Naruto - Ultimativní zbraň 35 - 1. polovina

Tsunade ještě chvíli mlčela, protože byla zaskočena druhým požadavkem, který vyslovil Yorochiho klon.
„Co mi zbývá jiného? Když ti to nepovolím, tak stejně utečeš. Navíc, jsi jediný z vesnice, kdo by to mohl doopravdy dokázat. Dobrá, povolím ti to a navíc i poskytnu azyl tvým kolegům, když mi dáš jejich jména.“ řekla souhlasně Tsunade, protože věděla, že nemá cenu odporovat.
„Děkuji. Takže to jsou Enkei Hotori, Daiku Gouin, Tatsumi, Gaichuu Haehito, Atsuryoku Koishi a Akuma Itteki. Pro tyhle všechny chci zde azyl. Hotori a Tatsumi byli odvlečeni z vesnice ninjou, který si říká Sanryuu. Všechny jejich akce proti Konoze byli proti jejich úmyslům. Gouin je prakticky z vísky, i když jeho otec byl silný shinobi z Písečné. Gouin zdědil po matce velice vzácné a užitečné Doujutsu, avšak je natvrdlý a neumí svou oční techniku používat na sto procent. Haehito je z klanu Gaichuu, který byl vytvořen jen díky experimentům na lidech v Kamenné. Smícháním lidské a hmyzí DNA získali tento klan. Členové klanu Gaichuu mají lidskou podobu, ale také se dokážou přeměnit ve více hmyzí, tedy alespoň Haehito. Koishiho klan byl téměř celý povražděn, udělal to ten Kakuzu. A Itteki byl vyloučen z klanu za jiné politické myšlení. To je asi vše, co nyní potřebujete o nich vědět.“ pronesl Yorochiho klon, který si vzápětí vytvořil stínový klon, který zase nechal zmizet.
Tím vlastně poslal všechny ty informace Yorochimu a všem jeho klonům.
„Tak… tohle bude tajná mise, ale to už půjdu rovnou říct pravému Yorochimu.“ řekla Tsunade a šla zpátky do nemocnice.
„Nashledanou…“ poznamenal klon, který se rozplynul ve vzduchu.
Tsunade opět vkročila do pokoje, kde ležel Yorochi, ale Shun, Niwa, Seki, Amaeru a ani Dairokkan tam už nebyli.
„Kde je zbytek tvého nového týmu?“ pozeptala se od cesty Tsunade a Yorochi se podíval do stropu.
„Poslal jsem je pryč, abych údajně mohl odpočívat.“ odpověděl Yorochi a promnul si ruce.
„Takže, ty teď dostáváš oficiální misi. Kdy se vydáš na cestu, je zcela na tobě. Tvojí misí je najít a zneškodnit hrozbu v podobě Orochimara a po případě přivést zpátky do Konohy Uchihu Sasukeho. A v jeho případě je jedno, jak ho přivedeš, jen aby byl živý. Je ti to jasné?“ zeptala se Tsunade, Yorochi přikývnul a vyskočil z postele na nohy v oblečení typickém pro jouniny z Listové.
Hned, jak se takto postavil, vytáhnul z kapsy ochranou čelenku Listové a uvázal si ji na čelo. Poté se ještě podíval, jestli si vzal veškeré vybavení.
Tsunade si ho prohlížela velice pozorně, protože měla dojem, že by paralyzující jed měl účinkovat déle.
„Jak to, že už se dokážeš hýbat bez větších potíží?“ zeptala se Tsunade, když se Yorochi chystal vyskočit oknem ven na strom.
„Můžu za to poděkovat jedné velice zdatné zdravotnické kunoichi.“ odpověděl Yorochi a skočil na nejbližší větev stromu.
„Paličák jeden.“ poznamenal někdo za Tsunade, která se okamžitě otočila.
Za Tsunade stála Hiko s lékařským pláštěm na sobě a pochmurným pohledem.
„Tebe znám, ty jsi vnučka vůdce Skryté Ohnivé vesnice, že? Ale, co děláš tady?“ zeptala se překvapeně Tsunade, ale ihned poté si domyslela odpověď.
„Stejně Vám všechno vykecal, takže nemusím nic zatajovat. Já jsem také jedním z členů Tsugikenu. Přesněji, jsem druhým zakládajícím členem. První je samozřejmě on. Ale jsou s ním jen potíže.“ řekla Hiko a Tsunade se pousmála.
„S tím máš svatou pravdu. Je to potížista, ale, snad ví, co dělá. Víš co? Když už jsi tu v Konoze, tak tě zvu na skleničku.“ nabídla se Tsunade, která toho poslední dobou měla dost.
„Vždyť mi je teprve šestnáct.“ podotknula Hiko, ale Tsunade jen mávnula rukou.
„Upřímně, jestli se často vídáš s Yorochim, tak to potřebuješ jako sůl, a to nezáleží na věku. A jednu skleničku saké by si mohla ustát.“ řekla Tsunade a Hiko nakonec podvolila jejímu nátlaku a šla s ní, i když neměla v úmyslu pít jakýkoli alkohol.
Yorochi vyrazil jako blesk k jednomu z Orochimarových úkrytů, kde by podle všeho měl zrovna být i s Kabutem a Sasukem.
„Kruciž, ještě nejsem zcela v pořádku. Naštěstí, než se tam dostanu, tak by ten jed měl plně vyprchat.“ pomyslel si Yorochi a lehce se zachvěl, protože necítil část pravé půlky těla a tak korigoval své pohyby pomocí Kinkou a své druhé kovové kůže.
Brzy nastal večer, ale to Yorochiho zvyklého nespat celé dny vůbec nerozhodilo a s klidem pokračoval dál.
Rychle se blížil k úkrytu Orochimara a teprve ráno začal přemýšlet nad tím, jak vlastně zaútočí, či, co přesně podnikne.
Toto měl být Yorochiho velký souboj, kterým měl rozhodnout o své budoucnosti a ani on sám nevěděl, jakým stylem bude útočit.
V hlavě se mu to všechno pomotalo a začal být nervózní, i když netušil proč vlastně.
„Co to se mnou je? Přece je to jen další souboj s nepřítelem, kterýho musím zabít. Je to jen další na seznamu… ne! On není jen další položka, on je něco víc. Člověk, který mě zkazil. Člověk, který do mě vložil prvního démona. Člověk, který nechal zabít mé první přátele. Člověk, co mě vychovával ve zrůdu.“ pomyslel si Yorochi a vybavila se mu jedna ze starších vzpomínek, která byla hodně hluboko v jeho mysli, protože ji zapudil.
Yorochi jako pětiletý klučina stál zkrvavený od hlavy k patě a okolo něj byly stovky mrtvých shinobi, které několik minut předtím zabil.
Yorochi se kolíbavě prodíral skrz mrtvoly, až došel na kraj té spouště, kde s úsměvem stál Orochimaru.
„Každý měsíc jsi lepší a lepší. Tisíc vycvičených zabijáků a ještě k tomu měl každý mou prokletou pečeť, úchvatné. Pěkně jsi mi vyčistil mé věznice, takže mám místo na další pokusné krysy. Blahopřeji, Yorochi, zasloužil sis normální pokoj.“ řekl fascinovaný Orochimaru, dal Yorochimu ruku na rameno a odvedl ho pryč.
„Pane, proč je musím zabíjet?“ zeptal se s bázní Yorochi a Orochimaru se zastavil.
„Pořád jsi příliš měkký. Ty tvé otázky mě přímo dohánějí k šílenství. Zřejmě budu muset vymazat všechny tvé emoce, stejně jako se mi to povedlo u citlivosti na bolest. Neměl by ses ptát, proč je musím zabít, ale můžu je zabít…“ odpověděl chladně Orochimaru, oblíznul se svým dlouhým jazykem a šel s Yorochim dál.
„Alespoň, že si nevzpomínám na to, jak jsem ty zvěrstva prováděl.“ oddechl si Yorochi a pokračoval dál v běhu.
Jeho cesta během trvala dlouho, protože si dvakrát musel odpočinout a to na deset hodin, jelikož jeho tělo bojovalo se zbytky toho extrémně silného jedu.
Yorochi, aniž by si něco uvědomoval, tak mířil přímo k pasti, kterou proti němu připravil jeden z Orochimarových pokusů.
Zastavil se přesně u té pasti, protože si velmi brzy uvědomil přítomnost někoho jiného a mocného.
„Ha, takže jsi na to neskočil…“ řekl někdo a Yorochi se rozhlédnul.
Najednou se před ním jakoby z jiného prostoru vynořil mladík.
Byl asi o dva roky starší, měl bradku, delší černé vlasy a Sharingan v očích. Mladík byl hodně podobný Yorochimu, ale také měl hodně rysů Orochimara. Jinak na sobě měl dotyčný oblečení, které bylo typické pro Orochimara a jeho dřívější Zvučnou pětku. Ostatně také měl prokletou pečeť a přesně tu stejnou jako Sasuke.
„Kdo jsi?“ zeptal se Yorochi a pomalu se připravoval k útoku, ale jeho protivník nevypadal, že by měl chuť bojovat.
„Není důležité, kdo jsem, to ti řekne Orochimaru. Důležitější je, že bych ti strašně rád poděkoval. Od srdce ti děkuji, tedy, jestli něco jako srdce mám…“ řekl mladík a vytvořil se před ním jakýsi vír, ve kterém se stáčel prostor na stranu, podobně jako to umí maskovaný člen Akatsuki, Tobi.
Z toho ´víru´ vypadlo nějaké mrtvé tělo a mladík v tom víru zmizel pryč.
Yorochi si prohlédnul tělo, ale už tušil, kdo to je. Jeho nejhorší obavy se potvrdily. Před ním v hlíně ležel Ando.
Z Andova těla dávno vyprchal život a kdyby ho Yorochi neznal tak dobře, tak by ani jeho zmasakrované tělo nepoznal.
První, čeho si Yorochi všiml, bylo, že Ando měl prázdné oční důlky. Někdo si vzal jeho oči a přivlastnil si je, nejspíš ten mladík, se kterým před minutou mluvil.
„Bastard! Určitě tě pomstím Ando, ale nejdřív se postarám o Orochimara.“ řekl Yorochi a vytvořil klon, který vzal Andovo tělo a zmizel s ním.
Yorochi vyrazil dál, už věděl přesně, kde je Orochimaru a taky měl patřičný vztek.
Dorazil k tomu podzemnímu úkrytu a ani se neobtěžoval zjišťovat si, kde je vchod.
Sepnul ruce a pomocí Dotonu nechal rozpraskat půdu, kterou následně odhodil pryč, aby nenapadala dovnitř a popřípadě někoho nezabila.
V hlubším kráteru před ním stál Orochimaru, který vypadal na umření a zrovna si bral nějaké léky.
Orochimaru byl překvapený, protože jeho soukromí v jeho pokoji bylo násilně zničeno a teď ho mohl každý vidět bez větších obtíží, protože Yorochi odstranil se zeminou a stropem taky zdi.
„Eh… mohl bys chvilku počkat?“ zeptal se již klidně Orochimaru a kopnul do sebe své léky.
„Přišel jsem tě zabít, což jistě víš, ale nejdřív chci pár odpovědí. Za prvé, kdo byl ten, co mi předal mrtvolu mého blízkého kamaráda a zmizel pryč? Za druhé, proč vypadal jako já? A za třetí, proč měl můj kamarád vydloubnuté oči?“ položil své otázky Yorochi a seskočil dolu k Orochimarovi.
„Nečekal jsem interview zrovna od tebe, ale budiž. Promluvíme si. Ten hoch se jmenuje Kataki. Je to můj výtvor a jeho původ… jsi ty. Z tvé krve jsem ho naklonoval a urychlil jsem jeho fyzický i psychický vývoj, takže jemu vlastně osmnáct, ale jinak jsi to ty. Avšak, má v sobě větší příměs mojí krve a také krve Itachiho, díky čemuž má ten Sharingan. Všechno na něm jsem genetickou manipulací upravil, aby byl dokonalejší, než ty a mohl se ti vyrovnat i bez bijuu. A důvod, proč neměl tvůj kámoš oči? To je jednoduché. Naneštěstí pro tvého přítele, tak Kataki získal svůj Mangekyou Sharingan velice brzy a zatoužil po jeho vyšší formě. A díky tomu, že je tvůj kamarád levoboček a vlastně nevlastní bratr Itachiho a Sasukeho, tak se velice hodil. Kvůli velké příměsi DNA Itachiho do Katakiho se vlastně Kataki stal dalším z těchto pochmurných bratří. A tak byly jejich Mangekyou Sharingany velmi dobře kompatibilní. A tak jsem společně s Kabutem implantoval Katakimu oči tvého přítele a Kataki tak získal Fuumetsu Mangekyou Sharingan, nejvyšší formu Sharinganu. No není to úžasné? A Katakiho jsem vytvořil jen z jednoho důvodu a to, aby tě zabil. Má to zakomponované, tak hluboko v mysli, že jeho nejsilnější představy a sny jsou jen o tom, aby tě zabil. Takže, i když zemřu, tak Kataki po tobě půjde, půjde po tobě už jen z principu, jen proto, aby oddělil tvou hlavu od zbytku tvého těla! Jak dokonalé… Skvělý vražedný nástroj, co tomu říkáš, být zabit sám sebou?“ zeptal se nakonec svého monologu Orochimaru, při čemž naštval Yorochiho ještě víc.
„Vždycky jsem si myslel, jakej seš šmejd, ale v tomto směru mě nepřestáváš překvapovat. Dobře, Orochimaru, přišel jsem si pro tvou hlavu, ale v tomto stavu nemá ani cenu proti tobě bojovat. Co kdybych si počkal jednoduše na tvou smrt? Ne… chci tě zabít sám, ne, že tě doběhne tvoje chamtivost po moci, díky které sis zničil všechna svá těla. Co tohle, vrátím ti trochu toho elánu a pak si dáme souboj na život a na smrt?“ opětoval otázkou Yorochi a Orochimaru se na něj podíval, jak na blázna.
„Vracet nepříteli sílu? Myslel jsem, že jsi chytřejší. Ale když to chceš, tak se ukaž.“ odvětil Orochimaru a Yorochi do něj poslal část své Chakry, čímž ho částečně uzdravil a vrátil sílu.
„Stejně jsi blázen. Sen'eitajashu!“ křikl Orochimaru a vyslal ´z rukávu´ proti Yorochimu nespočet hadů.
„Fuuton : Eaburasuto no Jutsu.“ řekl jen s klidem Yorochi, paže se mu nabyly Chakrou a on sekl po hadech, které tím rozkouskoval na cucky.
Orochimaru musel před tou technikou odskočit hodně daleko, ale Yorochi se záhy objevil za jeho zády, aniž by to Orochimaru věděl.
„Sensō no kami kikku no Jutsu.“ poznamenal jen Yorochi a plnou silou kopnul Orochimara do zad, že Orochimaru odletěl poměrně daleko a zabořil se do země.
Yorochi se rozběhl přímo na něj, když z oblaku, který vznikl dopadem Orochimara, vyrazil Kusanagi.
Yorochi neváhal ani vteřinu, odhrnul si pravý rukáv, z téhož předloktí vytáhnul svou katanu a odklonil Orochimarův Kusanagi.
Následně vyskočil do vzduchu, napřáhnul se a chystal se zaútočit mečem, když zpozoroval, že Orochimaru už není v oblaku prachu, ale snaží se ho zasáhnout zezadu kunaiem.
Yorochi vykryl útok, a když doskočil, tak si všiml, že Kusanagi vychází z tlamy bílého hada, kterého tam Orochimaru nechal.
„Skvělá návnada. Vypadá to, že si chceš poslední souboj užít.“ poznamenal Yorochi a had i s Kusanagi zmizel.
Orochimaru vystartoval po Yorochim s Kusanagi v ruce a začal souboj mečů.
Yorochi se kryl před velmi rychlými výpady Orochimara, který bojoval přímo skvostně na to, že ještě před chvílí málem umíral.
Jak se ty dva meče srážely, tak to jiskřilo. Orochimaru nespokojený s tím, že se mu Yorochi v tomto ohledu vyrovná, přidal do síly úderů mečem, ale výsledek nijaký.
Yorochi náhle odklonil jeden výpad k zemi a praštil Orochimara do břicha tak, že odletěl několik desítek metrů.
Za letu však Orochimaru otevřel svou pusu a sám si z ní vylezl, což Yorochimu připadalo dost nechutné.
Ale díky tomu odletěla jen skořápka, zatímco Orochimaru zůstal jakoby v půlce letu, ale ve stoje na zemi.
Orochimaru vyrazil tak rychle, jak vůbec mohl a chtěl sebrat Kusanagi a proklát s ním Yorochiho, ale na to byl moc pomalý.
Yorochi zvyklý na velmi rychlé útoky sledoval Orochimara, jak běží a přesně si počítal, kdy udeří.
Zničehonic pocítil něčí přítomnost za sebou, vmžiku se otočil a uzřel za sebou Orochimarův klon, nebo možná samotného Orochimara, který proti Yorochimu mířil dlaněmi.
Z jeho dlaní vyšel stlačený vzduch, před kterým Yorochi velmi rychle uskočil a ten stlačený vzduch udělal prohlubeň v místě, kde předtím Yorochi stál.
„Ještě nepatříš do starého železa, ale i tak to máš za pár.“ řekly náhle dva Yorochiho klony, které se ocitly za zády obou dvou Orochimarů a sekly po nich v místě krku.
Avšak, oba dva Orochimarové se rozplynuly v kouři, stejně jako Yorochiho klony, který je raději zrušil, aby lépe dokázal odhadnout něčí přítomnost.
Najednou z místa, kde Yorochi stál, vyrazily snad stovky hadů, kteří kompletně obmotaly Yorochiho, jen hlava z něj byla viditelná.
„Pořád jsi zelenáč. Snad sis nemyslel, že mě dostaneš tak snadno?“ zeptal se Orochimaru, když vylezl ze hlíny a zasmál se.
„To bych mohl říct i já.“ pronesl Yorochi, rozplynul se na vzduch a zhmotnil se několik metrů od těch hadů.
„Jak to? Tohle dokáže jen uživatel Fuumetsu Mangekyou Sharinganu.“ řekl překvapeně Orochimaru a Yorochi si odplivnul.
„Takhle vypadá elementární manipulace Chakry na nejvyšším stupni. Ale ty bys to měl vědět, ne? Neumí něco podobného i Suigetsu, tam kdesi v podzemí?“ pozeptal se Yorochi a Orochimaru sebou trhnul.
Následně se ti hadi začali přesunovat a postupně útočili na Yorochiho, který jim katanou odsekával hlavy.
Když s tím skončil, tak Orochimaru byl opět v prachu, zmizel.
Najednou se Orochimaru objevil za Yorochim a nějakou ohnivou technikou, ve tvaru velkého kužele ohně, se snažil zasáhnout Yorochiho, který si jako obranu vytvořil zeď z vody.
Orochimaru ještě několikrát použil Sen'eitajashu, ale bez výsledku, protože Yorochi všechny hady velmi rychle vyřídil.
„Nyní je na čase vyzkoušet si něco nového.“ pronesl Yorochi a přemístil se hned před Orochimara.
„Shirei no Fukushuu.“ řekl Yorochi a pohlédl přímo do Orochimarových očí.
S Orochimarem se něco začalo dít. Před obličejem se mu začaly zjevovat tváře všech, co zabil.
Orochimaru se jen pousmál, než přišla druhá část toho jutsu.
Po celém Orochimarově těle se začaly objevovat jizvy, rány, popáleniny, které vzápětí mizely. Z těch zranění ani nevycházela krev, protože se téměř okamžitě zacelily.
Toto trvalo několik minut a Orochimaru při tom měl útrpný výraz a jen taktak zadržoval křik z bolesti, kterou mu způsobovaly ty jizvy.
Když to skončilo, tak Orochimaru dopadl na kolena a musel se opřít rukama o zem. Krom toho dýchal hodně zrychleně a celý byl zpocený.