Akatsuki in the school 2

Snažím se psychicky připravit na další den. I když, tento den byl v pohodě, další by měl být ještě lepší. Hm, uvidíme ráno...

Ráno se probudím typickým spadnutím z postele. Neumím totiž vstávat jako normální člověk...Umyju se, převlíknu, popadnu tašku se školními věcmi a jdu do jídelny na snídani. Opatrně nakouknu dovnitř...Uf, matka tu není. Nesnáším, když musím snídat s ní. Posadím se ke stolu a okamžitě se s chutí zakousnu do přichystané koblihy, když v tom uslyším na chodbě kroky směřující k jídelně. No skvělý. A já si myslela, že se aspoň jednou můžu v klidu najíst...Očividně ne...
,,Dobré ráno, Konan." pozdraví mě matka.
,,Dobré ráno, máti." zahuhňám s plnou pusou. Musím rychle, ale vážně hodně rychle dojíst koblih, abych mohla vypadnout!
,,Ale, co jsem ti říkala o mluvení s plnými ústy?!"
,,Že je to neslušné a proti etiketě, já vím." odpovím jí otráveně. Už jenom poslední sousto a budu volná!
,,Ano, přesně tak. Alespoň občas mě posloucháš. Teď ještě, aby jsi to dodržovala!"
,,Jo, já vím." Dožvýkám poslední sousto, popadnu tašku a bez jediného slova rozloučení se vyřítím rychlostí světla z domu. Uf, zvládla jsem to! Jdu si v klidu ke škole. Už tam stojí kluci a o něčem se dohadují. Určitě to bude nějaká stupidní počítačová hra, jinak to nevidím.
,,Nazdar Konan!" pozdraví mě okamžitě všichni.
,,Jo, nazdar. O čem se bavíte?"
,,Ale, nic zvlášť zajímavého." odpoví mi Hidan.
,,Aha. No, asi by jsme měli jít do třídy, za minutu je hodina." Sotva to dořeknu, začne zvonit. Všichni, až na Hidana se rozběhneme do školy.
,,Ale prosím tě, času dost. Učitelé můžou počkat." oznámí naprosto klidně a pomalinku si vykračuje do školy. Myslím si, že i šnek by ho předběhl. No, nemyslím. Vím.
,,Jestli chceš chytit poznámku od Tsunade, tak klidně pokračuj dál tímhle tempem. Měj se!" oznámí mu Itachi a běžíme do třídy.
,,Do pr*ele! To's mi nemohl říct dřív?! Ta ježibaba mě zabije!" Hidanovo šnečí tempo se změní na rychlost světla. Za tenhle výkon by se nemusela stydět ani Formule 1! Doběhneme do třídy...Hm, Tsunade tu díky bohu není...Rychle se usadíme, vytáhneme si učebnice, aby to vypadalo, že tu sedíme celou dobu...
Zazvoní na přestávku. Tsunade vůbec nepřišla, takže jsme dělali bordel. Jak nečekané. Druhá hodina, matika. Jako učitele máme toho divnýho pošuka, co málem oslintal Jiraiyovu povinnou četbu. Kakashi. Ale je fakt inteligentní, to se musí uznat...
Zvoní na další přestávku, je svačina. No konečně...Už od doby, kdy jsem dožvýkala poslední sousto koblihu, se těším na svoji milovanou tyčinku Snickers! Kluci šli hrát dozadu, za poslední lavice, fotbal, to znamená, že i za moji lavici. Jejich míček, i když je malý, lítá po celé třídě. Rozbalím si tyčinku...pořádně si ji prohlídnu, než ji sním. Chystám se ji strčit do pusy, ale stane se něco, co mi v tom zabrání...Ten stupidní míček, se kterým hrají kluci fotbal, mi vyrazí Snickers z ruky...A ne nějak jemně...Tak hrubě, že ji to odhodí až ke koši! Dobrá...to by se dalo ještě přežít...Ale to, co se stalo potom, se už opravdu přežít nedalo... Sasori si jde umýt ruce a jde kolem místa, kde je moje tyčinka. No, a tušíte určitě, co se stalo pak...Sasori si jde, šlápne na tyčinku, rozmázne ji po celé podlaze, spadne do ní, a nakonec si ještě začne stěžovat, že který to de*il ji tam dal...Kluci se vzadu mohli udusit smíchy. Můj pohled jejich smích ale okamžitě zkrotil. Jestli bych řekla, že jsem se tvářila naštvaně, lhala bych...Kdyby moje oči mohli vraždit, byli by už asi stokrát mrtví...Takhle přesně by šel popsat můj výraz. Kluci mi raději slíbili, že mi koupí novou...Hodně nových...Stejně si to jen tak rychle nevyžehlí!
Začne zvonit opět na hodinu. Teď už ani nevím, co máme. A ani nevím, koho máme. Prostě sedím, uražená, že nemám svačinu, na kterou se těším celý den...Itachimu přijde SMS...v poklidu si vytáhne mobil, nevnímaje učitelovy vražedné pohledy...Přečte si zprávu a pousměje se.
,,Hidane!" zařve na Hidana a kopne ho silou do zadku.
,,Itachi, prosím tě, abys neřval v mých hodinách přes celou třídu na Hidana, který sedí před tebou!" napomene učitel Itachiho. Hidan se otočí.
,,Co chceš?!" zavrčí podrážděně.
,,Už přijeli. Máme jít zase na požární schodiště."
,,Požární schodiště? Nebývá obvykle na požární schodiště zákaz vstupu?!" vložím se do debaty.
,,Však je tam zákaz vstupu. Jenom my to nedodržujeme a nikdo to nehlídá." odpoví mi Sasori.
,,Aha. Zajímavá škola." povídám.
Skončí nám hodina, kluci si sbalí věci, donutí sbalit se i mě, a vyrážíme vstříc průšvihu. Jo, Konan, jen tak dál. Jestli se na to přijde, určitě letíš ze školy. Máti moc velkou radost mít nebude...Ale její názor mám někde...Stejně se zajímá jenom o sebe...
Kluci mě vedou směrem k jídelně a pak zabočíme do dveří, na kterých visí cedule jak krá*a ZÁKAZ VSTUPU! Kluci si v klidu otevřou dveře, vstoupí na dlouhou chodbu, vtáhnou na ni i mě, a hned dveře zase zavřou, klidné výrazy ve tvářích. Pohodička, proč ne. Však když nás tady nachytají, poletíme jenom ze školy...Nic horšího se nemůže stát...
Jdeme dlouhou, prázdnou chodbou, až dojdeme ke schodišti, na kterém sedí čtyři kluci. Zrzek, černovlasý, hnědovlasý a zelenovlasý. Hmm, a já si myslela, že jsem tu jako jediná s divnou barvou vlasů. Vlastně ne, zapomněla jsem na Kisameho. Když už o něm mluvím, právě přišel, i s Deidarou. Ti čtyři na schodech přejedou očima všechny kluky, až se nakonec jejich pohledy zastaví na mně.
,,A to je proboha kdo?" ptá se černovlasý.
,,A to je proboha člověk, ženského pohlaví. Myslel jsem, že jediný tupec je tady Deidara." povídá Hidan.
,,Hele, já jsem tady a slyším, jak mě urážíš!" ohradí se Deidara dotčeně.
,,A myslíš, že mě to zajímá?!"
,,Nezajímá, ale mělo by!"
,,Tak dost!" zařve zrzek a všichni okamžitě sklapnou. Hmm, očividně velitel této bandy...