Naruto šesti cest – část 2 – Staří známí

Byla to už nějaká doba, co se setkal sám se sebou. Nyní nevěděl jaký má plán a proto jenom bezcílně bloudil po světě a hledajíc povyražení, ať už ve formě soubojů, či žen.
„Už to začíná být docela nuda… Tak si říkám neměl bych si sabotovat svoje plány? To by mohla být alespoň zábava. Jo jenom ještě tak vědět co mám v plánu.“ Přemítal si temný Naruto.
Seděl na větvi stromu, který stál u cesty a čekal, až se objeví nějaký kupec, kterého by mohl zabít a vzít si jeho zboží. Najednou uviděl, jak po cestě jdou dvě postavy a okamžitě začal vzpomínat.
„Tehdy poprvé jsem potkal Kyuubiho a půjčil si od něj sílu. A oni od té doby nezestárli ani o den. Čím to asi bude…“ Usmíval se.
Když se k němu postavy dostaly dostatečně blízko, seskočil ze stromu.
„Dlouho jsme se neviděli, co?“ Řekl temný Naruto.
„Naruto?“ Podivili se oba dva.
„Trochu vděku za navrácení života by se hodilo, ne?“ Řekl.
„Máš pravdu. Tímto ti já i Haku děkujeme.“ Řekl Zabuza.
„To je lepší. A co pořád děláte? Zabíjíte lidi pro peníze?“ Zeptal se.
„Nic jiného neumíme. Co bychom asi tak mohli dělat?“ Řekl Zabuza.
„Hm. To máš asi pravdu. Takže, kdo je vaším cílem teď? Docela se nudím a hledám nějakou zábavu.“ Řekl temný Naruto.
„Uchiha Madara.“ Řekl Zabuza klidným hlasem.
„Jo ten. Myslím, že jdete pozdě.“ Řekl temný Naruto.
„Pozdě? Dostal jsi ho snad ty?“ Divil se Haku.
„Tak nějak. Ale abych vám vynahradil ztrátu peněz, zvu vás do nejbližší vesnice na pití. Co říkáš Zabuzo? Všechno platím já.“ Usmál se temný Naruto.
„Abys toho nelitoval.“ Upozornil ho Zabuza.
„Neboj se, peněz mám dost.“ Odpověděl.
Zabuza neprotestoval, pití zdarma nikdy neodmítl. Možná ho trochu štvalo, že Naruto dostal Madaru dříve než on, ale dobře věděl, že i kdyby byl Madara dost oslabený, tak má proti němu malou šanci. Nějakou chvíli jim trvalo, než narazili na vesnici. Naštěstí byla dost veliká na to, aby zde byla dobrá hospoda.
„Proč se tu všichni tváříte tak sklíčeně?“ Zeptal se temný Naruto, když vstoupil dovnitř.
Nikdo mu neodpověděl a tak se nasměroval i se Zabuzou a Hakem k baru.
„Co si dáte.“ Zeptal se Zabuzy hostinský.
„Saké.“ Poručil si Zabuza.
„A tady mladým pánů?“ Zeptal se hostinský Naruta a Haka.
„To samé.“ Odpověděl Naruto.
„Promiň, chlapče, ale dětem nenalévám.“ Řekl mu hostinský.
„Víš ty vůbec, kdo já jsem?!“ Rozčílil se temný Naruto a chytil hostinského pevně za zápěstí.
Hakovi začalo připadat Narutovo chování přinejmenším divné.
„Nevím, a vůbec mě to nezajímá!“ Odpověděl mu hostinský a vyškubl se ze sevření.
„Takže ti musím předvést, kdo jsem.“ Řekl temně temný Naruto.
Natáhl za sebe levou ruku a hosté, kteří seděli v tom směru, byli vtaženi do něj a zmizeli ve víru.
„Takhle můžu nechat zmizet i tvoji hospodu, jestli chceš.“ Řekl chladně.
Hostinský už na nic nečekal a donesl mu vše, oč si řekl. Takhle proseděli v hospodě několik hodin a Zabuza byl dostatečně opilý na to, aby Narutovi řekl, že se dost změnil.
„Dost ses změnil Naruto…“ Vysoukal ze sebe Zabuza.
„Říkají ti démon, ale že bys udržel krok v pití s jedním klukem? Těžko.“ Řekl temný Naruto, který díky unikátnímu Madarovu tělu nebyl vůbec opilý.
Naruto ukázal gesto směrem na hostinského.
„Pán bude platit? Budete si přát účtenku?“ Zeptal se vystrašený hostinský.
„Samozřejmě.“ Odpověděl temný Naruto.
Hostinský chvíli sčítal, vše co propili a projedli a nakonec položil Narutovi na stůl pěkně dlouhý seznam. Naruto ji vzal do ruky a nechal účtenku zmizet stejným způsobem, jako předtím hosty.
„Myslím, že jsme vyrovnáni.“ Usmál se na hostinského.
„Nevěděl byste tady někde o místě, kde bychom se mohli na noc ubytovat?“ Zeptal se Haku.
Hostinský už nic nenamítal a zavedl je rovnou do pokojů, které byly nahoře nad lokálem.

„Takže další úspěch Naruto?“ Zeptal se ho Jiraiya.
„Vůbec si nejsem výsledkem jist. Jak říkám, dokud neporazím svoji nenávist, nemůžu nalézt mír a tak si nemůžu být jist, jak se budou lidé chovat.“ Odpověděl Naruto.
„Myslím, že bychom měli zajít do nedaleké vesnice. Je větší než tato a mohli bychom si tam chvíli odpočinout, tak dva, tři dny. Co ty na to?“ Řekl Jiraiya.
„Chápu, že jsi fyzický unavený. Já jsem zase úplně vyčerpaný psychicky, takže říkám proč ne.“ Řekl Naruto.
Oba dva poustevníci neváhali a vydali se směrem k blízké vesnici. Cestou se Jiraiya vyptával Naruta na různé věci.
„A jak je to s tou tvojí technikou Naruto?“ Usmíval se Jiraiya.
„Teď opravdu netuším, kterou máš na mysli.“ Řekl Naruto.
„No… Přece… Tu techniku svádění.“ Řekl Jiraiya.
„Teď mám hlavu plnou jiných starostí, než se zabývat vylepšováním mojí tajné zbraně na zvrhlíky jako jseš ty.“ Usmál se Naruto.
„Ale no tak Naruto, udělej to pro svého učitele.“ Žadonil Jiraiya.
„Bývalého učitele.“ Připomenul mu Naruto.
„To jsi nemusel, bylo to docela kruté.“ Řekl zklamaně Jiraiya.
„Je to fakt, že spousta žáků překoná své učitele, ale ty máš možnost se nyní učit ode mě.“ Smál se Naruto.
„Abych tě nevzal za slovo.“ Vyhrožoval Jiraiya.
„Jsem rád, že tu seš Zvrhlej poustevníku. Protože bez tebe bych tu umřel nudou.“ Řekl šťastně Naruto.
„Jo já jsem taky rád, že tu jsem, protože… A hele vesnice! Místní dámy třeste se! Velký Žabák z hory Myobokum přichází.“ Řekl Jiraiya a jako malé dítě se rozběhl k vesnici.
„Ten se nikdy nezmění.“ Povzdychl si Naruto a rozběhl se za ním.
Po nějaké chvíli prudkého běhu z kopce se dostali do vesnice a Jiraiya si to okamžitě zamířil do místního lokálu. Naruto byl několik kroků za ním. Když vešel dovnitř, tak mu okamžitě bylo jasné, že budou potíže.
„Je tady.“ Řekl si.
„A kdo?“ Zeptal se ho Kyuubi.
„Moje nenávist.“ Odpověděl mu Naruto.
„To ho tak snadno vycítíš?“ Podivil se Kyuubi.
„Asi ano, ale jenom, když jsem dostatečně blízko. Zatím to však vypadá, že si mě nevšímá, protože by už tady jinak byl.“ Řekl Naruto.
Naruto si přisedl na bar k Jiraiyovi a chtěl mu nějak jemně vysvětlit, že budou potíže. Ale hostinský ho předběhl.
„Stejné pití jako včera mladý pane? A předpokládám, že pro vašeho přítele taky.“ Byl zpocená strachy hostinský.
„Tys tady byl včera Naruto?“ Divil se Jiraiya.
„Bohužel asi ano. A to nevěstí nic dobrého.“ Sklopil hlavu Naruto.
Hostinský jim položil na bar Saké. Naruto ho znamením ruky zastavil, že nechce, ale Jiraiya si vzal i za něj.
„Takže ses sem přenesl a mě nic neřekl?“ Zněl trochu zklamaně Jiraiya.
„Radši to rychle vypij, protože se obavám, že budou potíže.“ Řekl Naruto.
Jiraiya se jenom divil, co mu to Naruto říká.
„Dobré ráno vespolek.“ Řekl temný Naruto, který scházel ze schodů.
Jiraiya se na něj otočil a divil se onomu podivně vyhlížejícímu Narutovi. Hostinský z toho byl také v šoku.
„Naruto?“ Řekl Jiraiya překvapeně a díval se z jednoho na druhého.
„Já tě celou dobu hledám a teď najdeš ty mě? Svět je malý. No nevěřil bys, koho jsem potkal. Vlastně jsem neměl tušení, že jsi Zabuzu a Haka taky oživil? Ale kdo by si nechtěl zopakovat souboj se svým prvním pořádným soupeřem.“ Usmíval se temný Naruto.
„Na to, že jsme dříve byli jedním, moc mluvíš.“ Řekl klidně Naruto.
„Ne víš, přijde mi zajímavé, že TY si klidně oživíš jedny z největších zločinců a klidně ti to projde a ještě jsi za hrdinu. A pro mě v tvém srdci nezbylo místo.“ Řekl temný Naruto.
„Jak si sám řekl, tvoje místo zaujal Kyuubi, z tebe se stal stín a pak sis vzal tělo zničeného Madary.“ Řekl Naruto.
„Výborně už ses zase rozmluvil.“ Usmál se temný Naruto.
„Kdo je to zač?“ Zeptal se Jiraiya, který se probral z šoku.
„Spíše, než kdo, tak se ptej, co je to?“ Řekl temný Naruto.
„Tak co jseš?“ Zeptal se temného Naruta Jiraiya.
„To kvůli čemu jsi měl díru v hrudníku.“ Usmál se temný Naruto.
Jiraiya pořád nechápal, o co jde a podíval se prosebně na Naruta aby mu to vysvětlil.
„Je to moje nenávist, Zvrhlej poustevníku.“ Odpověděl Naruto.
„Přesně tak! To jsem já.“ Usmál se temný Naruto.
„Pojď ven, mimo vesnici, ať si to s tebou můžu vyřídit.“ Řekl Naruto.
„Proč? Mně se tady docela líbí.“ Chechtal se temný Naruto.
„To nebyla žádost. Je to jenom o tom, že ty umřeš a já při tom nechci zničit celou vesnici a myslím, že ty uvažuješ stejně.“ Řekl Naruto.
„No dobře, co mám s tebou dělat.“ Řekl temný Naruto.
Oba dva se přenesli do lesa nedaleko od vesnice.
„Skončeme to rychle a jednou pro vždy.“ Řekl Naruto.
„Původně jsem chtěl s tebou trochu poklábosit, ale myslím, že máš pravdu.“ Řekl temný Naruto a okamžitě se přenesl za Naruta.
„Jak předpovídatelné.“ Řekl Naruto a kopl ho z výskoku do hlavy.
„Nemyslíš, že mě to mohlo bolet?“ Řekl temný Naruto.
„O tom silně pochybuju, protože máš Madarovo tělo.“ Řek Naruto
„Ono to není zase až tak moc Madarovo tělo.“ Řekl temný Naruto a prohodili si pár úderů.
„Tak čí teda je?“ Zeptal se Naruto.
„To ani já netuším, jenom prostě vím, že nepatřilo původně Madarovi.“ Odpověděl temný Naruto.
Po chvíli jejich souboje byl temný Naruto zahnán do kouta a musel začít využívat průchodnosti, protože Narutově rychlosti se nebyl schopný rovnat ani zdaleka. Naruto ho zasáhl do pravého ramena a to okamžitě změnilo svoji strukturu na dřevo.
„Hm. Vypadá to, že jsi mě prokoukl. Tak já mizím.“ Řekl temný Naruto a opět Narutovi zmizel.
„Už zase!“ Rozčílil se Naruto.
„Je to srab, vždycky uteče dříve, než stihne pořádně prohrát.“ Řekl Kyuubi.
„Ani ve snu by se mi nezdálo, že moje nenávist je zbabělec.“ Řekl Naruto.
„Možná proto nenávidí, protože má strach.“ Řekl Kyuubi.
„Myslíš? Možná tak vznikla moje nenávist z mého vlastního strachu. Strachu, ale strachu z čeho? Toho, že mě lidi neuznávají. Že jsem pro ně jenom monstrum, které chtělo zničit Listovou? Ne, bylo to z pocitu samoty. A on je sám, možná se chce vrátit.“ Uvažoval Naruto.
„A jak by to asi provedl?“ Zeptal se Kyuubi.
„Bez tvojí nenávisti by pro něj bylo místa dost. Ale to je jenom teorie, prozatím nemá cenu se jím příliš zaobírat.“ Řekl Naruto.
„Asi máš pravdu. Kam se půjde dál?" Zeptal se Kyuubi.
„Myslím, že je na čase navštívit, skrytou Mlžnou.“ Řekl Naruto.
„Tak můžeme vyrazit.“ Řekl Kyuubi.
„Moment, mám pocit jako bychom na něco zapomněli.“ Řekl Naruto.
„Taky se mi zdá.“ Řekl Kyuubi.
„Zvrhlej poustevník!“ Vzpomněli si oba zároveň.
Naruto nečekal a okamžitě se přenesl zpátky do hospody, kde byl Jiraiya v dost podnapilém stavu a s ním se opíjel i Zabuza. Haku jenom přihlížel.
„Za, co?“ Povzdechl si Naruto.
„Naruto? Vypadáš jinak než včera.“ Podivil se Haku.
„To je na dlouhé vyprávění. Máte tu pokoje?“ Zeptal se Naruto hostinského a ten jenom vystrašeně přikývl.
„Výborně.“ Řekl Naruto, položil peníze na bar a gestem naznačil Hakovi, aby vytáhl Zabuzu do pokoje.
„A co včerejší útrata?“ Odvážil se hostinský.
„Kolik?“ Zeptal se Naruto.
Hostinský nic neříkal a jenom mu podal účtenku, když to Naruto udělal tak ho to málem položilo. Naruto se smutně podíval na Haka a ten mu přispěl polovinu. Zabuza i Jiraiya byli vytaženi do pokojů a Haku vyzvídal původ druhého Naruta. Naruto mu řekl vše, co věděl.
„ Je to úplně stejné jako s manželkou. Znepříjemňuje mi život a vysává moji peněženku.“ Zakončil své vyprávění Naruto.
„Takže technicky vzato, je to Madarovo tělo s tvojí temnou stránkou, která nabyla samostatného vědomí.“ Shrnul Haku.
„Po dnešním souboji si nejsem jistý, jestli je to tělo Madarovo, ale to teď není podstatné.“ Řekl Naruto.

„Víš, tak nějak jsem tušil, že to dříve, či později podělá. Každopádně vítej mezi živými Orochimaru.“ Usmál se temný Naruto.
„A ty jsi?“ Zeptal se.
„Vědomí ovládající cizí tělo, takže jsme na tom podobně.“ Řekl temný Naruto.
„Zajímavé.“ Řekl Orochimaru.
„Mimochodem. Jmenuji se Uzumaki Naruto.“ Řekl temný Naruto.
„Ty seš to děcko, co mě celou dobu pronásledovalo kvůli Sasukemu.“ Řekl Orochimaru.
„Taky by se dalo říct. Každopádně, teď mám Sharingan, Rinnega a k tomu nesmrtelné tělo. A tím nesmrtelné, myslím doopravdy nesmrtelné.“ Řekl temný Naruto.
„A to je vše, co jsi mi chtěl, pochlubit se?“ Řekl podrážděně Orochimaru.
„Ne potřebuju po tobě, abys ho opravil.“ Řekl temný Naruto.
„A co mi za to nabízíš?“ Zeptal se Orochimaru.
„Když mi ještě navíc pomůžeš s mým plánem, tak si to tělo klidně můžeš nechat. Co ty na to?“ Nabídl temný Naruto.
„Ty víš jak přemlouvat lidi.“ Usmál se Orochimaru.