Pravá síla založená na jméně - 05

Kapitola 5: Návrat

Lesem se neslyšně nesla sedmičlenná skupina. Z dálky její členové vypadali totožně, jen jeden z nich vyčníval. Pohybovali se rychle a jejich dlouhé, černé pláště vlály ve větru. Občas šlo rozluštit, že na černém podkladu jsou ještě červené mraky.
Zanedlouho se skupina zastavila, jen jeden v mžiku zmizel. Hodlal se totiž zbavit stráží, jež hlídali západní část Listové. Plán se mu vydařil a tak i ostatní členové vylezli z úkrytů. Ovšem to nebyl konec, neboť člen, který vypadal nejsilněji a měl trochu plnější postavu, vymrštil drobnou dívku do vzduchu.
„Kuchiyose no Jutsu!“ vyřkla zrzavá členka, když dopadla na střechu jednoho domku v Listové. V tu chvíli prostor okolo ní pohltil kouř. Jakmile ustal, stáli tam zbylí členové, kteří neváhali a okamžitě se pustili do útoku.

***
Sunai šla už skoro půl dne jenom po pěšince, která byla z obou stran ohraničená lesem. Byla už docela daleko od Konohy, pokud si tuto rychlost udrží, měla by do Suny dorazit tak za čtyři dny.
Začínala mít pocit, že je jí někdo v patách,… nějaký nepřítel. Pak uslyšela výbuch, a když se otočila, tak uviděla matně černou skvrnu, která se pohybovala v korunách stromů. Zděsila se a zabrala bojovou pozici. Ohlížela se opatrně kolem sebe a zrakem projížděla les. Pak zašustilo listí po její pravé straně. Rychle uskočila o pár kroků zpátky. Zadívala se na to místo a pak uslyšela další výbuch, ale tentokrát tlumený. Vycházelo to nějak… z Konohy? Vykulila oči a popoběhla směrem k vesnici, ale zastavila se, když uviděla v dáli kouř. Vyjeveně na to koukala, dokud ji nevyrušilo zase zašustění. Provedla nenápadně několik pečetí a rychle se ztratila v lese. Z pohledu nepřítele to vypadalo, jakoby se černá skvrna mihla z cesty do pravé i levé části lesa.
Neměl ale moc času nad tím přemýšlet, neboť se před ním zčistajasna objevila dívka s fialovými pěstmi – Přesněji: její pěsti obalovaly jakési fialové plameny.
Vykulil svá velká očka, ale zareagoval rychle, protože se vyhnul a ve skoku ještě popadl rukojeť své katany. Sunai mu byla ale v patách a pořád ho naháněla s fialovými plameny okolo rukou. Ale doteď se jí nepovedlo jej zasáhnout.
Uskakoval po větvích, ale pak konečně vytáhl svou černou katanu z pouzdra. Při dopadu na větev se tentokrát odrazil směrem k Sunai. Ta napřáhla ruku, aby její rána měla větší efekt. Za letu se střetli a Sunai ho praštila velkou ránou do břicha, ale za to schytala řeznou ránu na levou paži. Oba dopadli na cestu a Sunai zrušila své plameny. V pokleku se okamžitě chytila za zranění a výraz na obličeji se jí měnil v návalech bolesti. On se předklonil a začal kašlat, zatímco se opíral o katanu, kterou zapíchl do země. Byli k sobě zády, ale pak se nastejno pootočili a vražedně na sebe pohlédli. Ninja se postavil, ale trošku klopýtl. Sunai se také postavila, ale se zaťatými zuby, neboť ji to hlubší zranění bolelo.
„Co si ksakru myslíš?“ vyjela na něj.
„Co by?“ ptal se nezaujatě.
‚Tak tohle přehnal. Sleduje mě, útočí na mě a teď dělá, že nic neví!‘ vztekala se uvnitř a ještě pevněji sevřela své zranění.
„Ptala ses, co si myslím, že?“
Sunai k němu zvedla zrak a s vražedným pohledem čekala na odpověď.
„Myslím si to, že seš celkem nebezpečná a silná. Takže si tvou smrt pěkně vychutnám.“
„Tse,“ odsekla a sjela pohledem někam do strany, nepouštějíc svou levou paži.
Ninja byl celý zamaskovaný v černém, šly mu vidět pouze oči a kořen nosu. Přesto jeho velká očka napovídala, že v sobě dusí ukrutnou bolest. Kdo ví, možná mu Sunai zlomila pár žeber a nebo mu způsobila nějaké vnitřní zranění.

***
Skákala rychle ze stromu na strom a rychle se blížila ke Konoze. Když už byla na obzoru brána do Listové, zastavila se. Potom seskočila z větve stromu a s vyjeveným, smutným výrazem se blížila ke vstupu. Když prošla branou, bylo to něco strašného. Nikde žádný barák, ani člověk. Postoupila blíže do středu a uviděla konečně živáčka. Okamžitě k němu běžela a říkala si pro sebe: ‚Snad má druhá Sunai větší štěstí.‘

***
Oddechovala, právě se zase střetli a teď schytala bodnou ránu do pravého ramene. Rukavici měla téměř celou od její krve a její bílé tílko se nyní mísilo s barvou rudou. Stále si ale přidržovala pouze ránu na ruce, rameno ji tolik nebolelo.
Protivník klečel a křečovitě si držel břicho, opět ho totiž zasáhla do stejného místa a tím se zvětšil efekt bolesti. Nedá se říct, kdo z nich trpěl víc.
Sunai na nic nečekala a pustila své zranění. Na to složila několik pečetí a dala ruce k sobě, jakoby si „ťukla“ pěstmi. V této pozici byla krátkou chvíli, ale mezitím se jí od místa, kde se její klouby střetly, začal rýsoval plamínek, který následně začal pokrývat celou její dlaň a skončil u zápěstí. Jakmile zabral konečnou formu, tak Sunai zničehonic ofoukl silný vítr. Její vlasy začaly poletovat a plameny na rukou se zvětšily.
„Fūjīro Kobushi no Jutsu!*“ vykřikla a vyrazila vpřed. Vítr jí však už neovíval.
Jakmile si všiml, že se k němu opět blíží, podivil se a urychleně si stoupl, načež zavřel oči bolestí. Popadl rukojeť katany a pokusil se vyhnout, ale studený fialový oheň jej sežehl na levém rameni. Zaúpěl, ale to mu pomohlo nabrat síly, neboť teď věděl, že tu holku nenávidí. ‚Mrcha!‘ nadával v duchu.
Rozhodl se, že ji nebude šetřit. Uchopil katanu oběma rukama a dal ji před sebe. Sunai to postřehla a rychle se k němu rozeběhla, aby to překazila. Ale nestihla to.
„Saizen Kougeki: Eiri no Ha,**“ zvolal klidně a podél jeho černé katany se vytvářelo ještě červené ostří, dokud nezakrylo celou černou čepel. Vypadalo to jakoby červený hustý kouř chránil tu pravou, tenkou čepel katany.
Pohled na to krásné vylepšení ji uchvátil, ale ne na dlouho, neboť ji došlo, že to tímhle má schytat. ‚Au, au!‘ znělo ji pak stále v hlavě při pohledu na to červené ostří. Evidentně to bude mít podobné efekty jako její ‚Fūjīro Kobushi‘, a toho se děsila.
Usoudila tedy, že by bylo nejlepší se schovat někde v korunách stromů a něco v klidu vymyslet. Na jedné větvi si dřepla a hned ji něco napadlo.
„Raiton Kage Bunshin no Jutsu,“ řekla tiše a vzápětí se vedle ní objevil její bleskový klon.

Zamaskovaný ninja očima šmejdil ze strany na stranu, čekal totiž, že Sunai odněkud vylítne a napadne ho. Byl si tím úplně jistý a tak ostražitě čekal. Zanedlouho se mu to splnilo a on jentak tak stihl uskočit vzad.
„Cože?“ vyšlo mu z úst, když přistál nohama na pevné zemi a díval se na blesk ve formě jakési jehly, který dívka svírala v ruce, a pomalu mizel.
Jakmile její zbraň úplně zmizela, tak se Sunai napřímila a otočila ke svému protivníkovi hlavu.
„Raiton: Katachi Ni-doru,*“ řekla v klidu, „neznáš?“
„Ne, vidím to prvně,“ řekl to takovým tónem, který naznačoval, že je úplně blbá, když se na něco takového ptá.
Podle jeho hlasu bylo jasné, že je maximálně tak o čtyři roky starší než Sunai, ale měl podle všeho hodně zkušeností se zabíjením. To ji udivovalo, ale že neznal tuhle techniku bylo zvláštní, protože byla před osmi lety dost známá. Alespoň měla jistotu, že tenhle šm*jd neměl prsty ve vyvraždění klanu Kamiha.
„Tch,“ zaťal zuby a pevně chytil rukojeť své katany.
Okamžitě se proti Sunai rozeběhl a kupodivu ji zasáhl. Červené ostří, které obalovalo jeho meč, dodalo zbrani velikou rychlost, přesnost a sílu. Sunai začala kašlat, ale naneštěstí pro něj se rozplynula. Byl to její Raiton Kage Bunshin.

***
„Co se tady stalo?“ ptala se okamžitě.
„Napadli Konohu… Akatsuki… jejich vůdce… zničil… úplně…,“ pak dotyčný upadl do bezvědomí. Naštěstí se připlazila Katsuyu a zraněného Izuma vyléčila. Kotetsu akorát přiběhl, taky velice pomlácený, ale ještě stál.
„Co tu děláš? Neměla ses-“ odmlčel se a po chvíli se popadl za hruď. Katsuyu neváhala a rychle se ho ujala vyléčit.
„-vrátit.“ dokončil konečně svou větu.
„Měla, ale… slyšela jsem výbuch, takže jsem se přišla ujistit, že je vše v pořádku. Ale vidím, že není.“
„Vrať se,“ žádal ji.
Sunai vrtěla neúnavně hlavou a ještě odsekla: „To se nestane!“
„Drzá a paličatá,“ usmál se.
Sunai mu úsměv vrátila a honilo se ji hlavou něco ve stylu, že ji zná jenom krátce a už zjistil jaká vlastně je.
Izumo se akorát probral a začal cosi vykřikovat. Sunai a Kotetsu se na něj zvídavě a jako-na-blázna podívali. Jakmile je zaregistroval, začal se obhajovat, že je naprosto v pořádku.
Sunai je raději nechala o samotě a vydala se hledat další přeživší.

***
Maskovaný se ohlížel, ‚Někde tady musí být ta pravá,‘ říkal si. A proto si dával velký pozor na vše kolem něj. Pak uslyšel šustění listí a tak se otočil za zvukem. Což byla chyba, neboť ho zezadu trefilo cosi do ramene. Okamžitě se otočil a spatřil několik, až moc zářivých, shurikenů. Jentak tak se jim stihl vyhnout a vzápětí sáhl na předmět, zarytý v jeho rameni. Dotek pálil, ale vydržel to. V ruce se mu nyní nacházel shuriken… opět z blesků? Chvíli na to koukal, ale shuriken se náhle vypařil. Jediné co dokazovalo, že byl skutečný byla palčivá bolest nad jeho lopatkou a mírně spálená kůže na prstech.
Hrála si sním, bylo mu to jasné. Rozhodl se tedy, že to tak v žádném případě nenechá.
„Hijutsu: Itami no Bakuhatsu!**“ vykřikl a stromy kolem něj vylétly do povětří.
Sunai se mu však zjevila za zády a stiskla jeho krvavou ránu na rameni. Ve stejný okamžik ho ještě nakopla vší silou, čímž ho přiměla k pádu. Chystala svůj závěrečný útok. Nastavila nad něj ruku a jeho končetiny obalila hlína. Byl k ní zády, takže neviděl jak se jí v ruce, plné jeho krve, formuje fialová vlnící koule. Cítil, že je ve špatné situaci a tak se pokoušel nahmatat svou katanu.
„Rippurugan!*“ křikla si v duchu.
Chystala se mu vrazit do zad fialový, kulatý obláček, ale jeho katana ji řízla do nohy. Zaúpěla a poodskočila. Kvůli bolesti neudržela svou techniku, která se záhy rozplynula, a i ztvrdlá hlína, která ho držela u země, se rozpadla. Stoupl si a rychle se po ní ohnal. Dívka byla zpomalená, takže se jí nepovedlo úplně vyhnout. Jeho katana jí ušmikla pár pramínků vlasů a mírně ji škrábla přes tvář. Její černá maska jí spadla z obličeje na zem. Ninjovi se teď naskytl celkem zajímavý pohled. Dívka se totiž v tentýž okamžik skácela k zemi. Žila, ale přestala se hýbat. Byla ochromená.
Pomalu kráčel k jejímu bezmocnému tělu a prohlédl si ji. Jediný důkaz o tom, že žila byl zrychlený tep, pohybující se hrudník, když se nadechovala a vydechovala, a oči, které tikaly sem a tam. Zřejmě se snažila přinutit k sebemenšímu pohybu.
Prohlédl si ji ještě pořádněji a zjistil, že má na líci malý černý Kami znak.***
Druhou tvář měla zkrvavenou od škrábance, který ji způsobila jeho katana. I přes to šlo vidět, že se pod tou krví nachází stejný znak jako má na druhé tváři. Jenže byl právě rozříznutý. Napadalo ho, že nyní našel její slabinu.

***
Sunai v Konoze mezitím našla další přeživší. Pomohla několika živým lidem zpod sutin. A právě v okamžik, kdy byl Kami znak druhé Sunai rozříznut, začala se popadat za hlavu a vřískat. Děti a dospělí na ni vylekaně hleděli, nevěděli co se to s ní najednou děje. Dívka se svíjela v návalech hrozné bolesti a pak… pak se rozplynula v blesku. Chlapec, kterého přidržovala se neudržel, když mu jeho opora zmizela, a skácel se k zemi.
„To… to byl Raiton Bunshin, ne?“ vyzvídal Izumo.
„Ale to znamená, že… že je pravá zraněná,“ řekl vážně Kotetsu, „podle toho, jak se ten klon choval než zmizel.“
„Takže si dělala starosti o Listovou, zatímco byla sama v nebezpečí a proto sem poslala aspoň klon, aby-“ nakousl větu Izumo.
„Zjistil co se tu děje a případně pomohl,“ dokončil Kotetsu.
Oba, i všichni ostatní, sklopili zrak k zemi. Dělali si o ní starosti, ale absolutně netušili, kde je a jestli vůbec ještě žije.

***
Pravá Sunai se přemáhala, aby se její tělo pohnulo, ale nic nepomohlo. Spočinula pohledem na svém protivníkovi. V očích měl jiskry, nýbrž vyhrál, a teď jí může v klidu zabít. Dívka raději zavřela oči, to byl jediný pohyb, na který se zmohla. Jiné části těla neovládala.
‚Tohle je asi konec. Promiň strýčku, asi už budeš jedinej Kamiha na tomhle světě,‘ v duchu se omlouvala.
‚Porazil mě… A já se teď nebudu moct pohnout minimálně pět minut, protože tenhle hajzl mně do toho znamení rovnou říznul! Má dost času na to, aby mě odkrouhnul bez toho, aby ohrozil sebe. Byla sem neopatrná a nechala ho, aby našel naší slabinu. Jsem fakt k ničemu…‘ nadávala si.
Už jen čekala, že přijde konečný sek a naposledy vydechne. Uplynula asi minuta a pořád dýchala. Nechtěla ale otevřít oči. Bála se totiž, že se teď nad ní bude nacházet ta katana, která ji má co nevidět připravit o život.
‚Možná přišel na to, kolik má ještě času, zatímco se nebudu moct pohnout a využívá toho. Chce mě dostat i psychicky do kouta nebo co?!‘ přemýšlela. Určitě by na něj začala řvát, kdyby mohla pohnout rty, ale ani toho nebyla schopna. Uplynula další chvíle a pořád nic.
„Tak otevřeš už ty oči?!“ křikl známý hlas.
Sunai je okamžitě otevřela a hledala ho. Tikala očima sem a tam, ale nikde jej nemohla najít. Pokud počítala správně, měla by takhle být ještě zhruba dvě minuty a pak se zase bude moci hýbat. Netrpělivě tedy čekala a pak koutkem oka zahlédla hlavu toho zamaskovaného ninji, dva meče do kříže a bílou kštici svého kamaráda. Zachránil jí a teď s ním bojuje. To vydedukovala z faktu, že sama žije a ze zvuků ostří, jak o sebe dva meče narážejí.
Ještě minutu a bude schopna mu pomoci. Čas se ale vlekl děsně pomalu a ona se stále nemohla pohnout.

***
Kankurou měl zvláštní pocit, něco bylo špatně. Pak si vzpomněl na brunetku, kterou považoval za svou dobrou kamarádku. Vždycky, když mohl rozdat mise, vyžádal si jí. Líbilo se mu, jak byla vždycky z nových misí nadšená a ten její úsměv ho hřál u srdce. Ale pokud si dobře vzpomíná, tak jí zadal A-rankovou misi před jedenácti dny a ona se stále nevracela. Kolikrát už dostala i těžší mise a vždycky se vrátila předčasně. Už tady prostě měla dávno být. A ten mrazivý pocit mu na obavách ještě přidával.
Byla pro něj důležitou kamarádkou, kterou obdivoval za to, že se s ním baví o všem možným. I o věcech, které by dívka klukovi snad nikdy neřekla, spíš by se s tím svěřila nějaké jiné dívce. Ale Sunai byla pravý opak. Byla také po Temari druhou dívkou, která jakžtakž snášela jeho móresy. Bál se o ní, v žádným případě ji nechtěl ztratit. A co víc, nemohl ji přeci vyslat zrovna on na misi, při které by přišla o život. Tohle by si snad nikdy neodpustil.
Povzdychl si a začal opět montovat nové loutky v jeho pokoji.

***
Ochromení povolilo a Sunai se konečně mohla hýbat. Těch necelých pět minut ji málem připravilo o rozum. Na takhle dlouho ji rána do Kami znaku nikdy nepřipravila o pohyb. Rekord byl doteď pouhých třicet sekund, ale pěti-minutový ochromení bylo moc i na ní. Ještě pár sekund déle a nejspíše by ji to psychicky poznamenalo do konce života. Měla opravdu rizikové Kekkei-Genkai.
Postavila se, ale zavrávorala, protože měla stále zranění u pravého kotníku. Projela jí celým tělem nesnesitelná bolest a instinktivně se popadla za levou paži, která začala opět krvácet.

Zamaskovaný ninja si jí však nevšímal, neboť se právě potýkal se silným soupeřem, který mu dával zabrat. Možná to bylo z důvodu, že už byl sám na pokraji sil, ale i tak by byl pro něj tenhle bělovlasý mladík oříškem.
Sunai k nim doklopýtala a připravovala se k útoku, ale stále byla ztuhlá kvůli řezné ráně na její líci. Než se zorientovala, tak si oba vyměnili místa, takže by nejspíše zranila svého přítele. Možná by i bylo lepší je teď nechat bojovat samotné a jen čekat v záloze, kdyby se zamaskovaný odtrhl. V ten okamžik by zaútočila bez rizika, že by zranila svého kamaráda.
„To je…“ načal větu bělovlasý, když se vyhýbal černé kataně, „v pořádku. Nenamáhej se… já to zvládnu.“
„Nekecej a bojuj!“ rozkřičel se jeho protivník.
Sunai, ač nerada, poslechla kamaráda a sedla si pod jeden strom, který ještě stál na svém místě. Pozorovala ten boj dvou mečů a stále se přemáhala, aby se jim do toho nepřipletla.
„Jak to… že ještě žiješ?“ oddychoval zamaskovaný ninja.
„Taková technika na mě neplatí,“ řekl s klidem, „…sice jsem měl menší fyzické problémy, ale na mou stavbu těla to nemělo dlouhodobý efekt.“
„Co seš vůbec zač?!“ řekl naštvaně.
„Ninja,“ odpověděl přespříliš výsměšným tónem.
Bylo překvapivé, jak se dokázali bavit, zatímco pořád bojovali. Sunai už nabírala zpět síly, které potřebovala ke správnému pohybu. Vstala a provedla pár pečetí.
„Raiton: Katachi Shuriken,*“ řekla tiše a mezi prsty se jí objevily bleskové shurikeny. Podívala se na situaci boje, aby vychytala správný moment hodu. Za okamžik se jí taková situace naskytla, neboť od sebe oba ninjové odskočili. Sunai neváhala a vymrštila tři shurikeny, které měla v pravé ruce, a pak ještě hodila nenápadně jeden, který se skrýval v odrazu blesku.
Zamaskovaný ninja to však postřehl a ujal se chránit své tělo od hozených shurikenů, ale jeden, zcela nenápadný, shuriken prolétl a zasekl se mu do boku. Ninja zaťal zuby bolestí a vražedným pohledem přejel na Sunai.
Bělovlasý mladík cosi procedil mezi zuby a vyrazil se vší silou proti němu.
Ninja to zaregistroval až příliš pozdě, ale obranným manévrem se uchránil od uříznutí celé končetiny. Měl nyní pouze hlubokou ránu na pravé paži. Nebýt jeho katany, zřejmě by mu celá ruka chyběla. Okamžitě vykřikl a v koutcích očí se mu objevily kapičky slz. Musela to být ukrutná bolest.
Sunai nevěděla zda má hodit i zbylé dva shurikeny, protože měl její kamarád bolestivý výraz v očích. Ale proč?

_________________
* Sunaiiny techniky:
Fūjīro Kobushi - (Jasně) fialová pěst
Raiton Kage Bunshin - Bleskový stínový klon. Určitě všichni znáte, protože ho použil Kakashi xD
Raiton: Katachi Ni-doru - Element blesku: Forma jehly
Rippurugan - Rippuru (Vlnění), Gan (Kulatý) - Překládám jako: Vlnící sféra... Tahle technika byla zmíněná už v druhé kapitole, ale tady je její název x)
Raiton: Katachi Shuriken - Element blesku: Forma shurikenu
** Jeho techniky:
Saizen Kougeki: Eiri no Ha - Nejlepší útok: Ostrá čepel
Hijutsu: Itami no Bakuhatsu - Tajná technika: Výbuch bolesti / Bolestivý výbuch. Znáte z minulé kapitoly...
*** Kami (Bůh) znak - 神 - Kvůli tomuto znamení se její klan jmenuje Kamiha

P.S.: Možná to vypadá, že má Sunai čtyři elementy (Raiton, Fuuton, Doton, Katon), ale nenechte se zmást.. Vítr, který ji ovál byl spjat s technikou, takže to není Fuuton Plameny na rukou jsem zmínila pouze jen jako přirovnání... a hlína, která drží protivníka u zemi se také neřadí k Dotonu... později vysvětlím Takže má pouze Raiton
P.S.S.: S překladem technik (Fūjīro Kobushi a Rippurugan), mi pomáhal Hatesh.. Takže pokud s nimi máte nějaký problém, tak se na nás neobracejte xD

Poznámky: 

No, tenhle díl jsem měla napsanej vlastně hned, protože jsem se na něj děsně těšila... ale potom co jsem viděla, že ani ne polovina si přečetla minulý díl a vlastně pomalu žádnej koment, tak jsem nevěděla jestli ho zveřejnit... Ale jenom díky HiTomi-chan, která to okomentovala a tím mě hrozně potěšila, jsem se rozhodla ho přidat...
Víte, když se člověk snaží napsat povídku a skoro nikdo si ji nepřečte a už vůbec ji neokomentuje, tak to pak mrzí a toho člověka to i ovlivní v tom, že se mu nechce psát pokračování... Netvrdím, že mě máte chválit a podobně, ale jenom po sobě zanechat stopy, abych věděla, že mám čtenáře, pro které je radost psát... To je právě to, o čem tu mluvím...

Mno.. a tady vidíte jak to dopadá, autorka se rozepsala takže pokud to někdo přečte tak prosím:

Hodnoťte a hlavně komentuje