Každý začátek má i konec 13-14

Komi se postavil proti Narutovi a vytáhl svůj meč z pochvy. Naruto se podíval na Kyuubiho a ten pokývl a postavil se předemne. Pochopila jsem, že to chce vyřešit sám. Komi se rozeběhl a Naruto se tak tak vyhl. V ruce se mu objevil rasengan a skoro zasáhl Komiho. Ten se vyhl a sekl Naruta mečem do nohy. Naruto udělal pečetě a vytvořil ohnivého a větrného draka. Oba se spojily a vznikl jeden obrovský s velkým žárem. Komi udělal také pečetě a Narutův drak zmizel.
,,Můj meč pohlcuje chakru.“ Vysvětlil. Naruto nic neřekl a oči mu zrudly. Kolem jeho těla se objevil červený obal a vyčaroval se jeden ocas. Komi udělal pečetě znovu a Narutův obal zmizel. Pochopila jsem že chtěl zjistit kolik chakry může spotřebovat a jestli se něco změní. Pozorovala jsem meč, ale nic se nestalo. Podívala jsem se na Naruta a ten vypadal trošku zoufale.
,,Pokud ji necháš odejít, nezabiju tě“
,,To se nikdy nestane“
,,Pak je mi líto, ale proti mně nemáš žádnou šanci. Ukončím to celé příštím útokem“ dokončil a vyrazil proti Narutovi šílenou rychlostí. Naruto udělal nějaké pečetě, ale nic se nestalo. Meč mu probodl hruď. Naruto vykašlal krev a Kado z něj vytáhl svůj meč. Zasunul ho zpět do pochvy a o pár kroků ustoupil. Stála jsem jako opařená horkou vodou. Nechápala jsem co se stalo, proč když Naruto udělal pečetě se nic nestalo. Raidonovi se na tváři objevil úsměv vítězství, který ale zmizel, když se Naruto opět zvedl. Oči krvavě rudé, ruce zatnuté v pěst a kolem těla Kyuubiho plášť se třemi ocasy. Vypadal tak vztekle, až mi to připomnělo onen den před 4 roky…

-,,Naruto, zatraceně, nemůže po sobě umýt to blbý nádobí!“ křičela jsem u kuchyně.
,,Je to jeden talíř“ zavolal nazpět.
,,No právě! Snad by tě to nezabilo!“
,,Nezabilo, ale dělám milion jinejch věcí, snad nebudu ještě mejt nádobí!“
,,Ne mejt, jenom to po sobě opláchnout! Já to taky dělám, proto je tady čisto!“ křičela jsem a přitom vešla do ložnice kde byl i on.
,,Ale já nejsem služka!!“. Při posledním slově, kdy můj mozek sformuloval větu a rozhodl, že to bude brát jako urážku jsem napřáhla ruku a dala mu facku. Z vynervování se mu zalily oči krví a objevili se dva ocasy. Jen mi proletěl kolem těla a pak už jsem viděla jen tmu. Když jsem se probudila, ležela jsem na posteli, venku už byla tma. Naruto seděl na posteli zády ke mně, hlavu zabouřenou v rukou. Chtěla jsem se zvednout, ale při pohybu rukou jsem ucítila prudkou bolest. Naruto okamžitě upozornil a otočil se. Na tváři měl ošklivou krvavou ránu.
,,Promiň, prosimtě promiň! Nevim co se stalo!!“ začal. Chvilku mi trvalo, než jsem si vzpomněla na to co se stalo.
,,Naše první hádka“ ušklíbla jsem se.
,,První a poslední“ dodal.-

Během chvilky se obejvily další dva ocasy a kolem Naruta se objevila kostra. Vystrartoval jako blesk proti Komimu, který stěží rozpoznal co se děje. Stihl před sebe dát meč, který by Naruta normálně probodl, ale ne v této formě. Najednou jeden ocas zmizel, po chvilce začala mizet i kostra a další ocas. Meč pohlcoval chakru. Když pohltil třetí ocas, Komi se na meč váhavě podíval. Podívala jsem se také a uviděla to… tu slabinu, prasklinu na meči, která se nepatrně zvětšovala.
,,Naruto, ten meč praská! Nezvládá pohltit tolik chakry!“ zakřičela jsem okamžitě. Naruto jen stál a soustředil se na udržení zbylích ocasů. Všichni čekali co se stane. Až pak… meč praskl. Jeho kusy se rozletěli všude po okolí. Komi odskočil kousek dál a Naruto se vrátil zpět do normální podoby.
,,Jak trapné“ řekl z ničeho nic Komi a dal si ruku přes obličej.
,, Nejenom že si budu muset udělat nový meč, ale dokonce budu muset použít i svou Kekkei Genkai, kterou jsem byl nucen použít jen jednou“ dořekl.
Udělal pečetě a jeho pravá ruka se změnila v něco, co vypadalo jako čepel z diamantu.
,,Říkám ji železná pěst“. Ještě chvilku stál a pak se neuvěřitelnou rychlostí rozeběhl k vyčerpanému Narutovi a probodl mu srdce svou rukou, pak dal ruku v pěst a udeřil Naruta do břicha. Ten odletěl pár metrů a zůstal ležet na zemi. Okamžitě jsem se k němu rozeběhla.
,,Yoko, já… já se pro vás vrátím, přísahám“ stihl mi říci a upadl do bezvědomí.
,,Kyuubi... Naruto… Zachraň ho!“ křičela jsem.
,,To nemůžu udělat“ řekl a hodil po mě smutným pohledem.
,,Proč ne?“ zeptala jsem se nechápavě.
,,Když jsme vymysleli techniku, díky které jsem se mohl odpoutat od Naruta tak, aby nezemřel, museli jsme udělat dvě věci. Ta první byla, že Naruto mi dal ze sebe kus lidskosti a já sem mu dal kus ze své zvířecí stránky. Proto občas vrčel. Ta druhá byla pečeť. Funguje tak, že jedině Naruto mě může vzít zpět do sebe a zrušit ji může zase jen on. Je to pro to, abych se až umře nedostal ven a nikdo jiný mě nemohl ovládnout, jako třeba Madara u jeho matky.“
,,C… co… Proč? Určitě bylo i jiné řešení!“
,,Tuhle pečeť sme hledali dva roky. Je to zakázaná pečeť, použít ji může jen Uzumaki. „ sklopil zrak. Klečela jsem nad Narutovým tělem, jednou rukou držíc Aiame a druhou jsem měla na jeho ráně, abych alespoň trochu zmírnila krvácení. Samozřejmě jsem veděla, že to nijak nepomáhá. Začala jsem plakat, i když jsem se všemožně snažila udržel slzy na svém místě.
,,Pojď nebo mu nedopřeji ani těch pár minut co ještě má" zakřičel Raidon. Musela jsem odejít, doufala jsem, že Naruto přežije, protože on je silný a vyjímečný a... je to prostě Naruto, ten přežije vždycky.
,,Naruto…“ zašeptala jsem a políbila ho na tvář.
,,Aiame, dej tatínkovi pusu“ řekla jsem něžně a postavila ji vedle Narutovi hlavy. Naklonila se a dala mu pusu. Byla jsem ráda, že ještě nechápe co se děje. Podívala jsem se na Raidona. Ten jen stál a s vážným pohledem mě sledoval.
,,Odcházíme“ zavelel po chvilce.

,,Kyuubi, slib mi, že se pro nás vrátíte“ zašeptala jsem tak, aby mě nikdo jiný neslyšel. Kyuubi jen přikývl na souhlas.
,,Má v sobě kus ze mě, přežije, neboj se. Musíš být trpělivá.“ Řekl Kyuubi. Nemohla jsem nic říci. Vzala jsem Aiame do rukou a vstala. S námahou jsem se otočila od Naruta, utřela si mokré tváře a pomalým krokem vyšla. Komi mě chytl za ruku a já se naposledy otočila za Narutem.
Stáli jsme před velikou bránou. Měla železnou konstrukci a dřevěný povrch. Od ní se na obě strany táhla vysoká kamenná zeď. Došlo mi, že za ni leží sídlu klanu Ryuu. Brána se otevřela a za ní se objevilo pár vojáků. Vstoupili jsme dovnitř a okamžitě ke mně přiběhly služebné.
,,Odvedou tě to zvého křídla“ řekl Komi. Raidon už byl na cestě do jedné z velkých budov.
,,Křídla?“ zeptala jsem se.
,,Ano, nechali jsme pro tebe vyklidit celé křídlo abys měla své soukromí“
,,Velice pozorné“ řekla jsem s menší ironií v hlase. Šla jsem za služebnictvem. Dovedli mě k jedné z větších budov. Vešli jsme do jedné veliké místnosti, kde byly nádherné lampy a obrazy. Podlaha byla z tmavého dřeva. Vedli odsud tři další cesty, schody nahoru a dvoje dveře. Služebné šli po schodech, tak jsem šla za nimi. Dovedli mě do horního patra kde byly dva velké pokoje. Oba byly vymalovány zlatavou barvou a kolem oken byly ozdobné saténové závěsy rudé barvy. Uprostřed obou pokojů byla veliká postel a v rohu skříň. Posadila jsem Aiame na postel a otevřela jednu z nich. Byly v ní nějaké šaty a boty.
,,Zítra můžete navštívit našeho krejčího, on Vám ušije šaty jaké jen budete chtít“ řekla jedna ze služebných.
,,Říkej mi Yoko“ řekla jsem laskavě. Bylo vidět že služebná neví co má dělat.
,,Jak se jmenuješ ty?“
,,Eh… Yomiko madam…“
,,Sloužíš ještě někomu?“
,,Ne paní.“
,,To je dobře. Můžeš mi říct co je dole za těmi dveřmi?“
,,Za dveřmi nalevo je kuchyně a menší pokoj na suroviny. Za dveřmi napravo jsou ještě tři pokoje.“ Odpověděla.
,,Dobře, tak si jeden z pokojů vyber a nastěhuj se tam“
,,Ale, to přece…“
,,Žádné ale, prostě si jeden vem.“ Přerušila jsem její námitky. Už nic neřekla, jen kývla na souhlas.
,,Madam, jmenuji se Jomei. Pan Ryuu mě poslal abych se zeptal, jestli něco nepotřebujete“ řekl vysoký muž ve dveřích. Když jsem se na něj podívala uklonil se. Byl velice svalnatý a měl dlouhé černé vlasy svázané do copu. U pasu měl Katanu.
,,Potřebuji osobního strážce, chtěla bych tebe, pokud máš zájem“ řekla jsem.
,,Eh, samozřejmě. Můj pokoj je na druhé straně, v levém křídle, ale pokusím se ho vyměnit za nějaký, který je blíž.“
,,Není třeba, dole jsou dva volné pokoje, jeden si vem. A říkej mi Yoko.“
,,Potřebuji ještě zaplnit ten třetí“ dodala jsem.
,,Eh no, má kamarádka by mohla být chůva Vaší dcery.“ Řekla Yomiko.
,,Dobře, ať si veme ten třetí pokoj.“ Řekla jsem. Všichni odešli aby se zabydleli a já se podívala z okna na nebe.
-Přijď brzy Naruto- pomyslela jsem si.
//,, A takhle jsme se sem dostali. A teď už jdi spát, je pozdě. Zítra budeme trénovat nějaké nové techniky.“
,,Dobře! Dobrou maminko“
,,Dobrou zlatíčko“
,,Myslíš, že se mi bude zdát o tatínkovi?“
,,Když si to budeš moc přát, tak určitě bude“ usmála jsem se, zhasla a odešla.

,,Yomiko, já to dodělám, běž si lehnout, dneska jsi tady udělala spoustu práce“ řekla jsem když jsem vešla do kuchyně a viděla ji jak myje nádobí. Jen se na mě otočila, pokývla a odešla. Stoupla jsem si k lince a pokračovala v její práci. Když jsem měla vše umyté a už jen nádobí uklízela, slyšela jsem zaklepání na dveře. Jomei šel otevřít.
,,Dobrý večer pane“ slyšela jsem. Neohlížela jsem se kdo to je, věděla jsem to. Do místnosti vešel muž.
,,Měl jsem za to, že nádobí dělají sluhové“ řekl.
,,Ale ty to prostě bereš jinak že“ dodal. Nic jsem neřekla a pokračovala ve své činosti. Po chvilce mě chytl silně za ruku.
,,Pusť mě“ řekla jsem a podívala se mu do černých očí. Mračil se na mě a jeho stisk zpevnil. Ihned se za ním objevil Jomei, ruce za zády a zdvořile řekl;
,,Pane, prosím, pusťte ji, jinak budu nucen použít násilí“
,,Co si to dovoluješ ty..!“ začal a připravil se na svou techniku železné pěsty. Nic se nestalo, což ho zřejmě překvapilo.
,,V mém domě se nepoužívají techniky.“ Řekla jsem a šla zavřít okno.
,,Moc hezky sis to vymyslela.“
,,No, minule jsi mi tu rozbil jednu zeď, musela jsem se pojistit, ráda bych aby mi dům stál v celku“
,,A jak se má tvá dcera?“
,,Má se dobře“
,,Určitě to musí být těžké, vychovávat ji sama…“
,,Ani ne, ale děkuji ti že máš starost“
,,Mohla bys ji dát otce. Mohla by jsi konečně souhlasit se sňatkem. Stala by se z tebe žena hlavy klanu, přestěhovali by jste se konečně do něčeho na úrovni, tvá dcera by měla trenéry a vše na co by s vzpoměla“
,,Ona už otce má, a několikrát jsem ti řekla, že si tě nevezmu Komi, nikdy“
,,Stále si myslíš, že se pro tebe vrátí?“
,,Je jedno co si myslím. Já tomu věřím“
,,Za pár let změníš názor.“ Řekl a odešel. Stála jsem u okna a dívala se na kulatý měsíc. Vždy, když byl měsíc v úplňku vzpomněla jsem si na svou první misi s Narutem. Z oka mi vyklouzla jedna slza, ale okamžitě jsem ji utřela. Ještě chvíli jsem tam stála, než mě vyrušil podivný zvuk zvenčí. Aiame přiběhla dolů a zeptala se;
,,Mami, co to bylo za ránu?“
,,Nevím“ odpověděla jsem a šla se podívat ven. Všude kolem běhali vojáci a od brány se rozléhaly ony rány. Byl tu vidět prach.
,,Vetřelec!“ slyšela jsem křičet jednoho ze stráží.
-,,Naruto“- pomyslela jsem si…