Nebylo nám přáno 41

Za necelých deset minut už byla karavana na cestě a s ní i lehce nervózní Kushina.
„Jak to bude probíhat během těch dvou dnů?“ zeptala se ninji s páskou přes oko, který šel vedle ní.
Její otázka sice nebyla víc než pípnutí, ale i tak se na ni muž otočil a odpověděl: „Kdo není medik nebo zraněný, ten má na starost úklid těl.“ Kushina při jeho slovech mírně zbledla a ninja se trochu škodolibě pousmál.
„A jak takový úklid probíhá?“ odvážila se zeptat znovu.
„Nejdřív označíme polohu těl a potom jsou odnesena na jedno místo, kde se je pokusíme identifikovat…“
„A když to nepůjde?“ přerušila ho Kushina.
„Velitelé jednotek mají seznam svých lidí, kde jsou zapsány tělesné znaky, jako výška a váha, a také fotky, tohle většinou stačí na identifikaci, ale pokud jsou těla příliš spálená, doneseme do vesnice jen počet těchto těl a seznam nezvěstných.“ zodpověděl její otázku snad až příliš klidným hlasem a čekal, na co se zeptá teď.
„Co potom uděláme s identifikovanými těly?“ zeptala se opatrně.
„Jejich osobní věci vezmeme do vesnice pro jejich nejbližší a použitelnou výstroj a zbraně rozdělíme v armádě těm, kteří je potřebují nejvíc.“
Kushině to až příliš znělo jako okrádání mrtvých a ninja to na ní musel poznat, protože řekl: „O nic přece nejde, výbavu stejně dostali od vesnice a i kdyby byla přímo jejich, tak jsme ve válce a asi ještě dlouho budeme!“
„A těla potom vezmeme do vesnice?“ zeptala se Kushina, odhodlaná nevracet se k předchozímu tématu, ale už teď znala odpověď na svou otázku.
„Pokud je v blízkosti fronty vhodné místo k pohřbu a boje se k němu pravděpodobně nepřesunou, tak je tam pohřbíme, ale v opačném případě musíme těla spálit.“
„Nebylo by lepší je pohřbít ve vesnici?“ ptala se Kushina dál se sevřeným žaludkem.
„Odnést jedno tělo není problém, ale odnést jich padesát už je. Navíc se těla rozkládají a z takových těl se šíří nemoci, což je to poslední, o co vesnice ve válce stojí. Proto je taky tahle pauza v bojích.“ Odpověděl ninja a přidal do kroku, snad aby se Kushiny zbavil.
‚Jednání s Písečnou taky muselo nějakou dobu trvat, takže těla už budou alespoň z části rozložená. Neznamená to tedy, že už je na to moc pozdě?‘ Projelo Kushině hlavou, když se zastavila a opět zatoužila utéct.
Než donutila nohy udělat další krok, podařilo se její představivosti, ukázat jí obraz její zničené vesnice plné těl s povědomými tvářemi.
Kushininy oči zvlhly slzami, které zahnala několika mrknutími, a pokračovala v cestě s nevyslovenou vděčností, že tyto obrazy jsou jen výplodem její představivosti a ne skutečnou vzpomínkou.

Tábor, ke kterému karavana dorazila na vzdálenost asi sto metrů, byl jedním slovem ubohý a to ho Kushina ani neviděla celý.
Jeden z výše postavených velitelů k nim během chvilky dorazil a místo, aby je vzal dovnitř a našel jim nějaké místo, kde si budou moct nechat věci, podal jejich veliteli mapu s vyznačenými místy a seznam úkolů. Hned potom bez dalších slov, vyjma krátkého rozloučení, zamířil zpátky do tábora.
Dokonce ani jejich vlastní velitel je nevzal dovnitř a místo toho jim začal rozdělovat úkoly hned na místě, což Kushinu lehce znervózňovalo.
Když ale dostala přidělenou oblast a vlaječky, trochu se uklidnila a s vědomím, že stejně půjde přes nový tábor Konohy, vyrazila na cestu.

Rudovláska podle pokynů dorazila na určené místo, které už bylo dokonce i na dohled pouště. Teplota tu byla znatelně vyšší než v lese a tak si Kushina vlasy svázala do culíku.
Dívka si ale v žádném případě neměla v plánu stěžovat, protože i přes teplo se tu dalo relativně dobře dýchat. Boje zde totiž proběhly relativně nedávno, když Listoví ninjové tlačili své Pícešné kolegy zpátky na jejich území. A tak nebyla těla moc rozložená nebo v lepších případech ani nezačala hnít.
Jejím prozatím jediným úkolem bylo najít mrtvá těla a místo jejich smrti označit buď rudou nebo šedozelenou vlaječkou, určenou pro ninji ze Suny, aby je později nebyl problém najít.
Tato práce byla výsledkem dohody obou stran, protože Suna i Konoha se chtěla postarat o své mrtvé, aby zabránili epidemiím.
A tak měla Kushina na dohled jednoho z Písečných ninjů, který označoval těla stejným způsobem jako Kushina, jen na území, kterému ještě vládla Písečná.
Kushina věděla, že těla, která označil rudou vlaječkou, patří statečným bojovníkům, kteří patřili k poslednímu útoku, jehož výsledkem bylo zatlačení Písečné o ubohých sto metrů.
Rudovláska zahnala pokušení přijít k němu blíž a prohlédnout si živého ninju z blízka. Věděla, proč má podobné nutkání.
‚V čem se tak lišíme?‘ Projelo jí hlavou při posledním pohledu na ninju.
Tuto otázku si už jednou kladla. Bylo to při návratu z Konohy, když se začalo válčit.
„Války jsou hloupé.“ zašeptala si sama pro sebe s jistotou, že mrtvý mladík u jejích nohou by souhlasil.
Se smutným pohledem zabodla v blízkosti jeho zkrvavené hrudi zelenou vlaječku. Než ale udělala krok pryč. Ještě se sklonila a třesoucí se rukou zatlačila jeho oči, vyjadřující zoufalství, které cítila i Kushina.