Když Kotetsu a Izumo myslí

Byl jasný den a Konoha se probouzela k životu. Slunce jasně zářilo, tráva se zelenala a Gai s Kakashim už zase soutěžili v kámen, nůžky, papír a to tak dlouho a pilně, až Gaiovi skoro uletěla ruka. Když už to tak opravdu vypadalo, řekli si, že už to bude stačit a šli zkoušet něco jiného.
Tentokrát to byl bungee dumping… akorát bez provazu. Prostě zkoušeli, kdo se odváží vylézt výš a skočit. Nakonec, když už rozebrali celou skládku, poskládali všechny krámy na sebe a snažili se na ně vylézt. To se samozřejmě neobešlo bez zranění a padání.
Kotetsu s Izumou, jako každý den, seděli na vrátnici a dělali skopičiny. Nejdříve počítali kolik lidí projde okolo vrátnice za minutu a poté pozorovali počínání Kakashiho s Gaiem, kteří se teď pokoušeli odrážet ušima od země. Sice věděli, že to jsou dávní rivalové a z toho jim asi už trošku hrabe, ale pořád jim vrtalo v hlavičkách, co vymyslí příště.
,,Mám nápad,“ řekl po chvíli pozorování Kotetsu.
,,Jaký?‘‘ Zeptal se zvědavě Izumo.
,,Háádééj!“
,,Slovní fotbal?“ Hádal nedočkavě Izumo.
,,Ne-é!“
,,Tak teda nevim…“ Řekl zklamaně hnědovlasý mladík.
,,Notáák snaž sé!“ řekl Kotetsu a mrkl směrem na dovádějící rivaly, kteří teď pro změnu zkoušeli skok daleký a to tím způsobem, že se snažili přeskočit místní jezero, které mělo přes dvacet pět metrů v průměru.
,,Žeby závod?“ Řekl nedočkavě Izuma a pousmál se.
„Už jsi blízko!“ zajásal Kotetsu a znovu se podíval na dvojku, která se pro změnu předháněla v nejzářivějším úsměvu.
„Jo závod pro ně!“ Pochopil konečně jeho kamarád a nasadil tajuplný výraz.

Kiba s Akamarem mezitím chodili v prázdných uličkách. Akamaru honil motýly a Kiba přemýšlel, co to včera někomu slíbil. Nic ho však nenapadalo, tak si s tím dál nelámal hlavu. Byl začátek jara a tak bylo docela příjemně. Nebylo kam spěchat a tak se spolu loudali a pozorovali okolí.
*FRRRRR*
„Co to bylo Akamaru?“ Zeptal se Kiba svého kamaráda.
*FRRRRR*
„Neviděl’s něco?“ Znovu se otázal svého parťáka, ten však neodpovídal.
Najednou viděl, jak někdo běží proti němu. Byl to Kotetsu a Izumo. Už zdálky šlo slyšet, jak si oba nadávají. Také bylo vidět, že mají naspěch.
„Kampak běžíte?“ Zeptal se jich, když přiběhli blíž.
„Ále, dva rivalové se nám utrhli ze řetězu a teď soutěží o to, kdo toho za nejkratší čas nejvíc rozbije. A všechno je to jeho vina,“ rychle řekl Izumo a hodil vražedným pohledem na Kotetsua.
„Jak sem mohl vědět, že když jim řeknu, že už sou nudní a že bych pro ně měl návrh, jak to tu osvěžit, že Gaie napadne zrovna tohle? Někdy si řikám, že ten člověk nemá mozek.“
„Měl jsi uvažovat jako oni!“
„Máme snad na vrátnici napsáno: přistupte blíž, uvidíte vystoupení vědmy! Vstup zdarma?“ Rozčiloval se mladík s páskou přes obličej.
„ No... nejednou jsem to tam chtěl dát,“ zauvažoval Izuma.
„Cožé?!“ Vykřikl Kotetsu, který se při této představě málem nervově zhroutil.
„Kluci, nic proti, ale myslím, že podle toho rámusu budou asi někde na druhé straně města,“ vložil se do toho Kiba.
Kotetsu a Izuma zbledli, dali se ihned do běhu a zanedlouho nebyli vidět.

„Á, to je krásný den,“ řekla Ino hned poté, jakmile se probudila.
„Přesně stvořený pro nakupování. Ještě se ale musim stavit pro Shikamara, Kiba nám přeci slíbil, že nás naučí ten trik s hodinkami.“
Rychle se oblékla a šla se stavit pro Shikamara. Cestou si ještě chtěla něco koupit, ale když našla místo, kde by měl stát obchůdek s občerstvením, nebyl tam.
,Přísahala bych, že sem si tu včera večer kupovala sushi,‘ pomyslela si Ino, ale jak to už u blondýnek bývá, nechala to plavat. Místo toho se vydala za Shikamarem.
*CRRRR*
„ Kdo to zase otravuje? Už děte pryč, stačí že ste mě probudili, i mluvení je otravá!“ Řekl otráveně Shikamaru a podíval se na hodiny.
„Shikamaru, to jsem já!“ Řekla Ino a dívala se oknem na černovlasého kluka v posteli.
„Jó, však už du. Jenom myslet na den strávenej s tebou je otrava… Mimochodem, kam že to vlastně deme?“
„No, Kiba řikal, že nám chce něco ukázat,“ vysvětlila Ino.
To Shikamara zvedlo z postele. Na jeho vkus až moc rychle, se oblékl a šel s Ino ven.
Když došli na místo, kde měli mít sraz, zjistili, že na to Kiba asi zapomněl a tak se ho vydali hledat.

Mezitím, Kakashi s Gaiem zdemolovali půlku města a k velkému překvapení si toho Tsunade ještě nevšimla. Kotetsu s Izumou se je marně snažili zastavit a škody byly čím dál větší.
Naruto se probral právě ve chvíli, kdy Kakashi s Gaiem rozbořili stánek s rámenem. Vstal a přemýšlel co má dělat, nakonec usoudil, že bude nejlepší jít naštvat Sasukeho, takže vylezl z postele, oblékl se a vydal se provést něco v jeho blízkosti. Když došel ke stánku s rámenem a uviděl co se stalo, vyvolal Kyuubiho chakru a chtěl zabít toho, kdo něco takového udělal. Naštěstí se objevila Sakura a dala mu takovou ránu, že by to zabilo i vola. Naruto upadl do bezvědomí.
Se Sakurou se dostavil i Sasuke, který, když uviděl Naruta v bezvědomí, začal proklínat svět a Sakuru. Už nemá koho ponižovat a hlavně, už nemá nad kým vyhrávat. Nasadil tak vražedný pohled, že se z toho Sakura pomátla, a dál oplakával svého protivníka. Začal myslet na ty chvíle, když spolu soutěžili. Kolikrát se poprali a pohádali, a kolikrát si zachránili životy. Najednou Sasuke zjistil, že nedokáže žít bez rivala, proto začal přemýšlet o novém.
Najednou přiběhli Shino a Sai, kteří doprovázeli Leeho v hledání svého mistra, který bořil spolu s Kakashim město.
„Ahoj Sasuke,“ řekl Lee, když se zastavil těsně před ním. Bezvládného Naruta si nevšímal.
„Jéé, Lee a Sai, ahoj…“ Odpověděl roztřeseně Sasuke.
*EHM*
„Co jsi říkal?“ Zeptal se Sasuke, protože asi špatně slyšel.
„Nic, jenom jak se máš,“ skočil do řeči Leemu Sai.
*EHHMM*
„Mám se úžasně! Mýho rivala právě zabila nějaká nána s velkym čelem! Jak bych se asi moh mít? Když nějaká přiteplená růžovláska zabije mýho rivalá!“ Začal naříkat Uchiha.
„To bude dobrý, najdeš si někoho novýho, uvidíš!“ Začal ho uklidňovat Lee.
„My víme, že je to těžký. Myslim, že nikdo, kdo to má těžší než ty, už asi neexistuje!“ přidal se i Sai.
*EHHMM… *
Najednou se Naruto pohnul. Pomalu zvedal ruku a snažil se na něco ukázat. Ukazoval někam za Saie, za kterým stál Shino. Na Shinově tváři se ukázal pocit uspokojení, že si ho konečně někdo všiml a už chtěl vítězoslavně vykřiknout.
„Saii, na hlavě ti sedí veverka!“ Vyšlo z Naruta.
Z Shinova vítězného pokřiku se v tu ránu stalo nadávání a klení.
„Vevéráá néé!“ Začal křičet Sai a lítat dokolečka, neboť pro něj nebylo nic horšího než mít na hlavě to hnusný rezatý stvoření.
„Narutó! Ty žiješ!“ Zaradoval se Sasuke
„Co si to řek?“ Zeptal se vyjeveně Naruto.
„Né nic, vůbec nic!“ Dodal spěšně Sasuke, rychle od něho odskočil a začal si pískat.
Naruto vůbec nechápal, co se dělo, když byl v bezvědomí, ale vůbec si s tím nelámal hlavu. Zajímavější však bylo, proč město vypadá, jako by se zde uskutečnila válka.

Obchody byly zničené, hlavy Hokagů byly pokryty hustou vrstvou špíny a vůbec se už nepodobaly hlavám bývalých Hokagům.
Na konci města si dávali šlofíka Kakashi s Gaiem , kteří byli strůjci tohoto krásného díla a Kotetsu s Izumou, kteří byli šťastní, že je po všem a můžou se zase vrátit k bezpečnému počítání lidí.
Sakura ležela o kousek dál místa, kde se ještě před chvílí nacházel Naruto a nehýbala se. Vypadala, jako by jí někdo na hlavu vylil kýbl smradlavých ryb.
Sai pořád běhal s veverkou na hlavě a snažil se jí sundat, což bylo v rozporu s veverčiným míněním.
Lee se snažil usmířit naštvaného Shina, který nemohl unést to, že ho každý neustále přehlíží nebo, že si nemůže vzpomenout na jeho jméno.
Naruto se šel radši projít, protože se mu nechtělo mluvit se Sasukem a taky proto, že chtěl zjistit další škody v Konoze. Nepozorovaně se tedy vyplížil a šel se procházet zničeným městem. Najednou uviděl Shikamara, Ino a Kibu, který se právě chystal něco začít vysvětlovat.
„Co to tu děláte?“ Zeptal se jich, když přišel blíž.
„Ále, Kiba nám chce ukázat nějakej trik“
„Tak to se podívám! To bude určitě zábava!“ Řekl Naruto a posadil se vedle Ino.
„Co je to za trik?“ Vyzvídal dál Naruto.
„Uvidíš,“ řekl nedočkavý Kiba.
„Že to je něco nezákonnýho?“
„Ne a už buď zticha!“ Napomenula ho blondýnka.
„Táákže… nejdřív musíte mít...“ Začal Kiba vysvětlovat.
„Otravá!“ skočil mu do toho Shikamaru.
„Otrava? OTRAVA?!?“ zaburácel Kiba, „Ty seš otrava, já vám teda taky nic nemusim ukazovat, když je to otrava! Čau!“ řekl naštvaně a rázným krokem odešel.
,Bože, bože! Proč já vždycky přijdu o tu největší zábavu?' přemýšlel zarputile Naruto a zařekl se, že už nesmí tak dlouho spát.