Akatsuki in the school 1

No super. Právě stojím před tabulí ve své nové třídě a ještě k tomu je to první den, takže se musím představit.
,,Ahoj, jsem Konan a přistěhovala jsem se tu z hodně velké dálky. Nic moc o sobě říkat nechci, poznejte mě radši sami." oznámím nervózně. Přešlapuju na místě, tak moc jsem nervózni a chci si jít sednout, ale třídní učitelka mě samozřejmě ještě mučí dál. Achjo...
,,Ale Konan, nestyď se a ještě nám o sobě něco řekni!" povídá mi s falešným úsměvem. Ten její úsměv je celkem strašidelný. Vím, že se jmenuje Tsunade a když jí bylo asi dvacet, dělala reklamu na spodní prádlo. Když jsem jí viděla poprvé, neusmívala se, ale neustále si brblala něco pod nosem o tom, že i producenti jí platili víc, než tahle po*raná škola...
,,Ale paní učitelko, radši, ať mě poznají ostatní sami. Nechci působit namyšleně." odpovím. Přešlapovat začínám víc a víc. OMG, ať už mě přestane mučit!
Učitelka se na mě podívá zmučeným pohledem, chvíli vypadá, že chce něco namítnout, ale nakonec jenom protočí oči. Uf, už jsem se děsila, že budu muset poslouchat nějakou přednášku!
,,Tak si tedy běž sednout. Sedni si dozadu, vedle toho černovlasého psychopata, co se tě tu snaží už nějakou dobu hypnotizovat pohledem." Podívám se na černovlasého kluka a hned zase vyděšeným pohledem na učitelku.
,,Ale neboj se. Itachi je neškodný pubertální cvok. Nic ti neudělá!" sdělí mi učitelka, když si všimla mého vyděšeného pohledu. Itachi vypadal všelijak, jenom ne neškodně. Ten jeho pohled byl hodně hypnotický! Ale dobře, abych nevypadala, že se ho bojím, vykročila jsem tedy směrem k určenému místu. Posadím se vedle Itachiho a okamžitě si uvědomím, koho se to pokoušel hypnotizovat. Jeho pohled vůbec nebyl směřován na mě, ale na učitelku. Ten Itachi pro mě možná nakonec bude neškodný, ale na druhou stranu si zase nebudu mít s kým povídat. Jsem zvyklá, že když mě nebaví poslouchat učitele, stačí se otočit na souseda, se kterým sedím a on už se o zábavu postará. Itachi ale bohužel nevypadal, že by měl chuť se nějak bavit. Celou dobu hypnotizoval učitelku. Znuděně začnu civět z okna...nikoho vůbec nevnímám...to bude nuda...Achjo...
,,Hej, ty! Jsi Konan, že?" mluví na mě někdo...
,,Ehm...Jo, jsem! Promiň, nevnímala jsem." odpovím.
,,Jo, to mi došlo. Jsem Hidan a ten červenovlasý pošuk vedle mě je Sasori. Takže to ty jsi se přistěhovala do té vily na kopci za městem?" povídá Hidan. Super, konečně jsem našla spřízněnou duši, která se se mnou aspoň baví!
,,Jo, to já tam teď bydlím. Se svou nóbl matkou a kupou služebnictva. Jsme celkem nechutně bohatý! Hele, Hidane, co je to s tím cvokem, se kterým sedím?"
,,Itachi je naprosto mentálně v pořádku, jen zapomněl domácí úkol a teď se snaží učitelku hypnotizovat, aby si na ten úkol nevzpomněla." odpoví mi Sasori. Zatím nic proti Sasorimu, ale vypadá jako šprt, podle tónu, kterým mi odpověděl.
,,Hej, Itachi, prober se! Máš tu sousedku, tak se koukej chovat, jako člověk a ne jako úchyl. Vypadá to totiž, jako by jsi hypnotizoval Tsunadin výstřih." drcne do Itachiho Hidan. Žádná odpověď. Hidan si povzdechne. Začne Itachimu zběsile mávat rukou před obličejem. Zase nic. Je celkem sranda je pozorovat!
,,Vím, co na něj zabere!" ušklíbne se Hidan. Ze Sasoriho pouzdra vytáhne kružítko a špičku, kterou se to zabodává do papíru, Itachimu zaryje silou do ruky...
,,Auu, ku*va kterej kre*én?!!" zařve Itachi bolestí a vyskočí ze židle. Položím hlavu na lavici a snažím se nevybuchnout smíchy, ale moc se mi to nedaří.
,,Ale Itachi, co jsem ti řekla o nevhodném chování v mých hodinách?! Žákovskou na stůl. HNED!" seřve Itachiho učitelka. Ten ze sebe vychrlí potichu několik sprostých nadávek na učitelčinu adresu, sebere žákovskou ze země a hodí ji učitelce na stůl. Potom se uraženě posadí a mne si bolavé místo na ruce.
,,Hidane, já tě jednou zabiju!"
,,Ne, nezabiješ."
,,Ale ano, zabiju!"
,,Nezabiješ."
,,Zabiju!"
,,Sázka?!"
,,Klidně. O co?"
,,Když mě zabiješ, můžeš mi rozbít hlavu. Když ne, rozbiju hlavu já tobě!"
,,Ale když tě zabiju a pak ti rozbiju hlavu, to to potom neucítíš!"
,,No právě o to jde!"
,,Hidane, žákovskou na stůl. HNED!" ozve se za Hidanem učitelka. Hidan zamumlá něco v tom smyslu, že ji nemá.
,,Vážně?" diví se učitelka. ,,Tak proč ji máš na lavici?!" Opět se snažím zadržet smích. Hidan zamumlá, že si ji teda asi nakonec vzal a podá ji učitelce. Ta spokojeně odejde a zase začne vykládat něco z dějepisu.
,,Vůbec nechápu, jak může mě, tak inteligentního člověka, nechat sedět tady vzadu s váma bl*ečkama. Taková diskriminace." stěžuje si Sasori.
,,Hele, ty, já tě vůbec neposlouchal, když jsi se představovala. Já jsem Itachi a ty jsi..."
,,Konan. Jmenuji se Konan." odpovím Itachimu. Možná to nebude až tak ztracený případ. Nakonec s ním může být přeci jenom fakt sranda! Zvonek konečně ohlásí konec hodiny a učitelka s neskrývanou radostí odejde ze třídy.
,,Hm, Konan, doufám, že jsi hovorný typ holky. Nesnáším holky, které furt mlčí, nebo se hihňají kdejaké kravině." ptá se mě Itachi.
,,Neboj se, já jsem až moc hovorná. To u tebe spíš vypadalo, že sám ani nevíš, že existuješ." odpovím mu s úsměvem.
,,Fajn. Hodiny tento den bývají dost nudné, takže mám ve zvyku někoho otravovat. Bohužel ta semetrika Tsunade se naštvala a musím sedět sám, protože podle ní neustále do všeho blbě kecám. Ale tebe ke mně posadit už musela, protože nikde jinde místo nebylo. Doufám, že mi pomůžeš ji provokovat!"
,,Buď bez obav, na to já jsem expert!"
,,No super, další pako do party. Jsme skvělý gang, kolik že nás i sní už je?!" povzdechne si Sasori.
,,I s ní už je nás deset." odpoví Hidan.
,,Ehm, uniklo mi něco?!" ptám se nechápavě.
,,No, my máme ještě další kámoše v jiných třídách. Dva jsou o ročník níž, protože propadli, tupci. A čtyři jsou o ročník výš, ale momentálně jsou na nějakém zájezdu, ale zítra se vrací." uvede mě do obrazu Itachi. No super. Dostala jsem se do nějakého gangu, ani nevím, jak. A ještě se dozvídám, že v tom gangu jsou samí kluci a já jediná holka. Fakt skvělý. Aspoň, že konečně začalo zvonit a já se nemusela dovídat další "skvělé" novinky.
Do třídy vplul vysoký učitel s bílými vlasy a za ním nějaký divný chlapík, který nesl hromadu knih, očividně hodně těžkých. Učitel po nás ani nechtěl, abychom ho zdravili typickým povstanutím ze židle.
,,To je náš učitel literatury, Jiraiya. Je to strašný zvrhlík, ale pálí po naší třídní, po Tsunade." pošeptá mi Itachi.
,,Dobré odpoledne, třído!"
,,Dobré odpoledne, pane učiteli." pozdraví třída sborově.
,,V dnešní hodině literatury si přečteme něco ze seznamu povinné četby. Přečteme si Icha Icha takutikusu." oznámí hrdě.
,,Ale pane učiteli, Icha Icha takutikusu není na seznamu povinné četby. Je to kniha přístupná až od osmnácti!" namítne Sasori.
,,Ptal se tě někdo na tvůj názor, Sasori?!" otáže se Jiraiya kysele. Sasori zavrtí hlavou. Všimnu si pohledu chlapíka, který ty knihy donesl. Mohl nad tou hromadou vypustit sliny. Asi byl fanoušek této knihy. I Jiraiya si všiml jeho pohledu.
,,To je dobrý, Kakashi, můžeš si jednu vzít. Pak ti ji podepíšu, ty můj věrný fanoušku!" Kakashi vděčně popadne jednu knihu z hromádky a vyběhne ze třídy, jen se za ním prášilo. Aha, takže autor knihy je Jiraiya a jeho věrný fanoušek je Kakashi. Hm, ta škola se začíná zajímavě vybarvovat!
Rozdáme si knihy a začneme číst. Když zazvoní, Jiraiya si knihy vybere zpět a odchází.
Zazvoní na další hodinu. Matematika. Předmět, ve kterým plavu nejvíc. Ještě štěstí, že sedím vedle Itachiho a za Sasorim. Těm dvěma matika jde od ruky! Můžu to všechno alespoň opsat.
Po matice, po přestávce, nám začne další hodina...Máme pak ještě asi tři hodiny, než konečně jdeme na oběd. Hlady bych snědla i lavici!

V jídelně...

Kluci mě táhnou směrem, kde se má nacházet školní jídelna. Vezmeme si tácky a zařadíme se k okýnku. Můžeme si vybrat mezi masem a rýží, mezi masem a rýží a mezi masem a rýží...Hmm, tak si asi moc vybrat nemůžeme. Popadnu talíř, misku s polívkou, sklínku s pitím a misku se salátem a jdu za Hidanem. Jdeme ke stolu úplně v rohu jídelny, kde sedí kluk s blonďatými vlasy staženými do culíku a kluk s modrými vlasy, které mu divně stojí.
,,A to je proboha co!?" ptá se Itachiho blonďák a ukazuje na mě.
,,To je člověk ženského pohlaví se jménem Konan. O tom, že jsou dva druhy lidí, se budete učit za měsíc v přírodopise, ale myslel jsem si, že když jsi propadl z našeho ročníku o stupeň níž, že bys to mohl vědět. Asi jsem byl celou dobu v omylu." odpoví Itachi s úšklebkem.
,,Kdyby to věděl, tak by nepropadl, ne snad?!" vloží se do toho Hidan.
,,Sklapněte. Chci se dozvědět, kdo to je!" uzemní je modrovlasý.
,,Ehm, takže Kisame, Deidaro, tohle je Konan. Bydlí ve vile na kopci za městem. A Konan, to je Kisame (ukáže na modrovlasého) a to je Deidara (ukáže na blonďáka)." seznámí nás Itachi.
,,Hm, nazdar. Itachi, Pein nás zabije, jestli jste ji vzali do party. Už teď si stěžuje, že je nás tam moc!" vyjede Deidara na Itachiho.
,,Deidaro, sklapni. Je super mít v partě tak pěknou holku, která má ještě ke všemu stejnou barvu vlasů, jako já!" Páni, Kisame celý září! Začervenám se, když mě pochválil.
,,Aspoň někdo je nadšenej, když ty ne!" oznámím hrdě Deidarovi. Ten si jenom pohrdavě odfrkne.
,,To je tedy úroveň argumentace." oznámí mi pohrdavým tónem. S Deidarou si opravdu budu "skvěle" rozumnět. Vypláznu na něj jazyk.
Když dojíme, jdeme ven ze školy. Konečně domů!
,,Jdete někdo ven?" ptá se Hidan.
,,Musím se učit." odpoví Sasori. Nečekaná odpověď...
,,Musím hlídat bráchu." zamumlá Itachi.
,,Mám zaracha." oznámí Kisame.
,,Já musím dělat, že se učím." povídá Deidara. Pohled všech se obrátí na mě.
,,A ty, Konan? Můžeš dneska ven?"
,,Promiň Hidane, ale musím doma ještě něco vybalit a potom vyprávět máti, jak bylo ve škole. Šla bych ráda, ale dneska to nejde. Promiň." odpovím Hidanovi. Páni, jak já bych šla ven!
Rozloučíme se a každý jdeme domů svou cestou. Když přijdu domů, vybalím si nějaké knihy, uklidím je a nakonec své matce musím vyprávět, jaký byl první den v nové škole. Potom se navečeřím, umyju a jdu spát. Snažím se psychicky připravit na další den. I když, tento den byl v pohodě, další by měl být ještě lepší. Hm, uvidíme ráno...