to tu nejde, i když přiznám, že tento druh zábavy tu také provozují, ale pouze dvakrát v týdnu.“
„Jak tohle víš?“ vypískl nadšeně Kiba. Očička mu přitom zářili nadšením asi jako dítěti, které konečně dostalo vytouženou hračku.
„Chodím sem poslední dva týdny skoro denně,“ pronesl nevzrušeně Shikamaru. „Ale osobně zrovna tyto představení nemám rád. Je to děsná otrava Kibo a účinkující za moc nestojí.“
„Jak to můžeš říct tak klidně?“ divil se střapatý mladík.
„Hej! Nevadíme vám tady tak náhodou,“ ozval se dotčeně Neji a podupával rozzlobeně špičkou pravé boty.
Shikamaru si jen přejel dlaní pravé ruky přes obličej a pak dodal, jako obvykle: „Tohle je fakt taková otrava.“
„Tak už se vymáčkni, Shikamaru. Proč jsme vlastně tady?“ zeptal se ho Naruto.

Bylo s podivem, že vydržel tak dlouho zticha, pomyslel si Shikamaru sám pro sebe.Pak se na něj znovu zadíval a zauvažoval sám pro sebe, jestli bylo nakonec moudré ho sem brát. Na druhou stranu, třeba jim to pomůže, pomyslel si pro sebe a pak se znovu ozval. „Právě dnes má vystoupení Amaya.“
Vzápětí se ozvalo sborově a najednou „Kdo to je?“
Shikamaru jim na to ovšem neodpověděl. Místo toho se tajemně usmál a pak dodal jen tak na okraj. „Dozvěděl sem se, že tu vystupuje asi tak čtyři měsíce. Mnohem častěji spíš hostuje pouze ve vybraných dnech. Její show není možné dohodnout předem, protože je hodně zaneprázdněná, ale dost otázek a jdeme.“

Pak se šouravým krokem přiblížil k uvaděči u dveří a dlouze se s ním o něčem bavil. Mužíček jen horlivě přikyvoval všemu, co Shikamaru řekl. Hned na to otevřel dveře podniku, odkud se vyvalila nechutná dávka kouře a ohlušující řev, a ostře křikl na jednoho číšníka, který právě procházel kolem něj.

„Okamžitě usaď pana Naru a jeho společníky. Má rezervovaný stůl číslo pět. To je ten napravo od pódia, kde máte výborný výhled a přitom vám reflektory nesvítí hned do obličeje,“ dodal jen tak mimochodem.

Shikamaru pouze spokojeně přikývl a otočil se na své kamarády se slovy: „Tak jdete nebo tu chcete dál postávat a čekat na zázrak?“ poté se k nim otočil zády, připálil si cigaretu a zaplul do davu před sebou poslušně následován ostatními.

„Shikamaru, přestává se mi to nějak líbit,“ ozval se za další hodinu Naruto otráveným hlasem.
„Tobě se tu nelíbí?“ zapředl medovým hláskem vedle něj sedící Shikamaru.
Naruto počkal dokud si nezapálil další cigaretu, kterou právě vytáhl s krabičky a pak promluvil. „Přisahám bůh, že kouříš úplně stejně jako dřív Asuma-sensei.“

Shikamaru pouze pokrčil rameny, ale víc to nekomentoval. Ostatně nebylo třeba, aby jim všem vykládal o tom, jak moc citlivé téma pro něj to je. Vtáhl kouř z cigarety, zaklonil hlavu a pak jej se zavřenýma očima vyfoukl ven. Následně zopakoval svoji předešlou otázku: „Tobě se tu nelíbí, Naruto?“

Blonďák se kolem sebe rozhlédl a musel poctivě uznat, že to není nejhorší. Příjemné prostředí baru mu vyhovovalo. Nikdy nepařil k těm, kteří měli v oblibě klidná místa. Všude kolem něj posedávali lidé a mezi stolky se proplétaly servírky. jedna zajímavější než druhá. Jemu ale tohle nějak nestačilo. Od jisté doby měl plnou hlavu jedné tmavovlásky s neobvyklou barvou očí. Posmutněle sehnul hlavu ke svému pivu a pak dodal: „Je to tu fajn a za jiných okolností bych tu byl ve svém živlu, ale poslední dobou nějak nejsem ve své kůži.“

Shikamaru opět dlouze potáhl ze své cigarety a vyfoukl kouř ven. Pak se přisunul mírně k Narutovi a pošeptal mu do ucha tak, aby to slyšel jen on. „Co když ti slíbím, že za chvíli přijdeš na jiné myšlenky?“

„O tom dost pochybuju, ale i tak ti děkuju,“ ozval se hyperaktivní mladík zpátky.
„Jen mi věř,“ řekl Shikamaru prostě.

Pak se od něj odvrátil a lusknutím prstů přivolal servírku, která zrovna opodál balancovala s plným tácem. Následně před každým z nich přistála nová dávka jejich pití. Ještě se ani nestačili pořádně napít, snad kromě Inuzuki, který do sebe kopl najednou půlku půllitru piva, když se v celé místností zhaslo. Následně se ozval mužský hlas.

„Dámy a pánové, tak je to konečně tady. Po dlouhé době mezi nás opět zavítala naše vzácná návštěva. Dnes a pouze dnes večer, protože poté bude na dlouhou dobu opět mimo město. Prosím, užijte si dnešní show a pěkně ji přivítejte. Naše „deštná noc“ Amaya.“

Sálem se ozvalo nadšené pískání a pokřikování. Naruto s ostatními s podivem shledali, že je tomu jak od dam, tak i od pánů.

Shikamaru se ještě naposled naklonil k Narutovi a pošeptal mu do ucha: „Bav se!“

Poté se nad pódiem rozsvítilo hned několik reflektorů, které ozářili postavu ženy uprostřed. Naruto s ostatními zjistili, že jí vůbec není vidět do obličeje. Z části to bylo díky preciznímu nasvícení scény, ale mnohem víc proto, že žena měla do obličeje hluboko posazený klobouk. Naruto si všiml, že kolem domnělé tváře se jí táhnou dva dlouhé prameny tmavých vlasů. Pokud by jí bylo vidět do obličeje, pak by jí ho jistojistě lemovaly po obou jeho stranách. Na sobě měla oblečenou krátkou modro-bílou vestičku zapnutou na výrazné kovové knoflíky, kromě vrchních dvou. Dále měla krátkou sukni stejné barvy zakončenou dole třásněmi a byla bosá. Celek nevypadal nějak přehnaně nebo lascivně, nýbrž to působilo ohromně vzrušujícím dojmem. Žena zvedla pravou ruku a párkrát luskla prsty do domnělého rytmu ticha v sále. Následně začala hrát rytmická a příjemná melodie písničky a ona se začala pohybovat v jejím rytmu. Naruto, stejně jako ostatní kolem něj, sledoval vystoupení s pusou dokořán.

Shikamaru si ho opatrně prohlížel a trpělivě vyčkával. Čekal na ten správný okamžik, kdy mladík po jeho levici pochopí. Pro něj samotného to byl šok, když nedávno pochopil, koho že to má vlastně před sebou. Tehdy musel do sebe kopnout najednou hned dva panáky tvrdého pití, což se mu často nestávalo, aby se vzpamatoval. Opatrně potáhl ze své cigarety a přivolal servírku, která podle jeho předchozích pokynu postavila před něho dva panáky silného pití. Pak už jen vyčkával…