NFFORPG - Kirigakure no Sato

Aay'han Tori
Yohei

Vyjeveně se na ní podíval " Aayo ? " Zeptal se jestli slyšel dobře tu přezdívku , kterou mu vymyslela a pak zpozorněl u její další otázky " No chtělo by si to nejdřív trochu obhlíhnout terén , potom se uvidí " Řekl trochu nejistě a sám přemýšlel jak tu misi dotáhnout do pro ně vítězného konce . Kolik vlastně uběhlo času od doby co odešli . V těchto chodbách se moc neorientoval v čase . . .

. . . I can't be GOOD , I won't be EVIL . . .

Už jsem unavený z toho jak všichni fňukají nad tím jak to mají v životě těžké , protože to odvádí pozornost od mýho fňukání nad tím jak to mám těžký já !!!

DRINK MILK

Kimiko Kay Kawashaki

S úsměvem se vedle Keitara posadila, nasadila zvědavý výraz a čekala, až něco řekne. Přitom se vesele kolíbala ze strany na stranu a něco si pobrukovala. Utichla, až když konečně promluvil. ,,Samozřejmě, spolehněte se. Jediná slabika nebude pronesena lživě." pobaveně zasalutovala, ale myslela to vážně. ,,To bude asi ne déle, co?" povzdechla si, ale navenek se pořád usmívala. ,,No, třeba vás změkčíme." podotkla a na oplátku se na něj pobaveně ušklíbla. ,,To přece nemůžete nijak vyvrátit, ne? Je ve hvězdách co se stane." významně máchla rukama okolo sebe. Zarazila se až při větě, ve které hovořil o opuštění kláštera. ,,Opustit? Ven?" zatvářila se dost vyjeveně, ale mihla se v ní jiskřička naděje. Pak se plně zadumala nad jeho otázkami. ,,Uhm.. Život.." vypadala dost nejistě. ,,Co mám říct? Že odtud chci vypadnout proto, abych hledala někoho, kdo je možná už dávno mrtvý?" povzdechla si, ale nakonec přece jen něco vymyslela. ,, Samozřejmě, zatím nic extra.. Chci zesílit a .. vydat se do světa!" pronesla najednou nadšeně, rychle vstala a naznačovala, jak bude kráčet po světě. ,,No jo.. Zatím toho moc neumím." povzdechla si, když se zamyslela nad druhou otázkou. Jak rychle vstala, tak rychle zase sedla a zahanbeně svěsila hlavu.

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.

Keitaro Klášter

Když oba dva dorazili a sedli/lehli nebo cokoliv jiného vedle něho na oba dva se zadíval dlouhým pohledem.
„Předtím než začneme cokoliv dělat musím o vás něco vědět, proto bych byl rád aby jste mi odpověděli pravdivě na všechno na co se budu ptát, samozřejmě je vaše volba co všechno mi budete chtít říct“ zatvářil se tak trochu uvolněně nechtěl na ně působit pořád tak tvrdě, chtěl ať mu toho řeknou co nejvíc a taky aby neměli strach.
„Mé jméno je Keitaro, a moc dobře mě asi neznáte“ nadechnul se, studenti mohli poznat že se blíží dlouhé vyprávění
„Jsem jedna z hlavních spojnic mezi okolním světem a klášterem, přenáším jak důležité zprávy tak i věci které nepatři do rukou poslíčků. Proto jste mě tady mohli zahlédnout málo kdy a proto i já neznám vás“ zavřel oči, vadilo mu že v klášteře je už tolik let ale zná jen pár mnichů
„Abych to zkrátil, musím vás upozornit že mé metody jsou přísné, proto by jste se měli obalit vytrvalostí a vůlí“ otevřel oči, na jeho tváři si mohli všimnout malého úsměvu
„Ale nebojte se, jelikož mám stále povinnosti, budeme moci i opustit klášter, pokud mi představení dovolí, vezmu vás sebou a podíváte se do světa“ Potom se na ně podíval tím klasickým neutrálním výrazem kterým se tak vyznačoval. A začal přemýšlet jestli by to bylo vůbec bezpečné. Po malé odmlce zase spustil.
„Takže k věci: Co vlastně očekáváte od svého života ? a jaké jsou vaše schopnosti“ Podíval se na ně soustředěným pohledem aby mu neuteklo ani jedno slovo.

Mizuki Saiuri
Yohei
Mizuki pokračovala chodbou, začínala mít pocit že se tady stráci. Vytáhla mapu z kapsi a začala s ní točit, aby se zorientovala. No moc se nedařilo ale zachvíly si byla jistá, že už ví kde jsou. Šla dále a přemýšlela jak má tomu týpkovi za ní asi říkat. Tak nezapamatovatelné jméno už dlouho neslyšela.O něco později došli ke vchodu. "Hej Aayo jak to teda chceš udělat? zavolala na něj.

Choujou Kazuki
Dojo Oininov-->okolie Kirigakure

Jednu z rúk som mierne nadvihol, následne som si dlaňou vrazil do tváre a trocha som si pretrel oči. "Tebe to teda páli." Zamumlal som takmer nečujne na čo som sa na neho, viac menej otrávene pozrel pomedzi prsty. Nebol som si tak úplne istý, či pochopil kto som, aj po týchto mojich tichých slovách. Nie každý však bol obdarený aj tou najzákladnejšou schopnosťou dedukcie a tak som sa to snažil, prehltnúť. Nevedel som ani koľko má rokov, myslel som si však že, no že v jeho veku som už bojoval na fronte proti Konohe. Nakoniec som ruku zložil späť k telu a pohľad som odvrátil niekam von z Doja. "Poď za mnou a.. nepýtaj sa, na otázky bude dosť času aj potom." Prehovoril som tichším hlasom a s vojenskou presnosťou som pootočil celú dráhu môjho zorného poľa a pohybu, ku východu. Po tom som sa však zrakom vrátil môjho študenta. "Ak si ich pochopiteľne zaslúžiš." Dodal som smrteľne vážnym hlasom a len som vyrazil z Doja do ulíc Kirigakure no sato. Ruky som pri tom držal za chrbtom a chodil som až majestátnym krokom, akoby mi bola zem Kirigakure no sato sama o sebe hotový poklad.

Ren Taiyo

To len ty si moc malá Kimiko. Skús začať viac jesť a uvidíš sama, že to nejako pôjde. Milo sa na ňu usmial pričom rukou naznačil jej "Výšku" no pokračoval v ceste k jazierku. Cestou sa začal naťahovať pri čom sa tak nejak začal rozcvičovať. "Myslíš, že Keitaro bude dobrý sensei ? Predsa len je to potulný mních.Z väčšej diaľky konečne zahliadol žiariace jazierko ktoré sa lesklo ako tekuté striebro vďaka Slnku ktoré jasne svietilo na oblohe. "Dnes je krásny deň. Možno sa nám Keitaro predstaví bližšie keď už to bude náš sensei." Nestihol sa ani nazdať a už stáli pred jazierkom kde Keitaro sedel na zemi. Už sme tu konečne ..." Spokojne si povzdychol a zvalil sa na zem.

Aokawa Mizuiro
Cesta pomalu ubíhala a po delší době začali procházet velmi podivným tunelem který modře světélkoval. Mizuiro to naprosto uchvátilo, tak nádherný odstín modré ještě v životě neviděl. Nakonec společně s Akiem došli až k obrovské jeskyni kde uprostřed rostl velký strom, Mizu nechápal kde se tady mohl vzít. Ale ta chvíle když se rozkoukávali stačila na to aby zaslechli jakýsi tichý šepot, možná spíš naříkání. Mizuirovi z toho naskočila husí kůže, místo to bylo nádherné ale vzhledem že tu příliš mírumilovných věcí zatím nepotkali se mu to příliš nezamlouvalo.
,,Taky to slyšíš?" obrátil se na Akia aby se přece jen ujistil že mu z těch podzemních prostor nepřeskočilo. ,,Co myslíš? Půjdem to prozkoumat? Ale abych pravdu řekl moc dobrý pocit z toho nemám," vysvětlil a radši trochu zbystřil, nebyl by rád kdyby na něj něco vyskočilo a překvapilo ho to nepřipraveného.

Kimiko Kay Kawashaki

V očekávání na něj čekala, jelikož sama by byla ztracená. Věděla, že si časem vzpomene, ale ona to bohužel potřebovala právě teď. ,,Fajn." pokrčila nad jeho odpovědí rameny. ,,Takže to bude prostě tipovačka." porhlásila nadšeně a cupitavým rychlým krokem se vydala za ním. ,,Vyrostl jsi, že?" měřila se s ním za chůze. ,,A o dost.." dodala zklamaně a začala vedle něj cupitat na špičkách, aby dosáhla jeho výšky. ,,Však počkej.. Vyrosteš tak vysoko, že se udusíš. To vy vysocí nevíte, že se nedá nahoře dýchat?" došlápla zase na paty a ukázala směrem nahoru, na nebe.

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.

Ren Taiyo

"No ... uhm ..." Zamyslel sa no cestu k jazierku si nevedel vôbec vybaviť. "Zrejme to bude niekde okolo hlavnej cesty ? Teda malo by to tak byť." Ohradil sa týmito slovami pri čom sa sám odhodlal vyjsť von z kláštora a vydať sa po hlavnej ceste smerom k jazierku. "Vždy som tam chodieval odpočívať a teraz mi vypadne tá cesta ? Ale možno to bude len z dôvodu, že zo smeru kláštora som nikdy nechodil k jazierku. Áno, zrejme to tak bude." Uisťoval sa v mysli.Ohliadol sa za seba či za ním ide Kimiko a sám sa zastavil aby na ňu mohol počkať.

Kimiko Kay Kawashaki

Protočila významě oči, když si všimla lehce známé tváře Rena. ,,No super, teď do toho ještě on.." povzdechla si, ale nakonec se na něj přece jen i celkem mile usmála. ,,Ne, to je fajn. Můžeme klidně jít teď hned." kývla na něj a nakonec možná přece jen byla ráda, že je to někdo aspoň trochu známý. ,,Jezírko..?" zamyslela se, jelikož jí právě vypadla celá mapa komplexu. ,,A to je kde?" přiblble se na něj usmála, když vzdala šátrání v paměti po nějaké mapě a aspoň přibližné poloze jezírka.

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.

Ren Taiyo

Prikývol na súhlas a začal narovnávať stoličky na svoje pôvodné miesto. "Musím ešte poďakovať bohu za to, že nám zoslal senseia" Náhle si kľakol na zem a začal sa modliť, ďakovať a ospravedlňovať sa. Po niekoľkých minútach vstal aby mohol zazrieť na Kimiko. "Chceš sa ešte aj ty pomodliť alebo môžeme ísť ?" Spýtal sa šťastným tónom v hlase pri čom sa oprel o stenu chrámu. Hlasne zívol a prešiel si rukou po vlasoch. Pri jazierku ... hmm ? Ktovie čo budeme robiť ?" Spýtal sa samého seba v mysli.

Nami Yarui Ki
Yohei

Už už se chtěla vyzléct celá, když přišla nějaká panička. Zřejmě bordel mama celého tohoto podniku, ale o tom ona nechtěla nic slyšet. Následovala ji. Poslouchala co říkala a jen zrudnutě se podívala.
"Chceš snad říct že jsem umělá?!" začla hysterčit, přičemž se rukama v kříží držela pod prsama.
"Sáhni si no?! Jsem čistě přírodní!" hysterčila dál, přitom stále někam chodily. Připadala si jako nějaká šlapka když furt jenom chodila a šlapala cestičky...

Keitaro Klášter

Kývnul hlavou na znamení pozdravu Kimiko. Ani neměla žádné otázky, to ho zaskočilo ale pokračoval tedy dál k chrámu a dovnitř kde ho poznal jeho další student.
„Ano to jsem já“ přikývnul hlavou k Renovi a pak soustředil svůj pohled na kamenné stěny chrámu.
„Dodělejte všechno od čeho jsem vás vyrušil, do hodinky se sejdeme u hlavního jezera“ a odešel směrem k jedné lavici na kterou si prvně sedl a po chvíli klekl a modlil se. Byl rád že byl zase doma.

Po zhruba třiceti minutách, se opřel o svou hůl a vstal.
Kolena jsou stále rozvrzané po té cestě . Vnitřně se zasmál, ale na tváři mu pořád zůstal jeho klasický výraz.

Dorazil tedy k hlavnímu jezírku, sedl si na břeh, zavřel oči a vnímal jenom zvuky přírody.
Lituju je, že dostali zrovna mě
A vyčkával na své učence.

Alice Yukari
Yōhei
Keď vstúpila do kancelárie, očakávala, že tam nájde Shinga a preto ju prekvapilo, že objavila kanceláriu úplne prázdnu. Alice nakoniec len pokrčila plecami a dvoma veľkými krokmi podišla ku skrini so zbraňami.
Stojac pred otvorenou skriňou, hľadela na zbrane a premýšľala, či to tie decká zvládnu. Ale... Ono to vlastne bolo jedno. Ak to zvládnu, splnia misiu. Ak nie, spravia aspoň rozruch.
Vybrala si zbrane, zabuchla skriňu a zamierila splniť svoju menšiu misiu.

Strážca
Na dievčinu doslova a do písmena vyvalil oči, dobre, že mu z jamiek nevypadli. Spamätal sa ale rýchlo. Dobre vedel, že ak sklame, nebude ho čakať prechádzka ružovou záhradou.
"Ehm," odkašľal si a pohľad mu proti jeho vôly opäť skĺzol na prsia tej mladej slečny.
"Ak chceš vstúpiť do organizácie," začal zo seba konečne dostávať slová. "Musíš sa stretnúť s veliteľmi a..."

Alice Yukari
Yōhei
vyšla z tmavej chodby a keď si všimla, že sa strážca s niekým rozpráva, spomalila. Zastala až tesne za ním a pohľadom preskenovala neznáme dievča.
"Nový záujemca, ktorý stratil zmysel života a hľadá ho Yōhei?" Mierne nadvihla obočie.
Prešla okolo dievčaťa, otvorila dvere a zastala v nich.
"Chceš sa pridať k nám? Poď so mnou a uvidíme, či si vhodný materiál." Prehovorila bez toho, aby sa na dievča pozrela. "Ak dnes uspeješ, uvidíme, čo sa s tým dá robiť."

Ren Taiyo
Kláštor

Modlil sa ešte niekoľko minút no nakoniec to vzdal. Smutnejšie si povzdychol pri čom päsťou udrel do stoličky pred sebou a sledoval ako sa začala húpať vpred a vzad. Stolička zrazu padla Renovy priamo na nohy pričom poskočil vzad a prehupol sa na zem spolu zo stoličkou na ktorej sedel. Hlavou tvrdo narazil do zeme no len ticho zasyčal a povzdychol si. "Takže dnes to vidím na hrozný deň ..." Náhle len započul kroky dvoch osôb čo ho predsa len donútilo vstať a začať sa oprašovať. Pozrel na obe osoby pri čom v rýchlosti spoznal len Kimiko."Zdravím ... eh ..." Začal tápať v spomienkach. Po pár sekundách uvažovania si spomenul na meno mnícha ktorý stál vedľa Kimiko "Keitaro ! Mám pravdu ?" Spýtal sa nadšene popri čom prišiel pred nich "Žeby ma bohovia vypočuli ?"

Kimiko Kay Kawashaki

,,Super.." povzdechla si bezradně když došla k závěru, že si nevzpomene na tu strašně důležitou věc, co dnes měla udělat. Pak jí někdo pro ní cizí oslovil jménem.. že by si přece jen nakonec vzpoměla? Chvilku se zatvářila dost přiblbe, no pak se rozhlédla okolo a potrvdilo se jí, že je oslovována zrovna ona. ,,No.. Jo. To jsem já."usmála se nakonec přátelsky a vesele cupitala za Keitarem. Celou dobu si ho zvědavě prohlížela, protože měl takový hodně výrazný celkový vzhled, což se často nedívalo. ,,Vypadá celkem.. děsivě." usoudila nakonec a snažila se působit nějakým slušným dojmem, aby si ho náhodou neznepřátelila hned ze začátku.

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.

Aay'han Tori
Yohei

Díval se na svou partnerku bez změny výrazu , jen ho uvidilo že je tak akční , takový přístup zrovna nemusel ale jen ostrá akce ho přesvědčí jestli to bude na škodu nebo k užitku . Když na něj křikla tak otočil hlavu " Myslím si že jména nejsou moc důležitá , když jsme tady " Chvíli se odmlčel a pak pokračoval " ale budiž . . jmenuji se Aay'han " Řekl trochu zamyšleně ale na její jméno se nezeptal . Pokračoval dál chodbami i když vlastně nevěděl kam vlastně jde . Snažil se matně si vzpomenout jestli mu Alice dávala při vstupu mapu nebo ne . Poté se jeho váraz zmenil na zděšený a rychle vytáhl z kapsy svůj poklad . Krabičku cigaret z které jeno vytáhl a hned si ho zapálil . Pocítil velkou úlevu . Už od dob kdy začal kouřit mu kouření přinášelo jakýsi vnitřní klid . . .

. . . I can't be GOOD , I won't be EVIL . . .

Už jsem unavený z toho jak všichni fňukají nad tím jak to mají v životě těžké , protože to odvádí pozornost od mýho fňukání nad tím jak to mám těžký já !!!

DRINK MILK

Keitaro Klášter

Dlouhá cesta to byla Řekl si v duchu Mnich v plášti který mířil ke klášterní bráně. U které ho moc dobře znali, aby taky ne cestoval kdykoliv mohl a kdykoliv někdo potřeboval vyřídit něco mimo klášter. Zdálo se že bránu otevírají jenom kvůli němu.

Když vstoupil do velikého komplexu zhluboka se nadechnul a pomalým krokem zamířil k domu ve kterém žil.

Jakmile dorazil odložil si natrhlou brašnu. Nikde nepotkal žádného z mnichu a tak celkově nikoho. Čekal minimálně malé učence kteří se vždycky chodili ptát co cestou viděl a zažil, ale dnes nic. Sedl si na postel, sundal sandále a na chvíli si lehl. Věděl že musí ještě představeným oznámit svůj příchod ale byl hodně unavený, proto zavřel oči a jen tak tiše ležel, bez hnutí. Pár minut poté vstal a zamířil do budovy představených. Opírajíc se o svou hůl šel pomalým krokem. Ještě ani nevyšel z domu a už v dálce viděl malé učence jak ukazují že je zpátky.
„Mistře, musíte nám povědět všechno co jste viděl“ zamumlal udýchaný chlapec který doběhl ke Keitarovi
„Všechno vám to povím později, teď se vraťte k tomu co jste dělali“ odvětil jim
Malí učenci věděli že nemá cenu se sním přít a tak poslechli a vrátili se k meditaci na druhé straně jezírka. Došel až k budově představených u které se poklonil soše bílého pstruha.

Po pár minutách které strávil uvnitř odcházel z údivem na tváři. Měl dostat vlastní učně a trénovat je jak po fyzické stránce tak i duševní. Jediné v co doufal bylo ať to nejsou úplně malé děti, a když už tak aspoň aby vlastnili trochu rozumu.
„Kimiko Kay Kawashaki a Ren Taiyo“ řekl si potichu. Představení mu řekli že by je měl oba dva potkat v chrámu. Zamířil tedy tam a v dálce si všimnul dívky která nejspíš mířila tímhle směrem. A popisem odpovídala dívce kterou měl učit.
„Kimiko ?“ zeptal se dívky, nepřišlo mu to hloupé vždyť tam jsou všichni jedna rodina.
Ať už to byla Kimiko či nikoliv zamířili rovnou do chrámu.
Kde vyhlížel své studenty.

Shinzo Katsuro
Zemní město

Asaki vytáhl jakýsi svitek a začal po Shinzovi házet různé zbraně.
Shinzo kličkoval a různě se shýbal a uhýbal.
Takže zbraně a suiton. Přemýšlel nad Asakiho schopnostmi.
Najednou mu kolem hlavy proletěl pár vidliček.
Eh…. Zatvářil se Shinzo trochu překvapeně a pokračoval v běhu.
Párkrát předstíral, že se chystá odbočit, aby je trochu zmátl a po pár minutách dokonce začal zpomalovat, než se úplně zastavil.
Stál před budovou Mizukage, zády k ní a čelem k dvojici, která se řítila k němu.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaede Tori
Skalní městečko

To, že na něj zavolala, nevyšlo tak, jak chtěla, měl se otočit čekat nepřítele, zatímco on se jenom ohlédl a běžel dál.
Asaki za běhu vytahoval něco z kapsy, nutno dodat, že jeho kocovina už ho opustila úplně a tato činnost ho skoro nezpomalila.
A pak po něm začal házet nějaké kovové věcičky. Létalo kde co, nejvíc ji zarazily letící vidličky, nevěděla jestli se má smát, nebo co jiného. Ale co ji překvapilo o to víc, bylo, že letěly správným směrem a doletěly překvapivě i správně daleko a správnou rychlostí.
Shinzo se tomu všemu musel vyhýbat, vypadalo to, že Asaki tohle nedělá poprvé, takže většina železářství letěla i do míst, kde se sensei v tom momentu vyskytoval. Ale divné bylo, to, že běží tak pomalu, vždy´t předtím byla jeho rychlost daleko větší... Chce jim dát šanci ho chytit. Uvědomila si. Nejspíš i proto se neztratil někde na střeše.
Asaki něco říkal, odpověděla až po chvíli, až si uspořádala myšlenky a přiblížili se k němu ještě o pár metrů.
"Myslím, že teď, než někam zahne, ale počkej na chvíli, kdy nebude blízko žádné odbočky."

Mizuki Saiuri
Yohei
Mizuki se postavila na nohy. "Tak jdem ne?" Usmála se na toho kluka a vyrazila ke dveřím. No za hodinu to doufám zvládneme. Pomyslela si. Už jen to že je tady je přeci úspěch a nenechá si ho zkazit neúspěšností."Hej ty! Jak že se vlastně jmenuješ." Křikla ne toho kluka a pokračovala dveřmi do tmavé chodby. Tady by se jeden ztratil. Doufám že po nás nebudou chtít orijentační běh po pevnosti. Soustřeď se! Okřikla se a za zatáčkou počkala na jejího týmového partnera.

Asaki Hitecu
Umělé město

Za běhu se mu blbě vytahoval svitek ze steheního pouzdra. Nepomáhalo mu ani to, že bahno na něm začalo tvrdnout a rozdrolovat se.
Konečně!
Dostal svitek do ruky!
Odpočetil si ho a vložil zpátky, aby kus čouhal ven. Začal z něj vytahovat všelijaké železářství v pořadí v jakém se mu dostávalo pod prsty a rovnou je házel směrem na Shinza. Udivilo ho, že po něm hodil i pár vidliček.
Tomu se - jak nečekaně - dařilo jim vyhýbat, ale uhýbání ho mírně zpomalovalo.
Taky by se mohl nechat trefit, třeba by ho to zastavilo.
"Až budeš připravená použít ty ledové jehlice, tak mi řekni, abych udělal další vlnu." promluvil směrem ke Kaede, která běžela vedle.

Shinzo Katsuro
Zemní město

Shinzo za sebou zaslechl Kaedin řev, a tak se podíval přes rameno.
Nic.
Ta holka je vážně trhlá. Pomyslel si.
A že mu bylo divné, když nic podezřelého neslyšel. Jestli tohle měl být pokus zdržet ho, nevyvedl se zrovna dokonale, a tak Shinzo pokračoval v běhu a čekal, jestli nebude muset zase uhýbat nějakému útoku.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaede Tori
Skalní městečko

Shinzo se samozřejmě opět všemu vyhnul, co jiného?
A ještě bahno, no fuj!
Kdyby se teď z tohoto pokusila o nějakou techniku, tak tu s Asakim zamrznou..
Nezbylo jí nic jiného, než se z toho pokusit nějak dostat. Nesnášela bahno. Jako malá holčička chodila vždycky čistá, kalužím se narozdíl od ostatních dětí vyhýbala a teď tohle. To ji naštvalo.
Pomocí zdi vstala a začala se s její pomocí rychle přesouvat směrem, kterým utekl Shinzo.
Jejich jediné štěstí nejspíš bylo v tom, že běžel stále rovně. Kdyby ho teď ztratili z očí, nejspíš už ho neajdou.
Když nad tímhle přemýšlela, tak jí před okrajem kaluže podjela noha a ona si sedla zpět do bahna. Naštěstí jí pomohl Asaki, který to měl k okraji o něco blíž.
Teď už vážně mírně ztrácela nervy a proto se rozhodla být potvora a zavolala co nejvystrašenějším hlasem: "Senseii, pozor za Vámi!"
S těmito slovy se spolu s Asakim se rozběhli za ním.

Aay'han Tori
Yohei

Zkontroloval si brašnu a ostatní věci a zjistil že v boji proti Alice toho nepoužil zrovna tolik . Takže byl připraven vyrazit . Přesto se rozhodl že si trochu obhlédne tento komplex a trochu si u toho i odpočine . Přemýšlel o jejich nadcházející misi . To co jim Alice řekla myslela vážně , alespoň tomu napovídal její výraz jako z pekla . Na její slova odpověděl jen lehkým úsměvem . Strach ani obavy neměli na tomhle místě a v tento čas co dělat . Aay'hanovi výhlidky nebyli moc dobré kdyby neuspěl to určitě ne ale pokud uspěje tak to bude jiná věc . Podíval se na svojí partnerku pro nadcházející a asi i na další mise . Pokud tedy samozřejmě další budou . Radší by šel sám , práce v týmu mu moc neseděla ale tak jako tak museli uspět at se jim to líbílo nebo ne . . .

. . . I can't be GOOD , I won't be EVIL . . .

Už jsem unavený z toho jak všichni fňukají nad tím jak to mají v životě těžké , protože to odvádí pozornost od mýho fňukání nad tím jak to mám těžký já !!!

DRINK MILK

Hitecu Asaki
Uměle vytvořené skalní městečko kus od Kirigakure

Asaki všiml senbonů, co letěly na Shinza a už se připravoval na to, aby mohl zasadit ránu, jakmile se Shinzo vrátí zpátky, aby se jim vyhl.
Překvapila ho rychlost jeho senseie, se kterou se vyhl jeho ráně. Mírně zavrávoral díky malé ztrátě rovnováhy, ale podařilo se mu to ustát, otočit se zpátky a stát protivníkovi čelem. To už ale ho smetla vlma bahna a přišpendlila ho na stěnu nějakého domu. Po kluzké zemi a zdi se svezl na zadek a slyšel Shinza něco říkat a pak ho zahlédl, jak utíká pryč.
V bahně se snažil dostat co nejrychleji na nohy, ale jak mu to klouzalo, tak se vracel zpátky do původní polohy na zadku. Nakonec rezignoval a z kaluže se napůl vyplazil a napůl vylezl po čtyřech.
Doběhl ke Kaede, která už byla taky skoro venku a nabídl pomocnou ruku.
Jakmile byla taky na pevné zemi, tak se rozběhl do středu města, kde před tím utekl Shinzo

Shinzo Katsuro
Zemní město

Asaki se konečně dal do akce a poslal proti Shinzovi vodní vlnu, hned na to sebral svůj meč a rozeběhl se proti němu.
Shinzo se rozeběhl doprava, čímž se vyhnul vlně, ale ve vchodech protějších domů spatřil Kaede a její klon, jak proti němu vrhají další jehlice.
Prudce zabrzdil a uskočil před sprškou jehlic doleva.
Hned na to byl nucen se prudce sehnout, čímž se vyhnul Asakiho seku, a několika přemety vzad obnovil svou vzdálenost od těch dvou.
„Doton: Doryuu Taiga!“ složil rychle pečetě a řekl. Jednou jeho předností byla rychlost, kterou dovedl pečetě skládat.
Země pod Asakim a Kaede se najednou proměnila v proud bahna, který je strhl sebou a připlácl na stěnu protějšího domu.
Shinzo je sledoval ze své obvyklé pózy, představující založené ruce na prsou, a spokojeně se usmál.
Tohle bylo mnohem lepší! Učili se docela rychle, ale tohle byl jen začátek.
„Bahenní koupel počká, váš cíl vám právě uniká,“ řekl, přeskočil bahno a rozeběhl se hlavní ulicí pryč, směrem do středu vesnice.

Průběh

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaede Tori
Skalní městečko

Když skočila do okna, sbalila se do kotoulu, aby si moc neublížila. Vyskočila opět na nohy a rozhlížela se po dveřích. Když je našla, seběhla po schodech, které brala rovnou po pěti. Když se ocitla před dveřmi ven, uslyšela: "Suiton: Mizu rappa!", usmála se a začala tvořit pečetě.
Jakmile byla opět na volném prostranství, rozhlédla se, kde, že je voda a kde je Shinzo, aby na něj mohla nasměrovat techniku.
Oba stáli jen kousek od sebe a příhodně přímo naproti ní. Vlna byla zrovna na začátku své cesty.
V hlavě jí jen problesklo, že vody se ještě teď už vážně dotknout nestihne, a tak sáhla do boty pro posledních tucet senbonů a hodila je přesně na Shinza. Před vlnou by teoreticky měl uhýbat do stran, což bude stále v dráze letu jejích senbonů.

Yamamoto Endo
Dojo Oininů
"Měl by to být můj sensei." odpověděl muži, který ho oslovil.
Ten, kterého se ptal se evidentně urazil za to, že neměl možnost mu odpovědět.
Když nevěděl kde to je, nesnášel Yamamoto hledání čehokoliv.
A v těhto prostorách to může být pěkně dlouhé hledání.
"Mizukage říkala, že by měl být někde tady." dodal ještě.

Hitecu Asaki
Uměle vytvořené skalní městečko kus od Kirigakure

Asaki se díval, jak Shinzo použil zeď proti několika senbonům, co na něj letěly. Podíval se směrem odkud tušil, že přišly a uviděl dvě Kaede, jak každá mizí v jiném okně.
Pohled nasměřoval zpátky na svého senseie, který čekla na to, jestli něco udělá. Moment překvapení, který ani nikdy neměli, byl ten tam a věděl, že musí něco honem vymyslet.
Přemýšlel, jestli se má na něj rovnou vrhnout a donutit ho aby šáhl po zbraních nebo použít techniku a počkat, jestli něco nevymyslí Kaede. Pak si ale řekl, že by se neměl spoléhat jen na ni, nebo by to mohlo dopadnout jak s "krytím" jeho zad.
Narychlo se rozmyslel. Zabodl svou katanu do země. Složil ruce do pečetí a řekl: "Suiton: Mizu rappa!" vytvořil velkou vlnu vody, která směřovala k Shinzovi.
Připravil se k běhu. Vytáhl katanu ze země. Uchopil ji oběma rukama a rozběhl se za vlnou.