Naruto šesti cest – část 3 – Já, mé temné já a Tsuchikage

„Jenom těžko lze uvěřit tomu, že jsem na cestách už rovný rok. Ano přesně zítra tomu bude rok, co jsem vyšel z Listové hledat mír. Možná by nebylo úplně od věci zajít na chvíli do Listové.“ Uvažoval Naruto.
„Hej Naruto. Půjdeme do skryté Kamenné, když to máme blíž a až to tam všechno vyřídíme, tak se vydáme přes Listovou do Mlžné. Co ty na to?“ Zeptal se Jiraiya.
„Ha. Zní to lépe než můj plán. Tak jo jdeme do Kamenné.“ Rozhodl se Naruto.
„A jak jseš na tom s tou svojí nenávistí?“ Optal se Jiraiya.
„Kdybychom se nerozdělili, tak bych ho už dávno nenáviděl, ale to jaksi nejde. Každopádně Kyuubimu leze na nervy.“ Řekl Naruto.
„Aha.“ Řekl si spíše pro sebe Jiraiya.
„Ale kde vlastně celou tu dobu je? Neviděli jsme ho už půl roku. Podle mě něco chystá.“ Řekl Kyuubi.
„Asi máš pravdu, taky si to myslím, ale co můžeme dělat, když nevíme, kde je. No nic půjdeme teda to té Kamenné.“ Odpověděl Naruto a vstal ze země, kde seděl.
„Už?“ Divil se Jiraiya.
„Jo Zvrhlý poustevníku, měli bychom už radši jít.“ Řekl Naruto.
„Ale tys mi slíbil…“ Žadonil Jiraiya.
„Při jedenáctém chvostu, jsi jak malé dítě, až na to, že je ti přes šedesát a jsi super strašný zvrhlík!“ Dopálil se Naruto.
„Pojďte, ke staříkovi slečno, nemusíte se vůbec ničeho bát.“ Slintal Zvrhlý poustevník a začal se nebezpečně přibližovat k Narutovi.
„Aaaa! Tak aspoň počkej, než se proměním, protože takhle je to fakt nechutný!“ Děsil se Naruto.
„Když se proměníš, tak taky.“ Poznamenal Kyuubi.
„Jo a čí to byl nápad, ta vylepšená verze?! Ano přesně tvůj! Teď už bez toho ten zvrhlík ani nemůže usnout! A když teď po něm chci, aby šel trochu dříve, tak se na mě začne sápat.“ Odpověděl naštvaně Naruto.
„Tak co bude?“ Zeptal se Jiraiya.
„No dobře, ale nebudeš mě osahávat! Jasný!“ Řekl Naruto.
„Oiroke no Jutsu: Utsukushii Kitsune.“ Řekl Naruto a proměnil se sličnou slečnu v sexy liščím oblečku, pokud se to dalo nazývat oblečením.
„Dokonalé! Dokonalé! Ty jsi vážně opravdový génius Naruto! Nejraději bych tě objal.“ Řekl Jiraiya.
„Tak na to rychle zapomeň.“ Řekl Naruto a změnil se zpět.
„Uhm… Uhm…“ Odkašlal si Jiraiya. „Měli bychom vyrazit.“ Řekl.
„To měli.“ Poznamenal Naruto a oba dva poustevníci se vydali na cestu do vesnice skryté v kamenech.

„Už to máš? To věčné vyčkávání mě nebaví.“ Řekl temný Naruto.
„Ale neboj, teď už ti jeho chakra neublíží a později ani mi ne.“ Usmál se Orochimaru.
„To se uvidí, až se s ním utkám. ALE jestli mi ta ruka zase vyklíčí, když mě Naruto sejme svojí super polodémoní chakrou, tak si mě nepřej!“ Zvýšil hlas temný Naruto.
„Když ta ruka bude reagovat, tak budeme vědět, že jsem se spletl a zkusíme to znovu.“ Řekl klidně Orochimaru.
„Pěkně mě vytáčíš. Víš to?“ Řekl naštvaný temný Naruto.
„A co jako?“ Usmíval se Orochimaru.
„Asi nic!“ Zhluboka se nadechl temný Naruto.
„Tak vidíš.“ Smál se Orochimaru.
„Ke které vesnici je to odtud nejblíže?“ Zeptal se temný Naruto.
„Ke skryté Kamenné, asi dva dny cesty.“ Odpověděl Orochimaru.
„Asi budu muset po svých, co?“ Řekl temný Naruto.
„Říkám, neměl bys minimálně dva dny využívat chakru. Ber to jako příkaz od lékaře.“ Usmíval se Orochimaru.
„Ty a lékař? Dovol, abych se zasmál. Ty jsi… Co ty vlastně jsi?“ Zeptal se temný Naruto.
„Člověk?“ Řekl se úsměvem na tváři Orochimaru.
„Ne. Ty jsi komik. Máš vytříbený smysl pro černý humor.“ Usmál s temný Naruto.
„Asi už to tak bude.“ Pokrčil rameny Orochimaru.
„Já radši půjdu, abych to během těch dvou dní stihl.“ Řekl temný Naruto.

„Haaa. Konečně jsme tady, jsem totiž úplně vyčerpaný.“ Řekl Naruto.
„Nedělej se, vždyť ty se nemůžeš unavit.“ Řekl Jiraiya.
„Jak to můžeš tak jistě vědět!“ Okřikl ho Naruto.
„Za prvé jsi Uzumaki Naruto a za druhé technicky vzato jsi devítiocasý démon.“ Vysvětlil svou teorii o tom, že se Naruto nemůže unavit, Jiraiya.
„Zajímavé, to bych pak byl i nesmrtelný, co myslíš?“ Zeptal se Naruto.
„No, nad tím jsem neuvažoval.“ Řekl Jiraiya.
„To není třeba řešit, měli bychom nahlásit Tsuchikagemu náš příchod.“ Řekl Naruto.
„Ty bys určitě měl a já? Já se zatím půjdu podívat, jestli se zde dají nasbírat nějaké informace.“ Řekl Jiraiya a vypařil se na lov.
Naruto musel opět jenom nevěřícně zakroutit hlavou. Někde v hloubi duše doufal, že se Jiraiya změní, ale zároveň byl nepředstavitelně rád, že je jeho bývalý mistr takový, jaký je. Potom se musel chytit myšlenky, že by mohl být nesmrtelný. Z této myšlenky měl ze začátku radost, ale za nedlouho ho začala trápit. Naruto se rozhodl teď nad tím neuvažovat a vydat se za Tsuchikagem. Říkal si, že by stařík dneska nemusel být nevrlý.
Po cestě potkal nějaké ninji a zeptal se jich kudy má jít k Tsuchikagemu. Ti se zprvu divili, proč to cizinec potřebuje vědět, a proto se snažili zjistit jak moc je silný, když došli k závěru, že podle chakry to není člověk, zaútočili na Naruta.
„Co jsi zač?“ Zeptal se jeden z ninjů, když asi po pěti minutách neustálého útočení neuštědřil Narutovi ani jednu ránu.
„Výborně, takže Tsuchikage bude určitě nevrlý, alespoň ho nebudu muset hledat.“ Říkal si Naruto.
„Ptám se znova, co jsi zač?!“ Křičel po něm ninja.
„Uzumaki Naruto, Mudrc šesti cest.“ Odpověděl Naruto.
„Nemůžeš být, protože Uzumaki Naruto je člověk!“ Křikl po něm druhý z ninjů, co s ním bojovali.
„A podle čeho jste usoudili, že nejsem člověk?“ Zeptal se Naruto.
„Protože nemáš lidskou chakru na to je příliš velká!“ Řekl druhý ninja.
„Vážně nejsem člověk, Kyuubi?“ Zeptal se ho v duchu Naruto.
„To záleží na úhlu pohledu. Podle mě jsi člověk, problém je v tom, že všichni cítí naši chakru, která jak jistě víš, vznikla, když jsem tu svoji připojil k tvé.“ Řekl Naruto.
„Takže?“ Řekl Naruto.
„Takže i když duševně jsi člověkem, tak fyzicky jsi devítiocasý démon.“ Dodal Kyuubi.
„A z toho pro mě plyne?“ Zeptal se Naruto.
„Jak můžeš být tak natvrdlý a přitom Mudrc šesti cest? Musí ti snad být jasné, že získáváš všechny výhody ocasatých démonů.“ Chytil se Kyuubi nevěřícně za hlavu.
„A ty jsou?“ Vyzvídal Naruto.
„Naruto! Vzpamatuj se!“ Řekl Kyuubi.
„Co jako, já prostě nevím, jaké jsou výhody toho být démonem! Zatím z toho pro mě plyne jistá nevýhoda, když tu s nimi musím bojovat.“ Rozčílil se Naruto.
„No dobře! Tak třeba nesmrtelnost, tím myslím, že neumřeš stářím.“ Řekl Kyuubi.
„Takže je to pravda…“ Posmutněl Naruto.
„Nechápu tě, z toho bys měl mít radost, ne?“ Divil se Kyuubi.
„Víš jak je hrozná představa, že přežiju všechny svoje přátele?!“ Řekl naštvaně Naruto.
„Ne… Nevím… Ale s velkou pravděpodobností bys je přižil o několik let i beze mě.“ Řekl Kyuubi.
„Ano, ale jenom o několik let, teď když jsem démonem, tak už nebudu mít možnost se s nimi po jejich smrti setkat, protože nemůžu umřít!“ Rozčílil se Naruto.
„Pořád máš Rinnegan, můžeš je kdykoli potom vrátit k životu, jako jsi to už udělal.“ Řekl Kyuubi.
„Nemůžu…“ Sklonil hlavu Naruto.
„Proč bys nemohl?“ Divil se Kyuubi.
„Nemohl bych se jim potom znova moct podívat do očí, protože každý má délku svého života a kdybych je vrátil, tak bych jim akorát ublížil, protože oni už si užili svůj život a já nemám právo rozhodovat o tom, jestli budou zase žít!“ Křičel Naruto.
„A to tě trápí morálka? Vždyť už jsi přece vrátil k životu spoustu lidí, ne?“ Řekl Kyuubi.
„To ano, ale ti umřeli násilnou smrtí a zasloužili si prožít zbytek svého života!“ Vztekal se Naruto.
„No pořád tomu moc nerozumím, ale co chceš po starém démonovi.“ Řekl Kyuubi.
„Máš pravdu, jseš démon, ale já jsem člověk, mám city!“ Řekl Naruto.
„Máš pravdu, jsem démon a moc těm vašim citům nerozumím, ale myslím… Myslím, že na tvých přátelích mi záleží, možná díky tobě a kvůli tomu prožívám do jisté míry co ty, takže uvidíme, jak se to vyvine.“ Řekl Kyuubi.
„Máš pravdu, teď nemá cenu se nad tím dohadovat. Radši půjdu navštívit Tsuchikageho.“ Řekl Naruto a začal se zase naplno věnovat uhýbání před ninji, kteří na něj marně útočili.
Tak to šlo ještě nějakou chvíli. Všichni na něj bezhlavě útočili, protože si mysleli, že je Naruto chtěl napadnout nebo zabít Tsuchikageho. Nikdo si nepřipouštěl, že Naruto je Naruto a Mudrc šesti cest není zase až tak moc člověkem.
„Co se to tu děje?!“ Snažil se zahřímat Tsuchikage.
„Tenhle na nás zaútočil a je příliš silný, než abychom ho zvládli.“ Ukazoval jeden z ninjů na Naruta.
„Cooo?! Já sem na nikoho…“ Snažil se vysvětlit celou situaci Naruto.
„Promiň, ale nemám na tebe čas, takže to skončím rychle. Jinton: Gekai Hakuri no Jutsu.“ Řekl Tsuchikage a Naruto se ocitl v průhledné krychli.
Nevěděl, o jakou techniku se jedná, ale tušil, že když je uvnitř nedopadne to pro něj nijak dobře a proto se okamžitě přemístil mimo krychli do bezpečné vzdálenosti, aby zůstal nespatřen. V tom okamžiku, kdy z ní zmizel, malá koule ve středu krychle explodovala a vše co, by bylo uvnitř, by zaniklo. Naruto si uvědomil, jaký skvělý nápad bylo opustit krychli.
„I tohle bych přežil?“ Zeptal se Naruto Kyuubiho.
„Mám jisté obavy, že asi bychom nepřežili.“ Ztěžka polkl Kyuubi.
„Asi bych jim měl jít vysvětlit, že jsem doopravdy Uzumaki Naruto.“ Řekl Naruto.
„Dobrý nápad.“ Poznamenal Kyuubi.
Co měl Naruto dělat, potřeboval se s Tsuchikagem setkat a vysvětlit mu svoji myšlenku, stejně jako už v mnoha vesnicích před tím. Musel tedy zvolit moment překvapení a doufat, že z toho Tsuchikage nedostane infarkt, protože pak by s ním nikdo nevyjednával.
Naruto se přemístil rovnou před Tsuchikageho. Ten z toho málem vážně dostal infarkt, ale měl příliš tuhý kořínek, než aby ho tato nečekaná akce usmrtila.
„V tom zmatku jsem se nestihl představit. Jsem Uzumaki Naruto Mudrc šesti cest a rád bych si s vámi promluvil.“ Řekl Naruto.
„A proč bych ti měl věřit, že jsi to ty?“ Zeptal se Tsuchikage.
„Stále žiju. Kolika lidem se to podařilo, přežít vaši techniku?“ Řekl Naruto.
„Řekněme, že ti budu věřit, že jsi Uzumaki Naruto Mudrc šesti cest a o čem bys chtěl vyjednávat?“ Vyzvídal Tsuchikage.
„O budoucnosti.“ Řekl Naruto.
„Na to už jsem příliš starý. Počkej si, až bude zvolen nový Tsuchikage.“ Řekl současný Tsuchikage.
A tak začalo Narutovo šestihodinové přemlouvání. Když se mu nakonec podařilo Tsuchikageho přemluvit, aby vyjednával, tak ho vůdce skryté Kamenné pozval do jednacího sálu.
Jakmile tam Naruto vešel, napadlo ho, že v Kamenné se asi příliš nejedná, protože tato místnost nepřipomínala sál, ale spíše větší pokoj, navíc šlo vidět, že zde snad padesát let nikdo nejednal. To vše Naruto překousl, ale neměl ponětí, co ho ještě dnes čeká.
Byly to skoro dvě hodiny, co začalo jednání a Naruto se konečně po všech těch zdvořilostních protokolech dostal ke slovu. Snažil se přednést vše, co bylo potřeba k nejistému úspěchu, ale Naruto to nehodlal vzdát.
„Takže říkáš, že ses zbavil svojí nenávisti. A to ji vůbec nikdy necítíš?“ Zeptal se Tsuchikage.
Naruto se musel zarazit, zase se k němu blížil pocit, který už zažil. Jeho nenávist se vracela.
„Právě teď ji cítím a to znamená problémy… Velké problémy.“ Vstal ze židle Naruto.
Dveře do jednacího sálu se rozrazily a vešla postava, která vypadala stejně jako Naruto.
„My o vlku…“ Řekl Naruto.
„… a vlk za dveřmi.“ Usmál se temný Naruto.
„Co to má znamenat! Kdo je to?!“ Rozčílil se Tsuchikage.
„Ano co to má znamenat, jak to že nás ani nepředstavíš?“ Usmíval se temný Naruto.
„Myslel jsem, že by ses radši představil sám.“ Řekl Naruto.
„No dobře… Vypadá to, že jste o mě, zrovna mluvili, takže já jsem Uzumaki Naruto. Tedy přesněji jeho zášť a nenávist.“ Představil se temný Naruto.
„Výborně to divadlo by už stačilo. Teď pojď mimo vesnici si to konečně vyřídit.“ Řekl Naruto.
„Ale mi se tady líbí.“ Řekl temný Naruto.
„Ale já jsem se tě neptal.“ Přemístil se k němu Naruto a oba dva je přemístil mimo vesnici.

„Takže? Co budeme dělat, sami, spolu?“ Zeptal se temný Naruto.
„Skončíme to!“ Řekl Naruto a dal se do útoku.
Opět se dal Naruto do boje se svojí nenávistí. Z minulého souboje věděl, že pravá ruka jeho temného já zajímavě reaguje na jeho chakru, proto se na ni zaměřil. Tentokrát, však ruka nijak nereagovala, to Naruta mírně překvapilo, ale vůbec mu to nevadilo, protože i tak měl stále navrch nad svojí nenávistí.
Vyměňovali si rychlé útoky ve spojení s časoprostorovými technikami. Temný Naruto se sice mohl udělat prostupným, ale nedokázal se vyrovnat rychlosti, jakou se pohyboval originál Naruta, a proto obdržoval rány jenom on. Občas se mu sice podařilo dostat do výhodné pozice a mnohokrát mohl zasadit ránu, ale Naruto je buďto vykryl nebo se prostě přemístil.
„Už mě to nebaví, jak si tady se mnou hraješ, buď to ukonči, nebo se vzdej, ale tohle hraní si kočky s myší je otravné!“ Rozčílil se temný Naruto.
„Jak je libo.“ Řekl Naruto, který se objevil přímo před ním a rasenganem mu zničil pravou ruku.
Temný Naruto se okamžitě udělal prostupným.
„Už zase! Sak*a! Sak*a! Sak*a!“ Křičel temný Naruto.
„Ano, už zase utíkáš, i kdybych ti zasadil další ránu, při tom když se zhmotníš, tak stejně zmizíš do svojí dimenze a až se dáš dohromady, tak mi zase půjdeš otravovat život. Ale příště už to skončí, to ti slibuju!“ Řekl Naruto.
„Jak myslíš. Měj se.“ Usmíval se temný Naruto a zmizel.
„Už konečně začínám chápat tu jeho techniku, příště ho dostanu.“ Ujišťoval se Naruto.
Naruto se přemísti zpět do jednacího sálu a musel začít přesvědčovat nanovo.

„Takže?“ Zeptal se Orochimaru.
„Vše jde podle plánu, jenom jsem zase přišel o pravačku, takže, kdybys byl tak laskav.“ Řekl temný Naruto.
„Jak si můžeš dovolit přijít mi o tu ruku?!“ Rozčiloval se Orochiaru.
„Prozatím je to stále MOJE ruka.“ Řekl temný Naruto.
Dále už si nijak nepovídali a Orochimaru se dal do práce.