Tři bratři a Naruto! 03. - Plán může začít!

„Jsi slabá! Nedokázala jsi zatím splnit žádné chudinské zkoušky a teď chceš jméno našeho klanu pošpinit znovu?!“ Hiashi svoji nejstarší dceru právě uhodil pěstí a ona spadla na zem.

„Měla jsi tehdy zemřít! Můj silný bratr mohl alespoň žít!“ Po těchto slovech se Hinata rozbrečela a Hiashi jí chtěl udeřit znovu, ale jeho pěst někdo zastavil.

„K-keichi?“ Zeptala se překvapená a stále brečící Hinata, když poznala toho, který zastavil otcovu pěst.

„Co si to dovoluješ!“ Zařval Hiashi a kousek uskočil.

„Hinata je dostatečně silná, to Vaše slova ji jen sráží opět k zemi!“ Keichi byl rozčílený. A Hiashi na tom nebyl o moc lépe.

Obá aktivovali své oční techniky a Hiashi zůstal jen překvapeně stát.

„Pokud na mě zaútočíte, bude to znamenat válku klanů ve vesnici. Klan Uchiha je zpět a pokud se pokusíte zabít Hinatu, bude to znamenat válku!“ Zařval Keichi, ale Hiashi se začal smát.

„Jsi jediný Uchiha ve vesnici. Jsi slabý a ještě k tomu úplně nový. Nikdo by se k tobě nepřidal, navíc Hokage by určitě podpořila klan Hyuuga.“ Stále smějící se Hiashi promluvil a vysmíval se svému protivníkovi, ale ten nic neřekl. Jen se změnily jeho oči.

„Mangekyou Sharingan“ Pomyslel si Hiashi a již nebyl tolik přesvědčený o slovech, která pronesl.

„Hinata je má dcera, tohle je záležitost Hyuuga klanu!“ Hiashi se rozešel ke své dceři, ale najednou strnul. Nemohl se pohnout.

„Co to sakra!“ Zavolal a čekal, co se bude dít dál.

„Hinatu tady nenechám.“ Řekl chladně Keichi, ale to rozzuřilo Hiashiho ještě více.

„Všichni sem!“ Celý Hyuuga klan byl do několika vteřin nastoupený a čekal na Hiashiho rozkazy.

„Zabijte oba!“ Zařval a všichni se bez váhání vrhli na své nepřátele, ale Keichi udělal v rychlosti mnoho pečetí a poté položil své ruce na zem.

Všichni členové klanu Hyuuga, kteří na ně chtěli zaútočit, teď byli chyceni v Keichiho technice a nemohli se ani pohnout.

Samozřejmě hluk, který vycházel se sídla klanu Hyuuga, přilákal mnoho zvědavců a dokonce i samotnou Hokage.

„Co se tady děje?!“ Zařvala a Keichi zrušil svou techniku Vytvoření umělého světa.

Jakmile přestala účinkovat, všichni pokračovali v boji a chtěli ty dva zabít, ale své útoky nasměrovali jen do velké hliněné zdi, kterou Keichi stihnul vyvolat.

„Přestaňte bojovat!“ Zařvala opět Tsunade, ale mnohem hlasitěji než předtím. Všichni poslechli. Žádala vysvětlení nejprve od Hiashiho.

„Mluvil jsem zde se svojí dcerou, když na mě tenhle muž zaútočil!“ Vysvětlil Hiashi, ale to rozesmálo Keichiho.

„V klanu Hyuuga se rány pěstí, kopance a nadávky považují za mluvení?“ Zeptal se posměšně Keichi a pokračoval. Tentokrát promlouval k celému klanu.

„Váš klan nemá ani kousek cti? Necháváte svého vůdce špinit jméno klanu sprostými lži a pomluvami.“ Keichi domluvil, vzal Hinatu do náručí a podíval se na Tsunade. Ta jen přikývla a Keichi i s Hinatou zmizeli.

Hiashi byl rozzuřený. Mnohem více než předtím a trvalo opravdu dlouho, než ho dokázali uklidnit.

Mezitím Keichi přenesl Hinatu do jednoho z domů a řekl jí že zde může zůstat, jak dlouho bude chtít.

„D-děkuji Keichi-kun.“ Řekla mile, celá červená.

„To je v pořádku.“ Řekl milým hlasem a zavedl jí do pokoje.

Za několik minut jí nesl večeři, ale když vešel do pokoje, Hinata už spala, takže ji jen přikryl a odešel.

Druhý den se společně domluvili na dalším tréninku a šlo jim to dobře, dokud je nevyrušila Shizune.

„Keichi-sama. Koná se schůze rady a jako zástupce Uchiha klanu jste pozván.“ Řekla Shizune a vedla ho na schůzi.

Uvnitř kanceláře se právě probíral osud Uchiha klanu. Právě když vstoupil Keichi dovnitř, všichni přestali mluvit. Hiashi možná i dýchat, protože právě on byl zastáncem názoru, zničit tento klan.

„Vzhledem k novým okolnostem se k nám připojí i Uchiha Keichi. Má na to právo, jako vůdce Uchiha klanu.“ Řekla Tsunade a ukázala mu místo kde bude sedávat.

„Klan Uchiha je příliš nebezpečný. Navíc ani neznáme sílu tohoto muže, jak mu máme důvěřovat?!“ Zeptal se Hiashi.

„Důvěra? Vy tohle slovo znáte?“ Zeptal se posměšně Keichi.

„Já jsem pro úplné vyhlazení Uchiha klanu! Jde to i bez nich. Navíc jak máme důvěřovat klanu, který dokázal vyvraždit jediný člověk a dva poslední přeživší utekli k nejnebezpečnější organizaci na světě. Navíc vůdce této organizace je také Uchiha!“ Řekl najednou Hiashi a všichni teď stáli za jeho názorem.

„Důvěra. Stále se ní oháníte, ale sám nedůvěřujete nikomu. Ti co nejsou z hlavního rodu musí mít speciální pečetě, aby jste je mohli ovládat, to je vaše důvěra? Místo toho, aby jste svoji důvěru vložil do své dcery, tak ji mlátíte a raději byste ji tehdy při únosu nechal zabít místo Vašeho bratra.“ Hiashi celý zrudnul vzteky, ale Keichi stále pokračoval.

„Řekl jste, že neznáte moji sílu. Ani jeden člen Vašeho klanu, nedokázal odolat mé technice. I kdyby, jste se rozhodli vyhladit náš klan, akorát byste na sebe poštvali dalšího Uchihu, kterého jen tak lehce neporazíte. Domluvil jsem.“ Po těchto slovech už ani Hiashi nic neříkal.

„Budeme hlasovat. Kdo je pro znovuobnovení klanu Uchiha, ať zvedne pravou ruku.“ Řekla Tsunade a jediný, kdo ruku nezvedl, byl Hiashi.

„Uchiha klan je oficiálně obnoven.“ Hokage rozpustila celou radu, ale s Keichim odešla do kanceláře.

„Stal jsi se sice vůdcem klanu, ale tvoje úroveň je stále genin. Za měsíc se konají chuuninské zkoušky.“ Oznámila Keichimu Tsunade, a ten svoji účast potvrdil.

„V týmu budeš s Hinatou a Narutem. Hinata se pokusila dvakrát projít přes chuuninské zkoušky, ale při prvních všechno překazil útok na Listovou a před dvěma lety nedokázala projít přes první zkoušku kvůli obětování se pro svůj tým. Potřebuji zjistit tvé schopnosti, proto budeš zítra bojovat s jedním jouninem, kterého vyberu.“ S vědomím těchto slov, odešel Keichi za Hinatou.

Po cestě si ještě zašel na oběd do jedné z restaurací, kde seděly všechny Hinatiny vrstevnice. Stále Keichiho pozorovaly, bylo mu to sice nepříjemné, ale nevěnoval tomu moc pozornosti.

„To je on!“ Řekla sice tiše, ale důrazně Ino, když ho viděla přijít do restaurace.

„Myslíte, že něco ví o Sasukem?“ Zeptala se Sakura, ale ostatní holky její otázce nevěnovaly pozornost.

„Zajímalo by mě, proč je tady.“ Řekla zamyšleně Tenten.

„Je to Uchiha, takže chce pravděpodobně obnovit klan.“ Dodala Ino, která konečně odtrhla svůj pohled od Keichiho.

„A slyšely jste to o Hinatě?“ Zeptala se Sakura a všechny holky jí najednou začaly věnovat pozornost.

„Co?!“ Zeptala se, natěšená Ino.

„Ten Uchiha se postavil vůdci klanu Hyuuga a ochránil tak Hinatu. Prý jí otec vyčítal, že se chce pokusit uspět v dalších chuuninských zkouškách.“ Ostatní holky teď seděly jako přibité.

„Možná bychom mu měly poděkovat.“ Řekla, nerozhodně Ino a trochu se začervenala.

Všechny holky se podívaly směrem, kde měl sedět Keichi, ale už tam nebyl. Odešel domů.

Prošel se ještě po vesnici. Moc ji neznal, sice z vyprávění svého strýce věděl, že je Konoha krásná a také mu tak připadala, ale pořádně se v ní nevyznal. Když konečně dorazil domů, čekala na něj Hinata.

„Proč jsi to udělal?“ Zeptala se ho ihned po otevření dveří.

„A co?“ Zeptal se trochu přihlouple Keichi.

„Proč jsi, se za mě postavil. Proč jsi mě odvedl pryč!“ Hinata vypadala, jakoby jí to vadilo a Keichi nevěděl, co má dělat.

„Protože takto s tebou tvůj otec zacházet nesmí. Pokud se chceš vrátit, je to tvoje volba.“ Keichi jí odpověděl chladně. Jakoby mu bylo opravdu jedno, jestli odejde nebo ne, ale nebylo. Hinatu měl rád a nechtěl jí pustit zpět k otci.

„O-omlouvám se, já.. Nechci se vrátit. Nevím co to semnou teď bylo.“ Řekla už rozhodně Hinata a obejmula Keichiho.

„Děkuju.“ Řekla slabým, ale milým hláskem, který se Keichimu tolik líbil.

Řekl jí vše o chuuninských zkouškách. Hinatě se do toho moc nechtělo. Potom, co jí řekl její otec, nechtěla svůj klan ještě více zklamat.

„Neboj se. Určitě to zvládneš.“ Řekl povzbudivě a Hinata přikývla.

„Celý den se Keichi připravoval na zkušební boj a trénoval Hinatu, která byla ráda, že se jí věnuje a má s ní trpělivost.

Druhý den na cvičišti.

Na cvičišti bylo opravdu rušno. Sešli se zde všichni jouninové a také většina týmů geninů. Vlastně každý, kdo ovládal techniky shinobi, chtěl vidět schopnosti nového obyvatele vesnice.

Ten se právě objevil uprostřed cvičiště a přistoupila k němu Tsunade.

„Půjde pouze o tréninkový souboj, ale věřím, že se ani jeden z Vás nebude držet zpátky.“ Řekla Tsunade a chtěla odejít, ale Keichi ji zastavil.

„A kdo je mým soupeřem?“ Zeptal se trošku překvapeně.

„Já.“ Ozvalo se za ním, a když se otočil, stál tam bělovlasý muž, se stejnou rouškou přes pusu a na levém oku již neměl svoji pásku, nýbrž aktivovaný sharingan.

„Hatake Kakashi. Jsem poctěn.“ Řekl vlídným hlasem a podal svému soupeři ruku, kterou Kakashi bez problému přijal. Boj mohl začít.

Keichi začal souboj zlehka, ale ve stejném tempu bojoval i Kakashi. Oba zjišťovali co nejvíce informací o svém protivníkovi. Keichi použil několik ohnivých koulí, které byly vždy bez problémů odraženy a Kakashi se pokusil několikrát zaútočit za pomocí taijutsu, ale Keichi byl vždy o krok napřed.

Kakashi se rozběhl proti svému protivníkovi, dokázal se vyhnout všem technikám, které ho měly zastavit, a přesným úderem do tváře odhodil svého soupeře o několik metrů dále a ihned se snažil svými stínovými klony přidat i další rány, ale všechny klony byly zničeny obrovským máchnutím meče a Kakashi stačil na poslední chvíli uskočit.

Tímto útokem si získal Keichi chvíli času, aktivoval Mangekyou Sharingan a začal tvořit pečetě. Ani Kakashi je nestíhal číst a hlavně, i když kousek zaznamenal, nedokázal rozpoznat, o jakou techniku se jedná.

Po dokončení pečetí to vypadalo, jakoby se nic nestalo, ale Keichi věděl moc dobře, co dělá. Najednou začal být souboj jednoznačný ve prospěch Keichiho, potože Kakashi se pohyboval mnohem pomaleji a začaly na něj útočit podivné techniky. Jeho protivník nepotřeboval ani pečetě pro jejich vytváření a pouze myslí vyvolal několik ohnivých draků.

Kakashi začal přemýšlet o genjutsu a pokusil se z něj dostat, ale i všichni přihlížející viděli tyhle draky, takže si byl celkem jistý, že o genjutsu nejde.

Zatím se celkem, bez větších problému vyhýbal všemu, co na něj Keichi poslal, dokud nezaútočil on sám. Bojem v taijutsu zahnal Kakashiho do úzkých a právě na něj letěla obrovská ohnivá koule, kterou na poslední chvíli dokázal zastavit jen za pomocí Mangekyou Sharinganu. Nečekal ale další útok zezadu, tentokrát od Keichiho, který jej svým kopem poslal o pár desítek metrů dál, kde Kakashi padnul do pasti Keichiho ohnivých draků. Ozval se velký výbuch, a když konečně opadl kouř, stál tam Kakashi s lehce opáleným oblečením, ale živý a zdravý.

„Zajímavé.“ Řekl nahlas Keichi a najednou se všechny, jím vyvolané stvůry zmizely.

„O co tady sakra šlo.“ Zanadávala lehce Tsunade, ale dál se soustředila na velice zajímavý boj.

„Hatake Kakashi, máš opravdu zajímavé schopnosti.“ Složil Keichi svému protivníkovi poklonu.

„Proč myslíš?“ Zeptal se lehce překvapený Kakashi, protože tyhle slova rozhodně nečekal. Ne od někoho, kdo měl v souboji lehce navrch.

„Celou dobu jsi bojoval jen s iluzemi, ale jsi první, kdo vydržel tak dlouho, abych musel tuto techniku zrušit.“ Přidal další poklonu Keichi.

„Co to bylo za techniku?“ Zeptal se opět překvapeně Kakashi, protože takto vyspělou iluzi nikdy neviděl. Ani u Itachiho.

„Již jsi se s ní, jednou setkal. Technika vytvoření umělého světa. Prostě se pomocí svých očí dostanu všem lidem v okolí do hlavy a za opravdu velkého výdeje chakry, jim vsugeruji přesně to, co chci, aby viděli. Pokud by jsi se podíval na náš souboj zpětně a nebyl pod vlivem této techniky, uvidíš sám sebe, jak bojuješ pouze proti vzduchu.“ Vysvětlil Keichi.

„Ale jak je možné, že jsou zranění opravdová i po skončení iluze?“ Zeptal se Kakashi, ale Keichi se usmál.

„A jak víš, že iluze skončila?“ Odpověděl mu další otázkou Keichi a opět se usmál.

Kakashi si teď nebyl jistý opravdu ničím a opět se pokusil zjistit, zda nejde jen o iluzi. Uslyšel jen Keichiho smích.

„Tohle již opravdu není iluze. Zranění jsou opravdová, protože si to tvoje hlava myslí a pro mě teď bude lehčí tě porazit. Navíc ta poslední technika, kterou jsem na tebe použil, tě doopravdy zasáhla. Ve skutečnosti šlo sice jenom o jeden můj klon, ale iluzím jsi se ubránil velmi dobře.“ Po těchto slovech hodil směrem na Kakashiho několik shurikenů, které zrychlil pomocí své větrné techniky.

Díky své obrovské rychlosti a předvídavosti, běžel ihned v závěsu za svými shurikeny, které musel Kakashi odrazit, protože díky zranění na noze, nemohl zase až tak dobře skákat a byl by zranitelnější. V rychlosti poskládal několik pečetí a ze země se zvednula hlína. Všechny shurikeny se do ní zabodly, ale v tu chvíli byl vedle něj již Keichi a svým úderem pěstí odhodil Kakashiho o slušných deset metrů.

Ten se rychle zvednul, ale ihned musel čelit útokům v taijutsu, které Keichi zakončil mohutnou ohnivou vlnou. Naštěstí měl Kakashi po ruce řeku, díky které se ubránil. Bohužel již nestačil být dostatečně pozorný a na krku měl teď položený obrovský meč.

Keichi vyhrál a dokázal, že disponuje opravdu zajímavou silou.

Kakashi se ihned nechal ošetřit, což provedla Sakura a poté si společně s Keichim chtěl promluvit, ale přerušila je Hokage.

„Velmi dobrý souboj.“ Pochvalovala si Tsunade a oba, kteří právě dobojovali, jen přikývli.

„Jděte si odpočinout.“ Rozkázala Tsunade a obá společně odešli.

K večeru se zastavil Keichi u Hokage v kanceláři. Probírali společně věci ohledně klanu, ale poté Keichi pronesl něco, co naprosto nečekala.

„V zemi Vírů mám dceru. Rád bych s ní žil zde ve vesnici.“ Řekl stručně Keichi a Tsunade nebyla schopná slova. Prostě nečekala, že by měl dceru.

„Ale ještě nejsem připravený ji sem vzít. Až nastane správný čas, budete první, která o tom bude vědět.“ Vzal si čelenku se znakem své staronové vesnice, kterou připevnil na svoji pravou ruku a zmizel s tichým pozdravem v tmavém záblesku.

„Tak si konečně pořádně odpočinu.“ Řekl si pro sebe Keichi, ale byl na omylu. Najednou si uvědomil, že není v místnosti sám a jeho zrak spočinul na osobě v pravém rohu místnosti. Podle rysů šlo o muže.

„Itachi?“ Zeptal se překvapeně Keichi.

„Jsem to já. Vrátím se do Konohy, ale jen pod podmínkou, že mi pomůžeš přivést Sasukeho zpět. Viděl jsem tvůj souboj a společně ho přivedeme zpět!“ Řekl ledově klidným hlasem a Keichi přikývnul.

„Zítra zajdeme za Hokage. Musíme jí vše vysvětlit, ale pravděpodobně nás nepustí hned.“ Řekl Keichi, ale v tu dobu již byl v místnosti úplně sám, akorát z chodby se ozývaly kroky, když najednou utichly a na jeho dveře někdo zaklepal.

„Dále.“ Zavolal a dovnitř vstoupila Hinata.

„Keichi-kun.“ Řekla stydlivě a on se jí snažil povzbudit k tomu, aby mluvila dále.

„J-já.. Chtěla jsem..“ Nemohla se pořád vymáčknout Hinata, ale Keichi byl trpělivý a čekal co řekne.

„Chtěla jsem tě poprosit, jestli by, jsi nešel semnou zítra do města.“ Konečně se rozhoupala a zeptala se, ale stále byla celá rudá a hlavně jí to bylo trapné se ptát.

„Moc rád.“ Řekl a Hinata se usmála.

„Já se totiž bojím.“ Řekla nahlas, přestože plánovala říct si to jen sama pro sebe.

„A čeho?“ Zeptal se překvapený Keichi, protože mu teď nedocházelo, čeho by se mohla ve městě bát.

„Rodiny.“ Zašeptala a rozbrečela se.

„Nemáš důvod se bát. Oni ti neublíží, a pokud se o to pokusí, Hokage to tak rozhodně nenechá a ani já.“ Řekl Keichi odhodlaně, což dodalo sílu i Hinatě. Byla ráda, že se o ní, někdo zajímá a uznává dokonce i její sílu.

„Dobře.“ Špitla Hinata a Keichi se usmál.

„Ale i tak s tebou rád půjdu.“ Řekl mile a odešel do kuchyně udělat večeři. Celý večer si povídali a navzájem se poznávali. Hinatě se Keichi líbil, ale stále měla v hlavě Naruta, i když ten její city nikdy neopětoval a jen se hnal za Sasukem, jako nějaký blázen.

Mezitím v pracovně Hokage

Tsunade zrovna popíjela saké, když se v místnosti objevil jeden z kapitánů průzkumného týmu ANBU.

„Hokage-sama.“ ANBU poklekl a čekal.

„Co se děje?“ Zeptala se překvapeně, protože nečekala žádné hlášení, takže muselo jít o něco důležitého.

„Při průzkumu okolí Konohy jsme narazili na Uchihu Sasukeho!“ Řekl ANBU a postavil se.

„Cože?!“ Dostala ze sebe Tsunade a ANBU pokačoval.

„Neměl na sobě plášť akatsuki a směřoval do Konohy, kde jsme ho také ztratili.“

„Kde přesně?“ Zeptala se.

„Na předměstí, kousek od sídla Uchiha klanu, kam nemáme přístup.

„Co sakra Itachi zamýšlí a jak je s tím spojený Keichi.“ Zamyslela se Tsunade.

„Přiveďte sem Uchihu Keichiho.“ Kapitán ihned zmizel a do pár minut zde byla celá jednotka ANBU i s Keichim, který se ihned ujal slova.

„Pravděpodobně již víte o Itachim.“ Řekl chladně a Tsunade teď nevěděla co říct. Ani nemusela. V místnosti se najednou objevila další postava, která ihned poklekla.

„Hokage-sama, rád bych se vrátil do vesnice. Přijmu jakýkoliv trest. Mým jediným cílem je přivést Sasukeho zpět do vesnice, protože právě kvůli mně zradil Konohu.“ Řekl právě příchozí muž.

„Itachi.“ Řekla a začala přemýšlet, co s dávno ztraceným ninjou teď udělá.

„Vím o pravém důvodu tvé zrady Itachi, ale bojoval si na straně Akatsuki a to se nedá jenom tak přehlédnout. Musíš nám poskytnout všechny informace, které máš a také budeš čtrnáct dnů pod dohledem ANBU. Samozřejmě dostaneš zákaz opuštění vesnice po tuto dobu.“ Řekla Tsunade rozhodně a pokynula ANBU jednotce, aby odešla.

„Pokud jsem to správně pochopila, chcete společně přivést zpátky Sasukeho.“ Řekla a oba Uchihové přikývli.

„Jakmile skončí Itachiho trest, přijďte za mnou s oficiální žádostí a uvidíme, co se s tím dá dělat.“ V místnosti teď zůstala jen Tsunade a raději si nalila další sklenku saké, protože toho na ni bylo moc.

Keichi věděl, že pravděpodobně nestihne chuuninské zkoušky, ale Hinatě nic neříkal. Chtěl ji připravit tak, aby je zvládla i sama.

Naruto nebyl vůbec nadšený z představy, že bude plnit zkoušky společně s Keichim, ale s Hinatou si rozuměl a dokonce už v jeho přítomnosti ani neomdlévala, jen se občas začervenala.

Celý týden trénoval Keichi s Hinatou a pomáhal jim dokonce i Itachi. Díky tomu se všichni tři zlepšili a hlavně souhra obou Uchiha byla již od počátku na vysoké úrovni. Naruto trénoval sám, protože Keichimu stále nemohl přijít na jméno a také mu vadila přítomnost Itachiho, protože kvůli němu opustil Sasuke vesnici.

Konečně nadešel ten den, kdy Itachi dostal povolení k opuštění vesnice a ihned vyrazil za Keichim.

„Kdy vyrazíme?“ Zeptal se ihned potom, co přišel na tréninkový dvůr Uchiha klanu. Byla tam i Hinata, která o ničem nevěděla, ale zajímalo jí, co mají v plánu.

„Myslíš, že už je správný čas?“ Zeptal se Keichi, protože si nebyl jistý, zda dokážou Sasukeho přivést zpět. Itachi nestihl ani odpovědět a do rozhovoru se zapojila také Hinata.

„O čem se bavíte?“ Chtěla to vědět. Bála se že Keichi odejde a ona zde zůstane sama a rodina ji bude chtít zabít.

„Půjdeme pro Sasukeho!“ Řekl Itachi přísným hlasem. Celý rozhovor někdo poslouchal. Byl to Naruto, který po tom co slyšel, se nemohl ani pohnout.

„Chci jít s vámi!“ Hinata právě teď nevypadala, jako ta nerozhodná a plachá dívka. Přesně věděla, co chce a to dále trénovat s Keichim a být v jeho blízkosti. Ani jeden z Uchiha neprotestoval, ale mysleli si každý své.

„Tohle Tsunade nedovolí.“ Řekl potichu Keichi, ale slyšeli to všichni.

„Spíš Naruto bude problém.“ Řekl Itachi. Společně se zde ještě několik minut bavili, ale poté zašli do domu a nechali tento rozhovor na jindy. Naruto na nic nečekal a ihned se vydal za Hokage.

„Tsunade!“ Řval už od dveří, jako by mu to tady patřilo.

„Co chceš Naruto?“ Oplatila mu to stejným tónem.

„Proč jsi dovolila těm dvoum Uchihům jít pro Sasukeho a mě jsi to zakázala?!“ Naruto byl hodně naštvaný, ale Tsunade zůstávala klidná.

„Ani jeden z nich zde ještě nebyl s oficiální žádostí, takže se uklidni! Navíc na to mají právo, jsou to jeho bratři!“ Řekla přísným hlasem Tsunade a začala se opět věnovat papírování.

„Hinata na to právo nemá!“ Řekl a Hokage se velmi podivila.

„Proč do toho pleteš Hinatu?“ Zeptala se, protože to zatím nechápala, ale něco tušila.

„Chce odejít s nimi!“ Řekl stále naštvaný Naruto.

„Až sem přijdou s oficiální žádostí, budu se tím zabývat. Zatím jdi trénovat, čekají tě chuuninské zkoušky!“ Zařvala na něj a Naruto raději odešel ke dveřím. Než ale opustil kancelář, prohodil spíše sám pro sebe pár slov, i když moc dobře věděl, že je uslyší i Tsunade.

„Ty zkoušky budou hračka.“

Čas chuuninských zkoušek se neúprosně blížil a Itachi byl stále nervóznější.

„Zítra odejdeme pro Sasukeho.“ Řekl jednoho krásného, teplého večera Keichi a jeho bratr se konečně dočkal.

„A co Hinata?“ Zeptal se Itachi, i když mu to bylo vlastně jedno.

„Nevím, jestli je dobré, aby šla s námi. Je to příliš nebezpečné.“ Řekl, ale tento rozhovor poslouchala i právě zmiňovaná osoba.

„Její schopnost pátrání, by se nám ovšem dost hodila.“ Pronesl Itachi.

„Navrhnu její odchod s námi Tsunade, ale pochybuji, že to dovolí.“

Druhý den se Hinata ihned ráno vydala za Tsunade se kterou si potřebovala promluvit. To samé plánoval i Keichi, jen o několik minut později.

Když vešel do pracovny, stála tam Hinata, která se usmívala tím nejpěknějším způsobem a Keichi byl z její krásy úplně mimo. Hlavně nevěděl, co tady dělá.

„Vím o všem.“ Řekla Hokage a posadila se za svůj stůl.

„A rozhodnutí?“ Zeptal se Itachi, který se najednou také zjevil v místnosti.

„Všichni tři, dostanete misi typu S. Úkolem, bude přivést zpět do vesnice Uchihu Sasukeho.“ Pronesla a Itachi měl snad poprvé za několik let na tváři úsměv. Hinata byla ráda, že může jít s nimi, ale Keichi měl stále nějaké obavy.

„Ví o tom Naruto?“ Zeptal se bez váhání.

Odpověď už ale nebyla zapotřebí. Jako kdyby odnikud vyskočil Naruto a i s Keichim proletěl oknem ven z kanceláře.

„Řekni mi, co víš o Sasukem!“ Zařval na něj, ale v tu chvíli už tam Keichi nebyl. Stál za ním a čekal, co udělá dál. Naruto na něj zaútočil kunaiem a Keichi se lehce vyhnul.

„Naruto. Nechci s tebou bojovat.“ Řekl chladně Keichi a viděl, že se kolem nich začínají scházet lidi. Hinata stála jako přibitá a nevěděla, co má dělat, ale poté si stoupla ke Keichimu s Itachim

„Hinato?“ Zeptal se překvapeně Naruto.

„Promiň Naruto. Vždy jsem tě milovala, ale to už je pryč. Ty, jsi se o mě nikdy nezajímal a já teď odcházím z vesnice.“ Řekla rozhodně, ale Narutův výraz se změnil z vražedného na smutný.

Cítil ve svém srdci prázdné místo, které doteď bylo vyplněno Hinatinou láskou, které si on nikdy nevšimnul.

„Co to je sakra za pocit.“ Zeptal se sám sebe Naruto.

„Bolest Naruto.“ Řekl někdo v jeho hlavě.

„Co chceš kyuubi?!“ Zeptal se Naruto ve své hlavě.

„To co cítíš je bolest. Ztrácíš další osobu, která ti je blízká. Jako Sasuke.“ Řekl Kyuubi a snažil se Naruta lehce vyprovokovat.

„Co ty o tom můžeš vědět!“ Zařval Naruto.

„Asi víc než ty. Ztratil jsi Sasukeho a teď ztratíš i Hinatu.“ Kyuubi věděl, že se při vyslovení Sasukeho jména přestává ovládat a toho chtěl dosáhnout.

„Ten Uchiha ti ji chce odvést, musíš ho zastavit!“ Řekl přísným hlasem Kyuubi a teď se před jeho klecí objevil Naruto.

„Půjč mi svoji sílu!“ Zavolal, a Kyuubi ihned poslechl a do Naruta začala proudit zlomyslná, červená chakra.