Strážce brány - 13. Jeskyně

Sasuke ještě chvilku letěl vzduchem a tak jen vyhodnocoval dění okolo sebe. Tři mutanti běželi za ním. Dokonce se rozhodli bojovat z různých stran. Rozdělili se a ještě trochu zrychlili, aby neměl šanci nějak zareagovat. Jenže, než jejich první útoky vůbec dosáhly na něho, tak tam za sebe nechal náhradu a sám si rychle vyskočil do vzduchu. Mutanti se na to jen nechápavě dívali a chystali se znovu k pořádnému útoku. Z jejich těl vystřeli ruce tvořené chakrou a letěli přímo na zamyšleného Uchihu.
„No jasně,“ pousmál se mladík, když si všimnul louže krve, ve které stáli mutanti. Na nic nečekal a začal hned skládat pečetě a zvolal:
„Raiton: Sempu!“ Nebe se hned zatáhlo a z něho začali létat blesky, které bombardovaly mutanty. Tam kde se blesk dotknul jejich těla, tak se tam objevila velká spálenina a dokonce byl cítit ten nechutný zápach, když se pálí kůže. Mutanti se vůbec nehýbali a začali se léčit, jenže toho hned využil Sasuke a vytasil svoji katanu. Rozeběhl se proti mutantům. Jednoho seknul do krku, druhému probodl srdce a třetímu dokonce odříznul celou hlavu. Bylo to velice strašidelné. Mladík otřel ze svojí zbraně krev a zasunul si meč do pouzdra. Rychlým pohledem ještě zkontroloval stav jeho protivníků. Byl si jistý, že všichni jsou mrtví. Po chvilce mu to potvrdili tři kužely chakry, které vyletěly k nebi. Na nic už nečekal a rozeběhl se hledat další členy svého týmu.
Ostražitě se rozhlížel na každém kroku, jestli nenarazí na nějakého mutanta. Ale měl štěstí. Asi je zbytek ninjů dostatečně zaměstnával ve vchodu do jeskyně. Byl za to jen rád. Věděl, že šanci proti mutantům mají jen, když budou spolupracovat. Jejich spojené síle se nic nevyrovná a snad dnes padne i Kumo.
Běžel dál a stále neviděl, žádné známky po jeho týmu. Potom se ale zarazil a uviděl Sakuru a Saie, jak stojí zády k sobě a kolem nich je pět mutantů. Na nic nečekal a rozeběhl se jim na pomoc, přece jen to jsou jeho přátelé. Při běhu začal skládat pečetě a zvolal:
„Katon: Hibashiri!“ Potřeboval rychle zasáhnout a tahle technika na to byla jako stvořená. Od něho vylétl opravdu rychlý oheň, který udělal kruh okolo dvou ninjů a tím zabraňoval monstrům jakkoli zaútočit. Když byli už v naprostém bezpečí, tak znovu složil několik potřebných pečetí a zvolal:
„Harai nokeru!“ Oheň se zformoval do ohnivé stěny, která se začala rozestupovat do stran a odtlačovat tím nepřátelé. Ninjové z Konohy se překvapeně rozhlíželi, aby zjistili, kdo jim to zachránil životy. Když si uvědomili, že to musel být Sasuke, tak na něho Sai kývnul hlavou a Sakura nadšeně zvolala:
„Ráda vidím, že jsi v pořádku, Sasuke-kun.“ Mladý Uchiha se trochu pousmál. Byl rád, že se o něho strachuje, vždyť i on měl obrovský strach o její život.
„Vidím, že se vám taky nic nestalo. Kde jsou ostatní? Nevíte, jak probíhá bitva?“ Zajímal se mladý Uchiha zrovna, když svojí katanou odrážel jeden útok od mutanta. Ani ostatní nelenili a začali bojovat ještě s větší vervou, když věděli, že jim Sasuke pomůže. Sakura začala soustředit chakru do obou svých rukou, rozpřáhla se a zvolala:
„„Niju dageki no jutsu!“ Obě pěsti jí obalila chakra a ona udeřila vší svojí silou do dvou mutantů, kteří se zrovna snažili na ni zaútočit. Ozvalo se mohutné křupnutí a oba tvorové byli posláni na okružní cestu po okolí. Dva kužely ze zbytkové chakry, protínající nebe, signalizovaly, že oba údery usmrtily svoje cíle. Sai se nenechal zahanbit a hned začal kreslit něco na kus papíru. V mžiku byl hotový a zvolal:
„Byoga obujekuto!“ Jakmile to dořekl, tak se deset metrů nad nic netušícími dvěma mutanty objevil obrovský kus skály. Nepřátelé si toho v zápalu boje nevšimli a teď jim na hlavu padal tunový dáreček. Když je skála zasáhla, tak už měla velkou rychlost. Ozval se takový, mlaskavý zvuk a oba dva mutanti byli rozdrceni. Skálu potom odhodily kužely chakry. O posledního mutanta se postaral Sasuke osobně. Vytáhl svoji katanu, pustil do ní svoji elektřinu a zvolal:
„Chidori Nagashi!“ Blesky létaly všude okolo. Uchiha se rozeběhl, proti zmatenému nepříteli a jediným seknutím, ho zkrátil o hlavu. Pozorně se rozhlédl po okolí, aby mohl útočit na dalšího nepřítele, jenže nic se k nim neblížilo. Tak si znovu uklidil svoji sečnou zbraň. Potom se otočil, na své přátelé a zeptal se:
„Nevíte, kam výbuch odnesl Kakashiho a Yamata?“ Sakura jen nesouhlasně zakroutila hlavou, ale Sai řekl:
„Myslím si, že vím, kam je to poslalo. Pojďte za mnou.“ Oba jeho kolegové z Úderné jednotky, šli za ním. Potřebovali se rychle dostat za svými učiteli a pomoci jim. Jen doufali, že nejdou pozdě. Chvilku běželi, ale nikde neviděli žádného protivníka, což znamená, že boj u vchodu musí probíhat dobře. Až budou zase kompletní, tak půjdou zkontrolovat stav probíhajícího boje. Najednou uslyšeli výbuchy a štěkot. To byla určitě známka toho, že je Hatake někde v jejich okolí. Šli přímo ke zdroji toho hluku. Prošli nějakým keřem a před nimi se otevřela menší planina. Hned tam uviděli oba chybějící členy týmu, kteří bojovali proti značné přesile. Okolo nich bylo hned sedm mutatů. Ale ani jeden se k nim nemohl dostat, protože je zaměstnávali Kakashiho vyvolaní psy a tak oni dva mohli svými útoky na dálku odstraňovat jednoho nepřítele za druhým. Tři lidská těla už ležela bez pohybu na zemi. Zbylých sedm bylo oproti nim, živých až dost.
„Mokuton: Udomis!“ Zvolal Yamato. Od něho vystřelilo deset malých, tenkých úponů na jednoho nepřítele. Letěly tak rychle, že propíchli skrz na skrz tělo mutanta a potom letěly ještě dál. Tělo mutanta se sesunulo na zem a zbytková energie z něho opět vystřelila k obloze. Kakashi se nenechal zahanbit. Složil potřebné pečetě a zvolal:
„Doton: Sakuyaku!“ Ze země vyrazili čtyři hliněné ruce a uchopili každou končetinu jednoho mutatna a začali za ně mocně tahat. Bylo to tak silné, že nepřítel začal řvát. Po chvilce bylo řvaní utišeno, takovým pronikavým mlaskavým zvukem. Tělo mutanta bylo rozerváno na čtyři kusy. Tato technika se může použít pouze na někoho, kdo se nehýbe. To Kakashimu zajistil jeden jeho pes, který pevně držel svého protivníka. Příchozí tříčlenná skupinka také hned využila toho, že psy drží mutanty a začali na ně útočit svými technikami. Sakura znovu použila obě své pěsti a srazila dva mutanty. Sasuke ji napodobil a také zabil dva protivníky, díky pár dobře mířených seků jeho katanou. Zato Sai si něco nakreslil na svůj svitek a potom zvolal:
„Choujuu Giga!“ Od něho vyletělo hned šest velkých lvů, kteří se rozeběhli na osamělého mutanta a obklíčili ho. Začali do něho hned kousat a vši silou trhat. Jejich protivník neměl kam utéct a tak skončil roztrhán na kusy.
„To jsem rád, že jste nás tak rychle našli,“ ozval se děkovně Kakashi. Odvolal svoje psy, kteří zmizeli v bílém kouři. Podíval se po zbytku týmu, byl velice potěšen, že nikdo z nich nemá žádné vážnější zranění. Jsou jen trochu potlučení, ale to není nic, co by jim zabránilo v dalším boji.
„Neměli bychom jít k jeskyni a zkontrolovat stav našeho útoku?“ Vyptával se, Yamato. Sasuke souhlasně přikývnul a řekl:
„Taky jsme nad tím už přemýšleli. Vypadá to, že jsme dokázali odrazit mutanty a udržet je uvnitř jeskyně. Protože jsme po cestě nepotkali skoro žádné mutanty. Ale pro bližší informace se tam musím vypravit osobně.“ Kakashi tedy souhlasně přikývnul a všichni se společně vydali tou nejkratší možnou cestou k jeskyni. Když konečně vyšli ven z lesa, tak zaraženě koukali na planinu končící jeskyní. Na zemi se tam válelo mnohem více čerstvých těl. Ninjové z pěti velkých vesnic se probojovali, až do vchodu do jeskyně. Jenže ten byl poničený nějakým mocným útokem. Stěny držely jen tak, tak pohromadě. Vepředu zrovna do jeskyně vstupoval Strážce brány v doprovodu jeho dávných přátel ze Suny a Konohy. Už na ně neútočilo tolik mutantů, aby je dokázali odehnat.
„U toho přece nemůžeme chybět,“ konstatoval Sasuke a rozeběhnul se ke vstupu do jeskyně, aby mohl pomoct Narutovi ukončit jeho noční můru. Ostatní souhlasně přikývli a rozeběhli se za Sasukem.
Za chvilku se dokázali dostat přes celou pláň a prokličkovat přes zástupy ninjů a následovali Naruta do jeskyně. Měli možnost pořádně si ho prohlédnout od té doby, co mu přišli na pomoc.
Celé jeho oblečení bylo nyní nasáklé čerstvou krví. Jeho plášť byl na několika místech potrhaný, ale nevypadalo to, že by měl nějaké zranění. Asi to byli známky dřívějších bojů. Naopak jeho meč byl stále jako nový. Bylo znát, že se o něho musí asi hodně často starat. Byl pořádně nabroušen, takže se celý úplně lesknul. Z blízka vypadal meč ještě mohutněji. Takových deset centimetrů tlustý a padesát centimetrů široký a vysoký skoro sto osmdesát centimetrů. Každý kdo viděl tohle monstrum z blízka, se musel zamyslet, jak s tím vůbec může Strážce brány máchat. A navíc takhle elegantně. Jeho skutečná síla musí být obrovská. Ale kdyby někdo z nich musel každý den celých deset let bojovat o život, tak by dopadli stejně. Nouze ho přinutila se stále více zlepšovat.
Naruto v doprovodu týmů z Konohy a Suny vešel do jeskyně. Bylo mu divné, že na ně zatím nic nezaútočilo. Jemu se nikdy nepodařilo dostat takhle daleko. Byl z toho nadšený. Konečně dokončí svoji misi! Po těch dlouhých letech si bude moct konečně oddychnout. Už se na to těšil. Byla to taková krásná představa. Mít možnost konečně vypnout a nemuset bojovat. Po deseti letech to zní strašně krásně, jenže dokáže to vůbec? Tak dlouho neustále bojoval, a teď najednou vypnout? To asi nebude jen tak jednoduché. Ve vesnici se bude asi příšerně nudit. Ale s tím si poradí, až nadejde vhodný čas. Teď nadešel čas, konečně odstranit toho šíleného vědce.
Pomalu a ostražitě vcházeli do jeskyně, připravení bránit se jakémukoli útoku. A ten opravdu přišel. Jeskyně totiž uhýbala doprava. Jak pomalu šli, tak se jim odkrýval takový větší prostor. Po dél stěn bylo tak dvacet podivných válců. Byly uzavřeny ze všech stran a z vršku trčely podivně zkroucené tyče. Nechápavě na to koukali a snažili se zjistit, k čemu ty podivné věci slouží. Když v tom se najednou přední strany odkulili a odkryly dvacet lidí, kteří byli uvnitř. Nic se nedělo, dokud neotevřeli svoje oči. Ty začaly rudě zářit a lidé začali řvát v bolestech. Začala z nich vystupovat různobarevná chakra, která postupně obalila celá jejich těla. Když je pohltila úplně, tak křik a nářek ustal. Samotná chakra změnila svým působením tvar lidských těl. Stali se z nich mutanti.
Když ti netvoři uviděli ninji, tak vyšli z těch podivných válců. Když se znovu uzavřely, tak do místnosti vletěl proud chakry, který chvíli kroužil kolem stropu a potom sjel po těch železných tyčích dovnitř. Za pár minut se přístroje zase otevřely a z nich vyšli další mutanti. Konečně ninjové odhalili původ těch mutantů. Ale kde je jejich stvořitel? Kde je Kumoo? Ten, který je, za všechno zodpovědný tu uvnitř nikde není. Nestihli se, ale ani pořádně rozkoukat a už museli zase bojovat, protože se množství mutantů neustále zvedalo. Každý se postavil proti jednomu mutantovi a ti ostatní, kdo nemusel bojovat, se zaměřil na ty podivné přístroje. Musí je co nejrychleji vyřadit z provozu, aby se počet nepřátel nezvyšoval. Naruto vyskočil, co nejvýše to šlo a jedním rychlím kotoulem, se dostal za záda mutantům, až k těm přístrojům. Okamžitě po jednom seknul a rozsekl ho na půlky. Využil moment překvapení a rychle zaútočil na další přístroj. Když ho také zničil, tak se ostražitě rozhlížel po okolí. Snažil se zjistit polohu jeho největšího nepřítele. V tom si všimnul, že místnost nekončí stěnou. Jen je na zadní stěně umístěno velice mocné genjutsu, které by mělo zabránit komukoli projít. Jenže to neplatilo pro Strážce brány. Jelikož Naruto musel celých deset let, každou noc ukrývat svůj dům do iluze, aby se mohl aspoň vyspat a nabrat síly. Ze začátku mu to samozřejmě moc nešlo, a tak se často stávalo, že se do jeho domu dostali mutanti a musel s nimi bojovat, až do rána. Jenže po poradě s Kyuubim si na tvoření svých úkrytů dal opravdu záležet. Protože on potřeboval, ne spíš musel spát. Kdyby nemohl spát, tak by se mu nevrátila jeho síla a on by nepřežil tak dlouho. Nechal si svůj obrovský meč v ruce a prošel i s ním do prostru schovaného v genjutsu.