Zrození

„Miláčku, jak to pojmenujeme?“
„Ještě nevím, jaké jméno by se ti líbilo?“
„Pro holku Rin.“
„A pro kluka?“
„To vymysli ty. Otec vždycky vymýšlí jméno pro syna.“
„Tak já si to nechám projít hlavou.“
„Dobře. Konec konců, ještě máme osm měsíců.“
„Miluji tě Mito.“
„Miluji tě Madaro.“

…

„Proč jsi to udělal? Řekni, proč? Mohli jsme být šťastní!“
„Já za to nemůžu! To všechno ten proklatej dřevák. Věř mi.“
„Nemůžu. Odpustila bych ti všechno, ale tohle ne. Už ne.“
„Pokud odejdeš, budeš litovat.“
„Sbohem.“

…

„Slyšela jsem, že jste s klanem Uchiha podepsali mír. Dokonce se chcete a spojit a založit společnou vesnici. Je to pravda?“
„Musíš to pochopit, oba naše klany jsou už z válčení vyčerpaný. Takhle to dál nejde. Museli jsme něco udělat. Mír se sharingaňákama byla naše jediná možnost.“
„Já vim, ale pořád se s tím nemůžu smířit. Ne po tom, co mi Madara provedl. Nikdy mu to neodpustím. Nikdy“
„Spolu to překonáme. Spolu zvládneme všechno.“

…

„Proč jsi musela jít zrovna k němu? Ze všech lidí, proč k němu?“
„Je to daleko lepší člověk než ty, ale to někdo, kdo je tak zaslepen svou nenávistí jako ty, nedokáže pochopit.“
„Já tě miloval. Miloval!“
„To i já tebe. Kdysi.“
„Tak dost. Za tohle budete pykat, oba dva.“

…

„Nestačí ti, jsi mě podvedl a ukradl ženu, musel jsi mi vzít i vedení v mojí vesnici?“
„Nikdy jsem tě nepodvedl. A jaké tvojí vesnici? To opravdu ne sharingane. Tu vesnici jsme založili my. Společně. Mimo to, lidé si mě vybrali. Mě.“
„No jistě. Ty a tvoje dokonalost, tvoje skvělost. Nenávidím tě.“
„Ty nenávidíš všechny a všechno. Ale dnes to ukončíme.“
„To rozhodně. Ale ty odsud neodejdeš.“
„Uvidíme.“
„Bojuj dřeváku.“

…

„Už se tu neukáže?“
„Ne, už nikdy. Už budeme mít klid.“
„Dobře. Miluji tě Hashiramo.“
„Miluji tě Mito.“

…

„Neboj lásko, už to bude. Ještě zatlač. Už vidím hlavičku. Jde ti to výborně.“
„Gratuluji Shodaime. Máte syna.“
„Mito, slyšíš to? Máme spolu syna. Syna!“
„Ano, spolu.“
„Odpočiň si. Jsi skvělá. Máme syna!“

…

„To není možné. Kde je? Kde je můj syn?“
„Nevíme Shodaime. Když jsme přišli, stráže u čtvrti klanu Senju byli pod vlivem silného genjutsu a nic si nepamatují. Ale ujišťuji vás, že jsme okamžitě vyslali jednotky ANBU do všech směrů. Jediná stopa, kterou máme, je čelenka se znakem Iwy.“
„Tohle jim neprojde. Ihned kontaktujte můj tým, jdeme do Iwy. Můj bratr bude dočasný Hokage.“
„Jistě pane.“

…

„Je to sice malá pomsta za to všechno co mi dřevák provedl, ale rozhodně to stálo za to. Přišel o syna, který ani nebyl jeho. Až jednou vyrosteš, tak spolu zaútočíme na Senju. Zničíme je za to, co nám provedli. Vyhladíme je do jednoho. Víš o tom, že máš geniálního otce? Použít Iwu jako oběť bylo dokonalé.“

…

„Tak povídej, co se stalo?“
„Omlouvám se otče. Nebyl jsem dostatečně silný. Nebýt těch druhých Uchihů, co mě dostali do genjutsu, tak bych vyhrál.“
„Ticho! Nezajímají mě výmluvy, chci výsledky. Nebýt pokusů, co jsem dělal s mojí a dřevákovou DNA, byl bys mrtvý. Buď rád, že ti zůstala alespoň půlka těla.“
„Děkuji ti otče. Už se to nestane. Už neprohraji.“
„Už mě nikdy nezklam.“
„Nezklamu.“
„Takže tohle ti provedli Uchihové? Vyhladíme je také. Vyhladíme celou Konohu. Vyhladíme všechny, je to tak Tobi?“
„Jistě otče. Všechny.“