Malý velký příběh
Vložil Kimm-chan, Út, 2012-01-31 17:15 | Ninja už: 6200 dní, Příspěvků: 759
Na prahu seděla, Holčička seděla.
Na prahu Holčička seděla
s knihou v klíně bdící.
Její zrak tiše spal, slova už nehltal,
to oči byly tmou omámené -
tůně šátkem kryté;
on svázal se natřikrát.
Na prahu Holčička seděla
s knihou v klíně bdící.
Její zrak tiše spal, slova už nehltal,
to oči byly tmou omámené -
tůně šátkem kryté;
on svázal se natřikrát.
Na bidle seděl, černý Havran seděl.
Na bidle černý Havran seděl
a hleděl na lesy,
kde mezi stromy mdlé paprsky tančily.
Pak do údolí dvou obrovských
hor tvář se stočila,
aby zřel jezero s živou vodou – však neupil,
byl by jména zrádce;
prachsprostý lhář.
Na bidle černý Havran seděl
a hleděl na lesy,
kde mezi stromy mdlé paprsky tančily.
Pak do údolí dvou obrovských
hor tvář se stočila,
aby zřel jezero s živou vodou – však neupil,
byl by jména zrádce;
prachsprostý lhář.
V oblacích seděla, Rudá zář seděla.
V oblacích Rudá zář seděla,
smála se, brečela pro dceru neživou,
nesmrtelnou, bledou,
s černotou na lících.
I syna s prokletím – musí jak černý stín
přes dny se schovávat, v noci tiše plakat,
po smrti zase žít, s životem umírat.
V oblacích Rudá zář seděla,
smála se, brečela pro dceru neživou,
nesmrtelnou, bledou,
s černotou na lících.
I syna s prokletím – musí jak černý stín
přes dny se schovávat, v noci tiše plakat,
po smrti zase žít, s životem umírat.
Na prahu seděla, Holčička seděla
s Havranem na ruce, smála se zvonivě,
on však se smutkem jen
krákal jim rekviem
do denního ticha – dříve, než matka jich na nebe vystoupí.
Na nebi seděla, Rudá zář seděla,
s úderem půlnoci sestoupila k zemi,
sundala dceři šátek spletený třemi
uzly, synovi líbezný hlas vrátila.
s Havranem na ruce, smála se zvonivě,
on však se smutkem jen
krákal jim rekviem
do denního ticha – dříve, než matka jich na nebe vystoupí.
Na nebi seděla, Rudá zář seděla,
s úderem půlnoci sestoupila k zemi,
sundala dceři šátek spletený třemi
uzly, synovi líbezný hlas vrátila.
Na prahu seděla, Holčička seděla.
se šátkem na klíně, s havranem nevinně
ležícím bezduše, s prázdným zrakem.
Dlaní mu přejela po černém kabátku,
vytrhla uhlové pero na památku,
nedbala jeho chladného srdce.
Na prahu seděla, Holčička seděla,
sama tam, s knihou jen, před sebe hleděla,
ani bez šátku však Rudou zář nezřela.
se šátkem na klíně, s havranem nevinně
ležícím bezduše, s prázdným zrakem.
Dlaní mu přejela po černém kabátku,
vytrhla uhlové pero na památku,
nedbala jeho chladného srdce.
Na prahu seděla, Holčička seděla,
sama tam, s knihou jen, před sebe hleděla,
ani bez šátku však Rudou zář nezřela.
Na bidle seděl, černý Havran seděl.
čekal na matku svou, karmínovou,
až přijde k němu a vezme si zase, co vzal ji život, co zmizelo v čase,
co smrt si koupila a poté prodala,
kořist svou z hamižnosti ztratit nechala.
čekal na matku svou, karmínovou,
až přijde k němu a vezme si zase, co vzal ji život, co zmizelo v čase,
co smrt si koupila a poté prodala,
kořist svou z hamižnosti ztratit nechala.
Na nebi seděla, Rudá zář seděla,
a svýma očima Havrana vzala si,
prohledala Nebe, Peklo, Ráj až lesy
vydaly malý černý jeho stín.
a svýma očima Havrana vzala si,
prohledala Nebe, Peklo, Ráj až lesy
vydaly malý černý jeho stín.
Poznámky:
Po dlouhé době zase zpátky. Stýskalo se mi.
(16 hlasů)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
*akai chce vymyslet nějaký úžasný dvoustránkový komentář! >_<*
Achjo, poezie tohoto typu ve mně vyvolává chuť vypadat, jako že jí strašně moc rozumím, nebo aspoň umět nějak napsat svoje pocity. Ale jelikož vím, že se mi to nakonec stejně nepodaří, a jelikož už nad tím přemýšlím... no, na můj vkus až moc dlouho, nechám tady takovej jednoduchej komentář. Jenom aby autorka věděla, že i mně se tato poezie neuvěřitelně moc líbila =) (a to i po tom několikátým přečtení ^^)
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Mám ohromně ráda poezii. Nejraději poezii promyšlenou, ale přesto volně plynoucí, napsanou s citem a k přemýšlení zároveň. Díky Jashinovi, že se na Konoze taky občas něco takového objeví, a navíc že s tím přijde jedna z mých oblíbených pisatelek
(Ačkoli se pokorně přiznávám, že bez vysvětlivky - četla jsem to těsně po vydání, když tu ještě nebyla - jsem měla s pochopením trochu potíže... xD)
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Perfektne napísané! Naozaj zaujímavé a krásne
Jupí, po dlouhé době poezie, která má rytmus! A i všechno ostatní je povedené. Takže ještě jednou, jupí!
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Co k tomu říct? Bylo to chladné, ale přesto naplněné spoustou zvláštních, vzdálených emocí... Prostě tvorba od jedné z nejlepších konožských spisovatelek
…a ráno zmizelo v plášti večera…
…protože nastal čas pro další den…
…ten dlouhý, slunečný den…
…kdy se nechtěně rozhodlo úplně všechno…
… a pak, po pár měsících…
…se rány otevřely znova…
…aby se mohly v průběhu let znovu zacelit…
…i přes to po nich vždycky zůstanou jizvy…
…a ty se nikdy nezahojí.
Hlupáčku...
story by Kimm-chan