Naruto - Ultimativní zbraň 33

Koishi běžel přímo do Země Ohně, protože ho tam táhla touha po krvi.
Rychlost jeho pohybu byla úchvatná, protože by jeho přítomnost nedokázaly zachytit ani jednotky na hranicích, kdyby zrovna neměly jiné povinnosti.
„Smrt! Smrt! Smrt! Smrt! Smrrrrrrrrt!“ začal křičet Koishi a jeho pohled byl naprosto šílený.
Gouin se mezitím probral, ale i tak se necítil nijak dobře.
Odhrnul si všechny vrstvy oblečení z místa, kam dostal od Koishiho ránu loktem, a podíval se modřinu větší, než lidská hlava. Navíc ta modřina měla barvu mezi tmavomodrou a černou.
„Nenávidím, když mám hlídat tohohle magora.“ pronesl si pro sebe Gouin, dotknul se modřiny a zařval bolestí.
Mimo to se ještě něco velmi důležitého dělo v Konoze, kterou zrovna opustili Shikamaru, Chouji, Ino a Kakashi, kteří se odhodlali jít po Hidanovi a Kakuzu.
Tsunade byla ve své kanceláři, když tam zrovna vešla Shizune s dokumenty z věznice.
„Už jsem zjistila jméno toho záhadného ´chirurga´, který pomáhal Yorochimu. Jediný, komu se za poslední tři roky podařilo zmizet beze stopy z cely, byl ten zvláštní hoch, Tatsumi. A to bylo před… dvěma roky a jedním a půl měsíce.“ řekla Shizune a Tsunade téměř vyvalila oči.
„To už od té doby pracoval na svých projektech mimo Listovou? Ale jak? Nemohl zvládat službu v ANBU jednotkách jako kapitán a při tom si ještě žít druhý život.“ pronesla šokovaná Tsunade zamyslela se nad tím, jak se mu to mohlo dařit.
„Jestli-že přes dva roky působil na svých projektech mimo Konohu, tak jeho záměry nemohou být na rozvrácení, či zničení, Listové. Navíc, je dostatečně mocný, že kdyby chtěl, tak nám dokáže pořádně uškodit. A kdyby to nestačilo, tak by vypustil démona, ale… on ani jedno z toho neudělal. Stále mám pocit, že bylo unáhlené ho prohlásit za nukenina.“ řekla Shizune nahlas svoje myšlenky a Tsunade se na ní zle podívala, ale pak souhlasně přikývla.
„Dáme mu čas, když do té doby podnikne něco proti Konoze, tak bude bez milosti prohlášen za nukenina a navíc na jeho hlavu schválně vypíšeme, co nejvyšší odměnu, aby nemohl nic dělat, ale jinak ne. Ať se Koharu a Homura třeba zvencnou, Yorochi je dávno adeptem na dalšího Hokage, i když to sám odmítá.“ řekla Tsunade a usmála se, protože ji přešla špatná nálada.
„Máte pravdu, je hodně rozdílný od Naruta, a jestli se někdy Naruto stane Hokagem, tak Yorochi bude jeho pravou rukou…“ poznamenala Shizune a šla zandat spisy zpět do kartotéky.
„Tyhle informace se hodí, teď jen zajistit, aby se mistr vrátil…“ pomyslel si Dairokkan, který špehoval za oknem kanceláře.
Mezitím se tým složený z Shikamara, Ino, Choujiho a Kakashiho setkal již s Hidanem a Kakuzu a už začali i jejich první tahy, jak ty dva zabít.
Hlavním problémem bylo, že Kakashi neměl dostatek informací, protože Shikamaru většinu řekl Ino a Choujimu ze spisů, které dostal od Yorochiho, ale nestačil nic z toho říct Kakashimu, protože ani nečekal jeho spolupráci.
Proto, když Kakashi zasáhl pomocí Raikiri záda Kakuzu a Kakashiho ruka prošla skrz hrudník, neboli i skrz srdce, tak se Kakashi podivil, protože Kakuzu byl stále živý.
I když si zpočátku myslel, že je Kakuzu mrtvý a tak šel po Hidanovi, ale poté málem dostal zásah od Kakuzu nohou, kdyby se tam v ten moment neobjevil Koishi, který Kakuzův úder zachytil rukou a odstrčil Kakashiho dál od sebe a Kakuzu.
Což bylo překvapení pro všechny, protože Koishi se tam objevil z čista jasna. Také jeho výraz byl šílenější, než Hidanův za boje, takže Koishi vypadal hrůzostrašně.
„Smrrrrrrrrrrrrt!“ zařval Koishi, pevněji chytil Kakuzovu nohu oběma rukama a následně si Kakuzu přehodil přes hlavu a třísknul s ním vší silou o zem.
Hlína se na tom místě téměř rozdrolila z důvodu Koishiho velké síly a taky, že Kakuzu zpevnil celé tělo.
„Postarejte se o toho druhýho, tenhle je můj!“ zařval Koishi, skočil do zvířeného prachu, ze kterého se začaly ozývat zvuky silných úderů, které chvilkami otřásaly zemí.
„Kakashi, poslechněte ho! Nejspíš ho poslal Yorochi, a i kdyby ne, každá pomoc se hodí!“ křikl Shikamaru, Kakashi kývnul hlavou a vyrazil po Hidanovi.
Když se prachový oblak rozptýlil, tak Koishi mlátil do Kakuzu jako zběsilý a vůbec mu nevadilo, že má na sobě Kakuzu zpevněnou kůži.
Kakuzu se pokusil zaútočit pomocí vláken, ale Koishi jen udělal několik salt dozadu.
Koishi se zastavil na místě a pousmál se. Poté si strhnul svršky a sepnul ruce do pečeti.
„Tohle bude má pomsta za to, že si se pokusil vyvraždit můj klan! Hijutsu Atsuryoku Kuran: Buraddomūn, ichizoku no fukushū!“ zařval Koishi a začal se šíleně smát.
Potom se podíval přímo na Kakuzu a Koishimu se oči kompletně zalily temně rudou krví. Z jeho duhovky zmizela zornice, následně duhovka zbělela a poté se i ta zalila krví. A pak Koishimu začala ta krev stékat z očí jako slzy.
Podobně jako oči zrudnula i Koishiho kůže, která se více prokrvila. Koishimu se protáhly špičáky, uši a nehty, které se změnily na drápy. Zespod jeho drápů začala odkapávat ta temně rudá krev.
„Na nikoho, jako jsi ty si, nepamatuji.“ poznamenal Kakuzu a chtěl vytáhnout bingo knížku, když se Koishi pohnul jeho směrem, tak rychle, že to vypadalo, že se přenesl.
Koishi se v rychlosti napřáhl a udeřil vší silou Kakuzu, který ještě stačil zpevnit kůži, ale i tak se ozvalo zadunění a Kakuzu odletěl jako hadrový panák, než se zastavil o strom.
Koishi se pohnul stejně rychle jako předtím a Kakuzu jen s úžasem sledoval, jak se na něj z výskoku chystá Koishi udeřit.
Kakuzu uskočil, tak rychle, jak mu to šlo a Koishi svým úderem rukou skolil ten velký strom na zem.
Následně Koishi kopnul Kakuzu, který se opět nerad a nechtěně přemístil o kousek dál díky letu vzduchem po tom kopu.
„Zas***e! Tak už chcípni!“ křikl Koishi a zase se přiřítil ke Kakuzu.
Tentokrát se mu však nepodařilo zasadit žádnou ránu, protože Kakuzu měl konečně příležitost a tak sám udeřil.
Souboj těchto dvou začal nabírat obrátek, protože oba bojovali na blízko a plnou silou, takže se zem chvěla, jako při zemětřesení.
Kakuzu využil výhody černých vláken, kterými spoutal Koishiho, když se zrovna kryl před úderem.
To spoutání však vydrželo jen pár chvilek, dokud Koishi nepřetrhal vlákna a nezaútočil z výskoku stylem kladiva.
Koishi vyskočil, sepnul ruce a mocným máchnutím chtěl udeřit Kakuzu, který v poslední vteřině uskočil a tak Koishi jen rozlámal zem a povalil strom, který, ač byl vzdálen deset metrů, tak následkem toho úhozu doslova vyskočil z půdy.
Během toho souboje těch dvou bojovali i Kakashi, Shikamaru, Chouji a Ino proti Hidanovi, který měl velké potíže ty čtyři zvládat a vyhýbat se jejich technikám, hlavně technice Kagemane.
A souběžně s tím měli takovou ´menší´ poradu Dairokkan, Seki a Amaeru na jednom z cvičišť.
„Takže, když tu informaci předáme mistru Yorochimu, je dost pravděpodobné, že se vrátí do Listové?“ zeptal se Dairokkan, snažíc se pochopit plán, který vymyslela Seki.
„Jelikož znám dobře jeho povahu, tak by se měl vrátit.“ řekla Seki a Amaeru se zasmál.
„Jak bys ho mohla dobře znát? Moc dlouho nás neučil, i když je pravdou, že nás toho naučil více, než ten blbec, kterýho máme od začátku…“ zadumal se Amaeru a Dairokkan se pousmál.
„Takže chceš, aby se mistr vrátil a nadále nás trénoval?“ pozeptal se se škodolibým úsměvem Dairokkan a Amaeru povzdechnul.
„Dříve jsem byl možná jen zbohatlík, ale teď vím, že chci být i ninjou. On mi pomohl si to uvědomit, uvědomit si můj talent. A taky chci vidět jeho ksicht, až ho najdem.“ řekl nakonec Amaeru a Dairokkan i Seki přikývli, protože už měli ujasněný plán a taky byli rádi, že se Amaeru začal chovat normálně.
„Takže, kdy vyrazíme?“ zeptal se Dairokkan a Seki se podívala do svého bloku.
„Nejlepší by to bylo už teď, sice je mimo Konohu hodně ninjů, kteří prohledávají Zemi Ohně, kvůli nějaké hrozbě, ale díky tomu jsou i míň ostražití tady v Konoze, takže…“ pronesla Seki, když se podívala do košaté koruny stromu, kde byli pro ni dva naprosto neznámí lidé.
„Hezký plán, ale stále jste geninové a něco takového nedokážete provést.“ řekla dívka, přesněji to byla Niwa a vedle ní byl Shun.
„Když to neprásknete, tak se nám jistě podaří.“ pronesl Dairokkan a i s Amaerem nahodil výraz, který jasně naznačoval, že těm dvěma nevěří.
„Ha, proč bysme to měli někam jít říct. Ostatně, vás tři hledáme, kvůli tomu, že jste byli Yorochiho žáky. Mohli byste vědět, kde asi je.“ řekl Shun a Dairokkan i Amaeru sebou cukli.
„Je daleko, opravdu daleko, ale myslím, že vím, jak se k němu dostat.“ řekla Seki a Niwa se pousmála.
„Senzibil? A tvé schopnosti jsou celkem silné. Dobře, vyrazíme všichni. S námi dvěma budete mít větší šanci na úspěch.“ řekla Niwa a Amaeru si ji změřil pohledem.
„A jakej je váš důvod mu pomoc?“ zeptal se Amaeru a upřel na Niwu svůj zrak.
„Nevěříme, že by zradil Listovou a nejspíš to ani není pravda, protože zatím není na seznamu nukeninů. Navíc jsme slyšeli, že pomohl při souboji se dvěma členy Akatsuki a díky jeho zásahu přežil jeden z elitních jouninů, i když je stále na tom špatně. A taky, je parťák z týmu a přes jeho záhadnost a to, že jsme spolupracovali krátkou dobu, mu věříme.“ odpověděl Shun a Amaeru si povzdychl.
„Další fanatik, co udělá vše pro přátele? Tolik takových fanatiků v jednom týmu je nebezpečné.“ pomyslel si Amaeru.
Asi za čtyři minuty, během kterých Seki objasnila plán Niwě a Shunovi, tato zvláštní pětice vyrazila s cílem dovést zpátky Yorochiho.
V době, kdy těch pět už bylo mimo Listovou, tak Koishi i Kakuzu stále pokračovali v horlivém souboji na blízko, ve kterém měl přece jen výhodu Koishi, protože byl fyzicky silnější.
Kakuzu se opět pokusil využít svých černých vláken, aby se dostal od Koishiho dál a použil nějaké ze svých Ninjutsu, ale plán se mu nedařil.
Nejenže Koishi se všem vláknům vyhnul, ale když se už to vypadalo, že ho vlákna spoutají, tak je Koishi přetrhl.
„Tak jinak, tohle se ti nebude líbit.“ poznamenal Koishi a změnil styl boje.
Předtím bojoval více za používání úderů dlaní, pěstmi a také kopy, ale nyní se soustředil na údery, které by při zásahu způsobily poranění Koishiho drápy.
Kakuzu se obratně vyhýbal a když už byl na dosah toho, aby pořádně praštil Koishiho do obličeje, tak se Koishi sesunul na zem a při té cestě dolů zasáhl svými drápy Kakuzu přímo do břicha.
Kakuzu chtěl využít toho, že Koishi je na zemi, když s ním něco otřáslo.
Kakuzu nevypadal dobře, barva kůže se mu změnila víc k fialové a celé jeho tělo sebou škubalo.
„Víš, pro tohle mě vybrali, abych tě dostal. Ve dne, ve kterém bude úplněk, tak u všech členů mého klanu vzroste agresivita na maximum a všichni jsou schopni použít Chidarakeno Akippoigan. Ale hlavní výhodou během úplňku je, že naše krev se stane smrtelně jedovatou pro všechny, jež nevlastní Akippoigan. A i kdybys měl tisíc srdcí, tak nemáš šanci přežít, protože jed se rozšíří po tvém těle do pěti sekund po kontaktu. Tvé svaly tě přestanou poslouchat, vidění se rozmaže, pocítíš nechutnou pachuť na jazyku. Moje krev funguje nyní jako jed, který rozkládá svalovou tkáň a zároveň ničí mozkové buňky. Čili, jsi mrtvý a už s tím nic neuděláš.“ řekl Koishi, který se konečně začal uklidňovat a s tím se i u něj projevila logická povaha.
Kakuzu klesl na zem a začal vykašlávat krev. Ještě chvíli sebou třepal, než konečně přestal.
Koishi si oddychnul a deaktivoval Chidarakeno Akippoigan, díky čemu se změnil zpátky.
Udělal krok kupředu, když ho něco popadlo za nohu. Koishi se pomalu otočil a viděl, že to je Kakuzu, který opět vstává.
Kakuzu poté udeřil Koishiho vší silou a zarazil ho z části do země, protože půda pod Koishim popraskala.
„Nebýt toho, že si mi vše řekl, bych asi zemřel, ale díky tomu jsem si počkal a všechen jed jsem nechal usadit v jednom ze svých srdcí. Zbývají mi ještě tři, takže ses radoval předčasně.“ pronesl Kakuzu a nohou chtěl udeřit do místa, kde ležel Koishi, ten však uskočil.
„Takže další kolo, parchante.“ řekl Koishi, udělal několik salt vzad a tak se dostal dál od Kakuzu.
„Škoda, že Chidarakeno Akippoigan dokážu aktivovat jen jednou během dne úplňku. Teď už je pozdě si stěžovat…“ pomyslel si Koishi a celého ho obalila Chakra nabitá elementární podstatou Raitonu, takže ze sebe Koishi vytvořil velké Raikiri.
„A do háje.“ stačil si pomyslet Kakuzu, než na něj Koishi vystartoval.
Koishi útočil velmi rychle, a sice v opakovaném vzoru, ale i tak bylo pro Kakuzu těžké dělat protiútoky a kvůli obraně neměl ani čas na skládání ručních pečetí.
Najednou Koishi využil šance na útok a úderem ruky obalené v Raitonu utrhl Kakuzuovi ruku. Kakuzu snížil v tu chvíli pozornost, aby si mohl vlákny znovu přišít ruku a v té chvíli opět udeřil Koishi.
Tentokrát mu prorazil hrudník a zničil další ze srdcí. A ještě tahem do strany roztrhal další srdce, takže Kakuzu už měl jen jedno.
Koishi se rychle přesunul od Kakuzu, aby nedal svému nepřítele šanci k útoku na nějaké slepé místo. Také ho už nepokrývala Chakra s Raitonem, protože vyčerpal tím dost své Chakry a přece jen nemohl s ní příliš plýtvat.
Kakuzu si strhnul masku z pusy a z úst mu vyjela ta vlákna. Také ruce se mu takto uvolnily a Kakuzu nyní připomínal víc než člověka nějakou změť těch černých vláken.
Ty vyslal po Koishim, který se několika přemety dostal z dosahu a poté opět sepnul ruce.
„Horuni Akippoigan!“ křikl Koishi a v očích se mu zformovalo Doujutsu se stejným vzhledem, jako když byl pro jeden ze sedmi svitků.
Koishi náhle vyskočil a tím se vyhnul útoku zezadu pomocí některých vláken.
„Cítit pohyb v okolí mi nyní umožňuje vyhýbat se jeho nedokonalým útokům.“ pomyslel si Koishi a rozběhl se přímo proti svému nepříteli.
Kakuzu mu vyslal naproti ty vlákna, ale Koishi se zdatně vyhnul všem a dostal se ke Kakuzuovi dostatečně blízko. Následným silným a rychlým kopem zasáhl Kakuzu do hlavy a donutil ho udělat nechtěný přemet.
Koishi spustil salvu neuvěřitelně rychlých úderů, že se Kakuzu ani nemohl bránit, jen sebou pohazoval na zemi, jak na něj dopadaly Koishiho pěsti.
„A finální zásah!“ křikl Koishi, vyskočil pár metrů a pak, až se ozvala gravitace, se řítil na Kakuzu kolenem napřed.
Kakuzu se ještě nevzpamatoval z toho ´naklepávání´, které mu bylo uštědřeno před chvilkou, a bezmocně se díval, jak se na něj Koishi řítí.
„Takový cucák mě nemůže porazit!“ křikl Kakuzu a vyslal svá vlákna proti Koishimu a konečně se mu to povedlo, Koishi se do těch vláken zapletl.
Hned nato Kakuzu s Koishim mrštil o zem, že se ozvalo zadunění a opět se zvířil hodně prach.
„Brzy umře, je jen člověk a tak nevydrží nápor mých útoků.“ pomyslel si Kakuzu a odskočil dál od prašného oblaku, který poskytoval i určitou výhodu nečekaného útoku.
„Endjiiro.“ ozvalo se potichu z oblaku, pak bylo slyšet zakašlání a z toho prachu vyletěly kapky krve.
Kakuzu se pousmál, když si najednou všiml, že ty kapky krve ztvrdly a rozletěly se přímo proti němu.
Než stačil něco udělat, tak celé jeho tělo mělo na sobě následky té techniky. Kakuzu vypadal, jako by ho někdo prostřílel, což vlastně svým způsobem byla pravda.
Kakuzu klesl na kolena, protože jeho poslední srdce bylo na několik částí. Kakuzu se svalil na zem na bok a už jen očekával smrt, která se kvapem blížila.
Oblak prachu se konečně rozplynul a v něm stál Koishi, po rtu mu tekla krev, v pravé ruce svíral kunai, který měl zabodnutý do levé dlaně.
„Jak mě někdo tak mladý mohl porazit?“ zasténal z posledních sil Kakuzu a Koishi se pousmál.
Vytáhl kunai ze své ruky a začal si ji obmotávat. Pomalu šel ke Kakuzuovi, který se na něj pozorně díval.
„Není mi sice ani sedmnáct, ale v mém klanu jde vždy o krev. Klan Atsuryoku se zakládá na silném Taijutsu, svém výjimečném Doujutsu a krevních jutsu. Proto si nikdy nemůžeš být jist, že člen mého klanu už skončil. I když je smrtelně zraněný, tak dokáže využít své krve a těsně před vlastní smrtí zabít nepřítele. Je to dlouholetá tradice, která je v mém už od jeho začátku. Krev v mém klanu znamená všechno. A jelikož jsem pokrevně příbuzný i se zakladateli klanu, tak jsem tě neporazil sám. U nás se zkušenosti dědí v krvi, a to doslova. Díky tomu je to právě jako bys bojoval proti všem generacím klanu.“ vysvětlil Koishi, když už stál nad svým umírajícím nepřítelem.
Koishi poté vytáhnul z kapsy nějaký přívěsek, který vypadal jako velké C s menším kroužkem nad tím písmenem.
„To C označuje Chidarakeno Akippoigan a kroužek je Měsíc v úplňku, kdybys nevěděl.“ řekl Koishi a zamával s tím nad Kakuzovým tělem.
„Bastarde! Ani jsem nemohl použít své nejlepší techniky.“ špitl Kakuzu a Koishi nad ním ještě několikrát zamával přívěskem, se kterým dělal ve vzduchu pentagram.
„Ať už tvé činy, úmysly a myšlenky byly jakékoliv, dojdi míru v posmrtném životě. Byl jsi poražen generacemi klanu Atsuryoku. Každému, koho potkám, řeknu, že jsi byl úctyhodný a mocný protivník.“ pronesl Koishi, při čemž to vypadalo jako určitá modlitba.
Kakuzu naposledy vydechnul a Koishi uklidil přívěsek a složil několik pečetí.
Namířil ruce na zem vedle mrtvého těla a z rukou mu vyšlo světlo. Když to světlo zmizelo, tak tam byl nápis: ´Mangetsu no Ken´.
„To by bylo, je na čase, abych se podíval na Gouina. Musím se mu omluvit za své chování…“ řekl potichu Koishi a otočil se, protože cítil něčí přítomnost.
Kakashi, Shikamaru, Ino a Chouji se vraceli poté, co pohřbili Hidana zaživa roztrhaného na kousky.
Všichni čtyři si promnuli oči, protože jim nebylo zcela jasné, jak se Koishimu povedlo zabít Kakuzu.
„Jeho tělo je vaše. V Konoze udělejte kompletní analýzu, mohla by být velice užitečná. Jo, a měl bych možná ještě něco vyřídit od Yorochiho. Věděl, že přijde chvíle, kdy bude muset odejít z vesnice a tak mi předal toto.“ řekl Koishi a vytáhl odněkud svitek, na kterém bylo napsáno: ´pro Hokage´.
Koishi svitek předal Kakashimu a rozběhl se pryč, přesněji zpátky do Země Země, kde zanechal Gouina.
Mezitím Shun, Niwa, Dairokkan, Amaeru a Seki už byli na cestě, dokonce na správné cestě, protože mířili k Zemi Vody, u které měl Yorochi svůj úkryt.
Po dvou dnech už byli velmi blízko, ale Yorochi měl svou tajnou základnu velice dobře schovanou na mořském dně a jediný přístupový bod byla ta jeskyně s výtahem, o čemž ale těch pět nemělo ani tušení.
Yorochi tou dobou stále ležel v křesle mezi klony. Najednou k jeho křeslu přispěchal klon, který tam byl před ním a začal vypínat většinu systémů, aby Yorochiho vzbudil.
Během tří minut už byl Yorochi vzhůru a ospale se díval na svůj klon.
„Velká zpráva! Moc důležitá! Okamžitě běžte do sekce s bijuu, já vás tu nahradím.“ vychrlil ze sebe klon, pomohl Yorochimu vstát, sám si lehl na křeslo a připojil se.
Yorochi šel mezi klony směrem ke dveřím, když se na chvilku zastavil. Jednomu klonu stáhnul tričko, které si poté oblékl pod ten kožený kabát.
Potom šel do sekce, kde měl uvězněné sebou vytvořené bijuu, ale když byl před posledními vraty, která oddělovala jeho od sekce bijuu, tak slyšel nějaké skřeky.
Rozrazil vrata a viděl, jak nějaký nový bijuu bojuje ve svém výběhu s několika Yorochiho klony.
Bijuu měl podobu šedého vlka a byl dvojnásobně velký, jak ostatní vytvoření bijuu.
Yorochi začal počítat ocasy, a když je dopočítal, tak byl mile překvapen.
K Yorochimu přiběhl jeden z klonů a začal mu oznamovat, co se vlastně stalo.
„Víte, několik týdnů jsme již připravovali vytvoření dalšího bijuu, ale nepočítali jsme s tím, že se připojíte na přístroje k odběru Chakry. Díky tomu se naše zásoby několikrát zvednuly a tak jsme si museli pospíšit s výrobou. A nyní vznikl…“ řekl klon, ale Yorochi ho zadržel.
„Druhý Kyuubi. Tahle devítiocasá bestie je dokonalá. Okamžitě připravte pečetící sál. Nejdřív ze mne vyjmete hada, medvěda, koně a gorilu. Tygra necháme a k němu dáme dalšího. Zapečetíte do mě tohohle. Jo a jmenovat se bude Kyuubi no Kōri Ōkami. Jděte!“ křikl na závěr Yorochi a v jeho očích se zablesklo štěstí, avšak klon stále neodcházel.
„Pane, to není všechno. Tenhle devítiocasý má blíže k desetiocasému. V očích má Rinnegan a také má element Hyouton. Krom toho se nám nepodařilo oddělit vůli, takže je jako normální bijuu.“ poznamenal ještě klon a pak odběhl.
„To vidím sám dost dobře. Yamata bude mít radost. Nový společník, se kterým si bude moct povídat.“ řekl si pro sebe Yorochi, vytvořil několik klonů, které poslal na nového Kyuubiho a sám se vydal do pečetícího sálu.
Vše tam probíhalo podle jeho plánu, takže několik speciálních pečetících jednotek z něj opatrně vyjmulo ty čtyři Ichibi, které po nich Yorochi chtěl a ty následně zapečetily do několika speciálních váz, kam je prozatím uskladnily.
Potom několik jiných jednotek za dozoru dalších desítek Yorochiho klonů přineslo podobnou vázu, ale daleko větší a také se sama hýbala.
„Opravdu to chcete?“ zeptal se klon z pečetící jednotky a Yorochi se na něj podíval, jako by ho chtěl na místě zabít.
„Jistě. Čekám na tohle dlouho a konečně se podařil. S takovou mocí na mě nebude mít ani Madara, Tobi, nebo jak se vlastně jmenuje.“ řekl Yorochi sedící na kovové židli bez opěradla a Yorochi neměl zase nic na horní polovině těla, protože mu chtěli zapečetit toho bijuu do zad.
Pečetění bylo poměrně rychlé, protože nový Kyuubi ještě nebyl na nic z toho zvyklý a Yorochiho klony s tím měly hodně velkou praxi, i když je pravdou, že na zapečetění takového množství Chakry musely tři klony položit život, ale byly to jen klony, které mohl Yorochi lehce nahradit.
Po skončení té procedury vypadal Yorochi zle, protože to bylo vážně ohromné množství Chakry. Koukal do podlahy a slzel, protože ho pálily oči a to nepřiměřeně hodně.
„Pane, musíme zkontrolovat Vaše životní funkce, jestli se něco nestalo.“ poznamenal klon, Yorochi se na dotyčný klon podíval a ten se uleknul.
„Co se stalo? Proč mě pálí oči?“ zeptal se Yorochi a místo odpovědi dostal zrcadlo.
Podíval se opatrně do něj a najednou uzřel, že v očích má aktivovaný Rinnegan, který nikdy předtím neměl, nepokusil se o to, aby ho nějak získal.
Najednou se Rinnegan deaktivoval a Yorochi měl zase levandulové duhovky jako u jeho Genmitsuna Byakuganu.
„Takže, teď můžu aktivovat dvoje Doujutsu?“ zeptal se Yorochi a nejbližší klon pokýval hlavou na souhlas.
„Vypadá to, že ano, ale jen, když budete pracovat s Chakrou toho, no… Kyuubiho no Kōri Ōkami.“ vysvětlil klon a Yorochi se pousmál.
„Tak to bude ještě chvíli trvat.“ pronesl Yorochi a uvolnil se, protože byl z pečetění ztuhlý.