NFFORPG - Kirigakure no Sato

Choujou Kazuki
-cvičisko

Znova ma nepochopil. Pozeral som sa na neho, či to myslí vážne, no nakoniec som len pokrútil hlavou.
"Ty si vážne stratený prípad.. ah.. ako to povedať, je to prirodzená reakcia, keď sa niekto topí, že sa chce nadýchnuť. Ak nie si nejaký, vodný hybrid tak vieš o čom teraz hovorím.
"Aj keď, ty by si ma už asi neprekvapil. Je to práve vzduch ktorý si vtedy potreboval, tvoju myseľ zaplnil chaos, nehovor mi že nie, na to poznám ľudskú psychiku až príliš dobre. Jediná myšlienka do ktorej si vložil celé svoje úsilie, nadýchnuť sa. Nemyslel si na nič iné, je to stav v ktorom si nemyslel na to čo budeš robiť za chvíľu, na nejaké svoje koníčky, na spánok, jedlo či podobne. Ak budeš chcieť splniť svoj sen tak, ako si sa chcel nadýchnuť, až vtedy sa ti to podarí. Tak máš na výber buď ma budeš počúvať, bez odvrávania a na slovo, budeš makať a nepýtať sa otázky typu: prečo. Splníš svoj sen alebo.. proste odíď, vypadni a ďalej ži svoj nudný nenaplnený život ktorý nikam nevedie." Predniesol som mu svoju reč po čom som sa odvrátil na Wolfganga.
"To by stačilo, poďte obaja na za mnou, ak ste sa teda nezmenili vaše rozhodnutie." Prikázal som obom po čom som zamieril k jazierku v ktorom som pred chvíľkou topil Yamamota. Postavil som sa na vodnú hladinu a prešiel som až k stredu jazera.

Ake Hoku
S vděčným výrazem si sedl na přistavenou židli a poslouchal Shinga jeho úsměv rostl. Konečně se dostane k nějákému tréninku. Byl rád, za to, že už zvládnul dvě mise, ale ten trénink mu velice chyběl. Když Shingo domluvil, Ake hbytě vztal. Sice byl unaven z cesty, boje a chaldu, a velkým dáílem se k tomu připsala smrt Kay, ale sám věděl, že při svém tréninku nebude potřebovat energii. Z jedné z kapes vytáhl svitek, z něj utrhl kousek papírku a tužkou na něj načmáral několik rychlých slov. Stálo tam: 'Beru si na starost obranu, jdu trénovat senzibilitu.' S tím se zvedl a odešel z místnosti. Podle plánů si zašel do skladu a po nějáké době našel co hledal. Byly to malé černé kolíčky, ze kterých vyzařovala chakra. S úsměvem si vabral plné kapsy a šel pryč.

Yamamoto Endo
Ani si to nestačil uvědomit a už byl pod vodou. Nemít sen...to snad ani nejde. Dvě minuty byly moc. NAštěstí ho ale vytáhl.
"Co jsem chtěl udělat? Vzít kunai a vrazit vám ho chladnokrevně do žeber, jelikož jste mi zapomněl zajistit ruce. Ale jsme z jedné vesnice. Byly by z toho komplikace, kdybychom jeden druhého zabili což?" najednou se mu úplně změnil styl mluvy. Možná to bylo tím, že se topil, možná tím, že byl v beznadějné situaci, ale jedno věděl. Sensei s ním mohl nesouhlasit, mlátit s ním, topit ho, mučit ho, ale ničeho tím nedocílí. On nebyl hračka, se kterou si někdo pohazuje. Asi si vybral špatné zaměstnání.

Choujou Kazuki
-cvičisko

"Ja už nemám sen." Odpovedal som Yamamotovi no po tom som sa iba znova zamračil. Podkopol som mu nohy pri čom som ho znova schmatol za hlavu, tento krát za vlasy. Ponoril som mu hlavu pod vodu a hodnú chvíľu som ju nechal tak. Mohol sa metať ako chcel, možno si mohol myslieť že ho tu chcem zadusiť no, možno jeho myšlienky ani nemali ďaleko od pravdy. Počkal som približne dve minúty, niektorý ľudia nevydržia ani to no dúfal som že bude ešte pri vedomí. Po tom som mu dovolil vynoriť sa a len som sa na neho nepríjemne pousmial.
"Keď si bol tam pod vodou a dusil si sa.. čo si chcel urobiť ?" Položil som mu znova, na prvý pohľad úplne nezmyselnú otázku. Správal som sa trocha divne no postupne sme sa mali dopracovať až k časti, kedy som mohol dnešný tréning považovať za ako tak úspešný. Teraz som len založil ruky na hruď a čakal som na jeho odpoveď. Prebodával som ho pohľadom, dúfal som že mi odpovie aspoň tento krát, podľa mojich predstáv.

Wolfgang Tori

Wolfgang pořád klikoval, ale v klidném tempu, začal se lehce potit, to proto, protože si nesundal nepotřebné věci, ale zatím byl v klidu. Navíc pak se to nějak zhroutilo, když jejich rádoby sensei, začal atakovat Yammamota a zase začal ten tiatr, který neměl rád. Pomohl by mu, ale už z minulosti věděl, že je lepší senseie neštvat, pak by to bylo mnohem horší, takže v klidu klikoval a na poznámku o tom, že není tak hloupý se jen pousmál "každý je tak trochu hlupák, to by se potom člověk musel zbláznit" řekl, ale neustal ve svém tempu.

Yamamoto Endo
Cvičiště
To co se stalo potom bylo docela chaotické. Yamamoto si to ani nestihl uvědomit a už byl ve vzduchu.
"Můj sen je moje věc. Ale můj cíl je přežít, dokázat něco velikého." řekl. To že chce získa meč jednoho z nejnenáviděnějších ninjů minulosti mu říkat nebude. To že by se nebránil tomu umět jeho teechniky, to už ani omylem. Jště navíc pocházel z největšího nepřítele Kirigakure.
"A jaký je ten váš?" zpětná palba.

Shingo Yamamoto
Yohei

Podíval se na všechny tři, kteří teď stály v jeho kanceláři.
Posaďte se.
Řekl a pokynul gorilám, aby všem členům donesl židle, aby se mohli posa[s]dit. Poté se na všechny podíval.
I když ste tu jen tři, náš čas je drahocený a nemůžeme čekat do nekonečna na ostatní. S těma dvěma si to vyřídím později. Ale proč jsem si vás nechal zavolat. Jde o to, že i když už jstu cvhíli jste, ještě sem neměl tu čest seznámit se s vašimi bojovými schopnostmi. Proto jsem se rozhodl že udělám následující. Každý z vás bude mít několik dní na to, aby se naučil novou techniku. Může to být ninjutsu, taijutsu nebo genjutsu technika, to nechám na vás. Až všichni své nové techniky zvládnete dáme si tréninkový zápas, vy všichni proti mě, abych si vyzkoušel nejen vaše nové techniky, ale i celkový způsob vašeho boje. Doporučuju vám se nějak dohodnout, jak budete bojovat, protože proti mě půjdete jako tým. Máme tady v sídlu několik tréninkových hal, můžete trénovat každý sám nebo společně. Důležité ale je abyste se na konci výcviku vytáhly s něčím novým. Od teď se budou mise jenom hrnout a chci vás lépe poznat a co nejlépe připravit. Doufám že si rozumíme.
Řekl jim a podíval se zamyšleně na všechny přísedící.
Tedy pokud nemáte nějaké otázky, můžete jít.

-----------------------------------------------------------------

Pro členy týmu

Napište svůj trénink minimálně na 30 řádků a nějak pěkně Poté bych vás rád poprosil, aby jste mi zkopírovali vaše životopisy a poslaly mi je přes soukromé zprávy A pošlete mi i vaše dosavadní techniky, které umíte (pokud to jsou nějaké vámi vymyšlené, pošlete co znamenají a jaký mají účinek) abych si to všechno mohl uložit a později vás s tím už nemusel obtěžovat díky moc :)

Choujou Kazuki
-cvičisko

Keď som dohádzal kamene a oni sa znova dali ku klikom, dúfal som že znova nespravia nejakú blbosť a neprestanú, až kým im nedám pohov. Yamamoto však znova prestal, jeho slová som prešiel mlčaním a pohľad som tento krát upriamil priamo na neho.
"Prečo si sa pridal k Oininom s týmto prístupom?" Zavrčal som na čo som katanu odložil bokom. Vykročil som jedným krokom k nemu no v tom som zabral nohami. Najväčšou rýchlosťou, akú som vedel vyvinúť, som sa presunul priamo pred neho. Rukou som ho schmatol za tvár a slušnou silou som ho odhodil k potoku.
"Ty pokračuj ďalej, kým nepoviem že máš prestať, aspoň máš viac rozumu než Yamamoto." Prehodil som smerom k wolfgangovi. Po tom som však znova prešiel ku Yamamotovi.
"Aký je tvoj sen?" Spýtal som sa ho stále ľadovo chladným hlasom. Rukou mi trocha cukalo, to čo som chcel urobiť sa mu rozhodne nebude páčiť. Už dávno som sa však rozhodol, že na nikoho nebudem brať ohľady a on rozhodne nebol výnimkou.

Asaki Hitecu
hliněné město

Asaki se otočil a díval se, jak se Shinzo přibližuje. Ještě stále se díval, když sensei dělal přemet a dopadl na zem. Pak se otočil a dostal pořádnou ránu do břicha od hliněných pěstí, které se vynořily ze země před ním a které byly několikrát větší jak pěsti pořádného chlapa.
Letěl vzduchem a uvědomil si, že má z plic vytlačen všechen vzduch. Díval se na Shinza pod sebou, jak přelétával, a nevědomky mu zamával. Dopadl na zem na záda a pád vyrazil i ten vzduch, který nezvládla pěst. Otevřel oči a zjistil, že vše před ním je rozmazané. Po úspěšném pokusu znova se nadechnout se zvedl a ještě s rozmazaným okolím běžel směrem od Shinza na druhou stranu než běžel před tím. V duchu doufal, že je to ta správná.
Jakmile se mu začal vracet zrak do původního stavu, tak si všiml, že Kaede není nikde poplíž. Otočil hlavu a začal ji hledat pohledem. Přitom několikrát zakopl a natáhl se na zemi.

Shinzo Katsuro
Hliněné město
Shinzo se čím dál rychleji přibližoval k prchající dvojici.
Ti hlupáci vůbec nevědí, co dělají! Pomyslel si zklamaně Shinzo, když spatřil, že Kaede s Asakim sice utíkají, ale úplně někam jinam, než by měli.
Tak jim trochu napovíme! Ušklíbl se pod maskou Shinzo a udělal několik pečetí.
Pak se odrazil od země do vzduchu a s přemetu se napřáhl pěstmi proti zemi.
Když opět dopadl, vrazil obě ruce do země.
Dva metry před Kaede s Asakim ze země vyrazila dvojice hliněných pěstí asi desetkrát větších, než jsou lidské, a vystřelila proti oběma s jediným cílem, a to zasáhnout je tvrdě do hrudi.
Shinzo je tak chtěl „odpálit“ správným směrem, jelikož vůbec neběželi, kam měli.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Mizuki Saiuri
Yohei
Chodby Yohei

Mizuki se bezmyšlenkově toulala chodbami Yohei. Nějak neměla na nic náladu, pravačkou žmoulala rukojeť katany, kterou měla zasunutou u pasu. Netrápilo ji, že pak bude obtížně hledat cestu zpátky, bylo jí to jedno.
Všimla si, že za ní kráčí jedna z Shingových goril. Chvíli toho chlapa ignorovala, ale když ucítila na krku jeho dech, prudce se zastavila.
,,Chce vás šéf.'' ozvalo se za Mizuki. Ta povytáhla obočí. Třeba konečně něco zajímavého...?
Vyrazila za gorilou, kterou požádala, aby jí ukázala cestu. Cestou měla pohled zabodnutý do zad chlapa.
Po zaklepání a vstupu do kanclu spatřila další dva z Yohei; Akeho, či jak se vlastně jmenoval, kterého tu spatřila po svém příchodu, a nějakou holku, ani si nebyla jistá, jestli ji někdy viděla. Kývla však pouze na Shinga-san, přičemž povytáhla, zase, obočí. ,,Chtěl jste něco, Shingo-san?''

Wolfgang Tori

Wolfgang chvíli seděl na zemi a mnul si hlavu, která už přestávala bolet a když se pokusil vstát, tak trochu zavrávoral, ale jinak byl v pohodě, ale pořád se držel za hlavu. A v tom do nich sensei začal cosi bušit o to, že neřekl aby přestali, ale raději nic neříkal, tohle divadlo nezažíval prvně, tak raději mlčel, pak se lehce protáhl, ale koutkem oka zaznamenal, že sensei má v rukách další kameny a byl rád, za svůj výcvik. I když po nich sensei hodil salvu kamenů, tak se mu podařilo se jim vyhnout, ale při tom první udělal přemet dozadu a trochu se mu zatočila hlava a když se postavil musel se opřít o kolena "páni a já se chtěl prvně ožrat, než budu mít první opici" řekl si a pak se podíval na senseie, ale jeho výraz nic neříkal. Souhlasil, ale neměl rád zbytečné divadýlka "už se na tom pracuje pane" řekl a skočil na ruce a začal dělat kliky, ale nijak na to nespěchal. Sensei jim přece určil tempo a i když Yammamoto udělal 30 kliků jemu to nestačilo. A když se Yamamamoto po dalších 30 klicích začal ptát, tak on na to nedbal, Wolfgang ji jel svým tempem kliky a pořád klikoval.

Yamamoto Endo
cvičiště
Nevěděl proč, ale musel se smát. Kamenům se buď vyhýbal, nebo je chytil. Pak to ale přešlo na shurikeny. I těm by se dokázal vyhnout, ale přece jenom si udělal jště další tři série.
"Mistře, nemohli bychom přestoupit na nějaké praktické cvičení? Nepřítele k smrti neuklikujeme a navíc posilování si můžeme dělat doma." navrhl Yamamoto. Nebyl zaměřený na Taijutsu, tak proč ho dál rozvíjet. A ke svým skelným technikám nepotřeboval vypracované svaly. Ale jak řekl, on posilování nezahazoval.

Asaki Hitecu
Kamenné město

Asaki se rozplácl o zeď stejně jako Kaede. Znova ho Kaede popadla za ruku a táhla na nějakou stranu. Už ani nevěděl, na kterou stranu je první brána, kterou přišli, natož ta, kterou se měli dostat ven. Jeho nohy ji automaticky následovaly.
Kaede ho vytrhla z dumání nad chroustí nesmrtelností, když se ho zeptala na to, jestli nemá nějaké senbony. Chvíli přemýšlel a pak si vzpoměl, že jich pár vlastně má. Podal Kaede hrst senbonů a dohonil ji.
"Mám nápad," řekl a poškrábal se na zátylku. "Jestli můžeš zdrhat ještě rychleji a u toho přemýšlet, tak se nám to bude hodit." Zrychlil tak, aby byl o krok před ní.

Choujou Kazuki
-cvičište

Ich prístup sa mi vrcholne neľúbil. Za prvé, jeden sa začal sťažovať na nejakú bolesť hlavy, bol som zvedavý koľko mu táto výhovorka vydrží a tak som ho aspoň tieto sekundy nechal tak. Druhý však spravil kliky, 10 po troch sériách. Po tom si len sadol a čakal, no, bolo toho na mňa trocha moc, na prvý pohľad, ako aj na ten druhý boli obaja minimálne taký neschopný, ako som si o nich odzačiatku myslel. Do ruky som znova zobral zopár kamienkov. Začal som si ich pohadzovať v ruke na čo som ich začal striedavo hádzať raz po jednom, raz po druhom.
"Povedal som snáď, že máte právo na pauzu, oddych či podobne? prikázal som vám robiť kliky, tak ich sakra robte inak to neostane iba pri kameňoch." Zavrčal som chladným hlasom na čo som z púzdra začal vyťahovať Shurikeny. Môj pohľad bol dostatočne presvedčivý na to, aby mi uverili že som schopný ich tu pozabíjať.

Kaede Tori
Hliněné město

Asaki ji na to upozornil právě včas, když opět zmněnila směr, nebyla si ani trochu jistá, jestli teď běží správněji, než předtím, ale nejspíš je tím oba zachránila od plného účinku Shinzovy zlakové vlny. Takto je to jenom namáčklo na nejbližší hliněnou stěnu.
Když vlna pominula, opět se rozběhla a Asakiho táhla zase za sebou.
Kdybych se měla aspoň čím bránit...! "A proč by ne?" Došly mi senbony, pamatuješ? "Ty pro samý oči, nevidíš, co? Řekni Asakimu, ten z toho svého chytrého svitku určitě něco vytáhne..."
"Hele, nemáš... tam ... taky... nějaké senbony?" řekla přes rameno mírně zadýchaně.

Keitaro Klášter/Ubigace Mnichů

Když odešli na místo, na které je svým vzkazem poslal, poposunul se trochu výš aby si mohl natáhnout nohy. Potom si vytáhl další svitek a začal si psát nějaké poznámky. Na tvrdém kameni se mu špatně psalo ale všechno překousl. Po zhruba dobré půl hodině vstal a odebral se pryč i s celkem dost popsaným štusem papíru. Když došel do své ubigace odložil svitek na poličku a vyšel na terasu aby se rozhlédl po okolí. Ani ne za dvě minuty si sedl do tureckého sedu a začal meditovat. Nedosáhl klidu jelikož ho zajímalo co dělají jeho studenti, přemýšlel o nich a pomalu je už očekával.

Yamamoto Endo
Dopadl podstatně lépe než jeho nový kolega. Dostal to jen do ramene, ale i to bolelo.
"Taky jsem slyšel kliky." pokusil se o úsměv. no ok, taijutsu trénink je taky důležitý. Ale zrovna tohle? Ještě k tomu s naraženým ramenem?
No ale rozkaz byl rozkaz. Otočil se na kolenou
a začal kliky opravdu dělat. Udělal tři sady po deseti. Sedl si až potom a to ze dvou důvodů.
Jednak ho to nabavilo a jednak ho to rameno vážně bolelo.

Nami Yarui Ki - Yohei

Nami právě prováděla svou každodenní procházku po jejím novém domově. Obhlížela, co by zde mohla při odchodu čornout, nebo co by jí prostě jen tak padlo do oka. Zatím se jí tady nic moc nelíbilo. Z její procházky jí však vyrušila jedna z místních goril. Mladá dívenka se otočila a nahodila svůdný pohled, prohodila si vlasy a kývla mu. Zamířila tedy do kanceláře štábního velitele. Cestou samozřejmě nezapomněla házet očko po nejrůznějších cetkách, avšak stále jí nic nelahodilo oku... Dorazila před dveře kanceláře. Ještě před vstupem udělala několik kosmetických úprav. Své mini triko trochu stáhla, aby její bujný výstřih prosvítal na povrch a do úst si dala jedno z lízátek, které byly v kapsy v jejím mini plášti, pak rozrazila dveře a vešla dovnitř.
"Zdravím šéfe a..." kývla i na kluka, avšak neznala jeho jméno, takže se jím moc nezabývala...

Shingo Yamamoto
Yohei

Shingo seděl ve své kanceláři. Po dopisu, který odeslal Mizukage už bylo jasné, že krok, který udělal nejde vrátit zpět. Okamžitě si k sobě zavolal jednu ze svých goril.
Hej! Okamžitě najdi všechny členy organizace a řekni jim ať se dostaví do mé kanceláře! A padej!
Dřív než to ale dořekl, vešel do místnosti Ake. Vyslechl si jeho hlášení a pak se opřel.
Takže Kay to nepřežila ano? Umřela rychleji, než mi byla k něčemu užitečná. Asi nebyla dost dobrá. Slabochy tady nepotřebuju! Ale ty si se vrátil a úspěšně splnil misi. To je dobře.
Řekl a vytáhl malý sáček plný peněz a hodil ho Akemu.
Tady je tvá odměna. A .......
Nedokončil větu a hodil mu ještě jeden.
Tady máš i za Kay. Mimochodem, sedni si tady , rád bych tobě a ještě ostatním něco řekl.
Podíval se zpátky na gorilu.
Ty seš ještě tady? Padej hned!
Křikl na ní a pak už nezbýval nic než jen čekat.

.................................................................

PRO VŠECHNY ČLENY YOHEI NAPIŠTE PŘÍSPĚVEK JAK VÁS GORILA NAŠLA A POSLALA DO KANCELÁŘE SHINGA A PŘIJĎTE TAM! JINAK HŘE ZDAR A KIRI ZVLÁŠŤ!

Ake Hoku
Yohei
Ake pochmurným krokem vystoupil z loďky a několika dlouhými kroky přešel dřevěné molo, které pod jeho kroky zavrzalo. Ake se nad tím usmál, přišlo mu to jaksi vhodné, zvlášť k tomu jaké zprávy nesl. Když došel ke dveřím, neobtěžoval se zaklepat, neměl na to náladu a tak si rovnou otevřel a vešel. Gorily se ani neobtěžovali ho rušit, zjevně se už naučili jeho portrét a tak šel Ake dál. S pomocí mapy prošel bludištěm až k Shingově pracovně. Ikdyž neměl náladu, musel dodržovat určité kodexy a tak natáhl ruku a zapochodu dvakrát rychle po sobě klepl, v zápětí otevřel dveře nohou, jak mu zrovna vyšel krok. "Zdravím." hlesl pochmurně a nohou za sebou také zabouchl. "Hlásím se zpět z mise. Podmínky zadání byly splněny, můžete požadovat svoji odměnu, ikdyž následná situace se zase až tak dobře nevivinula. Během mise došlo k očekávanému boji, jsou tu tři mrtví. Hlavní mnich zemřel když pečetil Rokubiho, jeden z učedníků byl zabit mnou když chránil cíl svým vlastním tělem a.. a Kay to nezvládla." řekl poněkud sklíčeně. "Ještě něco, nebo si mohu jít odpočinout, jsem promrzlý a unavený."

Wolfgang Tori

Wolfgang byl rád, že jeho partner, je jakž takž normální a když mu podal ruku tak jí pevně stisk "já jsem Wolfgang Tori" řekl, ale pak najednou ucítil palčivou bolest na pravé straně hlavy, kde zrovna přistál kámen a on se valil na zem. Naštěstí neupadl do bezvědomí, ale hlava ho bolela, přesně jako po ráně kamenem. když jim sensei upřesnil, že chtěl aby dělali kliky, tak se jen uchechtl, ale pak toho litoval, protože hlava zaduněla "promiňte sensei" řekl omluvně a pak dodal "ale po té ráně budu rád jak dokážu udělat sedák" řekl a pokusil se vstát, ale zavrávoral a spadl na zem, takže usoudil, že se nejprve posadí a podíval se na Yamamamota a mnul si hlavu "opravdu říkal kliky" zeptal se ho, protože si to nějak neuvědomoval.

Choujou Kazuki
-cvičište

Pozeral som sa na tých dvoch. Oni ma nepochopili, nevedel som či sa mám tomu smiať alebo plakať. Trocha mi začalo mikať kútikom úst no to tiež mohlo byť od zlosti. Popravde, keby som to nebol ja, asi by to moja psychika znášala dosť mizerne. Rukou som si prehrabol vlasy a sledoval som mojich dvoch študentov, či to myslia vážne alebo nie. Znova som chytil katanu no tento krát som ju len zastrčil do púzdra. ZOdvihol som zo zeme dva menšie kamene a po chvíľke zamyslenia, som ich oba hodil po mojich študentoch. Bolo to celkom nečakané z mojej strany, tiež som do toho dal slušnú dávku sily. "
Myslel som kľuky, ako .. kliky." Vysvetlil som im. Naozaj som mal čo robiť, aby som sa ovládal. Môj pohľad však hovoril za všetko. Nedalo sa povedať, že by bol vyslovene chladný. Čierne oči boli doslova ako studne, hlboké a človek v nich mohol ľahko zablúdiť, navyše sa momentálne až nebezpečne leskly. Ústa som mal v až príliš dokonalej priamke, čo kontrasovalo s pokrčeným obočím.

Atsuko-Sama Posol Bohou

Ranné slnko zasvietilo do Atsukinej komnaty. Atsukina komnata bola omnoho vyššie ako ostatné a aj napriek rannej hmle jej slnečné lúče prijemne svietili na tvár. Atsuko aj napriek tomuto pôžitku spokojne spala.
Neprešlo ani pár minút a už sa mračím na slnko a zakrývam sa prikrývkou v snahe sa schovať pred budiacim svitom. Hodnú chvíľu sa mrvím a prevraciam v posteli až nakoniec ranní svit zvíťazí a dostane ma a vyhriatej postele. Posadím sa na okraj postele a natiahnem svoje stuhnuté telo pričom sa mi na tvarí objaví spokojní úsmev.
Ako každé ráno si spravím poriadok z posteľou a pustím sa do rannej meditácie a cvičenia. To mi zaberie nejakú dobu.

Yamamoto Endo
cvičiště
Tušil, že s tím klukem si bude rozumět. Jeho větu totiž řekl souběžně s ním. Už chtěl vystarovat, když ho začal podceňovat, ale jeho omluvu přijal.
Ale vážně nechápal, co že po nich sensei vlastně chtěl.
Bojovat? Ok, bojem se přece členové týmu lépe poznají.
"Já jsem Yamamoto Endo." přišel k němu podal mu pravici a slušně se uklonil.
"Kdo jsi ty?" dodal ještě naprosto zbytečnou otázku.

Wolfgang Tori

Wolfgang se díval na dvojici a hlavně na toho kluka co tam vytáhl tu zbraň "že by Taijucista" řekl si Wolf a když ho ten muž zaregistroval, tak jen nepochopeně sledoval co dělá, když řekl ať začnou, tak se jen divně zatvářil "co že? řekl s nepochopeným výrazem a pak ukázal na toho kluka a pak na sebe a to zopakoval v rychlejším sledu 3x "jako, že máme bojovat, proč?" řekl a pak dodal "já mu nechci ublížit" řekl a pak se hned omluvně podíval na kluka "ale nic ve zlém" řekl a zase se podíval na toho chlapíka "neřekli by jste mi alespoň s kým mám tedy tu čest" zeptal se i když docela věděl, že je na správné adrese.

Choujou Kazuki
-cvičisko

Pozornejšie som si prezrel jeho zbraň, pripomínala mi Kusarigami aj keď tie boli, aspoň podľa mňa o niečo nebezpečnejšie. Hlavne proti katane ktorú som ovládal ja. V momente keď švihol reťazou som už v druhej ruke držal púzdro od katany. Nebolo z látky, bolo pevné a pôvodne som ho chcel použiť ako druhú zbraň, ktorá by bola čisto na obranu. Mohli sa stať dve veci, buď mi púzdro od katany reťaz obmotala alebo po ňom iba skĺzla. V oboch som však náš boj prerušil jednoduchým kývnutím hlavy. Prišiel nový člen týmu o ktorom som sa dozvedel až teraz, vlastne doslova teraz, v momente keď sa ohlásil. Premeral som si ho chladnejším pohľadom a len som prešiel k jednému zo stromov. Oprel som sa o neho a katanu som zabodol vedľa seba.
"Tak začnite, kľuky." Prikázal som obom a len som ich sledoval. Rukou som si začal šmátrať po kapsičke, ktorú som mal pripevnenú na nohe.

Michiko Takeru

Byla celkem udýchaná po překážkové dráze, ale stejně stále měla dost sil naučit se novou techniku.
"Dnes mám štěstí, Katon je něco pro mne." řekla si tiše a přečetla si celý svitek.
Katon: Gōkakyū no Jutsu - o této technice už párkrát slyšela, ale ještě nebyla příležitost se ji učit. Trochu se zastyděla, jelikož uměla prozatím pouze jednu techniku svého elementu a to Katon: Hai Seki Shou, což nebylo moc, a však nyní měla šanci to napravit. Podívala se, jaké pečetě budou potřeba a pustila se do díla. Otočila se směrem od bratra i senseie tak, aby nikomu neublížila.
"Tak to tedy zkusíme." řekla si a začala skládat sérii pečetí, které zakončila tygrem, který byl konečnou pečetí pro ohnivé elementy. Pořádně nahromadila chakru směrem k plicím a vydechla. Bohužel jí však z pusy nevyšlehla ohnivá koule, ale jen dým se směsí malých hořlavých plamínků. Trochu zakašlala, aby dostala z krku zbytky nepovedeného jutsu. Ohlédla se na bratra, který zjevně s technikou taky prozatím úspěchy neslavil. Michiko měla určitě pečetě správně a nahromadění bylo také perfektní, chyba tudíž musela být v místu nahromadění popřípadě v množství nahromaděné chakry.
Znovu tedy zkusila nahromadit chakru, tentokrát ale ve větším množství a přímo kolem plic.
Jutsu nebylo sice kompletní, tedy spíše se ani neblížilo konečné fázi, tentokrát však dokázala alespoň z úst vypustit plamen, sice jen malý, ale pořád plamen. Bylo jasné, že je něco špatně. Nejen že to byl malý plamínek, ale také měla trochu sežehnuté koutky, to bylo známkou, že oheň se utvořil blíž k ústům než by měl.
"Pff...něco je zjevně stále špatně," řekla si potichu.
"Možná to dělám právě naopak, neměla bych spíše nahromadit chakru těsně ke krku?" pomyslela si Michiko.
Trochu se tedy vydýchala a znovu zkusila štěstí. Bylo jasné, že už je těsně před dokončením, jen musí přijít na správný fígl a bude to.
Znovu poskládala pečetě a zkusila opět vytvořit ohnivou kouli, která by byla alespoň trochu použitelná v boji. Nahromadila chakru, ale tentokrát až do hrdla. A vše pustila ven, koule se vytvořila, ale byl to jen mžik, jelikož Michiko vytvořila oheň tak blízko úst, že ten žár nevydržela a hned techniku zrušila.
"Au...tak to bylo skutečně moc blízko," pomyslela si. Ústa byla trochu ožehlá a byla citlivá na dotek.
"Takže techniku bych měla, teď jen zařídit, aby mě to při tom ještě nezabilo." pomyslela si a trochu se při tom musela usmát.
Tentokrát to udělala jinak první utvořila pečetě, při hlubokém nádechu nahromadila zároveň chakru, ale ne tak s takovou intenzitou jako předtím, před ústa si udělala rukou tunel a skrz něj vydechla. Oheň se tentokrát vytvořil až za rukou a měl tvar velké koule.
"Ha...mám to." řekla si pyšně a obrátila se na bratra jestli už to má také.

Shinzo Katsuro
Hliněné město

Shinzo svištěl vzduchem k zemi a všiml se, že se oba jeho svěřenci dali na úprk.
Moudrá volba. Pousmál se pod maskou. Byl už jen pár metrů od povrchu země a tak zatnul svaly v pravé ruce a vrazil pěst proti zemi.
Po okolí se rozeběhla menší tlaková vlna, která prchající dvojici plácla do zad a v místě, kam dopadla Shinzova pěst se nyní rozléhal kráter rozpraskané a zničené země.
Shinzo klečel na jednom koleni uprostřed kráterů s rukou zaraženou v zemi.
Vytáhl pěst ze země, chytl se za pravé zápěstí a prokřupl si prsty.
„Před pikolou za pikolou…,“ Zadíval se temně na Kaede s Asakim, odrazil se od zničené země v kráteru a vyrazil za nimi.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Asaki Hitecu
Hliněné město

Oči se mu rozšířili překvapením, když se zasažený Shinzo proměnil v hroudu hlíny. Překvapeně se podíval na toho nahoře a nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel.
Kořist?
Jeho mozek vstřebával tuhle informaci a přitom jí velmi dobře rozuměl, jen se mu nechtělo věřit.
Kaede ho popadla za loket a začala táhnout nějakým směrem co nejdál od Shinza a nejspíš smerem, kde si myslela, že je druhá brána.
Počkat!, vždyť on kýval za sebe.
"Kaede," otočil se a dohnal ji. "Myslím, že běžíme na špatnou stranu..."