Sasukeho tým 7 – část 3 – Rychlost démona

Uběhlo několik málo dní, během, kterých se Tým Sedm zacvičoval na lehčích misích typu C, ale toto nemělo mít dlouhého trvání.
„Týme Sedm, mám pro vás misi, na které je vašim úkolem vypátrat a zneškodnit bandity, kteří v poslední době přepadávají a plení vesnice v hraničních oblastech země Ohně.“ Zadala misi Tsunade.
„Rozkaz Hokage-sama. Slyšeli, jste? Za půl hodiny vyrážíme.“ Řekl Sasuke.
Yuki, Taura i Suzume okamžitě vyšli z místnosti a Sasuke šel hned za nimi.
„Buďte opatrní, Sasuke, mám zlé tušení.“ Zdržela ho Tsunade.
„Nebojte, nedopustím, aby se komukoliv něco stalo.“ Řekl Sasuke a také odešel.
„To doufám.“ Řekla si spíše pro sebe Tsunade.
Sasuke se během několika málo okamžiků připojil ke svému týmu. Když vyšli ven z budovy, dal jim půl hodiny na zabalení věcí a potřebného vybavení.
Když měli vše připraveno a půlhodina už uběhla. Čekali Taura, Yuki a Suzume u brány na Sasukeho, který se chvíli zpozdil.
„Promiňte mi to malé zdržení, ale potkal jsem svého bývalého mistra Kakashiho.“ Omlouval se Sasuke.
„A to vám máme věřit?!“ Zeptala se uraženě Suzume.
„Je to poprvé, co jsem přišel pozdě, tak se nezlobte. A buďte rádi, že nemáte Kakshiho, protože to byste tu čekali minimálně ještě půl hodiny.“ Řekl Sasuke.
„No dobře, tak vyrážíme! Nakopem, těm lumpům pr… zadky.“ Snažila se, nebýt příliš sprostá Suzume.
„Počkej! Víš vůbec, kam máš jít?“ Zeptal se Sasuke.
Suzume se otočila a zubila se, protože neměla ani tušení, kterým směrem mají jít. Jenom se strašně moc těšila, až se dostane někam dále od Listové.
„Dobře, tak vyrážíme.“ Dal Sasuke pokyn k odchodu.
Šli celý den, než se dostali na dohled nějaké vesnice, ale to co zdálky spatřili, je vyděsilo. Viděli jenom doutnající trosky s občasným dohořívajícím ohněm. Jakmile uviděli, že vesnice je zcela vypálená, rozběhli se k ní hledat přeživší.
Prohledávali trosky už minimálně hodinu, když Sasuke zaslechl sípavé volání o pomoc.
„Honem všichni ke mně! Potřebuju tady pomoc!“ Volal na svůj tým.
„Co je Sasuke-sensei?“ Zeptala se Suzume, která se jako první k němu dostala.
„Musíme nadzvednout, ten trám. Honem!“ Řekl Sasuke.
Mezitím, co mluvil se Suzume se k němu dostali i Yuki s Taurou a okamžitě mu pomohli zvedat trám, pod kterým byl zaklíněný člověk, co volal o pomoc. Po několika vteřinách maximálního vypětí všech svalů v těle, se jim podařilo zvednout a odhodit trám, pod kterým byl zaklíněný přeživší muž.
„Nehýbejte se, medik vám pomůže.“ Dal Sasuke pokyn Yukimu, aby se pokusil muži pomoct.
„Vy jste z Listové, že?“ Řekl slabým hlasem muž.
„Ne teď nemluvte, až se o vás postará.“ Řekl Sasuke.
„Ne… Musíte… Musíte varovat sousední vesnici…“ Odkašlal si muž.
„Nebojte, my ty bandity dostaneme.“ Snažil se ho uklidnit Sasuke.
„Bandity? Agh… Ti už jsou mrtví… Všichni…“ Ztěžka mluvil muž.
„Cože?!“ Divil se Sasuke.
„Než… Než došli do naší vesnice… Tak… Tak vzbudili démona… A ten je všechny zabil… A… A teď ničí vesnice místo banditů…“ Sípal muž.
„Jaký démon?!“ Zděsil se Sasuke.
Yuki jenom zakýval hlavou, na znamení toho, že muž umřel.
„Nemohl, jsi udělat více, Yuki.“ Uklidnil Yukiho Sasuke a zavřel muži víčka.
„Měli bychom se vrátit zpět do Listové.“ Řekl Yuki.
„Ne. Půjdeme varovat nejbližší vesnici. Cesta tam trvá jenom půl dne.“ Rozhodl Sasuke a vstal.
„Ale sensei, to už není v rámci naší mise.“ Oponoval mu Yuki.
„Máš pravdu, ale je dost pravděpodobné, že tam směřuje i ten démon. Podle toho, co jsem viděl ve zbytcích této vesnice, tak ji napadl v noci, z toho vyplývá, že nejspíše přes den spí. A proto vyrážíme okamžitě.“ Řekl Sasuke a vydal se směrem k nejbližší vesnici.
Běželi bez přestávek, a jak nejrychleji mohli, aby byli schopni varovat vesnici včas.
„Za necelou hodinu zapadne slunce, naštěstí vesnice už je na dohled. Musím je ještě trochu popohnat.“ Říkal si Sasuke.
„Musíme zrychlit!“ Řekl Sasuke.
„Ale to už nám nezůstanou žádné síly proti tomu démonovi.“ Řekla Suzume.
„Já mám ještě sil dost a vy se půjdete ukrýt společně s vesničany.“ Řekl Sasuke.
„Ale Sasuke-sensei…“ Oponovala Suzume.
„Žádné ALE Suzume, tohle je rozkaz. A nebudu se s vámi o tom déle bavit.“ Řekl Sasuke.
Poté už všichni mlčeli do doby, než se dostali do vesnice. Jakmile tam byli, snažili se svolat co nejvíce lidí.
„Dobře mě poslouchejte! Nedalekou vesnici zničil démon. Nikdo nepřežil! Ale tady jsem včas a zastavím démona, než stihne někomu ublížit! Ale pro případ kdybych to nedokázal, musíte se zabarikádovat v kamenných budovách a uhasit všechny ohně. Teď hned! Protože času je málo!“ Řekl Sasuke všem lidem, kteří byli na návsi.
„A proč vám máme věřit?“ Ozvalo se z davu.
„Protože, když to neuděláte, tak to tu démon vyplení. A jelikož nevím, odkud přijde, nebudu schopen chránit celou vesnici najednou a někteří z vás zemřou!“ Řekl zcela chladně Sasuke.
Po tom, jaký Sasuke použil tón hlasu a jaká byla jeho slova, se obyvatelé vesnice odebrali do kamenných budov, zabednili okna a dveře a uhasili všechny ohně. Sasuke požádal místního hostinského, jestli si nemůže vzít Suzume, Tauru a Yukiho k sobě. Ten se nejdříve divil, proč by se měli schovávat, když jsou ninjové, ale Sasuke mu vysvětlil, že teprve nedávno dostudovali ninja akademii, a i když jsou schopní, nechce je ohrozit. Hostinskému nezbylo tedy nic jiného, než souhlasit.
Slunce nenávratně zapadlo za obzor, žádná louče ani lampa nesvítila a proto byla naprostá tma. Nikdo nic neviděl. Nikdo kromě Sasukeho, který měl aktivovaná Sharingan. Sasuke nevěděl, jak se bude démon orientovat ve tmě, předpokládal, že když bude tma, tak démon nic neuvidí a vesnice pro něj zůstane ukrytá. Ale strašně se spletl. Nebylo to ani deset minut co slunce zapadlo a Sasuke viděl přibližovat se nepřítele s velmi silnou chakrou.
„Takže nejspíš vidí dobře ve tmě, ale to já taky.“ Říkal si Sasuke
Pravdou však bylo, že démon viděl daleko lépe než on a navíc i jeho ostatní smysly byly bystřejší. Sasuke ho chtěl dostat ještě před vesnicí, ale démon najednou prudce změnil směr a byl dost rychlý, aby se dostal na náves ještě před Sasuke.
„Do haj**u! To je zlý!“ Řekl si v duchu Sasuke.
Než se Sasuke stihl dostat na náves, podpálil démon dřevěné stánky. Démon, tedy okamžitě začal běsnit. Suzume se připravila k boji a opustila svůj úkryt i přes Sasukeho rozkaz.
Sasuke se právě dostal na náves, když Suzume vybíhala z budovy.
„Hej, tady jsem, ty blbá stvůro!“ Pokřikovala Suzume a levá ruka jí svítila fialově.
„Ztrať se Suzume!“ Křikl po ní.
„Takže další bude holka.“ Řekl démon.
Bylo však již příliš pozdě, démon si ji vybral jako cíl a okamžitě se na ni vrhl.
„Ty kr*vo, jedna!“ Křikla Taura a svojí maximální rychlostí se dostala k Suzume ještě před démonem.
Odstrčila ji a Suzume se pěkně prolétla, protože ji Taura odstrčila při svojí maximální rychlosti. Ale na únik už jí nezbyl čas. Taura byla zasažena místo Suzume. Démon jí probodl levé rameno svým pařátem a přišpendlil ji ke zdi budovy.
Démon si myslel, že je po ní, stejně tak jako Sasuke, který se zastavil. Ale oba dva se mýlili, Taura nebyla ani zdaleka mrtvá. Ba právě naopak, nikdy předtím nebyla více živá. To démona i Sasukeho vyvedlo z míry. Taura se začala měnit.
Celá její postava dostala spoustu zvířecích rysů a byla více robustnější. Její černé vlasy zmodraly a kůže dostala nelidskou tmavě béžovou barvu. Bělmo jejích očí zčernalo a duhovka se stala oranžovou. Nyní hodně připomínala démona, který napadl vesnici.
„Orochimarova prokletá pečeť!“ Blesklo okamžitě Sasukemu hlavou.
„To bolelo!“ Řekla chladně Taura démonovi a volnou pravou rukou, kterou si zvětšila, probodla démonovi taky levé rameno a začala z něj sát chakru.
„Ty jseš vážně vydařená kopie!“ Smál se démon.
„To je… Juugo.“ Řekl si Sasuke.
Taura už z něj odsála dostatek chakry a vrátila se jí její plná síla. Sama nevěděla, kolik chakry může v takovém stavu mít. Odstrčila od sebe Juuga a díra v levém rameni se zacelila, ten trochu zaklopýtl, protože jej připravila o dost chakry. Taura aktivovala bleskovou zbroj a zrychlila natolik, že ji Sasuke nestíhal svým Sharinganem sledovat.
Taura udělala první výpad proti Juugovi a ten schytal první ránu, a ani nevěděl, odkud přišla, to jej ještě více rozzuřilo. Sasuke chtěl do boje zasáhnout, ale Taura ho zastavila. Nejdříve si myslel, že napadne i jeho, ale ta se napřímila, usmála se na Sasukeho a pokračovala v boji s Juugem.
„Vypadá, dost nebezpečně, ale asi je to pořád ona. Prokletá peče’t na ni nemá vůbec vliv, musí mít silnou mysl.“ Uvažoval Sasuke.
Měl naprostou pravdu, nebylo to totiž poprvé, co se Taura takto změnila. Začalo to, když při tréninku spotřebovala obrovské množství své chakry. Nejdříve neměla ponětí, co se s ní děje, měla silnou touhu zabíjet a to jí přivádělo k šílenství, ale jakmile dokázala ovládat podstatu svojí chakry, tak jí veškerá touha zabíjet přešla. Taura se uklidnila a dokázala používat sílu Prokleté pečetě i bez přeměny, proto jí Sasuke nestačil, když se cvičila v používání bleskového brnění.
„Pojď sem škvrně!“ Křičel Juugo.
Taura v tu ránu stála před ním, byla obalená v modré záři bleskového brnění a připravovala se k útoku. Juugo rovněž.
I když Taura přesvědčila Sasukeho o tom, že je schopna racionálně uvažovat, tak nechtěl riskovat, že by ji Juugo mohl zranit tak, že nad tím ztratí kontrolu. Proto zbývala jediná možnost, jak tento souboj ukončit.
„Tauro! Juugo!“ Zavolal na ně Sasuke.
Oba dva se k němu otočili a Sasuke je uvrhl do Tsukuyomi, ale nijak jim neubližoval, pouze je zde spoutal. Taura i Juugo padli na zem a Prokletá pečeť se z jejich těl stáhla a oni se vrátili do své běžné podoby.
Někteří vesničané tento souboj pozorovali a dobře věděli, co se stalo, proto se rozhodli, že se na Juugovi a Tauře pomstí. Okamžitě vylezli z budov, chtěli je lynčovat a zabít. Ostatní se hned po souboji rozběhli hasit stánky, aby od nich nevzplála celá vesnice.
„Zabte ty zrůdy!“ Ozývalo se z rozběsněného davu.
Sasuke doufal, že se tohle nestane, ale když mají lidé možnost, tak si vylijí svůj vztek na jiných lidech, kteří se nemohou bránit. Byli už skoro u nich a Sasuke byl pořád moc daleko na to, aby je zastavil, když se jim do cesty postavila Suzume.
„Budete muset nejdřív projít přes mě! Vy srábci.“ Křikla po nich.
„Uhni z cesty děcko!“ Řekl jeden muž v první řadě.
„Myslím, že to už by stačilo!“ Řekl důrazně Sasuke.
„Sensei…“ Řekla Suzume.
„Proč je chráníte?! Jsou to zrůdy!“ Řekl ten samý muž, co okřikl Suzume.
„Vypadají snad teď tak? NE! Nevypadají, protože jsou to lidé jako vy nebo vy!“ Řekl Sasuke.
„Ale, co když se proberou?! Nebudou ještě více rozzuření?“ Zeptal se někdo z davu.
„Neproberou se, dokud jim to nedovolím. A pokud se jim pokusíte ublížit, tak vás taky nechám usnout. Navždy.“ Řekl Sasuke.
Část skupiny rozhořčených vesničanů se stáhla po Sasukeho výhružce.
„Já se tě nebojím! Musíme ty zrůdy zabít!“ Rozzuřil se muž.
Sasuke mu chtěl něco říct, ale Suzume ho předběhla.
„To pocházíte ze stejné země jako Mudrc šesti cest Uzumaki Naruto?! Vy jste jenom banda tupců! Vůbec jste nepochopili, o co mu jde! Pro co nasazoval život! On chce, aby lidé přestali nenávidět! A kvůli lidem jako jste vy se, nebude nikdy moct vrátit domů! Taura vám nic neudělala a vy ji chcete zabít jenom proto, že se jí bojíte! A ten obr vám podpálil jenom pár stánků, které by vám mohl pomoct opravit! A vy je chcete zabít jenom proto, že se bojíte neznámého!“ Vykřičela se Suzume.
Všichni, kteří neodešli, byli po těchto slovech ponořeni ve vlastních myšlenkách a začalo jim docházet, že ta malá holka má pravdu. Odešli všichni, až na muže, který byl tak radikálně rozhodnut.
„Velice mě to mrzí, máte naprostou pravdu. I když jsem Uzumakiho Naruta nikdy neviděl, tak jsem o něm slyšel. Prý sám ukončil válku, aby ochránil své přátele a nedovolil nepříteli ovládnout svět. Možná jednou pochopím, co je jeho myšlenkou.“ Řekl a odešel.
„Co s nimi uděláme?“ Zeptala se Suzume Sasukeho.
„Musíme je dostat někam dovnitř, aby si mohli odpočinout.“ Řekl Sasuke.
„Hele ten hostinský nám nabídl dva pokoje, které pronajímá, prý nám za záchranu své živnosti dovolí v nich jednu noc přespat.“ Zavolal Yuki, který vyšel z hostince.
„Moc vám děkujeme.“ Poděkoval Sasuke. „Yuki, pojď mi s ním pomoct a ty Suzume vezmi Tauru.“ Rozkázal.
Po chvíli námahy se jim podařilo dostat Juuga a Tauru do pokojů. Naštěstí byli hned vedle sebe, takže nemuseli stále dlouho přecházet.
Sasuke se rozhodl, že nejdříve vzbudí Juuga, protože musel zjistit, co se stalo a byl si jistý, že se z Tsukuyomi probere dříve než Taura.
„Co se stalo, Juugo?“ Zeptal se ho Sasuke, když se probral.
„Jseš to vážně ty Sasuke? Musíš být, protože jsem zase klidným.“ Řekl Juugo.
„Ano jsem to já Juugo. Pověz, co se ti stalo, že ses tak rozzuřil?“ Řekl Sasuke.
„Ti banditi, chtěli po mě, abych se k nim přidal, ale já odmítl a proto se mě rozhodli zabít. Pak už si to můžeš domyslet.“ Řekl unaveně Juugo.
„Chápu.“ Řekl Sasuke. „Suzume.“ Zavolal ji.
„Ano sensei?“ Zeptala se Suzume.
„Můžeš prosím prohlédnout Tauru, jestli někde na těle nemá něco jako tetování?“ Řekl jí Sasuke.
„A to jako všude?“ Řekla Suzume.
„Ano, to jako všude.“ Odpověděl jí Sasuke a hodlal si promluvit s Juugem.
„A musím jít já?“ Snažila se vymlouvat Suzume.
„Vím, že zvrhlík Yuki by chtěl jít na sto procent, ale stehně jako Taura tak i ty jsi dívka Suzume. Nebo nejsi?“ Řekl Sasuke.
„No dobře, tak já už jdu.“ Řekla Suzume a odkráčela si do vedlejšího pokoje.
Sasuke se dal do rozhovoru s Juugem a Yuki je občas poslouchal. Sasuke ho musel napomenout, aby si přestal představovat, jak Suzume prohlíží Tauru a pak řekl Juugovi, že Yuki je strašný zvrhlík. Ten chtěl něco namítal, ale Sasuke ho uzemnil jedním přísným pohledem. Měli si navzájem, co vysvětlovat, převážně se tedy Sasuke omlouval Juugovi. Po půl hodince vykládání se vrátila Suzume.
„Tak, kde má tu značku?“ Zeptal se Sasuke.
„Nikde nic nemá.“ Odpověděla.
Sasuke se na ni přísně podíval.
„Dívala jsem se opravdu všude.“ Řekla Suzume a vlepila Yukimu facku, protože se o to co říká, až příliš zajímal.
„To by znamenalo…“ Řekl Sasuke.
„Že je taky původní nosič, Prokleté pečeti.“ Řekl Juugo.
„A nebo je to Orochimarův experiment, který se mu ztratil dříve, než stihl zjistit výsledky. Ten had straší i po smrti.“ Řekl Sasuke.
„Myslíš, že ji Orochimaru upravil ještě jako nenarozenou?“ Zděsil se Juugo.
„To asi nikdy nezjistíme, ale důležité je, že se dokáže plně kontrolovat. Možná je to tím, že se to u ní projevilo, až když dokázala používat chakru.“ Řekl Sasuke.
„Asi ano, protože, když jsem se učil ovládat svoji chakru, tak jsem byl naprosto klidný.“ Řekl Juugo.
„No nic, půjdu jí probrat.“ Řekl Sasuke a vstal.
„Počkejte sensei! Asi bych ji měla obléct.“ Řekla Suzume.
Sasuke na to nic neříkal, ale jenom nevěřícně pokýval hlavou. Během pěti minut ho Suzume zavolala, že už může vejít. Sasuke probral Tauru a ta se po nějaké chvíli vzpamatovala.
„Takže?“ Řekl Sasuke.
„Poprvé se to objevilo, když jsem byla vyčerpaná z toho šplhání na stromy.“ Řekla Taura.
„Asi nemáš tušení co se s tebou děje.“ Řekl Sasuke.
„Vím.“ Řekl Taura, což všechny překvapilo.
„Cože?“ Divil se Sasuke.
„Když jsem ovládla bleskové brnění, tak jsem nad tím získala úplnou kontrolu. Když se změním tak vzroste moje zásoba chakry, jsem silnější a mám lepší reflexy, ale druhý den tréninku bleskového brnění se mi podařilo získat to vše i beze změny. Nevím jak je to možné, ale to proto jste mi nestačil, stejně jako mi nestačil ani čtvrtý Hokage.“ Řekla Taura.
„Páni, to zírám.“ Řekl Juugo.
„Ale, když jsi mě zranil, tak jsem to nemohla udržet. Sice jsem se plně kontrolovala, ale tělo se změnilo samo.“ Řekla smutně.
„Chápu… Jenom musím vymyslet, co řeknu Hokage-sama.“ Začal uvažovat Sasuke.
Juugo se Tauře představil a řekl jí, že pokud není ona nějaký experiment, tak jsou nejspíše příbuzní. A i kdyby byla, tak má s velkou pravděpodobností jeho DNA a to je skoro to samé jako by byli příbuzní. Taura z toho měla obrovskou radost a objala Juuga.
„Juugo… Půjdeš s námi do Listové?“ Zeptal se Sasuke.
„Myslím, že ne.“ Odpověděl.
„Takže chceš být zase sám?“ Divil se Sasuke.
„Pořád se neovládám, jak bych chtěl a proto jsem pro lidi příliš nebezpečný. Možná jednou až nad sebou získám kontrolu.“ Posmutněl Juugo.
„Chápu. No nic, vyrazíme zítra ráno. A je mi to velice líto Tauro, ale já musím informovat Hokage, ta pak rozhodne co s tebou.“ Řekl Sasuke.
„Rozumím.“ Řekla smutně.
„Ale jsem si naprosto jistý, že potom, co tě vyšetří a shledají zcela v pořádku, budeš moct i nadále působit v Týmu Sedm.“ Usmál se Sasuke.
Všichni pochopili, že by Juugo s Taurou chtěli být o samotě, aby se mohli něco o sobě dozvědět a proto se stáhli do druhého pokoje.
„O čem myslíte, že si povídají, sensei.?“ Zeptala se Suzume.
„Chtějí se o sobě navzájem něco dozvědět. Je to stejné, jako když Naruto oživil po válce ninji. Mezi nimi byli i jeho rodiče, které neměl možnost poznat jako dítě, protože byli mrtví.“ Řekl Sasuke.
„A to se nechtěl pomstít?“ Zeptal se Yuki.
„Možná… Jednou mi řekl, že by stačilo málo a mohl to být on, kdo tenkrát odešel z Listové.“ Řekl Sasuke.
„Ale neodešel, to vy sensei.“ Řekla Suzume.
„Já vím a do teď toho lituju a ještě více lituju toho, že Naruto to za mě všechno odskákal.“ Posmutněl Sasuke.
„Měl jste svoje důvody.“ Řekl Yuki.
„Měl, ale to mě neospravedlňuje… Ale už mám dneska až po krk vzpomínání na staré časy. Nahoďte někdo lepší téma nebo budeme do rána všichni zdeptaní.“ Dostal druhý dech Sasuke.
Yuki se chtěl přihlásit, že dostat nápad, ale Sasuke ho zarazil.
„Dobře, všichni kromě Yukiho, protože to je zvrhlík a nejspíše by probíral Tauru nebo Suzume.“ Usmál se Sasuke.
„Ale sensei…“ Smažil se říct něco Yuki.
Ale Suzume byla rychlejší a navrhla téma, o kterém si vyprávěli dlouhé hodiny. Ráno, když se Sasuke vzbudil, šel zkontrolovat Tauru. Myslel si, že tam najde i Juuga, ale ten už byl pryč, kdo ví jak dlouho. Rozhodl se, že nechá svoje studenty ještě trochu prospat a zašel do vesnice poptat se po nějakém jídle.
Když se všichni vzbudili, posnídali jídlo, které jim Sasuke sám připravil, pak se vydali na cestu do Listové. Měla jim zabrat dva dny.

Pár kilometrů od Listové se Tým Sedm vrací ze svojí mise. Všichni se těšili domů, až se zase pořádně nají a prospí, tam kde to dobře znají. Taura měla z návratu smíšene pocity, chtěla už být doma, ale zároveň měla strach, že ji někam zavřou a tam bude až do své smrti.
Jakmile vešli do Listové, vydali se do kanceláře k Hokage. Když se tam dostali, uviděli, že je zde i čtvrtý Hokage. Taura byla celá nesvá.
„Hokage-sama. Hokage-sama.“ Pozdravil Sasuke.
„Takže jste zpět Sasuke. To šlo rychle. Tvůj tým může odejít. Ty podáš hlášení.“ Řekla Tsunade a Sasuke propustil svůj tým domů.
Sasuke vylíčil Tsunade celý průběh mise, včetně toho, že Taura je nosičem Orochimarovi Prokleté pečeti.
„Jaké podnikneme kroky, proti té pečeti?“ Zeptal se Minato.
„Žádné.“ Řekl Sasuke.
„Jak to myslíš žádné?“ Nadsedla si Tsunade.
„Žádné, jakože nemůže nic podniknout, protože ona je původní nosič.“ Vysvětlil Sasuke.
„Takže nás může ohrožovat! Budeme ji muset zavřít!“ Rozhodla se Tsunade.
„Nijak nás neohrožuje, má to plně pod kontrolou.“ Řekl Sasuke.
„A jak to můžeš vědět?!“ Zeptala se Tsunade.
„Viděli jste to sami, když dostala tady čtvrtého.“ Řekl Sasuke.
„To se ale vůbec nezměnila.“ Poznamenal Minato.
„Ano, až tak to dokáže ovládat.“ Řekl Sasuke.
„Ale při misi se přeměnila, protože byla zraněná.“ Řekla Tsunade.
„Ano, ale i tak se plně ovládala.“ Řekl Sasuke.
„I když se ovládá, představuje pro vesnici hrozbu. Je mi líto, ale není jiného východiska, než ji uvěznit.“ Řekla Tsunade.
„Narutovi se taky mohlo něco stát a srovnal by vesnici se zemí! A přesto jste ho nechala!“ Rozčílil se Sasuke.
„Naruto je jinchuuriky on nemá Prokletou pečeť.“ Řekla Tsunade.
„Ale spouštěcí mechanizmus je stejný a to zranění nebo provokace.“ Řekl Sasuke.
„Ano, ale…“ Řekla Tsunade.
„Sasuke má pravdu a docela tě dostal Tsunade. Samozřejmě bude na Tauru nějakou chvíli dohlíže ANBU, ale když se ukáže, že se plně kontroluje, tak nevidím žádný důvod, proč by ANBU měli ve sledování pokračovat.“ Přerušil ji Minato.
Tsunade mohla jenom souhlasit, ale řekla Sasukemu, že je to na jeho zodpovědnost. Ten s tím neměl sebemenší problém.
Sasuke se rozhodl, že se staví za Taurou a oznámí jí, že ji nějakou chvíli budou sledovat složky ANBU. Když jí to řekl, nebyla z toho moc nadšená, ale pořád to bylo lepší, než kdyby ji zavřeli někam do temné kobky do konce jejího života.