Nevýhoda nejmladšího 12 - Promiň mi to, bráško

Není tady někde nějaký zrcadlo? Mám sharingan, nebo ne? Ale svou logiku by to mělo, vždyť mám posledních pár minut pocit, že mi něco radí. To bude určitě sharingan. Páni, nemůžu se dočkat, až se to táta dozví! Musím ho co nejdřív vidět. Ale jak mám proboha porazit toho Orochimara? Je sice hezký, že mám sharingan, ale vůbec ho neumím používat a navíc si stejně myslím, že ani s dokonalým sharinganem bych neměl šanci ho porazit. Mně je sedm let a na akademii nechodím ani rok, ale tenhle chlap je určitě starší než táta, takže toho bezesporu umí mnohem víc než já. A to nemluvě o rozdílu mezi našimi fyzickými silami. Ale já se nevzdám. Je to beznadějné, já vím, ale chci prohrát důstojně, ne se jenom bojácně skrčit v rohu a fňukat. Podívám se Orochimarovi do odporných hadích očí. Snažím se proniknout do jeho mysli, snažím se předvídat jeho pohyby.
"Pozor za tebou!" bleskne mi hlavou. Rychle se otočím. Opravdu, najednou za mnou stojí Orochimaru a napřahuje se k úderu. Neuhnu před jeho pěstí, ale nohou, která zaútočila dříve. Další užitečná rana od sharinganu. Orochimaru se zatváří mírně otráveně a kývne na Kabuta:
"Začíná mě štvát. Chyť ho." V tu chvíli po mně Kabuto vystartuje. Nečekám to, soustředil jsem se na Orochimara, tak stihnu uhnout jenom částečně. Útok mě ale neminul úplně. Kunai mi sice nezajel do kolena, kam Kabuto mířil, ale nohu trefil. Viděl jsem, jak mi zbraň rozřízla kůži a zabodla se hluboko do masa. Z rány začala okamžitě proudem vytékat krev. Ztratil jsem rovnováhu a spadnul, ale zase jsem se hned postavil, přestože mě to stálo značné úsilí. Nenechám se porazit tak snadno a rychle.

...

Ve chvíli, kdy jsme byli skoro u budovy, se stalo něco zvláštního. Na střeše, ze které se kouřilo, se začaly objevovat drobné postavičky. Itachi i Zira se k nim okamžitě vrhli a já i Fugaku hned za nimi.
Bylo jich jedenáct. Zira vykřikla štěstím a úlevou a objala malého kloučka. Rozhlédla jsem se mezi dětmi. Byly tam všechny, které jsem tak dlouho vídala v televizi. Chybělo jen jediné. Udělalo se mi špatně. Sasuke mezi nimi jako jediný nebyl. Fugaku se tvářil naprosto zničeně. Itachi zblednul ještě víc, ale zachoval si chladnou hlavu.
"Je tady Sasuke?" vypálil mezi děti. Odpověděla mu malá dívenka s jasně modrýma očima. Jako jedna z mála vypadala, že je schopná mluvit, ale také se jí jako jediné po tváři koulely slzy.
"O-on nás zachránil. Říkal, ž-že ten chlap chce j-jenom jeho. Že my máme j-jít. Ukázal nám kudy, ale s-sám tam zůstal, p-protože s-s-si nás všimli. Chtěl je zdržet, tak tam zůstal. Bojuje s n-nima a řekl, že m-my máme utýct."
"S kým bojuje? Jakej chlap?" vyzvídal Itachi a v očích měl vteřinu od vteřiny více zoufalství.
"Nějakej Orochimaru. On..." V tu chvíli jsme se já, Fugaku i Itachi zvedli a rozběhli dolů.

...

Už potřetí jsem použil Katon, ale tentokrát jsem jen zbytečně plýtval chakrou. Orochimaru i Kabuto oba uhli. Věděl jsem, že Orochimaru zaútočí zprava a vyhnul jsem se mu, ale to mě překvapil Kabuto. Zkroutil mi ruce za záda a já jsem mohl jenom bezmocně kopat. Oba dva se tomu smáli.
"Je to dobrý bojovník, na takový škvrně. Myslím, že můžeme jít." Snažil jsem se Kabutovi vykroutit, ale držel mě hrozně pevně a noha mě bolela pořád víc a víc.

...

Skočili jsme dolů. Kolem bylo spoustu ninjů na zemi a spoustu svázaných. Na nohou už byli jenom tři lidé. Orochimaru a nějaký kluk, který držel vzpouzejícího se Sasukeho.
"Sasuke!" zařval Itachi a vrhl se k bratrovi. Kabuto si ho ale všiml včas. Rychle vytáhl nůž a přiložil ho Sasukemu k hrdlu.
"Ani hnout! Jestli se kdokoli z vás pohne, tak zemře!" S těmi slovy Itachi ztuhnul. Podívala jsem se na Sasukeho. Byl potlučený a měl zraněnou nohu. Když jsem se mu podívala do obličeje, neuviděla jsem ty velká černá kukadla, ale rudě červené oči Uchihy. Můj malý Sasuke ovládl Sharingan.

...

"Bráško!" vykřiknu zoufale. Byl takový kousíček ode mě a máma s tátou taky, ale nemohli ke mně. Snažil jsem se vykroutit ještě usilovněji, ale pořád marně. Strašně mě bolel jejich výraz. Všichni tři měli obličeje plné bolesti. Zaregistroval jsem, jak se bráška nepatrně pohnul, ale hned jsem taky ucítil, jak mě kunai lehce říznul do krku.
"Radši nedělej hlouposti, Itachi, nebo to tvůj bratříček odnese," pronesl Orochimaru. Evidentně si užíval, jaká muka může mojí rodině působit.
"Co chceš? Kolik peněz? Dáme ti cokoli, opravdu, když ho pustíš," pokoušel se táta smlouvat. Nejspíš si myslel, že mě Orochimaru chce kvůli výkupnýmu. Kdyby to tak bylo tak jednoduché!
"Co? Vy mě chcete uplatit? Omlouvám se, ale já mám trochu větší úroveň než tidleti," sjel pohledem na svázané únosce, "nechci ho pro peníze. Já si ho nechám. Víte, jakou cenu má takový malý Uchiha, který se ještě dá ovlivnit? Potřebuju sharingan, a tenhle klučina je navíc tak šikovný... Nechám si ho na své nové tělo. Až trochu vyroste, bude perfektní."
V tu chvíli se bráška opravdu vrhnul dopředu a dokonce se mě i dotkl, ale Kabuto byl rychlejší.Nepodřízl mě, ale chytil mě ještě pevněji a vtáhl mě s sebou do nicoty, daleko od mámy, táty a brášky, daleko od kohokoli, kdo by mi mohl pomoct.

...

Jakmile se Itachi dozvěděl, že Sasuke má být Orochimarovo nové tělo, vrhnul se ke Kabutovi. Chtěl mu Sasukeho vyrvat z náruče, ale byl o tu setinu vteřiny pomalejší. Jeho ruka jenom bezmocně sjela po Sasukeho paži, zatímco Kabuto se s ním přemístil někam úplně jinam, kde jsme ho nemohli ochránit. Podlomila se mi kolena a spadla jsem. Tohle není možné. Všechny děti se zachránily, Sasuke je zachránil. Dnes budou mít všechny matky své děti doma, ale to moje, které bylo ze všech nejstatečnější, je pryč. Proč nemohl být Sasuke slabý? Proč teď Orochimaru neodvedl dítě někomu jinému?
Itachi zůstal stát na místě, kde ještě před chvilkou byl Sasuke. Začala se mu třást ramena a hlavu složil do dlaní. Byl tak blízko, tak strašně blízko, ale nestačilo to.
"Proč? Proč zrovna můj bráška? Promiň, bráško! Nedokázal jsem to! Promiň!" křičel Itachi. Zase se přestával ovládat, ale já jsem tentokrát neměla dost síly, abych ho utěšila. I mně tekly po tvářích proudy slz, stejně jako nadále plakala obloha. V tuhle chvíli pro mě přestal existovat svět. Sasukeho měl Orochimaru. Vím, čeho je schopen. To, že jsme Sasukeho nedokázali zachránit, je prakticky to samé, jako bychom ho odsoudili k smrti. Od Orochimara se skoro nikdo živý nevrátí.