Výkřik

Rychlým tempem po silných větvích stromů se vzdalovala od brány domovské vesnice. Neustávající déšť a prudký vítr, který bičoval její obličej vůbec nevnímala, běžela dál a dál směrem od Konohy s úmyslem skončit nekončící trápení, které zažívá ona a mnoho jiných každý den. Od doby co on odešel.
Byla pevně rozhodnuta přivést ho zpět i za cenu svého vlastního života. Přivést toho, který byl schopný vzdát se domova, týmu, přátelství a lásky, přidal se ke směšné mutaci hada se člověkem a zaslíbil tomu své tělo zbavené všech citů jen kvůli nesmyslné pomstě. I přesto že si v podvědomí uvědomovala zbytečnost svého jednání, nechtěla si to za žádnou cenu připustit a ještě rychlejším tempem pokračovala v cestě.

Přemýšlela, jestli byla pro něho ta pomsta tolik důležitá, že musel odejít a jak říkal on, zpřetrhat pouta. Zároveň vzpomínala na to, co všechno spolu prožily, když byli tým. Povahově se od sebe velmi lišili, hyperaktivní milovník ramenu, ledově klidný idol všech dívek, který však všechny odmítal a choval se vždy chladně, je jasné, že (kdysi) slabá holka, mu mohla být jen na obtíž. I přes to bylo vše jednoduší, když pobýval ve vesnici.
Pomalu, ale jistě se blížila k místu, v jehož blízkém okolí by měl podle informací, které Konoha získala pobývat i s Orochimarem. Přestože viděla kvůli dešťovým kapkám sotva na dva metry, věděla, že se blíží k němu.
Déšť pomalu ustával, ale zato vítr rychle sílil. Ona to však ani nepostřehla, myslela jen na něj a na šanci, i když mizivou, že ho přivede zpět do vesnice za přáteli.

Byla na místě, kde byl naposledy spatřen, dívala se okolo sebe, jestli ho náhodou nespatří. Teprve nyní jí došlo, jak naivní bylo myslet si, že by ho mohla přivést zpět, když to nedokázal ani Naruto. Pokud by ho našla, zabil by ji a nic by mu v tom nezabránilo.
Rozhlédla se kolem sebe, jestli ji někdo neviděl. Po chvíli se otočila a chtěla vyrazit zpět, ale v okamžiku, kdy se obrátila, dívala se mu do tváře. „Sasuke! Vrať se se mnou, prosím.“ prosila ho Sakura.
On se jen ušklíbl. „Já se do Konohy nevrátím. Nemám důvod, silnější se můžu stát jen tady.“ Řekl svým typickým hlasem, který nevykazoval známky pocitů a aktivoval sharingan.
Sakuře se do očí nahrnuly slzy. Z nářku ji vyrušil až zásah kunaiem.
„Sasuke! Proč to děláš?“
„Jak jsem řekl. Už nepatřím do Konohy, jsem nukein. Takže bojuj o svůj život.“ odbyl ji Sasuke.
Sakura pochopila, že má pravdu, utřela slzy a postavila se do bojové pozice.
„Sharingan.“ Aktivoval Sasuke svou kekkei genkai. „Katon: Gouryuuka no Jutsu!“
Růžovovlasá se vyhnula a zaútočila pěstmi, on se jen ušklíbl a uskočil dozadu, vzápětí ovšem ztratil rovnováhu, protože Sakuřina síla roztrhla zem i tam, kde stál.
„Odkdy máš takovou sílu?“ divil se.
„Hodně jsi toho promeškal.“ řekla smutně.
„Asi ano, ale to nemění nic na tom, že se nevrátím.“ Ozvalo se za ní.
Otočila se a byla probodnuta Sasukeho katanou.
„J-jak jsi?“
„Jsi možná silnější, ale ne dost.“ poznamenal Sasuke a zmizel.

Naruto zrovna šel od Ichiraku Ramen, když se rozhodl zajít za Sakurou. Nebyla tam, jenom na stole byl lístek, že šla Sasukeho přivést zpět.
„Pane bože!“ vykřikl Naruto, když mu konečně docvaklo, co to znamená. Okamžitě se vydal domů, kde si sbalil potřebné věci a vyrazil k bráně. Proběhl kolem stráží.
Když doběhl na místo posledního boje jeho nejlepších přátel, uviděl Sakuru a zhroutil se nad jejím mrtvým tělem. Po tvářích mu stékaly slzy smutku. Nedokázal ji ochránit, nedokázal ani přivést Saskeho zpět a teď ztratil oba definitivně.
„J-já ji pomstím. Já tě zabiju, SASUKE!“
Tato slova byla slyšet i v Konoze, ale nikdo nevěděl, co se tam stalo. A také nikdo netušil, jakou ranou to bylo pro Narutovo srdce, které se právě trhalo na kusy.
Při posledním boji však tento slib splnit nemohl, Sasuke totiž o něj zakopl a nabodl sám sebe na katanu, která vzala život dívce, co ho vždy milovala, i mnoha dalším lidem.