NFFORPG - Kirigakure no Sato

Yamamoto Endo
Dopadl podstatně lépe než jeho nový kolega. Dostal to jen do ramene, ale i to bolelo.
"Taky jsem slyšel kliky." pokusil se o úsměv. no ok, taijutsu trénink je taky důležitý. Ale zrovna tohle? Ještě k tomu s naraženým ramenem?
No ale rozkaz byl rozkaz. Otočil se na kolenou
a začal kliky opravdu dělat. Udělal tři sady po deseti. Sedl si až potom a to ze dvou důvodů.
Jednak ho to nabavilo a jednak ho to rameno vážně bolelo.

Nami Yarui Ki - Yohei

Nami právě prováděla svou každodenní procházku po jejím novém domově. Obhlížela, co by zde mohla při odchodu čornout, nebo co by jí prostě jen tak padlo do oka. Zatím se jí tady nic moc nelíbilo. Z její procházky jí však vyrušila jedna z místních goril. Mladá dívenka se otočila a nahodila svůdný pohled, prohodila si vlasy a kývla mu. Zamířila tedy do kanceláře štábního velitele. Cestou samozřejmě nezapomněla házet očko po nejrůznějších cetkách, avšak stále jí nic nelahodilo oku... Dorazila před dveře kanceláře. Ještě před vstupem udělala několik kosmetických úprav. Své mini triko trochu stáhla, aby její bujný výstřih prosvítal na povrch a do úst si dala jedno z lízátek, které byly v kapsy v jejím mini plášti, pak rozrazila dveře a vešla dovnitř.
"Zdravím šéfe a..." kývla i na kluka, avšak neznala jeho jméno, takže se jím moc nezabývala...

Shingo Yamamoto
Yohei

Shingo seděl ve své kanceláři. Po dopisu, který odeslal Mizukage už bylo jasné, že krok, který udělal nejde vrátit zpět. Okamžitě si k sobě zavolal jednu ze svých goril.
Hej! Okamžitě najdi všechny členy organizace a řekni jim ať se dostaví do mé kanceláře! A padej!
Dřív než to ale dořekl, vešel do místnosti Ake. Vyslechl si jeho hlášení a pak se opřel.
Takže Kay to nepřežila ano? Umřela rychleji, než mi byla k něčemu užitečná. Asi nebyla dost dobrá. Slabochy tady nepotřebuju! Ale ty si se vrátil a úspěšně splnil misi. To je dobře.
Řekl a vytáhl malý sáček plný peněz a hodil ho Akemu.
Tady je tvá odměna. A .......
Nedokončil větu a hodil mu ještě jeden.
Tady máš i za Kay. Mimochodem, sedni si tady , rád bych tobě a ještě ostatním něco řekl.
Podíval se zpátky na gorilu.
Ty seš ještě tady? Padej hned!
Křikl na ní a pak už nezbýval nic než jen čekat.

.................................................................

PRO VŠECHNY ČLENY YOHEI NAPIŠTE PŘÍSPĚVEK JAK VÁS GORILA NAŠLA A POSLALA DO KANCELÁŘE SHINGA A PŘIJĎTE TAM! JINAK HŘE ZDAR A KIRI ZVLÁŠŤ!

Ake Hoku
Yohei
Ake pochmurným krokem vystoupil z loďky a několika dlouhými kroky přešel dřevěné molo, které pod jeho kroky zavrzalo. Ake se nad tím usmál, přišlo mu to jaksi vhodné, zvlášť k tomu jaké zprávy nesl. Když došel ke dveřím, neobtěžoval se zaklepat, neměl na to náladu a tak si rovnou otevřel a vešel. Gorily se ani neobtěžovali ho rušit, zjevně se už naučili jeho portrét a tak šel Ake dál. S pomocí mapy prošel bludištěm až k Shingově pracovně. Ikdyž neměl náladu, musel dodržovat určité kodexy a tak natáhl ruku a zapochodu dvakrát rychle po sobě klepl, v zápětí otevřel dveře nohou, jak mu zrovna vyšel krok. "Zdravím." hlesl pochmurně a nohou za sebou také zabouchl. "Hlásím se zpět z mise. Podmínky zadání byly splněny, můžete požadovat svoji odměnu, ikdyž následná situace se zase až tak dobře nevivinula. Během mise došlo k očekávanému boji, jsou tu tři mrtví. Hlavní mnich zemřel když pečetil Rokubiho, jeden z učedníků byl zabit mnou když chránil cíl svým vlastním tělem a.. a Kay to nezvládla." řekl poněkud sklíčeně. "Ještě něco, nebo si mohu jít odpočinout, jsem promrzlý a unavený."

Wolfgang Tori

Wolfgang byl rád, že jeho partner, je jakž takž normální a když mu podal ruku tak jí pevně stisk "já jsem Wolfgang Tori" řekl, ale pak najednou ucítil palčivou bolest na pravé straně hlavy, kde zrovna přistál kámen a on se valil na zem. Naštěstí neupadl do bezvědomí, ale hlava ho bolela, přesně jako po ráně kamenem. když jim sensei upřesnil, že chtěl aby dělali kliky, tak se jen uchechtl, ale pak toho litoval, protože hlava zaduněla "promiňte sensei" řekl omluvně a pak dodal "ale po té ráně budu rád jak dokážu udělat sedák" řekl a pokusil se vstát, ale zavrávoral a spadl na zem, takže usoudil, že se nejprve posadí a podíval se na Yamamamota a mnul si hlavu "opravdu říkal kliky" zeptal se ho, protože si to nějak neuvědomoval.

Choujou Kazuki
-cvičište

Pozeral som sa na tých dvoch. Oni ma nepochopili, nevedel som či sa mám tomu smiať alebo plakať. Trocha mi začalo mikať kútikom úst no to tiež mohlo byť od zlosti. Popravde, keby som to nebol ja, asi by to moja psychika znášala dosť mizerne. Rukou som si prehrabol vlasy a sledoval som mojich dvoch študentov, či to myslia vážne alebo nie. Znova som chytil katanu no tento krát som ju len zastrčil do púzdra. ZOdvihol som zo zeme dva menšie kamene a po chvíľke zamyslenia, som ich oba hodil po mojich študentoch. Bolo to celkom nečakané z mojej strany, tiež som do toho dal slušnú dávku sily. "
Myslel som kľuky, ako .. kliky." Vysvetlil som im. Naozaj som mal čo robiť, aby som sa ovládal. Môj pohľad však hovoril za všetko. Nedalo sa povedať, že by bol vyslovene chladný. Čierne oči boli doslova ako studne, hlboké a človek v nich mohol ľahko zablúdiť, navyše sa momentálne až nebezpečne leskly. Ústa som mal v až príliš dokonalej priamke, čo kontrasovalo s pokrčeným obočím.

Atsuko-Sama Posol Bohou

Ranné slnko zasvietilo do Atsukinej komnaty. Atsukina komnata bola omnoho vyššie ako ostatné a aj napriek rannej hmle jej slnečné lúče prijemne svietili na tvár. Atsuko aj napriek tomuto pôžitku spokojne spala.
Neprešlo ani pár minút a už sa mračím na slnko a zakrývam sa prikrývkou v snahe sa schovať pred budiacim svitom. Hodnú chvíľu sa mrvím a prevraciam v posteli až nakoniec ranní svit zvíťazí a dostane ma a vyhriatej postele. Posadím sa na okraj postele a natiahnem svoje stuhnuté telo pričom sa mi na tvarí objaví spokojní úsmev.
Ako každé ráno si spravím poriadok z posteľou a pustím sa do rannej meditácie a cvičenia. To mi zaberie nejakú dobu.

Yamamoto Endo
cvičiště
Tušil, že s tím klukem si bude rozumět. Jeho větu totiž řekl souběžně s ním. Už chtěl vystarovat, když ho začal podceňovat, ale jeho omluvu přijal.
Ale vážně nechápal, co že po nich sensei vlastně chtěl.
Bojovat? Ok, bojem se přece členové týmu lépe poznají.
"Já jsem Yamamoto Endo." přišel k němu podal mu pravici a slušně se uklonil.
"Kdo jsi ty?" dodal ještě naprosto zbytečnou otázku.

Wolfgang Tori

Wolfgang se díval na dvojici a hlavně na toho kluka co tam vytáhl tu zbraň "že by Taijucista" řekl si Wolf a když ho ten muž zaregistroval, tak jen nepochopeně sledoval co dělá, když řekl ať začnou, tak se jen divně zatvářil "co že? řekl s nepochopeným výrazem a pak ukázal na toho kluka a pak na sebe a to zopakoval v rychlejším sledu 3x "jako, že máme bojovat, proč?" řekl a pak dodal "já mu nechci ublížit" řekl a pak se hned omluvně podíval na kluka "ale nic ve zlém" řekl a zase se podíval na toho chlapíka "neřekli by jste mi alespoň s kým mám tedy tu čest" zeptal se i když docela věděl, že je na správné adrese.

Choujou Kazuki
-cvičisko

Pozornejšie som si prezrel jeho zbraň, pripomínala mi Kusarigami aj keď tie boli, aspoň podľa mňa o niečo nebezpečnejšie. Hlavne proti katane ktorú som ovládal ja. V momente keď švihol reťazou som už v druhej ruke držal púzdro od katany. Nebolo z látky, bolo pevné a pôvodne som ho chcel použiť ako druhú zbraň, ktorá by bola čisto na obranu. Mohli sa stať dve veci, buď mi púzdro od katany reťaz obmotala alebo po ňom iba skĺzla. V oboch som však náš boj prerušil jednoduchým kývnutím hlavy. Prišiel nový člen týmu o ktorom som sa dozvedel až teraz, vlastne doslova teraz, v momente keď sa ohlásil. Premeral som si ho chladnejším pohľadom a len som prešiel k jednému zo stromov. Oprel som sa o neho a katanu som zabodol vedľa seba.
"Tak začnite, kľuky." Prikázal som obom a len som ich sledoval. Rukou som si začal šmátrať po kapsičke, ktorú som mal pripevnenú na nohe.

Michiko Takeru

Byla celkem udýchaná po překážkové dráze, ale stejně stále měla dost sil naučit se novou techniku.
"Dnes mám štěstí, Katon je něco pro mne." řekla si tiše a přečetla si celý svitek.
Katon: Gōkakyū no Jutsu - o této technice už párkrát slyšela, ale ještě nebyla příležitost se ji učit. Trochu se zastyděla, jelikož uměla prozatím pouze jednu techniku svého elementu a to Katon: Hai Seki Shou, což nebylo moc, a však nyní měla šanci to napravit. Podívala se, jaké pečetě budou potřeba a pustila se do díla. Otočila se směrem od bratra i senseie tak, aby nikomu neublížila.
"Tak to tedy zkusíme." řekla si a začala skládat sérii pečetí, které zakončila tygrem, který byl konečnou pečetí pro ohnivé elementy. Pořádně nahromadila chakru směrem k plicím a vydechla. Bohužel jí však z pusy nevyšlehla ohnivá koule, ale jen dým se směsí malých hořlavých plamínků. Trochu zakašlala, aby dostala z krku zbytky nepovedeného jutsu. Ohlédla se na bratra, který zjevně s technikou taky prozatím úspěchy neslavil. Michiko měla určitě pečetě správně a nahromadění bylo také perfektní, chyba tudíž musela být v místu nahromadění popřípadě v množství nahromaděné chakry.
Znovu tedy zkusila nahromadit chakru, tentokrát ale ve větším množství a přímo kolem plic.
Jutsu nebylo sice kompletní, tedy spíše se ani neblížilo konečné fázi, tentokrát však dokázala alespoň z úst vypustit plamen, sice jen malý, ale pořád plamen. Bylo jasné, že je něco špatně. Nejen že to byl malý plamínek, ale také měla trochu sežehnuté koutky, to bylo známkou, že oheň se utvořil blíž k ústům než by měl.
"Pff...něco je zjevně stále špatně," řekla si potichu.
"Možná to dělám právě naopak, neměla bych spíše nahromadit chakru těsně ke krku?" pomyslela si Michiko.
Trochu se tedy vydýchala a znovu zkusila štěstí. Bylo jasné, že už je těsně před dokončením, jen musí přijít na správný fígl a bude to.
Znovu poskládala pečetě a zkusila opět vytvořit ohnivou kouli, která by byla alespoň trochu použitelná v boji. Nahromadila chakru, ale tentokrát až do hrdla. A vše pustila ven, koule se vytvořila, ale byl to jen mžik, jelikož Michiko vytvořila oheň tak blízko úst, že ten žár nevydržela a hned techniku zrušila.
"Au...tak to bylo skutečně moc blízko," pomyslela si. Ústa byla trochu ožehlá a byla citlivá na dotek.
"Takže techniku bych měla, teď jen zařídit, aby mě to při tom ještě nezabilo." pomyslela si a trochu se při tom musela usmát.
Tentokrát to udělala jinak první utvořila pečetě, při hlubokém nádechu nahromadila zároveň chakru, ale ne tak s takovou intenzitou jako předtím, před ústa si udělala rukou tunel a skrz něj vydechla. Oheň se tentokrát vytvořil až za rukou a měl tvar velké koule.
"Ha...mám to." řekla si pyšně a obrátila se na bratra jestli už to má také.

Shinzo Katsuro
Hliněné město

Shinzo svištěl vzduchem k zemi a všiml se, že se oba jeho svěřenci dali na úprk.
Moudrá volba. Pousmál se pod maskou. Byl už jen pár metrů od povrchu země a tak zatnul svaly v pravé ruce a vrazil pěst proti zemi.
Po okolí se rozeběhla menší tlaková vlna, která prchající dvojici plácla do zad a v místě, kam dopadla Shinzova pěst se nyní rozléhal kráter rozpraskané a zničené země.
Shinzo klečel na jednom koleni uprostřed kráterů s rukou zaraženou v zemi.
Vytáhl pěst ze země, chytl se za pravé zápěstí a prokřupl si prsty.
„Před pikolou za pikolou…,“ Zadíval se temně na Kaede s Asakim, odrazil se od zničené země v kráteru a vyrazil za nimi.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Asaki Hitecu
Hliněné město

Oči se mu rozšířili překvapením, když se zasažený Shinzo proměnil v hroudu hlíny. Překvapeně se podíval na toho nahoře a nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel.
Kořist?
Jeho mozek vstřebával tuhle informaci a přitom jí velmi dobře rozuměl, jen se mu nechtělo věřit.
Kaede ho popadla za loket a začala táhnout nějakým směrem co nejdál od Shinza a nejspíš smerem, kde si myslela, že je druhá brána.
Počkat!, vždyť on kýval za sebe.
"Kaede," otočil se a dohnal ji. "Myslím, že běžíme na špatnou stranu..."

Muchi Endo

"Fajn, vidím že fyzickú zdatnosť a prácu s chakrou máte celkom slušnú." zhodnotil a spravil pár zápisiek do notesa.
"Ďalšou vecou bude vštiepiť vám základy boja. Ninjutsu ide pokiaľ viem vám obom, tak s tým začneme najskôr. Zachvíľu som späť."
Zamieril k Oinínskym archívom. Takmer okamžite našiel dva navlas rovnaké zvitky a vzal ich z priehradky.
O päť minút sa vrátil k dvojičkám. Obom podal jeden zo zvitkov.
"Prvú techniku určite poznáte. Katon: Gōkakyū no Jutsu. Vcelku jednoduchá, no zároveň veľmi užitočná. Nezaškodí sa ovládať ju. Na jej naučenie máte celý zvyšok dňa," letmo pozrel na hodinky " zajtra začneme s niečím novým. Tak, dopráce. Ak vám to nebude prekážať, sadnem si tu a budem sledovať, či sa náhodou neflákate." usmial sa a sadol si do tieňa pod strom.

Wolfgang Tori

Wolfgang se postavil a opětoval Mizukáge úsměv, byl rád, že si ho pamatovala, ale byl by radši, kdyby to bylo za nějaký výkon, ale každý začátek je dobrý. I když Wolf stál, tak byl v pozoru a dobře si vyslechl co mu řekla, když domluvil a řekla poznámku, tak se pousmál "jistě Lady Mizukáge, budu se snažit" řekl a pak se uklonil "děkuji" řekl a s úklonou odešel z místnosti. Wolf si to rovnou zamířil do sídla Oininů, když před ní došel pozdravil se se strážemi a přesně věděl kam jít, přece jen už tu nebyl poprvé. Dorazil do Doja a zamířil si to ke správci, který monitoroval kde jsou týmy, od toho zjistil kde je jeho tým a hned vyrazil je hledat. Trvalo to asi půl hodinu, ale nakonec našel co hledal v dálce uviděl 2 postavy jak spolu bojují "asi začali beze mne" řekl si Wolf a přišel blíž. Když byl dost blízko, tak na sebe upozornil zakašláním a dodal "promiňte jsem Wolfgang Tori a hledám velitele týmu Keizaru, jistého Choujou Kazukiho, ke kterému jsme byl přidán do týmu" zeptal se, i když věděl na 100% který to je.

Yamamoto Endo
cvičiště
Moc se toho nestalo ale on to bral jako úspěch. Sensei mu poskytl trochu času. Párkrát otočil polovinou zbraně a najednou měl dva konce spojené řetězem. Předtím to neudělal, protože nevěděl, jestli bude mít dost času. Ale stalo se. Byl konečně připraven na plnohodnotný boj.
"Myio, teď mě nesmíš zklamat." promluvil ke své zbrani. Někdo by mohl říct, že pojmenovávat zbraně je dětinskost. Ale Yamamoto by se jich naopak zeptal, nakolik si potom oni vážej věci, co jim pokaždý zachrání pozadí. TAkže teď tam jenom stály a čekali. Jemu se začít nechtělo. A nebo možná jo. Udělal dva kroky k soupeři a švihl řetězem na senseiův pravý bok.

Choujou Kazuki
-cvičište

Uskočil do strany, bol to celkom rozumný krok no aj dosť predvídateľný. Pri pohybe katanou ktorá teraz preťala iba vzduch, som nohou ukročil iba kúsok do strany. Nebola to príliš veľká dĺžka no jeho noha ma minula iba o pár centimetrov. Nerobil som si z jeho protiútoku a ani zbrane moc veľkú hlavu. Iba som sa k nemu pootočil, katanu som v ruke pretočil tak, aby čepeľou trčala do vzduchu a nie k zemi, teda tento postoj vyzeral dosť zvláštne, až takmer úplne neprakticky. Predsa len, teraz mal v rukách dlhú zbraň z potencionálnym nebezpečenstvom na oboch koncoch. Otázka bola už len tá, či s ňou vie aj narábať a či ma s ňou dokáže aspoň trocha ohroziť. Môj pohľad ostal nemenný, stále mi v očiach prevládal chladný až ľadový výraz a moje ústa sa od posledných slov nepohli ani o milimeter. Z môjho pohľadu sa preto nedalo vyčítať v podstate nič, žiadne zamyslenie či nebodaj nejaký náznak mojich ďalších krokov.

Yamamoto Endo
cvičiště
Od tohohle protiútoku si nesliboval mnoho. Taky to tak dopadlo. Zatím to nechrěl moc přehánět. Ale když si uvědomil, kam míří senseiova katana, zamrazilo ho. To to je až tak vážný. Pořád ale chtěl hrát trochu uvolněně.
Proto skočil senseiovi za záda, při skoku se otočil a kopl mu nártem na žebra. Jakmile dopadl, uskočil ještě o kus dál a konečně tasil Guan-dao.
Ten kop nebyl nijak slabý, mohla po něm zůstat docela hezká modřina.

Choujou Kazuki
-oblasť mimo Kirigakure

Ako som na neho bežal, čakal som že nejakým spôsobom zareaguje. Bol ticho čo som považoval za celkom úspech, niektorých trebalo k tichu doslova prinútiť, tento pravdepodobne pochopil čo od neho chcem. Hodil po mne kunai,letel na mňa priamo a ja som ho nemohol nevidieť, nepozeral som sa však priamo na neho. Oči som mal stále zabodnuté niekde do hrude môjho študenta a okolie som vnímal periférnym videním. Keďže som nezaregistroval žiadny výbušný lístok a ani žiadne chakrové lanko tak som sa vyhol celkom jednoduchým spôsobom. Celú svoju dráhu behu som naklonil tak, aby som bol mimo trajektórie letiaceho kunaia, keď preletel vedľa mňa tak som znova vybehol priamo na môjho študenta. Celý úhybný manéver netrval dlhšie, než zlomok sekundy. On si však mohol všimnúť že pre tento krát idem na ostro, katana bola z pošvy von a ja som ju chcel rozhodne použiť. Pribehol som dostatočne blízko na to, aby som bol schopný ladným sekom, ktorý som aj predviedol, rozseknúť jeho krčnú tepnu. Teraz záležalo iba na ňom, či sa nechá zabiť alebo tento tréning začne brať smrteľne vážne.

Ichimitsu Juerī
Kancelář Mizukage

Ichimitsu vzhlédla a spatřila před svým stolem klečícího mladíka.
„Můžeš se postavit,“ pokynula mu, propletla si prsty a opřela si bradu o palce.
„Tvůj nový tým bude tým Keizaru, hlas se u Choujoua Kazukiho," řekla.
„Tentokrát už se snad uchytíš trvaleji, Wolgangu," řekla a na jejích rtech se objevil nepatrný náznak úsměvu. Pak mu pokynula, že může jít.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Jednotky Oininů

Wolfgang Tori

Wolfgang seděl u sebe doma na zemi a meditoval, kolem něj se vznášely ledové kuličky a jen, tak se vznášely kolem něj. Wolfgang se tak soustředil a trénoval své jutsu. Seděl, tam takhle nějakou dobu a ke kuličkám se přidalo dalších 5 ledových kuliček a po 5 minutách, kuličky najednou z ničeho nic spadly na zem, ale zůstaly v celku "chjo pořád je mé maximum 10 kuliček, pak je koncentrace mnohem těžší" řekl a podíval se na hodiny, vstal a šel se obléci a vyšel k budově Kágeho pro svůj další nový tým. Brouzdal se zamlženými ulicemi a počasí ho nijak moc netěšilo, konečně by také uvítal pro změnu trochu slunečního svitu, ale to by asi chtěl moc. Po chvilce došel k budově kde sídlili Káge a rovnou zamířil do budovy, když procházel kolem stráží, jen pokyvl na pozdrav a zmizel v útrobách budovy. Když byl uvnitř, tak si to zamířil k místu které by už našel i poslepu. Došel před dveře kde bylo napsáno Kancelář MIzukáge, zaklepal a vstoupil. Místnost poznával a před sebou spatřil Mizukáge, přešel tedy blíže ke stolu, klekl si, pravou rukou se opřel o zem sklonil hlavu "přeji dobrý den Lady Mizukáge, Wolfgang Tori, přišel jsem si pro zařazení do dalšího, nového týmu" řekl a pořád tam klečel se skloněnou hlavou.

Asuka Nashashi

Tengoku no Senkyo

"Já jsem... no říkej mi jen Asuke..."Tréning ještě nezačneme naplno, budete v týmu celkem 3, takže počkáme na zbytek, který je na misi a pak vás budu trénovat kolektivně. Tebe zatím naučím, to co se ti myslím bude hodit... Řekni mi kam jses v tréningu dostal, jak ovládáš chaktu? a umíš nějaké techniky?"Řekl Asuka klidným hlasem, když v tom se zastavil a stoupl si na kratkej útesu" Zde začneme tréning, odlož si věci ať můžem začít"Dodal Asuka a sedl si na kraj asi 100 metrového útesu

Aay'han Tori
Yohei
Šel za ní těsně v závěsu a všiml si že když šli skrz hory po skalní cestě tak přidala do kroku a vypadala dost nervozně . Připadalo mu že kdyby tu nebyl tak by ty hory přeběhla . Nějak se jejímy pocity ať už z minulosti nebo součastnosti nezábyval a hlidál okolí aby je někdo nepřepadl . Tato oblast je jak dělaná pro zloděje a různou verbež . Vytáhl krabičku cigaret , kde už byli poslední dva hřebíčky do rakve . Jeden tedy vytáhl a ihned si ho zapálil . Aay'han byl omámen chutí cigarety a už si tak nějak přál aby byli na místě . Dlouhé cesty ho vždy unavovali . .

. . . I can't be GOOD , I won't be EVIL . . .

Už jsem unavený z toho jak všichni fňukají nad tím jak to mají v životě těžké , protože to odvádí pozornost od mýho fňukání nad tím jak to mám těžký já !!!

DRINK MILK

Kaede Tori
Hliněné město

Jejich čepele se zanořili do Shinza jako do bláta a ten se taky jako bláto svezl k zemi.
Blátivý klon! Proč to nečekali?!
Kořist? A k**va... "A taková slušná holka si byla...." Buď ticho! Tys ho snad neslyšela?! "Ale vždyť vás přece nemůže zabít, nebo snad jo..?" U něho si člověk nemůže být nikdy jistý, pokus se něco vymyslet!
Chytla Asakiho za loket a táhla ho směrem k bráně, nebo aspoň směrem, kterým myslela, že brána je. Samozřejmě opět na úplně špatnou stranu.

Akio Minako
Tengoku no Senkyo

"Nás?" Zopakoval. Kromě mě ještě někoho jiného? Uvažoval což ho trochu rozveselilo.Pak si vzpomněl, že se ho ten muž na něco ptal."Jo, element nejspíše katon ale nejsem si tím jistý. Jméno Akio Minako, věk 12." Zazubil se. "Jak, že se vlastně jmenujete vy?" Zeptal se s tím, že by bylo fér, kdyby znal i on jeho jméno.

Shinzo Katsuro
Hliněné město

Shinzo dál stál ve svém bojovém postoji a ani se nehnul, přesto, že se na něj řítila dvojice čepelí jeho žáků.
A to se nezměnilo ani na poslední chvíli, jak možná Kaede s Asakim očekávali.
Čepele se do něho zakously, jako psi do masa.
Shinzo se pousmál, ale místo toho, aby se z jeho ran začala řinout krev, nabyl celý jakéhosi bahnitého a hliněného zjevu a pomalu se rozpadl na hlínu.
,,Bravo!" Ozvalo se dvojici nad hlavami.
,,Učíte se rychle," pousmál se skutečný Shinzo, který stál se založenýma rukama na prsou na zdi Mizukageho budovy a sledoval je.
,,Už víte, jak se cítí lovec," řekl a přes tvář mu přelétl stín.
,,Ale abyste dokázali účinně lovit své cíle...musíte pochopit, jak myslí kořist," dodal a udělal rychle několik pečetí. Skončil pečetí hada.
Jeho kůže najednou začala měnit barvu přes hnědou na šedou.
Shinzo se pokrčil v kolenou, napřáhl ke svým kolenoum pravou pěst a levou se chytl za pravé předloktí(Podobný postoj jako při Chidori).
Vzduch kolem jeho pravé pěsti se začal po chvilce trochu vlnit a zeď pod jeho nohama začala praskat.
,,Pokud se vám podaří utéct druhou bránou," kývl Shinzo jakoby za sebe, směrem opačným, než byla brána, od které ti dva přišli.
,,a každý z vás bude pořád naživu, začne váš život coby Oininové!" Zakončil Shinzo svůj kratší proslov a ještě chvíli stál nehnutě na zdi. Najednou se napřáhl pravačkou za sebe, odrazil se od zdi a vrhl se dolů proti Kaede s Asakim.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Asuka Nashashi

Tengoku no Senkyo

Pousmál se a vylezl z křoví "Jsem rád že sis mě všiml, víš ten kunai byl jen atrapa, můžeš si ho jít zkontrolovat" Řekl s úsměvem a ukázal na kunai ležící na zemi."Víš správně bych na tebe neměl nikdy zautočit. My mniši, jsme tak noo taak "Mírumilovní" ale...."Řekl Asuka a odmlčel se. Přivřel oči a objevil se klučinovi za zády."Zastávam tak trochu i to že nejlepší obrana je útok"Pošeptal sehlý Asuka do ucha kluka a narovnal se" Nooo jo... dělám si jen srandu" pojď "Řekl Akira a vidal se podel útesu" Nebudeme s ničím otálet" Řekni mi o sobě pár informací, jméno věk, jestli víš jaký element ovládáš, i když mám v plánu VÁS do začátku učit něco jiho..." Dořekl a pokračoval podel útesu

Yamamoto Endo
Jedna z jeho špatných vlastností se opět projevila. Nesmírně rád provokoval. Vyslechl senseiovu přednášku. Dle Yamamotova názoru to bylo přehnané, mluvení mu docela šlo. Možná přece jen udělal špatnou volbu, když se přidal k těmhle živým loutkám. Byl zvědav, jestli i ostaní oinini jsou takoví, jako sensei. Když došli až na prostranství, které jeho učitel tak honosně nazval cvičištěm, na chvíli ho to očarovalo. Naštěstí to trvalo jen krátce. Jakmile se podíval na sensie, který na něj běžel, musel instinktivně zareagovat. V poslední chvíli. Chytl kunai a uskočil hodně daleko stranou. Následně po něm kunai hodil. Věděl, že pokud se sensei nesníží na jeho úroveň, tohle pro něj nebude žádné nebezpečí. Proto se rozhodl k zásadnímu kroku. Pokud přežije další chvíle, určitě to použije.

Kimiko Kay Kawashaki

,,Mě je úplně jedno na jakém stromě budeš cvičit. Ale tenhle je můj, seznamte se. Jmenuje se Prcek.“ Ukázala na znovu na strom, který předtím pozdravila, který se tyčil společně ještě s pár stromy na nejvyšší místa ze všech. Pak zaraženě sledovala Rena jak mluví se stromem a vyprskla smíchy. ,,Vypadáš, jakoby jsi s tím stromem flitroval, víš?“ přestala se nakonec smát a podívala se na ten, který si vybrala ona. ,,Fajn, držím ti palce.“ Pronesla ještě k Renovi a usmála se na něj. ,,Chodníky tě čekají.“

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.