Učešte si svoje Hádě aneb Kadeřnická soutěž v Konoze

Celou Konohagakure no Sato halil toho dne opar děsu, který zanechával v pozadí i optimismus slunečního svitu, tak obvyklého v letních měsících, jehož půlka právě nastávala. Ten strašlivý pocit, ta hrůzná předtucha něčeho zlého se plazila ulicemi a v brzku zachvátila každého, kdo byl tak nepozorný, aby jí to dovolil. Sevřela lidskou duši, zatnula do ní drápy a pak už nepustila. Ve sklepeních pod budovou Hokage totiž někdo, nebo spíše něco, příšerně ječelo. Zmučený hlas, který zněl jako by už dávno nepatřil žijící osobě, prozrazoval, že neznámý musí prožívat neuvěřitelná muka. Komukoliv, kdo ho zaslechl, to rvalo srdce(a uši), takže se vesničené pomalu ale jistě začínali tomu místu velkým obloukem vyhýbat...přeci jen, ten jekot už trval téměř nepřetržitě celé tři dny a nejevil známky toho, že by v nejbližších chvílích hodlal přestat.

"Nééé, moje vlasy nééé!" křičelo bílé stvoření, připoutané k podivné, k zemi přišroubované židli, kterou kdysi vyřadili z nějakého obchodu z nábytkem, protože se nepovedla, "Já svý krásný vlásky něčemu takovýmu NIKDY nepropůjčím, slyšíš?"
Po bělostné tváři se koulely slzy jako hrachy a připoutaný se cítil hůř, než kdy jindy ve svém dlouhém, slizkém a záporném životě. Žena, která nad ním stála, a jejíž některé partie těla byly snad až příliš vyvinuté, se děsivě šklebila.
"A to si myslíš, že budeš mít na výběr?" zachechtala se a v očích se jí ďábelsky zablýsklo.
Popošla k blízké skříni, vedle níž se skvělo velké, hluboké umyvadlo, a z třetího šuplíku odshora vytáhla šroubovák... a ultra-silný šampon na vlasy proti mastnotě.
"Ale, T-Tsunade-cháán," zkusil to bílý muž, který díky vidině toho všeho děsu, rozevírajícího se přímo před ním, zbledl ještě víc, "ve jménu našeho dávného přátelství..."
"...které tys zradil jako první," přerušila ho, ve tváři kamenný výraz,"tohle na mě nezabere."
V náhlém návalu ještě větší hrůzy sebou začal muž škubat jako pominutý. Snažil se vytrhout z pout, leč marně.
"Ale...moje vlasy..." špitl ještě zlomeně a pak jeho hlava bezvládně klesla a cukání v těle povolilo. Zjevně upadl do bezvědomí.
"Moc statečnej chlap," ušklíbla se Pátá Hokage a odšroubovala židli, na níž byl Orochimaru připoután.
Poté ho i s židlí bez sebemenších potíží odtáhla k umyvadlu, strčila tam ty dlouhé, mastné kadeře, a s vítězoslavným úsměvem na ně pustila vodu. Milý Oro se ani nepohnul, dlel si dál v nevědomí a možná bylo dobře, že nezažil na vlastní kůži to, co se pak dělo. Tsunade totiž na jeho hlavu plácla snad půlku lahvičky toho zázračného šamponu a ubohému hadímu Sanninovi začala vlasy drhnout tak, až to hraničilo se skalpováním hlavy.

Mezitím si ulicemi Listové vykračoval Jiraiya, který se ale netvářil ani náhodou vesele, pod vousy si bručel nadávky a s jistým znechucením vylepoval fosforově zelené papírky na každý roh, sloup, plot, či jiné vhodné místo. Pokud by se k němu někdo přiblížil, mohl by z jeho směru zaslechnout slova jako "pitomost", "stupidita," "stará senilní bába", a různé jiné. A ten, kdo by náhodou přistoupil k tomu papírku, co za sebou Jiry zanechal, nucen těmi nejhoršími Tsunadinými výhružkami, zahrnujícími mimo jiné i to, že ukáže Sakuře s Hinatou ty fotky, co žabí muž před nedávnem pořídil, když se sprchovaly, dočetl by se ve zkratce tuto zprávu, samozřejmě plnou škrtanců:

Pár vyvolených ninjů, budoucích porotců v té šaškárně, dostalo toho dne od Tsunade velice důležitou misi. Přesněji, donutit mládež, aby se pokud možno zúčastnila. Jmenovitě to byli tito lidé: Hatake Kakashi, Maito Gai, Mitarashi Anko a ke své velké úlevě Nara Shikamaru, který by se jinak musel do té otravné soutěže jistě též zapojovat. A protože Tsunade pohrožila i jim něčím opravdu nepěkným, jali se tedy zadané úkoly plnit, ačkoliv nadšení by se v nich nedořezal.

Uzumaki Naruto a Haruno Sakura se vesele hádali o nějaké úplně nepodstatné věci, zatímco Uchiha Sasuke na židli vedle nich jen mlčel a dál pojídal svou porci jídla. Vlastně vůbec nechápal, co tu s těmi dvěma idioty dělá. Po chvíli do restaurace vešel další zákazník.
"Tak co, vy tři," řekl Kakashi rádoby žoviálním tónem a posadil se vedle nich.
Když pak na majitele vrhl pohled, který by dokázal zabíjet, nebyl ani obtěžován otázkou, jestli si nic nedá. Když jeho tři studenti nejen že neodpověděli, ale dokonce i Naruto se Sakurou pokračovali v tichosti v jídle, rozhodl se, že prostě promluví.
"Mám pro vás speciální misi přímo od Hokage-sama." oznámil nedbalým tónem.
Přesně jak čekal, hyperaktivní blonďák Naruto vyskočil na nohy a vykřikl:"Jakoukoliv misi zvládnu, -ttebayo!", v očích jiskřičky nadšení, div jimi nepodpálil interiér obchodu s nudlemi.
"A... o jakou se jedná misi?" zeptala se obezřetně Haruno Sakura.
"No...totiž..." kopírovací ninja se zasekl. Chvíli přemýšlel, než nakonec odpověděl: "Je to mise, na které Tsunade opravdu hodně záleží."
Růžovovláska po několika sekundách marného lámání hlavy s tím, co to asi bude, nakonec přikývla. "Tak dobrá, splním tuhle misi. Když je tak důležitá pro Tsunade-sama..."
Černovlasý mladík ale nevypadal, že by se rozhodl něco říkat. Nějaká mise mu přeci mohla být jedno, když zrovna začal vymýšlet dokonalý plán své ještě dokonalejší pomsty! Tak se nejmenovaný hyperaktivní blonďák znovu vypružil a začal do něj píchat hůlkami.
"Sasukééé se bojííí!" vykřikoval mezi výbuchy smíchu, "Je to sráááb!"
Skákal kolem Sasíka jak čertíček na pérku, až se rychlostí téměř rovnal svému zesnulému otci.
"Sklapni,"ozvalo se z úst bledého chlapce a ten hlas byl tak ledový, až se zdálo, že s v místnosti ochladilo o několik stupňů.
Sakuře vyšlo z úst obdivné "ách," zatímco Kakashi jen zavrtěl bezmocně hlavou. Naru si ale zjevně vražedné aury okolo mladíka nevšímal. Dál poskakoval kolem a opakoval ty dvě věty.
"A dost!" došla Sasukemu po chvíli trpělivost, "tak já do tý voloviny půjdu taky..."
Jak tušil, že se skutečně jedná o něco giganticky pitomého, není dosud známo. Zato ale víme, jak to s ubohým Uchihou pokračovalo dál.

Zpráva o Soutěži se roznesla během několika málo dní do celého shinobi světa. A ačkoliv Konožští byli do této záležitosti víceméně zatáhnuti násilím, lidem z ostatních zemí nejspíše vyhovovala jakákoliv záminka k výletu... nebo výhled na ty cenné výhry, který sem přivedl i několik zločinců. Fakt, že Tsunade v naději na zvýšení účasti vyhlásila stav míru a klidu, v němž žádný z účastníků nemohl být napaden ani zatknut, byl také přijat s povděkem. A tak v den klání bylo před arénou možno vidět tolik různorodých typů lidí, jako by se pořádal sraz všeho, co vám padne na mysl. Krom Konožanů například přišli také Akatsuki a Kabuto, který zde hledal svého mistra, co snad z nějakého nepochopitelného důvodu zaprodal svou duši téhle ptákovině také... A tak se stalo, že úderem šesté hodiny, když Tsunade vystoupila na pódium, zřízené v Aréně pro tuto příležitost, na tváři se jí mihl uspokojený úsměv.

"Dámy a pánové,"usmála se a rukou provedla rozmáchlé gesto, jako by chtěla všechny přítomné obejmout, "vítám vás na historicky první Konožské Kadeřnické soutěži!"
Dav kolem zatleskal a čekal, co z Páté vypadne dál. Ta ocenila potlesk kývnutím hlavy a pokračovala.
"Naši soutěžící se nyní připravují v zákulisí, stejně jako dobrovolník, který se mi před nedávnem nabídl, že bude dělat česací panenku. Tak..."odkašlala si," nejdříve přivítáme pana Kurosawa Reizu, který se zaslíbil vypomoci díky své speciální technice pro obnovení růstu vlasů."
Potlesk se spustil znovu a na pódium vyšel muž v černých brýlích, jemuž se kolem hlavy vinul cop, omotaný jako turban. Na potlesk reagoval jen kývnutím hlavy a poté se postavil stranou, aby uvolnil místo Tsunade, který se chystala oznámit dalšího příchozího.
"Další předstoupí porota, ve složení Hatake Kakashi, Maito Gai, Mitarashi Anko a Nara Shikamaru," usmála se a zpoza závěsu v zadní části jeviště začali vycházet jmenovaní. Kakashi a Shikamaru jen pokývali hlavou, zato Gai a Anko se zjevně vyžívali ve světle reflektorů a vesele mávali. A ačkoliv se jim zjevně nechtělo přestávat předvádět sebe sami, byli nakonec přerušeni samotnou Pátou a usazeni na svá čestná porotcovská místa.
"A nyní již přivítejme naše statečné soutěžící," pronesla blondýna obřadně.
"Jako první přichází mladý muž, kterého znají a ve snech nosívají nejspíš hlavně dívky z Písečné," usmála se, "Sabaku no Gaara!" a na jeviště vstoupil rudovlasý mladík, jehož výraz se nijak nelišil od toho, jak se normálně tvářil a o nějaké nervozitě na jeho tváři se také nedalo mluvit.
V hledišti to zašumělo a pak bylo ticho. Gaara si stoupl stranou, založil ruce křížem a čekal. Zatím se mezi diváky smíchy dusil jeho bratr loutkař, jemuž přišlo celé tohle šaškovánjí neuvěřitelně vtipné.
"Druhý....ehm, tedy druzí,"zakoktala se trochu Tsunade při vyzývání jména dalšího soutěžícího, "se nám představí naši oblíbení bratři kanibalové!" s těmito slovy se začala na jeviště kolébat podivná květina a Tsuna vážně začínala vypadat trochu nervózně. "Zetsu a...ehm," podrbala se nervózně na nose,"a Zetsu?"
Když se ale masožravka, zjevně zahloubaná sama v sobě, neměla k odpovědi, a lidé na ni také jen vyjeveně zírali, přikročila jedna ze tří Sanninů k dalšímu účastníkovi.
"A nyní prosím potlesk pro umělce, původem z Kamenné, který sem přijel dokázat, že nejen sochařství a blýskavé výbuchy jsou jeho silnou stránkou," nesl se hlas nad hlavami přítomných, "prosím, přivítejte Deidaru!"
Někdo neznámý, nebo minimálně tohoto člověka neznající, obdivně pískl. Někteří tleskali. Deidy si to užíval a usmíval se jako sluníčko.
"A hned za ním v závěsu slečna, citlivá stejně jako já," usmála se Tsunade a následně mrštila mikrofonem směrem k pohrdlivému odfrknutí v hledišti, přičemž jí pak musel stačit už jen pouhý hlas a tudíž už konečně přestala přítomným trhat ušní bubínky, "Haruno Sakura!"
Růžovovlasá vpochodovala prkenně na pódium.
"Kakashi-sensei," vrhla nasupený pohled do poroty, "tohle vám nedaruju!"
"A za ní, ale nikoliv pozadu, její věčná rivalka. Yamanaka Ino!" dodala Hokage a blondýnka si nakráčela na jeviště jako na přehlídkové molo.
V hledišti to poněkud hučelo a tak byla žena nucena chvíli čekat, než odnesou umdlelého člena ANBU, zasaženého mikrofonem přímo mezi oči, jemuž dotyčný přístroj stále trčel z masky.
"Ehm, ehm," upozornila pak na svou osobu a pokračovala, "jako dalšího zde máme mládím překypujícího mladíka, který má sám velice...ehm...unikátní účes," ani nedořekla větu a na jeviště přímo vskočila postavička v zelené kombinéze, blýskala zuby a křičela :"Mé jméno je Lee, Rock Lee! A předvedu vám všem sílu mládí!"
"Jistě, jistě," poplácala ho Tsunade po rameni a zařadila ho mezi už čekající soutěžící, "a nyní prosím nechte předstoupit Uzumaki Naruta, přeborníka v...v..."
"...v jedení ramenu, dattebayo!" usmál se Naru, přikřepčivše na pódium a vyseknuvše poklonu hodnou potlesku, kterého se mu v zápětí dostalo.
"Ah...dobrá," svěsila Tsunade ramena, otřela si zpocené čelo kapesníkem a počkala, než blonďák dojde na své místo mezi soutěžícími. "A nyní se konečně blížíme ke zlatému hřebu programu, na nějž všichni jistě napjatě čekáte. Dva sladcí, rozkošní cukrouši, s uhrančivými pohledy, pod jejichž tíhou roztaje nejedno dívčí srdce, dva nesmiřitelní soupeři a nerozlučitelní bratři..."
V tu chvíli by se napětí už dalo krájet. Arénu ovládlo naprosté ticho a Tsunade zase pocit zadostiučinění z vítězství nad bandou lidí, ninjů a nukeninů. Děvčata kulila oči a špicovala uši, těšila se, až Tsunade vysloví jména jejich dlouholetých idolů. A Kabuto v první řadě div nemlátil hlavou o zem když zjistil, že jeho slizký mistr se zjevně mezi soutěžícími nenachází. Do očiček pod brýličkami se mu draly slzy. Ale to nikdo kolem, dokonce ani samotná Hokage, nebral na vědomí. Všichni totiž očekávali ona poslední dvě jména.
Když si Tsunade dosyta užila napětí, které způsobila svým prohlášením, znovu si odkašlala.
"Přicházejí naši dva pokládci, duo známé jako Uchiha brothers!" vykřikla a na jeviště vstoupil Itachi a v závěsu za ním i Sasuke. Ten na svého, naprosto apaticky vyhlížejícího staršího bratra, házel jeden vražedný pohled za druhým, přičemž s každým novým pohledem se vražednost zvyšovala.
Z publika se ozývalo nadšené pískání fanynek a dokonce i některých fanoušků, stržených davovou psychózou.
"Zmlkněte," řekl náhle Sasí a ticho se obnovilo, jako když mávne kouzelným proutkem.
Všechny přítomné dámy podlehly jeho cool pohledu a skutečně zmlkly.
"Děkuji ti, Sasuke-kun," ocenila toto počínání Pátá Hokage a usmála se na Uchihu mladšího.
Poté chvíli nechala obecenstvo, ať si prohlédne všechny soutěžící.

"A nyní předvedeme dobrovolníka, který zapůjčí své vlasy k pokusům," zadrhla se v řeči, "tedy, chtěla jsem říci, v prospěch a blaho našich soutěžících, stejně tak jako k řádnému průběhu soutěže. Prosím, přivítejte tohoto statečného ninju svým potleskem!" vykřikla a pokynula směrem do zákulisí.
Chvíli čekala, ale nic se nedělo. Zpoza závěsu nikdo nevycházel.
"Přivítejte ho svým potleskem!" zkusila to znovu, hlasitěji. Snad ji jenom nikdo v zákulisí nezaslechl.
Jenže když se ani po několika minutách nic nezměnilo a diváci už začínali být nervózní, dodala si Tsunade odvahu lokem z placatky, kterou dosud měla schovanou kdesi v nitru svého oblečení a hromovým hlasem, otřásajícím celým prostorem, zahřměla: "Vy líný kůže, přivezte už sem sakra tu hadí trosku!"
"Nee, Orochimaru-samááá!" vypískl v tu chvíli Kabuto a nedbaje hrozícího nebezpečí vyskočil jediným skokem na jeviště a vrhl se do zákulisí, odkud se vzápětí začaly ozývat rány a bolestivé skřeky.
Tsunade ještě chvíli čekala, než se pod údery různých předmětů, házených z publika, vydala také tam, kam před chvílí náš malý obdivovatel Harryho Pottera. To, co tam viděla, nebudu pro svou nechutnost raději ani popisovat. Zato ale zmíním, že uprostřed té změti těl a krve a čehosi, co nevypadalo nijak vábně, se válel právě Kabu a bil hystericky hlavou o zem. Ale Orochimaru? Nikde.

A tak se Konožská Kadeřnická přeci jen nakonec nekonala. Místo toho všichni účastníci a dokonce i porota, hledali uprchlého Hadího sannina. Nikdo z nich se ale k ničemu nedopátral a tehdy Hádě zmizelo z povrchu zemského... nebo minimálně z půdy Listové. Konečně byla i Tsunade, po celých dvou dnech hledání, nucena si přiznat, že ten muž tu není. A tak, ačkoliv většina soutěžících dávno vzala roha, zbylým z nich s politováním oznámila, že se nic konat nebude, a pustila je tam, odkud přišli...

...o pár týdnů později zazvonila u Kabutova příbytku postava v černé kápi. Brýlatý otevřel a k nohám mu padl zmučený, špinavý a mokrý Orochi.
"To byla ale hrůza," plakal a křečovitě si držel na hlavě kápi, "to byla taková hrůza..."
A pak znovu omdlel.
Kabuto mu opatrně sundal plášť, a díky tomu odhalil jeho stále se diamantově třpytící vlasy, jejichž objem div nezaplavil celou místnost.
"Koukám, že účinky ještě nevyprchaly," zasmála se postava, která doposud byla Kabutem a zrušila přeměnu. "To je dobře, Oroušku... uspořádám tedy historicky druhou Konožskou Kadeřnickou..."
Tsunade, nyní znovu ve své podobě, zase svázala nebohé hádě, přehodila si ho přes rameno a s potěšeným výrazem se vydala směrem ke Konohagakure no Sato, kde se vzápětí zase začal ozývat ten děsivý nářek ze sklepení budovy Hokage...
To víte, v Konoze se stále něco děje... a bude do doby, než se Pátá konečně odnaučí v opilosti vymýšlet geniální nápady.