NFFORPG - Kirigakure no Sato

Ren a Kimiko

U jezírka bylo ještě pár dalších mladých studentů kteří ale jakmile zjistili že tam nejsou sami odešli někam pryč. Takže tam byli Kimiko i Ren sami. Jezírko mělo tak 10m na šířku a na délku.
Hluboké bylo zhruba tak dva metry. Na břehu jezera byly taky velké placaté kameny na kterých předtím sedělo těch pár učenců. Slunce už klesalo a moc času jim nezbývalo, jenže Keitaro je v tomhle neodbytný a má vysoké nároky.

Opět bylo ve svitku všechno co ví každý.
Avšak dole poznámka

POZOR! Kdo bude trénovat na hlavním jezírku a dělat tam blbiny dostane dvacet ran holí….
Od každého mnicha v klášteře.

Kaede Tori
Hliněné město

Exploze lístku ji zasáhla a odhodila ji směrem k Asakimu, to jí ušetřilo pár kroků. Ale nechápala to, kunai měl letět ještě tak o deset metrů dál a jim neměl nic udělat.
Raději se tím nezabývyla.
Rychle se vyškrábala na nohy a udělala těch posledních pár kroků, aby se k Asakimu dostala. Zrovna vstával a tak ho podepřela a pomohla mu na nohy. Byl ještě o něco těžší, než myslela. A nebo ona už byla natolik vysílená, že nebyla schopná ho unést. To netušila.
Ale posbírala v sobě ještě několik střípků odhodlání a přinutila je oba k pohybu směrem od Shinza.
Odvedla Asakiho do nejbližší vedlejší uličky, aby se ztratili senseiovi z očí dřív, než se oblak prachu stane průhledným.

Kimiko Kay Kawashaki

,,Ty by jsi měl spíše zametat to listí, ne? Ale chápu že se ti do toho nechce, můžeš až pak." pobaveně se ušklíbla na Rena. Vydala se tedy společně s ním k jezírku, pozorně ho přitom poslouchala, aby jí neuteklo žádné slovo. ,,Když už jsme chodili po stromech tak chození po vodě nemůže být tak moc rozdílné, ne? Teda jako ano, je to něco jiného, ale musí to být přibližně stejné, ne?" zeptala se ho zvědavě. Sedla si vedle něj a zamyšleně se rozhlédla okolo. ,,No, aspoň nemůže nikdo tvrdit, že jsme se flákali. Myslím, že nám to celkem šlo." usmála se na něj pobaveně.

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.

Ren Taiyo

Znavene zoskočil zo stromu pričom sa ohliadol po Kimiko. "Ideme si na okamih oddýchnuť k jazierku Kimiko ? Aspoň si môžme premyslieť ako ďalej, mimo to stále tu mám ten jeden zvitok ktorý písal Kaitaro sensei." Z vrecka si vytiahol zvitok na ktorom bol Keitarov podpis a začal si pre seba čítať ako chodiť po vode. "Vážne chce po nás aby sme zvládli aj chodenie po vode ? Neviem ako on ale ja si myslím, že to bude dosť namáhavé ale hlavne vyčerpávajúce." Keď konečne dokráčal k menšiemu jazierku posadil sa na zem pričom položil vedľa seba ten zvitok. "Zábava sa práve začína nemám pravdu ?" Spýtal sa smerom na Kimiko.

Akio Minako
Tengoku no Senkyo
Akio se zamyslel a schval ruce do kapes přemýšlejíc jestli je fakt nutný říkat Asukemu, co umí... Pravda moc toho nebylo. "Shishi Rendan." vypadlo z něj. "A trochu zacházet s kunajem a chodit po stromecha po vodě," zářivě se usmál. "Ale lepší je používat holé ruce ne? " Akio se upřeně díval před sebe, rukou v kapse přejížděl po lesklém ocelovém drátu na, kterém byla ještě zaschlá krev. Naprosto přestal přemýšlet, nad tím na co všechno se ho ptal ten Asuke. Provaz je na nic, tím nikoho neuškrtíš. Ozývalo v hlavě. Drát je lepší. Drát je lepší. Akio sebou polekaně trhl. Nesnášel ten hlas. Byl jako šustění listu nebo papíru. Slýchal ho často, dřív ho dokonce i poslouchal... Z těch vzpomínek mu bylo na nic, vytáhl reku z kapsy a schoval jí za záda.

Muchi Endo

Daichiho technika nebola perfektná, no vyzeralo to, že zajtra to dokončí. Pousmial sa. Išlo im to celkom fajn, len trochu tréningu a budú to skvelý Oinínovia.
"Fajn, dnes to balíme. Stretávka je zajtra o pol deviatej pred dojom. Oddýchnite si." Sám sa potom pobral domov. Nebol unavený, no aj tak si už ľahol. Potreboval energiu na zajtrajšok.

Daichi Takeru-oinin

Nová technika? A dokonce z Katonu? No to je super, už dlouho sem se chtěl něco podobného naučit, ale je tu k našemu elementu tak málo informací....Jestlipak to zvládnu dříve než sestra? Asi ne, ale když budu trénovat, myslím, že nakonec budu lepší, ale na tom přeci nezáleží. Rozvinul svitek a chvíli ho studoval, příliž často se ze svitků neučil, daleko raději měl, když mu to někdo předvedl a vysvětlil, ale nepochyboval, že i svitek bude dobrým učitelem. Nejdříve měl nashromáždit dostatek ohnivé chakry v sobě, a pak ji vypustit spolu se vzduchem, neznělo to příliž složitě, ale vždy v tom byl nějaký háček, co na první pohled nebyl vidět. Zkusil si jen tak nanečisto několikrát pořádný nádech a výdech, ale připadal si jako idiot. po chvilce se proto začal soustředit a zkusil koncentrovat chakru v oblasti plic a během toho se nadechnout. Vedlo to k tomu, že se zakuckal a chvilku kašlal. Tak teď budu vypadat jako ještě větší blbec, no co, aspoň už to nebude o moc horší, ať provedu cokoli. Pousmál se, a zkusil to znovu. Tentokrát se nezakuckal, ale při výdechu se tak maximálně teplota vydechovaného vzduchu zvýšila o pár stupňů, bude na to muset jít trošičku jinak, no jo, ale jak, toť otázka. Zkusil to tedy podobně, ale přesto zcela opačně. Začal v plicích koncentrovat chakru, ale stále normálně dýchal, počkal, dokud necítil, že už o mnoho více chakry neudrží, zhluboka se nadechl a vypustil ji se vzduchem ven z těla. Teplota už byla sice vyšší, ale oheň stále žádný. Zase nad pokusem chvíli dumal, ale pak se rozhodl, že to zkusí znovu. Tentokrát složil ruce do pečetě a soustředil se na koncentraci chakry, nikoli v celých plicích, ale jen v jedné menší části. Cítil, že tentokrát to bude ono, pořádně se nadech, a koncentrovanou chakru pustil ven. Byl to velice divný pocit, když se mu před obličejem začala formovat menší koule z ohně, tak divný, že se lekl a jutsu se rázem přerušilo. Velmi divné, takové horko přímo předemnou, navíc abych byl lepší, budu muset hodně dlouho trénovat, průměr koule nebyl uspokojivý. Zkusil to ještě jednou, pak podruhé a potřetí. koule se ustálila, ale příliž se nezvětšovala, nedokázal nahromadit dost chakry, aby vytvořil něco většího. Byl by moc rád, kdyby dokázal pomocí podobné techniky spálit celé údolí, ale to jsou jen plané dohady. Kdysi prý byl v listové klan, který se na techniky s ohněm specializoval, a jeho členové dokázali i takové věci. No jo, ale mezi ně patřili světoznámí nukenini, tak se není čemu divit. Kdyby on měl podobnou sílu, vesnici by neopustil. Znovu se vrhl na trénování ohnivé koule, snažil se zvětšit objem chakry, co dokáže udržet. 3lo to pomalu a stuha, ale věděl že skoro nic není nemožné, když člověk moc chce. [i]Jak dlouho tak budu muset trénovat, než se to konečně pořádně naučím? No dneska to vezmu až do večera, to je jasné.
Už ho všechno bolelo, když konečně přišla doba, kdy se rozhodl zkončit. Byl se sebou docela spokojený, i když slovo nadšený by nepoužil, od odpoledne se ale zlepšil, jak jen to šlo. Pálili ho rty, a dýchalo se mu ztěžka. Hlava se točila z překysličení a ruce bolely. Tak to po správném tréningu má být. Rozhodl se jít domů a v cvičení pokračovat jindy, vždyť na všechno je času dost.

Nami Yarui Ki
Yohei

Nashi Tori

Poslouchal pozorně, co mu jeho svěřenec říká. Musel si toho o něj hodně zapamatovat, protože zanedlouho bude odpovědný za jeho budoucí ninja schopnosti.
"Zajímavé, určitě bych se o tvém klanu rád dozvěděl něco víc, ale to asi až potom, jak se tím budeme zabývat, pro dnešek začneme s něčím lehkým" chvíli ještě pokračoval v rozhovoru, pak už jsem stáli před obrovskými dveřmi do haly číslo 5.
"Tady budeme pár dní trénovat co říkáš?" byla to spíše řečnická otázka, protože o tom co se bude dít, měl už rozhodnuto. Počkal až i Takeda vklouzne dovnitř a dveře zabouchl. Jednalo se o tělocvičnu s bazénem uprostřed.
"Jak si na tom s ovládání charky? Doufám, že když jí používáš pro své Ninpo, tak by si měl umět chodit jak po vodě tak po zdi ne?" zeptal se jej a začal skládat nějaké pečetě.

Yamamoto Endo
Pořád tam stál a poslouchal představování Wolfganga. Nutno podotknout, že si připadal malý a bezvýznamný.On uměl jenu techniku, zatímco Wolf uměl tolik věcí. To ale hodlal brzy změnit. Co se týče týmu, měli úžasnou kombinaci. Sensei se někam vzdálil, ale on tam zůstal.
"Wow." řekl jenom, když Wolf skončil. Úplně mu tím vyrazil dech. Doufal, že mu někdo neřekne, aby se představil on, cítil by se při tom špatně. Při tom všem ale nezapomněl zůstat ve střehu, kdyby náhodou sensei zaútočil.

Wolfgang Tori

Konečně se mohl pousmát, tohle očekával a bylo mu jasné, že se pak pustí opět do pořádné práce. Najednou zaslechl, že se sensei vzdaluje, tak Wolfgang nechal rozpustit ledový kunai a postavil se z příma a začal "no jak víte jsem z klanu Tori a to už hodně vypovídá, takže bych začal zrušením téhle techniky" řekl udělal pečeť a řekl "Hyouton" a najednou se molekuly vody obsaženy v mlze začaly měnit na led a tak vytvořil malé sněhové vločky a za chvilku byla mlha pryč, na zemi byl vidět sníh, ale ten hned začal tát. "no tohle by vás v tom mohlo utvrdit, že o své krvi nelžu" řekl a pousmál se a pak pokračoval. "svůj element jsem za ty roky vypracoval na docela vysokou úroveň a při velké soustředěnosti jsem schopen vytvořit led pevný jako železo a mohu vytvořit co se mi zachce" řekl, nastavil před sebe ruku a v ní se vytvořil ledový kunai, vytáhl si jeden pravý kunai a velkou silou s nimi o sebe praštil, na železu to jen zacinkalo a z ledového kuaie se odlouplo trochu ledu, ale nebyla to žádná hrůza. "takže pak jsem se také naučil základní klanová jutsu, jako je například technika ledových bodců" řekl složil pár pečetí a řekl "Hissatsu Hyōsō" a položil ruku na zem a kolem něj najednou ze země vyrostlo 10 metrových bodců "je to jak na obranu, tak i na útok, ale to je asi jasné" řekl a bodce se najednou rozpustily "jako další techniku jsem se pak naučil techniku ledového vězení, která buď chytí nepřítele, nebo se dá použít i jako ochranný štít" řekl opět udělal v rychlém sledu pečetě a řekl "Hyourou no Jutsu" a kámen který byl vedle senseie obalila metrová vrstva ledu "led je dostatečně pevný aby znemožnil pohyb, ale můhu techniku udělat tak, že se led nevytvoří přímo na protivníkově kůži, takže ho hned nezabiji" řekl a led se zase rozpustil. "pak jsem se začal učit dělit svůj element, Hyouton vlastně vzniká kombinací Fuutonu a Suitonu a já se zatím naučil ovládat Suiton a s ním spojeny 2 techniky jedna je Kirigakure no jutsu, jak jste ukázal vy a jak jsem řekl já, skoro 3 roky jsem trénoval a piloval nedostatky, takže jsem na docela přijatelné úrovni to jste mohl vidět sám" řekl a trochu se ušklíbl, protože mu bylo jasné, že takhle by mohl senseie klidně zabít. "no a další technika kterou jsem se naučil" pokračoval "je technika vodního vězení" řekl udělal pečetě a zadíval se na ryby, které se pod ním hemžily, rychle střelil rukou pod vodu a najednou byla jedná ryba ve vodním vězení. Wolfgang vytáhl ruku i s malou koulí kde plavala ryba, ale nemohla ven "dokonce kdybych chtěl mohu z ní udělat mraženou rybu, což je docela výhodné, dá se to využít i jako vydírání, nebo potřeba kapitulace nepřítele" řekl a najednou se voda rozpadla a vlila do vody a ryba tam spadla hned na to a rychle plavala pryč. Pak se protáhl a řekl "tohle byly techniky, které jsem se naučil samozřejmě, že za tu dobu jsem také zlepšoval svou fyzičku, ale raději bojuji na delší vzdálenosti, boje na blízku moc nemusím" řekl a pousmál se "tak proto jsem si k tomu vytvořil 2 techniky" řekl a pousmál se "u té první jsem se musel naučit techniku manipulace s předměty abych mohl s předměty levitovat, nebo je házet aniž bych se jich dotkl a tak vznikla moje technika, kterou jsem nazval, řekl a začal dělat pečetě "Hyouton: AisuGenshi (led: ledový atom)" řekl a kolem něj se z vody najednou zvedly 2 kuličky velké jako tenisák a okamžitě zamrzly a začaly rotovat kolem něj "je to technik kdy vytvořím několik vodních kuliček, mohu je využít na obranu a to jak vidíte, tak kolem mě rotují a tak zabrání letícímu předmětu, který na mě letí v průletu, nebo" řekl a ukázal na kámen na který použil vodní vězení a první kulička najednou vystřelila jako šíp a druhá hned za ní. Jenže při dopadu na kámen se neroztříštily, ale vnikly do kamene asi 10cm a způsobily četné praskliny, ale pořád byly v celku "nebo je mohu použít jako průraznou techniku, která zničí vše co ji přijde do cesty, zatím dokážu vytvořit 30 kuliček najednou, ale pak začnu ztrácet koncentraci a hlavně chakru, v tomhle stádiu je tahle technika nehorázným žroutem chakry, takže zatím jich tvořím maximálně 10 najednou" řekl a pak se musel zase pousmát "no, ale tímhle ještě nekončím, jelikož jsem si k tomuhle jutsu vytvořil ještě inovací a tím stvořil další nové jutsu, které jsem nazval Hyouton: AisuIki (led: ledový vánek)" řekl udělal pečetě a kolem něj poletovaly 2 kuličky "je to technika kdy vytvořím ledovou kuličku, ale v kapalném stavu a po kontaktu s cizím předmětem ledová kulička zmrazí to čeho se dotkne" řekl a vyslal jednu kuličku proti stromu, ta se při nárazu rozprskla, ale okamžitě zamrzla "a tak dokážu něco" ušklíbl se "nebo někoho zmrazit" řekl a vyslal druhou kuličku, která při kontaktu roztříštila zamrzlé místo, které činilo skoro polovinu stromu a proletěla jim skrz. Strom se s rachotem svalil na zem a Wolfgang se jen pousmál "tyhle 25 jutsu kombinuji, protože nikdy nevíte která kulička vás zasáhne, ale když zasáhnu člověka, tak je to podle toho kde, pokud vás zasáhnu v loktě, tak se můžete s rukou rozloučit, ale pokud bych vás zasáhl, někde na hrudi, tak by to nebylo tak špatné, ale při zásahu oblasti srdce, by jste nepřežil, zatím nedokáži vytvořit takovou kuličku aby vás zmrazila celého, ale i částečné zmrazení může pomoci, například znehybnit protivníka" řekl a pak si otřel čelo "ze všech technik, je ale takhle nejžravější, vytvořím maximálně 5 těchto kuliček a končím, proto ji využívám, jen když si jsem jist zásahu" řekl Wolfgang a protáhl se v zádech a přešel na pevninu, což ještě podnítilo to, že dokázal vše předvést a ještě se koncentrovat aby stál na vodě a nepropadl se. Přešel k senseieovi a pousmál se "tak jak budeme pokračovat sensei" zeptal se s rukama za zády.

Choujou Kazuki
-cvičisko

"Tak v tom prípade, prepáč, bol som v tom, že si stále čerstvý genin." Zamumlal som zo zamysleným pohľadom, ktorý bol uprený niekam do hmly. Nakoniec som však len prikývol a na tvári sa mi objavil menší, pobavený úškrn.
"Spusti, som celkom zvedavý čo všetko dokážeš, a s čím u teba môžem počítať." Dodal som skôr príkaz, než prosbu a sám som odkráčal niekam na bok jazera. Chcel som si sadnúť a rozhodne nie na vodu. Usalašil som sa na kameni ktorý vytŕčal z brehu, čakal som čo mi o sebe Wolfgang povie. Tasil som pri tom katanu, ktorej čepeľ som začal leštiť jemným no dokonale čistým, bielym obrúskom.

Takeda Iwami
-Ulice Kiri

”Dobře.” Odpověděl jsem váhavě a mlčky se šinul za mistrem. ”K tréningu... Vlastně jsem doufal, že první den bude takový spíš seznamovací.” Zkousl jsem si ret. ”Nojo, nebývají vlastně oininské týmy tříčlenné? Zatím o mém spolužákovy nepadlo ani slovo...” Už jsem otvíral pusu, abych se Nashiho na tuto nesrovnalost optal, můj nový mistr ale promluvil první a já ústa okamžitě zavřel.

”Říct... něco o sobě?” Začal jsem poté váhavě. ”No dobře.. Úh... Tak jmenuju se Takeda Iwami, to už víte. Možná jste někdy našem klanu neslyšel.” Začal jsem se rozmlouvat. Jsme sice z Kamenné, ale táta říkával, že jsme bývali docela známí i mimo vesnici.” Koukl jsem na něj s mírným očekáváním v očích. Samozřejmě mě v té chvíli napadlo, jestli bych si svůj původ neměl nechávat spíše pro sebe, ale nemohl jsem si pomoci. Táta mi věčně opakoval, abych byl na své kořeny hrdý.

Nejistě jsem se ošil a pokračoval. ”Nó, ono to je vlastně docela jedno. Já sám zrovna moc zájmů nemám, když jsem ještě chodil na akademii, prostě na ně nebyl čas. Trénoval jsem, kdy se dalo a navíc jsem musel věčně pomáhat mamce... Doma, se šitím a tak. Třeba tenhle kabát jsem si musel ušít celý sám.” Zatahal jsem za límec zmíněného oděvu a pokračoval. ”My je totiž používáme k boji, víte? Ty kabáty jako... No, nejenom kabáty, táta třeba občas nosil i onuce. Ale to je taky jedno.” Mávnul jsem rukou. ”Nesmím vám sice vykládat, jak přesně to funguje, ale můžu vám říct, že se Takedové učí převádět chakru do oblečení a tím ho třeba prodloužit. Nebo zvětšit, všechno možné. Mě to ale ještě moc nejde, prodloužím rukáv sotva o metr. Jo, to kdybyste viděl třeba tátu, panečku!” Drmolil jsem a na svůj prvotní problém s chybějícím spolužákem jsem tak zcela zapoměl.

Asaki Hitecu
hliněné město

Asaki se probudil zrovna, když Kaede odběhla k lístku a sledoval ji.
Vytrhávala kunai ze země a házela ho směrem k Shinzovi. Díval se, jak letí a všiml sí, že Shinzo dodělává pečetě. Skončil přesně v tu chvíli, kdy lístek explodoval.
chvíli trvalo, než mračna zapáleného prachu klesla zemi. Asaki se chtěl zvednout a utíkat dál, ale jeho hlava mu to nechtěla dovolit. Opatrně se zvedl a psychycky se připravil v nějbližší době vyrazit.

Aokawa Mizuiro
Zajímalo ho jaký postoj k tomu Akio bude mít, nakonec se ukázalo že to půjde obhlídnout. Mizuirovi se to sice moc nelíbilo ale i tak ho zpovzdálí pozoroval a kdyby na něj někdo nebo něco zaútočilo byl připravený se mu přiřítit na pomoc. Uslyšel něčí hlas a vzápětí na to se zpoza kmene vynořila jakási zvláštní postava, Mizuiro se raději přiblížil a poslouchal o čem mluví. Byla to hádanka a když ji neuhodnou tak je prý potrestá když uhodnout můžou pokračovat. Pozorně si ji vyslechl a zapřemýšlel, přišlo mu to hrozně divný. Kde je nejbezpečněji? Co je tohle za hádanku? nechápal, nakonec si to ještě párkrát zopakoval a rozhodl se že vyřkne první věc která ho napadla. Pokud to bude špatně, no je zvědavý co se bude dít.
,,Dobrá, správná odpověď podle mě je,“ nadechl se zhluboka, ,,první dveře, protože oheň se dá jednoduše uhasit,“ vydechl a zazubil se. Samozřejmě pokud ta hádanka byla fígl mohlo odpovědí být že nejbezpečněji je před dveřmi. Doufal že je to správně, opravdu se nechtěl potýkat ještě s nějakým podivínem.

Jaskyňa - Tým Kokoro

Ako ste obchádzali strom naskytol sa vám pohľad na postavu zahalenú do krémového plášťa . Spod plášťa mu trčali biele fúzy. Postava sa opierala o strom a v ruke zvierala na oko pevnú palicu. Postava sa pozrela na Akiho a trochu sa zachichotala. „Čože vás sem privádza?“ spýtala sa a priblížila sa ku Akiovi.
„Nič to nič odpovedať nemusíš“ dodala a znova sa zachichotala. „Keďže ste tu musíte odpovedať na moju hádanku. Ak uhádnete cesta je voľná ak nie trest vás neminie“ začala postava rozprávať vážnejšie a na hodnú chvíľu sa odmlčala. Pomalím krokom prešla okolo Akiho a postavila sa na miest aby mala dobrý výhľad na Akiho aj na Aokawa.
„Tak tu je hádanka. Ste pred troma dverami. V prvých dverách horí. V druhých sídli početná skupina vraždiacich shinoby a v tretích je tlupa mesiac hladových levov. V ktorých dverách je najbezpečnejšie? “ tajomna postava prednesie a sadne si na zem do tureckého sedu. „Každý máte jeden pokus. Ak uhádnete môžete isť a poviem vám tajomstvo ak nie potrestám vás. Tak sa pekne rozhodnite či odpoviete. Ak neodpoviete môžete sa vrátiť bez uhoní. Ak odpoviete vaše osudí sú v mojich rukách “ postava hovorí tajomne

Shinzo Katsuro
Hliněné město
Shinzo spatřil, jak se Kaede vrhla pro kunai, a zastavil se.
Když viděl, jak se napřahuje a chystá se kunai s lístkem mrštit jeho směrem, dokončil rychle pečetě a sehnul se k zemi.
Když kunai uletěl takových 6 metrů, vynořila se ze země hliněná zeď a postavila se mu do cesty.
Kunai se do ní i s dohořívajícím lístkem zapíchl a vysel tam Kaede s Asakim na očích jako nějaký obraz z pekla.
Naštěstí by od nich měl být dost daleko na to, aby je exploze nijak vážně neporanila.
Shinzo zaujal svůj obvyklý rozkročený postoj a udělal pečeť hada, načež jeho kůže opět zšedla.
Vteřinu na to lístek explodoval.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaede Tori
Hliněné město

Kaede byla už docela zoufalá. Asaki vůbec nereagoval, ať se snažila, jak chtěla. Už přestávala cítit ruku, tak chtěla zkusit tu druhou, ale zjistila, že s ní nedokáže pohnout. Měla vykloubené rameno a když se pokusila o sebemenší pohyb, strašně to bolelo.
Když se napřahovala k další facce, uslyšela kovový zvuk, jak se něco zabodlo do země. Nejprve tomu nevěnovala pozornost.
"Přemýšlej, přece nebude mít až tak špatnou mušku!"
Otočila se za sebe a spatřila asi metr vzdálený kunai, na kterém hořel výbušný lístek a mírně plápolal ve větru, odlétávaly z nějlístky ohořelého papíru a znak Baku už skoro nebyl k přečtení....
Sakra, měla by dělat něco se svojí poruchou soustředěnosti v krizových situacích.
Na Asakiho zapomněla a vrhla se na kunai, vytrhla ho ze země a hodila. Do dohoření lístku zbývaly asi tři sekundy.
Kunai letěl směrem k Shinzovi, ale ne s úmyslem zasáhnout jeho, ale dům, u kterého stál, doletět nestihl, ale vybouchl natolik blízko, že mězi nimi a senseiem se vznášelo mračno prachu a na zemi ležely trosky. Doufala, že jim tím koupí aspoň trochu času.
Otočila se zpátky k Asakimu a ze zoufalství mu zabodla do levého předloktí jeden ze senbonů. Doufala, že tato bolest ho už probudí.

Wolfgang Tori

Wolf jen protočil oči, kdyby tohle bylo pro něj poprvé, jako před těmi třemi lety, kdy se tohle uču začal učit, tak by skákal radostí jako tehdy, nyní to pro něj, ale byla spíše potupa dělat tohle znovu. Když sensei začal mluvit o tom, jak se chovat, při boji kdy nevidím, tak si ty slova opakoval dříve než je řekl sám sensei a když domluvil, tak je Wolfgang dodal "ale ten kdo používá tohle jutsu, by ho nikdy nepoužil na vodě, protože ať je ninja sebe lepší, vždy při dotyku vodní hladiny udělá zvuk, sice nepatrný, ale pro někoho kdo to trénuje 3 roky, jako například já, tak už dokáže tyhle slabé zvuky rozeznat" řekl a pak dodal "jistě nejsem dokonalý, ale to co jsem se naučil za ty 3 roky, mi stačí k tomu abych vás dokázal najít, i když to není nejlepší už vím jak v tom chodit" řekl a pak na chvíli nastalo ticho a když se sensei objevil mezi ním a Yamamotem, tak byl v klidu, úplně v klidu ani na něm nebyla známka leknutí, on jen natočil hlavu do míst, odkud šel zvuk a řekl "lek" a přiložil ledový Kunai do míst kde byla senseiova hruď a lehce přitlačil aby si to sensei uvědomil, přece jen neviděl stejně jako kdokoli jiný "promiňte sensei, ale jak jsem říkal, tenhle trénink trénuji 3 roky, zde pro Yamamota to je dobře se to naučit aby s námi držel krok, ale pro mě je tohle ztráta času, mohl by jsem vás tedy obeznámit s tím co už ovládám a kudy, kde jsem skončil a kde chci pokračovat, pak bych konečně mohl projevit více nadšení" řekl, ale pak dodal "ale neberte si to osobně, říkáte to přesně tak jak to učili mě, tak snad pochopíte, proč chci jít dál" řekl a čekal co sensei na to.

Akio Tori
Velká jeskyně pod Kirigakure...

Akio se také zasmál a jen tak na něj ze srandy mrkl. Byl rád, že už byl zase v pohodě a navíc, že se dokázal i trochu odreagovat. Bylo to asi poprvé, co mluvil jen tak, i když nemusel. Byla pravda, že to nedělal naschvál a ani kvůli tomu, že by dotyčného chtěl ignorovat nebo se s ním nebavit, ale... byl zkrátka už takový... mlčenlivý, takže opravdu se dával do řeči, jen když to bylo opravdu nezbitě nutné a nebo, aby nějak neurazil dotyčnou osobu, proto vždy také něco prohodil. Ne-li však víc, než pár slov...
Teď to však bylo jiné... dokázal mluvit normálně, jako ostatní, i když to tedy stále nebylo nic moc. Pro něj však, až hodně. Dokonce dokázal i jen tak zavtipkovat, což ten, kdo ho znal, by řekl, že to není ani možný.
Byla pravda, že svým úsměvem vždy dokázal okouzli, ale i uklidnit. Být milý a vždy někomu pomoct a zkrátka, vyvolávat v lidech pocit k lidu a dá se říct, že i bezpečí, jež však způsobovalo to uklidnění, ale... něco takového u něj nebylo vůbec obvyklé. Uvnitř totiž stále nosil vše to, co svému okolí nedával najevo a nikdy také v plánu dát neměl. No a díky jeho výrazu a vždy takové spíše plaché mlčenlivosti a neustálému hřejivém úsměvu, si vytvořil takovou nepropustnou masku, že by jí neprohlédl nikdo. Pokud by se mu tedy sám nesvěřil.
Zdálo se však, že toto nové spojení, z jeho týmovým kolegou, by to mohlo navždy změnit. Hned však všem mohlo být jasné, že až se z tohoto místa dostanou, starý Akio se vrátí a tak i zůstane, ale... někdo k němu bude mít blíže a co my víme, možná mu bude i více otevřený. Tak, jako ještě nikomu...
Tyto myšlenky zabrali Akiovi více času, než by se zdálo. Člověk si mohl uvědomit, že když se zaobírá fiktivním světem uvnitř sebe, ten reálný nehorázně rychle běží a v tomto případě to nebyla žádná vyjímka...
Akio nevěděl, kolik času uběhlo, ale z jeho hloubání ho probudila mírná modrozeleně světélkující záře. Jakoby přímo vycházela z minerálu, jež tento tunel by obklopený. Bylo to opravdu zvláštní... takové.. uklidňující, pohodové... nádherné. V tu chvíli si člověk mohl uvědomit, že by zde klidně dokázal strávit zbytek života tím, že by jen sledoval tu nádheru kolem sebe. Takový pocit vyvolávalo opravdu jen máloco...
Akio z Mizuirem však pokračovali dál a po malé chvíli, se dostali k obrovskému jeskynnímu prostoru, kde uprostřed rostl mohutný strom, který byl mnohem větší, než kdy v životě Akio viděl. Bylo to impozantní a zároveň přenádherný! Nikdo by nečekal, že něco takového, zde někdo může nalézt...
Vše krásné, se však vždy něčím musí pokazit a pro tento případ to mělo platit také...
Po chvíli totiž mohli oba chlapci zaslechnout tichý, ale přitom naléhavý a husí kůži nahánějící, hlásek. Bylo to také zoufalé prošení a vzlykání, jakoby je to přímo vybízelo, aby se vydali po směru toho zvuku. Nikdo si nemohl být jistý, co to je, ale zrovna dvakrát příjemný to nebylo...
Když potom Mizuiro promluvil a jako obvykle se zeptal na několik otázek, Akio se jen zamyslel a více se do toho podivného zvuku zaposlouchal.
Byla pravda, že jeho kolega uvažoval správně. Mohla to být past a také se mu to zrovna moc nezamlouvalo. Také se nemohl zbavit toho divného pocitu, ale... zase... co kdyby to byl někdo, kdo by potřeboval pomoct? Co kdyby to bylo nějaké dítě, které se sem propadlo a nebo nějak zabloudilo a při hraní se dostalo nějakým otvorem dovnitř a teď nemohlo najít cestu zpět? Nic z toho se vyloučit nedalo a rozhodně těch možností bylo ještě více a byli také dost pravděpodobné. Musel to zkrátka jít někdo zkontrolovat, alespoň jeden... Druhý mu mohl krýt záda...
"Podívám se. Hlídej..." Řekl potichu Akio a z náležitou důrazností. Mizuiro mohl vycítit, že to bere dost vážně a že stejně by to musel jít někdo zkontrolovat. Na jeho kolegovi však bylo, aby byl vždy připravený reagovat, kdyby se cokoliv stalo, což samozřejmě Akio dost brzy očekával.
Dále však už na nic nečekal a pomalým a tichým krokem vykročil, směrem ke stropu a čím byl blíže, tím více zatáčel doprava a pomalu obcházel kmen, aby nahlédl, co se za ním ukrývá. V ruce měl už samozřejmě připravené drápy, a dokonce už i připnuté, kdyby se cokoliv stalo. Držel je však o něco níže, než obvykle, aby dal najevo případnému dítěti nebo člověku, jež by nebyl nebezpečný, že mu nechce ublížit, ale pomoci. Byl to tedy spíše takový neutrální postoj. Musel vzít v potaz všechny možnosti... Teď už stačilo jen pár kroků a byl skoro na druhé straně stromu. Zvuk byl silnější a silnější, ale přesto byl Akio stále klidný... Byl připravený na všechno...

Asaki Hitecu
Hliněné město

Asaki přišel na to, že ptáci nad jeho hlavou byly vlastně svíčky, které se pohybovaly v kruhu stále stejně velkou rychlostí a nebyly schopné se dohonit. Pak se ale stal zázrak změmili se v jednu, která se stále přibližovala jeho obličeji a způsobovala čím dál větší záři, kterou nebyl schopný vydržet a tak raději před ní zavřel oči.
Mezitím si k němu klekla Kaede a snažila se ho propleskováním probudit, ale on ne a ne jakkoliv zareagovat. Proletěl kolem nich výbušný lístek a Kaede se snažila o to usilovněji, ale stále se nic nedělo. Lístek se zabodl do země asi metr od nich a začal hořet.

Shinzo Katsuro
Hliněné město
Když Shinzo spatřil zoufalství, ve kterém se najednou Kaede s Asakim ocitla, zpomalil z běhu na chůzi a pod maskou se tiše ďábelsky zasmál.
Oba vypadali, že už toho začínají mít plný zuby.
Shinzo sáhl do kapsy a vytáhl výbušný lístek. Přejel pečet na něm druhou rukou, čímž na něm nastavil rozbušku, a připevnil ho ke kunaie, který hned na to vytáhl z jiné kapsy.
Pak krátce zavřel oči a zakroutil hlavou.
„…nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát,“ řekl tónem, jako by jim chtěl připomenout pravidla jakési zvrhlé hry o přežití, a vrhl prudce kunai s výbušným lístkem asi metr před Kaede.
Po stranách byly budovy a cesta před dvojicí byla nepatrně zatarasena roztříštěným balvanem, ale dostat by se přes to jít mělo jen s malými obtížemi.
Lístek začal hořet rychlostí, že tak do pěti sekund shoří celý a exploduje.
Shinzo zvedl ruce a začal dělat pečetě. Tentokrát pomaleji, než obvykle.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Choujou Kazuki
-cvičisko

"Idete na o dobre.. s časti." Zamumlal som, po čom však nastalo úplne ticho. Nebol počuť môj hlas, dokonca ani kroky ktorými som krúžil okolo mojich dvoch študentov. Na chvíľku som ich chcel zmiasť no nakoniec som od toho odstúpil.
"Pri pohybovaní sa v tme, nemôžete počítať s tým, že ten niekto, proti komu bojujete začne hovoriť, kráčať, alebo robiť prudké pohyby ktoré vyžarujú nejaký zvuk. Preto, musíte zachytiť doslova všetko. Tlkot jeho srdca, tepovú frekvenciu, stlmený dych. Vlnky ktoré sa vytvárajú okolo jeho nôh kvôli pôsobeniu chakry. Všetko. Nečakám že to zvládnete hneď zozačiatku. Popravde natrénovať zmysli, reflexy a podobne. Je naozaj ťažké. Tento tréning bude skôr taká bokovka, budete ho preberať každý jeden deň na konci vášho normálneho tréningu. Zabili by sme s tým až zbytočne veľa času" Vysvetlil som, na čo som sa objavil niekde na pol ceste medzi wolfgangom a Yamamotom.
"Buf" uškrnul som sa pri čom som čakal na ich reakciu.

Nashi Tori

"Výborně" kývl.
"Takže pojď za mnou, využijeme jednu z místních tréningových hal k tvému tréningu" znovu se odmlčel a vydal se na cestu z budovy. Následovalo několik zapeklitě zahnutých uliček a speciálních zkratek, které Nashi velmi rád používal.
"Můžeš říct něco o sobě, ať konverzace nestojí" vyzval ho, aby se představil a popsal své dosavadní schopnosti.

Kaede Tori
Hliněné město

Kaede viděla, jak se na ni Asaki ohlíži a taky viděla, jak se mu zděšením rozšířily zorničky. Blesklo jí hlavou, proč tomu tak je, ale pak jí to došlo.
Zase sensei!
Letěl na ni právě obrovský kus něčeho, co vypadalo jako hlína, byly na ní krásně vidět vrstvy půdního profilu okolí Mlžné...
Bože nad čím to přemýšlím?!
Na poslední chvíli udělala úkrok do strany a sklonila se, děkovala bohu za rychlé reflexy. Ale to ji ještě nepřeletěl celý kus, konec jí vzal do levého ramene, čímž absolutně ztratila rovnováhu a v rychlosti, kterou běžela, nebyla schopná ji zpět najít, proto se alespoň skulila do kotoulu. A ne jednoho. Když se zastavila, zjistila, že ji bolí úplně všechno. Začínala Shinza nenávidět.
Absolutně ale nepočítala s tím, že by se jí mohla zatočit hlava a tak se po prudkém vztyku opěd odporučela k zemi, tentokrát ji zklamalo úplně všechno a nestihla před sebe dát ani ruce a tak se jak dlouhá, tak široká rozplácla opět na zemi.
Avšak strach ze Shinza a jeho dalších podlostí jí donutil znovu vstát, opřela se o zeď a s její pomocí se rozběhla k Asakimu, který ležel uprostřed uličky a vypadal mírně mimo.
Neběželo se jí zrovna nejlíp, vlastně byla ráda, že se opět nerozplácla hned po prvním kroku.
Klesla k němu na kolena a začala ho profackovávat.

Yamamoto Endo
Doufal, že to bude něco zábavnějšího, ale ani tohle nebylo zlé. Poslouchal.
Stejně jako Wolfgang přibližně poznal, kde sensei je. Nebylo to tak těžké.
Mlhu měl rád. Pro jistotu měl pořád ruku připravenou na to, aby vyblokoval případný útok.
Kolega to vysvětlil za něj, takže na něm nezbylo nic jiného, než čekat, jak to bude pokračovat.
Přemýšlel. Byl zvědav, jakou další techniku se naučí.
Jestli k tomu vůbec někdy dojde.

Asaki Hitecu
Hliněné město

Asaki stále hledal Kaede pohledem, dokud ji nenašej pár metrů za sebou, jak běží za ním.
Měl bych na ni počkat, pomyslel si, ale běžel dál. ještě jednou se otočil, aby zkontroloval, kde je vlastně Shinzo a co dělá. Uviděl ho, jak zaráží ruce do země a vytahoje z ní obrovský valou hlíny.
Jen ať to po nás nehodí!, zaprosil v duchu Asaki, ale Shinzo nevěnoval žádnou pozornost prosbě, kterou ani nemohl slyšel. Hodil obří kus zemně po nich. Leťel vysokou rychlostí. Asaki si nevšiml, jak na něj zareagovala Kaede, protože znova zakopl, a jak padal, tak nestihl dopadnout na zem a tak spodek té velké masy zavadil o zadní část jeho hlavy. Byla to v celku velká rána a on zabořil svůj noc do prachu vetší rychlostí než měl. Před očima se mu setmělo a přemýšlel, jestli mu nad hlavou náhodou nelítají ptáci.

Shinzo Katsuro
Hliněné město
Shinzo se narovnal a sledoval účinek pěstí.
Asaki to dostal na plné čáře a proletěl se trochu vzduchem.
Když proletěl nad Shinzem, zamával mu, čemuž se Shinzo pobaveně uchechtl.
Za to Kaede zareagovala překvapivě rychle.
Pěsti se vyhnula saltem vzad, které však trochu přepískla a tak udělala ještě jedno a doskočila kousek od Shinza.
Když si ho všimla, mrštila po něm několik jehlic, které se však od Shinzovi našedivělé kůže neškodně odrazily.
Pak Kaede odskočila dál od něj a rozeběhla se za Asakim.
Shinzo se otočil a zadíval se za nimi.
Směr bychom měli. Ti dva jsou fakt zajímavá dvojka. Pomyslel si Shinzo, soustředil chakru do svých dlaní, napřáhl se jimi, jakoby se chystal sebrat nějaký velký objekt nebo kámen, a vrazil je do země.
Zabral a vytrhl z ní obří kus země, velký asi osm metrů, načež se napřáhl a balvan mrštil na prchající dvojici.
Jakmile tak učinil, rozeběhl se opět za nimi.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaede Tori
Hliněné město

Kaede běžela, seč jí nohy stačily, když před sebou uviděla zdvíhat se zemi a tvarovat se do dvou obrovských pěstí. Stihla zareagovat docela rychle, přibrzdila a provedla salto dozadu. Při tom, jakou předtím běžela rychlostí se jí nepovedlo úplně ukázkově a tak mírně přeletěla, vyrovnala to ještě jedním saltem, když spatřila vedle sebe Shniza, hodila po něm několik senbonů, které si stačila, poté, co jí je Asaki podal, strčit do rukávu.
Ve chvíli, kdy dělala druhé salto, proletěl právě Asaki okolo ní, Shinzovi zamával a odporoučel se.
Když dopadl, skoro okamžitě se zvedl a běžel na opačnou stranu, než předtím. Na Kaede se neohlížel a nechal ji daleko za sebou.
Ta když dokončila salto, udělala otočku na patě a rozběhla se za ním, doufala, že Shinza její senbony aspoň trochu zdrží.

Muchi Endo

"Dobre, Michiko. Nadnešok máš voľno. Stretneme sa zajtra ráno, opäť na tomto mieste. No ak chceš, môžeš tu trochu rozveseliť bratčeka, nech mu to ide rýchlejšie." poznamenal ironicky a zadíval sa na Daichiho. "Koniec pauzy, pokračujeme v tréningu." vyhlásil a opäť si sadol na zem. Dobrá správa bola, že boli celkom šikovný. Tým sa jeho senseiská práca dosť uľahčila.

Takeda Iwami
-budova Mizukage

Překvapeně jsem zamžikal očima. ”Tohle je opravdu můj nový mistr? Fíha!”[/i] Běželo mi hlavou, zatímco co jsem ho nevědomky zvědavě okukoval. Jakmile jsem si ale svůj společenský omyl uvědomil, sklonil jsem hlavu a hluboce se uklonil.

”Promiňte mistře Nashi. Já jsem Iwami, Takeda Iwami.”

”Ale co bude teď?” Zauvažoval jsem, jakmile jsem se představil. ”Nevypadá ze mě moc nadšeně, možná čekal někoho vyššího?” Přešlápl jsem a nervózně si odkašlal. ”To je ale divná otázka! Nová práce... Měl bych mu odpovědět? Nebo čekat, až něco poví on?” Nakonec jsem zůstal jen u mírného pokrčení ramen a protáhlého ”Nóó jo.”