Než mě odsoudíš

Když tě matka obejme a usměje se. Když otec řekne: Přesně, jak jsem čekal od svého syna. Když tě starší brácha šťouchne do čela a řekne: Promiň, třeba jindy. A ty se zvedneš a jdeš trénovat. Už zase sám. Ale stejně jsi šťastný. Protože máš skvělou rodinu. Rodinu, která tě miluje a chrání. Rodinu, která je pro tebe vším.

Znáš ten pocit, když někoho ztratíš?

Když přijdeš domů později a ulice jsou liduprázdné. Tedy spíše plné lidí. Ale mrtvých lidí. Vejdeš do domu, třesouc se strachy, a tam najdeš své rodiče. Rodinu, která pro tebe byla vším. A nad jejich mrtvými těly stojí tvůj bratr. Tvůj vlastní bratr! Ale nezabije tě. Nechá ti hanbu a odejde do tmy. Utíkej, bratříčku! Utíkej a nenáviď mě! A to je vše, co ti zůstane po tvé rodině. Po tvém klanu. Po tvém bratrovi.

Znáš ten pocit, když něco musíš udělat?

Když se proti tobě postaví tvůj nejlepší přítel s úmyslem přivést tě zpět, i kdyby měl zemřít. Nechceš mu ublížit. Ale nemůžeš se vzdát svého cíle. Nemůžeš se vzdát pomsty. Je to to jediné, co ti zbylo. I kdybys ho měl zabít, nesestoupíš ze svojí cesty. Porazíš ho a odejdeš. Pouta mezi tebou a jím už neexistují. Právě jsi je přetrhal.

Znáš ten pocit, když zabiješ svého učitele?

Když kráčíš sebejistě, protože víš, že ho porazíš. Protože jsi silnější. Už tě nemá co naučit. Posloužil svému účelu a ty ho teď zabiješ. Kdybys to nedokázal, zmizela by šance na zabití tvého bratra. A proto to dokážeš. Již mnoho učitelů doplatilo na příliš ambiciózní žáky. Ten tvůj není výjimkou. Necítíš vůči němu zášť. Koneckonců spoustu tě toho naučil. Ale zapečetíš ho, protože je to první krok k poražení tvého bratra.

Znáš ten pocit, když se pomstíš?

Znáš to neuvěřitelné uspokojení a radost, když tvůj protivník padne? Když ho konečně překonáš a po dlouhém úporném boji zabiješ. Naplníš svou pomstu. Dosáhneš svého cíle. A jsi volný. Konečně poprvé po tak dlouhé době volný. Můžeš udělat, co budeš chtít. Svůj úkol jsi splnil a nyní můžeš konečně dýchat. Žít.

Znáš ten pocit, když se dozvíš pravdu?

Tvrdá rána tě srazí zpět na zem. Tvá svoboda je pryč. Zabil jsi nesprávného. Tvá pomsta ještě není dokonána. Začínáš chápat, že tvoje budoucnost nebude taková, jakou sis ji vysnil. Je ti souzeno žít pomstou. Musíš se s tím smířit. Koneckonců nemáš na výběr. Nezbývá než se odvrátit od světla a vydat se do temnoty, kde čeká tvůj další cíl.

Znáš ten pocit, když ti někdo vezme smysl života?

Když tě porazí a uvězní. Odvleče tě do místa, kam ses už nikdy nechtěl vrátit. Je mu jedno, co musíš udělat. On ti v tom jen zabrání. On má svou cestu a svou pravdu. Ale oč je ta jeho správnější než ta tvá? Nemáš snad stejně dobré důvody? Neprožil sis snad také peklo? Tak proč tě soudí? Znovu budeš trpět. Za osud, který sis nevybral. Nemůžeš nic dělat. Jen čekat.

Říkám klidně mě nech ve vězení! Odsuď mě k smrti! Udělej, co chceš! Ale nejdřív chci slyšet odpověď. Pak mě suď. Ale teď řekni…

Rozumím tvému rozhořčení. Právem mě nenávidíš. Ale rád bych, abys mi dovolil říci, mezi čím jsem vybíral. Představ si sebe na mém místě. Slibný mladý shinobi z nejtalentovanějšího klanu v Listové. Člen ANBU. A dvojitý agent. Tvůj život je na pohled téměř bezstarostný. Ale není tomu tak. V Konoze to vře a ty to víš. Odvěká nenávist a rivalita mezi Uchihy a Senju dostupuje svého vrcholu.

Stojíš uprostřed toho všeho. Kdo vlastně jsi? Senju s krví Uchihů? Ne, ty jsi Uchiha. A máš povinnosti ke svému klanu. Ke své rodině. A ke své vesnici ne? Tak co je důležitější?

Život jde dál a ty trochu naivně doufáš, že se vše urovná. Jenže klanová nevraživost nevyhasíná. A Sandaime sám Uchihy nezachrání. Nakonec přijde to, co jsi už dávno věděl. Volba. Můžeš se rozhodnout. Je to to nejhorší, co tě mohlo potkat. Vyvraždi klan nebo zraď vesnici! Někomu by to možná přišlo snadné, ale ty víš, kolik bolesti každá z těch dvou možností přinese.

Jestliže se rozhodneš pro vyvraždění svého klanu, nebudeš mít do smrti klidu. Kamkoli přijdeš, budeš pronásledován a nenáviděn. Ale ty sám se budeš nenávidět o mnoho víc. Vesnice se za tebe již nikdy nepostaví. Jen pár vyvolených bude znát tajemství vyvraždění Uchihů. Staneš se vyhnancem ve vlastní zemi. Abys přežil, budeš se muset toulat z místa na místo a schovávat se. I ti, kteří tě dříve neznali, tě budou mít v opovržení. A i kdybys někoho nechal naživu, nikdy bys mu nemohl říci pravdu. Až do konce života by žil v klamu. Nemohl bys pro něj udělat nic víc, než ho vést k nenávisti k tobě a doufat, že se pravdu nikdy nedozví. A to všechno pro Konohu.

Když se rozhodneš zradit vesnici, bude to pravděpodobně znamenat její konec. A další válku. Mnoho shinobi i obyčejných lidí padne. Možná že i ty. Lidské domovy budou rozvráceny a Ohňová země bude znovu válčit s ostatními. I kdyby Uchihové vyhráli, stane se tak za velkých ztrát. Ostatní země nepočkají, až se Konoha zotaví. Nenechají Uchihy u moci. Na to se jich příliš bojí. Nejpravděpodobnější je, že je rozptýlí do všech koutů země a Ohňovou zemi si rozdělí. Konoha bude nenávratně pryč. Už jsi viděl válku. Víš, co všechno obnáší. Takové následky bude mít tvé rozhodnutí. Můžeš si tohle dovolit? Máš právo rozhodovat o životech tolika lidí? Možná ne. Ale uděláš to pro svůj klan.

Obě možnosti jsi zohlednil. Víš, jak se musíš rozhodnout. Ty nechceš, ale musíš! Tohle není volba, to je jen zkouška tvých priorit. Nedokážeš zradit vesnici se všemi dopady, které by to přineslo. Místo toho povraždíš svou vlastní rodinu. V čem je to lepší? Snad máš u své rodiny větší právo rozhodnout o jejich životě a smrti? Nebo nechceš, aby Uchihy vyvraždil někdo jiný. Ne… Ty to prostě musíš udělat.

Teď víš, jak jsem se rozhodl i proč jsem se tak rozhodl. Tak mi prosím řekni…

Poznámky: 

Napadlo vás někdy, jak je fotokomora inspirující?

Věnování

Tak tuhle povídku věnuji úplně a beze zbytku Strizze. Je to nejen za její korektorskou práci, ale hlavně a především za to, že mi dodává chuť do psaní a múza mne obletuje tak často, že mám skoro pocit, že mi ji Strigga na koni a v kovbojském klobouku nahnala do ohrady a přistřihla jí křídla.
Tak pokud tě to slůvko ode mne ještě neomrzelo, tak díky!