Naruto – Friends forever – část 1 - Pocit

Poznámka: Povídka se odehrává v době, kdy je Narutovi 18 let. Spřátelil se s kyuubim a žije s Hinatou v klanovém sídle Namikaze.

Nad vesnicí, která hrdě nesla název Konohagakure no Sato zrovna vysvitlo slunce, a zlaté paprsky dopadli na dva mladé lidi kteří leželi těsně vedle sebe. Jako první se vzbudil mladík, měl špičaté blonďaté vlasy a úžasné modré oči, které ke krajům, od té doby co ovládl kyuubiho, přecházely v krvavě rudé. Když se rozkoukal, spatřil dívku ležící vedle sebe. Měla bledou kůži a dlouhé tmavě fialové vlasy. Následně vstal tak opatrně jak jen to šlo, aby ji nevzbudil. Oblékl si černé tričko, černo-oranžové kalhoty se stejno barevnou mikinou a ninja sandály. Když se oblékl, namířil si to do koupelny. Poté co se umyl, rozhodl se udělat snídani pro svou drahou polovičku. Když připravoval snídani začal mít divný pocit, jako kdyby někde poblíž byl někdo zlověstně mocný, ale usmyslel si, že se mu jen něco zdá a začal se znovu věnovat přípravě snídaně. Když byl konečně hotov šel vzbudit dívku která stále ještě spala. Když k ní přišel chvíli jí pozoroval jak klidně spokojeně oddechuje, po chvilce přistoupil k posteli a políbil jí na tvář. Dívka sebou lehounce cukla a otevřela své světle fialové oči které se zahleděly na Naruta.

,,Dobré ráno lásko, připravil jsem ti snídani,“ řekl Naruto a usmál se. Hin mu úsměv opětovala a poděkovala mu. Naruto odešel zpět do kuchyně aby se mohla Hinata obléknout.

Rychle na sebe navlíkla bílé tričko, černé kraťasy a tradiční ninja sandály. Potom šla do koupelny, aby se mohla umýt a upravit. Poté šla za Narutem do kuchyně aby se mohli konečně spolu pustit do připravené snídaně. Když posnídali Hin se nabídla že umyje nádobí a Naruto šel políbit Hin se slovy, že se půjde projít. Poté, co se rozloučil s Hinatou, šel ke dveřím kde si oblékl černý plášť který zespodu ožehávaly rudé plameny a na zádech nesl nápis Namikaze. Zamyšleně procházel ranními ulicemi Konohy, když ho z myšlenek vytrhnul zase ten divný pocit ale teď byl silnější. Jak jeho pocit sílil Naruto zostřoval své smysly aby mu nic neuniklo. Najednou někoho spatřil, byl zahalený v černém plášti s kapucí. Naruto se domníval že zdroj jeho pocitu vychází právě od tohoto člověka, proto se rozhodl ho sledovat. Šel za ním už několik minut když v tom ale najednou neznámí zahnul za roh do malé uličky. Než tam Naruto stihnul doběhnout byl pryč.

„Nemám z toho člověka dobrý pocit,“ ozval se hlas temný hlas a Naruto se objevil u obrovské brány která však byla otevřená. Uprostřed místnosti stála liška ve velikosti většího psa a devíti ocasy.

,,Máš tušení kdo to mohl být?“ zeptal se Naruto a Kyuubi zavrtěl záporně hlavou.

,,Ale podle té obrovské a temné chakry to nebude obyčejný člověk,“ řekl démon.

,,Souhlasím“

„a mám pocit že ho určitě ještě potkáme.“ řekl Naruto, Kyuubi jen souhlasně zavrčel.

Naruto si potřeboval urovnat myšlenky. Proto vyskákal na kamennou hlavu čtvrtého hokage, a tam přemýšlel o tom, co se dneska stalo. Najednou se vedle něho z klubka plamenů objevil kyuubi, ale Naruto byl tak ponořený do svých myšlenek že si ho vůbec nevšiml.

„Přemýšlíš nad ním?“ zeptal se Kyuubi.

Naruto sebou trhnul „Sakra Kyuubi tohle mi nedělej… Jasně že jo, zajímalo by mě co tu asi chtěl.“ řekl si napůl pro sebe blonďák.

„To nevím, ale tím, že tady budeš sedět a nic nedělat na to nepřijdeš.“ řekla zrzavá liška, a v klubku plamenů zmizela.

„Máš pravdu, z toho přemýšlení mi nějak vyhládlo… Půjdu si dát rámen!“ řekl blonďák a vydal se na cestu.

Když uviděl svou oblíbenou restauraci vyloudilo mu to na tváři úsměv a v koutku se mu objevila slina. „Už jsem tu dlouhou dobu nebyl.“ pomyslel si, a odhrnul závěs aby mohl vejít dovnitř. Tam se na něj vyvalila vůně kterou tak dobře znal.

„Zdravím Teuchi-san.“ pozdravil Naruto a posadil se.

„AA Naruto, dlouho jsem tě tu neviděl.“ řekl Teuchi a začal mu připravovat velkou mísu rámenu.

„Omlouvám se, měl jsem poslední dobou hodně misí a málo času.“ řekl blonďák, ale to už se mu podávala velké porce jeho oblíbeného jídla.

„ITADAKIMASU!“ vykřikl a s chutí se pustil do jídla. Když dojedl, na stole stál sloup asi deseti misek i s Narutem vedle, který nebyl schopný pohybu.

Potom, co mu trošku slehlo si řekl, že se půjde natáhnou někam do stínu pod strom. Došel až na místo, kde se mu vrátily vzpomínky - měli jako první úkol ukrást Kakashimu rolničky. Posadil se pod největší strom, který tam byl a jak tam tak seděl a vzpomínal na události které se tady staly, klesla mu víčka a usnul. Když se probral a všiml si, že už je večer. Zděsil se nad představou že bude Hinata naštvaná, protože přišel pozdě domů a radši se rychle vydal na cestu. Když konečně doběhl domů, uviděl ustaranou Hinata.

„Promiň že jdu tak pozdě Hin, ale dnes se mi staly hodně divný věci..“ přiběhl s omluvou udýchaný blonďák.

„Tak mě nenapínej a rychle povídej.“ povídá zvědavá dívka.

Poté co jí Naruto odvyprávěl otom divném člověku a jak usnul pod stromem, se nakonec náš pár rozhodl že půjde spát.

Mezitím někde v lesích, nedaleko Konohy, seděl u plápolajícího ohně muž. Mohlo mu být tak osmnáct let, měl uhlově černé vlasy a černé oči. Vedle sebe měl položenou fialovou katanu a v ruce tisknul čelenku s přeškrtnutým znakem konohy, a zamyšleně sledoval žhavé plameny svého ohně.

„Musím být opatrnější, dneska mě málem odhalil.“ řekl si svým chladným hlasem.

Chvilku ještě sledoval tančící plameny ohně a nakonec usoudil, že si půjde odpočinout. Lehnul si na záda a stále zamyšleně sledoval hvězdy na noční obloze. Nakonec ho zmohla únava a usnul.