KONOHA RULES! - Po čtyřech letech aneb nová postava na scéně - Úvod, Kapitola první - Ne zrovna hezký začátek.

Úvod
Tento příběh je fikce! Nemá s originálem skoro nic příběhově společného. Bude se odehrávat o čtyři až pět let později po Narutovi, kdy Naruto odešel do světa
Budu používat i japonské výrazy, lehčí verze, omlouvám se pokuď by Vám to vadilo.
Piště komentáře jak se Vám líbí, nelíbí, … znáte to
Přeji Hezké trávení času u této ?ságy?

Stál před krbovou římsou a vzpomínal na svůj život. Najednou uslyšel za sebou cvaknout zámek. Už jsou tady. Pomyslel si a vyčkával na příchozí. Otevřely se dveře a z nich vyběhli tři dítka, smějících se a ječících.
„Dědo!“ Vykřikli všechny najednou a vrhli se na osobu stojící před krbem.
Osoba se otočila a rozevřela svojí náruč.
„Dědo, budeš nám něco vyprávět?“ zeptalo se nejstarší z nich. „Budeš nám vyprávět dlouho?“ zajímalo nejmladší. Prostřední jen dychtivě očekávalo, co se bude dít.
Děda se jen usmíval a dál se díval na svoje vnoučata. „Tak dobře sedněte si na pohovku a já Vám budu vyprávět…..

…. Každý příběh má svůj začátek, i tento příběh má svůj. Začíná v jedné vesnici ukryté v listí. Svého času to byla jedna z pěti vesnic, která měla svojí vlastní vojenskou posádku a ochraňovala svojí zemi. Vládl jí vždy Hokage. V této době kdy Vám říkám svůj příběh, jí vládla Godaime Hokage Tsunade-hime. Uchiha Sasuke opustil vesnici, aby hledal sílu a Naruto s Jirayou-senseiem se vydal do světa, před čtyřmi lety.
Vysoko na obloze svítí slunce a je krásný letní den, nikde ani mráček, jen sem tam poletuje větřík, nádherná idylka krásného dne. V Konoze se to jen hemží lidma, kteří chodí za svými povinnostmi. U jedné z bran do vesnice, sedí hlídka, která dává bedlivý pozor na příchozí.
„ÁÁÁÁÁÁ“ pořádně zívne jeden z nich a opře si ruce na stůl, na které si pak lehne.
„Kotetsu! Dávej pozor!“ okřikuje druhý člověk za stolem svého kolegu.
„ÁÁÁÁÁ, Izumo nech mě, sám dobře vidíš, že se nic neděje, tak mě laskavě nech.“ A znovu si lehnul na ruce.
„Vstávej, jestli tě tu takhle uvidí Tsunade-sama, tak nám zase naloží to svoje papírování a já nenávidím papírování.“
„Hai, hai.“ Odpovídá Kotetsu a zvedá se do normální polohy. „Spokojenej? Hej Izumo, mluvim s tebou.“ Dívá se na svého kolegu, který hledí někam do dáli přes bránu. „Izumo, co se děje?“
„Nevím, ale jakobych někoho cítil přicházet.“ Odpovídá mu.
Kotetsu a Izuma hledí skrz bránu.
Na horizontu na cestě spatří postavu, která míří k nim. Po nějaké době už rozeznávají onu postavu, je jím mladý muž. Po nějaké chvíli už ho více rozeznávají. Má hnědo-modré vlasy, které jsou zkrvavené, též i jeho oděv, který dříve byl upravenější, na něm teď visel v potrhaných, zkrvavených cárech. Z četných ran mu pomalu tekla krev, a blížil se k bráně silou vůle. Zvednul svojí ruku směrem k hlídce a zkoušel něco říci. Vykašlal krev a podařilo se mu ze sebe dostat jediné slovo. „P…P….Po…moz…..te…“ a svalil se na zem.
„Hej Kotetsu. Rychle skoč pro Tsunade-sama, já s ním zajdu na ošetřovnu.“ A rozeběhl se k tomu muži.
„Hai.“ Odpověděl Kotetsu a zmizel v oblaku dýmu.
Izuma vzal polomrtvého muže s sebou do nemocnice, kde vypověděl vše, co se stalo a sestřičky a lékařští nindžové začali s operací.

O pár ulic dále, v nejvyšší budově v Konoze, právě seděla Tsunade za svým stolem a probírala se nějakými hlášeními. Kolem ní poletovala dívka okolo 18 let s růžovými vlasy a i oblečením na čele měla čelenku se znakem Konohy.
„Tsunade-sama je to vše, nebo budete potřebovat ještě něco?“ Optala se dívka
Tsunade zamyšlená nad úkolem, koho má poslat na průzkum oblasti a také jestli se dnes večer opije, nebo ne, zprvu nevnímala nic kolem sebe. Ale když do ní šťouchla její žačka, probrala se.
„Hnnn co?“
„Ptala jsem se, jestli ještě něco nebudete potřebovat.“
„Hnnn ani ne můžeš jít.“ Řekla po chvíli Tsunade. „I když je tu ještě jedna věc Sakuro. Mohla bys zajít za Izumou a Kotetsou pro hlášení měli mi ho dodat, ale nějak se asi opozdili.“
„Hai, sensei.“ Řekla Sakura a šla ke dveřím ven.
Puf. Z obláčku vystoupil Kotetsu. „ Tsunade-sama!“ začal Kotetsu „u brány k nám přišel mladý muž, kolem 20 let. Nejspíš někde prohrál, vypadal, jako kdyby ho někdo skoro zabil, sotva k nám došel. Izuma ho vzal do nemocnice.“
„Dobře, Kotetsu ty se vrať zpátky k bráně. Až dorazim do nemocnice, pošlu Izumu za tebou. Sakuro! Ty půjdeš se mnou.“ Oznámila Tsunade vstávajíc od stolu a směřujíc ke dveřím.
„Hai. Godaime-sama.“
„Hai sensei.“
Když dorazili do nemocnice, ihned se zeptali, kde můžou najít toho neznámého muže. Jedna ze sestřiček je odvedla na pokoj, kde ležel pacient.
„Kdo to je a co mu bylo?“ zeptala se Tsunade sestřičky, která je odváděla.
„To přesně nevíme, když ho Izuma-san přinesl, tak byl v bezvědomí a od té doby se ještě neprobral. Většina jeho zranění byla povrchová, takže to nebylo složité, ale na levé ruce pod ramenem, měl znak, něco jako cejch. Jako kdyby si ho někdo označil.“
„Cejch? Jak vypadal?“ zeptala se Sakura.
„Kroužek a vevnitř toho kroužku bylo asi dva prsty a vítr.“ Odpověděla sestřička
„Dva prsty a vítr?“ Znejistila Hokage. Že by to byl potomek klanu Watanabe? Pomyslela si Tsunade.
„Uvidíte Hokage-sama, Sakura-senpai.“ Vedla je dál do chodby, za chvíli už uviděli Izumu stát před jedněma z mnoha dveří.
„Tsunade-sama.“ Pozdravil Izuma Hokage a ustoupil ode dveří.
„Izumo vrať se zpátky ke Kotetsu k bráně a dávejte bedlivý pozor, jestli ho náhodou někdo nepronásleduje.“ Řekla mu Tsunade a vstoupila do místnosti. Místnost vypadala jako normální nemocniční pokoj, s oknem naproti dveřím a dvěma postelemi po pravé straně. Na jedné z postelí spal mladý muž kolem dvaceti let. Měl hnědé vlasy se světle modrým melírem, které mu rostly na všechny strany.
Tsunade přešla k němu a vyhrnula rukáv na levé ruce. Pod levým ramenem měl dotyčný vytetovaný cejch, přesně jako popsala sestřička.
Tsunade si vzdychla. „Klan Watanabe.“
„Klan Watanabe?“ Zeptala se Sakura.
Hokage se otočila na Sakuru. „Sakuro, sežeň Kakashiho, Nejiho s Hinatou, Kibu, Shina, Shikamara, Choujiho, Leeho s Tenten a Gaie. A řekni jim, aby přišli ke mně do kanceláře.“
„Hai sensei.“ Odpověděla Sakura a běžela sehnat určené lidi.