Naruto - Ultimativní zbraň 12

„Tak, tvého trapného kámoše jsem viděl v akci, ale tebe ještě ne. Ukaž se.“ pronesl Sanryuu a Naruto udělal krok vzad.
„Neboj, já se ti postarám trochu o obranu.“ řekl Yorochi a sedl si, aby lépe viděl.
„Dobře, tak jdu!“ křikl Naruto a rozeběhl se na Sanryuua.
„Útok zepředu? To není dobrý nápad.“ pronesl Sanryuu, postavil se do útočné pozice a čekal, až se Naruto přiblíží.
„Tak, teď tě sejmu!“ křikl Naruto a už se chystal Sanryuua udeřit, ale všiml si pěsti, která letěla přímo na jeho obličej.
„Pozdě, nyní ti rozdrtím obličej… co to?“ podivil se Sanryuu, protože se mu ruka začala vracet, jakoby se sama rozhodla, že nechce Naruta udeřit, nebo jakoby jí něco silně tlačilo.
„Ha, idiote. Tohle jsem myslel tou obranou.“ pronesl Yorochi a dál zatlačoval Sanryuuovi ruku.
„Jak to?“ zeptal se Sanryuu, dostal následně místo odpovědi pěstí od Naruta a kousek odlétl.
„Tvoje ANBU vybavení zahrnuje i kovové chrániče na předloktí a já dokážu manipulovat s jakýmkoliv kovem, jak se mi zlíbí.“ pronesl Yorochi a Sanryuu si poté dal sám pěstí do obličeje, udělal přemet a pořádně se tím pomlátil.
„To je možný, ale také tě to vyčerpává. To poznám už odsud. Dlouho to nevydržíš, jestli ještě vůbec dokážeš zastavit můj útok.“ řekl Sanryuu, vyskočil na nohy a opět chtěl zaútočit pěstí.
Yorochi se snažil, ale už mu došly síly, takže nic nezmohl a Naruto dostal pořádnou ránu. Naruto odletěl několik metrů a Yorochi ho musel chytit, aby nespadl z útesu dolů.
„Naruto, teď už je to jen na tobě. Já se ani nehnu.“ řekl Yorochi, vytáhl Naruta nahoru a vsedě se kolíbal do stran.
„Neboj, já neprohraju.“ pronesl Naruto, vyhoupl se na nohy a rozběhl se na Sanryuua.
„Už jsem myslel, že jsi spadl. Uvidíme, jak dlouho vydržíš.“ řekl Sanryuu a jen čekal na Narutův útok.
Naruto už byl u něj a měl nakoncentrovanou energii, aby ho udeřil pravou pěstí, ale Sanryuu jeho útok vykryl svou levou dlaní, zmáčkl silně Narutovi pěst, lehce se pootočil a pravým kolenem odkopl Naruta zase téměř přes okraj.
Naruto se opět rychle dostal na nohy, ale tentokrát použil Kage Bunshin no Jutsu, aby Sanryuua zmátl svými klony. Držel se vzadu za klony a kryl se jimi. Klony se při běhu pohybovaly do stran, aby Sanryuu nestíhal. Naruto se přes klony dostal až přímo k Sanryuuovi, ale ten si ho všiml a srazil ho jedním úderem k zemi.
Naruto tedy zaútočil pomocí kopů ze země, ale Sanryuu se všem vyhnul a poté popadl Naruta za nohu, začal se s ním točit po své ose, tím Naruta hodně roztočil a pak ho mrštil do dálky, jak při vrhu kladivem.
Naruto se zarazil až o jeden strom, ale pořádně si natloukl. Yorochi viděl, že je Naruto na tom špatně a že nemůže vyhrát, tak vstal a chtěl sám zaútočit. Připotácel se blíž k Sanryuuovi a začal koncentrovat Chakru.
„Zřejmě máš ještě dost energie, jak to tak vypadá.“ pronesl Sanryuu a neuvěřitelně rychle se rozběhnul na Yorochiho.
„Ještě se uvidí, kdo z koho. Katon: Kasai akushon no Jutsu.“ řekl Yorochi, udělal pečetě a jeho Chakra, která ho obklopila, se změnila na plamen.
„To je jeho útok, nebo obrana?“ pomyslel si Sanryuu a sledoval, jak Yorochi vzplál jako pochodeň.
Sanryuu ještě přidal a když byl u Yorochiho, tak na něj Yorochi skočil a hořícími pěstmi mu mířil na obličej, ale Sanryuu se vyhnul a kopem odhodil Yorochiho do dálky. Sanryuu byl naprosto v pořádku, ale Yorochi zmizel za okrajem útesu.
„Ne! Yorochi!“ křikl Naruto, ale Yorochi nebyl nikde vidět.
Naruto se naštval a projevil se u něj lehce Bijuu. Opět se mu proměnily oči, jeho nehty na rukách se změnily na drápy a horní špičáky se zostřily a prodloužily.
„Za to zaplatíš, šmejde!“ zařval Naruto a vyrazil jako blesk na Sanryuua.
„Pořád jsi příliš pomalý.“ pronesl Sanryuu, vyhnul se všem útokům Naruta a pěstí ho od sebe odrazil.
Poté začal pořádný souboj. Sanryuu se vyrovnal rychlostí i silou Narutovi, i když byl Naruto v démoničtější formě. Sanryuu byl dokonce rychlejší i silnější a klidnější, takže se vyhýbal Narutovým útokům s klidem a sám mu sázel samé zásahy.
„Je dobrý, hodně dobrý. Ale jestli to půjde takhle dál, tak se oba unavíme. A já asi dřív.“ pomyslel si Sanryuu a od té chvíle dával větší rány, aby Naruta rychle přemohl.
Naruto zuřil, jeho síla se zvětšovala, jeho rychlost se zvyšovala a jeho regenerace byla úžasná. Ale i přes to byl souboj takřka vyrovnaný.
„Už mě pěkně štveš! Nechtěl by ses vzdát?“ zeptal se sebejistě Sanryuu, ale přesně v ten okamžik dostal salvu zásahů do břicha a tak padl na kolena.
„A co ty?“ zeptal se Naruto a dal mu takovou pěstí do brady, že Sanryuu vzlétl do vzduchu a pěknou chvíli stoupal.
Do doby, než se Naruto ocitl nad ním a srazil ho vší silou dolu. Země se od nárazu otřásla a zvedl se oblak prachu.
Když se prach rozplynul, tak Naruto stál na jedné straně nově vytvořeného kráteru a na druhé stál Sanryuu. Sanryuu vypadal, že je zcela v pořádku, ale do zpěvu mu nebylo. Měl něco s pravou rukou a tak nešel do útoku, ale zůstal na místě, aby se bránil Narutovým útokům.
Avšak Naruto měl také vážnější zranění a byl už vyčerpaný, takže oba stáli na svých stranách a ani jeden nejevil známky toho, že by se chtěl přiblížit.
Nakonec se rozhodl Naruto, že vyrazí jako první, protože se jeho zranění léčila velice rychle. Rozběhl se na Sanryuua, vyskočil těsně před ním a snažil se ho kopnout ze vzduchu, ale marně. Sanryuu byl i tak dostatečně rychlý, aby se vyhýbal Narutovým útokům.
Náhle Sanryuu, poté, co Naruto přistál na zem, se rozhodl, že konečně pořádně zaútočí. Chytil Naruta za límec, přitáhl ho a druhou rukou, přesněji dlaní, ho silně udeřil do hrudníku, že Naruto vyprskl krev.
„Dlouho to už nevydrží. Teď ho dodělám.“ pomyslel si Sanryuu a bleskově dal Narutovi několik ran předloktím z obou stran do spánků.
Naruto se zapotácel, jeho oči, zuby a nehty se změnily zpátky a Narutovi tekla krev z pusy. Vypadalo to, že je v posledním tažení a že už pomalu, ale jistě umírá.
Naruto se však vzchopil, polknul krev, zavřel ústa a zaútočil přímo na Sanryuua. Ten se mu opět vyhnul, ale Naruto schválně zakopl, čímž se mu vymrštila jedna noha do vzduchu a tou zasáhl Sanryuua do obličeje.
Sanryuu udělal několik kroků vzad a spadl na zem. Z části, kvůli vyčerpání a z části, kvůli té ráně.
Narutovi také nebylo dobře, ale i přes to šel k útesu. Došel na jeho kraj a podíval se dolů.
Zahlédl tam Yorochiho, který ležel v bezvědomí šest metrů pod útesem na nějakém výklenku. Narutovi se ulevilo, že je Yorochi v pořádku, pomocí chůze po kolmé stěně se k němu dostal a vynesl ho i nahoru.
„Dobře, takže je v pořádku. Ale kde je…“ pronesl Naruto a všiml si toho, že Sanryuu zmizel.
„To sis myslel, že jsem skončil? Byl to tvrdý úder, který jsem nečekal, ale rozhodně mě s ním neporazíš.“ řekl Sanryuu a doskočil před Naruta.
Sanryuu okamžitě zaútočil a Naruto málem spadl dolů. Jen taktak se udržel na okraji.
Naruto se tedy postavil a podíval se Sanryuuovi do očí. Potom zahájil salvu útoků přímo na jeho obličej a Sanryuu je jen stěží blokoval. Naruto si všiml šance, udělal náznak útoku levou rukou, ale zaútočil pravou a do brady.
Úder byl natolik silný, že se Sanryuuovy nohy odlepily od země a on udělal salto vzad.
„To ti snad bude stačit. Neměl jsi mě podceňovat.“ řekl Naruto, podpořil Yorochiho a vydal se s ním pryč.
„Mě to ale nestačí.“ křikl Sanryuu, úderem levé ruky odhodil Yorochiho a dvěma kopy pravé nohy srazil Naruta.
„Už mě vážně štveš.“ řekl Naruto, vstal a výhružně se podíval na Sanryuua.
Sanryuu jakoby neměl dost, tak opět zaútočil, ale Naruto se skrčil před úderem a vrazil Sanryuuovi hlavou do břicha.
„Kage Bunshin no Jutsu.“ řekl Naruto, udělal pečetě a následně stínové klony.
Dva stínové klony chytly Sanryuua, aby se nemohl pohnout, zatímco pravý Naruto si za pomoci dalšího klonu vytvářel Rasengan.
„Rasengan!“ zařval pravý Naruto a vpálil Rasengan Sanryuuovi do těla.
Sanryuu zařval bolestí, poté se roztočil jako turbína a odletěl dobrých padesát metrů. Naruto poslal klony, aby ho spoutaly, a sám během té doby vzal Yorochiho a šel s ním pryč.
Neušel ani dvacet kroků, když narazil na Hiko a Mahishu.
„Kde jste byli? Co se stalo? Kdo to je?“ zeptala se spěšně Hiko a ukázala na Sanryuua, kterého přitáhly klony.
„Byli jsme tady. Bojovali jsme a tohle je Sanryuu, zabiják, co chtěl naše čelenky jako suvenýr.“ vysvětlil Naruto a položil opatrně Yorochiho, aby ho mohla Hiko ošetřit.
„Zabiják jo? Asi ne příliš dobrý, když jste ho dostali. Co to…“ řekl Mahishu a ukázal na Sanryuua, který se rozplynul.
„To byl celou dobu klon?“ zeptala se Hiko a začala se rozhlížet po okolí.
„Spíš jeho velmi dobrá iluze.“ pronesl Naruto a pomalu se sesunul na zem.
„Tak, teď mám teprve zájem o jejich čelenky.“ pomyslel si Sanryuu, který byl od nich asi čtyři sta metrů a pozoroval je z jedné vyvýšeniny dalekohledem.
„Copak tu sleduješ?“ zeptal se přicházející mladík Sanryuua.
„Své nové oběti. Doporučuji hlavně toho s tím ježatým účesem v oranžovém kompletu, je zajímavý svým bojem a umí dobrou techniku. I když, ten druhý se pořádně neukázal a navíc byl vyčerpaný, takže by taky mohl stát za to. Navíc ovládá Byakugan, Sharingan a jednu kekkei genkai na manipulaci kovů.“ odpověděl Sanryuu a podal mladíkovi dalekohled.
Mladík byl poměrně vysoký, bylo mu okolo čtrnácti. Měl blond vlasy a modré oči. Na sobě měl černé kalhoty, bílé tričko a černé ninjovské boty. Vzadu měl připevněná dvě pouzdra na vybavení a na levé noze měl pouzdro na kunai a shurikeny.
„Tak, půjdeš po něm, nebo ne, Tatsumi?“ zeptal se Sanryuu a vzal si zpátky dalekohled.
„Ještě uvidím. Přece jenom, ovládá Doujutsu a to se mi hodí.“ řekl Tatsumi a oči se mu změnily.
Z původní modré barvy duhovky se stala černá a okraje a zornice měl najednou tmavošedé. K tomu se mu okolo zornic vytvořil tmavošedý kruh, který byl přerušen na čtyřech místech, nahoře, dole, vlevo a vpravo. Ostatně zornice měl také lehce takto oddělené, ale jen mírně.
„Tohle nedělej, když jsem blízko pouze já. Víš, že mě to znervózňuje.“ pronesl Sanryuu a s Tatsumim odešel pryč.
Mezitím se Hiko, Naruto a Yorochi vraceli zpátky do Konohy, při čemž Hiko a Naruto nesli Yorochiho, který byl pořád v bezvědomí. Mahishu se s nimi už rozloučil a hledal na místě souboje se Sanryuuem nějaké stopy, které by mohly prozradit, co byl zač.
Mahishu nic podrobnějšího nenalezl a tak šel raději domů. Během té chvilky se Naruto, Hiko a Yorochi dostali do Listové, při čemž Naruto a Hiko odnesli Yorochiho do nemocnice a šli za Pátou Hokage.
Přišli do kanceláře a viděli, jak se Tsunade dívá ven oknem a Shizune na jejím stole třídí nějaké spisy. Byla tam také Sakura, která něco hledala v kartotéce.
„Eh, jsme zpět. Hezky jsme si tam pocvičili, také nás napadl nějaký Sanryuu, který je sběratel ochranných čelenek a chtěl i ty naše. A navíc měl kekkei genkai, která zablokovala i Byakugan, jinak to byla pohoda. Jo, a Yorochi je zase v nemocnici. Nashle…“ řekl ve spěchu Naruto, chystal se odejít ze dveří, ale Tsunade zamručela, tak se raději zastavil.
„To nezní moc dobře. Pojďte vy dva blíž.“ pronesla Tsunade a Hiko šla dobrovolně, zatímco se Naruto zdráhal.
„Sakuro, mohla bys ho dotlačit blíž?“ zeptala se Tsunade a ukázala na Naruta.
Sakura okamžitě šla a začala tlačit Naruta do zad, aby se přiblížil, ale on se vzpouzel. Tak ho tedy chtěla praštit do hlavy, ale on její úder chytil do ruky, poté jí pustil a odskočil od ní.
„Vypadá to, že přeci jenom ses něco málo naučil. Teď mi pověz o tom Sanryuuovi.“ řekla Tsunade a Naruto polknul.
„Je velice dobrý v Taijutsu a Genjutsu. A taky se zdá, že má spojení s Akatsuki, ale víc toho nevím.“ pronesl Naruto a netušil, o co Tsunade přesně jde.
„Jestli je někdo takový poblíž, tak by mohl ztropit problémy. Pošlu na to místo, kde jste ho viděli nějaké jednotky ANBU, aby vypátraly víc. A teď jděte do nemocnice se podívat na Yorochiho. Vůbec se mi nelíbí, že poslední dobou tam tráví tolik času.“ řekla Tsunade a Naruto odešel ve spěchu, zatímco Hiko odešla v klidu.
„Mohl by to být problém, hlavně, jestliže má spojení s Akatsuki.“ pomyslela si Tsunade a sedla si otrávená do křesla.
„Naruto nějak zázračně zesílil.“ zamumlala Sakura a mnula si ruku tam, kde ji Naruto chytil, aby ho nepraštila.
„Trénink se zřejmě vyplatil.“ odpověděla jí Shizune a třídila dál spisy.
Naruto vyběhl ven z budovy a už normální chůzí si to namířil k nemocnici. Hiko ho během chvilky dohnala a snažila se pochopit, proč měl něco, co by se dalo nejlépe popsat jako strach, z Tsunade.
„Víš, ona je děsivá, když se naštve. Navíc se mi bude mstít tím, že mi bude dávat lehké mise, já to vím.“ řekl poslední větu rozhovoru Naruto, když dorazili do nemocnice a sedli si tam, protože jim řekli, že ještě půlhodiny by neměli Yorochiho rušit.
Po půlhodině Naruto vtrhl do Yorochiho pokoje a viděl, jak Yorochi směřuje ke dveřím s batohem v ruce, protože už chtěl odejít.
„Už zase utíkáš z nemocnice? Ha, a pak, že si nejsme podobní.“ řekl Naruto a zasmál se.
„A to říkal kdo, že si nejsme podobní?“ zeptal se Yorochi a vyšel s Narutem z pokoje.
„A víš, že ani nevím? To je teď jedno. Nezajdem na ramen?“ zeptal se Naruto a Hiko si povzdychla.
„Naruto, Yorochi by si teď měl jít domů lehnout a ještě by měl odpočívat. Poslední dobou je jen v nemocnici.“ řekla Hiko a Naruto nevypadal zrovna dvakrát nadšeně.
„Brzy už bude noc a já za celej den měl jen snídani, svačinu, ale žádný oběd ani večeři. Musím se najíst, jinak tu taky skončím. A mimo to, Yorochi taky nejedl celý den. Jediné, co potřebuje je ramen. A ještě něco, u Yorochiho bydlíš zrovna ty, takže...“ řekl Naruto a Hiko slevila, že může jít s Yorochim na ramen, ale hlavně proto, aby Naruto zavřel pusu.
„No jo, na to jsem zapomněl. Ty vlastně nemáš, kde prozatím bydlet, co?“ zeptal se Yorochi a s Narutem a Hiko vyšel z nemocnice směrem k Ichiraku ramen.
„Vlastně nemám. Peníze už nějaký mám, ale ne dostatečně, abych mohla někde platit nájem.“ pronesla Hiko a zamyslela se nad tím.
„Jasně, tak můžeš zatím zůstat u mě, jestli ti nebude vadit to, že tam budu taky. A kdyby vadilo, tak se na chvilku můžu přestěhovat k Narutovi.“ řekl Yorochi a vzpomněl si na to, jaký nepořádek je schopný Naruto udělat za několik hodin.
„Společnost mi rozhodně nevadí, ale jak se to provede?“ řekla Hiko a začala nad tím přemýšlet.
„Jednoduše, ty si vezmeš postel a já si ustelu někde na zemi.“ řekl Yorochi a diskuze na chvilku utichla, než se dostali k Ichiraku ramen.
Naruto si objednal ramen s extra porcí vepřového a Hiko a Yorochi si dali jen lehký zeleninový. Naruto se na ty dva podíval jako na blázny a s chutí očekával svůj ramen.
„Yorochi, to jsem se tě chtěl už zeptat. Co je to za tu schopnost, se kterou ovládáš ty kovy?“ zeptal se Naruto právě, když dostal svůj ramen.
„Přesně nevím, jak se jmenuje. Myslím nějak Kinzoku, ale spíš jinak. Je to kekkei genkai z Mlžné. I tam je velice vzácná a někteří velcí ninjové z Mlžné mají tuto vrozenou schopnost. Víc nevím.“ řekl Yorochi a pustil se do svého ramenu.
Všichni tři rychle dojedli a vyrazili domů. Před dveřmi bytů se rozloučili, Naruto šel do svého bytu a Yorochi a Hiko šli do Yorochiho.
Yorochi se opět beze studu převlékl před Hiko a šel okamžitě spát ve svém normálním oblečení, což znamená v černých kraťasech, černém tričku s krátkými rukávy, s náramkem, ponožkami a se svým prstenem, který se mu záhadně objevil na prostředníčku pravé ruky. Hiko byla z toho nesvá a tak šla spát až pozdě v noci.
Naruto také ponocoval, ale on spíš přemýšlel nad Sanryuuem. Kam vlastně zmizel, co přesně chtěl a jak to, že měl takovou sílu. Že se mu dokázal vyrovnat, i když byl Naruto v démoničtější formě. Díky tomu bloumání usnul u stolu a ráno ho čekalo nemilé překvapení, protože spadl ze židle.
Hodně daleko od Narutova bytu, od vesnice vzdáleni dvěma kilometry byli Sanryuu, Tatsumi a ještě další kluk.
Tomuhle bylo okolo třinácti. Byl podobně vysoký jako Naruto a hubený. Měl černé krátké vlasy nagelované do bodlin. Na sobě měl bílé kraťasy, bílé tričko s krátkým rukávem, typicky modré ninjovské boty, bílý kabát téměř na zem a brýle s tenounkými obroučkami. V kabátu měl hodně kapes a po stranách kalhot měl připevněná pouzdra na vybavení. Krom toho měl ještě kapsu na stehně pravé nohy, ze které čouhaly rukojetě kunaiů.
Nejzvláštnější na něm byli jeho oči. Téměř celou duhovku měl tmavě rudou, okolo krajů měl jemný černý proužek, blíž k zornicím rudá barva přecházela na červenou. V místě, kde měl i žluté zornice s tenkými proužky, měl i něco podobného, jako hadí zornice. Měl tam černý protáhlý kus, který od hořejška duhovky, až po spodek. Ten samý útvar měl ale i ve vodorovné pozici. Útvar protínal střed oka, kde byla již zmíněná žlutá panenka se žlutým proužkem okolo. Krom toho byla v každém tom útvaru také zmenšená žlutá zornice. V každém jeho oku byly čtyři, nahoře, dole, vlevo a vpravo. Jeho oči vypadaly hodně prapodivně.
„Tak co? Vzbudil se?“ zeptal se najednou Sanryuu a ten kluk přikývnul.
„Jo, už je vzhůru. Zrovna spadnul ze židle. A ten druhý, ten je o hodně blíž. Již tak brzy a on trénuje? Myslíš, že je to dobrý nápad?“ zeptal se kluk, otočil se na Sanryuua, jeho oči se změnily a nyní je měl zelené a normální.
„Hotori, neboj se. Vím, co dělám.“ pronesl Sanryuu a zasmál se.
„Jo, to určitě.“ odsekl Tatsumi a Sanryuu dostal děsivý pohled v očích.
„Říkal jsi něco?“ zeptal se hlubokým hlasem Sanryuu Tatsumiho a Tatsumimu se zdálo, že se okolní prostor kroutí a přetváří.
„Nech toho, nebo…“ křikl Tatsumi, jeho oči se změnily na ty černé, pak se dotknul Sanryuua, udělal několik pečetí a soustředil Chakru.
„Víš, že na mě tohle nefunguje. A vůbec, zmiz mi na chvíli z očí! Běž po tom s Doujutsu!“ řekl naštvaně Sanryuu a praštil Tatsumiho, že se svalil na zem.
„Ano, pane.“ pronesl pokorně Tatsumi, ale myslel si své.