'Cause I love you

Na začátek a věnování

Tohle bych chtěla věnovat hAnko, jako prvnímu člověku, který kdy vůbec pochválil mou FF a šíleně mi tak zvedl sebevědomí. Vím, že to je trochu jiné než to první a asi ne moc dobré, ale tenhle nápad mě strašil už dlouho, tak jsem s tím něco prostě musela udělat.
Snad to není tak příšerné.
P.S. Pokud by to někdo nepoznal, tak je to, když Hinata bojuje s Peinem a Naruto leží přišpendlený na zemi.

Ta bolest...
Ale to není nic proti tomu, že přede mnou stojí ona a chystá se na smrt. Proč? Proč tak pošetile zahazuje svůj život? Otáčí se a ve tváři má odhodlaný výraz. Chtěl jsem se zeptat: "Proč?"
Usmívá se a její oči se zvláštně chvějí...
"Protože Tě miluji... vždycky jsem Tě milovala."
Tohle mi vyrazilo dech. Otáčí se zpátky a já přemýšlím, jestli to může být pravda. Znovu si vybavuji, jak se vždycky červenala, jak se na mě dívala a hledám nějaký náznak toho, že to, co teď řekla, je pravda.
Ta dívka tenkrát u vodopádu, to zvláštní nadšení, když jsem se vrátil a viděl ji, jak se na mě dívá stále tím stejným pohledem, o kterém jsem ještě nevěděl, co znamená. Nebo jsem spíš nechtěl vědět. Teď už vím, co to znamenalo. Vždyť já Tě taky miluju, chci jí říct, ale ona už tu není.
´Ne!´ chce se mi volat, ale nemůžu ze sebe vydat ani hlásku. A ona už vyráží. Chtěl bych ji sevřít v náručí, zastavit ji, a místo toho musím sledovat, jak se každou vteřínou blíží ke smrti.
Copak teď, když už to vím, není nic, co bych mohl udělat? Copak pro nás dva neexistuje budoucnost?
Vidím ji, jak se na něj řítí a vím, že nemůže vyhrát. Její jméno se vydralo z mého ochraptělého hrdla
"Hinato!" křičím, a vím, že už ji nemůžu zastavit.
Srážka je nevyhnutelná. Vidím, jak ji to odhodilo, ale ona vstává. A znova.
Z úst jí vytéká pramínek krve, ale útočí znovu.
Slyším, jak vedle mě dopadá její tělo, ale tentokrát nevstává. Ještě slyším, jak potichu, skoro neslyšitelně, šeptá moje jméno.
"Naruto..."
´Neumírej, Hinato, proboha, zůstaň, potřebuji tě!´ chci prosit, ale ústa mi vypovídají službu.
Náhle mě zalila vlna nenávisti k tomu, co ji zabilo. Nenávistně jsem se podíval na usmívající se postavu v černém plášti a zasyčel jsem na toho parchanta, co si dovolil zabít dívku vedle mě.
"Za tohle zaplatíš!"
Začala do mne proudit důvěrně známá síla. Síla, kterou jsem potřeboval, abych mohl pomstít svou lásku.