manga_preview
Boruto TBV 07

NFFORPG - Kirigakure no Sato








Nejlepší z nejlepších, ninja lovci, původně vycvičení k jedinému účelu, najít a zničit. Tyto jednotky ninjů jsou nejschopnějšími shinobi ve vesnici, jejich cílem je postarat se o vnitřní záležitosti Kirigakure no Sato a udržet tajemství tam, kde mají své místo. Nyní se z této organizace stala organizace spadající přímo pod Mizukage. Bez řečí přijímají její rozkazy a neptají se proč a kvůli čemu. Pouze vykonají potřebnou akci. Je ale dobré takto bezmyšlenkovitě jednat?



Vrchní velitel



Tým Katsuo

Vypravěč - Jaden
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum

Velitel

Oinini



Tým Yuurei

Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Velitel

Oinini


Tým Yoshitsune

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Velitel


Oinini




Základní pilíře Kirigakure no sato. Standardní jednotky jsou zde od toho, aby plnily mise všech druhů a zajišťovaly tak prosperitu vesnice. Od drobných úkolů jako výpomoc obdchodníkům až po stratigické vojenské operace. To vše je jejich práce.


.

Tým B

Vypravěč - Stranx
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.

Sensei

Studenti


Tým C

Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti






Tým D

Vypravěč - theFilda4
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti






Tým G

Vypravěč - stan.com
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti




Zmražené postavy:




Aktuality, sdělení:


1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD

5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.


Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Pá, 2012-02-10 21:48 | Ninja už: 5610 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan

Shirei Keisuke/Komando Oininů
Les nedaleko Kiri
Šípy dopadly jak měli a evidentně měli plánovaný efekt. Byl čas na druhou fázi.
Velitel kuši nabil a připravil se k dalšímu výstřelu. Oba šípy byli normální, sloužili k jinému účelu než ty první.
Zatáhl pojistku, aby mohl vystřelit postupně.
Dal povel k rozdělení družstva. Velitel byl ve dvojici s Torim a Endo byl se Senzibilem. Obě dvojice se rozeběhly po stejné cestě, jako před tím. Zvláštností bylo, že vždy jeden z dvojice nesl dlouhý klacek.
Velitel počkal, dokud se nedostane do správného úhlu, aby mohl vystřelit. Jeden výstřel letěl na Toriho, pak následoval opět přesun a další výstřel. Tentokrát po Nishim.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Čt, 2012-02-09 23:39 | Ninja už: 5881 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Renjiro Nishi
Les nedaleko Kirigakure
Renjiro se soustředil na své okolí. Koutkem oka zahlédl Wolfa, jak jí. Už ho to přestávalo bavit. Asi dvě hodiny se nic nedělo. Ale za chvíli se to změnilo.
Na kraji lesa se něco zalesklo a Renjiro stihl jen tak tak uhnout hlavou a skrýt se za strom, vedle kterého stál.
Do stromu se zabodl šíp. Renjiro se pousmál, když zaslechl Wolfovu poznámku, ale když se na to samé místo zabodl druhý šíp s výbušným lístkem, který reagoval na pohyb, už se netvářil tak vesele.
„Copak o to, já se nehýbat vydržím. Ale co když na nás zase zaútočí a odjinud! To uhnout budu muset! Nemohl bys ten lístek nějak obalit do ledu, aby nevybuchl?“ Šeptl k Wolfovi tak, aby ho slyšel.


Obrázek uživatele Lee_CZ_
Vložil Lee_CZ_, Čt, 2012-02-09 23:17 | Ninja už: 5561 dní, Příspěvků: 578 | Autor je: Prostý občan

Tengoku no Senkyo

Stráž před bránou Chrámu

Stráže jako vždy ostražitě hlídala, před bránou, jestli nepotkají pocestného co se chce ukrýt před mrazem, nebo hrozbu, která by chtěla ohrožovat jejich chrám. Najednou se objevil chlapec a ptal se po Leiovi, stráž se na něj podívala "a co by jste si od něj přál mladý pane" zeptala se stráž, je pěkné, že zdvořile požádal, ale nemohou pustit neznámou osobu k někomu významnému jako je Lei Ming, navíc věděli, že Lei je v meditacích a nechtějí ho rušit, bez udání důvodu.

Mnich u domu Atsuko-sama

Mnich se trochu pobouřeně otřásl, když se s ním dívka snažila flirtovat "musím vás nejprve upozornit slečno, že zde není místo pro flirtování a koketování, tohle je místo klidu a míru, kde všichni chtěji dojít k duchovní harmonii a pokud chcete někoho kdo se o vás postará, tak bohužel musíte počkat. Mistr Lei Ming je právě v komnatách Atsuko-sama a společně zde meditují" řekl

Wolfgang Tori - Oinini

Nic se nedělo a Wolf usoudil, že lovci musí přijít na nový plán "odpočiň si dokud to jde" řekl Wolf a pak si vytáhl kus upečeného medvědího masa a půlku ho snědl. Dlouho se nic nedělo a Wolf za stromem si začal prokrvovat končetiny, aby mu nebyla zima. ta mu nebyla, ale jeho tělo to mohlo cítit jinak. Když byl za stromem, tak najednou uslyšel něco svištět, nestihl nic udělat a najednou se do stromu kde byl schovaný Ren zabodl šíp "hh vedle" řekl, ale najednou tam přiletěl druhý šíp a Wolf na něm uviděl něco co se první zdálo jako výbušný lístek, ale pak poznal něco jiného "ani se nehni, reaguje to na pohyb" řekl Wolfgang a nevěděl přemýšlel co udělat.

Obrázek uživatele Aayhaan
Vložil Aayhaan, St, 2012-02-08 19:06 | Ninja už: 5679 dní, Příspěvků: 247 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Aay'han Tori
Yohei
Po tom co mu řekla Alice a po větě jeho partnerky jen přikývl že s ní souhlasí a stále v hlavě přemýšlel o možnostech jak schovat mrtvolu a jak asi bude vypadat celá akce naživo . Samozřejmě takové představy byli uplně na nic ale alespoň něco . když bude nervozní tak tím nikomu nepomůže a jejich misi to taky nesplní tak se snažil trochu uvolnit a nemyslet na co je čeká . Poté se myšlenky vrátily s cigaretám . Už dlouho žádnou neměl .

. . . I can't be GOOD , I won't be EVIL . . .

Už jsem unavený z toho jak všichni fňukají nad tím jak to mají v životě těžké , protože to odvádí pozornost od mýho fňukání nad tím jak to mám těžký já !!!

Obrázek uživatele Karkkulka
Vložil Karkkulka, St, 2012-02-08 10:56 | Ninja už: 4592 dní, Příspěvků: 114 | Autor je: Prostý občan

Mizuki Saiuri
Yohei
Mizuki se pokusila alespoň zahlédnout toho kluka co byl vzhůru. „Máš nějaký speciální požadavky, mě je to jedno vyber si!“ řekla a ušklíbly se. Pravda to tak ale úplně nebyla, nebylo jí jedno co bude dělat ale podle rozhodnutí toho kluka se nejlíp pozná co je zač. Podívala se na Alici. No, nejspíš to je všechno. Pomyslela si. V hlavě jí vířilo nespočet možností jak ukrýt mrtvolu toho chlápka, to z toho bude nejmenší zábava. Celý ten úkol vypadal jednoduše, nejhorší na takových věcech je to, že se pokazí rychleji než ty těžší.
„Myslím, že je to všechno co potřebujeme vědět.“ Řekla Alici.

Akio Minako
Jengoku no senkyo
Akio se prodíral hustým lesem,když konečně uviděl to no co se tak těšil. V dálce viděl hory po vyhaslých sopkách a strmé svahy utvořené jejich výbuchy. Asi po hodině došel Akio na vrcholek jedné ze sopek, dole pod sebou uviděl klášter. Přesně o tomhle se mu zdálo. Taková majestátná budova, určitě musí ukrývat boha. Pomyslel si. Sešel dolu až k velké bráně, u niž stáli dva strážci.
Akio k nim přistoupil a co nezdvořile ji se jich zeptal na to jestli by si mohl promluvit s někým kdo se jmenuje Lei Ming. Akio se o Mingovi dozvěděl od kupců, které potkal daleko v lesích, když se jich ptal na to, co je vlastně bůh. Po dlouhém rozhovoru s nimi byl přesvědčen, že musí boha najít. A proto je teď tady. Se skloněnou hlavou čekal na odpověď strážců.

Obrázek uživatele Nagadir
Vložil Nagadir, Po, 2012-02-06 16:42 | Ninja už: 5709 dní, Příspěvků: 678 | Autor je: Pěstitel rýže

Aokawa Mizuiro

Zdálo se že se mu přece jen podařilo Akia rozveselit, což ho dost těšilo, byl rád když se lidé kolem něj smáli a byli šťastní. Nejspíš to bylo kvůli tomu že mu umřeli rodiče a už jako malý chlapec se musel sám starat o mladšího bratra, naučil se věci vidět optimisticky což mu ty těžké dny v mládí pomáhalo překonat. Nakonec i jeho parťák souhlasil s tím aby už vyrazili, sice se trochu poušklíbl nad jeho narážkou co se jeho básnění týká ale Akio teď byl jako vyměněný, sice se příliš dlouho neznali, ale předtím skoro vůbec nemluvil, měl na tváři ten svůj tajemný úsměv a vůbec nevtipkoval. Ale když ho napodobil a zavelel k odchodu, Mizu se na chvíli zarazil ale pak ze zeširoka pousmál.
,,Na koho si tu hraješ, ty opičáku? Hmm?" plácl ho po rameni. ,,Dávej si pozor aby ti ten výraz nezůstal na vždycky!" ušklíbl se a vyrazil kupředu. Po té jejich přestávce opravdu bylo třeba pokračovat, celý tenhle jejich výlet nezačal zrovna šťastně a Mizuiro by byl rád kdyby Kokoro dokázali že za něco opravdu stojí. Ten pavouk určitě nebylo to nejhorší co je tady potkalo takže si pořád musí dávat majzla i přes to jak skvělou má momentálně náladu.

Obrázek uživatele Akihiro
Vložil Akihiro, Po, 2012-02-06 01:04 | Ninja už: 5891 dní, Příspěvků: 383 | Autor je: Prostý občan

Akio Tori - Oinin
Velká jeskyně pod Kirigakure...

Akiovi na tváři zůstal stále takový ten přátelský výraz, který se ještě více rozzářil při jeho dalším úsměvu nad Mizuirovou reakcí.
Docela ho potěšilo, že se to jeho kolegovi, až takhle zalíbilo. Viděl na něm už od výrazu, že to byla opravdu upřímná reakce a že to nebylo žádné hrané nadšení. Zároveň ho to i dost překvapilo, protože to vlastně nečekal. Byla sice pravda, že právě Mizuirovi uši byli první, které to slyšeli, kromě těch Akiových, ale stejně... opravdu nečekal, až takovou reakci a navíc upřímnou. Příjemně ho to hřálo u srdce. Hlavně, dokud si nepřipouštěl ostatní myšlenky, které se týkali toho, o čem ta balada vlastně vůbec byla.
"Díky. Jsem rád, že se ti Nehrnu se zrovna do toho, abych to všem ukazoval. Víš, pro náš klan se to moc nehodí... ale... stejně máš lepší a smysluplnější rýmy..." Znovu takový přátelský, a dokonce i takový jakoby šibalský, úsměv. To opravdu u Akia nebylo zase tak obvyklé. Něco se stalo... opravdu se něco stalo. Zdálo se, jako by se mu otevřel. Začal o něco více komunikovat, a dokonce, i když méně slovy, dá se říct, vést s ním normální rozhovor. Zkrátka... dával najevo něco víc, než to svou věčně usměvavou a nepřípustnou, plus ještě mlčenlivou stránku. Byl jiný... pohled na něj byl jiný a dalo by se i říct, že... celková vizáž, jako kdyby z něho ta voda smyla něco, co už na něm viselo už mnohem delší domu. Osamělost, smutek a to, že si vždy musel vystačit sám. Jeho pravé já...
Akiovi se velmi líbilo, jak si Mizuiro dokázal vždy všechno přebrat po svém a udělat z toho takovou... uhm... spíše zábavnou formu dění. Bylo to příjemné, od toho celo denního a monotóního života, který on sám neustále prožíval. S ním se mohl otevřít, být sám sebou, chovat se tak, jak se mu v tu chvíli zrovna hodilo, změnit se, bavit se, být někým, o kom si někdo nemyslí, jen to nejhorší, zkrátka být sám sebou. Navíc, jak to všechno s Mizuirem znova a znova prožíval, začalo se mu to čím dál tím víc líbit a nacházel v tom útěchu. Útěchu, kterou tak dlouho potřeboval... Byl orpavdu rád, že ho potkal a zrovna jeho, dostal do týmu. Nikoho lepšího si přát nemohl...
"Ale prosím tě... ty tvoje kamarádky stále...heh... víš, jak se to říká ne? Nebo, alespoň, jak to nakonec většinou dopadne... Všude dobře, doma manželka..." A poprvé za celou dobu, co byli v jeskyni, se Akio zasmál. Zasmál se hlasitě, vroucně a vycházelo to přímo z jeho nitra.
Nic nezatajoval, nic nezapíral, zkrátka se upřímně od srdce zasmál. Ale to ještě nebylo to nejpodivnější. To rozhodně ne... To nejpodivnější a také, dá se říct i nejvíce fascinující, Akio řekl vtip! Opravdu! On zažertoval! Zapojil se do konverzace a nadhodil jen tak ze srandy nějakou narážku a navíc další téma! Jako... jako by byl normální kluk jako ostatní, za kterého se samozřejmě vždy považoval, i když byla pravda, že se vymykal skoro každým coulem, ale teď... teď to bylo jiné... o hodně jiné. Opravdu se změnil... a změnil se dost. Sice to stále zůstal on, stále v hloubi duše nosil všechno, co denně prožíval a rozhodně tu nebyla skoro žádná šance, aby se toho zbavil, ale... Mizuiro v něm otevřel i někoho jiného... osobu, o které ani sám Akio, nevěděl.
Bylo asi jasné, že to není jen tak, že se najednou nebude jen tak bavit, kecat a dělat vše možné, ale také už nebude jen ten mlčenlivý a nepropustný a přitom stále usměvavý kluk. Ne vždy a na každém místě, ale... toto v něm už zůstane...
"Dobrý, myslím, že už můžeme vyrazit ne? Ty básnické střevo..." Dodal ještě s dalším zasmáním a překvapivě rychle se postavil, už i se svým batohem na zádech.
Byla to docela ironie, že nikdy vetšinou nic extra vtipného ze sebe nevypustil nebo nějak více se nezapojoval a teď za několik sekund dokonce dvakrát. Byla to však příjemná změna a dalo se říci, že se teď věci obraceli k lepšímu.
Akio už na nic nemeškal a z takovým veselým výrazem, který asi přebral od svého kolegy, a musí se říct, že ho napodobil dost věrohodně a dobře, došel, až k němu a ještě jednou po něm střelil takový přátelský a šibalský úsměv..."Tak jdeme!" Zavelel, jak to dělal většinou Mizuiro a z takovým mrknutím, protože asi očekával, že jeho partner pozná, koho to právě napodobil, se trochu uškrnul, což to byl jasný náznak dalšího kamarádského a vtipného gesta z jeho strany. Zkrátka, to co se tu dělo bylo dalo by se říct neuvěřitelné a zároveň úžasné... Jak člověku dokázal někdo rychle přirůst k srdci a navíc se mu vlastně otevřít a začít prožívat nové a nádherné společně strávené chvíle... Byl to doopravdy krok k lepšímu a nerozbitnému poutu, mezi těmito dvěma hochy, který si byl tak podobní a přitom naprosto rozdílný...

Obrázek uživatele Mon
Vložil Mon, Ne, 2012-02-05 12:05 | Ninja už: 5600 dní, Příspěvků: 329 | Autor je: Prostý občan

Alice Yukari
Yōhei

"Zlatíčko, ak ti boj pôjde tak dobre, ako kecanie, tak sa nemáš čoho báť," uškrnula sa na Aay'hana.
"Je to obyčajný človek, zbohatlík, ktorý sa k majetku zrejme dostal pochybnými cestičkami a tým sa stal pre určitých ľudí nepohodlným a tí určití ľudia sú naši zákazníci, ktorí platia veľmi dobre." Alice sa odmlčala, akoby si chcela utriediť myšlienky a potom jemne pokývala hlavou.
"Strážia ho, ale do domu ich nepúšťa. Naivný to muž. Jedna dvojica strážcov stojí pred hlavným vchodom, ďalší dvaja pri zadnom. Preto tam pôjdete dvaja, jeden z vás sa postará o stráže, ďalší sa nenápadne dostane do domu, nájde spálňu a zabije cieľ. Ale ak sa dohodnete na inom postupe..." Nechala zvyšok vety visieť vo vzduchu a pokrčila plecami.
"Je mi jedno, čo spravíte so strážami. Dôležité je, aby ste zabili cieľ a aby ste si po sebe upratali." Zamyslene pozrela niekam za nich. "To je asi všetko. Nejaké otázky?"

Obrázek uživatele Nagadir
Vložil Nagadir, So, 2012-02-04 13:08 | Ninja už: 5709 dní, Příspěvků: 678 | Autor je: Pěstitel rýže

Aokawa Mizuiro

Mizu sice věděl že na Akia možná chrlí až moc otázek, ale kupodivu mu jeho parťák celkem zdatně, na to že byl hodně mlčenlivý, odpovídal. Několikrát se mu omlouval za to že se s ním musel nosit, ale jemu to vůbec nevadilo, protože jsou přece v týmu a je jasné že se musí o parťáka postarat, krom toho měl silný pečovatelský cit takže byl i zvyklý.
,,To je v pořádku, nevadí mi to a určitě se najde příležitost při kterémi to vrátíš," usmíval se na něj. Akio mu pak následně trochu pozvedl náladu při jeho chmurných myšlenkách o bratrovi. A to co říkal vlastně byla pravda, možná by Kasumimu měl věřit a neměl by se o něj pořád tolik strachovat, vlastně se ho nikdy nezeptal jestli mu ta jeho přílišná starost neleze na nervy, Mizu by se nedivil kdyby to částečně byla pravda. Poté co se ponořil do své básničky a byl chvíli mimo, uslyšel to co složil Akio. Mizuiro na chvíli zatajil dech, bylo to chmurné a smutné, ale i hezké. Jenže narozdíl od jeho básniček v ní Akio vyjádřil své skutečné pocity a o to to bylo smutnější, že to vlastně v jistém smyslu byla pravda. Mizuiro byl věčný smíšek a proto rád děvčatům skládal smutné a šedivé básně kvůli kterým ho milovaly a litovaly, ale Akio byl něco zcela jiného. Tenhle typ tvorby byl pro něj asi jedinou věcí ve které se mohl ze svých pocitů vykecat, nejspíš žádnou jinou takovou "vrbu" neměl. A když se na něj Akio usmál něco se v něm hnulo a nedokázal prostě dál mlčet.
,,To byla nádhera Akio!" vyhrkl, ,,Nic tak procítěného a dojemného jsem ještě nikdy neslyšel!" pousmál se. ,,S takovou mi odloudíš všechny kamarádky," zamračil se na něj naoko ale pak se znovu rozesmál. Bylo to zvláštní že si ještě před chvílí dělal starosti a teď se mu zase chtělo smát jako nějakému šílenci.
,,Život je nádernej," povzdychl si a začal na sebe házet batoh a jiné vybavení. Na delší chvíli se zastavil pohledem na svém meči Touhyou Kazeshim, těch pár dnů co s ním necvičil pro něj bylo nesmírně dlouhých a najednou zase pocítil chuť si ho vyzkoušet, doufal že pokud opět narazí na něco nepřátelského bude si moct alespoň na chvíli jaksepatří zabojovat. Když i Kazeshiho umístil na své místo pohlédl na Akia.
,,Tak co? Potřebuješ ještě odpočívat nebo můžeme jít? Nějak jsem se nadchl na pokračování a zvládneš to po svých? Kdyby ne moje záda jsou ti k dispozici!" rozesmál se a mezitím co hleděl na cestu před sebou a čekal na Akiovu odpověď si hvízdal nějakou velmi veselou melodii.

Obrázek uživatele Akihiro
Vložil Akihiro, So, 2012-02-04 10:20 | Ninja už: 5891 dní, Příspěvků: 383 | Autor je: Prostý občan

Akio Tori - Oinin
Velká jeskyně pod Kirigakure...

Akio tam stále ještě seděl a vůbec se nehýbal. Z vlasů a vynořené části těla, mu stékali pramínky ledové vody a padali zpátky na hladinu jeskynního pramene.
Bylo to zvláštní jako by se na chvíli zasekl a přestal zase úplně vnímat, ale to nebyla pravda. Možná to tak trochu vypadalo, ale on se ještě potřeboval trochu vzpamatovat a vše se v té hlavě urovnat. Navíc v něm ještě nějaký ten jed zůstával, i když pomalu odcházel, takže si musel stále ještě dávat bacha, co provádí. To už však bylo teď vedlejší. Byl schopný sám se pohybovat, byl schopný vnímat, byl schopná přemýšlet, a dokonce i normálně mluvit. Ten pramen mu dal takové probuzení a způsobil takový šok, že stále se jeho dech a ani tep se srdcem neuklidnili, ale jemu to nevadilo. Nemělo proč, protože ho to také právě z toho všeho, co prožíval, co se dělo, probudilo. To bylo v tuto chvíli nejdůležitější, a proto nemělo cenu řešit něco jiného. Vůbec.
Musel však už z té vody vylézt. Opravdu nebyla nejteplejší a kdyby tam z takovou zůstával ještě déle, rozhodně by mu to moc nepomohlo a třeba, i když byl Tori, tak by se mohl podchladit a tím by přidělal Mizuirovi další potíže a to on rozhodně nechtěl...
Pomalinku a trochu malátně se postavil a roztřepaným krokem vystoupil na teplý povrch jeskyně. On vlastně nebyl vůbec teplý, ale... díky té vodě se to Akiovi, tak zdálo, což nebylo zrovna nejhorší. Stejně se však zase musel, co nejrychleji obléct.
Když však došel ke svému oblečení, uvědomil si jednu problémovou věc. I když on se umyl, ony zůstávaly stále špinavé a smradlavé a zrovna nejpříjemnější to fakt nebylo. Věděl, že si je nemůže teď nechat ve vodě očistit, protože na další cestu by je měl mokré a to nebylo dobré. Navíc se už opravdu celý třásl zimou, takže rozhodně nebylo, co řešit. Ať chtěl nebo nechtěl, musel se do nich navléct...
Jak se rozhodl, tak také udělal a po chvíli na sobě zase měl své oblečení i s výbavou. Bylo cítit, jen co byla pravda, ale... zase tak hrozné to nebylo. No a když se to tak vezme, mohl si je trochu očistit, až na večer a pak u ohně usušit, přes noc, takže to teď nebylo tak důležité. Hlavně, že už je zase v teple a ještě chvíli si může odpočinout...
Posadil se tedy na zem do tureckého sedu a za sebe si dal svůj batoh, o který se opřel. Chtěl si jen ještě chvíli posedět, aby si pořádně na všechno zvykl. Nesměl ještě moc přehánět nebo by se mu to mohlo vrátit zpátky...
Přitom všem, co dělal, však neustále svého kolegu poslouchal. Neuniklo mu ani jedno slovo a navíc mu na tváři hrál ten jeho obvyklý hřejivý a příjemný úsměv, takže to dokazovalo, že ho rozhodně neignoroval. Bylo samozřejmé, že to mohl hrát, ale u něj to tak pravděpodobné rozhodně nebylo...
Mizuiro měl spousty otázek jako vždy. Musel si to asi vynahradit za tu dobu, co s Akiem nebyla moc řeč. Navíc si někdy jen tak mluvil sám pro sebe, i když byla tu i možnost, že to mohlo být na Akia.
Jemu to však nevadilo. Musel se nad tím pousmát, protože to opravdu někdy bylo legrační, ale ne nepříjemné. Byl za to vlastně i rád...
"Ano... už je mi lépe. Díky..." Pousmál se Akio a dále poslouchal."Něco si pamatuji a myslím, že to nakonec najdeme. Ale omlouvám se za to, že si se se mnou, musel tak tahat. Akorát jsem ti přidělal problémy, promiň." Tak provinile se na něj podíval a hned vyloudil takový omluvný úsměv a doufal, že opravdu tím nepřidělal zase tolik problémů, i když teď už bylo asi pozdě...
"Určitě všichni budou v pořádku. Ti starší se o sebe umí postarat a jestli ses o svého bratra staral jako o mě a také si ho učil tomu, jak se postarat o sebe, bude jistě v pořádku a už se jen těší, až se vrátíš. To vím jistě..." Odpověděl mu na dalších pár vět a otázek a jen mu věnoval další příjemný úsměv.
Tentokrát odpověděl na více věcí věty, než obvykle, ale také zase moc nemluvil. Nechtěl však, aby si opravdu Mizuiro myslel, že ho ignoruje, takže se snažil reagovat na mnohem více věcí...
"A ještě jednou díky. Opravdu si mi moc pomohl a já ti přidělal jen starosti. Děkuji..." Dodal ke svým slovům naposledy Akio a vděčnější výraz asi vyloudit nemohl.
Musel mu poděkovat a nějak mu to vynahradit. Přeci se celou dobu s ním opravdu musel tahat a se všemi ostatními věcmi také, takže, rozhodně toho nebylo málo a bez něj, bez něj by to asi nikdy nezvládli. Alespoň teda Akio...
Když se pak jeho týmový kolega začal taky oblékat, on už seděl na zemi a opíral se o svůj batoh. Se zájmem poslouchal tu jeho báseň a musel loudit myšlenkami zpátky ke své rodině.
Byla pravda, že ta Mizuirova poezie, byla o ztracené lásce, ale... bylo to skoro podobné jako u Akia.
Když si to tak vzal, on také občas skládal. Byli to sice spíše texty k písním a nebo k různým hraným baladám, ale dalo se to i jako básně přednášet.
Jednu už vlastně, nějakou dobu nosil v hlavě a nebo spíše ji skládal. Ani si to neuvědomoval, ale pár rýmů dodal i v této jeskyni. Potřeboval totiž to nějak zakončit a udělat poslední sloku . Navíc se mu tam neobjevoval žádný refrén, takže usoudil, že to asi nejspíš také nechá jako baladu. Baladu o jeho pocitech, životě, i rodině. Na první pohled to možná nemohlo jít poznat, ale ten, kdo jeho život, alespoň z části zažil nebo potkal jeho bratr, mohl pochopit... a velice snadno...

Temnota tě v srdci svírá,
tvé nitro před okolím uzavírá.
Tvoje tělo se strachem chvěje
a v tvé duši se démon směje.

Nocí černou bloudíš bezespánku,
víš, že už neucítíš jemnost vánku.
Po kůži ti stéká tvoje horká krev,
však v otupělosti, jdeš dále nakonec.

Beznaděj tebou náhle prostoupila
a úplně tě zaslepila.
Nedokážeš s tím dále bojovat,
nechal sis svůj život uplavat.

Už není pomoci, ani cesty zpět,
své slovo musíš dodržet...
A tak teď sám na chladnou zem dopadáš
a v černotě do věčného temna upadáš...

Poslední větu Akio řekl tak pomalu a sekavě a nakonec to slovo "upadáš" doslova šeptl a držel ho, než mu v hlavě dozněl poslední tón balady.
Nebylo to přesně jako by to zpíval. Spíše tu jakoby odříkával takovým bolestivým a chladným rytmem, který vytvářel jakousi smutnou melodii, jež asi baladu nejspíše měla doprovázet.
Vlastně si ani vůbec neuvědomoval, že to odříkává nahlas, ale... to mu teď bylo docela jedno. Spíše jen chtěl přispět k Mizuirově tématu. Chtěl se také zapojit, aby věděl, že opravdu ho stále poslouchá a taky se dokáže zapojit do toho, o čem teď vlastně mluví. Bylo to spíše takové kamarádské gesto, kterým se mu i odvděčil za to, co pro něj udělal. Nikdy totiž své texty nebo to, co vymyslel, neřekl někomu jinému a ani neukázal. Vždy to bylo jen pro jeho uši a oči. On byl první člověk, co od ně vůbec něco slyšel, ale opravdu!
Tato balada ho zavedla do chmurných myšlenek a emocí. Začalo to na něj zase padat, ale on se tomu teď nechtěl poddat, rozhodně ne.
Teď na to nebyl čas a ani místo, takže mu nezbývalo nic jiného, než to všechno zase, jako vždy, zatlačit zpátky, do té nejzadnější části mysli a jen už se soustředit na to, co probíhá právě teď...
Pomalu zvedl hlavu a znova se usmál na svého týmového parťáka, jen chvíli potom, co dokončil svůj rým. Byl to takový přátelský pohled, který většinou bývá, když se dva kamarádi zapojí, do stejné věci a spolu o tom hovoří a nebo něco vymýšlí. Toto jeho výraz naznačoval...

Obrázek uživatele Karkkulka
Vložil Karkkulka, Út, 2012-01-31 21:04 | Ninja už: 4592 dní, Příspěvků: 114 | Autor je: Prostý občan

Mizuki Saiuri
Yohei
Muzuki chvíly trvalo než zjistila, že ten kdo sedí vedle ní je... No prostě ten co kouřil. Mizuki zaslechla jak Alice drmolila něco o nějaké misi a to , že nesmějí nechat po sobě žádné stopy.
První co jí napadlo byly možnosti jak ukrýt mrtvolu. Sama sebe okřikla, že se nesoustředí na to co Alice říká. Koutkem oka se podívala na toho kluka. No, možná by to mohli zvládnout. Znovu se otočila na Alici a čekala, že to bude mít nějaký zádrhel, o kterém jim ještě neřekla.
Jak jen se ten kluk jmenoval? Uvědomila si, že Alice řekla jeho jméno ale... Haia nebo Aia. Nedalo se to zapamatovat.
To bylo určitě tím, že se ještě nevspamatovala z toho jak jí Alice zmlátila. Mozek se jí ještě úplně nerozchodil a tak nebylo divu, že slyšela, každé druhé slovo. Nedal na sobě nic znát a znovu se zkoušela soustředit. Hlava jí třeštila a v uších zvonilo snad tu misi zvládne. Přece jenom to bude nějaké zpříjemění, poslední dobou si toho ohledně mrzačení moc neužila.

Obrázek uživatele Aayhaan
Vložil Aayhaan, Út, 2012-01-31 16:52 | Ninja už: 5679 dní, Příspěvků: 247 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Aay'han Tori
Yohei
Spíš než na Alice se díval na cigaretu a sám si přišel jako zhypnotizovaný . Poté při jedné z vět procitnul a začal poslouchat . To co řekla se mu moc nezdálo . Raději dělal věci sám než v týmu . Zvláště v tříčlenném týmu se toho dá hodně zkazit a že k tomu také stačí málo " O žádné nevím " Odpověděl a v hlavě si probíral další věci co jim Alice řekla " Když žije v okázalém domě tak pochybuju že to bude ninja ale nejspís ho budou ninjové hlídat , je tomu tak ? " Zeptal se Aay'han na detaily mise , které jim Alice nejspíš stejně řekne až budou na místě . Akce kdy po sobě nesmí nechat žádnou stopu mu sice vyhovovala ale riziko mu přišlo moc velké . Navíc když se navzájem neznají a nemají spolu pranic natrénováno . Chvíli začal přemýšlet co by se stalo kdyby selhali ale tyto myšlenky rychle zavrhl . Možná že to byl test pro nováčky jestli se pro tuhle organizaci hodí a jestli dokáží instinktivně pracovat v týmu . Minutku se rozmyšlel ale poté se rozhodl nabídku přijmout . . .

. . . I can't be GOOD , I won't be EVIL . . .

Už jsem unavený z toho jak všichni fňukají nad tím jak to mají v životě těžké , protože to odvádí pozornost od mýho fňukání nad tím jak to mám těžký já !!!

Obrázek uživatele Nagadir
Vložil Nagadir, Út, 2012-01-31 16:28 | Ninja už: 5709 dní, Příspěvků: 678 | Autor je: Pěstitel rýže

Aokawa Mizuiro

Po chvílí dovádění v potůčku si na chvíli sedl a myšlenky se mu začaly toulat všemi směry. Kasumi byl doma sám a nejspíš už musí šílet nad tím že se stále neukázal. Doufám že neprovede nějakou blbost, prolétlo mu hlavou a trochu si dělal starosti. Kasumi sice už nebyl to malé dítě které se za ním neustále táhlo a nechtělo se od něj hnout ani na krok ale samostatný ještě pořád příliš nebyl. Vždyť mu ještě stále vařil, pomáhal mu s úkoly a tréningem a občas s ním ležel v posteli aby mohl usnout. Pořád to byl jeho malý bráška a Mizuiro měl pocit že i když bude o dost starší tak se na tom nic nezmění, uvědomil si že se mu po něm stýská. Bylo to už dávno co byl z domova pryč jeden či více dní a tak si zase zvykl na to být každý den s ním, ale teď. ,,Kasumi," povzdychl si ale pak zaregistroval Akia, který také seděl v potůčku. Byl tolik zabraný sám do sebe že si ani nevšiml kdy Akio vstal a přišel k vodě.
,,Tak co? Cítíš se už trochu líp?" zeptal se ho a na tváři se mu zase objevil jeho typický mizuirovský úsměv. ,,Musím říct že ta jeskyně před chvílí byla fakt drsná, tolik kostí. Zajímalo by mě komu všemu patřily i když nevím jestli bych se se vším chtěl osobně setkat. A pak ty vybuchující kusy masa, bleh, myslel jsem že se z toho puchu pozvracím, štěstí že umím tak dobře utíkat i když s tím nákladem to nebylo zas tak jednoduché. Myslíš že najdeme to co potřebujeme? Pamatuješ si ještě pořád všechno? Já si totiž nejsem jistý co že to vlastně máme pořádně udělat, ale to jsem celý já," povzdychl si s úsměvem. ,,Zajímalo by mě co dělá Kokoro a jak se má naše kage, je to děsně nepříjemný být tady v podzemí a nevědět co se nahoře děje. A chybí mi moje kámošky, určitě si i s bráchou dělají starosti nestává se abych jen tak beze slova někam zmizel," chrlil ze sebe. ,,No já se jdu oblíct protože mi začíná být zima," zvedl se, vrátil se ke své hromádce oblečení a začal se oblékat. Do toho si začal přednášet nějakou svou básničku:

Oblohou temnou zavál studený vánek,
na zem se snesly chladné krůpěje.
Celičký kraj ochromil mlhavý spánek,
proč se v té tajemné kráse nic neděje?

Šumění kapiček je jediným zvukem,
zvukem, který rozechvěl mé srdce.
Proč bloudím tím opojným deštěm?
Proč musela žít tak krátce?

Jsem sám, bez lásky, se zlomeným srdcem,
přes vlastní stín nevidím paprsky slunce.
Jsem zamilován, zničen zrádcem.
Padám, a konečně si připadám lehce.

Nakonec přestal a zdálo se že usilovně přemýšlí o tom jestli by nemohl doplnit ještě nějaké verše. Možná bych měl složit něco o Mizukage, to by vůbec nebylo těžké...

Obrázek uživatele Akihiro
Vložil Akihiro, Út, 2012-01-31 09:34 | Ninja už: 5891 dní, Příspěvků: 383 | Autor je: Prostý občan

Akio Tori - Oinin
Velká jeskyně pod Kirigakure...

Akio se stále nechal nést od Mizuira a připravoval se, jak psychicky, tak i Fyzicky na to, až zase bude muset jít sám. Nemohl nechat svého kolegu se s ním stále taht... nemohl. To byo pravdu moc dlouho nevydržel.
I když zase byla pravda, že na jeho rameni se velmi dobře spalo. Za tu cestu dokázal usnout 6x a vždycky se zase probudit, což bylo k momentální situaci dost zvláštní, ale nikdo se mu nemohl divit. Jed působil všeobecnou neplechu a když měl tu možnost si takhle odpočinout a ta jeh polaha k tomu přímo vybízela, nebylo, co řešit.
Akiovi to však už bylo opravdu hodně blbí a nelíbilo se mu, že by měl takhle jejich "trénink" zdržovat. Musel se konečně už vschopit a postavit se na vlastní nohy... Doslova.
Po chvíli si Mizuiro, ale i Akio uvědomil, že je v blízkosti nějaká tekoucí voda. Šla slyšet už na dálku, jelikož byli v jeskyni a všechno se tady velice rozléhalo. Navíc, když si člověk uvědomil, z jakého místa předtím přišli a co vlastně za sebou nechali, nebylo divu, že rozeznali skoro sebemenší změnu prostředí, ať to byla teplota, cesta nebo vůně vody ve vzduchu, která se vždy roznášela v blízkosti nějakého vodního zdroje. No a také to tak bylo...
Mizuiro se ho po chvíli na něco zeptal. Nevěděl přesně co, protože zrovna se zase probouzel, ale než se nadál, ležel na zemi a jeho týmové partner se už svlékal, aby se mohl v potůčku umýt.
Jeho další otázky už vnímal, ale odpověděl jen malým přikývnutím jako vždy. Zatím ještě mluvit nechtěl. Bylo to, až moc vysilující. Hlavně pro toho, co nebyl zvyklí skoro vůbec něco říkat...
Trvalo nějakou chvíli, než Akio sebral dostatek sil, aby se alespoň posadil a udržel svou vlastní vůlí bez toho, aby se o něco opíral.
Měl na sobě už jen vestu a Mizuirovu bundu, kterou ho zabalil. Své triko už roztrhal kvůli pochodním. Pak už jen nějaká ta výbava a tříčtvrťáky, takže si toho zase nemusel tolik sundávat...
Zabralo to sice dalších pár minut, ale nakonec ze sebe konečně pracným a nepřítomným odepínáním výbavy a dlouhým a ještě pracnějším svlékání, sundal těch pár věcí a jen se lehce překulil do vody.
No lehce... Záleží z jakého pohledu se to vezme. Byl jakoby zombík. Úplně mimo. Zkrátka se převalil a žuchl sebou do vody, až se rozletěla na všechny strany. Bylo mu jedno jak je ledová nebo ne. Úplně jedno...
Zkrátka tam jen tak ležel a nechal vodu proudit kolem sebe. Jediné, co mu trčelo byl obličej, aby mohl dýchat.
Cítil, jak mu pomalu mrznou prsty u nohou a ruko. Jak ho začíná bolet hlava z toho ledového jeskynního pramene. Bylo mu to však opravdu jedno... Smývalo to z něj veškerou špínu a únavu a i když se to nezdá, chlad mu uvolňoval jeho ochromené a bolavé svalstvo. Oddával se tomu a jakoby ho ta voda probouzela z toho hrozného tranzu, do kterého ho uvedl ten pavoučí jed... Pomalu zavíral oči a...
Prudce se posadil a začal se rychle nadechovat. Ani si neuvědomil, že se jeho tvář potopila a on zůstal chvíli bez kyslíku, pod hladinou. Jeho tep bušil jako o závod a srdce též. Plíce chtěli dohnat to, co zameškali tou chvíli, kdy nemohli pojímat další kyslík. Oči měl vytřeštěné jako by prožil nějakou děsivou noční můru.
Teprve teď začal cítit ten hrozný chlad a všechno, co se kolem něj dělo. Teprve teď se mu rozklepaly zuby a rty mu trochu zmodrali.
Na mráz byl zvyklí, ale toto bylo trochu jiné. Do této doby byl úplně mimo sebe a když se teď najednou jakoby probudil...
Ale byl tu i jiný pocit... Pocit uvolnění a vlastních smyslů. Pocit vnímavosti a rozhodnosti. Pocit, že zase mám nadvládu nad svým tělem a svými činy. Jako by se znovu zrodil a dostal darem zpátky svou mysl a myšlenkové a fyzické pochody, které mezitím všechny promarnil, když prožíval něco jako kdyby noční můru...
Jed asi v těle stále ještě byl. Cítil ho. Stále oslaboval jeho tělo a nedovoloval mu využít všech svých sil, které měl, ale... zdálo se, že konečně začal ustupovat a Akio se vrátil mezi ty "myslící". Byl zpět...
Kdyby teď někdo došel, asi by ho velice překvapilo, že se Akio usmíval. Zase se usmíval, ale tentokrát upřímně a zářivě. Ten úsměv, který dokázal vyléčit skoro každou nemoct a negativní myšlenky, které se v člověku usadili. Ten úsměv, který lidem rozehřával srdce a stačil jediný pohled, aby dosáhli uklidnění.... Byl zase zpátky i s tím vším...

Obrázek uživatele Mon
Vložil Mon, Út, 2012-01-31 09:31 | Ninja už: 5600 dní, Příspěvků: 329 | Autor je: Prostý občan

Alice Yukari
Yōhei

Alice sedela neďaleko nich a už sa začínala nudiť, preto ju potešilo, že sa dvaja prebrali z bezvedomia.
Potiahla si z cigarety a vydýchla dym. Zamyslene sa zadívala na Mizuki a potom na Aay'hana, akoby premýšľala, čo s nimi ďalej.
Nakoniec sa jej na tvári objavil široký úsmev.
"Čo by ste povedali, keby sme sa šli trošku zabaviť?" Uškrnula sa na nich.
Vyskočila na rovné nohy, cigaretu hodila na zem a zašliapla ju opätkom čižiem.
"Neďaleko je malá bezvýznamná dedina," začala s vysvetľovaním. "Ale!" Odmlčala sa, aby zdôraznila nasledujúce slová. "Žijú tam dva naše ciele. Ich smrť si objednal niekto, kto pre vás nie je dôležitý." Usmiala sa na nich.
"Mizuki-chan a A-ay'ha-na... Nemáš nejakú prezývku?" Pozrela na chlapca.
"Každopádne vy dvaja budete mať zabiť muža menom Hitoshi Jun. Býva niekde na konci tej dedinky v okázalom dome. Spravíte to nenápadne a mŕtvoly sa zbavíte. Nesmú po vás zostať žiadne stopy!" Dohovorila a žmurkla na nich. "Ja sa postarám o toho druhého. Začneme presne vtedy, keď zapadne slnko a potom pred východom slnka sa stretneme tu. Tak, čo vy na to?"

Obrázek uživatele sannin Naruto
Vložil sannin Naruto, Po, 2012-01-30 16:25 | Ninja už: 5044 dní, Příspěvků: 654 | Autor je: Prostý občan

Muchi Endo - Oinínovia

Pozrel sa na stopky. Daichiho čas bol o pár sekúnd dlhší ako predpokladal, no aj tak s ním bol celkom spokojný. "Dobre, bež si oddýchnuť." zahlásil a kývol chlapcovi nech si niekde sadne. Potom sa zadíval na Michiko a vyzvývavo kývol rukou. "Poďme, slečna," povedal s nádychom uštipačnosti. "nemáme na to celý deň." Znovu neľútostne stlačil stopky.
Ak mal byť úprimný, títo dvaja sa mu celkom pozdávali. Ak mal povedať pravdu, očakával niekoho oveľa horšieho. Ostatne, sú to Oininovia. pomyslel si.

Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Po, 2012-01-30 16:07 | Ninja už: 5610 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan

Shirei Keisuke/Lovecké komando Oininů
Les nedaleko Kiri
Všichni odpočívali a jejich velitel vymýšlel novou strategii. Po přesně třech hodinách vstal a podíval se na tu proklatou mýtinu.
ti dva se nehodlali vzdát a nevypadalo to, že by měli nějakou únikovou cestu.
Co se strategie týče, tak si nepřítel nevedl zle, ale držet pozici na místě, kde byl vidět a útočnící ne bylo trochu naivní.
Natáhl ruku. Ani si nevšiml kdo, ale někdo z jeho týmu mu podal nabitou kuši. Tato kuše měla střela na dva šípy. "Trochu je znervozníme ne?" Poznamenal pro sebe Velitel, zamířil a vystřelil.
Oba šípy letěli na Nishiho. Vtip však byl v tom, že jeden šíp letěl díky konstrukci rychleji než ten druhý. Ten rychlejší byl naprosto obyčejný, ale ten druhý měl k sobě přivázán výbušný lístek. Nebyl to ale ten tradiční. Tenhle reagoval na pohyb (až po dopadu)

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Po, 2012-01-30 00:29 | Ninja už: 5881 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Renjiro Nishi
Les nedaleko Kirigakure
Renjiro vyslechl Wolfa a kývl. Soustředil se a napínal uši. Kdyby mohl, začal by jimi snad střihat. Ale už nic nezaslechl a ani nezpozoroval. Zdá se, že si lovci začali dávat pozor, nebo se stáhli hlouběji do lesa.
Renjiro se oklepal a začal poskakovat na místě. Chlad se mu občas nepříjemně zakusoval do končetin. Na tělo mu moc zima nebyla, to celkem úspěšně hřála medvědí kůže, ale nohy a ruce ho pěkně studili a ztrácel v nich cit.
Začal třít dlaněmi o sebe a podařilo se mu cit v prstech trochu obnovit. Pak se snažil si zahřát třením nohy a prsty u nohou. Když měl pocit, že se cítí trochu lépe, zadíval se opět po okraji lesa kolem nich. Sho byl stále schovaný v díře opodál.
Jemu asi zima moc nebyla. Aby taky byla, lednímu leopardovi. Pousmál se Renjiro.
Lovci nikde. Doufal, že je neplánují obléhat, dokud z nich zima nevysaje jejich sílu. Podíval se k pasu na kus masa, co si vzal sebou. To by mu stačilo tak na den, ale dva dny nejíst ještě nikoho nezabilo a ani jeho to určitě neoslabí natolik, aby nebyl schopný boje. Spíše ten chlad mu začínal dělat starosti.
Nakonec zakroutil hlavou a zahnal obavy pryč. Ono se to nějak vyvrbí.
Jen pojďte! Zamračil se odhodlaně Renjiro, naslouchal všem těm zvukům lesa a čekal, až zaslechne ty, které k nim nepatří.


Obrázek uživatele YoshiAmato
Vložil YoshiAmato, Ne, 2012-01-29 12:41 | Ninja už: 4742 dní, Příspěvků: 152 | Autor je: Choujiho zlatý brambůrek

Shingo Yamamoto
Yohei

Poté, co se jeden z mužů složil v kaluži krvi k zemi, se jeho pozornost upřela na toho druhého. Hned zavolal o pomoc a ještě se s ním snažil soupeřit.
Jak bláhové, tohle na mě nezabere.
Řekl Shingo a složil pečetě.
Shunshin no jutsu!
Křiknul a vysokou rychlostí se dostal za všech 6 postav, které tam stály. nebyl si jistý, který je ten pravý, takže musel zaútočit na všechny najednou. Poskládal další pečetě a křiknul.
Katon: Hai Seki Shou !
A vyslal na všechny hromadný kouř popele. Když je celý obklopil, hodil tam výbušný lístek a křiknul
KATSU!
Čímž lístek vybouchnul a celý ten popel také, takže vše uvnitř bylo zaživa zpáleno.
Hlupáku, měl si mě radši pustit.
Řekl Shingo se zlomyslným úsměvem na tváři a chystal se vejít dovnitř knihovny.

Obrázek uživatele Nagadir
Vložil Nagadir, So, 2012-01-28 15:49 | Ninja už: 5709 dní, Příspěvků: 678 | Autor je: Pěstitel rýže

Aokawa Mizuiro
Oinin

Akio zakroutil hlavou na znamení toho že zatím nic nepotřebuje a tak se ho už nevyptával. Kráčeli cestou dál a Mizu, jelikož toho Akio příliš nenamluvil, si začal prozpěvovat, skládal si básničky a nebo prostě jen tak mluvil sám k sobě. Pak si ale všiml malého potůčku, což jim přišlo nevídaně vhod.
,,Co kdybychom se na chvíli zastavili? Trochu si odpočinuli a hlavně se umyli?" navrhl a dřív než Akio cokoliv řekl ho složil na zem i s batohy a začal se chystat do vody. ,,Taky si můžem dát sváču," usmál se a začal se v potůčku pořádně ráchat, takže voda stříkala na všechny strany. ,,Jinak jak na tom jsi? Myslíš že se už dokážeš postavit?" otočil se na něj, byl ochotný mu pomoci se trochu opláchnout kdyby ten jed na něj ještě pořád hodně působil.

Obrázek uživatele Kyell
Vložil Kyell, So, 2012-01-28 12:45 | Ninja už: 5596 dní, Příspěvků: 1367 | Autor je: Účastník chuuninské zkoušky


Jeskyně

Prudce zahnete a zvolíte jednu ze dvou možných cest. Hluk a nechutný zápach vycházející z rozpadlých kusů masa se najednou začíná vytrácet a vy se zečnete pomalu uklidňovat. Část zápachu však cítíte neustále, jelikož je ta zkažená krev i na vašich šatech. Cesta se však zdá být klidná a všimnete si, že na pravé straně cesty je i malý potůček, ve kterém se můžete opláchnout od nechutného hnusu. Sem tam zde zabloudí paprsek slunečního světla. Je zde až moc velké ticho... Nic však nenasvědčuje tomu, že by se v blízké době mělo něco stát.


Knihovna

Strážný, který se pokusil vetřelce, dostal přímý zásah do krku a v gejzíru krve se skácel k zemi. Druhý strážný se jen zděsil a okamžitě si šáhnul na ucho.
"Kapitáne, vetřelec v sektoru K!"
V uchu měl totiž připevněnou miniaturní vysílačku, pomocí které byl ve spojení s Oininy. Jakmile nahlásil svou situaci, jeho cílem býlo jediné, získat čas.
"Suiton: Mizu bushin no jutsu!"
Najednou se vedle něj objevilo 5 jeho vodních klonů a každý z nich začal formovat jiné pečetě. Všichni se nadechli a každý z nich vypálil po narušiteli ohnivou či vzdušnou techniku, takový počet a takováto kombinace byla na blízkou vzdálenost smrtelná.

Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Čt, 2012-01-26 15:26 | Ninja už: 5610 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan

Shirei Keisuke/Lovecké komando (Oininové)
Les nedaleko Kiri
Neustále pod palbou ledových koulí se stáhli do lesa. Nezůstali však na kraji, ale stáhli se trochu hlouběji, ale zárověň tak, aby na mýtinu dobře viděli.
Velitel dal rukou povel k odpočinku a sám se posadil na zem.
Šeptem pak začal mluvit. "Tak, co jsme zjistili?"
První se ozval Tori. "Pasti jsou po celém perimetru, takže nemá smysl kroužit kolem nich."
Jako další promluvil Endo. "A navíc, pokud jsme vidět, nepřítel na nás může zaútočit už na hranici lesa."
Velitel zadumaně přikyvoval. "Navíc...ten druhý je z klanu Nishi. Nikde jsme neobjevili ani nezahlédli jeho summona. Buď není vyvolaný, nebo je pečlivě ukrytý. Musíme si dát pozor."
Následně vyhlásil tříhodinovou přestávku. Během toho času přemýšlel co dále.

10 ze 48 hodin

Obrázek uživatele Akihiro
Vložil Akihiro, Čt, 2012-01-26 12:46 | Ninja už: 5891 dní, Příspěvků: 383 | Autor je: Prostý občan

Akio Tori - Oinin
Velká jeskyně pod Kirigakure...

Akio jen zakroutil hlavou, že nic nepotřebuje. Teď už mu bylo opravdu mnohem lépe a teď byl konečně vděčný za to, v jakém stavu byl před tou nechutností, protože to bylo otřesný a rozhodně to už nikdy nechtěl zažít, což doufal, že se mu to splní.
Cestu a všechno kolem, teď nechával raději na Mizuirovi a navíc, on by se na to v tuto chvíli ani nezmohl. Začal si však postupně plně uvědomovat, co mu tím způsobuje, že ho musí neustále nosit... stále dokola a dokola a dokola. Musel z toho být už pěkně unavený. Nebyl sice moc těžký, ale... to neznamenalo, že se postupně nepronese. To bylo jasné už dopředu.
Nemohl dovolit, aby to takhle dál pokračovalo. Zatím sice se na vlastní postavit nemohl, ale měl to v brzké budoucnosti v plánu, i kdyby si jeho kolega protestoval, jak chtěl. Zdálo se totiž, jak den postupně ubíhá, že účinky jedu se snižují. Stále to však nebylo nic moc a jedno věděl, že i když bude už na svých, stále v něm jed ještě bude, ale to už byl jen detail, který se musel nějak přetrpět. Takhle by dlouho nepřežili a Mizuiro si už také potřeboval odpočinout... ¨
Akio jen už čekal, kdy se to ještě trochu zlepší, aby mu mohl konečně ulehčit...

Obrázek uživatele Qasew
Vložil Qasew, St, 2012-01-25 20:09 | Ninja už: 5640 dní, Příspěvků: 1047 | Autor je: Prostý občan

Nami Yarui Ki
Tengoku no Senkyo

Otočila se zády k budově a pozorovala okolí, z jejího doumání ji vyrušil jen strážce, který ji oslovil.
"Ano" usmála se.
"Potřebovala bych někoho, kdo se o mě postará, jsem tu už nějakou chvíli a potřebovala bych začít pracovat" svůj líbezný úsměv doplnila ještě flirtovným mrknutím.
"Myslíte, že by jste to pro mě mohl udělat?" zaculila se.


Obrázek uživatele Aayhaan
Vložil Aayhaan, St, 2012-01-25 17:22 | Ninja už: 5679 dní, Příspěvků: 247 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Aay'han Tori
Yohei
Probudil ho velmi známý zápach . probudil se a téměř okamžitě zjistil že je svázán s ostatními . Jelikož se moc nemohl otočit tak si podle situace vše tak nějak domyslel . Nejspíš musel po zásahu bleskem upadnout do bezvědomí . Když se trochu probral tak se podíval na Alice " Doufám že to nejsou moje cigarety " Řekl trochu nervozně a sám dostal chuť na jednu . Ale v cestě mu bohužel stály ty otravné provazy . Řekl jsi že teď rozhodně není šance něco udělat tak čekal na to až se probudí i ostatní .

. . . I can't be GOOD , I won't be EVIL . . .

Už jsem unavený z toho jak všichni fňukají nad tím jak to mají v životě těžké , protože to odvádí pozornost od mýho fňukání nad tím jak to mám těžký já !!!

Obrázek uživatele Nagadir
Vložil Nagadir, St, 2012-01-25 14:06 | Ninja už: 5709 dní, Příspěvků: 678 | Autor je: Pěstitel rýže

Aokawa Mizuiro

Ač běžel doslova o život stejně nedokázal zabránit tomu aby ho nějaký ten vybuchující kus neobchrstl, takže mu z toho puchu bylo po chvíli trochu šoufl, ale stejně neměl čas zaobírat se takovými maličkostmi jelikož se chtěl co nejdříve dostat pryč a co nejdál. Postupně se zase ochlazovalo a bylo dokonce i dýchatelno, stejně by ale nebyl proti kdyby se někde objevila nějaká voda ve které by se mohl vykoupat.
,,Nemám se na chvíli zastavit? Nechtěl bys něco?" zeptal se Akia znovu, přičemž při tom čekání na odpověď pokračoval dál v cestě. Nakonec dorazili k dalšímu rozcestí, ani se nerozmýšlel a zahl doprava, snad to tentokrát půjde bez probémů protože tahání Akia ho přece jenom vysilovalo.

Cesta S

Obrázek uživatele Akihiro
Vložil Akihiro, St, 2012-01-25 09:39 | Ninja už: 5891 dní, Příspěvků: 383 | Autor je: Prostý občan

Akio Tori
Jeskyně pod Kirigakure no Sato...

Naštěstí dokázal Mizuiro včas zareagovat a tak mohli, co nejrychleji zmizet, jinak by zemřeli dost hnusnou smrtí, která by se nelíbila ani tomu nejhoršímu sadistovi, kterého by jste potkali.
Stále však ještě nebyli z problému venku a byla pravda, že teď si Akio nebyl jistý, jestli by bylo horší v tom umřít a nebo cítit ten hrozný zápach zkažené, plesnivého a prohnilého masa a tak podobně. Bylo to otřesný a skoro se nedalo dýchat. Navíc... výbuchy stále neustávali, takže to bylo jen horší a horší.
Některé výbuchy bohužel byli, až moc blízko, takže je občas zasáhla nechutně páchnoucí vlna, která byla promíchaná tou smradlavou krví a kousky všelijakého masa.
Akio byl zvyklí na hodně věcí, ale toto bylo fakt nehorázné a otřesné. Měl štěstí, že pořádně nevnímal a že byl stále jakoby ve mdlobách, takže nedokázal ze sebe pořádně nic vyloudit. A navíc... nic nejedl, takže měl žaludek naprosto prázdný, jinak by to, ale asi nejspíš lítalo ihned ven.
Stejně se však neubránil kašlání a nespokojeným, až nepříjemným zvukům, které měli naznačovat, že toto se mu absolutně nelíbí... ale absolutně!
Pomalu jsme se však z toho děsného místa začali dostávat a vše postupně utichalo a zlepšovalo se. Vzduch byl čistější a svěžejší a samozřejmě se i lépe tím pádem dýchalo. Navíc se i vzduch začal postupně ochlazovat a osvěžovat jejich rozpálená těla, která by se dalo říct, byli díky tomu skoro na kolaps. Museli toho vypotit a spálit tolik, že by se nikdo nedivil, kdyby byli naprosto dehydratovaní.
Naštěstí u sebe měli stále ještě nějakou tu pitnou vodu, takže tohoto se nemuseli prozatím vůbec bát...
O toho hrozného zážitku jsme byli načichlí a docela i špinavý, ale dalo se to přežít. Stále lepší, než kdyby tam zůstali.
Nic na tom však neměnilo, že Akiovi byl stále ve stejném stavu, takže to s nimi stále šlo tak zkrátka. On si ani vlastně neuvědomoval, že došli k dalšímu rozcestí a měli by si vybrat, protože to bylo asi teď to poslední na co myslel. Hlavně, že se mu už lépe dýchalo a všeobecně mu toto prostředí bylo příjemnější. Rozhodně se tím jeho stav zlepšil...

Obrázek uživatele Lee_CZ_
Vložil Lee_CZ_, Út, 2012-01-24 23:45 | Ninja už: 5561 dní, Příspěvků: 578 | Autor je: Prostý občan

Wolfgang Tori

Wolf směroval svou techniku na tým který se nakonec zase sloučil a vytvořili bariéru, Wolf je začal bombardovat koulemi, ale když se ztratili v lese, tak techniku zrušil a oddechl si "no to by zatím šlo ,ale nevydržíme tak dlouho" řekl Wolfgang, ale pak mu Renjiro, řekl docela razantní novinku, ale bylo to docela pochopitelné "to pak vysvětluje jak nás tak rychle našli, takže nyní nasadím mrazivou kuličku" řekl šeptem a díval se do okolního lesa "zase sleduj les a když uvidíš pohyb, dej mi vědět" zašeptal Wolf a trošku si promnul končetiny, aby mu nebyla zima.

Tengoku no Senkyo

Lei Ming

Lei meditoval s Atsuko-sama a čekal až se jim Kasai s týmem ozvou jak to vše probíhá.

Mnich u vchodu

U vchodu do sídla Atsuko-sama stál mnich na stráži. Tohle bylo sídlo samotné Atsuko-sama a mniši zde neměli důvod chodit, ale v tom spatřil dívku jak se blíží k sídlu a když přišla blíže, tak se postavil před vchod a svým tělem jí zablokoval cestu "buď zdráva sestro, ale tohle je sídlo Atsuko-sama, ztratila jsi se nebo po naší Atsuko-sama něco potřebuješ" zeptal se mnich přívětivých a přátelským hlasem.

Obrázek uživatele Karkkulka
Vložil Karkkulka, Út, 2012-01-24 20:24 | Ninja už: 4592 dní, Příspěvků: 114 | Autor je: Prostý občan

Mizuki Saiuri
Yohei
Mizuki dostala obrovskou ránu do krku. Podlomily se jí kolena a sesunula se k nohám Alice. Poslední co uviděla býl Alicin úšklebek. Nebo to alespoň tak vypadalo. "Sakra!" stihla ještě říci a pak definitivně upadla do bezvědomí.
Dlouho, dlouho se nic nedělo. Asi za třicet minut se Mizuki probrala. Chvíly si myslela, že jí vybouchne hlava. Celé tělo jí bolelo, akorát konečky prstů u rukou vůbec necítila. Pak si konečně uvědomila, že je necítí ne proto, že jí je někdo uříznul, ale proto že je má pevně svázané za zády. pořád měla ještě rozzostřený zrak a tak vůbec neviděla kde je.

Obrázek uživatele Kyell
Vložil Kyell, Út, 2012-01-24 20:03 | Ninja už: 5596 dní, Příspěvků: 1367 | Autor je: Účastník chuuninské zkoušky


Jeskyně

Výbuchy padaly snad téměř všude, zkažená krev nechutný smrad se šířil všude, tím, že jste si pospíšili a pokusili jste se toto místo opustit dříve, než bylo pozdě, jste si hodně pomohli. Přesto byly některé výbuchy příliš blízko a vás zasáhla nechutná tlaková vlna spojená i s dávkou páchnoucí krve. Nikdo by se vám nemohl divit, kdybyste to nevydrželi a začali zvracet. Čím dál jste ale byli od tohoto díla satanova, tím lépe se vám dýchalo. Sice jste byli částečně tím pachem načichlí, ale teplota začala opět klesat a vzduch byl čistější a příjemnější. Došli jste až k dalšímu rozcestí a zde musíte zvolit kudy se vydat.