Temari?- 05 Netrpělivost, setkání, prozření?

Ať nad tím uvažovala jakkoli, na nic nepřišla. Nebyl tu nikdo (vyjma jí samotné), kdo by mohl zabít feudálního pána. Jenže ona přece věděla, že je nevinná! Pamatovala by si, kdyby něco udělala. Jenže…vždycky se našlo nějaké to ‚jenže‘. Například teď. Temari jakožto zkušený ninja jounin moc dobře věděla, že jí někdo mohl do pití nasypat nějakou drogu, která by jí dokázala přivodit stav polobezvědomí, také tu pak bylo genjutsu a…už jen mluvit o tom všem ji přivádělo do silného stavu beznaděje. Pro zjištění drogy by byl nutný chemický rozbor krve. Předpokládala, že ten nikdo neudělá. Ne, pokud si o to ona sama výslovně neřekne. A na to by potřebovala Gaaru. Ale…co vlastně Gaara zmůže? Kdyby byl stále ještě Kazekage, mohl by lehce něco přikázat. Teď mu zbývalo jen nějak přesvědčit Bakiho ke spolupráci. Ale tohle ‚jen‘ bylo tedy pěkně velké.
No, a v případě genjutsu to bylo stejně beznadějné. Následky většiny tohoto ninja stylu vyprchaly do dvou, tří dnů. Dnes byl den třetí. A jí nepřišlo, že by se chovala jinak, byla unavená (nějak zvlášť), nebo snad měla otupělé vnímání. Ne. Takže přes genjutsu cesta také nevede.
Pokusila se uvažovat nad tím, že to nebyla ani droga, ale ani genjutsu. Že to prostě byl někdo jiný. Kdo mohl chtít ovládnout Sunu? Dostat se na post kazekageho? Ignorujíc svou situaci se musela ušklíbnout. Jistě. Kdo asi mohl chtít být kazekagem? Devadesát procent obyvatel Suny. Z toho většina ninjové. Takhle to asi také nezjistí.
Jenže proč v tom hledat vnitřní spiknutí? Nemohl to být stejně snadno někdo z vnějšku? Jiná vesnice? Nějaký nukennin? Někdo, kdo má zájem nad plnou kontrolou nad Sunou. Je to přece jedna z pěti nejsilnějších vesnic…někdo, kdo by potřeboval rozežrat silnou alianci pěti národů zevnitř. Rozleptat, sabotovat…
Temari se prudce narovnala. To snad ne!?
Ale…jak?
…
Kankurou byl půl dne cesty od Konohy. Slunce vstupovalo do nadhlavníku, ale rozhodně nemělo takovou sílu jako v poušti. Již druhým dnem jeho cesta vedla přes lesy obklopující Listovou, což mu jen komplikovalo hledání a sledování toho správného směru. Přišlo mu to všechno stejné-stromy, kořeny, větve, kameny. Nikde žádné orientační body.
„No prosím. A kolem tohohle stupidního křoví jdu potřetí.“ Zasyčel naštvaně a pomalu podléhal obsedantní myšlence, která mu našeptávala, jak krásný by byl pocit, kopnout do té hromady dřeva s korunou na jedné straně a kořeny na té druhé. A pak se křoví za ním pohnulo. Rozhodl se dělat, že to neviděl. Na to, aby člověk poznal, že se křoví obvykle nehýbe, přece nemusel vyrůstat v lese. Křoví se pohnulo znova. Sabakova ruka zabloudila ke svitkům. Ne, ještě ne. Ještě…
…
Shikamaru nemohl být překvapenější. Když mu otec řekl, že má jít zkontrolovat oboru, protože tam někdo je, napadlo ho, že s nejvyšší pravděpodobností to bude malé děcko, co tam vběhlo ve hře na ninji, ale stejně snadno mohl narazit i na nukennina. Zvláště teď, v době války. Ale takovéhle setkání rozhodně nečekal.
„Naro, ani nevíš, jak jsem rád, že tě vidím. Sbal se, jdeš do Suny.“ Dostalo se mu přivítání. Rtuť na měřiči zmatenosti stoupla o pár stupňů výš a génius z Konohy zmateně zatřepal hlavou.
„Cože to? Proč? A co tady vůbec-“ začal, ale byl přerušen.
„To, že měl Sunu navštívit Feudální pán, víš, že jo?“ Ujistil se Sabaku a po krátkém netrpělivém kývnutí pokračoval: „Všechno šlo normálně, bavil se a pak odešel do svého pokoje, jenže… v noci někdo pronikl přes jeho ninji a zabil ho.“ Shikamaru zalapal po dechu. Tahle novinka se do Konohy ještě nedostala. Feudální pán Země Větru byl zabit?
„Ale na co potřebujete mě? Stačí, když vyhlásíte-“
„To není vše, bohužel. Všechny důkazy, které byly na místě zajištěny, směřují na Temari. Ta je momentálně ve vězení a čeká, až ji popraví. Gaara byl pro ztrátu věrohodnosti sesazen a Kazekagem je nyní Baki, kterého něco přesvědčilo o Temiině vině. Všichni si vlastně myslí, že to byla ona a Gaara už sám nic nezmůže. Dokud nepřijdeme na to, kdo to ve skutečnosti byl, dokud nepodáme možné vysvětlení, čeká sestru trest smrti. Potřebujeme to vyřešit rychle. Co nejrychleji. Proto jsem pro tebe šel.“ Objasnil Kankurou a podezřívavě se na Naru zahleděl, kdyby snad ten chtěl sdílet Bakino názor. Nezdálo se.
„A tebe normálně pustili, abys sem šel?“ zeptal se podezřívavě Shikamaru.
„Co myslíš? Můžu tě dostat do Suny, ale pak se rozdělíme. Ty půjdeš za Gaarou a ten tě přenese do cely, vsadil bych se, že Temi už teďka přemýšlí nad tím, kdo je pravým vrahem,“ s tím nemohl Shikamaru nesouhlasit, ona nikdy neztrácela čas, „doufám, že dokážeš většinu věcí zjistit po cestě, protože vám nebudu moct poskytnout víc než hodinu. Udělám v Suně trošku bordel. Doufejme, že dokážu naše shinobi na chvilku zabavit a že nebudou dost chytří na to, aby jim vše došlo. Hm… Pokus o vraždu kazekageho, proč ne?“ ušklíbl se loutkář.
„Nevěděl jsem, že šílenství je ve vaší rodině dědičné.“ Zamumlal Nara, ale jeho mozek už zpracovával informace.
„Musím si s sebou vzít pár věcí. Za půl hodiny se sejdeme u brány. Řeknu, že odcházím důvěryhodnému člověku, ale Hokage bych z toho prozatím vynechal.“ Pronesl jakoby mimochodem a rozběhl se směrem k domovu.
Potichu se vyhoupl do okna. Z jedné poličky sebral své pouzdro na kunaie, zkontroloval jeho obsah. Něco málo chybělo, doplnil tedy zbraně, ale myšlenkami byl stále mimo. Nebylo tedy divu, že si nevšiml cizí přítomnosti ve svém pokoji. Ninja stál za ním a s lehce pokřiveným úsměvem sledoval Narovo počínání.
„Někam se chystáš?“ zaznělo za Shikamarem. Nedal na sobě znát lehký úlek a pokračoval v balení nejdůležitějších věcí.
„Ne, otče, jdeme jen na delší trénink s Choujim.“ Zalhal. Věděl jistě, že Shikaku to pozná a nemýlil se.
„Tak na sebe dávej pozor.“ Doporučil. Jeho syn se jen usmál a kývl. O vteřinu později nebylo znát, že by v pokoji někdo byl. Jen nastevřené okno a vlající záclona mohly ručit monotónní nehybnost místnosti.
Zprávu o svém odchodu i o tom, kam a proč se chystá jít, nechal Shikamaru Choujimu na stole. Dopis byl vlastně přesným popisem situace, za jaké může Akimichi vyjít na veřejnost s holou pravdou. Ne moc brzo, ne moc pozdě.
Teď mladý ninja běžel směrem k bráně. Celá věc mu přišla směšná. Je hloupost, aby Temari zabila feudálního pána, neměla přece důvod! Celé to bylo… podivné. Jenže kdo to mohl být?
…
„Ještě nemůžeme vyrazit!“ křikl černě oděný ninja na nováčka, který netrpělivě zíral do pouště. Vypadalo to, že pokud nevyběhnou všichni, udělá to sám, aby ho ostatní museli následovat. Nemohl se dočkat. Jeho první lov.
„Proč?!“ vyhrkl ublíženě. Prudkost jeho hlasu velitele urazila. Byl koneckonců senpai. Byl tu nejlepší a tenhle zelenáč mu měl prokazovat úctu. Přes jeho tvář přeběhl zákeřný úsměv, který sice rychle zmizel, ale škodolibá radost se ninjovi usadila v očích.
„Měl bych ti připomenout, kdo je vůdce, že?! Nemůžeme vyrazit, protože v poušti nefouká dostatečně silný vítr a oblak písku, který se za námi bude zvedat, by tudíž byl příliš nápadný. Nebojujeme proti lidem z kamenné, tupče! Teď si musíme dát pozor, rozumíš?!“ křikl, jeho ruka zamířila k šestihlavému biči. Skutečně měl šest hlav- byly to malé bronzové hlavičky různých zvířat a každá v sobě ukrývala jinou skrytou zbraň. Mladý ninja tuto zbraň dobře znal- byla dost děsivá i v rukou amatéra a co teprve jeho senpai!
„Uklidni se, Hiashi, není potřeba být nervózní.“ Boji ošlehaný muž se otřásl. Když se ohlédl, spatřil tam skutečně svého pána.
„Jen jej učím pokoře.“ Zamumlal omluvně a lehce se uklonil. Muž kývl a začal si prohlížet jednotku. Všichni uhýbali pohledem před jedním jeho okem. Nikdo z nich netušil, co pán skrývá pod plachetkou. Druhá polovina jeho tváře jim byla skryta, takže teď, když jim ukázal zjizveou tvář, neubránili se vyděšenému usyknutí. Jen Hiashi se kysele ušklíbl. Jeho otec je tedy motivuje? Budou pěkně vystrašení po shlédnutí jeho tváře.
„Dobře se podívejte. Tohle se vám stane, pokud zaváháte. Kdysi z mé vesnice utekl můj přítel. Vydal jsem se za ním v bláhové iluzi, že ho dokážu zabít a vrátím se jako hrdina. Zaváhal jsem a takhle to dopadlo. Nikdy. Nesmíte. Zaváhat. Snažíme se v naší vesnici nastolit mír. Některé oběti… jsou prostě nutné.“ Prohlédl si shinobi, zda neuvidí záchvěv nejistoty, ale našel pouze syrové odhodlání. Musíme kout železo, dokud je žhavé. Vítr zvedající se nad pouští mu hrál do karet.
„Běžte!“ křikl. Jakmile si byl jistý, že jsou pryč, otočil se a odešel. Bylo třeba zajistit, aby se k Sabaku no Temari opravdu nikdo nedostal.
…
Když se probudila, cely okolo ní byla prázdné. Vrhla se k zamřížované kukani u dveří. Vlevo i vpravo stála dvojice nehybných ANBU. Dokonalá izolace, jen co je pravda. Chtěla na ně mluvit, otevřela tedy pusu, aby jim řekla, na co přišla.
„Marná snaha, Temari, ti tě poslouchat nebudou. Platím jim za to.“ Naproti ní se o zeď opíral Baki. V ruce svíral klobouk kazekageho a přímo provokativně hladil jenu jeho hranu.
„Baki-sensei, já… já vím, že mi nevěříte, ale… vím už, kdo to udělal! Vím, kdo zabil feudálního pána!“ snažila se ho přesvědčit Sabaku, ale on ji přerušil.
„Já také, byla jsi to ty. Přišel jsem, abych ti sdělil novinky. Jsem nyní kazekage, tvůj bratr je opět řadový ninja a ten druhý se stal nukenninem. Ach a tvá poprava se koná za čtyři dny, máš radost?“ zeptal se kousavě. Stiskla dlaně v pěst.
„Baki-sensei, prosím! Zkuste mě poslechnout! Vím o věcech, které změní váš pohled na celou věc!“ nedala se.
„Změnit můj pohled na věc? To nejde, vražedkyně. Vidím totiž docela jasně, že jsi to byla ty, kdo zavinil tuhle složitou situaci. Jenže já vím naprosto přesně, o co se teď Gaara a Kankurou pokouší. Gaara se stále může přenést sem do věznice, proto jsou tu tito ninjové a co se týče Kankura, který se vydal do Konohy pro Naru, ani jeden z nich už se nevrátí, na to mám speciální jednotku.“ Baki se triumfálně ušklíbl.
„Dělám to pro vesnici.“ Dodal.
„Ne! Tohle vám nevyjde. Možná se můžete pokusit zabít nukennina, ale Konoha je náš spojenec. Ninju z Konohy zabít nemůžete.“ Namítla blondýna. Baki se jen od srdce zasmál.
„Vážně si to myslíš?“