Naruto - Ultimativní zbraň 4

Hinata se šla projít Vodopádovou, když se k ní v chůzi připojil Yorochi. Podívala se na něj a šla dál. Yorochi pohlédl na oblohu, pak se nadechl a v mysli si předpřipravil to, co jí chtěl říct.
„Víš… Hinato. Vím, co cítíš k Narutovi.“ řekl a Hinata zase o trošku zčervenala a jemně přidala do kroku.
„Ty…ty jsi to někdy zažil?“ zeptala se ho potichu a zastavila se, protože došli do slepé uličky.
„Ano, ale já neměl čas na vyjádření jakýchkoliv citů. A i kdyby, tak jsem byl daleko mladší, než ona.“ řekl a bylo vidět, že nejspíš začne brečet.
„Co se stalo?“ zeptala se opatrně Hinata a Yorochi si otřel oči.
„No, tak od začátku. Akademii jsem dokončil za jeden rok v Listové a to v sedmi. Byl jsem přidělen do týmu, kde byli oba dva další členové starší, než já. Jí bylo dvanáct a jemu taky. V mých osmi jsme všichni tři uspěli v chuuninských zkouškách a stali se z nás chuuninové. Třetí Hokage nás poslal na lehkou misi, ale daleko a to hodně daleko do Země blesku. Při zpáteční cestě nás překvapili Orochimarovi poskoci, chtěli mě totiž zajmout. Než jsem stačil něco udělat, tak ji zabili. A mého kamaráda a týmového kolegu vážně zranili a otrávili. Nikde v okolí nebyla žádná vesnice a on mě poprosil, abych ho… zabil.“ řekl Yorochi a nahlas polknul.
Hinatě se udělalo trochu zle z toho, že v osmi letech musel Yorochi zabít svého kamaráda a před očima mu zabili někoho, koho miloval. Začala s ním soucítit.
„A dál. Když jsem to udělal, tak mě popadl amok. Mé mysli se z části zmocnil démon a já pobil všechny ty Orochimarovi poskoky. O té doby jsem bloudil po světě a hledal Orochimara, abych ho také zabil. Abych se mu pomstil za ně oba. A démon ve mně sílil a sílil a já nad ním ztrácel kontrolu a dnes nad ránem jsem ztratil kontrolu úplně. Ještě, že tu byl Naruto a zastavil mě.“ řekl Yorochi a na konci se lehce pousmál, i když mu byl v očích vidět velký smutek.
„Pojď, radši se vrátíme.“ špitla Hinata a vydala se směrem zpátky.
Yorochi se ještě podíval do nebe, otřel si oči a šel zpátky. Došli zpátky, kde na ně všichni čekali. Naruto, když je uviděl, tak si zase něco domyslel.
„Kde jste byli hrdličky?“ zeptal se, Hinata zrudla a Yorochi dostal takový nápad.
„My dva spolu nic nemáme. Hinata je skvělá, ale já u ní nemám šanci.“ řekl Yorochi, dal ruce za hlavu a nahodil úsměv.
Naruto se na oba podíval a nahodil takový zvídavý výraz. Hinata ještě více zrudla. Yorochi pak přistoupil k Nejimu a vytáhnul nějakou mast.
„Neji, tohle to je moje super léčivá mast. Vyvinul jsem ji během bojů. Dokáže pohotově zacelit i středně těžká zranění a ty vážnější také za chvilku zhojí.“ řekl Yorochi a dal Nejimu tu mast.
„Takže, Hinata je tak oblíbená mezi kluky? Zatím jsem si toho ale nevšiml. I když je pravdou, že je pohledná.“ pomyslel si Naruto a podíval se s úsměvem na Hinatu, která pomalu šla do mdlob.
Naruto ji chytil a posadil na nejbližší lavičku. Yorochi si mezi tím prohledával kapsy a pak z nich něco vytáhl.
„Kibo. Sice je to určeno pro kočky, ale myslím, že by to mohlo chutnat i Akamarovi.“ řekl Yorochi a bylo vidět, že má v ruce sáček s granulemi.
Všichni měli z Yorochiho lepší pocit, protože, když byl sám sebou, tak byl milý a hlavně bylo na něm poznat, že se trápí tím, co udělal.
Vydali se zpátky do Konohy a kousek za Vodopádovou Yorochi opět vyvolal obřího hada. Všichni na něj vylezli a Naruto si uvědomil, že tohle přesně umí i Orochimaru. Vylezl na hřbet hada, který se vydal směrem, kterým mu Yorochi přikázal.
„Yorochi, jak to, že umíš vyvolat hada? Já pro vyvolání žáby musel podepsat svitek krví. A jestli správně uvažuji, tak ty také, ale to znamená, že jsi ve spojení s Orochimarem, který má ten svitek ne?“ zeptal se podezřívavě Naruto a Yorochi vzdychl.
„Ano, znám Orochimara a to velice blízce. On mě totiž vytvořil jako jeden ze svých experimentů. Ale i tak nejsem s ním, protože nežiji plnohodnotný život. Dal mi svou DNA a také DNA hodně dalších, protože chtěl mít někoho sobě podobného se silou více klanů. Vychovával mě a učil. Za vše, co se mi nepovedlo, mě trestal. Proto se mu chci pomstít.“ řekl Yorochi a v očích měl hodně velký vztek.
„Takže…“ řekl Naruto, ale Yorochi ho přerušil.
„Takže nejsem jako vy. Já se nenarodil, mě vypěstovali. I když s tím si nejsem jist. Možná jsem měl něco, čemu by se dalo říct matka, ale jedině, že by to byla Orochimarova stoupenka a hned po mém narození by ji zabil.“ řekl Yorochi a zachvěl se.
Yorochi začal vzpomínat na ty roky, kdy byl s Orochimarem.
Vybavila se mu scéna, kdy mu bylo pět. Byl v tmavé místnosti a před ním stál Orochimaru.
„Dělej Yorochi! Nebo mi nechceš být k užitku?! Chceš zklamat jako všichni, nebo se staneš mým dokonalým vojákem?“ zeptal se Orochimaru a Yorochi začal vzlykat.
„Stanu se tvým vojákem, tati.“ řekl Yorochi a Orochimaru do něj kopl.
„Neříkej mi tati, ty spratku! Jediné, co po tobě chci je, aby ses snažil, ale to ty asi nedovedeš! Byla to ztráta času s tebou! Jako ninja jsi naprosto neschopný! Radši si najdu někoho jiného.“ řekl Orochimaru, odešel z místnosti a Yorochi slyšel jeho nelítostný smích.
Vzpomínka skončila a Yorochi přemýšlel nad tím, jaké by to bylo neexistovat.
„Musel si toho taky dost vytrpět. Ale díky němu se dostanu blíž k Orochimarovi a Sasuke se možná vrátí.“ pomyslel si Naruto, ušklíbl se a kývnul hlavou.
„Zdá se, že nad něčím přemýšlí.“ řekl Kiba Nejimu a zasmál se, ale Neji nikoli.
„Musí být kruté, vědět, že jsi jen experiment.“ řekla potichu Hinata a Kiba, Neji a Naruto se nad tím zamysleli.
Za několik hodin dorazili ke Konoze a Yorochi radši odvolal svého hada, protože věděl, že Orochimaru na ně několik hadů poslal.
Došli do Tsunadiny kanceláře, která je přivítala s falešným úsměvem.
„Mise splněna.“ řekl vítězoslavně Naruto a udělal Leeho gesto, že je vše v pořádku, neboli zdvižený palec.
„Dobře, nějaké problémy?“ zeptala se Tsunade a všichni se tak po sobě podívali.
„Potkali jsme padesát zlodějů a Naruto zastavil démona.“ řekl Neji a Tsunade kývla hlavou.
„Vím, Yorochiho démon se dost probudil a společně s Narutem jste udělali velkou paseku. Yorochi, jsi příliš problematický…“ řekla Tsunade, ale Yorochi ji přerušil, protože padl na kolena a prosil o odpuštění.
„Myslím, bábi Tsunade, že bys ho měla nechat být. Ostatně, on tě přivede blíže k Orochimarovi a jeho pokusům.“ řekl naštvaně Naruto a Tsunade přiznala, že v něčem má pravdu.
„Dobře, opomineme události do dneška a nechám tě Yorochi. Ale jakmile se dozvím, že si něco provedl, že si napadl jouniny, nebo něco jiného, tak tě nechám zavřít.“ řekla vážně Tsunade a Yorochi se postavil.
„Děkuji, jste laskavá.“ řekl Yorochi a pak je Tsunade poslal všechny domů, teda, Kibu a Hinatu poslala domů, zatímco Naruto, Nejiho a Yorochiho do nemocnice.
Kiba se s nimi venku rozloučil, ale Hinata ty tři šla doprovodit.
V nemocnici se o ty tři postarali. Neji dostal akorát pár obvazů navíc, ale jinak neměl vážná zranění. Naruta a Yorochiho si tam nechali, protože byli hodně pomlácení ze vzájemného souboje.
A i když dostal Yorochi vážný příkaz, aby tam zůstal v klidu ležet minimálně jeden den, tak se tam belhal o berlích a navštěvoval jouniny, které zranil a omlouval se jim.
Hinata odešla s Nejim, ale Naruto a Yorochi tam zůstali až ke sklonku dne, kdy oba vyšli ve stejný čas ven z nemocnice.
„Dneska to byl perný den. Nezajdeme na ramen?“ zeptal se Naruto a Yorochi souhlasil.
V Ichiraku ramen snědl Naruto několik porcí ramenu, ale Yorochi pomalu jedl tu svou první.
„Nechutná ti?“ zeptal se ho Naruto a čekal na odpověď.
„Ne, tím to není. Přemýšlím. Přemýšlím nad tím, jak by svět vypadal, kdyby Orochimaru nikdy neexistoval. Třetí Hokage by byl naživu, Čtvrtý Kazekage také. Neprovedlo by se tolik šílených pokusů, nezemřelo by tolik lidí, Akatsuki by měla o člena míň, tvůj kamarád Sasuke by tu pořád byl a já ne.“ řekl smutně Yorochi a dojedl svůj ramen.
„Tím se netrap. Vše má zřejmě svůj důvod. A kdyby to nebyl Orochimaru, tak někdo jiný. Teď mi došlo, kde budeš spát? Máš kde bydlet?“ zeptal se Naruto, ale Yorochi vzdychl a řekl, že ne.
Naruto tedy zaplatil a odvedl ho k sobě domů. Otevřel dveře, rozsvítil a Yorochi uviděl poměrně velký nepořádek po celém bytě.
„Je tu trochu bordel, ale chovej se tu jako doma.“ řekl s úsměvem Naruto, Yorochi vkročil dovnitř a Naruto zavřel dveře.
„Je to zvláštní… je zvláštní znát někoho, kdo se tě nebojí a považuje tě za přítele.“ pronesl Yorochi, zul se a sedl si na podlahu.
„Ty si nikdy neměl moc přátel, co? To já taky ne, ale z toho se dostaneš a z tvých problémů ti tví přátelé pomůžou. Mě pomohl mistr Iruka, mistr Kakashi, Sakura a Sasuke. Já zase pomohl Gaarovi. A teď, jdu spát.“ řekl Naruto, skočil na postel a okamžitě usnul.
„No, když alespoň ty jsi šťastný.“ pronesl potichu Yorochi, lehnul si na podlaze a usnul.
Během noci sebou Yorochi mlel, protože měl noční můry. V hlavě se mu opakovaly zlé vzpomínky o Orochimarovi.
Ráno se probudil Naruto, ale nikde neviděl Yorochiho. Pak zaslechl nějaký pohyb u stropu, tak se tam podíval a viděl Yorochiho, jak leží na stropě a dělá sklapovačky. Naruto zamžoural a promnul si oči, protože nevěděl, jestli nemá halucinace.
„Ty cvičíš na stropě?“ zeptal se Naruto a Yorochi seskočil dolu.
„No, je to lepší, než na zemi. Takhle si procvičuji své svaly a při tom koncentraci chakry. A je to o to složitější, jelikož musím rovnoměrně dodávat chakru téměř do celého svého těla, abych se tam udržel.“ řekl Yorochi s úsměvem a utřel si čelo.
„No dobře, ale já si radši dám snídani.“ řekl rozespale Naruto, přišel k lednici, otevřel dvířka a zjistil, že v ní nemá nic.
„Vypadá to, že potřebuješ na nákup.“ podotknul Yorochi, zasmál se, vyskočil na strop a opět začal s cvičením, ale tentokrát dělal kliky.
„Ještě, že tu mám své zásoby instantního ramenu.“ řekl Naruto vytáhl ze skříňky plastovou krabičku, ve které byl zmíněný instantní ramen.
Naruto zapnul rychlovarnou konvici a čekal, až se ohřeje voda. Celou tu dobu pozoroval Yorochiho, na kterém bylo stále vidět, že ho hodně trápí, co vše udělal. Přemýšlel, co bude během dne dělat a pak něco ucítil.
„Co je to za smrad?“ řekl Naruto a čichal dál, ale nedokázal určit původ toho zápachu.
„No, kdy ses naposledy myl, či si měnil oblečení?“ zeptal se Yorochi a Narutovi došlo, že se mi myl před delší dobou a oblečení měl také špinavé.
„Zřejmě máš pravdu. Jo, máš.“ řekl Naruto poté, co si přičuchl k rukávu.
„No dobře. Já se jdu porozhlédnout po vesnici a ty se alespoň umyj a vezmi si čisté oblečení.“ řekl Yorochi, seskočil ze stropu a šel směrem ke dveřím.
„Jako bys ty byl umytý a vypraný.“ řekl trochu rozčíleně Naruto a Yorochi se zastavil při otevírání dveří.
„Já jsem vzhůru už od pěti. Mezitím jsem se umyl, vypral jsem si oblečení a koupil jsem si nějaké nové, ale to ještě nechci na sebe.“ pronesl Yorochi, nazul si boty, vyšel ze dveří a zavřel za sebou.
„Blázen. Kdo by vstával v pět ráno.“ zabrumlal Naruto, když zapískala konvice a připravil si snídani.
Yorochi postupně prošel celou vesnici, ale zastavil se před jedním domem. Ten dům na sobě měl nápis klanu Hyuuga. Yorochi si tam sedl a čekal, než někdo vyjde ven. První, koho uviděl, byl Neji trénujícím s Hinatiným otcem, Hiashim.
Yorochi se nervózně zhluboka nadechl a přišel blíže ke vchodu do rezidence klanu Hyuuga. Neji a Hiashi si dali menší pauzu v tréninku, když si Hiashi všiml Yorochiho.
„Neji, zřejmě tu je někdo, kdo s tebou potřebuje mluvit.“ řekl Hiashi a pomalu šel z dvora.
„Popravdě, potřebuji mluvit s Vámi.“ řekl Yorochi a Hiashi se zastavil.
Otočil se na Yorochiho a prohlédl si ho, ale odnikud ho neznal. A ani ho neviděl ve vesnici, ale poté si vzpomněl, že před několika lety byl Yorochi na chuuninských zkouškách nejmladší účastník, který je zvládl a stal se chuuninem.
„Ty jsi ten chuunin. Před čtyřmi lety si na zkouškách byl jeden z nejmladších, že?“ zeptal se Hiashi, aby se ujistil.
„Ano, pane. Alespoň o mně něco málo víte. Jmenuji se Yorochi a rád Vás poznávám.“ řekl Yorochi a uklonil se před Hiashim, který přišel až k němu.
„Co bys potřeboval, chlapče?“ zeptal se Hiashi a pořád nevěděl, co by Yorochi mohl chtít.
„Víte… tak trochu jsem členem klanu Hyuuga. Zdá se, že mám v sobě i DNA hlavního rodiny klanu Hyuuga.“ řekl Yorochi, čímž vyrazil dech Nejimu i Hiashimu.
„Nevím o to, že by měla hlavní rodina nějakou další odnož.“ pronesl Hiashi a pozorně si prohlédnul Yorochiho, který měl stále sklopenou hlavu.
„Žádná další odnož není. Já jsem podstoupil jistý experiment. Když jsem byl ještě v embryonálním stádiu, tak mi byla implantována DNA hlavní rodiny klanu Hyuuga. Vím, že Vám touto zprávou komplikuji život a zatěžuji Vás tím, ale měl jsem pocit, že by bylo čestné, abych to přiznal.“ pronesl Yorochi a Hiashi se zatvářil dosti zmateně.
„Jak mám vědět, že mluvíš pravdu.“ řekl Hiashi a podezíravě se na Yorochiho podíval.
„Byakugan.“ řekl Yorochi, zvedl hlavu a v jeho levém byl Byakugan a okolo něj měl vystouplé žilky.
„Opravdu máš Byakugan. Ale i tak, ta DNA mohla být vedlejší rodiny. Avšak, i kdyby si byl z vedlejší rodiny, tak je pozdě ti dávat prokletou pečeť, už si moc starý.“ pronesl Hiashi a začal přemýšlet, co s ním udělá.
„Popravdě. Mám se sebou i zprávu z toho experimentu. Ukradl jsem ji, abych zjistil, kdo jsem, ale jen mě zmátla.“ řekl Yorochi a vytáhl dva staré, zežloutlé a pomačkané papíry.
„Subjekt číslo 9437. Implantována DNA…“ přečetl Hiashi a zděsil si, protože seznam implantované DNA byly ty dva papíry.
„Bože. Tohle jsou téměř všechny klany z Konohy. A je tu i napsán vzorek ode mne. Ale jestli je to pravda, jak nám dokážeš, že ty jsi subjekt 9437?“ zeptal se Hiashi, který byl vyvedený z míry tím sáhodlouhým seznamem.
Neji se jen podíval na ten papír a viděl tam jména členů klanu Hyuuga, Aburame, Nara a desítky dalších. Yorochi deaktivoval Byakugan, otočil se a vyhrnul si tričko. Na zádech měl jakousi pečeť, která byla podobná té Narutově, ale neměla tam tu spirálu, ale uprostřed měla nějakou tečku, ze které šly klikaté čáry připomínající blesky. Pod tou pečetí měl vypálené číslo 9437.
„Takže jsi subjekt 9437, ale to nedokazuje, jestli jsou všechny tyhle spisy pravé. Přes to, zřejmě jsi nějak spřízněný s hlavní rodinou. Teď ale nevím, co s tebou mám udělat, nebo čeho si vlastně žádáš?“ zeptal se Hiashi Yorochiho, ten si stáhnul tričko a otočil se zpět tváří k Hiashimu.
„Nechci nic. Jen jedinou maličkost. Aby mě Neji naučil používat Byakugan. Vím, že Vy zajisté Byakugan ovládáte lépe, ale také jste vysoce postavený a hodně zaměstnaný člověk. Proto Vás s tím nechci obtěžovat. Mohl by mě tedy Neji učit?“ zeptal se Yorochi a klekl si na kolena.
„Vstaň. Neji by tě rozhodně mohl učit. Už je dost schopný, ale nejsem si jist, jestli se mu bude chtít.“ pronesl Hiashi a podíval se s Yorochim na Nejiho.
„Dobře. Vezmu si tě na starost, Yorochi.“ řekl Neji a Yorochimu se na tváři objevil úsměv
„Tak tedy jděte cvičit někam ven, protože chci pokračovat s výukou Hanabi.“ řekl Hiashi, vrátil Yorochimu ty dokumenty a šel dovnitř do domu.
Neji se obul a šel s Yorochim směrem k lesu. Přemýšlel, jestli to není jeho ďábelský tah, aby provedl něco nekalého, ale zdálo se, že ne.
„Když sis mě vyžádal na trénink Byakuganu, tak mi hlavně řekni, které další kekkei genkai máš.“ řekl Neji a vážně se podíval na Yorochiho.
„Dobře. Jsou to jen Byakugan a Sharingan. Zdědil jsem tyto dvě Doujutsu z implantace DNA, žádné další. Alespoň o dalších nevím.“ řekl Yorochi a Neji se zastavil v chůzi.
„Tak ty ovládáš i Sharingan? Proto jsi zřejmě tak nebezpečný, že?“ zeptal se Neji a Yorochi měl opět pocit, že ho soudí podle prvního dojmu.
„Když mě ovládal démon, tak nebyl schopný použít ty dvě schopnosti. Nebyl schopný použít žádné ninjutsu, genjutsu, či jiné. Byl bys laskav, kdybys mě neporovnával s démonem. Myslíš si, že je jednoduché žít s tím, že tě může zachvátit vztek a ty přestaneš být sám sebou? Vím, určitě jsi to měl složité, když jsi z vedlejší rodiny, ale já jsem pouhý experiment s démonem. Tak kdo je na tom hůř?“ zeptal se hodně naštvaně Yorochi a Nejimu došlo, že je na to hodně citlivý a že by bylo lepší se ho na to neptat.
Po zbytek cesty do lesa byli oba potichu a teprve v lese Neji začal mluvit.
„Chtěl si tedy cvičit Byakugan. Objasni, co přesně.“ řekl Neji a s klidem čekal na odpověď.
„No, co se týká vzdálenosti, na kterou vidím, tak je poměrně slušná. Spíš bych měl zájem o nějakou z technik. A když budeš chtít, tak tě naučím jednu, kterou jsem sám vyvinul.“ řekl Yorochi a Neji se na něj zamyšleně podíval.
V tu chvíli tam přišel Naruto, byl udýchaný a zřejmě i lehce podrážděný.
„Mohl si na mě počkat.“ řekl Naruto a sedl si na zem.
„Nemohl, potřeboval jsem si něco vyřídit. Ale je pravda, že bys mohl být užitečný, teda, tvé stínové klony.“ poznamenal Yorochi a s úsměvem se podíval na Naruta.
„Ha, a teď po mě něco chceš. Ani náhodou.“ řekl Naruto a založil ruce.
„Dobře, tak tě nenaučím tu techniku, která zastaví vše. Už bys nemusel dostávat tvrdé rány. A mám i pocit, že ta technika zastaví i tvůj Rasengan.“ řekl Yorochi a opět se usmál.
„Kecáš!“ křikl Naruto a byl nadšený, že ho Yorochi naučí takové jutsu.