Naruto - Ultimativní zbraň 34

Yorochi se zvedl z kovové židle a zapotácel se směrem dopředu. Chvíli se ještě motal, ale pak už se z toho dostal a vydal se do jedné části komplexu, kterou si postavil sám pro sebe, a většina klonů tam měla zakázaný vstup.
Byl to jeho meditační ráj, protože tam měl vysazených pár stromků. Také tam měl bonsaje a hlavně to vše bylo odhlučněné, což sice bylo i nebezpečné, kdyby se něco stalo, ale to Yorochimu moc nevadilo.
Yorochi vešel do té místnosti, sednul si uprostřed a začal meditovat.
Jeho hlavním cílem bylo, dostat se dovnitř sebe k démonům, které měl v sobě zapečetěné, aby se seznámil s novým přírůstkem.
Zadumal se a opět se ocitl u té horské jeskyně, tentokrát však měl i ´uvítací výbor´, protože tam byl tygr, neboli Ichibi no Kazetora. Byl velký, ale spíš jako by byl přerostlý, než že by měl velikost běžných bijuu.
„Kyūyū, jak se máš?“ zeptal se Yorochi toho tygra a tygr se na něj podíval, jako na zjevení.
„Yorochi, je to doba, co jsme se naposledy viděli. Proč jsi zrušil moji pečeť a vypustil mě ven?“ zeptal se Kyūyū a Yorochi jen máchnul rukou.
„Bojoval jsem s někým, s kým jsem měl menší problémy. Vadí ti bejt víc venku?“ pronesl Yorochi a Kyūyū zakroutil hlavou.
„Je to divné, že to tady vypadá takhle. Jo, kdybys potřeboval další moji Chakru, jen si řekni. Jsme přece přátelé.“ poznamenal Kyūyū a vydal se za Yorochim do té jeskyně.
„A nevadí ti, být tu zavřený a to, že jsi nyní bijuu?“ zeptal se cestou Yorochi, ale Kyūyū zase zakroutil hlavou.
„Pro přátele cokoliv.“ řekl Kyūyū a pak došli dovnitř jeskyně.
Nyní tam byla, jak ta předchozí brána, za kterou se třpytilo osm párů karmínových očí, tak druhá velká brána.
Ta druhá byla víc z kovu a vycházel z ní chlad. Pečeť na ní, ale byla slabší, než na bráně s Yamatou.
Za bránou byl jen jeden pár velkých očí s Rinneganem. Oči byly klidné a vyrovnané, až příliš na oči bijuu.
„Copak jsi mi to sem přivedl za holomka? Pozdravit neumí, nemluví a jen vejrá.“ řekla jedna z hlav Yamaty no Orochiho a zasyčela.
„Nejsem žádný holomek… vlastně, ani nevím, co jsem.“ řekl nový Kyuubi a za branou se mu zaleskly velké a ostré vlčí zuby.
„Jsi Kyuubi no Kōri Ōkami. Mocný vlčí démon s devíti ocasy.“ pronesl Yorochi a oči s Rinneganem se na něj podívaly a přeměřily si ho pohledem.
„A ty jsi ten, kdo mě stvořil. Měl bych ti být vděčný, protože je lepší existovat, než neexistovat, ale vyber mi jiné jméno. Kyuubi no Kōri Ōkami je až moc dlouhé, co takhle Hieru?“ pozeptal se vlčí démon a Yorochi byl zaskočen, protože se nikdy nedohadoval s démonem o jeho jméně.
„Když chceš. Ale technicky budeš Kyuubi no Kōri Ōkami a jen v soukromí ti budu říkat Hieru. Bereš?“ pronesl Yorochi a Hieru se přiblížil více k bráně a zakýval hlavou.
„Vypadá to, že budu dřív užívat jeho Chakru, než tvoji.“ řekl Yorochi Yamatovým hlavám, které zasyčely.
„Je to nováček, tak se snadno nechá poddat, ale já jsem někdo. Moje jméno je obávané i mezi démony, takže mě moc neprovokuj.“ pronesly výhružně hlavy Yamaty no Orochiho a Yorochi se na něj zle podíval.
„Zkus to ještě jednou a zakopu tě do země!“ křikl Yorochi a Yamatovy hlavy se oddálily.
„Pořád jsi děsivej spratek.“ poznamenala jedna z hlav, protože okolo Yorochiho se objevila jeho modrá Chakra, která jakoby plála.
„Budeš se ke mě chovat stejně jako k němu?“ zeptal se znepokojeně Hieru a Yorochi se zasmál.
„Ne, on je sice bijuu, ale vy dva jste jiní. On je parchant největší a ty jsi teprve vznikl. Můžeme dnešní den označit za tvé narození. Takže přesně za rok s tebou oslavím tvé první narozeniny.“ řekl s úsměvem Yorochi a Hieru si lehl u brány.
„Proč jsi vlastně útočil na mé klony?“ zeptal se následně Yorochi, protože chtěl lépe poznat myšlení nového Kyuubiho.
„Protože mě napadly jako první. Já byl zmatený, najednou jsem vznikl, tak se nediv.“ odpověděl Hieru a podíval se směrem k Yamatovi.
„Nečum na mě, skrvně.“ ozvalo se od Yamaty a Yorochi se tam podíval, zase se zlým pohledem.
Yorochi se najednou probral, protože ho jeden z klonů vyrušil v rozjímání.
„Pardon, pane, ale někdo se dostal k výtahu a jede sem dolu.“ řekl klon a Yorochi vyskočil na nohy a vyrazil rovnou k výtahu.
Doběhl tam a viděl čtyřicet svých klonů vytvořených pro speciální údernou jednotku stát před výtahem. Každý klon svíral v rukách katanu a každý z té speciální úderné jednotky měl na sobě takovou uniformu. Černé oblečení jouninů z Konohy s maskou podobnou té, kterou nosíval Hanzou Salamander a černými neprůhlednými brýlemi.
Výtah přistál dole, ozvalo se cinknutí, dveře výtahu se otevřely a tam stáli Shun, Niwa, Amaeru, Seki a Dairokkan.
„Speciální úderná jednotko, rozchod! Vraťte se na své původní stanoviště.“ zavelel Yorochi a šokován se díval na tu pětici.
„Vypadá, jak vyvoraná myš.“ poznamenal Amaeru při pohledu na Yorochiho.
„Bodejť bych nevypadal, když se tu objevíte vy! Jestliže jste se sem dostali, tak snadno, tak jsem to tu asi špatně zabezpečil. Ale, není možná. Jeskyně s výtahem je na miniaturním neobydleném ostrůvku a možnost se do ní dostat je jen pomocí mé techniky Fuutonu, Toppū. Ale, jak?“ zeptal se Yorochi a Niwa se usmála.
„Vážně vypadá, jak vyvoraná myš. Tvá technika je sice dobrá, ale Shun je uživatelem Dotonu, tak nám vytvořil vchod, který po našem průchodu opět přeměnil zpátky na kamennou stěnu jeskyně.“ vysvětlila Niwa a Seki vyšla z výtahu, aby viděla více, při čemž si stále zapisovala do notesu.
„Eh… tohle je nějaké přivítání? Co takhle šampaňské?“ řekl bujaře Shun a Amaeru se na něj nedůvěřivě podíval, načež mu Shun pohled opětoval.
„Co chceš, mladej?“ zeptal se následně Shun a Amaeru od něj odvrátil zrak.
„Pořád si myslím, že seš divnej.“ poznamenal Amaeru a Shun málem padl na zem, protože takovou odpověď nečekal.
„Proti zemnímu živlu jsem jeskyni taky testoval, ale asi ne dost dobře… Přesto, jak jste věděli, kde mě hledat?“ zeptal se Yorochi a Seki mu ukázala zápisník.
„Víš, Seki je schopný senzibil. A taky, to, co si píše, nejsou jen rady, které říkáš, ale vše, co řekneš a taky její pocity z tvých slov.“ objasnila Niwa a Seki si prohlížela okolí, kde stále pobíhaly Yorochiho klony z vědeckých sekcí a Seki si vše zapisovala.
„To, že je senzibil, jsem vypozoroval dávno, ale s takovou mocí? A teď, proč jste přišli?“ položil další otázku Yorochi a podíval se na Dairokkana, který se z nějakého důvodu chvěl.
„Protože jste náš mistr a jejich kolega. Navíc, Pátá Hokage Vás ještě neprohlásila za nukenina, mistře. S klidem Vás přijme zpátky, pokud neuděláte nic proti Listové, nebo pokud dobrovolně přijdete.“ řekl Dairokkan a usmál se.
„Vážně? Ale, už je pozdě. Vyprovodím vás ven, abyste nemuseli ještě víc bořit tu jeskyni. Ale, nevrátím se do Listové. Nic už mě tam netáhne. Nyní jsem externí obrana Konohy.“ pronesl Yorochi a Niwa nahodila posmutnělý výraz.
„Vážně nic? Ani přátelé?“ pozeptala se Niwa a Yorochi se na chvilku zastavil.
„Právě kvůli nim se musím držet dál. Je tu totiž někdo, kdo mě pořád doprovází, někdo velmi mocný, nebezpečný a přitom nestranný.“ řekl Yorochi a Niwa se zarazila, aby mohla popřemýšlet, o kom mluví.
„A kdo to je?“ zeptali se Shun, Niwa a Dairokkan najednou.
„Smrt…“ odpověděl Yorochi a šel do výtahu.
Niwa, Shun, Dairokkan, Amaeru a Seki šli hned za ním a přitom přemýšleli nad tím, co právě řekl.
Všech šest vyjelo nahoru výtahem a Yorochi je následně přemístil ke Konoze.
„Musíte pochopit, že nejsem jako všichni. Já totiž pochopil jeden důležitý fakt. Když chcete zničit něco, musíte s k tomu hodně přiblížit, ne se od toho distancovat.“ podotknul Yorochi a na jeho čele se objevila vráska a jeho obličej byl víc vážný, než před vteřinou.
„Chcete zničit zlo, že? Proto se odvracíte od přátel a přibližujete se k nepřátelům. Je to sice správná cesta, jak doopravdy zničit zlo, ale je to také cesta samoty, smutku, nenávisti. Abyste nakonec neskončil definitivně na jejich straně a nebojoval proti nám.“ poznamenala Seki a Yorochi se pousmál, protože byl hrdý na to, jak je Seki chytrá a vnímavá, i když to není zcela jeho zásluha.
„Sbohem, věřím, že se v budoucnu určitě uvidíme.“ řekl Yorochi, již s úsměvem, potřásl si rukou s každým z té pětky, otočil se a vydal se pěšky zpátky.
Niwa, Shun, Dairokkan, Seki a Amaeru se vydali k Listové, což bylo hodně blízko, protože je Yorochi přesunul asi kilometr od Konohy.
„Zajímalo by mě, jestli vyhraje, nebo prohraje v souboji se zlem.“ pronesl po půl hodině zklamaně Dairokkan, protože chtěl, aby se Yorochi vrátil do vesnice.
„Prohraje. Jako každý, kdo se o to kdy pokoušel sám. Cestu si možná vybral správnou, ale udělal špatně, že jde po ní sám.“ řekl Shun a podíval se do dálky.
„Něco je špatně.“ řekla náhle Seki a otočila se, spolu s ní i ostatní, ale nic neviděli.
„Copak? Haraší ti v tvé senzi-de-bilní hlavě?“ zeptal se posměšně Amaeru, ale Seki mlčela.
„Někdo nás sledoval, ale nešli po nás, ale po mistrovi.“ odpověděla po chvíli Seki a všech pět vyrazilo zpátky, aby zastihli Yorochi, po případě mu mohli pomoci.
Přesně v ten okamžik se zastavil i Yorochi, protože cítil něčí přítomnost.
„Vylez! Vím, že tu jsi!“ křikl Yorochi a chtěl aktivovat Genmitsuna Byakugan, když před něj doskočil asi padesátiletý muž.
„Zaplatíš za to, co jsi udělal mému společníkovi.“ řekl ten muž.
Dotyčný padesátník na sobě měl dlouhý hnědý plášť, ze kterého vyčnívala akorát jeho hlava, nic jiného. Měl středně dlouhé našedivělé vlasy a jeho oči byly hnědé.
Za Yorochiho doskočil další muž, tentokrát třicátník. Ten na sobě měl oblečení Oininů ze Skryté Mlžné, až na to, že neměl masku a oči měl převázané bílým šátkem. Vlasy měl delší černé a všechny měl naježené dozadu.
Z kabátu padesátníka vystoupil asi sedmiletý klučina v červenomodrém kompletu. Klučina měl krátké zrzavé vlasy, pihy na obličeji a modré oči.
„Nech nás se představit. Já jsem Shoryuu, za tebou stojí Niryuu a tady tohle je Goryuu. A jdeme pomstít našeho druha ve zbrani, Sanryuua.“ řekl padesátník a Yorochi se postavil do útočné pozice.
Jako první po Yorochim vyrazil ten třicátník, Niryuu.
Niryuu byl hodně rychlý, takže zaskočil i Yorochiho. Yorochi zachytil jeho úder rukou, avšak celý překvapený dostal kopanec přímo do obličeje.
Niryuu odskočil dozadu a ozvalo se křupnutí, protože si Niryuu nahodil nohu zpět do kyčelního kloubu.
Zničehonic vyrazil klučina, Goryuu, a začal útočit na Yorochiho nohy, aby ho srazil na zem.
Yorochi stíhal s klidem uhýbat, když si všiml něčí ruky u svého obličeje.
Z rukávu vyšel nějaký kouřový oblak, který se sice během chviličky rozplynul, ale jeho účinky Yorochi okamžitě pocítil.
Ten kouř byl nějaký velice silný jed na paralýzu, kterému nedokázal ani Yorochi odolávat.
Yorochi se alespoň podíval na toho, kdo ho otrávil a před ním stál čtrnáctiletý kluk.
Ten kluk měl dost drzý výraz, tmavomodré vlasy upravené na jakousi vlnu směřující dozadu. Jeho oči byly zlé a černé. Na sobě měl kluk černé kalhoty, bílé tričko, černé ninjovské boty a černou mikinu s delšími rukávy.
„Skočil jsi do pasti. Výborně Yonryuu. Tenhle už se nezvedne.“ poznamenal Niryuu a ti čtyři se nahlas zasmáli.
„Víš, neměl jsi Sanryuuovi odstraňovat jeho Doujutsu, jeho unikátní kekkei genkai. Kdyby si to neudělal, tak bychom si tě nevšímali, ale tak jsi zhatil naše plány. Doopravdy se ani jeden z nás nejmenuje tak, jak jsme se představili. Tyto jména jsme přijali, když jsme vytvořili svoji skupiny. Nazýváme se nyní Pět draků. A proč jsme se spolčili? Za získáním svých cílů. Každý z nás vstoupil do této skupiny s určitým cílem. Postupně jsme si začali splňovat naše přání a v tom jsi do toho vtrhl ty. Proto musíme pomstít Sanryuua, který už vlastními silami nezmůže nic.“ vysvětlil situaci Shoryuu paralyzovanému Yorochimu, který ležel obličejem v prachu a byl rád, že alespoň může dýchat.
„Musíme vyrazit, než si nás někdo všimne.“ řekl Yonryuu a Niryuu pomalu šel k Yorochimu.
„Jak dlouho potrvá, než se zase bude moct hýbat?“ zeptal se pro jistotu Niryuu stojíc nad bezmocným Yorochim.
„Nejsem si jistý, ale i na velmi zdatné členy ANBU, Oininů a podobných jednotek, funguje až osm hodin. A tenhle slaboch, ten má štěstí, že je ještě živý…“ řekl Yonryuu, když ho něco praštilo přímo do obličeje a Yonryuu udělal několik sudů na zemi.
To ´něco´, byl doopravdy Dairokkan, který se tam přiřítil a pěstí praštil Yonryuua přímo do tváře.
„Ty hajzle malej!“ křikl Shoryuu, když před něj dopadla na zem Niwa, udělala několik pečetí a Shoryuu ztuhnul chycen do Genjutsu.
Goryuu vyrazil proti Niwě, ale Shun za něj skočil ze stromu, chytil Goryuua za zátylek a zvedl ho do vzduchu.
„Ty seš poslední na řadě.“ poznamenal Amaeru stojící za Niryuuem.
„A ty si myslíš, že jsme vás nečekali?“ podotknul Niryuu, zdvihnul ruce, ve kterých se mu něco zablesklo.
Niryuu svíral drátky. Když následně za ně zatáhl, tak dráty schované za ním obmotaly Amaera, který spoutaný padl na zem.
Yonryuu se odrazil rovnou ze země a nohama zasáhl Dairokkana do obličeje, aby mu oplatil, že ho Dairokkan praštil.
Niwa ztuhnula, zatímco Shoryuu se protáhl. Shoryuu dokázal odklonit Genjutsu, které proti němu použila Niwa na ni samotnou.
Shun se jen nevěřícně díval, když ho něco popadlo za nohy a zdvihnulo ho to do vzduchu. Shun se kolíbal hlavou dolů a pak se teprve podíval na to, co se stalo.
Goryuu složil asi sedm pečetí a pomocí Dotonu chytil Shuna za kotníky a obrátil ho vzhůru nohama.
„Tak pojď, maličká.“ poznamenal Niryuu kamsi do křoví, odkud vylezla Seki se svým notesem.
„Neříkej mi maličká, ty úchyle!“ zařvala Seki a všichni se podivili.
Obvykle tichá a nenápadná Seki, která si jen dělá poznámky, se nyní proměnila v běsnící dospávající ženu.
Seki vytáhnula z nějaké kapsy další tužku, ale tohle nebyla až tolik tužka. Tvarem to tužku připomínalo, až na to, že to bylo z oceli a mělo to výraznou špičku.
Seki s tím hodila po Niryuuovi, sepnula ruce do pečeti a vytvořila stínové klony té své zbraně.
Niryuu sice většině uhnul, ale ta pravá vržená ´tužka´ ho zasáhla do dlaně, kterou si kryl obličej.
„No, počkej, za tohle dostaneš pořádně na budku.“ řekl Yonryuu a rozběhnul se proti Seki.
„Yami no sekai no gensō!“ křikla Seki a Yonryuu se zastavil na místě.
Hned nato se chytil za hlavu a začal řvát. Seki ho chytila do speciálního Genjutsu.
Yonryuu v tu chvíli viděl něco jiného, než co bylo okolo něj. Byl na velkém, rozsáhlém prostranství, kde nebylo nic kromě něj.
Obloha byla temná a odněkud se tam objevili ´lidé´, až na to, že měli šílené pohledy, zbraně a rohy.
Ti všichni, při čemž jich bylo asi dvě stě, ti všichni začali Yonryuua mučit, mlátit, řezat, sekat a tak podobně.
Proto Yonryuu křičel. Sice ta iluze ho neměla zabít, alespoň ne hned, ale i tak byla silná a hlavně ta bolest v ní.
„Kruci, Yonryuu je chycen. Ty škvrně jedno!“ křikl Shoryuu, ale omylem v tu chvíli uvolnil vlastní Genjutsu, kterým zamezoval Niwě v pohybu.
Kvůli tomu zničehonic dostal pořádnou ránu loktem přes nos, až padl na kolena a z nosu se mu zpustila krev.
„Nikdo, ale opravdu nikdo nebude převracet na mě mé vlastní iluze, parchante.“ řekla Niwa a tím se jí ulevilo.
„Suiton!“ křikl Goryuu a z pusy vychrlil velké množství vody, čímž srazil Niwu do nedalekého křoví.
„Sutorippu no kugi.“ pronesl Niryuu a z kapsy vytáhnul kovový drát.
Drát se najednou rozšířil na takový kovový pás a z obou stran toho pásu vystouply hřeby.
Niryuu tím máchnul po Seki, která se ani nestačila pohnout.
Už to vypadalo, že ji Niryuu nemilosrdně zasáhne, když se ten kovový pás s hřeby zastavil ve vzduchu. Niryuu se s tím snažil pohnout, ale bez výsledku.
Zastavení toho pásu ve vzduchu zařídil Yorochi, který sice nemohl hýbat tělem, ale kovy pomocí své kekkei genkai ano.
Za Goryuuem něco zapraskalo, on se otočil a viděl, jak Shun zničil jeho spoutání a doskočil na pevnou zem.
Niryuu udělal něco, co od něj nikdo nečekal. Místo, aby se soustředil na Seki, která před ním stála jako solný sloup, Niryuu vyrazil na Shuna, aby ochránil Goryuua.
Niryuu se pohnul velice rychle, takže smetl Shuna k zemi úderem ramene.
Shun vytáhnul kunai, zatímco Niryuu krátkou katanu a začal jejich souboj zbraní.
Mezitím se Shoryuu vzpamatoval, skočil před Yonryuua a sejmul z něj to Genjutsu.
Záhy na Shoryuua vyrazily Seki a Niwa společně. Dairokkan se Yonryuu šli bojovat pomocí Taijutsu a nakonec tam zbyli jen Amaeru a Goryuu, kteří nebojovali.
„Nemysli si, že na tebe budu brát ohled, když jsi dítě. Katon: Goukakyuu no jutsu!“ křikl Amaeru, složil několik pečetí a proti Goryuuovi poslal obří ohnivou kouli.
„Suiton.“ pronesl Goryuu a z pusy vyslal silný vodní proud přímo proti té ohnivé kouli.
Vodní proud uhasil kompletně Amaerovu techniku a ještě ho trochu zkropil.
„Katon: Housenka no jutsu!“ zařval Amaeru a vyslal tentokrát několik menších ohnivých koulí, ale dopadlo to stejně jako předtím.
„Ani se nesnaž. Jestli umíš jen užívat Katon, nemáš proti mě šanci.“ poznamenal Goryuu a Amaeru si odfrknul.
„Opravdu si myslíš, že umím jen tohle? Jen jsem potřeboval pro mě méně náročné techniky, abych si nastřádal Chakru. Sbohem. Katon: Honō de shibō.“ řekl již klidně Amaeru a napřímil dlaně proti Goryuuovi.
Z jeho dlaní vyšlehly plameny, které směřovaly přímo na Goryuua. Ten se snažil ještě použít nějakou vodní techniku, ale to už ho ovíjely plameny a pálily ho.
Goryuu strašně řval, ale Amaeru se umoudřil a zrušil svou techniku.
Goryuu dopadl na zem, přitom se z něj doutnalo a měl středně vážné popáleniny.
„Jeden by byl, tři zbývají…“ poznamenal si pro sebe Amaeru a podíval se na Dairokkana.
Dairokkan bojoval proti Yonryuuovi a oba užívali Taijutsu.
Dairokkan ve chvíli, kdy se na něj Amaeru podíval, se na vteřinu nesoustředil na boj a tak dostal kop z otočky do obličeje.
Dairokkan dopadl na zem a Yonryuu se zasmál. Potom ještě chtěl Yonryuu znovu udeřit stylem kladiva, ale tomu se Dairokkan bez problémů vyhnul a Yonryuu si zřejmě udělal něco s rukama, protože se ozvalo křupnutí kostí a Yonryuu vykřikl.
„Blbe. Kakusareta-kotsu no funsai-ki.“ řekl Dairokkan a naznačil úder na obličej.
Yonryuu se automaticky kryl teď již bezvládnýma rukama, ale ozvalo se další křupnutí. Zničehonic se Yonryuuovi zlomilo několik žeber a stehenní kost pravé nohy.
To byly účinky Dairokkanovy techniky, takže Yonryuu byl mimo hru.
Zbývali ´jen´ Shoryuu a Niryuu.
„Jsi celkem obratný, ale na mě nemáš.“ poznamenal Niryuu, když se se Shunem střetli zbraněmi před tvářemi.
„Suiton: Mizu no bakudan!“ křikl následně Niryuu a odněkud se objevila puma tvořená vodou.
„Pako…“ zamumlal Shun, udělal šest pečetí a před ním se objevil štít tvořený kameny.
Vodní technika se o ten štít rozrazila. Hned poté se štít rozpadl a v tu chvíli skočil Shun přesně před Niryuua a zasáhl ho nějakou technikou, po které se Niryuu dostal do paralytického stavu.
Shun totiž využil zkušeností z ANBU a také jejich techniky na paralyzování nepřítele. Tomu neodolal ani Niryuu, který zřejmě dřív sloužil jako Oinin ve Skryté Mlžné.
Poslední byl Shoryuu, který, když viděl, co provedli se zbytkem Pěti draků, utekl pryč za pomoci kouřové bomby.
„To by bylo. Teď vezmem ty tři do vězení v Listové a tady MISTRA největšího do nemocnice.“ poznamenal Amaeru a ukázal na Yorochi s úsměvem, ale s upřímným úsměvem, ne škodolibým.
„Teď už nemá na vybranou, jestli chce se vrátit, nebo ne. V takovémhle stavu by se neubránil ani studentovi akademie, natož aby se dostal zpátky do svého úkrytu.“ řekl Shuna snažil si hodit Yorochiho přes záda, ale marně.
Kvůli kovovým tyčím, které má v sobě voperované, je Yorochi daleko těžší, než by se na první pohled mohlo zdát.
„Počkej, uděláš si kýlu. Já to nějak zvládnu sám.“ pronesl Yorochi, který už konečně mohl mluvit a celý se pokryl tenkou vrstvou železa.
Následně se vznesl v leže do vzduchu a levitoval asi metr nad zemí.
„Tohle mě stejně fascinuje…“ pomyslel si Shun a Yorochi se přemístil z horizontální pozice do vertikální, aby alespoň viděl před sebe.
„Takže, jdete s námi jen do nemocnice, nebo jste si rozmyslel pobyt v Listové?“ pozeptal se Dairokkan a Yorochi se pokusil o úsměv, i když to kvůli tomu jedu nešlo zrovna dvakrát dobře.
„Myslím, že tohle rozhodnutí nezáleží jen na mě. A hlavně, když bych měl zůstat v Listové, tak budu žádat azyl o své přátele.“ poznamenal Yorochi a levitujíc se dostal s tou pěticí až do Konohy.
Když ležel v nemocničním lůžku v Listové, tak o něm měla Tsunade zprávy od těch pěti, kteří se vyzpovídali z toho, proč zmizeli z vesnice bez upozornění.
„Takže se vrátil? A vaše pětka v tom má prsty, že?“ zeptala se vážně Tsunade a Dairokkan, který chová velkou úctu ke všem autoritám, sebou cuknul.
„No, šli jsme ho navštívit, a když nás odprovodil až sem, tak ho napadla ta banda. I když je zkušený, tak se jim podařilo ho zmást a otrávit, takže jsme museli pomoct. A pak se rozhodl, že se vrátí, i když on neměl moc na vybranou.“ vysvětlil Shun a strčil ruce do kapes.
„Dobře, alespoň je zpátky, i když mě znepokojuje to, co píše v tomhle dopise…“ poznamenala Tsunade a ukázala dopis, který předal Koishi Kakashimu a ten zase Tsunade.
„A co v tom je?“ zeptala se zvědavě Niwa a pak raději zadržela dech, aby nadále nemluvila bez přemýšlení.
„No, ze začátku je omluva, ale pak je tam něco o jakési tajné organizaci, kterou vede, také o jeho výzkumech a podobně.“ odpověděla Tsunade a přečetla si část dopisu, kde psal o vytváření bijuu.
„To je síla. Takže, on v tom svém výzkumném útvaru vytváří umělé bijuu? A navíc zbavené vůle, takže…“ poznamenal překvapený Shun a podíval se na ostatní, kteří měli podobné pohledy.
„Ale musí se nechat, že ti bijuu zbavení vůle můžou být velice užiteční. Jestli Akatsuki bude chtít útočit s bijuu, tak mistr může poskytnout perfektní obranu.“ řekla Seki a opět si něco zapsala do deníku.
„To je nyní jedno. Ale, teď se mnou půjdete za ním do nemocnice, chci vám i jemu něco říct a tak to vezmu z jedné vody na čisto.“ pronesla Tsunade s tou pětkou vyrazila do nemocnice.
Když už byli u Yorochiho v nemocničním pokoji, který ležel na posteli a lehce hýbal prsty, tak se Tsunade konečně vyjádřila.
„Dobře, mám poslední dobou s vámi všemi jen starosti. A teď přibyl další problém, vedoucí týmu 4, ve kterém jsou Amaeru, Dairokkan a Seki, zmizel. Zničehonic se vypařil, podobně, jak vy, ale on nechal i dopis na rozloučenou své rodině. Teprve teď se přiznal k chorobě, kterou trpěli všichni jeho předkové. A tak zmizel z Listové a jako odůvodnění napsal, že chce umřít ve svém posledním boji a nehodlá na něj čekat. Proto mám dilema. Yorochi, Niwa a Shun tvoří zkušený tým, kterému však chybí jeden člen a taky není nikdo, kdo by se ujal týmu 4 a tak pozůstatky těchto dvou týmů spojíme v jeden větší šestičlenný. A za trest budete vy tři podnikat mise, které by jinak dostali tihle špunti.“ řekla Tsunade se škodolibým úsměvem a přitom se dívala na Yorochiho, Shuna a Niwu.
„Co? Já nic neproved! Takový hrozný trest si nezasloužím…“ vykřikl Shun, ale marně, Tsunade ho nevnímala a také už odcházela pevně rozhodnutá tím, co jim řekla.
Tsunade vyšla ven z nemocnice ještě s úsměvem, když do někoho vrazila.
„Kdo to kruci…“ poznamenala Tsunade a podívala se na postavu.
Byl to Yorochi, ale v úplně jiném oblečení, s jinou barvou vlasů, kratšími vlasy, bledší a taky vypadal méně zraněně, než ten, co ležel v nemocnici.
„Jsi klon, nebo pravý?“ zeptala se Tsunade a podezřívavě si prohlédla toho Yorochiho.
„Klon, ale to důležitější je, že Vás chci, Pátá Hokage, poprosit o dvě věci, mohu tedy?“ pozeptal se zdvořile klon a Tsunade čekala, co z něj vypadne.
„No, dobře, ale to, jestli budu moct ty věci splnit, záleží na tom, co dáš výměnou.“ podotknula Tsunade, které se nelíbilo Yorochiho tajnůstkářství.
„Podělím se o záznamy o všech členech Akatsuki, o jejich plánu a také, v budoucnu budu moct poskytnout umělé bijuu na protiúder proti Akatsuki, kdyby náhodou. A na oplátku chci tyto dvě věci. První je azyl pro členy mé organizace Tsugiken. Většina z nich byla dávno vyhoštěna ze svých vesnic, kvůli politickým aspektům a názorům, či jsou to sirotci z válečných oblastí. A ta druhá, to je poslední sólová mise. Chci Vás požádat o svolení zabít Vašeho bývalého kamaráda, spolužáka a kolegu, Orochimara.“ řekl vážně Yorochi a v Tsunade hrklo.
Ani ona by si netroufnula jít proti Orochimarovi sama. Dokonce ani s Jiraiyou.