Sourozenci: 2.díl první mise

Prohlížela jsem si toho Uchihu před sebou. Byl to nejspíše Itachi, starší z bratrů, který vyvraždil celý svůj klan.
„Tohle je tvůj triumf?“ zeptala jsem se posměšně Kisameho. Věděl, že některé oční techniky na mě nepůsobí, ale oční techniky Uchihů byly silné.
„Ano, dá se to tak říct. Tohle je Itachi, ale to jsi nejspíše poznala,“ řekl Kisame a já se zadívala Itachimu do očí, ve kterých se objevil Mangekyou Sharingan. Působil na mě.
„Tsukuyomi,“ řekl Itachi a já jsem se objevila v jeho genjutsu. Byla jsem přivázaná u kůlu a proti mně stál Itachi s katanou v ruce.
„Vážně se mi nechce tě mučit,“ řekl klidně a pozoroval mě.
„Vážně se mi nechce přidat k té vaší organizaci, vlastně ani nevím, proč chcete, abych se k vám přidala,“ zavrčela jsem na něj skrz zuby a propalovala jsem ho pohledem.
„Protože máš dost zajímavé schopnosti a stejně jako tvůj bratr máš dvojnásobnou chakru než mi ostatní. Byla by si k užitku,“ vysvětlil mi klidně Itachi. Zapřemýšlela jsem, o tomhle měl pravdu, zásobu chakry jsem měla stejnou jako bratr a měla jsem zvláštní schopnosti, které neměl každý.
„Budu mít nějáké výhody, když se přidám k vaší organizaci?“zeptala jsem se a přemýšlela jsem nad tím.
„No budeš mít kde spát, budeš mít jídlo a podobně,“ řekl Itachi a pozoroval mě. Pohrával si s katanou v ruce. Nebylo by špatné mít zase domov, ale zase bych musela dýchat stejný vzduch jako ten rybí mozeček,ale co není tam jen on.
„Dobře přidám se k vaší organizaci, ale nebudu v jednom týmu s tím oživlým shusi,“ řekla jsem nesmlouvavě. Itachi se usmál a najednou jsme se ocitli zpět v lese.
Kisame se o něčem bavil s tím chlápkem s kosou a tím druhým. Ten zrzek si něco mumlal pro sebe a ta modrovláska si skládala origamy. To, že jsme zpět ve skutečnosti, zaznamenal jako první zrzek.
„Tak co?“zeptal se Itachiho, který jen přikývl. Zrzek se usmál.
„Vracíme se,“ zavelel zrzek a otočil se ke mně zády. Kisame se překvapeně rozhlédl a ti jeho kámoši se na mě podívali.
„Takže ta zrůdička jde s námi?“ zeptal se Kisame a probodl mě pohledem. Já jsem se zasmála, a pak jsem po něm vrhla vražedný pohled.
„Ano, tvoje sestra jde s námi,“ odvětil zrzek a dal velký důraz na slovo sestra, na což se Kisame zašklebil. Nikdy mi tak neřekl. Všichni jsme se vydali na základnu Akatsuki.

„Takže ve dvojici budeš s Deidarou,“ řekl Pein, když si mě zavolal do své kanceláře asi po týdnu, co jsem se přidala k Akatsuki.
„Proč mám být s tím blonďatým pakem, co vypadá jako holka?“ zeptala jsem se nabroušeně. Už po týdnu jsem znala jména všech členů, ale stejně jsme většině nadávala, protože to byla jediná možnost jak přežít ve skupině kluků.
„Protože to blonďatý pako nechce být s uřvaným lízátkem,“ ozval se ode dveří mě známý hlas, otočila jsem se. Blonďák mě propaloval pohledem.
„Takže máš na výběr buď Deidara nebo Tobi, je to na tobě,“ řekl klidně Pein, už si na moje výbuchy zvykl, takže se včas obrnil.
„Tak to radši to blonďatý pako, který se aspoň dokáže samo ubránit,“ souhlasila jsem s jeho návrhem a naštvaně jsme vypochodovala z jeho kanceláře.
„Kdo řekl že můžeš jít?“ ozval se za mnou už lehce naštvaný Peinův hlas. Otočila jsem se a nakoukla jsme do kanceláře.
„Řekla jsem to já, protože jste mě ráno vytáhli v šest z postele, jdu spát. Dobrou noc“ řekla jsem a sladce jsem se na Peina usmála a odešla jsem. Zabouchla jsem dveře v pokoji. Konan se na mě podívala a pozvedla obočí.
„Co se děje?“ zeptala se naštvaně, protože jsme jí právě zašlápla jeden z jejích papírových výtvorů.
„Musím být ve dvojici s blonďatým pakem,“ vysvětlila jsem a převlékla jsem se do věcí na spaní.
„Jo to všechno vysvětluje,“ řekla ironicky Konan a začala opravovat své poničené origamy. Já jsem si lehla do postele a za chvíli jsem usnula.

„Vstávej obludo,“ vzbudil mě bratrův hlas, ozývající se ode dveří. Jen jsem se otočila a strčila jsme hlavu pod polštář. To ho nejspíš naštvalo, protože vešel do pokoje, což naznačovalo šustění papíru, jak šlapal po Konaniných výtvorech, až se Konan vrátí bude naštvaná.
„Vypadni rybí hlavo,“ křikla jsme zpod polštáře. Kisame popadl polštář a vyhodil ho ven z pokoje.
„Okamžitě vstávej nebo dojdu za Hidanem, ať tě vzbudí,“ pohrozil Kisame. Zavrčela jsem a probodla jsme ho vražedným pohledem, za který by se ani Jashin nemusel stydět.
„Jestli sem přijde ten úchylák, tak ho vlastnoručně rozkrájím a rozházím jeho kousky po celý zemi, že je ani Kakuzu nenajde,“ řekla jsem zlostně. Koukla jsem se ke dveřím, ve kterých stál Hidan, ale radši se do pokoje neodvažoval vejít.
„Doufám, že si ku*va nemluvila o mě,“ řekl Hidan a pozoroval mě.
„Jo, mluvila jsem o tobě, kdo jinej je tady asi nesmrtelnej?“ zeptala jsem se a naštvaně jsem si sedla.
„Můžete vypadnout, abych se mohla převlíct?“ zeptala jsme se jich nabroušeně. Kisame spokojeně odešel, aby mohl jít Peinovi nahlásit, že vstávám. Hidan dál stál ve dveřích.
„Vypadni úchyláku,“ křikla jsem na něj a hodila jsem po něm Konanin polštář, ani to se jí nejspíš nebude líbit, ale co. Hidan zabouchl dveře a já jsem se oblékla. Vyšla jsem z pokoje a hodila jsem naštvaný pohled na Kisameho, který si spokojeně seděl na sedačce, před pokoji.
„Rozu máme jít za Peinem,“ řekl Deidara rychle, když si všiml mého naštvaného pohledu. Vtrhla jsme do Peinovi kanceláře.
„Co zase chceš?“ zeptala jsem se naštvaně. Už druhý den za sebou mě vytáhli ráno z postele. Pein se na mě otočil, protože se předtím bavil s Konan.
„Máte misi, sejdete se s týmem Taka,“ řekl Pein, ale já ho moc nevnímala, protože jsem přemýšlela nad Konaninou reakcí, až zjistí, co se dělo v našem pokoji.
„Super, takže jdeme,“ řekla jsem, když na mě Pein koukal a rychle jsem Deidaru vystrkala z kanceláře, zaběhla jsme si do pokoje pro plášť a vyběhla jsem před skrýš, kde už čekal Deidara.
„Proč tak spěcháš?“zeptal se mě Deidara a nechápavě na mě koukal. Jeho jílová sova už byla připravená, takže jsem na ní vyskočila první.
„Dělej,“ křikla jsem na něj a Deidara vyskočil nahoru za mnou. Tři, dva jedna.. počítala jsem si v hlavě.
„Rozu!!“ ozval se ze skrýše Konanin hlas. Nejspíš už viděla, co se stalo v pokoji a podle tónu hlasu nebyla zrovna nadšená.
„Letíme,“ rozkázala jsem Deidarovi, který to ani nepotřeboval, vědě,l jaká Konan dokáže být a já to věděla ještě líp a to jsem jí znala teprve týden. Vzlétli jsme a já jen viděla naštvanou Konan u vchodu do skrýše. Oddechla jsme si, stihli jsme to včas.